čtvrtek 14. února 2019

War//Plague – Into the Depths


12“LP (Phobia records)
Jednou z nových nahrávek na Phobia Records je album Into the Depths od amerických War//Plague z Minneapolis. Grafika mluví a již podle obalu je jasně patrné, že v muzice War//Plague bude silně koncertovaný vztek a nasranost. Nejsou inovátory, jsou dalšími z těch, kteří ukazují světovým problémům zrcadlo a svůj vztek přenášejí do své muziky …

War//Plague jsou “veteránská” crust punková kapela, hrají kolem deseti let, a album Into the Depths je jejich novinkou z konce loňského roku. Plynule na ní navazují na svojí poměrně bohatou diskografii (můžeš ji omrknout zde). Na Into the Depths propojují crust punk s metal punkem a řekl bych, že se jedná o velice povedený mix. Deset rozbušek se mi zavrtává do palice a crustpunkový kolovrátek se s každým novým poslechem roztáčí na plné obrátky. Svým způsobem je to silně návykový, hlavně opakující se crust punkové riffy mají své kouzlo! Jak je slyšet (i vidět), crust punk může stále přinášet nové desky, plné čerstvého vzteku.

Into the Depths je stylová deska, graficky i hudebně. Pokud jsi cruster, nemáš co řešit – tohle je pro Tebe jasná volba. Phobia Records rozhodně ví, co dělá! Deska i kapela jsou aktuální, ale rozhodně bych o nich neřekl, že jsou moderní. Propojují mnoho tváří crust punku a recyklují stejný vzdor, vztek a frustrace, kumulované po mnoha předchozích generací. Tóny War//Plague se nenesou na vlnách pomalých, ani nejsou extra rychlé – rozhodně jsou silně načichlé vztekem. Navazují na tradici kapel jako Axegrinder, Deviated Instinct, Amebix, Aus-Rotten, Misery (určitě i mnoha dalších) a “chytlavě” propojují metal / punk a crust. Into the Depths má zakódovanou auru mnoha crustových desek a skupin. Čerpají z historie a plynule na ní navazují. Po poslechu je jasně patrné, že svět se lepším místem k životu nestává a stále se najdou lidé, kteří na celosvětová bezprávý ukazují. War//Plague muzika je nosným médiem vzteku, frustrace a vzdoru. Řvou o nespravedlnostech světa. Nebudu říkat dnešního, nerovnost provází lidské pokolení od jeho vzniku. Crust punková válka stále trvá a War//Plague mohou být aktuálním palivem pro Tvůj mladický, nebo stařecký, vztek. Skvělá deska! Howgh! (S)

phobiarecords.net

K poslechu na phobiarecords.bc.com.

PS: na síti jsem se dočetl, že kytarista War//Plague - Andy Lefton, je členem projektu Tau Cross. V sestavě najdeš ještě jména jako Rob „The Baron“ Miller (Amebix), Jon Misery (Misery) a Michel „Away“ Langevin (Voivod).

PS2: rozhovor s War//Plague najdeš na sanctuspropaganda.com

pondělí 28. ledna 2019

v/a One Family One Flag

v/a One Family One Flag

3x12”LP (Pirates Press Records)

Jubilejním 200-stým titulem na Pirates Press Records je kompilace s názvem One Family One Flag. Vyšla v listopadu 2018 a zachycuje prvních 13 let fungování labelu. Diskografie labelu je poměrně bohatá a výběr je svým způsobem “best of”, poskládaný z nejoblíbenějších pirátských pecek - vybraných právě piráty. Uslyšíme více (i méně) známá jména, která propojuje nálepka “melodický punk rock / oi”, label Pirates Press a aktuálně kompilace One Family One Flag. Pokud Pirates Press neznáte, máte možnost nahlédnout “pod pokličku” Pirates Press Records a seznámit se! Uslyšíš RANCID, COCK SPARRER, NOi!SE, TIM TIMEBOMB AND FRIENDS, THE INTERRUPTERS, DETOURNEMENT, THE DOWNTOWN STRUTS, ARGY BARGY, BOOZE & GLORY, BISHOPS GREEN, REDUCERS-SF, THE COMPLICATORS, THE STRUGGLE, SMALLTOWN, SUEDE RAZORS, ROADSIDE BOMBS, THE RE-VOLTS, THE RATCHETS, 45 ADAPTERS, OFF WITH THEIR HEADS, BUM CITY SAINTS, THE BAR STOOL PREACHERS, TERRITORIES, STREET DOGS, THIS MEANS WAR!, LION’S LAW, THE WORKIN’ STIFFS, KICKER, LENNY LASHLEY’S GANG OF ONE, HARRINGTON SAINTS, SYDNEY DUCKS, EVIL CONDUCT, BOMBSHELL ROCKS a THE OLD FIRM CASUALS. Celkem 34 skupin na třech vinylech …

Začnu od grafiky, protože i ona, jak se říká “prodává”. Grafik vsadil na heslo v jednoduchosti je krása a v případě One Family One Flag to platí na 100%. Na obalu jsou použité pouze dvě barvy – černá a rudě červená, titulní stránce vévodí černá vlajka a jednotlivé vinyly jsou v moc pěkných černých papírových sáčcích. Všechny tři desky jsou v kapse se silnějším hřbítkem. Drobné detaily dojem jen vyzdvihují, tím myslím, že třeba sáčky na vinyl mají zaoblené “rohy”, na každém z nich je perfektní ražba s výsekem a poslední “F” strana je potištěná sítostek. Navrch A2 plakát a psání od pirátského šéfa. Skvěle to vypadá a pohromadě perfektně funguje. Radost pohledět. Nic jsem zatím neslyšel, ale vizuálně jsem nalákanej.

Název One Family One Flag vystihuje podstatu téhle kompilace, co víc, snad i podstatu fungování Pirates Press Records. Piráti jsou mi sympatičtí svým nadšení pro věc. Je jedno jestli vydají legendu žánru nebo kapelu z nějakého zapadlého místa zeměkoule, kvalita vydání je vždycky nadstandartní. Dělají tím kapelám (ale i sobě) to nejlepší promo. One Family One Flag – prostě “jedna rodina, jedna vlajka”.

Kompilace je ohlednutím za 13 let fungování labelu. Výběr kapel je poměrně pestrý, ale všechny spojuje škatulka melodický punk rock oi (na ska taky dojde). Slyšel jsem hodně pirátských desek a vybrat z nich od každé kapely jednu písničku byl asi nelehký úkol. Pirátským sítem proseto 34 kapel a pokud bych měl jednoslovně hodnotit, řekl bych – baví mě! One Family One Flag a potažmo všechny kapely, jako by měli ve svém hudebním kódu zakódovaný pirátský genius loci - silné “melodie” a chytlavé refrény. Slyšet jsou u všech kapel, ale není to nic vlezlého. Ideální hudební kulisa pro páteční párty punx? Nerad bych to tím zlehčil, výběr dokáže povzbutit i během týdne. Je fajn slyšet písničky, které třeba znáš a v kontextu track listu výběru One Family One Flag vyniknou v novém světle. Jednotlivé strany desek jsou stylové, je slyšet, že si s tím někdo dal poměrně dost práce a měl pro poskládání cit. Pecky na sebe perfektně navazují a jako celek to parádně maká. Styly kapel se liší, přesto cítím, že je něco spojuje, i propojuje.

Plamen One Family One Flag zažehnou COCK SPARRER, jedna z kapel, která potvrzuje tvrzení, že je možné zůstat věčně mladý. V jejich diskografii najdeme tuny hitů a piráti vybrali písničku “One By One”. Sirku si převezmou londýnští oi / punx Booze and Glory a dále pokračují Reducers SF, Harrington Saints, Bishops Green, NOi!SE … První strana je ve znamení oi / punk, nebo punk / oi? Nemyslím si, že je to nějak extra podstané škatulkovat, všechno co potřebuješ jsou uši, servírovaná muzika je melodická, energická a pokud budeš chtít, boří hranice v hlavách. Stejně jako jakákoliv jiná dobrá muzika. Nikdy jsem to nějak zvlášť nesledoval, ale z kapel na první straně je patrné, že v jejich podání oi / punku je jasně slyšitelný vývoj - progres. Je to jasně čitelná melodická a chytlavá muzika. Rozebírat jednotlivé kapely by byl běh na dlouhou trať, a nakonec názor si každý udělá sám. One Family One Flag je myslím hodně povedený výběr a pokud pro Tebe nejsou slova jako “melodie, réfrény” nadávkou, šáhni po tom, neměl by jsi být zklamaný.(S)

piratespressrecords.com

Seznam skladeb:

Side A:
1. Cock Sparrer - "One By One"
2. Booze and Glory - "Swinging Hammers"
3. Reducers SF - "Empty Bottles"
4. Harrington Saints - "Saturdays In The Sun"
5. Bishops Green - "Alone"
6. NOi!SE - "Idle Action"

Side B:
1. Lenny Lashley’s Gang Of One - "Hooligans"
2. The Ratchets - "Rockers Taking Over"
3. Downtown Struts - "Rogues"
4. Roadside Bombs - "Rise Up"
5. Street Dogs - "Certain Fate"
6. Barstool Preachers - "One Fool Down"
7. The Interrupters - "This Is The New Sound"

Side C:
1. Sydney Ducks - "He Lives For Today"
2. The Complicators - "The Next One"
3. Bum City Saints - "Hearts Beat As One"
4. Off With Their Heads - "Die Today"
5. The Struggle - "Just Like You"
6. This Means War! - "Use It Up"
7. Kicker - "Timeless Cliches"
8. Workin’ Stiffs - "We Are The Truth"

Side D:
1. Rancid - "Fuck You"
2. Argy Bargy - "This Is Me"
3. Evil Conduct - "That Old Tattoo"
4. Lions Law - "Way Of Life"
5. 45 Adapters - "Dress Well, Drink Heavily"
6. Suede Razors - "Keep On Rockin’"

Side E:
1. Tim Timebomb & Friends- "Too Much Pressure"
2. The Re-Volts - "Piles"
3. Smalltown - "Square One"
4. Bombshell Rocks - "Scars and Tattoos"
5. Detournement - "Awaken With Millions"
6. Territories - "Heart That Breaks"
7. The Old Firm Casuals - "For The Love Of It All"

Roman xJesusx Láriš - WORLD WILD HARDCORE

fotokniha

Máte rádi fotoknihy? Já ano. Fotky v nich nahrazují slova. Promlouvají silou vzpomínek a často se nesou na vlnách nostalgie. Jedním z prvních nadšenců do focení hardcore punkových koncertů u nás, a zároveň člověk, který přenesl své fotky do vydaných knížek, je Roman Láriš (xJesusx). Nemá velký význam ho zeširoka představovat, pokud jsi o něm neslyšel, podívej se na následující rozhovor – seznámíš se. Roman již vydal několik fotoknih, na poslední dvě, pojmenované UKHC, plynule navazuje jeho nová kniha, která právě vyšla. Pojmenovaná je World Wide Hard Core. Publikace je Romanovým pohledem na podia hardcore punkových koncertů z pohledu fotografa, a právě on vybral ze svého archivu i fotky kapel z celého světa. Najdeš přes 180 kapel, samozřejmě i záběry z koncertů v Čechách a na Slovensku, kam se Roman stále příležitostně vrací. Obrázek si lze udělat podle krátké video upoutávky. Kniha je opět plná energie, jak kapel - tak lidí, a je zase o velký kus masivnější, než předchozí díly.

Roman fotky pro svou knihu nejen vyfotil a protřídil, ale opět si ji vlastním nákladem vydal. Samozřejmě za podpory všech, kteří si knihu objednali před jejím vydáním. Myslím si, že i svou prací Roman inspiroval k publikování i dalších několik fotografů. Minimálně u nás dvě podobné fotoknihy vyšly. Archivování je pochváleno až budoucností. Často se můžeme na staré fotky dívat s láskou, nostalgií … každý si dosadí své vlastní pocity sám. Stačí listovat. V každém případě, fotky mají svojí hmatatelnou hodnotu a v dnešním rychlém digitálním světě, je příjemné držet v ruce fotku „papírovou“. Roman je zajisté „oldschool“ chlapík, a snad i právě proto, svou práci archivuje v knihách. Což je super. Až se jednou vypnou všechny servery na internetu, nezůstane nic jiného než knihy, desky … vzpomínky.

World Wide Hard Core. Roman publikuje s jistou pravidelností, a po necelém roce vychází jeho další kniha fotek, v pořadí pátá. Svým stylem navazuje na předchozí dvě knihy z UKHC řady, a trilogie se uzavírá aktuální knihou právě knihou World Wide Hard Core. Oproti přechozím dílům je opravdu masivní, má 348 stran a zachyceno je přes 180 kapel z celého světa. Váží cca 1,1 kg. Hlavní rozdíl oproti předchozím dílům je ten, že objektiv se nezaměřuje pouze na aktuální anglické kapely, ale najdeme party z celého světa. Téměř rovným dílem jsou v knize zachyceny kapely a lidé. Na většině hardcore punkových koncertů narazíš na energii, řízenou nebo živelnou, prostě na energii. Většinou tryská z kapel, ale i z lidí v kotli. Roman je kámoš, nechci mu přehnaně lichotit, ale myslím si, že má dar právě tuhle energii zachytit. Zachycené momenty mají svůj život, okamžiky jsou navždy zaznamenané.

Kniha začíná v roce 2004, kdy Roman na jednom z prvních koncertů v UK vyfotil Mifits, a postupně se dostaneme až do začátku roku 2018. Seznam kapel najdeš na amentma.bigcartel.com. Fotky zachycují nejen osobní vzpomínky, ale pokaždé se při listování nějakou foto publikací u jednotlivých záběrů průběžně zastavuji. Buď kapely znám, nebo mě nějakým způsobem zaujmou. V předchozích dílech jsem třeba zcela náhodně objevil skvělou anglickou kapelu Arms Race.

Na Romanovi si cením jeho letitého nadšení a „old school“ přístupu. Jeho fotky zachycují určitá místa a dobu. Nejsou jen o dobré technické fotografii, ale ani tady myslím Roman nezklame. Na většině publikovaných fotek je zachycena akce, okamžiky, a zaznamenává, jak to asi na vyfocených koncertech vypadalo, jak se lidé cítili. A co víc, na velkém množství fotek je vidět, že se tam lidé bavili a pařili … „no jako o život“. World Wide Hard Core je jedním z pohledů na hardcore punk. Z knížky dýchne hlavně nadšení a energie, pojmy mezinárodní, nepodléhající žádným hranicím. Díky Ujo, více takových knížek, a to nejen od Tebe. (S)

amentma.bigcartel.com

PS: V ČR seženeš u Samuel Records, pár ks bude i u PHR, Phobia nebo Insane Society Records.

pondělí 17. prosince 2018

DAD BRAINS / RAMOMS - MERRYXMAS

Vánoční, i předvánoční čas, to jsou zaručeně zvláštní období. Pohledy se budou zcela určitě člověk od člověka lišit. Jedna část je bude oddaně milovat, další bezmezně nenávidět a ostatním to bude třeba jedno. Děti se těší, dospělí nestíhají. Zima někdy je, pak zase není. Shodneme se na nejspíš tom, že nejvíce se těší děti, něco dostanou a já to beru tak, že je to hlavně jejich čas :). Osobně jsem ale spíš na strašně těch co Vánoce rádi nemají, ale protože máme děti, tak se to snažím směřovat pozitivně a vlastně vidím, že děti si to těšení zkazit nedají. Takže přeskakuji většinu nesmyslů, a snažím užít posledních pár dní roku, dá se říct „v klidu“. Letošní konec roku přinesl i zajímavý singl, který je kompletně vánočně laděný. Sešli se na dvě kapely, které se mi líbí již proto, že zmínění členové jsou rodiče. Ano, je to tak jednoduché :). Taťkové DAD BRAINS a na straně druhé mamky RAMOMS. V životě se dají dělat různé věci, ale udělat taťkovskou a mamkovskou kapelu, to je prostě krásnej nápad! Singl vychází v barvě vánočního stromečku na Pirates Press Records. Vydané s vtipem, nadsázkou a energií!

RAMOMS. Čtveřice punkrockových maminek a jejich debutní zářez do vinylu. Jaké kapele jsou tributem, asi rozvádět myslím nemusím. Poznala to i má dcera, bylo by to zbytečné se rozepisovat:). První pecka je předělávka „Chinese Rock“, jen s novým textem a názvem „Lego blocks“. Písnička se dá se brát jako kvíz, jestli by jsi poznal originál. No ten ale znáš, tak zkus vymyslet z jaké je desky? :) Druhá je cover verze vánoční Ramones klasiky „Merry Christmas“. Oboje parádní. Bohužel dvě pecky singlu utečou strašně rychle …

Čtveřice hardcore punkových taťků z Californie, kteří se pojmenovali Dad Brains. Upoutali mě již svým debutním singlem a tady pokračují v laťce nastavené hodně vysoko (alespoň mě jejich produkce hodně baví). Ultra rychlý melodický old school hardcore, který mi nechá zavzpomínat na kapely jako Ensign, Vision … kdo by řekl, že jsem tyhle party jeden čas hodně poslouchal. Dad Brains to hraje skvěle, mají super vtipné texty i přístup a jejich podání propojuje melodický hardcore punk s energickým „circle pit old schoolem“. Na splitu mají dvě pecky „It’s Christmas Time“ a „Grinch“. Obě jsou skvělý … více k poslechu najdeš na jejich profilu dadbrains.bc.com . Dad Brains parádně pracují se změnou rychlostí … jízda!

Master obou stran singlu dělal Dan / Mammoth Sound. Hraje parádně. Takže pozor, vánoce se blíží, hlavně klid a nohy v teple …

Merry Christmas, I don't want to fight tonight
Merry Christmas, I don't want to fight tonight

(S)

piratespressrecords.com

Monster Squad – Depression

12“LP (Pirates Press Records)

Monster Squad (Vacaville, California) přicházejí po desetileté odmlce s novým albem pojmenovaným Depression, které vychází pod hlavičkou Pirates Press Records (za spolupráce s českým labelem Voltage Records). Kapelu jsem měl zařazenou ve škatulce street punk a s jejich muzikou jsem se míjel. Se zvědavostí podkládám vinyl na gramofon, a po krátkém intru se rozjíždí hodně energický mix street punku s hardcore punkem (poměry namixování bych vynechal). Prostě rychlá, ale melodická muzika, se silným tahem na branku. Na desce je deset pecek, které to ženou jako o život. Zahrané jsou na „plný hřebík“ a energie z nich jen tryská. Na desce snad není slabé místo.
Podle informací v insertu bylo album nahrané živě na pásky. Nevím, jestli to mělo vliv na výsledek, ale Depression má skvělý zvuk! Každý z nástrojů zní jak má, všechno maká pěkně pohromadě, ale přesto na sebe jednotlivé nástroje během poslechu upozorní. Písničky jsou dobře napsaný a pěkně na sebe navazují. Propojeny jsou přirozenou energií. Většinu času přímočaré pecky, občas zlehka nějakým způsobem stylově odbočí, ať už sólem, změnou nálady nebo tempa. Depression je ale rychlá melodická deska, takže čekej jízdu od začátku do konce. Nálady, melancholie. Hodně se mi i líbí, jak se s nimi pracuje a jak obratně jsou propojeny. Ano, vzpomněl jsem si na svojí oblíbenou melancholickou linku z desky Good Riddance A Comprehensive Guide To Moderne Rebellion. Všechny skladby na Depression jsou osobitý, těžko bych nějakou vyzdvihoval. Přesto mi to nedá nezmínit Lion´s Blood. Skvělej song, kdy mi v jedné jeho části podvědomě naskočí vzpomínka na Lawnmower Deth - Billy. Opět naprosto parádní melancholický odér. Jo, baštím jim ten zakódovanej melancholický nádech. Dalším nástrojem je i perfektní chraplavý zpěv. Desku osvěžují kytarová sóla. Prostor dostanou poměrně často, a objeví se i thrashový riff (Internal War). Ani jedno zmíněné nějak extra nemusím, ale tady to vše zapadá a zní to dobře. Plusem je, že deska zůstává, i přes všechny „zpestření“, hlavně přímočarou, jednoduchou a čitelnou. Občas trochu poleví, ale je to jen prostor pro nadechnutí, po chvilce zase rychle kupředu. Během poslechu jsem si vzpomněl i na punkové Iron Maiden - The Threats (ber to s nadsázkou, ok?)
Depression působí otevřeně a upřímně. Hlavně díky textům, které jsou hodně osobní a syrové. Zabývají se z velké části závislostmi, drogami, politikou a osobním životním bojem. V desce je vložené i osobní povídání zpěváka Phila o jeho problémech. Osobní bolest a konfrontace vnitřní bolest vs. vnitřní boj vyznívá i v písničce Lion´s Blood - Nikdy! Nikdy se nevzdávej! / Nikdy! Nikdy se nevzdávej!
Jak je u Pirates Press zvykem, vinyl vychází se skvělým obalem, barevnou deskou, kupónem pro bezplatné stažení alba v mp3. Vnější obal je parádní, kreslil ho zpěvák Phil, který i tattuje. Na stylu je to hodně znát. Motiv je hodně dobrej. Zadní strana je od Winstona Smitha, který je propojený s Dead Kennedys. Po zhlédnutí stránek Monster Squad potěší i svojí empatií (třeba letákem trans rights are human rights, atd.), ale tohle je svým způsobem jasný již podle osobního povídání zpěváka Phila a insertu, kde je kontakt na organizaci You are not alone …, což je společnost pro prevenci před sebevraždami u dospívajících. Super album! (S)
piratespressrecords.com
monstersquad.bc.com
upoutávka

středa 14. listopadu 2018

NEEDFUL THINGS – Deception

12“LP (Psychocontrol records)

Upozornění pro čtenáře, začátek mého psaní přímo nesouvisí s recenzí!

Každý den si říkám, musím se odnaučit všechno, co jsem se v životě naučil. Beru to jako svůj dlouhodobý plán. Zbavit se vazby na movité věci, předsudků, a hranic ve své hlavě. To je můj plán. Pokud bych k tomu potřeboval mantru, hudebně bych zvolil ambient, noise-ambient nebo něco hrubého. Něco co naruší strukturu, a posune do jiných dimenzí. Nebude čas přemýšlet o šedi běžných dní, zbyde jen prostor na holé fungování. Vibrace udržující můj zorný úhel, a já budu ve střehu. Vytěsním všechny blbosti z mé palice ven. Poběžím životem jako Emil Zátopek a hlavu budu mít čistou jako Dave Lister. Píp. Kámo, vstávej, budík mi dává virtuální facku.

Realita je realita. Plány jsou plány. Když potřebuju nakopnout cestou do práce, v práci, kdykoliv jindy ... mačkám play a žene mě to vpřed. Budu se snažit napsat o nové desce grindcore kapely Needful Things, protože jejich novinka mi poslední dobou hraje velice často. Jsou mojí meditační hudbou pro náročného posluchače. Ikdyž se nemohu označit za skalního grindcore maniaka, mám některé kapely s touhle nálepkou z rád – moc rád! Nebudu psát seznam, asi by nebyl úplný, a na něco bych zapomněl. Přesto bych zmínil CYNESS, WOJCZECH, ENTRAILS MASSACRE, Controlled Existence, a samozřejmě nesmím zapomenout na Needful Things z Pardubic (snad ta lokalizace stále platí …). Poprvé jsem je viděl v roce 2004 na koncertě v Hořovicích, společně se švédskými SEWN SHUT. Oči jsem měl tehdy jen pro bubeníka Sewen Shut - Rodriga, protože jsem poslouchal hodně Satanic Surfers. Přesto, lekci mi tehdy dali hlavně Needful Things a v hlavě mi zanechali nesmazatelnou stopu. Neznal jsem je. Nastoupili, narvali to do posluchačů silou uragánu a ten dojem z nich mám dodnes. Venku mají čerstvě novou desku, která vyšla za spolupráce Psychocontrol Records, Give Praise Records a Rodel Records. Nebudu se o ní psát nějak velkohubě, jako že znázorňuje všechno, co si představím pod označením grindcore a tak! Sedím z ní prostě na prdeli, je to jednoduchý! Tahle deska je pro mě GRIND CORE, se vším, co k tomu patří a pokud kapela, netočí po tolika letech fungování takhle drsný materiál, je to prostě skvělý! Nemusí se psát žádný dlouhý slohový cvičení, stačí napsat kouzelné spojení – Deception = GRIND CORE! Vystihne to všechno, co je o ní potřeba napsat.

Mám rád ten „buldozer efekt“, chytne mě a cloumá se mnou silou uragánu. Nežijeme v ideálním světě, grindcore je ale jedním z jeho reálných obrazů. Odráží špínu světa a transformuje ji v hrubý zvuk. Čistí myšlenky a je ostrý jako břitva. Kapely si vybírám sám. Stejně jako jsem ocenil nálepku „Garantiert Crust Frei“ na jednom vinylu Yacopsae, baštím hlavně grindcore bez metalových přísad … jen hrubej, špinavej zvuk … tím nesoudím, tak to prostě mám.

Nová deska NEEDFUL THINGS je v pořadí jejich třetím albem a dostala název Deception. Vyšla letos v létě k příležitosti svátku všech grindcore maniaků, rozuměj Obscene Extreme festivalu. NEEDFUL THINGS mají venku i množství splitů a absolvovali turné v různých cizokrajných krajinách a fungují cca 23 let (??? snad se nepletu). Na jejich zvuku se mi líbí jedna věc – jsou stále grindcore tornádem. Žádný velký změny stylů, žádný ego, jen grindcore. Nemilosrdný, které zraje jako víno, hlavně zvukem. Jsou skvěle sehraný orchestr, který si posluchače podává z jedné pracky do druhé, bez jakéhokoliv náznaku senility nebo snahy zalíbit se. Kompozice jsou složitý, přesto tak srozumitelný! Říkám si, ty jo, jak si tohle ti borci mohou zapamatovat? Chaos je řízený rafinovaně a je slyšet, že grindcore jednotlivý členové pravidelně trénují. Odzbrojují svojí precizností. Deception má skvělou režii, jestli bych to takhle mohl napsat, kromě totálních válců dostaneme i jisté zpomalení, prostor pro rozhlédnutí. Neboj na desce je 15 pecek, průměrná stopáž je něco kolem necelé 1,5 minuty, takže Ti může být jasný, že ani tornádo nedá moc prostoru připravit se na útěk. Album přináší jedinou delší skladbu - „Without Emotions“. Její stopáž je 3:22, pomalejší rozjezd, který obsahuje elektronické intro. Protože moje deska neměla insert, mohu se jen domnívat, že se o něj postaral „noise distrortion“ majstr Žrout v jeho počítačové domácí laboratoři. Jeho elektronický cítění jsme myslím mohli potkat i na předchozích deskách. Delší pecka a je skvělá tím, že nabídne větší plochu a je vidět že NEEDFUL THINGS si poradí i s delší kompozicí. Zpěv je parádní řemeslo, které zdatně maká s ostatními nástroji. Skvělý frázování! Často se mi části textů zjevují v mysli, dlouho po poslechu … Silence Is a key zcela určitě! Celá deska je naprostej uragán a já žasnu stejně, jako když vidím Vittorio Brumottiho jezdit na silničním kole. Grafika desky je hrubá, stejně jako její tóny. Zpracování bravurní, ruka tvůrce vymakaná a stylová. Obraz apokalypsy, kde všechno teprve začíná.

Pokud chceš slyšet kvalitní grindcore, s NEEDFUL THINGS nemůžeš šáhnout vedle. Při poslechu dostaneš lekci, jak má tenhle styl znít. Pánové velká poklona, skvělá deska! Bravurně zuřivá, tohle je grindcore po kterém vždycky rád šáhnu. GRIND GRIND GRIND. (S)

needfulthings.bandcamp.com

Desku seženeš u psychocontrol.com.

PS: živě můžeš NEEDFUL THINGS v nejbližší době vidět na společném pražském koncertě s PRETTY LITTLE FLOWER (USA) a KAOSQUAD na 007.

pondělí 5. listopadu 2018

Territories – s/t


12”LP (Pirates Press Records)
Jednou z mnoha novinek na Pirates Press Records je debutní velká deska skupiny Territories. Název kapely mi nic neříkal, ale mám rád novinky! Upoutal mně již povedený obal, s motivem polorozpadlého domu. Motiv, který sám o sobě vzbuzuje jistou zvědavost, takže pojďme na to. Kapela Territories je z Kanady (Calgary) a vznikla na troskách punk / oi party Knucklehead. Na netu jsem se dočetl, že došli do bodu, kdy chtěli změnit svůj styl, tak se někteří členové rozhodli pokračovat dál pod novým názvem Territories. Nechávají za sebou přímočařejší zvuk Knucklehead, a přiklánějí se tradičnímu zvuku, jak v pojetí amerického country, tak melodického punk rocku. Obě dvě polohy zvládají Territories perfektně a svým stylem je propojují. Country ber s nadsázkou, prostě čekej hlavně silné melodie, parádně znějící kytary a refrény.

Nemohu se přestat dívat na obal desky, na starý dům. Podvědomě přemýšlím, jaké byli osudy lidí, kteří v něm žili, a kam se dostali jejich životy. Jsou to jen myšlenky, emocionální očekávání, a vím, že odpovědi na vyřčené otázky nedostanu. Při přemýšlení jsem se stihl podíval i na několik Territories videí, takže se mi celkem rychle rýsují obrysy jejich debutu. Představ si kapely jako jsou The Bouncing Souls, Stiff Little Fingers, Dead To Me, The Menzingers, The Downtown Struts, The Ratchets, přidej k tomu špetku Bruce Springsteena. Charismatický punk rock, to by asi byla nálepka, kterou bych nalepil na jejich desku. Hodně mi připomínají poslední desku Social Distrortion „Hard Times And Nursery Rhymes“. Podobně jako S.D. sázejí na skvělé riffy, sílu kytarových melodií, zpěv a texty. Tohle je melodickej punk rock, kterej má množství příměsí a zároveň je přirozenej. Hodně se mi před lety líbila kapela The Downtown Struts a když si poslechnu písničku "There And Gone" od Territories, jako bych je v tom slyšel. Skvělý!

Použil jsem přirovnání k desce Hard Times And Nursery Rhymes. Tahle deska se nejspíš nelíbí každému, osobně o ní mohu říct, že jsem se do ní proposlouchal a začala mně bavit. Rád se k ní vracím. Territories mně se svým debutem baví a nálada jejich s/t desky je dle mého hodně podobná. Nějaký pátek vinyl protáčím a ikdyž mám s melodickou muzikou někdy trochu problém, že se mi rychle oposlouchá, u Territories se to nestalo. Některé písničky jsem začal velice brzo pobrukouvat. Znějí přirozeně a líbí se mi, že jejich tóny mně povzbuzují potřebnou dávku optimismu. Spojení S.D. a Territories žádné není. Territories hrají hodně podobný styl a prostě z nich cítím podobnou náladu. Howgh.

Deska má moc pěknej jednoduchej obal, kde není nic navíc. Celý album to podtrhuje. Territories texty jsou osobní pohledy, ale i částečně politický. Nedá mi opět nevyzvednou optimistický odér, který na mně z jejich tvorby dýchne. Osobně mám pár “životních písniček”, který v určitých těžkých okamžicích, potěší a povzbudí k dalšímu běhu. Myslím si, že Territories mají dar takové písničky psát. Závěr? Líbí se mi, jak Pirates Press své kapely propagují a dělají pro to celkem hodně. Territories je nové jméno, které asi i přináší novou energii. Nějaká přivnání jsem použil, pokud na to slyšíš, dej jim šanci. (S)

Celé album je k poslechu na territoriescalgary.bc.com a seženeš u piratespressrecords.com.
piratespressrecords.com