pondělí 22. května 2017

úterý 2. května 2017

ANNE M. CHRISTIANSEN & REMEK





První oficiální koncert v novém prostoru SF MINI.

ANNE M. CHRISTIANSEN - emo/hardcore Orlová
https://annemchristiansen.bandcamp.com/releases

REMEK - emo/punk, Praha
https://remekdiy.bandcamp.com/

https://www.facebook.com/events/1066290286810203

SF MINI / Zastávka tramvaje Pionýrská 
ADRESA: Brněnská 110/49

úterý 11. dubna 2017

JAKUB MOŘICKÝ | ROZHOVOR






OTÁZKY: SAMUEL, ODPOVĚDI: JAKUB, KOREKCE: Štelca.


„... já jsem celkem háklivý na to, že bych někomu pomáhal. Já možná vidím nějaké možnosti, kterých může člověk využít, ale pomoci si musí každý sám. Podpora ve změně je možná přesnější. Pokud nemusím, tak si na nikoho názor nedělám ...”


Rozhovor vyšel v How Can Limo Kid Kill Your Dreams? č.7.


Ahoj pane. Jsem moc rád, že máš zájem zkusit udělat rozhovor. V hardcore punkové scéně budeš myslím dostatečně známý jako „Kubánec“. K hardcore punku se samozřejmě dostaneme, ale mě osobně hodně zaujala Tvoje práce. Povíš o ní něco na začátek? Možná i něco o sobě na úvod…
Zdravím, předem díky za zájem. Hm, asi jsem známý jako Kubánec, ale jinak se jmenuju Jakub, nedávno mi bylo 36 let, jsem ženatý a šťastný otec dvouleté dcerky. Co se práce týče, tak pracuju v Kontaktním centru pro uživatele drog v Uherském Hradišti. Momentálně na pozici zástupce vedoucího, takže té přímé práce s klienty už tolik nemám. Je to práce kterou mám rád, nebo mě teda aspoň v rámci možností nijak neštve. :o))) Pracujeme jak s lidmi, kteří drogy berou, tak i s těma, kteří jsou jejich chováním bezprostředně zasaženi, takže rodiče, příbuzní, kámoši… Hlavně ta práce s rodiči je to, co mě v poslední době asi nejvíc naplňuje, byť to bývá, hlavně ze startu, dost spletitá záležitost. V mnoha případech se řeší dost šílené situace (krádeže, domácí násilí, vyhrožování), ale drogy jsou, aspoň v určité fázi, dost drsná věc. Ovšem je třeba to posuzovat případ od případu a ne hned za každým případem vidět nějakého zmrda, co chce zničit svoje příbuzné, protože ty rodinné poměry jsou někdy celkem šílené.


Velice zajímavá práce, ale věřím, že i hodně náročná. Jak jsi se k ní dostal?
Ale jo, bývá to někdy náročnější, na druhou stranu je potřeba k tomu přistupovat tak, aby tě to moc neotupilo a nezdálo se ti to všechno tak nějak "normální". S tím mám poslední dobou občas problém, ale v rámci nějaké té psychohygieny se s tím snažím vypořádat.
Dostal jsem se k tomu víceméně náhodou. Dřív jsem dělal v Domově pro osoby s postižením (dřív Ústavy sociální péče) a tak nějak se ke mně doneslo, že v Kontaktním centru shání pracovníka, tak jsem se šel zeptat, o co jde. Neměl jsem nejmenší představu, co to obnáší, ale ze zvědavosti jsem tam začal dělat jako dobrovolník. Procházel jsem výběrovým řízením a celkem si mě tam tehdy proklepli. Furt ze mě dolovali, proč to chci dělat, ale já jsem to tehdy prostě nevěděl. Říkám jim: "Pokud mě to bude bavit, tak to budu dělat, pokud ne, tak půjdu vod válu." :o) Načež současný oblastní ředitel říká něco v tom smyslu, že možná lepší někdo, kdo od toho nemá kdovíjaké očekávání, než někdo kdo je sice nadšený, ale brzo ho to přejde. Tehdy jsem si uvědomil, jak dobře mě odhadl. Já jsem opravdu člověk, který je z máločeho nějak ultra nadšený, ale zase mě málo co zklame. Kromě mě samotného. :o)


Musí být na práci co děláš, nějaké vzdělání? Předpoklady? Někdo si může říct, tohle bych rád dělal... Co by jsi mu doporučil?
No, to potřeba samozřejmě je. Dá se studovat sociální práce, sociální pedagogika nebo adiktologie (obor zabývající se přímo závislostmi). Dá se využít i studium psychologie, ale tohle je opravdu spíš sociální práce. Jako sociální pracovník/pracovník v sociálních službách musíš každý rok naplnit 24 hodin akreditovaného vzdělávání, což řeší různé specializované kurzy.
Společnost Podané ruce, ve které pracuju, ukládá za povinnost, aby každý zaměstnanec absolvoval dva dlouhodobější výcviky (multidisciplinární výcvik pro pracovníky v sociálních službách se zaměřením na adiktologii a motivační rozhovory) a pak ještě kurz krizové intervence, který má ale taky několik částí. Pravidelně si pak musíš obnovovat kurz první pomoci.
Co se týká nějakých osobních předpokladů, tak do jejich rozborů bych se nerad pouštěl. Můj přímý nadřízený říká, že by se na takovou pozici měl hlásit ten, kdo si je tak nějak vědom toho, že na takovou práci prostě má. Což je samozřejmě obrazně řečeno. Prolíná se tu právo, zdravotnictví, sociální práce, terapeutické prvky, nějaké oblasti managementu... No, prostě musíš toho hromadu vědět nebo o tom mít aspoň nějaký přehled. On je ale samozřejmě rozdíl, jestli děláš v kontaktním centru v Brně, kde je na každou oblast specializovaný pracovník nebo tady v Uherském Hradišti, kde musí každý zvládat všechno.


Pokud se někdo dobrovolně rozhodne, řekne si „potřebuji pomoct“ a přijde k Vám. Jaký je další průběh? Stává se to? Jak se k vám lidé dostávají?
Pokud to budu brát podle tebou nastaveného mustru, tak to může vypadat následovně. Přijde někdo a řekne: "Já jsem XYZ, 10 let beru pervitin a už to není úplně ono a chtěl bych se jít léčit. Ale nemám představu kam. Nemáte tady nějaký seznam léčeben?" Dotyčný si opíše kontakty a už ho nikdy neuvidím.
Nebo pak přichází s tím, že si chce léčbu vyřídit přes naše zařízení. To bývá častější, protože většinou je potřeba, aby měl dotyčný potvrzení do léčby. Buď od nás, nebo od psychiatra. To si s ním pak domluvím cca 3 sezení kde zjišťuju, jaká je jeho motivace, proč se chce jít léčit, co od toho čeká... Vybírá si kam by chtěl jít. Pak se zjišťuje, kam by ho mohli vzít, v jakém časovém intervalu, co pro to musí udělat atd.
Pak jsou takoví, kteří sem dlouhou dobu chodí, využívají dejme tomu sociální servis, výměnný program (výměna použitého injekčního materiálu), testování na infekční choroby a o žádnou léčbu nestojí. Pro někoho je užívání drog jen epizodou v životě a toto prostředí opustí bez nějakého zásadnějšího zásahu zvenčí. A samozřejmě existují i klienti, kteří to pojali tak nějak za své a nic s tím dělat nechtějí. Já každopádně ke každému přistupuju s tím, že jednou nastane den D a on se rozhodne se svým životem něco udělat a nemyslím tím, že ho ukončí. :o))) Pak už je to o nějaké práci s motivací, podpoře, hledání možností a zdrojů pomoci a další práci s daným klientem.


Jak moc je těžké oddělit Tvou práci od osobního života? Jak upouštíš ventil, relaxuješ?
Dřív, pokud jsem dělal hlavně přímou práci s klienty, tak to nebyl zase takový problém. Prostě jsem v pět vypadl z práce a měl jsem to "na háku". S narůstající administrativou a částečnou změnou pracovní náplně to už tak jednoduché není. Pokud mám dodat nějaké podklady vedoucímu oddělení, napsat závěrečnou, průběžnou zprávu, žádosti atd... Tak se nikdo neptá kolik na to mám času, prostě to do určitého termínu musí mít dotyčný na stole a na nějaké prodlevy se nehraje. Takže jo, občas si nějakou práci nesu i domů. Na druhou stranu to má tu výhodu, že pokud je toho papírování moc, tak si dám prostě "home office" a pracuju z domu. To toho pak stihnu třikrát tolik co v kanceláři, protože na to mám klid.
Relaxuju klasicky už řadu let. Poslouchám hudbu, trávím čas s rodinou, pracuju na baráku/zahradě, chodím se psem do přírody, na pivo, na koncerty (tento rok je to teda dost bída, času se nedostává, ale ono to zase půjde. :o) Poslední dobou je to asi nejvíc ta rodina a zkoušky s kapelou, na to se soustředím momentálně nejvíc. Dost se poslední dobou věnuju čtení různé odborné literatury a to i v rámci pracovní doby, což je celkem dobrá podpora a stimul do další práce a dává mi to nové pohledy/podněty. Ne že bych to dřív nedělal, ale teď to vnímám o dost intenzivněji než dřív, ten přínos. Docela důležitou součástí mojí práce je supervize, která v mnoha případech platí za výborný prvek psychohygieny.


Fungujete i jako prevence, třeba ve školách, školkách?
No, není to úplně posláním kontaktních center, ale nějakou specifickou primární prevenci dělám. Dřív jsem se tomu věnoval mnohem víc, dnes na to není tolik času a nikdo další to po mě dělat nechce. Čas od času se nějaké akce zúčastním, spíš ale v rámci dnů prevence, které některé školy mívají. Teď se chystám do dětského domova tady v Uherském Hradišti. V dnešní době dám tak 6-8 besed za rok, dřív i 25-30. Rozjíždí se prevence "gamblingu a hazardního hraní", momentálně se to upravuje na potřeby českých škol (nedávno jsem se účastnil představení tohoto programu jedním Kanaďanem a jeho australskou kolegyní) a tohoto budu součástí, tak se pak za nějaký rok můžeš ozvat a snad ti řeknu, jak to v této oblasti vypadá. :o)


Jsi Ty osobně pro legalizaci marihuany? Je lepší alkohol nebo marihuana :)?
Člověče, já na to nemám vyhraněný názor. Já to vidím tak, že všeho moc škodí a návykových látek zejména. Je rozdíl jestli dáš tři "prdy z brka" nebo dáš ty brka tři, stejně tak když jdeš s kámošem na tři piva nebo "kalíš" celý víkend někde na chatě na "bečce". Co se týká legalizace, tak já jsem spíš zastáncem dekriminalizace. Není to nic, nad čím bych si nějak často lámal hlavu. Zastávám názor, že morální právo zkusit nelegální drogu člověk prostě má. To, že na to nemá právo zákonné, podle mě, nehraje zase tak zásadní roli. Řekl bych, že vztah naší společnosti k návykovým látkám, ať už těm legálním nebo nelegálním, mi dává tak nějak za pravdu. Uvítal bych striktnější dodržování věkové hranice při prodeji legálních drog. Pokud tohle nebude fungovat, tak je dle mého úplně jedno, jestli si dáš v 15 letech (to je dnes možná ten lepší příklad a celkem vysoký věk) chlast nebo marihuanu, nelegální je pro tebe obojí.


Komunikuješ v rámci Tvé práce i s policií?
Dřív jsem chodíval s bývalým policejním mluvčím (ten je momentálně starostou jedné dědiny tady na Uherskohradišťsku) na různé preventivní akce, ale jinak krom toho, že nám policie přeposílá zprávy, které jdou do tisku, k žádné jiné spolupráci nedochází. Občas se ozve třeba preventista, ale to už se opravdu dlouho nestalo.


Máš Ty osobně nějakou zkušenost s drogama? Psal, jsi, že člověk má podle tebe právo je vyzkoušet. Jde je opravdu jen vyzkoušet?
To je velice individuální. Každý by si měl prvně pořádně probrat pro a proti, které se nabízejí, než s nějakým experimentem začne a hlavně by měl znát sám sebe. A samozřejmě je rozdíl, když se do nějakého experimentu vrhneš ve 13-14 letech nebo v 25. Určitě je možné návykové látky jenom vyzkoušet. Tady je samozřejmě důležité, o jakou drogu se jedná a dle toho si o ní a jejich účincích zjistit co nejvíc informací. Pokud do toho jdeš s tím, že to prubneš, co to dá a hlavně že je večírek, tak se na to raději vykašli. Stejně tak, pokud si chceš drogama zlepšovat náladu nebo postavení v sociální skupině, ve které funguješ. To se raději poohlédni po něčem jiném, od toho tady dle mého návykové látky nejsou. Podle mě můžou fungovat dobře jako prostředek k relaxaci, ovšem pokud chceš relaxovat 12 hodin denně, 7 dní v týdnu, tak se to zřejmě tak úplně nesešlo s původním plánem, i když třeba jo, co já vím? :o)
Mám zkušenost s marihuanou, zkusil jsem houbičky, kokain a speed. Vždycky jsem si vybíral podle toho, jak dlouhý účinek daná droga má. Pokud s tebou něco mlátí 10 hodin, jako třeba pervitin, tak ti musí být jasné, že to nebude úplně v pohodě.


Z jakých sociálních sfér jsou lidé, kteří k Vám přicházejí? Dají se rozeznat sociální rozdíly? Kolik je podle Tvého odhadu ve Vaší lokalitě lidí závislých na drogách?
Ze všech možných, nedá se to nějak úzce specifikovat podle sociálního postavení. Ani to není tak otázka postavení, jako spíš zázemí. Ti, co žijí doma s rodiči, a mají zajištěný servis, jsou na tom určitě líp než ti, kteří žijí na ulici. Rozdíly vidět jsou, ale často se smazávají v návaznosti na délku užívání. Ročně naši službu využije cca 300 klientů, takže odhadem je asi ještě jednou tolik lidí, kterým by mohla být služba ku prospěchu. Ale zdaleka ne všichni jsou závislí.


A jak se stupeň závislosti posuzuje?
Trochu si usnadním práci :o)))
1. Cítili jste během posledních 12 měsíců silnou touhu nebo nutkání pít alkohol/užívat drogy? Ne - Někdy - Často
2. Nedokázali jste se ve vztahu k alkoholu/drogám ovládat? (Pili jste i tehdy, když to bylo nevhodné, nebo jste vypili víc, než jste původně chtěli?) Ne - Někdy - Často
3. Měli jste tělesné odvykací potíže („absťák“) po vysazení alkoholu/drog (např. nejčastěji třes po ránu)? Ne - Někdy - Často
4. Zvyšovali jste dávku alkoholu/drog, abyste dosáhli účinku, původně vyvolaného nižší dávkou? Ne - Někdy - Často
5. Zanedbávali jste dobré záliby kvůli alkoholu/drogám, nebo jste potřebovali více času k získání a k pití/užívání alkoholu/drog, nebo k zotavení se z účinku alkoholu/drog? Ne - Někdy - Často
6. Pokračovali jste v pití/braní alkoholu/drog přes škodlivé následky, o kterých jste věděli? Ne - Někdy - Často
No, a pokud budeš mít 3-6 odpovědí někdy nebo často, máš dobře našlápnuto.


Hmmm. Jak jsi dopadl Ty v tomhle dotazníku? :)
U páté otázky bych měl někdy… :o) Přece jenom už to nesnáším tak dobře jako dřív, ale že bych byl nějak brutálně rozsekaný, to už se mi sakra dlouho nestalo. Tak možná po Playfastu v roce 2011, to mi bylo zle tak do úterý.


Nemohu si pomoct, ale když se vrátím k Tvé odpovědi na posouzení stupně závislosti a dosadil bych jen jiná slova (sex, vinyl, posilovna, facebook, ebay, atd. atd.), tak „závislým“ je velké procento naší populace. Jak důležité je to uvědomění si sebe samého? Vedete Vaše klienty k tomu, aby se naučili pracovat se svou závislostí? Do jaké míry je proces „vyléčení“ vratný? Tím chci říct, že člověk něco prožije a zažije věci dobré i špatné a vrátit se „zpátky“ asi moc nejde. Máte více případů s „dobrým“ koncem nebo těch druhých?
To máš určitě pravdu, slyšel jsem příběh týpka, který vypije 8 litrů Coca-Coly denně. :o) Vždycky záleží na tom, jak moc tě ta tvoje "aktivita" v životě omezuje. Četl jsem studii, že zbavit se závislosti na nikotinu je stejně obtížné, jako zbavit se závislosti na heroinu. Jenomže sociální realita závislého kuřáka, je úplně někde jinde, než člověka, který musí na svoje fungování sehnat třeba dvojku denně. Kuřák jde a koupí si legálně (pokud je mu 18 let) krabku startek v trafice, kdežto uživateli toho heroinu to zabere někdy celý den, než si bude moct to svoje dopřát. Se svou závislostí se každý učí fungovat, my jsme tu spíš od toho, až zjistí, že už to tak nějak nejde. Vrátit se to samozřejmě nedá, ale dá se začít znovu a jinak, v tom vidím největší šanci. Za mě spatřuju jako jednu z nejdůležitějších věcí umět si vážit sám sebe a dokázat sám se sebou vydržet. Co ty si představuješ pod pojmem "dobrý" konec?


Sleduješ práci podobných organizací ve světě? Jsou nějaká srovnání počtů konzumentů drog? Jak se staví v okolních zemích stát k pomoci lidem, kteří s nimi problém mají?
Tak samozřejmě že to sleduju. Něco okrajově, něco víc. Spíš mě zajímají oblasti, kde od toho dává stát ruce pryč.
Třeba takové Rusko, to je čisté zlo. Na Ukrajině už se k tomu postavili, možná ne úplně čelem, ale už to vidí aspoň z boku. :o))) Po obsazení Krymu minulý rok na jaře, je 80 ze 100 sledovaných uživatelů substitučního programu (závislí na opiátech dostávají
substituci/náhražku např. v podobě metadonu) po smrti, protože Rusko jim nic takového samozřejmě nehodlá poskytovat, substituce je u nich ilegální. Teď jsem někde četl, že v Rusku je nárůst půl milionu nakažených HIV za posledních pět let (za další pětiletku se odhaduje rovný meloun). Z toho drtivá většina nitrožilních uživatelů drog, údajně 60-70%.
Vybavuju si jak na 1. celosvětové konferenci, která se zabývala amfetaminem, vystupovali zástupci Ukrajiny. Borci ověnčení doktorátama a jejich práce byla v jejich zemi braná skoro jako něco protizákonného.
Srovnávat se to moc nedá, protože ten záchyt uživatelů se liší kraj od kraje, ne tak stát od státu. Nicméně, nedávno vyšla celosvětová zpráva ve stavu drog a ta uvádí, že je cca 15 milionů nitrožilních uživatelů. Vynásob to třema a máš obrázek o skutečnosti. :o))) Trochu přeháním...


Jak se k Vám jako k organizaci staví stát? Jste státní organizace?
Jsme nestátní nezisková organizace. Obecně prospěšná společnost. Fungujeme z dotací státu, kraje a měst. Spadá pod nás pár služeb, které jsou placené, nebo je tam nějaká finanční spoluúčast klienta. V divizi Zlínského kraje, kde pracuju já, máme vlastní psychiatrickou ordinaci a to hodí přes pojišťovnu taky nějaké peníze. :o)))


A jaká je spolupráce se "státem" v tom co děláte?
Tak není to úplně hladké, ale SPR je dost velká organizace, takže pozice při vyjednávání vypadá slušně. Navíc musíme procházet různýma kontrolama, ať už ze strany Ministerstva práce a sociálních věcí či Rady vlády pro koordinaci protidrogové politiky, takže stát má ověřené, že ty prachy nejdou kdoví kam. Ale jak říkal můj otec: "Stát je nejhorší hospodář."


Někdo si tenhle rozhovor přečte a řekni si, ok a jak mohu pomoct já? Co mu poradíš? Je nějaký prostor, jak se lze zapojit jako dobrovolník, podpořit Vás... Nebo pomoct téhle problematice "obecně"?
Samozřejmě že je možné zapojit se jako dobrovolník, sám jsem tak začínal. Nejlepší je asi kontaktovat zařízení někde poblíž bydliště a pak se uvidí, co po tobě budou chtít. :o)))
U nás se standardně vyplní dotazník pro stážistu/dobrovolníka a pak se rozhodujeme, zda dotyčného/dotyčnou pozveme na pohovor. Jde o to, aby o danou práci měl člověk zájem a měl čas se tomu věnovat. Dost toho po člověku chceme a nic za to nedáváme. Na druhou stranu skoro každý, kdo u nás poslední dobou vykonával dlouhodobou stáž, si pak i díky našemu doporučení našel práci v sociální oblasti. Bude v tom i kus náhody, ale je to tak. :o)))
Nejlepší je začít se stáží v rámci studia, díky čemuž si splníš povinnosti vůči škole a oťukáš si, o co v té práci jde. S takovým tím nadšeneckým přístupem "že mám zrovna čas", nemám moc dobré zkušenosti. Ale samozřejmě i to se dá zkusit. Může se z toho vyvrbit zajímavá a přínosná spolupráce pro všechny tři strany (zařízení, dobrovolníka, klienta).


Skoro na závěr našeho rozhovoru se zeptám na jednu poměrně jednoduchou otázku - proč jsi tuhle práci začal vlastně dělat? V čem Tě naplňuje?
Zajímalo mě to sociální prostředí, ve kterém se uživatelé drog pohybují. No, a že se chci věnovat sociální práci jsem věděl už ve třeťáku na střední škole. Svoji zásluhu na tom má bez debat i hardcore/punk a celá scéna okolo. Čím mě to naplňuje? V dnešní době tím, že mě to udržuje pořád ve střehu, co se týče novinek v oboru (rozvoj, metodika), tak i toho, jak se vyvíjí drogová scéna, i když na lokalitě kde pracuji, to není zase kdovíjaký progress. Tady vládne pervitin železnou pěstí už od 80. let. Ale samozřejmě, že se to mění s tím, jak přicházejí nový, mladší klienti. Po určitou dobu jsem jako pracovník součástí klientova života a to si myslím, není úplně málo. Byť si na tom teda nijak neujíždím, tak je to pro mě dost podnětná součást mojí práce.


Snažíš se pomoct lidem, který mají problém s drogama. Jak ty osobně vnímáš postavu J. X. Doležala a jeho psaní o trávě?
Hele, já jsem celkem háklivý na to, že bych někomu pomáhal. Já možná vidím nějaké možnosti, kterých může člověk využít, ale pomoci si musí každý sám. Podpora ve změně je možná přesnější.
Pokud nemusím, tak si na nikoho názor nedělám a Jiří X. je zrovna ten případ. Kdysi na nějaké konferenci mluvil jeden policejní důstojník, že J. X. je jediný člověk, kterému by věřil, že má tu ganju pro vlastní potřebu. Na otázku proč, mi úplně teda neodpověděl. Tak jsem mu říkal, že to bude asi proto, že toho spotřebuje tolik, že by mu nic na šíření toxikomanie nezbylo. :o)))
Už jsem to někde vzpomínal, že prostě všeho moc škodí. Jestli se celý tvůj život začne točit kolem jedné věci, tak je to prostě blbě. Podle mě, samozřejmě.


Jakube, děkuju za rozhovor. Rád jsem si s Tebou popovídal o Tvé práci. Přeju Ti hodně sil a úspěchů v tom co děláš. Rozloučím se otázkou, co by jsi řekl, kdyby se Ti někdo "otevřel" a podělil se o svém nutkání vyzkoušet drogy osobně?
Taky díky Honzo, o práci jsem do HC/punkového zinu rozhovor ještě nedělal. Díky za přání, tobě ať to taky šlape.
A co bych řekl? Pořádně si zjisti, do čeho jdeš (ne vždycky je to u nelegálních drog možné, může se stát, že koupíš/dostaneš nějaký bordel). Pozjišťuj si co nejvíc informací od těch, kteří s tím mají zkušenost (nejenom dobrou) a vyhodnoť, jestli do toho jít. A hlavně neber nic, když jsi ve srabu, máš špatnou náladu atd. Z toho se totiž může vyklubat kurewský průser, který tě může poznamenat na celý život. No, a pokud si teda jistý/á v tom, že to ustojíš, tak už je to jen a jen na tobě.
K

pondělí 10. dubna 2017

DYSCONTROL - Living Without

12”LP (P.Trash Records)

Země javorového listu vydala už nejeden hudební poklad. Z Kanady mám v oblibě množství kapel, přesto nejvíce lapen jsem byl před lety kapelou Statues. Ti už bohužel nehrají, ale stále je mám v oblibě. Jako jejich nejlepší desku považuji New People Make Us Nervous, a její pozitivní žvýkačkovou atmosféru, kterou si velice rád s jistou pravidelností dopřávám. O členech Statues můžeme občas něco zaslechnout, jako tomu bylo nedávno v popisce jedné novinky na německém garage punk labelu P.Trash Records. Ihned mě zaujala informace - mastered by Rob Seaton of the STATUES. Ano, kdo se jednou poblázní do desky New People Make Us Nervous, ihned (nebo jak nejdřív to jde, že?) si kapelu s takovou informací prověří. Dál se budeme bavit o kapele DYSCONTROL, a jsou to oni, kterým Rob Seaton (Statues) masteroval debutní desku Living Without. Vyšla jako 12”LP na P.Trash Records. Ve spojení s DYSCONTROL bude určitě zajímavou informací, že jedním ze členů je David Brown z CAREER SUICIDE. Jdeme na to! Lokalizace DYSCONTROL je Halifax, NS, Canada.

Popiska s masteringem mě navnadila, a proto s očekáváním pokládám vinyl na gramec. Od první pecky je téměř jasné, že DYSCONTROL se mi budou líbit. Používají podobné ingredience jako Statues, ikdyž jsou možná více zahaleni do posmutnělého / temnější hávu. DYSCONTROL jsou hudebně „čitelní“ - hrají strohý garážový pop punk, s jistou dávkou melancholie. Poměr dávkování se v průběhu poslechu mění. Žádný kličky, rockovej odér – tohle je garážový punk rock. DYSCONTROL jako by propojovali chytlavé pecky Statues, s temným zvukem Wipers.

Veselejší i temnější polohy se vystřídají během poslechu Living Without několikrát. Osobně se mi hodně líbí minimalistický DYSCONTROL styl. Kytara, bassa, bicí a tři týpkové, kteří zaplní každý sklep. Hned první písnička Somnambulist je silně načichnutá Statues. Je z ní cítit inspirace, ale i vlastní tvář. „Pozitivní Statues“ závan je nepřeslechnutelný, a to je super! Přesto, DYSCONTROL v sobě mají zakomponovanou jistou trpkost, melancholii. Where You Live se nese v hodně podobném duchu jako úvodní písničky. Funguje to! Není to ani rychlé, ale ani pomalé. Prostě střední tempo, které maká! U třetí skladby se znatelně změní nálada. Z rozevlátého garážového pop punku, se posuneme směrem k temnějšímu zvuku, přirovnal bych k bloumavějším polohám Wipers. Najednou jsme trochu jinde, a je více prostoru pro přemýšlení. Zajímavý střih. V další pecce se vracíme k více méně „statues zvuku“, přesto melancholie mně již doprovází až do konce desky.

Celá deska má svou atmosféru. V DYSCONTROL podání pop punku je kus něčeho mrazivého, ikdyž se tváří a vypadají vesele. Jejich tóny nesou jistý chlad. Dal by jsi dal dohromady Statues, Moving Targets, temnější podobu Wipers / Mission of Burma (jejich předělávku hraje i MobyJ)? Jo ještě v Crisis Control slyším třeba kapelu Haram. Mix všech toho všeho jsou DYSCONTROL. Vlastně je jedno, jestli jsou mé nálady veselé nebo smutné. Po poslechu Living Without ve mně zůstává dobrý pocit, i nálada. Semínko melancholie je ale zasazené někde uvnitř, a s každým dalším poslechem jakoby klíčilo. DYSCONTROL mají venku demo kazetu, singl Lies / Calling Back Ep (Sewercide Records) a přicházejí s Living Without debutem. Jak jsem naznačil, jestli Ti něco říkají jména Statues, Wipers, Mission of Burma, pak s Living Without nešáhneš vedle. (S)

ptrashrecords.com

dyscontrol.bc.com

Seznam skladeb:

A1 Somnambulist

A2 Where You Live

A3 Disappear

A4 On My Side

A5 Time Scattered

A6 End Of Days

B1 Common Threat

B2 Past Architect

B3 Crisis Control

B4 Problem/Solution

B5 Get Out

B6 Conductor

čtvrtek 23. března 2017

THE LANCASTERS - Alexander & Gore


12“LP (Pirates Press Records)

Jednou z nových (nebo lépe, poměrně nových) desek na labelu Pirates Press Records je nahrávka kanadské kapely THE LANCASTERS (z města Vancouver). Deska je svým způsobem návratem v čase, pomníkem a vzpomínkou. THE LANCASTERS fungovali v letech 2000-2005 a zanechali po sobě pouze jedinou nahrávku - album Alexander & Gore, které vyšlo jen jako CD verze (2003). Rok 2005 byl pro kapelu finálním, přestože nahráli nové skladby, tak již nikde nevyšly. Kapela se rozpadla. Dva členové dále pokračují v kapele pojmenované BISHOPS GREEN a nevydané skladby The Crow, Alone, Rat Race a Night Terror, se nově nahrané objevují na jejich prvních titulech - EP a Pressure. Nahrávce Alexander & Gore se dostalo mnoho mezinárodních ohlasů a Pirates Press vydání přináší reedici téhle desky, speciálně upravené masteringem (Telegraph Mastering – mastering některých desek Poison Idea, Artic Flowers, Battalion Of Saints, Okkultokrati … atd.) pro vinyl. Vinylová reedice má i nový obal a celkově perfektní zpracování, jak je u Pirates Press standartem.

Na první poslech je muzika THE LANCASTERS „lo-fi„ / punk oi (chápej jako jistou vzpomínku na punk rock 70tých let, kdy punk byl opakem mainstremu – kratší písničky, šlo se přímo k věci, bez nějakých kudrdlinek). Já jsem napsal lo-fi, posluchači THE LANCASTERS by to možná označili jako dřevní / autentický zvuk. Je to prostě strohý, očesaný street punk / oi (to oi je zde myslím důležité:)), se skvělým zpěvem (zpěvák THE LANCASTERS je i zpěvákem BISHOPS GREEN). Já po několikátém poslechu konstatuji, že můj prvotní dojem zmizel - vnímám jen dobře napsané písničky, které vyzdvihuje, a „hitový potenciál“ dodává, zmíněný zpěv. Vyzdvihnu ho, ikdyž se vždy snažím vnímat kapelu hlavně jako celek. Přesto u THE LANCASTERS je tím, co dělá nahrávku (kapelu) silnou. Malá poznámka k hitovému potenciálu, poslouchali jsme tuhle desku s dětma cestou ze školky a dcera říká „ty Ramones dneska znějí trochu jinak …“

THE LANCASTERS odkazují na americký i evropský oi punk, street punk, 70tkový punk. Díky zpěvu se mi vybaví hlavně Cock Sparrer, protože to tohle je opravdu hodně chytlavý street punk/oi, se vším co k tomu patří, úderné energické písničky s chytlavými refrény a sbory. Určitě lze přirovnat i ke kapelám jako Red Allert, 999, 4 Skins, 86 Mentallity nebo Blitz. THE LANCASTERS skladby jsou možná jednoduché, ale jejich rytmika je žene kupředu, má to prostě svou sílu a charisma.

Většina pecek z desky se mi velice rychle vryla do paměti.

Případná dorůstající punk/oi generace může najít v textech (muzice) THE LANCASTERS signály, díky kterým své sociální odloučení, pochybování – prostě teenedžerské bloumání, udělá snesitelnějším. Třeba i jistým kopnutím pro hledání motivaci k cestě jít dál s heslem „the future is ours…“. Nemusíš tedy věšet hlavu a směle kupředu. V textech narazíš na konfrontace my/oni, což není to ryze konkrétního. Za „my“ si snadno můžeš dosadit jakéhokoli teenedžera, který se nenarodil v rodině „horních deseti tisíc“. Utéct se ale dá i s punkrockem. Outsider By Choice (Wasted). Můžeš tak svým způsobem najít klid, hodit trápení za hlavu, a prostě žít. Ano, pokud ten punk rock budeš poslouchat.

V textu jedné písničky plzeňských Demöralyzér zaznělo „punk is dead, asi budu skinhead“ … já tím na závěr chci říct, že skinhead nikdy nebudu, přesto tahle deska má silnej hitovej potenciál a je tahem přímo na branku. (S)


Seznam skladeb:


A
1. Burn The Bastards
2. Asphyxiation
3. I Don't Wanna Be
4. Why Don't You
5. Mental Breakdown
6. Take A Look

B
1. The Future
2. Stiff
3. Control
4. Wasted Life
5. Marching Through The Streets
6. Lights Out


piratespressrecords.com

Same River Twice - All Those Moments



12“LP (DIY)


Říká se, že nevstoupíš dvakrát do stejné řeky … je to ale otázka „na tělo“ a každý k tomu nejspíš bude přistupovat po svém. Pokud za slovo „řeky“ dosadím „Same River Twice“, potom opakovaně, a co víc dobrovolně, do té samé řeky vstupuji. Jsou z Brna, a v jejich sestavě najdeš členy Terra Riot, Nagaika a Brünner Todesmarsch. Nedávno představili svůj debutní počin pojmenovaný All Those Moments a představují na něm kvalitní porcí emotivní hudby, podpořenou excelentním zpracováním vinylu. Vychytaný je po všech stránkách. Provedení ale nevítězí nad obsahem, hudba je jen vyzdvižená úchvatným zpracováním nosiče. Na svém profilu má kapela slogan, heslo - „moments will be lost in time... like tears in rain. Myslím si, že právě to o Same River Twice něco napovídá. Pracují s náladami, momenty. Jako posluchači budeme se svými pocity oscilovat, jejich tóny nás budou zmítat a naše vnímání bude vystaveno emotivnějším i agresivnějším podnětům. Představ si bouřku, něco se při ní může zničit, ale přesto vzduch se pročistí a bude po ní nakonec čistý, voňavý. Voda se pak pozvolna vsákne do země, zteče do potoků a řek. S prvními slunečními paprsky si možná na orkán už ani nevzpomeneme. All Those Moments je pomyslným soubojem emotivních melodií, načrtnutých post rockový plání a hrubých riffů. Do naší pomyslné řeky vtéká několik potůčků, říček. Proudy se spojují v jeden, který je silnější a plyne. Přítoky můžeme pojmenovat různě … post hardcore, melodický crust nebo cascadian black metal.


Začínáme intrem, po kterém přichází první skladba Tax the Life. Rozjíždíme se pozvolna, přesto je cítit svěží vzduch, instrumentální vyrovnanost a síla rozvážných tónů, Ano, mražení v zádech přichází. Dlouho se mi to nestalo. Emotivní tóny prokládá a vyzdvihuje brutální řev - táhlý a rozvážný. Směřuje. Mám pocit jako bych se vracel do devadesátých let, kdy jsem  poprvé viděl kapely, jako byli Lvmen, Thema Eleven … Písnička má rafinovaný scénář, každý nástroj je dirigentem. Proud řeky teče korytem. Čas plyne a já se nechávám unášet. Proud se ale postupně mění. Emotivní post hardcore tóny dostávají novou intenzitu, jiskru. Jsem unášen rychleji, cítím závan melodického crustu. Zrychlování a následné zpomalování, jsou v kontrastu, který mě provází během všech skladeb. Proud řeky je jednotný, přítoky o sobě dávají v jistých momentech vědět.
Některé momenty All Those Moments jsou velice silné, cítím až epické gradování emocí.  Zjevují se plochy zvuků, zvuky temných hvozdů ovládaných cascadian black metalovými démony (black metal neposlouchám, ani mě není ničím stylově sympatický, ale před mnoha lety jsem od kamaráda dostal demo kapely Leech (Salem, Oregon / USA) a to mě velice dostalo.)


Všechno to jsou ale jen chvilkové záchvěvy, proud řeky Same Rive Twice má svojí sílu, intenzitu a tvář. Je jednotná, složená z mnoha vrásek. Vokál má sílu. Proud se mění, s ním nálada a celkově i intenzita.V každém jednotlivém nástroji nacházím pomyslného architekta. Síla nástrojů se propojuje, podobně jako spojené potoky v korytě jedné řeky. Same River Twice mají mnoho barev, tváří a jejich vyznění je intenzivní. Na zvýraznění momentů, jejich gradování a posílení, má výrazný vliv i další nástroj, který je viola. Ano vzpomenu si na kapely jako Remains Of The Day nebo Madame Germen. Chlad ale necítím, není to Německo, ale Brno.


Zeptal jsem se kapely na pár otázek ….


Máte venku debutní nahrávku Same River Twice, takže jak to celý vznikalo? Jak by jsi nahrávku představil? Všechno to má kořeny v podstatě v době, kdy si každej z nás poprvé ošahal hudební nástroj, u kterýho pak zůstal. Iris - bicí, Bobr - basu a já (Jiřina) kytaru. Když mrkneme do minulosti všichni z nás jsme si prošli několika kapelama a to žánrově od folku až po disbeat. Nemalou měrou nás pak ovlivnily kapely, který posloucháme a kterých je opravdu mnoho. Na naší desce pak můžeš při troše štěstí zaslechnout momenty, které by ti mohly evokovat třebas Fall Of Efrafa nebo Amanda Woodward.


All Those Moments je koláž melancholických melodií a surových riffů, protkaná v několika momentech violou. Tomu, co hrajem, říkáme pracovně atmosferický hardcore. Ne hardcore provzdušnělý, ale spíš hardcore evokující zamyšlené momenty a různé nálady. Texty jsou o tom bahnu, ve kterém žijeme, a ve kterém to taky jednou zabalíme. 


Grafika, zvuk … napověz něco … Poněvadž deska SRT je pro nás všechny prvním velkým vinylem na příč kapelama, ve kterých jsme hráli (Bobr hraje ještě v Brunner Todesmarsch), dohodli jsme se, že si ji uděláme hezkou. Také jsme za to řádně odvedli daň ve formě čekání téměř tří let od mixu až po hotovou placku. Nahrávali jsme v Brně u Rosičáka (kytarista My Dead Cat), ten pak s pomocí Michala Ráčka (Ovulo) desku také zmixoval. Do toho všeho jsme oslovili kamaráda Standu (Brněnská filharmonie), který do hotové věci nahrál violu. Z Brna deska putovala do Francie do Swan Sound studia, kde ji Guillaume Doussaud zmasteroval. Ten je podepsaný u desek kapel jako Aussitot Mort, Amanda Woodward, Karysun apod. Během té doby jsme domlouvali s Pavlou (zpěvačka Tummo) nakreslení obalu a tečku za vším udělal grafik Bery (kytarista Brunner Todesmarsch). Desku jsme si vydali sami za pomoci XvinylX a je navěky vtištěna na žíhaný průhledný vinyl.


Čeho si na splitu na debutním vinylu nejvíc ceníš/te? Na vinylu si nejvíc vážíme asi toho, že jsme to nakonec tak nějak všechno dali dohromady, i když se to samozřejmě neuvěřitelně táhlo. V neposlední řadě jsme ale také hrdí na to, že nám s ním pomohlo několik blízkých kamarádů a je to tak ve finále kolektivní výtvor několika lidí brněnské D.I.Y. hardcore scény.


Poslední otázka, jak představíš své spoluhráče a jak uvedeš Same River Twice? Same River Twice je pořád ta samá voda... Říká se, že do stejné řeky dvakrát nevstoupíš, praktický život však ukazuje, že to tak úplně neplatí. Mnohokrát se ocitáš ve stejných problémech, vztazích, situacích a to někdy až tak zoufale často jako můra kroužící kolem petrolejky, jež nakonec skončí v plameni. Věci se někdy prostě opakují a to ty dobré i ty špatné.


Všichni se muzice věnujeme více či méně intenzivně už od pubertálních let a baví nás to. S přibývajícím věkem, přibývají i problémy nebo se zintenzivňuje jejich pojetí. Už to není jak ve dvaceti mávnout nad něčím rukou a nechat to být. Jsme součástí spletité společenské mozaiky, která tvoří své pro i proti. Nad tím přemýšlíme a bavíme se o tom. Občas u toho zplodíme nějakej ten song.
Závěr? Tohle je naprosto skvělá deska. Plná emocí a energie. Zbývá snad jen dodat, že album nahrával a mixoval Michal Rosenzweig s pomocí Michala Ráčka, masteroval Guillaume Doussaud, artwork vytvořila Pavla z Tummo a finální tečku v podobě grafických prací udělal Be Ry. Díky! (S)


samerivertwice.bandcamp.com