pondělí 21. října 2013
Rozhovor: Gifo/Controlled Existence
Již delší dobu sleduji hlučnou partu Controlled Existence, které letos vyšel debutní vinylový 7“EP split s maďarskými ALEA IACTA EST. Super kapela, i split, tak mi to nedalo a udělal jsem rozhovor s kytaristou Gifom (Controlled Existence). Rozhovor vznikl po emailu a vychází v původním znění česko-slovensky. Otázky: Samuel / odpovídal: Gifo.
Ahoj, na úvod rozhovoru položím klasickou otázku, jak představíte Vaši kapelu? Ahoj, za prvé díky za rozhovor. Sme radi za záujem z tvojej strany. Sme jedna z mnohých hardcoreových kapiel v Čechách. Hráme od roku 2011 a snažíme sa o tvorbu rýchlej a agresívnej hudby. Zatiaľ sme vydali jedno split MC s bratislavskou kapelou MINDFUCK a split EP s našimi maďarsko-slovenskými priateľmi ALEA IACTA EST. Minulý týždeň sme sa práve s touto kapelou vrátili zo spoločného balkánskeho tour. Kapelu tvorí Zubár /bicie/, Ľuba /spev/, Medveďlába /basa/ a Gifo /gitara/.
Hardcore X grind X hardcore grind? Chcete sami sebe někam zařadit? Možno to úplne potrebné nie je. Teda pre mňa nie. Vždy je lepšie si pustiť desku kapely, alebo ísť na koncert, než jej vymýšľať škatuľku do ktorej sa zmestí. Keď sa ma ale niekto opýta, čo za hudbu hráme, tak to najčastejšie popisujem ako mix grindcore a powerviolence. Rozhodne sme viac punk než metal.
Odkud pocházíte a kde jste aktuálně lokalizovaný? Trištvrte kapely je zo stredného Slovenska, len každý z nás z iného mesta. Medveď je jediný člen kapely pôvodom z Čiech. Všetci momentálne žijeme v Prahe a vypadá to, že ak sa nič zásadné nezmení, tak tu ešte nejaký čas pobudneme.
Jaké to je žít v Praze? Jak se díváš na cestování za prací mezi státy? Jaká je situace s prací u Vás? Ja som v tejto chvíli v Prahe spokojný. Je to veľkomesto so všetkými plusmi a mínusmi, ktoré bývanie v ňom prináša. Je super, že mám možnosť chodiť do vege reštaurácií, na koncerty, do kina, divadla alebo inde za kultúrou. V Prahe je týchto možností viac než kdekoľvek inde v Čechách alebo na Slovensku. Taktiež i keď je to preľudnené mesto, tak je tu dosť zelene a parkov. Kapely to z môjho pohľadu majú tiež jednoduchšie vo väčšom meste – viac možností na hranie, hranie s kapelami, ktoré prechádzajú cez Prahu takže si ťa skôr niekto všimne apod.
Áno, primárnym dôvodom príchodu väčšiny slovenských, ale i ďalších emigrantov z východu je práca s ktorou to doma neni žiadna sláva. Na Slovensku je to s prácou najlepšie podobne, jak tu a teda v hlavnom meste. Čím ideš ďalej na východ, tým viac sa to kurví. Osobne som strašne rád, že môžem pracovať v oblasti ktorú som vyštudoval a ktorá ma nejakým spôsobom baví. Doma by to nebolo možné. Uvedomím si to vždy keď sa párkrát do roka vrátim a stretnem so starými známymi, ktorí sú bez práce, prípadne majú blbo platenú a ubíjajúcu robotu. Dôležité je ešte dodať, že i keď sme cudzinci tak máme úplne iný formálny status než ľudia prichádzajúci mimo EÚ, čo nám život tu dosť zásadne uľahčuje.
Taky mám raději více punk než metal. Když jsem ještě řval v kapele, tak všechny akce směrem na „východ“ byli super, přišlo mi, že lidi si akce více užívají a jsou spontánnější. Jaké bylo „balkánské tour“? Zařizovali jste si ho celé sami? Všetky koncerty na turné zariadila a vykomunikovala Ľuba. Koncerty boli fajn, niekde sa ľudia bavili viac, inde menej. Na to, že sme ale neznáma kapela, tak myslím, že sme mali úspech. Jeden z najlepších koncertov bol v Chorvátskom Zahrebe v Medike, čo je miesto v štýle autonómnych centier, ktoré sú časté v západnej Európe. Teda čosi ako squat, ale zlegalizovaný a s miernou podporou mesta alebo iných lokálnych „autorít.“ Ďalší super koncert bol v Sarajeve, kde sme mali hlavne hrozne príjemných hostiteľov. Ľudia na akcii boli tiež milý, čo bolo dosť v kontraste s vojnou zničenou krajinou. Cestovanie po Bosne a Hercegovine je teda dosť depresívne. Takže celkovo bolo turné super, až na pár problémov pri prechode cez hranice.
Jak v kapele fungujete a jak by jsi popsal ostatní členy? Myslím, že sme sa stretli štyria relatívne zodpovední ľudia, čo niekedy nie je v punkových kapelách úplne bežné. Takže je fajn, že keď pokazíme napr. song na koncerte, tak to nie je kvôli nezodpovednosti, ale kvôli tomu, že sme amatéri J. Všetky texty ktoré máme si píše Ľuba, riffy vymýšľam najčastejšie ja alebo Zubár a finálna podoba piesní sa dotvára na skúške za účasti všetkých členov. Medveď je dvorný technik kapely, pretože má toľko aparátu jak zvukár Argemy, Ľuba je dlhoročná vegánka a Zubár je výrobca a milovník domácich knedlíkov /samozrejme vegánskych/. Všetci v kapele máme radi zvieratká, takže ich nikto z nás nekonzumuje. Zatiaľ nás kapela všetkých baví a dúfam, že to tak bude čo najdlhšie.
Skvělý představení a je fajn slyšet, že celá kapela jste „meet free“. Jak se díváte na hardcore punkové kapely, jejich členové jedí maso? Odpovedám len za seba, takže ostatní z kapely na to môžu mať iný názor. Nemám problém s tým, keď niekto z kapiel alebo aj mimo ne konzumuje mäso. Je to jeho/jej voľba a rozhodnutie.
Letos jste vydali 7“EP, zúčastnili se 10“ kompilace na Dead Heroes ... Jak to probíhalo a co by jsi k nahrávkám pověděl? S ponukou účasti na kompilačke nás oslovil Pepa z Dead Heroes, za čo sme mu vďačný. Myslím, že sa podarila super a už sa teším na ďalšie pokračovanie. Je fajn, že sme sa ocitli na spoločnom vinyle s týmito kapelami a že sa naša hudba dostane k ďalším ľudom. Songy na nej sú z nášho prvého split MC, takže nič nové.
Sedempalec sme vydávali viac-menej kapely sami za prispenia niekoľko labelov. Nahrávka je fajn, ale po čase vždy počuješ, že by to mohlo byť o trochu lepšie, takže si ju už radšej nepúšťam. Za to druhá strana desky od Ale Iacta Est je parádna!
Líbí se mi Vaše logo, grafika EP, motiv trika … kdo Vám dělal? Jak velký vliv má podle Tebe grafika, kterou si kapela vytváří „ksicht“, na její úspěšnost? Logo a motív na MC nám nakreslil náš kamarát Jano zo Stožku. Medzi slovenskými HC/grindermi je už celkom známy pretože kreslí parádne a občas ho niekto zneužije tak jak my. Obrázok na EP kreslila Ľuba a Janovu ďalšiu grafiku sme použili ako nový motív na tričká.
Úspešnosť skrz grafiku kapely posúdiť neviem. Určite to môže hrať významnú úlohu pri prvých kontaktoch s kapelou, prípadne pri tom keď sa kapela chce držať nejakého štýlu apod. A jasné, že dobre urobené triko sa lepšie predáva. Stále ale dúfam, že väčšina ľudí hladí skôr na hudbu, než na image.
Proč jste si vybrali název Controlled Existence? Pred prvým koncertom prebiehalo klasické hľadanie názvu kapely. Z viacerých variant nám táto prišla ako najlepšia. K významu názvu sa viaže to, ako v súčasnosti fungujeme. Na jednej strane je celý náš život dohľadatelný v poistení, pracovných zmluvách, výpisoch z účtu, prípadne každodenne na Facebooku. Na druhej strane máš možnosť fungovať len v určitých medziach, ktoré ti umožňujú byť súčasťou spoločnosti, čo tiež predstavuje dosť zásadnú kontrolu.
Má hardcore/punk nějaké hranice? Kde podle Tebe nálepka „hardcore/punk“ začíná, a kde končí? Dúfam, že hudobne žiadne hranice nie sú. Aspoň ja ich nevnímam a som rád, že sú kapely, ktoré zdieľajú podobné názory a pritom hrajú úplne iné hudobné štýly - grindcore, hip-hop, ska, punk, folk.....
Jak se díváš na kapely, které svoje nahrávky vydají na mainstream labelech? Řešíš to nějak? To či ma to štve záleží od konkrétnej kapely. Počúvam množstvo kapiel, ktoré mevychádzajú z hardcoreových myšlienok. Takže u týchto kapiel to neriešim vôbec.
Zvláštne je keď kapela, ktorá hlása princíp DIY prestúpi k veľkému vydavateľstvu. Otázka ale je čo je to mainstream label? Je to už napríklad Southern Lord (ktorý mimochodom vydáva parádne pecky) alebo sa za mainstream považuje až EMI prípadne aktivity SCION-u? Zrovná SCION je pre mňa fakt záhadný a nechápem prečo do toho šli niektoré kapely, ktoré by sa bez problémov presadili aj bez nich. Tie videá s rozmazanými tričkami sú fakt otras! O sponzoringu a reklame pre Toyotou ani nehovorím. Desku Magrudegrind, ktorú mám doma som ale kvôli tomu nevyhodil.
Kupuješ si desky, potažmo sleduješ dění na p/w, fast, grind scéně? Jaký by byl Tvůj „tip na hit“ ze světa, a samozřejmě i od nás? Áno kupujem a určite sledujem jak nové, tak už overené kapely. Nie som síce žiadny maniak do nakupovania vinylov, ktorý by na to minul celú výplatu ale občas si rád zaobstarám novú nahrávku. Tipy na hity – snáď to môže byť aj mimo uvedené štýly:
Blues For The Red Sun – parádna nahrávka, ktorú majú zatiaľ len na nete. Dúfam, že čoskoro budú chlapci koncertovať a nahrávka dostane aj materiálnu podobu.
Dáša fon Flááááša – asi netreba predstavovať.
Crowskin – nemecký doom/sludge.
The Epidemics – super punkrock zo Švédska.
Afternoon Gentleman - už dosť známy PW.
SETE STAR SEPT – neskutočné čo predviedli naživo na OEF a PF.
Ďalej napr. Looking for answer, Lycantrophy, Gattaca (hlavne to epko s opičkami), Prugelknable a hromada ďalších skvelých kapiel.
Máš rád „stylovost“ nebo uvítáš, když na akci, kde hrajete je více kapel, různých stylů? To je ťažké. Záleží na tom, čo si pod pojmom štýlovosť predstavuješ. Vyhovuje mi, keď je na koncerte viac štýlov, ktoré ale majú k sebe blízko. To znamená, že mám rád akcie kde hrá napríklad jedna kapela crust, dalšia PV, potom grind, sludge a pod. Divné je medzi podobné kapely zakomponovať neopunk, grunge alebo ska. Takže rôznorodosť štýlov áno, ale nie za cenu úplného megamixu.
Jaký je Tvůj pohled na výši cesťáku/garance v hardcore/punku? Rozumiem tomu, že kapela ktorá hrá dlhšiu dobu, a má už nejaké „meno“, tak chce dostať za koncert viac než cesťák. Predsa len do kapely neustále vrážaš prachy a ak na ich koncerty chodí dosť ľudí, tak prečo im nedať viac než náklady na cestu? Myslím, že kapely ktoré si pýtajú veľa prachov sa sami „vyoutujú“ z undegroundového hc/punku a začnú sa pohybovať v iných sférach.
Čo sa týka garancií, tak z pohľadu člena kapely je vždy fajn, keď dostaneme toľko prachov jak bolo dohodnuté dopredu. Ale chápem to, že keď je na koncerte 5 platiacich a tri kapely tak asi nedostaneme sľúbených 80 euro. Ako průser vidím, keď sa organizátor vykašle po koncerte ubytovať kapelu, s ktorou to mal dohodnuté. To je neospravedlniteľné.
Hardcore, punk, grind má svou historii. Máš rád nějaké období, které Tě ovlivnilo a vracíš se k němu? Určite. Mám rád začiatky HC a crustu v Československu, to znamená kapely ako Mrtvá budoucnost, Testimony, Nonconformist, Dread 101, Gride atd. Boli to jedny z prvých kapiel, ktoré ma dostali k HC a počúvam ich dodnes. Väčšinu z nich som nikdy na živo nevidel.
Jaké jsou plány Controlled Existence? Do konca roka sme si dali pauzu s koncertmi. Najbližšie hráme až v januári 2014 na akcii v Ořechově, ktorú robia chlapci z Škody 120. Do tej doby chceme vymýšľať nové songy, obmeniť set a svojpomocne nahrať nový materiál na plánované split EP. Ak sa to podarí, tak začiatkom roku by mohlo byť vonku.
Vydali by jste split s „emo“ kapelou? Ty jo…Záležalo by na tom, či by nás tá kapela niečím oslovila. Je to ale menej pravdepodobné. Hudobne ide emo hardcore úplne mimo mňa. Zatiaľ som nenarazil na emo kapelu, ktorá by sa mi páčila.
Máš raději psy a nebo kočky? Tento spor ma občas dosť štve. Keď to preženiem, tak psičkári nemajú radi mačky, pretože sú predsa falošné, vychcané, lenivé a sú to proste kurvy. Milovníci kočiek zase nadávajú na to že psy sú úplne blbí, bez svojej hlavy a chorobne oddaní. Najviac ma zaráža, keď je niekto schopný sa kvôli tomu hádať. Mám rád zvieratá. Psy a mačky mám rád úplne rovnako. Majú úplne iné povahy a to je dobre. Keby sa všetky zvieratá správali rovnako, tak by to bolo pekne nudné...a to platí aj u ľudí.
Jaké to je, když se v kapele sejdou obě pohlaví? Myslím, že pre fungovanie kapely to nie je až tak dôležité. Možno by sa to prejavilo výraznejšie, kebyže je u nás žien viac.
Tým, že máme speváčku sme asi zaujímavejší pre ostatných ľudí a ľahšie si nás zapamätajú. Predsa len to v grindcore nie je až tak časté. Snáď to neni naše jediné pozitívum.
Pokud bych měl vybrat tři nejoblíbenější zpěvačky, chvilku bych přemýšlel, a pak bych řekl – Alela Diane, Faiza Kracheni (Mindless, Hatred Surge), Kim Shattuck (zpívá s NOFX písničku Lori Meyers) & Emma (Epidemics). Máš nějaké oblíbené zpěvačky? Peťa z Idiots parade a Zdíša z Lycantrophy. To je predsa jasné J
V rozhovoru na Periferia.cz jsem četl, že pracuješ v sociální sféře? Co konkrétně děláš? Pár rokov pracujem s ľuďmi, ktorí majú problém s užívaním drog. V súčasnosti som zamestnaný v pracovnej agentúre, ktorá sa snaží pomáhať už abstinujúcim klientom s hľadaním zamestnania, zaradením sa do práce a ďalšími vecami ktoré si dáva človek do poriadku po prefetovaných rokoch.
Vrátím se zpátky ke kapele, jak distribuujete své nahrávky? Nejaké kusy sú u labelov, ktoré sa podieľali na vydaní a v ďalších distrách s ktorými sme platne menili. Nahrávky predávame na koncertoch, prípadne je možné napísať nám email. Takže úplne štandardná cesta. V mp3 sa v podstate všetko dá stiahnuť z netu.
Další otázka se může jevit jako nudná, často opakovaná, přesto jí položím, přeci jen - kolik kapel jsem si pořídil jen kvůli tomu, že jsem „jejich nápis viděl u někoho na triku“, nebo že mi někdo upozornil … jmenoval by jsi několik pro Tebe zásadních, desek a knížek, s tím, že ke každé napíšeš pár řádek? Ok, pár tipov na hudbu a knihy, ktoré mám rád : Nonconformist – EP Touch reality. Súvisí s otázkou predtým. Jedna z mojich prvý HC nahrávok.
Eyehategod – všetky albumy. Skvelé spojenie bluesu a sludgeu.
Jan Keller - Tři sociální světy - Sociální struktura postindustriální společnosti. – Táto aj ďalšie knižky od Kellera sú fajn. Dobrý popis toho jak spoločnosť vypadá. Nie všetko vidím rovnako, ale aspoň k zamysleniu je jeho tvorba dobrá.
Paolo Coelho – Veronika sa rozhodla zomrieť. - Jednoduchá a pozitívna knižka. Iná ako jeho ostatné. Ideálna na blížiacu sa zimu.
Norman N. Naimark – Plameny nenávisti. - Knižka o etnických čistkách. Čítal som ju nedávno. Popisuje okrem iného aj to, jak sa dosť často správajú ponižovaní ľudia, potom jak dostanú do rúk moc.
Black Sabbath – Prvý album. – toto je fakt základ J
V čem je podle Tebe síla hardcore/punku/grindu … ? Ťažká otázka. Neviem ako chápať „silu". Mňa baví už samotná hudba a to, že sa môžeš cez ňu dostať k zaujímavým veciam a rozšíriť si tým obzory, čo sa ti pri počúvaní popu moc nepodarí. Je super, že je miesto a ľudia, kde nie sú až tak dôležité prachy. Keď sa bavím s ľuďmi mimo "scénu", tak pre nich fungovanie koncertov na DIY princípoch znie jak sci-fi, čo je skvelé. Úplne by som ale HC neglorifikoval. Nemyslím si, že sa nejako zásadne líšime od zvyšku spoločnosti.
Díky za rozhovor. Máš prostor pro cokoliv … Ja a Controlled Existence ďakujeme za záujem. Nech sa ti darí so zinom, Samuel records a rodinným životom v prírode! Rád ťa niekedy uvidím osobne.
Gifo / controlledexistence@seznam.cz
PS: Controlled Existence/ALEA IACTA EST – split 7“Ep seženeš přímo u kapely. Neváhej, je skvělej!
controlledexistence.blogspot.com
controlledexistence.bandcamp.com
čtvrtek 17. října 2013
POODLE HAIR - Dont Lick The Cover
(Dog Bless You Records)
Letos vyšlo (opět) velké množství desek. Hodně z nich si již nevybavím, nějaké mám, a další se mi nesmazatelně zapsaly do hlavy. Ano, jednou z nich je „anti EP“ od noise party POODLE HAIR, kteří jsou utajenější než The Residents. Skupinu, ani její hudbu, svět neviděl (neslyšel), přesto obsahuje nebezpečné impulzy pro naše mozky. Deska je výjimečná svým nápadem, ale i provedením. Dávám deset bodů z deseti možných za nápad, který vyzdvihuje jednu věc, a tou jsou texty. Ty jsou jako zápalky.
„Hranatý anti 7" Dont Lick The Cover odbožské noise skupiny POODLE HAIR . Deska nehraje, je s obou stran potištěná,stříbrná a nenajdete na ní songy jako Forest Hipster, Walkie Talkie Hot Dog, jednu instrumentálku a kavr od MEN´S RECOVERY PROJECT.plus ještě další hity, ale najdete tam insert s texty, vysvětlivky k textům a info proč je celá deska vydána v tomto duchu. K singlu je prďácká placka,která udělá hvězdu s každýho kdo si jí připne.“
EP mi částečně připomnělo album „Encapsulated“ od Metroshifter, které napsal Scott Ritcher a nahrané bylo naprosto jinými skupinami. S „anti Ep“ jdeme o velký kus dál a nezapomeňte, varuji Vás - Dont Lick The Cover!
Obal je samostatná kapitola a je vidět, že autor je oddaný grafické práci Marka McCoye. Grafiku singlu by možná POODLE HAIR záviděli i Virgin Mega Whore. Líbil se Vám layout Das Oath „Körper Kultur“? Super! Hodně lidem se nelíbil. Bonusem k singlu „Dont Lick The Cover“ je přiložená placka, se kterou bude její šťastný majitel, hvězdou naprosto VŽDYCKY a VŠUDE. Rozhodně si Vás všimne každý kluk i holka, a vzbudíte větší pozornost než s tričkem Burzum. POODLE HAIR mají jasno a „radši tričko s Davidem Hasselhofem než tričko Vargem nebo kočkou – místo pálení kostelů vypal radši radnici“. Texty jsou super extra dobrý, trefný a vtipný!
Nejlepší hudba mi hraje v hlavě. Stále, opakovaně a svévolně se vynořuje, aby rozčeřila šedé myšlenky obyčejných dní. Hraje kdekoliv a kdykoliv. Její tóny nemusí být reálné, jsou jedinečné. Impulzem pro její spuštění může být jiná hudba, deska. Hlava dostane impulz a rozvíjí ho dál. Hlava je pochodeň. Deska je sirka. Silnou stránkou toho "anti 7"EP" beru právě moment škrtnutí. Zbytek je na nás a našich hlavách. „Ticho nás spojuje. Mlčíme stejně jako tohle EP“. (S)
PS: Udělej taky své „anti EP“- může to být zábava!
PS: náhled obalu je "cenzurovaná" verze.
1 Forest Hipster
2 Walkie Talkie Hot Dog
3 Pisscnic
4 I Am Tourist From Hollyland
5 My Passport
6 Cat Free Youth
7 Man Hole (Written By – Men's Recovery Project)
8 You Are My Shiny Lunchbox...
středa 25. září 2013
Uštkni – Oči Šelem / Protijed
12“LP (Papagájův Hlasatel Records)
„… jednotlivé stromy tvoří les, do kterého se volá, aby se z něj něco mohlo ozývat …“ tak nějak zněla věta, která mi zůstala v hlavě, po jedné emailové komunikaci se Zajícem z rožnovské crew. Pomyslný hudební „rožnovský“ les, má své staré stromy, pevné kořeny a čas od času o sobě dá vědět … Začal bych stejně jako v recenzi na desku Telefon - „rožnovská scéna byla vždycky originální a kapely z tamní oblasti většinou rozeznáte na první poslech“. To platí, bude platit, a kdo alespoň minimálně sleduje hardcore punk to ví. Nebudu říkat, že cesta do bodu sounáležitosti je jednoduchá, ale věci, kterých si člověk bude vážit delší dobu, musí zasloužit, že? Venku je další novinka, nespoutaná, dravá a svérázná deska Uštkni – Oči Šelem / Protijed. Jedná se o další kapel s lidmi motající se kolem Vraha a zvukem otevřeným i uzavřeným.
Oči Šelem / Protijed - dvě nahrávky na jedné desce, bez toho aby jsme museli dělit na stranu A nebo B. Dle mého super nápad! Obě strany spolu perfektně spolupracují. Oči šelem je session z léta 2009 a Protijed je poměrně nový záznam z léta 2011. Ano, píše se rok 2013 a já píšu o novince … i to je jedna z věcí, která se mi na rožnovských kapelách, tím pádem i Uštkni, líbí - nikam se netlačí. Kdo chce, najde si je … Na desce uslyšíme výrazné rytmy a ještě výraznější rýmy. Jdou pěkně ruku v ruce, obdobně jako Uštkni, propojují punk s alternativním českým zvukem, který si pamatuju z mých mladých let (chápej Znouzecnost, Dybbuk, Zuby Nehty …atd.) a snad i androšem. Samozřejmě s nezbytným „rožnovským odérem“. Mix je to krkolomný, jedovaný, přitom chytlavý a svěží. Tak to cítím. Zvuky se mi do palice zařezávají pozvolna. Lyrika z tvrdého kraje. Jak se dostaví kontenzus, mají mně na lopatě. Opět a znova. Texty z dnešní doby, pocitové, i jedovaté. Jasné, jako letní obloha, i zatažené v oparu jinotajů. Navíc v některých místech jsou použité až básnické obraty, „křídla pokroku dupou po obloze, děti dnes sní tak nějak stroze … „. Ze všech je ale cítit člověk – tápající i hledající, moudrý i nasraný, a snad i poeta. Pletu se? Tři písničky jsou s použitými texty od Tolkiena, Bukowskiho a Ortena. Čtu si v nich, mám je před sebou … dá se nad nimi bloumat jako nad sbírkou básní, lze v nich hledat své pocity nebo si je pobrukovat za poslechu Uštkni. Fungují ve všech případech.
Vinyl vychází v klasické kapse, s potištěným papírovým sáčkem s vloženým kusem asfaltu a rozevíracím dvojlistem s texty. Musím hledat, abych v textech i hudbě Uštkni našel pomyslnou nit souvislostí. Snad i proto mě baví, že texty nekorespondují s pořadím skladeb. Vtipné a já jsem tam, kde mám být – musím hledat.
Uštkni, ukazují svou lyrikou nejednu tvář a brnkají na pomyslné myšlenkové pražce. Obdobný dojem mám z tónů, které slyším z repráků. Oscilující nervní punk, kolísají na pomezí punku a undergroundu. Zvuk je ostrý a atmosféru vyzdvihuje, pro punk poměrně netradiční nástroj, kterým je saxofon. Zaškatulkovat Uštkni moc nejde, své napoví i fakt, že se jedná o „rožnovskou kapelu“. Možná vyznívá, že nahrávka je komplikovanějšího rázu, přesto má svůj silný, specifický, tah na branku. Uštkni jednou „uštknout“, jed projede celým tělem a cítím se lapený. Hodně mě baví. V některých válech jsem nadšený ze svěžího „retro feelingu“, který perfektně koresponduje s undergroundovější tváří. V některých písničkách jsou i oboupohlavní zpěvy, což jen vyzdvihuje už tak členitou tvář kapely.
Máte rádi kapely, které punk nedělají zcela tradičně, natož trendově? Máte tady velice zajímavou kapelu – Uštkni! (S)
Rozhovor s Uštkni, který jsem našel na netu: http://frontstage.cz/rozhovory.php?id=1313863474
Seznam skladeb:
Oči šelem
- Benzínoví narkomani
- Bílé stádo
- Hrdina
- Mříž
- Cesta jde pořád dál a dál
- Poznámka ke složení mas
- Reality show
- Odsouzení
- Hranice
- Slovo
Protijed
- Za oknem zvolna bledne tma
- Ten lid
- Blesk
- Citová lobotomie
- Temnota
- Asfaltka, bordel, vedro
- Morálka
- Ode dne ke dni
- Stereotyp s citem
- Čas
čtvrtek 19. září 2013
Adam Nenadál se mnou udělal rozhovor ...
Adam Nenadál se mnou udělal rozhovor. Najdete ho na czechcore.cz na tomto odkazu. Užívejte podzim! Peace sAm
středa 18. září 2013
Dave Hause – Time Will Tell
7“EP (Chunksaah Records)
Mám rád všechny ty chlápky, kteří vyrazí dobývat, s kytarou na krku, svět. Posledních dobou, a tím myslím pár let zpátky, jich přibývá jako hub po dešti. Chápu, že pro zpěváky to jsou nové výzvy a rozhodně se k jejich přístupu stavím kladně. Zpěvák s kytarou je pro mě většinou zárukou, že se bude jednat o muziku, kterou mohu poslouchat i doma, když si hrajeme s dětmi (oprava, lze ji poslouchat téměř kdykoliv). Pokud Vám něco říkají jména Mike Hale, Austin Lucas, Josh Small, Tim Remis, Mike Ness, Tim Barry, Kevin Seconds, Bob Mould (mohl bych jmenovat dál, ale výčet by byl delší než je potřebné), zaměřte se na jméno Dave Hause. Podobně jako u předchozích pěvců, tak i u něj máme nějakou historii, tím myslím, že hrál v dalších, poměrně známých, kapelách. Dave byl v 90 letech kytarista a zpěvák více hardcore punkových kapel, jako nejvýraznější beru nejspíš Paint It Black. Aktuální skupina, kde hraje na kytaru, a zpívá, se jmenuje The Loved Ones (Fat Wreck).
Uvedená jména neříkají nic a všechno. Určitě předem nám napoví, že sólový projekt Dave Hause, by mohl být zajímavý (… a on taky opravdu je!). Minimálně pro fanoušky zmíněných skupin. Jak je patrné z předchozích kapel, Dave má výrazný hlas a v minimalistickém pojetí, bez kapely, to funguje naprosto skvěle. V ruce mám singl z roku 2012, který je první ze čtveřice EP´s, spojených jednoduchou grafikou a jménem Dave Haus. Slyšet můžeme čtyři pecky, kterým vévodí výborným melodický hlas (nezaměňovat s podlézavým), doprovázených kytarou. Zvuk je čistý, nápady jsou jasné a výrazné. Rockového odéru je tak akorát. Dave je písničkář, ale já si nemohu pomoct, v jeho peckách cítím punkovou patinu, energii. Ostatně, když poslouchám The Loved Ones, tak v nich zase slyším písničkářství. Odér The Loved Ones je nepřeslechnutelný a strana A mi připomíná album Dead To Me „African Elephants„, zahrané akusticky. Strana B jsou dvě předělávky, jedna od The Bouncing Souls a druhou napsal Zak Kaplan (grafik a hudebník, kterého najdeme v kapelách Detournement, něco odehrál mi s Off With Their Heads, The Ratchets …). Dave jel i „Revival Tour Gang“ a k té příležitosti vyšel i 12“LP Chuck Ragan / Brian Fallon / Dave Hause / Dan Andriano na Ten Four Records.
Nevím, co bych vytknul, jsem na startovní čáře. Singl „Time Will Tell” je z roku 2012 a aktuálně má další čtyři pokračování (vyšly na Bridge Nine Records, Sabot Productions, Jade Tree a SideOneDummy Records) a venku je i velká deska. (S)
PS: dalším tipem, pro nadšence do podobných projektů, byl napsal Popeye (Farside) -
youtube.com/watch?v=As66Q0EVqZ0 … vždycky se mi líbili akustické Farside písničky …
Video: youtube.com/watch?v=mAS62WhOeFY - youtube.com/watch?v=zd8E4xRheZA
Seznam skladeb:
Time Will Tell
Meet Me At The Lanes
Ghosts On The Boardwalk
Odessa
V ČR seženeš u Day After.
neděle 8. září 2013
Rozhovor s Mirkem Vokálem
Před sebou máte rozhovor s Mirkem Vokálem (Phobia Records, periferia.cz, Fear Of Extinction a Despite zine). Rozhovor vznikl jako povídání po emalu v druhé polovině srpna 2013. Otázky: Samuel. Odpovídal: Mirek.
Mirku, jsem rád, že máš chuť pustit se do rozhovoru. Začnu „klasickou“ otázkou, jak se „aktuálně“ představíš? Povíš něco o svých aktivitách, životě … je to Tobě … Čau, takže stručně a rychle. Mirek. 34 let. Dvě děti. Jedna žena. Od roku 2001 provozuju Phobia Records, o něco kratší dobu dělám s Bukym www.periferia.cz a pak jsem ještě součástí kapely Fear Of Extinction. Taky dělám fanzin Despite, jehož druhý číslo je momentálně z 90% hotový. Dřív jsem občas zorganizoval nějakej ten koncert, ale s tím jsem už zřejmě nadobro přestal. Momentálně žiju ve vesnici, která je napůl cesty mezi Kolínem a Poděbrady.
Množství aktivit, kde na ně bereš energii? Dokázal by jsi definovat podstatu toho, proč tolik věcí vlastně děláš? Sám si poslední dobou říkám, jestli toho není nějak moc, ale nechce se mi omezit prakticky nic z toho, co dělám nebo v čem mám prsty, protože si pak na druhou stranu představuju, co bych jako dělal, kdybych nedělal zrovna tohle (label, kapela, webzine ..). Ok, tak určitě by mě zabavila rodina atd., ale pak by přišla chvíle, kdy si sedneš a nic. Čumět do zdi mě nebaví. I když je fakt, že v těch posledních letech na to doplácí právě ta rodina, takže, kdybych měl s něčím praštit, určitě bych se nenudil. A podstata? Mě to neuvěřitelně pořád baví, baví mě vydávat desky a práce kolem toho, baví mě rozbalovat balíky s deskama do distra nebo pro sebe, baví mě je poslouchat a baví mě mít ty desky třeba jenom v ruce a prohlížet si je. A z toho nejspíš čerpám tu energii na to pokračovat dál. A vlastně ještě jedna věc, která mně vždycky nakopne je ta, že jsem už od začátku fascinovanej jak celá hardcore / punk / diy scéna funguje. Sice se najdou některý principy 100% totožný s mainstreamem / většinovou společností, ale pořád tam ten duch něčeho, co je úplně mimo normální lidi a společnost pořád je.
Jde podle Tebe dát dohromady „rodinný“ život, s tímhle aktivním punkovým "během"? Ehm, tak jsem na tuhle otázku zřejmě z části odpověděl už v předchozí otázce. Zatím to jde, ale určitě se musej nastavit nějaký pravidla, aby všechny moje aktivity nebyly časově, a hlavně finančně, na úkor rodinného života. Přiznávám se, že ne vždy ty pravidla asi dodržuju, ale na tohle by asi nejlíp odpověděla moje drahá choť.
Kde podle Tebe hardcore/punk začíná a končí? Máš v tomhle směru nějaký limity? Limity jsem si vnitřně pro sebe nastavil už dávno. Jsou prostě věci, který se nedělaj a hranice, který se nepřekračujou (label, distro, osobní život). A čím starší jsem a čím víc na mě dopadá (a hlavně na rodinu) ruka systému, tím víc i zjišťuju, že jsem v některejch věcech čím dál tím víc radikálnější. A myslím tím hlavně politiku. S tím jde ruku v ruce i moje vnímání hardcore / punk subkultury. Samozřejmě nejde celej život vnímat věci pouze černobíle, protože s přibývajícím věkem vidím, že některý věci jsou spíš tmavé nebo světle šedé.
Zmínil jsi politiku … jaká je Tvá „politika každodenního života“? Jsou podle tebe nějaké cesty, jak propojit ideály s denní realitou? Tak určitě. Na malý vesnici je každej, kdo má víc jak jedno tetování, a chodí celej v černým podezřelej, divnej. Takže úplně první věc, kterou musíš udělat je začít pomalu přesvědčovat nedůvěřivé okolí, že fakt nejsi smažka nebo kriminálník. Je tady hodně specifickejch situací a témat, který člověka žíjícího ve velkým městě ani nenapadnou. Dennodenní potkávání se s typickým českým rasismem (cikáni .. samozřejmě) atd.
Popravdě, ideálů už moc nemám (pokud narážíš na konzumní život, vegetariánství atp.), takže jsem za posledních pár let, co tu žiju, neměl s nikým žádnej konflikt, spíš naopak ... jsem takovej družnej typ. Pokud nepočítám pár slovních potyček s místní "dělnickou mládeží", kde občas jejich činy překonávaj v absurdnosti, i ty nejlepší skeče z Monty Pythonů ... např. jeden starší borec (shodou okolností téměř soused), vozí ve své káře na palubovce Mein Kampf, je tak hustej a přesvědčenej nácek, že s tím autem jezdí i nakupovat levný pivo do místního vietnamskýho obchodu :) :).. No, a co se týče politiky denního života, spíš je to takovej všeobecnej zájem o dění v obci. Nový silnice, chodníky, vodovod, dětský hřiště, mateřská školka atd. Je to úplně jiná "politika" než ta, která se řeší na parlamentní úrovni, tzn. že se dá čas od času sympatizovat s vedením obce, který je v současný době jakoby napravo (ODS a podobná pakáž). A dalo by se říct, že je to politika, která má naše životy ten největší dopad (pokud nepočítám všeobecný věci jako daně atd.) a téhle komunální politiky je asi i největší šance, jak může jednotlivec nebo skupina lidí něco změnit nebo prosadit si svůj názor.
Volit nebo nevolit? Kdyby mohly volby něco změnit, dávno by je zakázaly. Ale přiznám se, že párkrát jsem volil. Vždycky jenom z trucu, aby můj hlas nepropadnul nebo prostě jen tak z prdele. Aktuálně vidím jednu věc, na současný politický scéně není žádná možnost výběru. Takže parlamentní, senátní a podobný taškařice už propříště nejspíš vynechám. A jedinýho aktu, kterýho se nejspíš někdy ještě zúčastním, budou maximálně komunální volby.
Bavím se „virtuálně“ - co kdyby z hardcore/punku povstal nějaký „český politický aktivista“, ekvivalent Jello Biafrovi, měl by Tvé sympatie? Je podle tebe vůbec možné, zapojit se do politiky a zůstat „normálním“ člověkem? Ne, moje sympatie by rozhodně neměl. Nemám rád vůdce a nemám rád lidi, který mají potřebu se jakkoliv zviditelňovat. A druhá část otázky. Myslím, že pokud se někdo zapojí do politiky (v současném systému) určitě není normální člověk. A pokud do ní vstupuje s nějakejma ideálama, tak ho to buď hodně rychle přejde, nebo ho hodně rychle zkušení "matadoři" vypoklonkujou zpátky do reality.
Osobně mě značně znervózňuje stále sílící anti-romské dění v ČR … protiromské pochody, atd. … Jako nejhorší moment vnímám to, že tohle již není klasický „rasismus“, na který jsem byl zvyklý, ale proplétá se to celou společností … samozřejmě to vnímám i jako jistý trend, komunikační bod střední třídy. Politici samozřejmě mlčí, věci se dějí. Tvůj názor, postoj, možné kroky … ? Můj názor? Já jsem s cikánama (sorry, já slovo Rom neumím používat a místní to po mě v mém dětství nikdy ani nechtěli) žil, půlku svýho života, v jedný bytovce. Jedna rodina byla i náš nejbližší soused (dveře vedle), takže můj názor je značně ovlivněnej právě tímhle. Žil jsem s nima, hrál jsem si s nima, rval jsem se s nima a sledoval jsem, jak jim nejdřív zatápěj komouši a pak jim nezatápí, respektive ze dne na den si jich nevšímá, vůbec nikdo (po 89). Odtržení a vykořenění ze svého původního prostředí, žíjící ve značně nenávistný atmosféře okolí, bez jakéhokoliv náznaku pomoci nebo zájmu. A v neposlední řadě z ničeho nic - bez práce (v tomhle měli před 89 docela velkou výhodu - měli práci, i když chápu, že to není a nebylo asi to nejlepší řešení). Co jsme tak asi mohli čekat, že se bude dít? A najednou po téměř 25 letech se nám to vrací i s úroky. Na spoustu věcí je pozdě a možných kroků je jenom pár, ale i k těm krokům je nejspíš právě nutná změna přístupu jejich nejbližšího okolí a to bude běh na hodně dlouho trať (který se taky nemusí v některých případech ani doběhnout, a možná ani odstartovat). Prostě a jednoduše, přestat na ně koukat skrz prsty a nenechat se manipulovat masmédii.
Jakej se snažíš být táta? Mají již Tvoje děti nějakou oblíbenou desku? (třeba naše malá miluje Ramones - Rocket To Russia a jedno období se chtěla česat jako Dee Dee .)) Takovej, aby se za mně moje děti nikdy nemuseli stydět. Tak oblíbenou jako úplně ještě nemá, přece jenom jim je teď 3 a 1 rok, ale když si nějakou desku pustím, tak řádí už oba dva. Je to někdy docela sranda. Ten mladší tancuje na všechno, takže tomu to je jedno. Ten starší si už u japonskýho noise punku stěžuje, že to chce vypnout. Snad se mi ho podaří časem přesvědčit, že puštěnej lux v kombinaci s mlácením do hrnců je ta pravá hudební nedoceněná kvalita.
Zeptám se Tě postupně na Tvoje aktivity. Začnu u Periferia.cz a zinu Despite. Proč jsi začal tohle hardcore/punkovou osvětu dělat? Jak by jsi je představil? Mno. Proč přesně jsem začal dělat s Bukym Perifera.cz si nevzpomenu, asi protože mi to nabídnul, a já řekl, že jo. Nejspíš jsem to chtěl zkusit, protože jsem se dostával, a samozřejmě stále denně dostávám, ke spoustě informací o hardcoru z celýho světa a v té době (2009-2010) tady nebylo žádný internetový médium, který by bylo denně aktualizovaný (sorry, ani czechcore.cz tu nebyl, hehe) a které by přinášelo novinky, hlavně z oblasti d-beat / crust scény. No a Buky je vlastně ten, který přináší ty necrustový novinky a zprávy. Měl již své zkušenosti s webzinem, jako jeden ze zakladatelů Kids and Heroes, a v té době mu už směr kam se K.H. dostával moc nešmakoval. Takže www.periferia.cz je hardcore / punk webzine, který je denně (ne o víkendech a našich dovolených) aktualizován. Toť asi vše ohledně webzinu. A Despite fanzin je vlastně taková jako odnož webzinu, protože mi přišlo líto, že mám v kompu hromadu rozhovorů s kapelema, v původním znění, jejichž české překlady se objevily na www.periferia.cz. Takže se to trochu doplnilo recenzema, pár článků atp., a na světě bylo první půlené číslo Despite (split s Cheers!), který jsem dělal s Kanárem. Dvojka Despite už bude samostatná, dělám na ní jenom já. Snad vyjde ještě letos.
Porovnáváš periferia.cz s czechcore.cz? Bereš ho jako „konkurenci“? Určitě ne. Czechcore beru jako inspiraci, zdroj a jeden z tmelících prvků český hardcore / punk "scény". Prostě mi jednu dobu přišlo, že se na czechcoru nic neděje a to byl jeden z důvodů, proč vznikla Periferia.cz
Srovnání „životnosti“ elektronické informace, s tištěnou, se rýsuje samovolně. Novinka je vytlačována novinkou ... Má cenu ještě dělat papírový zine? Nebylo by ekologičtější začít komunikovat jen ve formě jedniček a nul? A co bysme všichni četli na záchodech? Papírovej fanzin se nedá s webzinem absolutně srovnávat. Webziny beru jako rychlej zdroj informací, který už druhej den nejsou aktuální. Fanzin má, a bude pro mě mít, svým obsahem něco jako historickou hodnotu. Navíc mě na monitoru fakt nebaví číst tour reporty nebo reporty z akcí, koncertů nebo festivalů.
Jaký je Tvůj pohled by bootlegování desek? Před pár lety se jich vyrojilo ohromný množství a některý z nich byly super, co se týče zpracování, kvality zvuku atd. Nemám nic proti bootlegům, pokud jsou to dávno vyprodaný desky, jejichž první presy se prodávají za nehorázné prachy. A v podstatě nemám nic ani proti těm nekvalitně zpracovanejm. Každému co jeho jest. Myslím si, že ten velkej boom bootlegů je už za náma, protože velký major, i velký ug labely, se toho chytly a znovu vydávaj starý desky jako zběsilý (např. Bolt Thrower, Carcass, Napalm Death represy atp.).
Punk nebo metal nebo hardcore? Vadí Ti míchání stylů? Absolutně nevadí. Navíc můj záběr jako posluchače je fakt velkej, od melodickýho punk rocku, přes hardcore, metal, crust, až po zběsilej noise punk. Já si vždycky vyberu, to co mi sedne. Některý mixy mě bavěj míň (metal / hardcore) a některý zase víc (punk / metal / death).
Co když hardcore/punks kids poslouchají BURZUM, vadí Ti to? Jak je vlastně Tvůj pohled na trendovej black metal v hardcore/punku? Já tomu nějak jako nerozumím. Chápu, že se to může někomu líbit hudebně, ale nosit trička nebo se veřejně zastávat jednoho maniaka, kterej to evidentně nemá v hlavě v pořádku ... Black metal v hardcore / punku mi nevadí. Mám rád kapely, kdy se do crust nebo d-beat stylu dá vpašovat pořádná porce černoty. Black September nebo Iskra vládnou. Pokud jde o čistě black metalový projekty lidí pohybující se v hardcore / punk scéně, pak v tom vidím asi nějaký okouzlení daným stylem. Horší je to v případě čistě black metalovejch, kapel vzešlých z čistě metalovýho "apolitickýho" prostředí, který balancujou na hraně NSBM, ale myslím, že 99% lidí v hardcore / punk scéně je natolik inteligentní, že dokáže rozpoznat, že je něco špatně.
Vrátím se ještě k periferia.cz – máte nějaký limity nebo omezení, co budete ještě publikovat, a co už ne? Kapely, labely … jsou prostě větší / menší a pokud vezmu kapely jako RANCID, NOFX, dá se o nich už jen stěží říct, že fungují jako DIY … (například informace o Rancid BOXU vzbudila na czechcore.cz velkou diskuzi) Jste striktně DIY, případně kde to začíná a končí? No myslím, že když se podíváš na obsah Periferia.cz, tak najdeš jak velký mainstream kapely, který původně vzešly z nějaké, dejme tomu hardcore / punk scény, tak i ty nejvíc obskurní spolky, který zajímají pár desítek lidí po celém světě. To, že pověsíme novinku např. o Rancid nebo zrovna dnes (23.8.) o Grave, já nevím jak to úplně přesně popsat, ale nejspíš to bude tím, že se řídíme svejma pocitama a určitě máme nějakou hranici, co k nám dát a co už ne. Takže třeba ty Rancid, tuhle kapelu poslouchám doma jak já, tak si myslím, že i Buky a zřejmě to je ten důvod, proč nějaký info o týhle kapele zveřejníme. To samé platí i v případě Grave, i když tam si nejsem jistej, jestli Buky zrovna Grave poslouchá :D :D.
Dostávám se k myšlence … před mnoha lety, byl myslím emo/indie kapelám vyčítán jejich „otevřenější“ přístup k médiím nebo sponzoringu. Časy se měnily, a to co tehdy vypadalo jako zaprodanost je na „denním pořádku“ (to ber s nadsázkou) … nebylo by lepší přeskočit pojmy jako komerce, sponzoring … věnovat se jen hardcore / punku … ? Nadsazeně řečeno ... Teď nevím, jak to přesně myslíš? Jak se věnovat jenom hardcore / punku? ) ... Vždycky záleží na lidech, v té či oné kapele. Pokud dostanou prostor ve svých začátcích na DIY akcích a po pár letech jim tahle scéna začne bejt malá nebo si už od začátku řekli, že to chtějí dotáhnout někam dál než hrát po klubech pro pár desítek lidí. Nevím, co bych jim měl zazlívat. Je to jejich cesta, kterou si vybrali a buď budou za pár let vděční téhle scéně, ze který vzešli nebo jim to bude úplně u zadku a myslím, že ani ty ani já, ani nikdo jinej, s tím nic neuděláme. Můžeme na ně maximálně zpětně plivat nebo je ignorovat (vybral bych si ten druhej způsob ...). Těm lidem bude naše nenávist, jak jsem říkal nejspíš buď úplně šuma fuk nebo pokud z nich měl někdo nějakej charakter tak tu lítost nebo vděk dá nějakým způsobem zpětně najevo ... Otázka jestli o to někdo bude vůbec stát?
Máš problém s tím, když lidé z hardcore punkových kapel jedí maso? Ne nemám, nejsem fízl, ani nikoho nekádruju. Je to každýho osobní záležitost. I když je pravda, že práva zvířat nebo vegetariánství by měly být jedním ze základních kamenů ideální hardcore / punk scény. Přiznávám se, že i já s tím mám problém.
Díváš se zpátky? Máš nějaké „ životní mety“, kam jsi se chtěl dostat nebo bereš věci jak přicházejí a odcházejí? Zpátky se dívám jenom proto, abych se poučil z chyb. Životní mety přicházejí tak nějak sami o sobě aniž bych si je nějak plánoval. Ať už osobní (děti, rodina), tak ty "koníčkový" (label, kapela, webzin). Takže by se dalo říct, že beru věci tak, jak přicházejí a odcházejí.
Phobia Records … jak dlouho funguješ? Jak by jsi existenci labelu popsal? Funguju od r. 2001. Ze začátku to byla nějaká jako touha dostat se k novým nahrávkám a pomoct trochu rozšířit obzory v místní scéně (Kolín, Poděbrady, Nymburk atd.). Pak se to celý začalo malinko vymykat kontrole, až jsem se ocitl v roce 2013, kdy už je to kolikrát spíš než koníček pěknej žrout času a peněz. Existence labelu, a distra, se pohybuje v krutejch sinusoidách. Zadluženej míň a zadluženej kurevsky moc.
Podle jakých měřítek si vybíráš kapely? Poslední dobou vydáváš jednu novinku za druhou, musí to být náročné to ustát, jak to zvládáš? Většinou jsou v kapelách mě známé či blízké osoby a to i v případě zahraničních kapel. Pár vyjímek by se našlo, kdy jsem se zúčastnil nějaký kooperace, kde to bylo jenom o tom poslat prachy a počkat na výsledek. V současný době to je z 95% na bázi známostí a osobních vazeb. Když to vezmu kolem a kolem, za posledních (cca pět let) jsem vydal pouze kapely, se kterýma jsem se skoro vždycky osobně potkal nebo je už delší dobu znám. Mno ty jo ... je to vlatně docela příjemnej pocit, že nějaká ta mezinárodní spolupráce pořád ještě funguje a můžu toho bejt součástí. A novinky a současnost? Hm tak zrovna dneska jsem zjistil, že jsem vyčerpal úplně všechny dostupný finanční zdroje a jsem totálně na suchu (tzn. ještě víc v mínusu než kdy jindy). Takže ... koukejte všichni mazat na www.phobiarecords.net objednat nějaký desky ať můžu vydávat a nakupovat do distra další crustový desky ...
Hardcore / punk label vs. daně? „DIY bez papírů“ nebo „nezávislá firma“? Odprostit se úplně od státního systému atp. tak jasný, že bez papírů, ale zase na druhou stranu je otázka jestli pak ta pokuta, která se určitě bude pohybovat v řádech desetitísců za tu černotu stojí. Pokud je label / distro tvoje práce tak nemám problém s tím, že funguje na živnostenskej list. Pokud to máš jako koníček při práci, tak zase naopak nevidím smysl toho proč na to mít papír.
Vydal jsi spoustu vinylů, máš někde kompletní diskografii? Která deska se Ti nejvíce vryla do paměti? Kompletní diskografii najdeš u mě na stránkách (konkrétně tady:
http://www.phobiarecords.net/eshop/sonic.cgi?templ=index&page_include=1034_tituly&reset=yes).
Titul, který se mi nejvíc vryl do paměti určitě bude první sedmipalec, kterej jsem kompletně zařizoval i platil já sám a to byl singl 365 Dagar Av Synd (jedna z mnoha kapel Jockeho z Warvictims a jeden z první titulů, kterej vzešel z naší letité spolupráce ..).
Kde lisuješ desky a jaký je podle tebe ideální počet lisovaných kusů? Někdy v Loděnicích a někdy v Německu. Vždycky záleží na financích. Lisování sedmipalců v Loděnicích je o dost dražší než v německejch malejch lisovnách. Ideální počet kusů? U sedmipalců 300 - 500 a u velkejch desek 500.
Máš nějaký label, který je Tvým vzorem fungování? To je jasný. Nejvíc mi v začátcích Phobia Records pomohl Barvák / Insane Society Records. A kdybych měl říct label, kterej mě ovlivňuje svým fungováním v posledních letech, tak je to určitě D-Takt & Raw Punk Records. Fungovat jenom na bázi jednoho e-mail kontaktu, bez paypal účtu, bez facebook, twitter, myspace profilu ... respekt. Ale zase je to daný tím, že Jockeho label je v nejvíc oblíbený crust / punk zemi ve Švédsku, takže v podstatě cokoliv vydá, tak to zajímá celej punkovej svět. Ideální vzor by byla kombinace Insane Society / D-Takt & Raw Punk Records.
V čem je podle Tebe jádro úspěchu vydání dobré hardcore/punkové desky? Dobrá distribuce. Tzn. vyměnit / prodat / poslat co nejvíc desek do co nejvíc dister po celým světě, plus pár pozitivních recenzí v tradičních punkových zinech - Maximum Rocknroll, Razorblade, Short, Fast & Loud, Profane Existence atd. atd. A pak asi co nejvíc spamovat na sociálních sítích. Někdo na to žaludek má, někomu se to od podstaty příčí ...
Vydavatelské tempo ve vydávání vinylových desek je v poslední době „smrtelné“, dle mého. Je možné to stále sledovat a desky si kupovat? Nedojde k zahlcení ? Stále je slyšet, jak jsme na tom ekonomicky špatně, a desek vychází více než kdykoliv předtím … Tvůj názor? Je to brutální. Co mě zajímá, to stíhám sledovat, ale spousta desek mi unikne. Nevím, jestli je to dobře nebo špatně. Určitě je to dobře pro moji peněženku. Dobrým příkladem může bejt i to, že v minulých letech jsem vypustil 2-3 tituly za rok a bylo to akorát, letos jsem už vydal či spoluvydal snad deset věcí a do konce roku vyjde další minimálně 5 nebo 6 Phobia Records titulů. A musím dodat, že pro distro a label je to hodně sebevražedný tempo a v příštím roce 100% zvolním.
Otázka na odlehčenou, Tvůj TOP TEN? Nebo prostě TOP a nemusí být ani hudební … Rodina, dlouho dlouho nic a pak ten zbytek ...
Kapela … Jak představíš Fear Of Extinction a kde vznikl nápad vzít mikrofon do ruky? To jsem takhle asi rok bydlel v Praze a nějak ty tři dobráky, v sestavě Rich, Kanár a Roman, napadlo mně oslovit, jestli bych to jako nechtěl zkusit. Na pár prvních zkoušek jsem nepřišel, protože jsem se styděl nebo co, ale pak mě tam dotáhli a od tý doby jsem součástí Fear Of Extinction. Hrajeme více, či méně, primitivní crust / d-beat. Koho by to zajímalo tak se může mrknout na http://www.fearofextinction.blogspot.com.
Kde je podle Tebe místo Fear Of Extinction a co od Vás lze očekávat? V Braníku v garáži a pak 100% v malejch zaplivanejch klubech a špinavejch (ty čistější osobně preferuju víc ..) squatech. Hraní na větších akcích jsme si vyzkoušeli a můžu asi za nás všechny říct, že to určitě není naše cesta. Očekávat můžete větší, či menší, dávku hluku a primitivního d-beatu. Co se týče nahrávek, tak aktuálně je v lisovně split EP s March Of The Hordes, na podzim se ukuchtí split EP s Angry Brigade, pak asi nějaký vály na 4 way split LP a příští rok snad konečně nahrávka na nějakej samostatnej dvanáctipalec.
Rich s Vámi hraje od začátku? Pamatuju si Bicles Cab, kde myslím hrál, že? Velice sympatická kapela, a rád vzpomínám na jejich koncert v Písku na Palubě, který jsme dělali … Rich už s náma pár let nehraje. Odstěhoval se v r. 2010 (?) zpátky do Anglie, ale samozřejmě je to pán, kterej nemůže bez kapely fungovat, takže v současný době obsluhuje mikrofon v kapele Brainfreeze (doporučuju! najděte si jejich bandcamp...). Jo Rich hrál mj. Bickles Cab (pak taky v Truth Decay a v Praze ještě s Angry Brigade). Hrozně hodnej člověk, vlastně všichni pankáči v Sheffieldu jsou hodně v pohodě a přátelský lidi ...
Lze zvládat kapelu s rodinou? Jak to máš? Těžko. Na všechny zkoušky se nedostanu a koncertů je míň, než by ostatní členové kapely chtěli. I když mně se zdá, že hrát 1-2 do měsíce je tak akorát.
O čem jsou Vaše texty? D-beat / punk klišé. Válka, náckové, systém, politici ...
Co si myslíš, zajímá ještě „mladé“ hardcore/punk? Jo to nevím. Tak koncertů je čím dál víc, nový tváře jsou občas na akcích taky k zahlédnutí. Takže asi to ještě někoho zajímá. Otázkou pak zůstává, jestli je to zajímá jenom po hudební, nebo po vizuální stránce, a jestli jsou si v dnešní rychlé době ještě z těch koncertů schopní odnést něco navíc.
17. listopadu 1989 … kolik Ti bylo, kde jsi byl a jak jsi vnímal události co se děly? Jak je vnímáš s odstupem a jak věci hodnotíš dnešním okem? Můžeš klidně srovnat s dnešní dobou … Jo to mi bylo 10 let. A vnímal jsem to tak nějak zmateně. Byl jsem v 5.třídě, dostal jsem se do pionýrský rady, jako nejmladší člen v historii naší základní školy a bavila mě ruština. V podstatě tak byla násilně přerušena moje svazácká kariéra ...
Může být crustová kapela sXe? Nedokážu si to dost dobře představit, protože k tomuhle stylu, koncertům, prostředí atd. prostě nějaká ta umělá výpomoc patří, ale tak asi jako proč ne.
Jaké kapely teď, podle tebe, udávají na poli crust/d-beat směr? Bylo tomu tak vždy a myslím, že se do budoucna nic nezmění - kapely ze zemí jako Švédsko, Japonsko a UK. Sice je teď velkej boom noise / d-beat stylu v USA, ale tam jde z 99% o kopírování kapel, právě z těchto tří zemí. A z kapel co hrajou, a jsou aktivní, rozhodně můžu vypsat tyhle: Warvictims, Doom, Framtid, Contrast Attitude, Desperat, Institution, Mob 47, Deviated Instinct, Passiv Dödshjälp, Martyrdöd, Infernöh, Skiplickers, Reality Crisis, Dropend, Parasit atd. atd.
Hodně se toho napsalo, a namluvilo, o SCION aktivitách v hardcore/punku/metalu … Jaký je Tvůj názor? Sračka. Zrovna nedávno jsem dočetl články v Go and Kill a přišlo mi to jako velká taškařice. Fanzin, trička, pózování v tričkách Scion atd. Fakt mi to vypadá jako nějaká povedená parodie (opět) v duchu Monty Pythonů ...
Tuším, že i Martyrdöd jeli nějaké US koncerty pod hlavičkou SCION … Jo? Tak to vidíš, lumpové to jsou to, hned jak přijedu domů, vezmu všechny desky Martyrdöd a demonstrativně je před barákem podpálím. Aspoň budou mít sousedi na vsi trochu vzrušení. He he.
Jak vypadá Tvůj ideální den? Nejít do práce, vstát, vzít rodinu a kola (nebo auto) a jet na výlet.
Na co se ještě letos můžou crusteři těšit? Uf. Takže nevím jestli se vše stihne ještě všechno letos, ale hodně konkrétní plány jsou už na tyhle desky: March Of The Hordes / Fear Of Extinction split EP (v lisovně), Kakafoni EP (US / SWE projekt se členy Makabert Fynd, Hellkontroll a Gasmiasma), Blinded - Plíce plný popela EP (demo na vinylu), Irritation LP (SWE, crust core alá Skitsystem), Brottskod 11 LP (SWE, debutní album, d-takt), Fear Of Extinction / Angry Brigade split EP a pak se necháme překvapit ...
Rád jsem si s Tebou „popovídal“, díky za skvělý a velice rychlý přístup. Máš místo pro cokoliv, co máš v hlavě nebo na srdci … DRŽ SE! (S) Díky za prostor u "konkurence". :)). Mrkněte se občas na www.phobiarecords.net nebo www.periferia.cz nebo www.fearofextinction.blogspot.com. Nakupte si nějaký desky, ať se může dál vydávat. Nebo prostě jen tak napište …
Mirek, mirek@phobiarecords.net
http://phobiarecords.net
PS: Dalším titulem na Phobia Records je debutní singl švédských BOMBANGREPP - Foradd Av Samhallet. Desky jsou již připravené u PHOBIA RECORDS v krabicích, ale po dohodě s kapelou bude oficiální den vydání pátek třináctého. Takže poprvé k dostání na strahovské Sedmičce v rámci letošního druhého ročníku Enemy Of The Sun Festivalu. Objednávky / rezervace můžete posílat na e-mail: order@phobiarecords.net . Více na http://phobiarecords.net/eshop nebo http://phobiarecords.net.
Mirku, jsem rád, že máš chuť pustit se do rozhovoru. Začnu „klasickou“ otázkou, jak se „aktuálně“ představíš? Povíš něco o svých aktivitách, životě … je to Tobě … Čau, takže stručně a rychle. Mirek. 34 let. Dvě děti. Jedna žena. Od roku 2001 provozuju Phobia Records, o něco kratší dobu dělám s Bukym www.periferia.cz a pak jsem ještě součástí kapely Fear Of Extinction. Taky dělám fanzin Despite, jehož druhý číslo je momentálně z 90% hotový. Dřív jsem občas zorganizoval nějakej ten koncert, ale s tím jsem už zřejmě nadobro přestal. Momentálně žiju ve vesnici, která je napůl cesty mezi Kolínem a Poděbrady.
Množství aktivit, kde na ně bereš energii? Dokázal by jsi definovat podstatu toho, proč tolik věcí vlastně děláš? Sám si poslední dobou říkám, jestli toho není nějak moc, ale nechce se mi omezit prakticky nic z toho, co dělám nebo v čem mám prsty, protože si pak na druhou stranu představuju, co bych jako dělal, kdybych nedělal zrovna tohle (label, kapela, webzine ..). Ok, tak určitě by mě zabavila rodina atd., ale pak by přišla chvíle, kdy si sedneš a nic. Čumět do zdi mě nebaví. I když je fakt, že v těch posledních letech na to doplácí právě ta rodina, takže, kdybych měl s něčím praštit, určitě bych se nenudil. A podstata? Mě to neuvěřitelně pořád baví, baví mě vydávat desky a práce kolem toho, baví mě rozbalovat balíky s deskama do distra nebo pro sebe, baví mě je poslouchat a baví mě mít ty desky třeba jenom v ruce a prohlížet si je. A z toho nejspíš čerpám tu energii na to pokračovat dál. A vlastně ještě jedna věc, která mně vždycky nakopne je ta, že jsem už od začátku fascinovanej jak celá hardcore / punk / diy scéna funguje. Sice se najdou některý principy 100% totožný s mainstreamem / většinovou společností, ale pořád tam ten duch něčeho, co je úplně mimo normální lidi a společnost pořád je.
Jde podle Tebe dát dohromady „rodinný“ život, s tímhle aktivním punkovým "během"? Ehm, tak jsem na tuhle otázku zřejmě z části odpověděl už v předchozí otázce. Zatím to jde, ale určitě se musej nastavit nějaký pravidla, aby všechny moje aktivity nebyly časově, a hlavně finančně, na úkor rodinného života. Přiznávám se, že ne vždy ty pravidla asi dodržuju, ale na tohle by asi nejlíp odpověděla moje drahá choť.
Kde podle Tebe hardcore/punk začíná a končí? Máš v tomhle směru nějaký limity? Limity jsem si vnitřně pro sebe nastavil už dávno. Jsou prostě věci, který se nedělaj a hranice, který se nepřekračujou (label, distro, osobní život). A čím starší jsem a čím víc na mě dopadá (a hlavně na rodinu) ruka systému, tím víc i zjišťuju, že jsem v některejch věcech čím dál tím víc radikálnější. A myslím tím hlavně politiku. S tím jde ruku v ruce i moje vnímání hardcore / punk subkultury. Samozřejmě nejde celej život vnímat věci pouze černobíle, protože s přibývajícím věkem vidím, že některý věci jsou spíš tmavé nebo světle šedé.
Zmínil jsi politiku … jaká je Tvá „politika každodenního života“? Jsou podle tebe nějaké cesty, jak propojit ideály s denní realitou? Tak určitě. Na malý vesnici je každej, kdo má víc jak jedno tetování, a chodí celej v černým podezřelej, divnej. Takže úplně první věc, kterou musíš udělat je začít pomalu přesvědčovat nedůvěřivé okolí, že fakt nejsi smažka nebo kriminálník. Je tady hodně specifickejch situací a témat, který člověka žíjícího ve velkým městě ani nenapadnou. Dennodenní potkávání se s typickým českým rasismem (cikáni .. samozřejmě) atd.
Popravdě, ideálů už moc nemám (pokud narážíš na konzumní život, vegetariánství atp.), takže jsem za posledních pár let, co tu žiju, neměl s nikým žádnej konflikt, spíš naopak ... jsem takovej družnej typ. Pokud nepočítám pár slovních potyček s místní "dělnickou mládeží", kde občas jejich činy překonávaj v absurdnosti, i ty nejlepší skeče z Monty Pythonů ... např. jeden starší borec (shodou okolností téměř soused), vozí ve své káře na palubovce Mein Kampf, je tak hustej a přesvědčenej nácek, že s tím autem jezdí i nakupovat levný pivo do místního vietnamskýho obchodu :) :).. No, a co se týče politiky denního života, spíš je to takovej všeobecnej zájem o dění v obci. Nový silnice, chodníky, vodovod, dětský hřiště, mateřská školka atd. Je to úplně jiná "politika" než ta, která se řeší na parlamentní úrovni, tzn. že se dá čas od času sympatizovat s vedením obce, který je v současný době jakoby napravo (ODS a podobná pakáž). A dalo by se říct, že je to politika, která má naše životy ten největší dopad (pokud nepočítám všeobecný věci jako daně atd.) a téhle komunální politiky je asi i největší šance, jak může jednotlivec nebo skupina lidí něco změnit nebo prosadit si svůj názor.
Volit nebo nevolit? Kdyby mohly volby něco změnit, dávno by je zakázaly. Ale přiznám se, že párkrát jsem volil. Vždycky jenom z trucu, aby můj hlas nepropadnul nebo prostě jen tak z prdele. Aktuálně vidím jednu věc, na současný politický scéně není žádná možnost výběru. Takže parlamentní, senátní a podobný taškařice už propříště nejspíš vynechám. A jedinýho aktu, kterýho se nejspíš někdy ještě zúčastním, budou maximálně komunální volby.
Bavím se „virtuálně“ - co kdyby z hardcore/punku povstal nějaký „český politický aktivista“, ekvivalent Jello Biafrovi, měl by Tvé sympatie? Je podle tebe vůbec možné, zapojit se do politiky a zůstat „normálním“ člověkem? Ne, moje sympatie by rozhodně neměl. Nemám rád vůdce a nemám rád lidi, který mají potřebu se jakkoliv zviditelňovat. A druhá část otázky. Myslím, že pokud se někdo zapojí do politiky (v současném systému) určitě není normální člověk. A pokud do ní vstupuje s nějakejma ideálama, tak ho to buď hodně rychle přejde, nebo ho hodně rychle zkušení "matadoři" vypoklonkujou zpátky do reality.
Osobně mě značně znervózňuje stále sílící anti-romské dění v ČR … protiromské pochody, atd. … Jako nejhorší moment vnímám to, že tohle již není klasický „rasismus“, na který jsem byl zvyklý, ale proplétá se to celou společností … samozřejmě to vnímám i jako jistý trend, komunikační bod střední třídy. Politici samozřejmě mlčí, věci se dějí. Tvůj názor, postoj, možné kroky … ? Můj názor? Já jsem s cikánama (sorry, já slovo Rom neumím používat a místní to po mě v mém dětství nikdy ani nechtěli) žil, půlku svýho života, v jedný bytovce. Jedna rodina byla i náš nejbližší soused (dveře vedle), takže můj názor je značně ovlivněnej právě tímhle. Žil jsem s nima, hrál jsem si s nima, rval jsem se s nima a sledoval jsem, jak jim nejdřív zatápěj komouši a pak jim nezatápí, respektive ze dne na den si jich nevšímá, vůbec nikdo (po 89). Odtržení a vykořenění ze svého původního prostředí, žíjící ve značně nenávistný atmosféře okolí, bez jakéhokoliv náznaku pomoci nebo zájmu. A v neposlední řadě z ničeho nic - bez práce (v tomhle měli před 89 docela velkou výhodu - měli práci, i když chápu, že to není a nebylo asi to nejlepší řešení). Co jsme tak asi mohli čekat, že se bude dít? A najednou po téměř 25 letech se nám to vrací i s úroky. Na spoustu věcí je pozdě a možných kroků je jenom pár, ale i k těm krokům je nejspíš právě nutná změna přístupu jejich nejbližšího okolí a to bude běh na hodně dlouho trať (který se taky nemusí v některých případech ani doběhnout, a možná ani odstartovat). Prostě a jednoduše, přestat na ně koukat skrz prsty a nenechat se manipulovat masmédii.
Jakej se snažíš být táta? Mají již Tvoje děti nějakou oblíbenou desku? (třeba naše malá miluje Ramones - Rocket To Russia a jedno období se chtěla česat jako Dee Dee .)) Takovej, aby se za mně moje děti nikdy nemuseli stydět. Tak oblíbenou jako úplně ještě nemá, přece jenom jim je teď 3 a 1 rok, ale když si nějakou desku pustím, tak řádí už oba dva. Je to někdy docela sranda. Ten mladší tancuje na všechno, takže tomu to je jedno. Ten starší si už u japonskýho noise punku stěžuje, že to chce vypnout. Snad se mi ho podaří časem přesvědčit, že puštěnej lux v kombinaci s mlácením do hrnců je ta pravá hudební nedoceněná kvalita.
Zeptám se Tě postupně na Tvoje aktivity. Začnu u Periferia.cz a zinu Despite. Proč jsi začal tohle hardcore/punkovou osvětu dělat? Jak by jsi je představil? Mno. Proč přesně jsem začal dělat s Bukym Perifera.cz si nevzpomenu, asi protože mi to nabídnul, a já řekl, že jo. Nejspíš jsem to chtěl zkusit, protože jsem se dostával, a samozřejmě stále denně dostávám, ke spoustě informací o hardcoru z celýho světa a v té době (2009-2010) tady nebylo žádný internetový médium, který by bylo denně aktualizovaný (sorry, ani czechcore.cz tu nebyl, hehe) a které by přinášelo novinky, hlavně z oblasti d-beat / crust scény. No a Buky je vlastně ten, který přináší ty necrustový novinky a zprávy. Měl již své zkušenosti s webzinem, jako jeden ze zakladatelů Kids and Heroes, a v té době mu už směr kam se K.H. dostával moc nešmakoval. Takže www.periferia.cz je hardcore / punk webzine, který je denně (ne o víkendech a našich dovolených) aktualizován. Toť asi vše ohledně webzinu. A Despite fanzin je vlastně taková jako odnož webzinu, protože mi přišlo líto, že mám v kompu hromadu rozhovorů s kapelema, v původním znění, jejichž české překlady se objevily na www.periferia.cz. Takže se to trochu doplnilo recenzema, pár článků atp., a na světě bylo první půlené číslo Despite (split s Cheers!), který jsem dělal s Kanárem. Dvojka Despite už bude samostatná, dělám na ní jenom já. Snad vyjde ještě letos.
Porovnáváš periferia.cz s czechcore.cz? Bereš ho jako „konkurenci“? Určitě ne. Czechcore beru jako inspiraci, zdroj a jeden z tmelících prvků český hardcore / punk "scény". Prostě mi jednu dobu přišlo, že se na czechcoru nic neděje a to byl jeden z důvodů, proč vznikla Periferia.cz
Srovnání „životnosti“ elektronické informace, s tištěnou, se rýsuje samovolně. Novinka je vytlačována novinkou ... Má cenu ještě dělat papírový zine? Nebylo by ekologičtější začít komunikovat jen ve formě jedniček a nul? A co bysme všichni četli na záchodech? Papírovej fanzin se nedá s webzinem absolutně srovnávat. Webziny beru jako rychlej zdroj informací, který už druhej den nejsou aktuální. Fanzin má, a bude pro mě mít, svým obsahem něco jako historickou hodnotu. Navíc mě na monitoru fakt nebaví číst tour reporty nebo reporty z akcí, koncertů nebo festivalů.
Jaký je Tvůj pohled by bootlegování desek? Před pár lety se jich vyrojilo ohromný množství a některý z nich byly super, co se týče zpracování, kvality zvuku atd. Nemám nic proti bootlegům, pokud jsou to dávno vyprodaný desky, jejichž první presy se prodávají za nehorázné prachy. A v podstatě nemám nic ani proti těm nekvalitně zpracovanejm. Každému co jeho jest. Myslím si, že ten velkej boom bootlegů je už za náma, protože velký major, i velký ug labely, se toho chytly a znovu vydávaj starý desky jako zběsilý (např. Bolt Thrower, Carcass, Napalm Death represy atp.).
Punk nebo metal nebo hardcore? Vadí Ti míchání stylů? Absolutně nevadí. Navíc můj záběr jako posluchače je fakt velkej, od melodickýho punk rocku, přes hardcore, metal, crust, až po zběsilej noise punk. Já si vždycky vyberu, to co mi sedne. Některý mixy mě bavěj míň (metal / hardcore) a některý zase víc (punk / metal / death).
Co když hardcore/punks kids poslouchají BURZUM, vadí Ti to? Jak je vlastně Tvůj pohled na trendovej black metal v hardcore/punku? Já tomu nějak jako nerozumím. Chápu, že se to může někomu líbit hudebně, ale nosit trička nebo se veřejně zastávat jednoho maniaka, kterej to evidentně nemá v hlavě v pořádku ... Black metal v hardcore / punku mi nevadí. Mám rád kapely, kdy se do crust nebo d-beat stylu dá vpašovat pořádná porce černoty. Black September nebo Iskra vládnou. Pokud jde o čistě black metalový projekty lidí pohybující se v hardcore / punk scéně, pak v tom vidím asi nějaký okouzlení daným stylem. Horší je to v případě čistě black metalovejch, kapel vzešlých z čistě metalovýho "apolitickýho" prostředí, který balancujou na hraně NSBM, ale myslím, že 99% lidí v hardcore / punk scéně je natolik inteligentní, že dokáže rozpoznat, že je něco špatně.
Vrátím se ještě k periferia.cz – máte nějaký limity nebo omezení, co budete ještě publikovat, a co už ne? Kapely, labely … jsou prostě větší / menší a pokud vezmu kapely jako RANCID, NOFX, dá se o nich už jen stěží říct, že fungují jako DIY … (například informace o Rancid BOXU vzbudila na czechcore.cz velkou diskuzi) Jste striktně DIY, případně kde to začíná a končí? No myslím, že když se podíváš na obsah Periferia.cz, tak najdeš jak velký mainstream kapely, který původně vzešly z nějaké, dejme tomu hardcore / punk scény, tak i ty nejvíc obskurní spolky, který zajímají pár desítek lidí po celém světě. To, že pověsíme novinku např. o Rancid nebo zrovna dnes (23.8.) o Grave, já nevím jak to úplně přesně popsat, ale nejspíš to bude tím, že se řídíme svejma pocitama a určitě máme nějakou hranici, co k nám dát a co už ne. Takže třeba ty Rancid, tuhle kapelu poslouchám doma jak já, tak si myslím, že i Buky a zřejmě to je ten důvod, proč nějaký info o týhle kapele zveřejníme. To samé platí i v případě Grave, i když tam si nejsem jistej, jestli Buky zrovna Grave poslouchá :D :D.
Dostávám se k myšlence … před mnoha lety, byl myslím emo/indie kapelám vyčítán jejich „otevřenější“ přístup k médiím nebo sponzoringu. Časy se měnily, a to co tehdy vypadalo jako zaprodanost je na „denním pořádku“ (to ber s nadsázkou) … nebylo by lepší přeskočit pojmy jako komerce, sponzoring … věnovat se jen hardcore / punku … ? Nadsazeně řečeno ... Teď nevím, jak to přesně myslíš? Jak se věnovat jenom hardcore / punku? ) ... Vždycky záleží na lidech, v té či oné kapele. Pokud dostanou prostor ve svých začátcích na DIY akcích a po pár letech jim tahle scéna začne bejt malá nebo si už od začátku řekli, že to chtějí dotáhnout někam dál než hrát po klubech pro pár desítek lidí. Nevím, co bych jim měl zazlívat. Je to jejich cesta, kterou si vybrali a buď budou za pár let vděční téhle scéně, ze který vzešli nebo jim to bude úplně u zadku a myslím, že ani ty ani já, ani nikdo jinej, s tím nic neuděláme. Můžeme na ně maximálně zpětně plivat nebo je ignorovat (vybral bych si ten druhej způsob ...). Těm lidem bude naše nenávist, jak jsem říkal nejspíš buď úplně šuma fuk nebo pokud z nich měl někdo nějakej charakter tak tu lítost nebo vděk dá nějakým způsobem zpětně najevo ... Otázka jestli o to někdo bude vůbec stát?
Máš problém s tím, když lidé z hardcore punkových kapel jedí maso? Ne nemám, nejsem fízl, ani nikoho nekádruju. Je to každýho osobní záležitost. I když je pravda, že práva zvířat nebo vegetariánství by měly být jedním ze základních kamenů ideální hardcore / punk scény. Přiznávám se, že i já s tím mám problém.
Díváš se zpátky? Máš nějaké „ životní mety“, kam jsi se chtěl dostat nebo bereš věci jak přicházejí a odcházejí? Zpátky se dívám jenom proto, abych se poučil z chyb. Životní mety přicházejí tak nějak sami o sobě aniž bych si je nějak plánoval. Ať už osobní (děti, rodina), tak ty "koníčkový" (label, kapela, webzin). Takže by se dalo říct, že beru věci tak, jak přicházejí a odcházejí.
Phobia Records … jak dlouho funguješ? Jak by jsi existenci labelu popsal? Funguju od r. 2001. Ze začátku to byla nějaká jako touha dostat se k novým nahrávkám a pomoct trochu rozšířit obzory v místní scéně (Kolín, Poděbrady, Nymburk atd.). Pak se to celý začalo malinko vymykat kontrole, až jsem se ocitl v roce 2013, kdy už je to kolikrát spíš než koníček pěknej žrout času a peněz. Existence labelu, a distra, se pohybuje v krutejch sinusoidách. Zadluženej míň a zadluženej kurevsky moc.
Podle jakých měřítek si vybíráš kapely? Poslední dobou vydáváš jednu novinku za druhou, musí to být náročné to ustát, jak to zvládáš? Většinou jsou v kapelách mě známé či blízké osoby a to i v případě zahraničních kapel. Pár vyjímek by se našlo, kdy jsem se zúčastnil nějaký kooperace, kde to bylo jenom o tom poslat prachy a počkat na výsledek. V současný době to je z 95% na bázi známostí a osobních vazeb. Když to vezmu kolem a kolem, za posledních (cca pět let) jsem vydal pouze kapely, se kterýma jsem se skoro vždycky osobně potkal nebo je už delší dobu znám. Mno ty jo ... je to vlatně docela příjemnej pocit, že nějaká ta mezinárodní spolupráce pořád ještě funguje a můžu toho bejt součástí. A novinky a současnost? Hm tak zrovna dneska jsem zjistil, že jsem vyčerpal úplně všechny dostupný finanční zdroje a jsem totálně na suchu (tzn. ještě víc v mínusu než kdy jindy). Takže ... koukejte všichni mazat na www.phobiarecords.net objednat nějaký desky ať můžu vydávat a nakupovat do distra další crustový desky ...
Hardcore / punk label vs. daně? „DIY bez papírů“ nebo „nezávislá firma“? Odprostit se úplně od státního systému atp. tak jasný, že bez papírů, ale zase na druhou stranu je otázka jestli pak ta pokuta, která se určitě bude pohybovat v řádech desetitísců za tu černotu stojí. Pokud je label / distro tvoje práce tak nemám problém s tím, že funguje na živnostenskej list. Pokud to máš jako koníček při práci, tak zase naopak nevidím smysl toho proč na to mít papír.
Vydal jsi spoustu vinylů, máš někde kompletní diskografii? Která deska se Ti nejvíce vryla do paměti? Kompletní diskografii najdeš u mě na stránkách (konkrétně tady:
http://www.phobiarecords.net/eshop/sonic.cgi?templ=index&page_include=1034_tituly&reset=yes).
Titul, který se mi nejvíc vryl do paměti určitě bude první sedmipalec, kterej jsem kompletně zařizoval i platil já sám a to byl singl 365 Dagar Av Synd (jedna z mnoha kapel Jockeho z Warvictims a jeden z první titulů, kterej vzešel z naší letité spolupráce ..).
Kde lisuješ desky a jaký je podle tebe ideální počet lisovaných kusů? Někdy v Loděnicích a někdy v Německu. Vždycky záleží na financích. Lisování sedmipalců v Loděnicích je o dost dražší než v německejch malejch lisovnách. Ideální počet kusů? U sedmipalců 300 - 500 a u velkejch desek 500.
Máš nějaký label, který je Tvým vzorem fungování? To je jasný. Nejvíc mi v začátcích Phobia Records pomohl Barvák / Insane Society Records. A kdybych měl říct label, kterej mě ovlivňuje svým fungováním v posledních letech, tak je to určitě D-Takt & Raw Punk Records. Fungovat jenom na bázi jednoho e-mail kontaktu, bez paypal účtu, bez facebook, twitter, myspace profilu ... respekt. Ale zase je to daný tím, že Jockeho label je v nejvíc oblíbený crust / punk zemi ve Švédsku, takže v podstatě cokoliv vydá, tak to zajímá celej punkovej svět. Ideální vzor by byla kombinace Insane Society / D-Takt & Raw Punk Records.
V čem je podle Tebe jádro úspěchu vydání dobré hardcore/punkové desky? Dobrá distribuce. Tzn. vyměnit / prodat / poslat co nejvíc desek do co nejvíc dister po celým světě, plus pár pozitivních recenzí v tradičních punkových zinech - Maximum Rocknroll, Razorblade, Short, Fast & Loud, Profane Existence atd. atd. A pak asi co nejvíc spamovat na sociálních sítích. Někdo na to žaludek má, někomu se to od podstaty příčí ...
Vydavatelské tempo ve vydávání vinylových desek je v poslední době „smrtelné“, dle mého. Je možné to stále sledovat a desky si kupovat? Nedojde k zahlcení ? Stále je slyšet, jak jsme na tom ekonomicky špatně, a desek vychází více než kdykoliv předtím … Tvůj názor? Je to brutální. Co mě zajímá, to stíhám sledovat, ale spousta desek mi unikne. Nevím, jestli je to dobře nebo špatně. Určitě je to dobře pro moji peněženku. Dobrým příkladem může bejt i to, že v minulých letech jsem vypustil 2-3 tituly za rok a bylo to akorát, letos jsem už vydal či spoluvydal snad deset věcí a do konce roku vyjde další minimálně 5 nebo 6 Phobia Records titulů. A musím dodat, že pro distro a label je to hodně sebevražedný tempo a v příštím roce 100% zvolním.
Otázka na odlehčenou, Tvůj TOP TEN? Nebo prostě TOP a nemusí být ani hudební … Rodina, dlouho dlouho nic a pak ten zbytek ...
Kapela … Jak představíš Fear Of Extinction a kde vznikl nápad vzít mikrofon do ruky? To jsem takhle asi rok bydlel v Praze a nějak ty tři dobráky, v sestavě Rich, Kanár a Roman, napadlo mně oslovit, jestli bych to jako nechtěl zkusit. Na pár prvních zkoušek jsem nepřišel, protože jsem se styděl nebo co, ale pak mě tam dotáhli a od tý doby jsem součástí Fear Of Extinction. Hrajeme více, či méně, primitivní crust / d-beat. Koho by to zajímalo tak se může mrknout na http://www.fearofextinction.blogspot.com.
Kde je podle Tebe místo Fear Of Extinction a co od Vás lze očekávat? V Braníku v garáži a pak 100% v malejch zaplivanejch klubech a špinavejch (ty čistější osobně preferuju víc ..) squatech. Hraní na větších akcích jsme si vyzkoušeli a můžu asi za nás všechny říct, že to určitě není naše cesta. Očekávat můžete větší, či menší, dávku hluku a primitivního d-beatu. Co se týče nahrávek, tak aktuálně je v lisovně split EP s March Of The Hordes, na podzim se ukuchtí split EP s Angry Brigade, pak asi nějaký vály na 4 way split LP a příští rok snad konečně nahrávka na nějakej samostatnej dvanáctipalec.
Rich s Vámi hraje od začátku? Pamatuju si Bicles Cab, kde myslím hrál, že? Velice sympatická kapela, a rád vzpomínám na jejich koncert v Písku na Palubě, který jsme dělali … Rich už s náma pár let nehraje. Odstěhoval se v r. 2010 (?) zpátky do Anglie, ale samozřejmě je to pán, kterej nemůže bez kapely fungovat, takže v současný době obsluhuje mikrofon v kapele Brainfreeze (doporučuju! najděte si jejich bandcamp...). Jo Rich hrál mj. Bickles Cab (pak taky v Truth Decay a v Praze ještě s Angry Brigade). Hrozně hodnej člověk, vlastně všichni pankáči v Sheffieldu jsou hodně v pohodě a přátelský lidi ...
Lze zvládat kapelu s rodinou? Jak to máš? Těžko. Na všechny zkoušky se nedostanu a koncertů je míň, než by ostatní členové kapely chtěli. I když mně se zdá, že hrát 1-2 do měsíce je tak akorát.
O čem jsou Vaše texty? D-beat / punk klišé. Válka, náckové, systém, politici ...
Co si myslíš, zajímá ještě „mladé“ hardcore/punk? Jo to nevím. Tak koncertů je čím dál víc, nový tváře jsou občas na akcích taky k zahlédnutí. Takže asi to ještě někoho zajímá. Otázkou pak zůstává, jestli je to zajímá jenom po hudební, nebo po vizuální stránce, a jestli jsou si v dnešní rychlé době ještě z těch koncertů schopní odnést něco navíc.
17. listopadu 1989 … kolik Ti bylo, kde jsi byl a jak jsi vnímal události co se děly? Jak je vnímáš s odstupem a jak věci hodnotíš dnešním okem? Můžeš klidně srovnat s dnešní dobou … Jo to mi bylo 10 let. A vnímal jsem to tak nějak zmateně. Byl jsem v 5.třídě, dostal jsem se do pionýrský rady, jako nejmladší člen v historii naší základní školy a bavila mě ruština. V podstatě tak byla násilně přerušena moje svazácká kariéra ...
Může být crustová kapela sXe? Nedokážu si to dost dobře představit, protože k tomuhle stylu, koncertům, prostředí atd. prostě nějaká ta umělá výpomoc patří, ale tak asi jako proč ne.
Jaké kapely teď, podle tebe, udávají na poli crust/d-beat směr? Bylo tomu tak vždy a myslím, že se do budoucna nic nezmění - kapely ze zemí jako Švédsko, Japonsko a UK. Sice je teď velkej boom noise / d-beat stylu v USA, ale tam jde z 99% o kopírování kapel, právě z těchto tří zemí. A z kapel co hrajou, a jsou aktivní, rozhodně můžu vypsat tyhle: Warvictims, Doom, Framtid, Contrast Attitude, Desperat, Institution, Mob 47, Deviated Instinct, Passiv Dödshjälp, Martyrdöd, Infernöh, Skiplickers, Reality Crisis, Dropend, Parasit atd. atd.
Hodně se toho napsalo, a namluvilo, o SCION aktivitách v hardcore/punku/metalu … Jaký je Tvůj názor? Sračka. Zrovna nedávno jsem dočetl články v Go and Kill a přišlo mi to jako velká taškařice. Fanzin, trička, pózování v tričkách Scion atd. Fakt mi to vypadá jako nějaká povedená parodie (opět) v duchu Monty Pythonů ...
Tuším, že i Martyrdöd jeli nějaké US koncerty pod hlavičkou SCION … Jo? Tak to vidíš, lumpové to jsou to, hned jak přijedu domů, vezmu všechny desky Martyrdöd a demonstrativně je před barákem podpálím. Aspoň budou mít sousedi na vsi trochu vzrušení. He he.
Jak vypadá Tvůj ideální den? Nejít do práce, vstát, vzít rodinu a kola (nebo auto) a jet na výlet.
Na co se ještě letos můžou crusteři těšit? Uf. Takže nevím jestli se vše stihne ještě všechno letos, ale hodně konkrétní plány jsou už na tyhle desky: March Of The Hordes / Fear Of Extinction split EP (v lisovně), Kakafoni EP (US / SWE projekt se členy Makabert Fynd, Hellkontroll a Gasmiasma), Blinded - Plíce plný popela EP (demo na vinylu), Irritation LP (SWE, crust core alá Skitsystem), Brottskod 11 LP (SWE, debutní album, d-takt), Fear Of Extinction / Angry Brigade split EP a pak se necháme překvapit ...
Rád jsem si s Tebou „popovídal“, díky za skvělý a velice rychlý přístup. Máš místo pro cokoliv, co máš v hlavě nebo na srdci … DRŽ SE! (S) Díky za prostor u "konkurence". :)). Mrkněte se občas na www.phobiarecords.net nebo www.periferia.cz nebo www.fearofextinction.blogspot.com. Nakupte si nějaký desky, ať se může dál vydávat. Nebo prostě jen tak napište …
Mirek, mirek@phobiarecords.net
http://phobiarecords.net
PS: Dalším titulem na Phobia Records je debutní singl švédských BOMBANGREPP - Foradd Av Samhallet. Desky jsou již připravené u PHOBIA RECORDS v krabicích, ale po dohodě s kapelou bude oficiální den vydání pátek třináctého. Takže poprvé k dostání na strahovské Sedmičce v rámci letošního druhého ročníku Enemy Of The Sun Festivalu. Objednávky / rezervace můžete posílat na e-mail: order@phobiarecords.net . Více na http://phobiarecords.net/eshop nebo http://phobiarecords.net.
úterý 3. září 2013
MURUROA/BAIXO CALAO – split
12”LP (kooperace labelů)
Svět je tak velký, jak jen budeš chtít! Myslím si, že zmíněná „poučka“ platí na 100% pro split, na kterém se sešli písecká grind/crust bruska MURUROA a brazilští grindeři BAIXO CALAO. Léto je za námi, zapomeň na bermudy a plážovou náladu, téhle nahrávce vévodí variace slova GRIND.
MURUROA je kapela z Písku a vznikla na troskách bývalých kolegů ve zbrani GREX. Všichni členové kapely pamatují nejlepší časy klubu Paluba, tudíž nejsou žádnými nováčky. Věrní slovu GRIND, jdou rovnou k věci, a rozbušku na své straně podpalují písničkou „Danse Macabre“ (ne, není to cover, ani vyznání, skvělé německé skupině, ve které hráli někteří členové Quattro Stagioni) a je podle ní pojmenovaná celá jejich stranu vinylu. Hudba i texty jsou hrubé, zrozené ze šedi všedních dní, ve kterých žijeme. Není tak špatně, vždycky může být hůř, přesto zaznamenávají rozčarování ze světa, pocity odcizení, nasranosti … temnější stránky lidského bytí. „Miliardy na zbrojení, lidi chcípají hlady, vlády zvedají daně“ … stokrát opakované, stokrát pravdivé, stokrát se nic nezmění. Hudebně hrají metalický grind s hrubým vokálem a občasnou změnou v rychlosti, „sludge“ zpomaleními a valivými pasážemi. Kombinují grind s crustem, thrashem a snad i extrémním hardcore. Nahrávka je myslím velice dobrá, z mé strany rozhodně nadšení … Skvělá práce, perfektní jízda! Laťka je nasazena vysoko. Poznámka pod čarou, pohlavek mi dal výňatek z textu „… byl jsem v parku, četl jsem si knihu, ptáčkové kolem zpívali …“. Čekali by jste něco podobného u grindcore skupiny? Na své straně mají MURUROA šest vlastních písniček a jeden cover, předělávku od Ratos de Porão.
BAIXO CALAO = brazilský grindcore s typickými dvěma vokály. Osobně mi to nedá nevzpomenout na ROT. Jejich strana vinylu je poskládaná ze tří různých nahrávání – 8 nových válů + zbytek skladby z „Atmo Mediokra“ (CD) a „Tu Crias“ (EP). Zabijácká fotka kapely navodí atmosféru, přeškrtnuté noty, trika Ratos de Porão … naprostý hudební násilí, dva doplňující se řevy, murmur vs. ječák. GRINDCORE řežba … Kapela hrála na Obscene Extreme 2012 a více o nich nejspíš napoví záznam části jejich vystoupení http://www.youtube.com/watch?v=fySe4gQe69E .
Nahrávka vyšla v kooperaci mnoha labelů a navíc na velice pěkně udělaném 12”LP vinylu (barevném). Skvělá práce a pro GRINDCORE freaks rozhodně povinnost! (S)
http://bandzone.cz/mururoa
http://www.myspace.com/baixocalao
PS: rozhovor s MURUROA najdeš na http://www.fobiazine.net/article/6658/mururoa--to-co-poslouchame-se-vice-ci-mene-promita-v-nasi-hudbe-/.
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)





