čtvrtek 23. března 2017

THE LANCASTERS - Alexander & Gore


12“LP (Pirates Press Records)

Jednou z nových (nebo lépe, poměrně nových) desek na labelu Pirates Press Records je nahrávka kanadské kapely THE LANCASTERS (z města Vancouver). Deska je svým způsobem návratem v čase, pomníkem a vzpomínkou. THE LANCASTERS fungovali v letech 2000-2005 a zanechali po sobě pouze jedinou nahrávku - album Alexander & Gore, které vyšlo jen jako CD verze (2003). Rok 2005 byl pro kapelu finálním, přestože nahráli nové skladby, tak již nikde nevyšly. Kapela se rozpadla. Dva členové dále pokračují v kapele pojmenované BISHOPS GREEN a nevydané skladby The Crow, Alone, Rat Race a Night Terror, se nově nahrané objevují na jejich prvních titulech - EP a Pressure. Nahrávce Alexander & Gore se dostalo mnoho mezinárodních ohlasů a Pirates Press vydání přináší reedici téhle desky, speciálně upravené masteringem (Telegraph Mastering – mastering některých desek Poison Idea, Artic Flowers, Battalion Of Saints, Okkultokrati … atd.) pro vinyl. Vinylová reedice má i nový obal a celkově perfektní zpracování, jak je u Pirates Press standartem.

Na první poslech je muzika THE LANCASTERS „lo-fi„ / punk oi (chápej jako jistou vzpomínku na punk rock 70tých let, kdy punk byl opakem mainstremu – kratší písničky, šlo se přímo k věci, bez nějakých kudrdlinek). Já jsem napsal lo-fi, posluchači THE LANCASTERS by to možná označili jako dřevní / autentický zvuk. Je to prostě strohý, očesaný street punk / oi (to oi je zde myslím důležité:)), se skvělým zpěvem (zpěvák THE LANCASTERS je i zpěvákem BISHOPS GREEN). Já po několikátém poslechu konstatuji, že můj prvotní dojem zmizel - vnímám jen dobře napsané písničky, které vyzdvihuje, a „hitový potenciál“ dodává, zmíněný zpěv. Vyzdvihnu ho, ikdyž se vždy snažím vnímat kapelu hlavně jako celek. Přesto u THE LANCASTERS je tím, co dělá nahrávku (kapelu) silnou. Malá poznámka k hitovému potenciálu, poslouchali jsme tuhle desku s dětma cestou ze školky a dcera říká „ty Ramones dneska znějí trochu jinak …“

THE LANCASTERS odkazují na americký i evropský oi punk, street punk, 70tkový punk. Díky zpěvu se mi vybaví hlavně Cock Sparrer, protože to tohle je opravdu hodně chytlavý street punk/oi, se vším co k tomu patří, úderné energické písničky s chytlavými refrény a sbory. Určitě lze přirovnat i ke kapelám jako Red Allert, 999, 4 Skins, 86 Mentallity nebo Blitz. THE LANCASTERS skladby jsou možná jednoduché, ale jejich rytmika je žene kupředu, má to prostě svou sílu a charisma.

Většina pecek z desky se mi velice rychle vryla do paměti.

Případná dorůstající punk/oi generace může najít v textech (muzice) THE LANCASTERS signály, díky kterým své sociální odloučení, pochybování – prostě teenedžerské bloumání, udělá snesitelnějším. Třeba i jistým kopnutím pro hledání motivaci k cestě jít dál s heslem „the future is ours…“. Nemusíš tedy věšet hlavu a směle kupředu. V textech narazíš na konfrontace my/oni, což není to ryze konkrétního. Za „my“ si snadno můžeš dosadit jakéhokoli teenedžera, který se nenarodil v rodině „horních deseti tisíc“. Utéct se ale dá i s punkrockem. Outsider By Choice (Wasted). Můžeš tak svým způsobem najít klid, hodit trápení za hlavu, a prostě žít. Ano, pokud ten punk rock budeš poslouchat.

V textu jedné písničky plzeňských Demöralyzér zaznělo „punk is dead, asi budu skinhead“ … já tím na závěr chci říct, že skinhead nikdy nebudu, přesto tahle deska má silnej hitovej potenciál a je tahem přímo na branku. (S)


Seznam skladeb:


A
1. Burn The Bastards
2. Asphyxiation
3. I Don't Wanna Be
4. Why Don't You
5. Mental Breakdown
6. Take A Look

B
1. The Future
2. Stiff
3. Control
4. Wasted Life
5. Marching Through The Streets
6. Lights Out


piratespressrecords.com

Same River Twice - All Those Moments



12“LP (DIY)


Říká se, že nevstoupíš dvakrát do stejné řeky … je to ale otázka „na tělo“ a každý k tomu nejspíš bude přistupovat po svém. Pokud za slovo „řeky“ dosadím „Same River Twice“, potom opakovaně, a co víc dobrovolně, do té samé řeky vstupuji. Jsou z Brna, a v jejich sestavě najdeš členy Terra Riot, Nagaika a Brünner Todesmarsch. Nedávno představili svůj debutní počin pojmenovaný All Those Moments a představují na něm kvalitní porcí emotivní hudby, podpořenou excelentním zpracováním vinylu. Vychytaný je po všech stránkách. Provedení ale nevítězí nad obsahem, hudba je jen vyzdvižená úchvatným zpracováním nosiče. Na svém profilu má kapela slogan, heslo - „moments will be lost in time... like tears in rain. Myslím si, že právě to o Same River Twice něco napovídá. Pracují s náladami, momenty. Jako posluchači budeme se svými pocity oscilovat, jejich tóny nás budou zmítat a naše vnímání bude vystaveno emotivnějším i agresivnějším podnětům. Představ si bouřku, něco se při ní může zničit, ale přesto vzduch se pročistí a bude po ní nakonec čistý, voňavý. Voda se pak pozvolna vsákne do země, zteče do potoků a řek. S prvními slunečními paprsky si možná na orkán už ani nevzpomeneme. All Those Moments je pomyslným soubojem emotivních melodií, načrtnutých post rockový plání a hrubých riffů. Do naší pomyslné řeky vtéká několik potůčků, říček. Proudy se spojují v jeden, který je silnější a plyne. Přítoky můžeme pojmenovat různě … post hardcore, melodický crust nebo cascadian black metal.


Začínáme intrem, po kterém přichází první skladba Tax the Life. Rozjíždíme se pozvolna, přesto je cítit svěží vzduch, instrumentální vyrovnanost a síla rozvážných tónů, Ano, mražení v zádech přichází. Dlouho se mi to nestalo. Emotivní tóny prokládá a vyzdvihuje brutální řev - táhlý a rozvážný. Směřuje. Mám pocit jako bych se vracel do devadesátých let, kdy jsem  poprvé viděl kapely, jako byli Lvmen, Thema Eleven … Písnička má rafinovaný scénář, každý nástroj je dirigentem. Proud řeky teče korytem. Čas plyne a já se nechávám unášet. Proud se ale postupně mění. Emotivní post hardcore tóny dostávají novou intenzitu, jiskru. Jsem unášen rychleji, cítím závan melodického crustu. Zrychlování a následné zpomalování, jsou v kontrastu, který mě provází během všech skladeb. Proud řeky je jednotný, přítoky o sobě dávají v jistých momentech vědět.
Některé momenty All Those Moments jsou velice silné, cítím až epické gradování emocí.  Zjevují se plochy zvuků, zvuky temných hvozdů ovládaných cascadian black metalovými démony (black metal neposlouchám, ani mě není ničím stylově sympatický, ale před mnoha lety jsem od kamaráda dostal demo kapely Leech (Salem, Oregon / USA) a to mě velice dostalo.)


Všechno to jsou ale jen chvilkové záchvěvy, proud řeky Same Rive Twice má svojí sílu, intenzitu a tvář. Je jednotná, složená z mnoha vrásek. Vokál má sílu. Proud se mění, s ním nálada a celkově i intenzita.V každém jednotlivém nástroji nacházím pomyslného architekta. Síla nástrojů se propojuje, podobně jako spojené potoky v korytě jedné řeky. Same River Twice mají mnoho barev, tváří a jejich vyznění je intenzivní. Na zvýraznění momentů, jejich gradování a posílení, má výrazný vliv i další nástroj, který je viola. Ano vzpomenu si na kapely jako Remains Of The Day nebo Madame Germen. Chlad ale necítím, není to Německo, ale Brno.


Zeptal jsem se kapely na pár otázek ….


Máte venku debutní nahrávku Same River Twice, takže jak to celý vznikalo? Jak by jsi nahrávku představil? Všechno to má kořeny v podstatě v době, kdy si každej z nás poprvé ošahal hudební nástroj, u kterýho pak zůstal. Iris - bicí, Bobr - basu a já (Jiřina) kytaru. Když mrkneme do minulosti všichni z nás jsme si prošli několika kapelama a to žánrově od folku až po disbeat. Nemalou měrou nás pak ovlivnily kapely, který posloucháme a kterých je opravdu mnoho. Na naší desce pak můžeš při troše štěstí zaslechnout momenty, které by ti mohly evokovat třebas Fall Of Efrafa nebo Amanda Woodward.


All Those Moments je koláž melancholických melodií a surových riffů, protkaná v několika momentech violou. Tomu, co hrajem, říkáme pracovně atmosferický hardcore. Ne hardcore provzdušnělý, ale spíš hardcore evokující zamyšlené momenty a různé nálady. Texty jsou o tom bahnu, ve kterém žijeme, a ve kterém to taky jednou zabalíme. 


Grafika, zvuk … napověz něco … Poněvadž deska SRT je pro nás všechny prvním velkým vinylem na příč kapelama, ve kterých jsme hráli (Bobr hraje ještě v Brunner Todesmarsch), dohodli jsme se, že si ji uděláme hezkou. Také jsme za to řádně odvedli daň ve formě čekání téměř tří let od mixu až po hotovou placku. Nahrávali jsme v Brně u Rosičáka (kytarista My Dead Cat), ten pak s pomocí Michala Ráčka (Ovulo) desku také zmixoval. Do toho všeho jsme oslovili kamaráda Standu (Brněnská filharmonie), který do hotové věci nahrál violu. Z Brna deska putovala do Francie do Swan Sound studia, kde ji Guillaume Doussaud zmasteroval. Ten je podepsaný u desek kapel jako Aussitot Mort, Amanda Woodward, Karysun apod. Během té doby jsme domlouvali s Pavlou (zpěvačka Tummo) nakreslení obalu a tečku za vším udělal grafik Bery (kytarista Brunner Todesmarsch). Desku jsme si vydali sami za pomoci XvinylX a je navěky vtištěna na žíhaný průhledný vinyl.


Čeho si na splitu na debutním vinylu nejvíc ceníš/te? Na vinylu si nejvíc vážíme asi toho, že jsme to nakonec tak nějak všechno dali dohromady, i když se to samozřejmě neuvěřitelně táhlo. V neposlední řadě jsme ale také hrdí na to, že nám s ním pomohlo několik blízkých kamarádů a je to tak ve finále kolektivní výtvor několika lidí brněnské D.I.Y. hardcore scény.


Poslední otázka, jak představíš své spoluhráče a jak uvedeš Same River Twice? Same River Twice je pořád ta samá voda... Říká se, že do stejné řeky dvakrát nevstoupíš, praktický život však ukazuje, že to tak úplně neplatí. Mnohokrát se ocitáš ve stejných problémech, vztazích, situacích a to někdy až tak zoufale často jako můra kroužící kolem petrolejky, jež nakonec skončí v plameni. Věci se někdy prostě opakují a to ty dobré i ty špatné.


Všichni se muzice věnujeme více či méně intenzivně už od pubertálních let a baví nás to. S přibývajícím věkem, přibývají i problémy nebo se zintenzivňuje jejich pojetí. Už to není jak ve dvaceti mávnout nad něčím rukou a nechat to být. Jsme součástí spletité společenské mozaiky, která tvoří své pro i proti. Nad tím přemýšlíme a bavíme se o tom. Občas u toho zplodíme nějakej ten song.
Závěr? Tohle je naprosto skvělá deska. Plná emocí a energie. Zbývá snad jen dodat, že album nahrával a mixoval Michal Rosenzweig s pomocí Michala Ráčka, masteroval Guillaume Doussaud, artwork vytvořila Pavla z Tummo a finální tečku v podobě grafických prací udělal Be Ry. Díky! (S)


samerivertwice.bandcamp.com

pátek 10. března 2017

Noi!se ‎– The Real Enemy






12“LP (Pirates Press Records)


Pokud budeme mluvit o aktuálním dění, a kapelách, ve škatulce melodický punk rock – street punk / americký oi, tak nejde přeskočit aktuální skupiny vycházející na Pirates Press records. Jednou z nich jsou Noi!se. Nějaký čas registruji název, logo a tuším jejich stylovou přihrádku. Mé první seznámení přicházení právě teď, s jejich novým albem The Real Enemy, který vyšlo koncem loňského roku na Pirates Press. Street / punk scénu sleduji okrajově, a řekl bych, že Noi!se jsou pro mně neznámou. Seznámení beru jako sondu do „jiného světa“, než prožívám já. Mluvím o světě ulice, kterému vládnou silné melodie & slogany „family and unity“ a spousta kérek. Noi!se jsou čtyři pokérovaní sígrové z Washington DC.




Reality punk is all together, Fighting each other just ain't clever, You've got the wrong enemy picking on a friend, If we don't stand together then this is the end …
To je útržek textu Real Enemy od anglické oi! / punkové kapely The Business. Možná je to dílo náhody, třeba přiznání “kořenů”, nevím, nová deska Noi!se se jmenuje The Real Enemy. Tak nebo tak, vyznění zůstává myslím stále stejné - … pokud nebudeme držet spolu pak je to konecThe Real Enemy přináší dvanáct melodických písniček. Výborně napsaných, melodických a zároveň energických. Bez klišé a prvoplánových konstrukcí. Tuším, že ve světě podle Noi!se se problémy neřeší v internetových diskuzích, ale „čelem“. Hlavní je family & crew a postavení se proti “Real Enemy“. Jako své vlivy Noi!se uvádějí Cock Sparrer, The Templars, Anti- Heros, Stiff Little Fingers, Menace, Blitz …




Deska The Real Enemy vyšla na Pirates Press a je krásně udělaná. To je ale u labelu standart, takže pokud si ujíždíš na barevných vinylech, povedených obalech – dostaneš to. Hudebně se z reproduktorů hrne melodická energická muzika, se silně melancholickým podtextem. Právě zmíněný „melancholický“ odér pro mě dodává Noi!se na věrohodnosti. S nadsázkou lze říct, že The Real Enemy zní jako by hráli dohromady IGNITE (mysli na Call On My Brothers album), Agnostic Front, H2O, Blitz a hlavně Leatherface. Písničky jsou velice dobře napsané a podané bez jakýchkoliv estrád. Dá se říct, že album jsem poslední dobou protáčel často, je silně návykové – speciálně pecky Dull The Pain nebo Looking Back, která je o pohledu dospělého chlapa do let dospívání, čase stráveného v crew, obchodech s muzikou během prázdninových brigád. Pohledem, který má možná vrátit/udržet energii z mládí. Celá deska je ale kompaktní, perfektně zahraná i nahraná. The Real Enemy beru jako velké překvapení, které mé životní směřování sice již nezmění, ale lze říct, že je to skvělé album. Mastering alba dělal Dan Randall  / Mammoth Sound Mastering (Spazz, aktuálně třeba i split Bloody Phoenix / Lycanthrophy / Skunk / Disturbance Project, Iron Reagan, Vitamin X, ACxDC, Caged Grave a tuny dalších jmen).




Pokud píšu o Noi!se, nedá mi to nezmínit kanadské Bishops Green, kteří pracují s podobnou matematikou. Četl jsem s Noi!se nějaký rozhovor a vypíchnu jednu část odpovědi - Nechceme se dívat na lidi, kteří poslouchají naši hudbu jako "fanoušky." Díváme se na ně jako na přátele, rodinuNoi!se jsou street punk / oi kapela, je na nich poznat, že jim hodně záleží na silných písničkách. Lze to říct o celé desce. Jedna z písniček, End Of Days , začíná pozvolna, nedivil bych se, kdyby právě tuhle písničku kapela zahrála akusticky. Trochu jsem zapátral a zjistil jsem, že dva členové kapely mají akustický projekt Stadium Way. Nezní to vůbec špatně, další jméno k zapamatování.




Na desce The Real Enemy jsou i hosté, v několika písničkách vypomohou členové The Forgotten, The Interrupters a Al Barr z Dropkick Murphys / The Bruisers. Speciálně „výpomoc“ The Interrupters zní hodně dobře. Mrkně po nich, ideální kapela na páteční večer k limonádě The Interrupters ). Možná již trochu „hi-fi“ punks, ale jejich zpěvačka má skvělej vokál a trochu mi připomíná Kim Shattucks. Jo, to je ta, co zpívá jednu z mých dvou oblíbených písniček od NOFX (ano, mluvím o Lori Meyers).




Ve zkratce lze říct, že Noi!se přicházejí s hodně silnou deskou. To lze ale říct až v závěru recenze a ten právě přišel. Vyzkoušej, k poslechu najdeš na netu … Za mě skvělý! (S)




piratespressrecords.com




Seznam skladeb:
Passing Time
Take It Back
Dull The Pain
Progress       
SPD 
Sea Of Apathy        
The War Inside        
Right Through You 
End Of Days
The Show    
Looking Back
The Real Enemy

úterý 7. března 2017

KALK (DE) + Hikikomori (CZ)







Кальк - emotivní hardcore ze severoněmeckého Kielu, s klávesama místo basy. Nová deska vyjde na turné, ale jako ochutnávku můžeme brát tohle video:
https://www.youtube.com/watch?v=FfFw4Xa7fBc

Hikikomori - lokální legenda temného emo/hc/punku. Po dlouhých letech mají rozpracovanou první nahrávku, která by mohla být do koncertu alespoň částečně hotova.
https://www.youtube.com/watch?v=cEEawuihxDo

https://www.facebook.com/events/1638398353122650/


Začátek: 13.03.2017 20:00 Konec: 13.03.2017 22:00 Kde: Olomouc, Galerie u Mloka


Další koncerty v Olomouci najdeš na https://olomoucgigs.wordpress.com/.

pondělí 6. března 2017

R.I.P. Sinatra



Dnes umřela 1/3 Dog Lovers Records hippie retrívřice Sinatra. R.I.P. Vzpomínám a pouštím na její počest Redemption Song

středa 1. března 2017

Olomouc / SF Mini crew koncerty


13.3.2017 – KALK (DE) & Hikikomori (Olomouc) – Olomouc, Galerie U Mloka


28.3.2017 – Tomáš Palucha (CZ) & Rutka Laskier (CZ) – Olomouc, Divadlo na cucky


26.5.2017 -  Prodavač (CZ) & Hissing Fauna (CZ) – Olomouc, místo bude upřesněno


04.06.2017 – Aran Epochal (CZ) + Andy The Doorbum (USA) – Olomouc, Bajkazyl

čtvrtek 23. února 2017