pondělí 15. února 2021

Chrobopop – Kočky, krysy, celebrity

12”LP (Malárie Records)

Pokud by před lety zazněla v dětském vědomostním pořadu Hip Hap Hop otázka – „V jaké části Čech se nachází hodně zajímavých a originálních skupin? Modří by zajisté věděli (já napovím) – lokace Rožnov pod Radhoštěm. Malárie Records hlásí novinku, debutní desku kapely Chorobopop. Vinyl ještě voní novotou, vyšel v prosinci (2020) za spolupráce Malárie & Burina & Cultburger. Skupina vznikla na troskách hardcorepunkového TELEFONU. Poté, co jeho řady opustil bubeník, sáhla osiřelá trojice Zay, Keč a Ctib po bicím automatu, změnila název a pustila se do hledání nové tváře, od té předchozí záměrně odlišné. Jak je vidět, staré známé tváře se neukládají ke spánku a přícházejí zase s něčím novým!
přicházíme, abychom přinesli
zůstáváme, abychom zanechali
hrajeme, abychom svědčili že lze i
písní slovem myšlenkou
ukázat svět v nahotě syrové”.

Pokud máš otevřenou mysl, pojďme na to. Album startuje pecka “Jen odemknout zámek“, které se dostalo i video ztvárnění. Po pár tónech je mi hned jasné, že Chorobop přinášejí “něco nového”, svěží vzduch. Nic ale nebude přesně tak, jak bych očekával, a již v první písničce se vystřídá množství zajímavých nápadů. Těmi se na desce nešetří. Oscilují různé podoby převážně melodické muziky, zvláštně dynamické a energické. Většinou nepředvídatelné, když se třeba domnívám, že až math(ematická) rytmika kapele sluší, plynule se přesuneme do svižnější “rocking” podoby. Chorobop jsou trojlístek - dvě kytary, basa, automatický bubeník, klávesy a k tomu všichni tři členové zpívají. Je cítit, že se v kapele prolínají tři muzikanti, každý se svým stylem a citem pro společný výsledek. Necítím jednotlivá ega, ale kapelu jako celek. Kam je zařaditelná? Nevím, ale asi to nebude podstatné. Tvůrčí potenciál je nepřeslechnutelný a “nový zvuk” bez mantinelů nejspíš i Chorobop sami chtějí. Aby to nebyla nuda, proložím své psaní o tom, jak se mi debut líbí (ano, moc), třemi otázkami pro kapelu.

Jak se má Chorobopop? Co je u Vás nového? Ctib: Chorobopop se má myslím výborně! Zkoušíme, hledáme nové zvuky, děláme na nových písních a pomalu plánujeme další nahrávku. Jenom ty koncerty nám chybí.
Zay: Jak říká Ctib, pár nových fláků nazkoušených, něco oprášeného, co se na desku nevlezlo, před náma stream, řešíme, co a jak na dalším nahrávacím sešnu, který chceme dělat někdy zjara. Mě osobně těší, že se deska lidem líbí a koncept obyčejných písniček funguje. No a konečně hraju v kapele, kterou nikdo nepřirovnává k ÚJéDečkám.

Tóny z desky propojují math(ematicky) přesnou muziku, rockovej undroš a já osobně slyším (nebo chci slyšet, díky Ctibe) i jedovatý jazyk rožnovského punkového undregroundu. Navíc klávesy, elektrickej bicmen a tři hlasy, tři různé nálady: Ctib – jedovatý útočník, Keč - přesný hlasatel, Zay - hitový potenciál. Deska je různorodá, přesto kompaktní. Množství nápadů do sebe perfektně zapadá. Často se texty s hudbou prolínají, jindy jsou proti sobě, vždycky do sebe ale zapadají. Pokud bych měl vyzdvihnout jednu pecku, hlasoval bych pro „Tetrapack“ – velice silná písnička. Melodicky a hlavně myšlenkou v textu! Strašně dobrý! Porovnat rozpad tetrapack obalu s rozpadem vztahů a udělat to s lehkostí, jakou se to povedlo Chorobopop, je „majstrštyk“. Jako velkou škodu beru, že písnička je již na třetím místě, po takové hitovce, jsou další písničky „ve stínu“. Hit!

Kdo jsou kočky, kdo krysy a kdo celebrity? Ctib : Celebrity jsou ti, kdo potřebují být za každou cenu vidět a mít okolo sebe všecku tu zvěř.
Zay: No, to je přeci ten mediální bezva vopruz a publikum, co to hltá. Jedni, aby vydělali na druhých, druzí, co se podělali z těch prvních.

Deska nabízí rozdílné nálady, klidnější i energičtější momenty. Častokrát dojde i na kontrastu pěkných melodií a textu – „šibenice obehnaná mobily, kolem celebrit po obou stranách krysy, kočky, viry, gorily“. Prolínání nálad je s námi ale během celé desky. S každým novým poslechem vylezají nová zákoutí a propojení.

Má Vaše deska komerční potenciál? Ctib: No já hlavně doufám, že v souvislosti s naší deskou se dá mluvit spíš o tvůrčím než komerčním potenciálu.
Zay: Já z téhle desky cítím hitový potenciál... a vlastně to je spíš otázka pro vydavatele, ne? Když jsme vydali desku Smysl malých činů s Telefonem, Papagáj tvrdil, že to byla jedna z jeho nejrychleji vyprodaných desek. Takže záleží na tom, jak to cítí dr. Malarius.

Mám děti, jasně že mám, a občas vidím jejich strachy - neopodstatněné, třeba když usínají a tohle skvěle cítím z písničky „Rejnok“. Projdeme si během ní procesem uspávání a oboustrannými pocity, rodiče i děcka, které jsou vyzdvižené nad pomyslné mraky, až do psychedelických sfér :).
zůstaň se mnou ještě chvíli malou
šeptá dítě padající do snů
netopýři krouží nad mou hlavou
bojím se, že nevrátím se

Kontrasty a impulzy. Hudební i textové. Texty, ve kterých nejsou „pravdy vyřčené“, kontury jsou načrtnuté a je ponecháno hodně prostoru pro osobní přemýšlení a hledání. Obal je moc pěkný, decentní. Černá / bílá, texty a parádní fotka kapely. Hodnocení? Skvělá deska! Tvé uši dostanou oscilují a neotřelé melodie, Tvoje hlava podobně oscilující texty. „Kočky, krysy, celebrity“ vnímám jako nad stylovou a nad časovou. Je bezvadný, že i právě takové desky a kapely občas přináší punk-hardcore (pořadí se nedržte). Chorobopop mají sílu otevírat zámky v hlavách a s lehkostí sobě vlastní, bořit zažité mantinely. Je tahle deska punk? Hardcore? Alternativa? Nevím. (S)
Bubliny a kouř nad hlavama
se v čase rozpouští
Já toužím plout...
Pryč

chorobopop.bc.com


Desku poskytla Malárie Records, díky! malarie.eu

pondělí 8. února 2021

Psychocontrol Records | rozhovor

Psychocontrol Records je lokální grindcore label (distro), který je součástí celosvětové grindcore scény. Funguje přes 25 let a pro posluchače extrémních muziky určitě nebude žádnou neznámou. Label provozuje Otto (Needful Things, Lycantrophy, Sick Destroyer) a vznikl před lety spojením Out Of Control Records a Psychotherapy Records. Rozhovor vznikl po emailu stylem otázka – odpověď a doufám, že všechny posluchače rychlé muziky potěší. Ottovi držím palce, léta neúnavně vydává množství zajímavé muziky (ano, rychlé) a plánů má stále poměrně hodně. Letos mají vyjít nahrávky Needful Things / Controlled Existence LP, debutní album IMPULSEALER, split NAK´AY / LYCANTHROPHY, desky SUFFERING MIND, INTERNAL ROT a určitě toho bude ještě víc. GRIND ON!

Otázky: Samuel, odpovědi: Otto.

Otto, jsem rád, že máš chuť pustit se do rozhovoru. Jak na úvod představíš svůj label Psychocontrol Records?

Čau Honzo, díky za nabídku na rozhovor a hlavně, za trpělivost. Se mnou je to někdy dost těžký. Tak pojďme na to. Jak bych představil můj label? Začali jsme společně s Ondrou někdy v roce 2007 spojením Out Of Control Records a mým Psychotherapy Records, se kterým jsem začal vydávat kazety někdy od roku 1995. A teď mi došlo, že už vydávám nahrávky přes 25 let. To je docela slušný masakr. Když jsem začal, tak by mě nikdy nenapadlo, že bych to celý mohl dělat takhle dlouho. A je fajn, že můžu potkávat stejný lidi, který byli aktivní už „v pravěku“. Ale pojďme zpátky k Tvojí otázce. Náš první společný počin byl split 7"EP INSECT WARFARE / CARCASS GRINDER. INSECT WARFARE v té době nebyli moc známou kapelou a CARCASS GRINDER jsem znal dlouho. Takže jsme do toho šli a je to náš nejprodávanější titul na PSYCHOCONTROL Records. Udělal jsem 4 presy. Vydávám většinou vinyl a v posledních pár letech jsem zase začal vydávat i kazety. Takže takový návrat ke kořenům. Většinou vydávám věci, co se mi líbí, jako asi každý label. Hodně mně v začátcích ovlivnili lidi jako Honza Dítko a jeho ICY ILLUSIONS Records, Čurby / Obscene Prod, Filip Fuchs (RIP), Barvák / Insane Society, Pavel Tušl / View Beyond. A hromada dalších labelů a lidí z ranných začátků. Ke spojení obou labelů došlo po domluvě s Ondrou. Vymyšlené to bylo tak, že po spojení se tomu budeme věnovat oba dva dohromady. Ale v té době jsme ještě začali dělat PLAY FAST OR DONT fest. Tak to nějak dopadlo, že jsme oba dělali na festu. Ondra možná trochu víc a já měl na starosti trochu víc label. Většinou se mi daří vydávat kapely, který jsem viděl, potkal někde na živo na tour s Needful Things nebo Lycanthrophy. A pořád mě to naštěstí baví, stejně jako hrát v kapelách. A už vím, že z toho určitě nezbohatnu :).

Hmm, letí to a 25 let je poměrně dlouhá doba. Nedá mi to nezeptat se, srovnáváš někdy – „takové to bylo, takové to je“? Kolik nahrávek jsi už vydal a ze kterých máš největší radost? Jsou třeba i takové, které by jsi s odstupem času nevydal?

To asi moc srovnávat nejde. V době internetu je pro kapelu jednodušší svoji muziku hodit na youtube nebo na bandcamp a to je všechno. Dřív bylo super, že jsi našel v poště nějaký leták, napsal jsi dopis (ano, opravdový dopis) a pak jsi vyměnil nějaký kazety, desky, CD. To je ale hodně let zpátky a bylo to super. Každá kapela si vydala nejdřív demo kazetu, pak nějakou split kazetu a pak až třeba CD nebo vinyl. Mydlení známek byl skvělý sport a celkově ty vzpomínky jsou super. Když vidíš starý fotky, tak to je velká prdel. Přesto nesrovnávám, minulost je minulost. Žiju přítomností a blízkou budoucností :).
Kolik jsem toho už vydal? Musím to spočítat. Myslím, že okolo 27 kazet, 53 EP, 25 LP, 1x 8" lathe Cut, 1x 5" EP Lathe cut, 1x 6" EP Lathe cut, 1x 10". Dohromady to dělá 109 titulů pod mýma oběma labely. Jsem z toho čísla sám překvapený:). A tenhle rok toho mám v plánu opravdu hodně. Jsou ale labely, které toho vydali mnohem víc.
Největší radost? To mám ze všech titulů:), nejvíc ale asi z Insect Warfare / Carcass Grinder 7"EP, The KILL LP, WARSORE Discographie 2x 12"LP. To mě stálo hodně času a energie, přesto jsem rád, že jsem to vydal. Jen mě dost mrzí, že se toho basák z Warsore Mark nedočkal. EXCRUCIATING TERROR obě LP. Ale to bych asi mohl vyjmenovat všechny tituly co jsem vydal. Všechny jsou něčím specifický a jsem rád, že jsem hodně těch kapel co jsem vydal potkal osobně a viděl je na živo.
A nevydal bych Harsh / Control Mechanism split 7"EP. To je asi jedná věc! Obě kapely jsou super „nothern power violence“, ale obě kapely spojuje Mikko Aspa. Má hodně kapel a bohužel to je nácek. Stejně jako Sami Ketunen. To je pro mě dost velký zklamání! A lidí spojených s tímhle svinstvem je ve finský scéně docela dost.

Počty vydaných kusů máš solidní! Vzpomeneš si, co pro Tebe bylo impulzem, abys začal vydávat? Pohybuješ se převážně v grindcore / extrémním hardcore, jaká kapela Ti „otevřela dveře“? (Já mohu říct, že mně do světa grindcore nalákali Wojczech)

To jsem si taky říkal, když jsem to spočítal:). Tuhle muziku jsem začal poslouchat už někdy v 16cti nebo 17cti letech, předtím s death metalem už někdy v 15cti. Kámoš u babičky mě to naučil poslouchat o prázdninách. Na jedné z prvních kazet jsem měl nahraný Sore Throat - Disgrace to the Corpse of Sid, který mně pěkně rozsekali. Ale pak jsem spíš poslouchal ten death metal. Když jsem si koupil kazetu Brutal Truth Extreme Conditions, tak bylo jasno. Samozřejmě jsem jel i starý Napalm Death. Ale kapelou, která mi „otevřela dveře“, pro mě jsou Brutal Truth. Impulsů pro mně bylo spousta věcí. V Čechách mě hrozně bavili kompilace Icy Illusions of this World od Honzy Dítka. Na těch kompilacích bylo hodně grind core a noise core kapel, který jsem v té době moc neznal. V Gang Hou tenkrát pouštěli i Meat Shits. Asi i Filipova Hluboká Orba, která mě hodně bavila a určitě mi chybí. Takže jsem pak začal psát kapelám z celého světa a vydávat kazety. Nejdřív Česko / Slovenskou kompilaci, kde byli převážně death / grind a grind kapely, dvojka byla z Austrálie. Jejich scénu mám rád do dnes. Ale v té době bylo dost těžký sehnat nějaký kontakty. Takže jsem napsal kapelám kvůli kompilaci a vždycky se ptal na další kapely. A úplně super bylo, když jsem pak potkal Marka Harveyho z Warsore v Austrálii na našem tour. Potkal jsem tam i člena z Filth, Viscera, Stand Against, Robyho z the Kill. To bylo super potkat lidi po skoro 15ti letech, se kterýma jsme si posílali dopisy a měnili kazety. Pak různý split kazety a vinyly. CD mě nikdy nechytili. Samozřejmě nějaký doma mám, ale kazety a desky jsou pro mě nejlepší.

Podle čeho si vybíráš kapely které vydáš?

Většinou podle toho, že se mi líbí :), to je přece jasný. Je teda fakt, že hodně kapel, který jsem vydal nebo budu vydávat jsem potkal osobně na nějakým tour nebo koncertě. Takže je fajn, že ty lidi znáš osobně. A rád vydávám desky mým kapelám ve kterých hraju. Přijde mi to tak lepší, než shánět a prosit labely, aby to vydaly.

V jakých kapelách aktuálně hraješ?

To je snad jasný, že pořád ve stejných :) Od začátku v Needful Things, s Lycanthrophy hraju už osmý rok a pak jsem ještě v Sick Destroyer. To je původně studiový projekt, se kterým jsme ale už odehráli i pár koncertů. Já hraju na basu, Šupin z Lycanthrophy nejdřív hrál na kytaru a zpíval, teď už jen zpívá, ale podílí se i na tvorbě muziky. Zubár z Controlled Existence hrál nejdřív na bicí a zpíval a teď hraje na kytaru a zpívá. A posledním nejnovějším členem je Adam z Beton, který hraje na bicí. Začali jsme s tím někdy v roce 2015. Máme zatím venku jen jednu nahrávku se švédským grind core buldozerem Caravan Kids. Na kazetě a na vinylu. A teď máme skoro dokončenou (po snad skoro dvou letech) další nahrávku. Chybí už jen mastering. To by mělo vyjít na split 7"EP s Tantalum z USA. Ti čekají ale na lepší dobu, aby to mohli nahrát. A v listopadu 2020 jsme nahráli nových 23 válů na dvě split 7“EP s REEKING CROSS a ještě další kapelou, která je domluvená, ale nebudu jí zatím prozrazovat. Pár válů vyjde taky na kompilaci PLAY FAST OR DONT vol 2 LP. Problém je u nás všech s časem. Většinou jsem se sešli o víkendu a v sobotu udělali vály a v neděli to šli hned nahrát do studia. Adam nahrál bicí na Slovensku a udělal i pár náhodných válů, do kterých jsme udělali hudbu na místě ve studiu u Otyna v Davosu.

Jinak ještě musím zmínit Malignant Tumour, se kterými jsme odehráli předloni asi 8 koncertů v původní sestavě z roku 1997. To byla parádní věc. Návrat strojem času. Škoda Michala. Odpočívej v pokoji. A v dávný historii to bylo pár projektů.

Nehrají kapely ve kterých hraješ častěji venku než u nás? Je to můj dojem nebo se pletu?

To si nemyslím. Zase tak často venku nehrajeme. Někdy se to sejde, že hrajeme hodně koncertů venku. Ale většinou hrajeme v Čechách. Je pravda, že toho máme najeto docela dost po celý Evropě a i po světě. Ale to jsou takový „nárazovky“ :). Tour mě hodně baví a už se těším, až zase začneme hrát koncerty.

Zůstanu ještě u labelu. Vydávat tolik nahrávek je náročný časově i finančně. Jak to zvládáš? Kde lisuješ desky?

No právě, že mi přijde, že to moc nezvládám. Ani časově, to hlavně, a ani finančně. Času moc není. Někdy mi celkem dlouho trvá, než dám nový tituly do e-shopu. Občas je i celkem dost objednávek, poslední dobou se to zlepšilo. I když pan covid-19 to trochu zase zbrzdil. Snažím se do toho moc své peníze nedávat, ale občas to udělat musím. Takže to zvládám na hraně. Souhra všech věcí, jako osobní život, kapely, label, práce a pivo je dost náročný :D Desky většinou lisuji v Německu a občas tady u nás v GZ. Je to jak kdy. Nejhorší je, že skoro všechny lisovny chtějí peníze předem, ale desky ti dodají za 2-3 měsíce.

Nějaké desky jsi vydal i ve spolupráci s legendárním „fast“ labelem 625, že? Jak jsi se k tomu dostal a jak je na tom vlastně 625 aktuálně?

K Maxovi 625 a spolu-vydávání jsem se dostal myslím poprvé když jsem vydával AGENTS OF ABHORRENCE - Relief LP. S AGENTS OF ABHORRENCE jsem se potkal na americkým tour, když jsem tam byli s Needful Things. Hráli kdysi i na Play Fast Or Don´t, ale to jsme prohodili jen pár slov. Tam jsem s nimi mluvil o tom, že bych rád vydal jejich nějakou nahrávku. Pak mi za pár let přišla nabídka na vydání jejich LP Relief ve spolupráci se 625. Tak jsem do toho šel. Pak jsem ještě spolu-vydával COMPLETED EXPOSITION one sided LP, INTERNAL ROT / MANHUNT split 7"EP, the COMMUNICATES 7"EP. A budeme spolu vydávat COMPLETED EXPOSITION Discography 10“, ten by měl vyjít tenhle rok. Max je na tom momentálně jako vždycky, hodně zaneprázdněn. Co vím, tak je teď zpátky v USA, kam se vrátil z Japonska, kde myslím učil (ano, umí japonsky). Jo a začal zase hrát v kapele s nějakými lidmi z Dudman na bicí. Na to jsem hodně zvědav!

Na jaké novinky se můžeme v blízké budoucnosti u Psychocontrol Records těšit? Kdy třeba vyjdou společné nahrávky NEEDFUL THINGS / CONTROLLED EXISTENCE a IMPULSEALER / NO GOD RETHORIC?

V říjnu 2020 vyšlo METH LEPPARD – Woke LP a prodává se docela dobře. Vyšlo v nákladu 200 BLACK / 100 SPLATTER. Je to výborná deska, která v sobě má kořeny Terrorizer - World Downfall éry a starých Napalm Death. A zvládl jsem i IMPULSEALER / NO GOD RETHORIC split 7“EP. To vyšlo v nákladu 200 BLACK / 100 BLOOD RED. HOKAGO GRIND TIME Gatefold LP. Teď před pár měsíci vyšlo split LP SxOxTxEx / HEINOUS v kooperaci s více labely. Náklad je 220 BLACK / 165 MINT GREEN. V lisu je NEEDFUL THINGS / CONTROLLED EXISTENCE split 12“ LP a to by mělo vyjít teď v únoru nebo začátkem března. V lednu 2021 vyšlo split LP POWERxCHUCK / GHETTO - další skvělá deska. V prosinci 2020 vyšla kazeta DECONSECRATION demo 2020, kde hraje Haroldo z Catheter a Capitalist Casualties na bicí. Potom někdy na přelomu březen / duben mají vyjít dvě výborný desky RADIATION VOMIT / HEADLESS DEATH split 12"LP a NOTHING CLEAN Disappointment LP. V lednu ještě vyšlo split 7“EP EXPURGO / PHARMACIST. A v plánu je spousta dalších skvělých desek a občas i nějaká kazeta. Taky na přelomu říjen / listopad vyšlo NEEDFUL THINGS / LYCANTHROPHY split LATHE CUT 5", který byl v plánu obou kapel snad 10 let. Teď čekám na repress. A konečně taky LYCANTHROPHY LATHE CUT 6"EP. K vydávání je toho hodně, ale chybí peníze. Nemám tiskárnu no. A plány na nejbližší půlrok jsou zhruba následující.

Teď v únoru vyjde NAK´AY / LYCANTHROPHY split 7"EP a pak postupně půjdou do lisu další zajímavý desky jako třeba NAK´AY debut LP, SUFFERING MIND nová deska, INTERNAL ROT - Hack Session LP, IMPULSEALER LP, SUPPRESSION / SIDETRACKED split 7"EP, a další věci, který jsou zatím v jednání. Vypadá to slibně.

GRINDCORE – co pro Tebe tohle slovo znamená?

Drtící jádro. Co k tomu napsat. Kouknul jsem na wikipedii a vykradl co tam píšou. Grindcore je agresivní hudební styl (zvaný také jako "nejtvrdší muzika na světě") charakterizovaný silně zkreslenými, podladěnými kytarami ovlivněnými stylem crust a punk hardcorem a rychlým bubnováním. Grindové skladby jsou jen zřídkakdy delší než dvě minuty a často jen několik sekund dlouhé. Vokály obsahují klasický growling nebo vysoké ječáky (screaming), stejné, jako jsou ve stylu crust. Texty kapel se věnují sociálním a politickým problémům, právům zvířat, ekologii, občas mají ale i brutální a sadistické texty. Vznik grindcoru se počítá rok 1981 založen kapelou Napalm Death.

Styl se začal propagovat v 80 letech minulého století ve Velké Británii, kapelami Napalm Death nebo Carcass. Jméno „grindcore“ se začalo používat až ve spojení s bubeníkem z Napalm Death Mickem Harrisem. Mnoho začínajících grindových kapel bylo uvedeno na kompilaci grind crusher labelu Earache Records.

Kořeny stylu mohou být spojovány s britskými crust, americkými hardcore punk kapelami, jako jsou britští Discharge a Amebix, američtí Siege, Deep Wound, Cryptic Slaughter a Repulsion. HC punková kapela Killing Joke byla také z počátku ovlivněna Napalm Death.

Mnoho z těchto raných kapel bylo považováno za součást anarchopunkové a hardcore punkové scény, ale hodně těchto anarcho-punkových kapel v Anglii a hardcore punkových skupin v USA měli společné hudební prvky.

S tímhle vším se dá souhlasit. Pro mě to jsou především rychlý bicí, zbustrovaný kytary a basa. Podlazený zvuk a střídání hlubokého a vysokého zpěvu. Může být samozřejmě jeden i druhý zpěv. Mám rád energii, kterou mi to dává při hraní a poslechu. Samozřejmě to tu energii i někdy bere. Někdy se lidi ptají, jestli jsme nechtěli hrát postupem něco jiného. Ale odpověď všech je taková, že ne. Do grind core se během let přimíchali i různý jiný styly a to je na tom zajímavý.

Vrátím se ještě k PLAY FAST OR DON´T festivalu. Díru po něm myslím částečně zaplnila "play fast or don´t stage" na Fluffu. Chápu, že bylo náročné fest dělat, přesto se zeptám - nechybí Ti to?

Koukám, že letos to bude 7 let, co jsme s tím skončili. Ten čas opravdu letí, až fastcorovým tempem. Jinak na tuhle otázku jsem už odpovídal mnohokrát. Jinak nikdy neměla tak zvaná Play fast or don´t stage na Fluffu nic co do činění a něco společného s PLAY FAST OR DON´T festem. Nesouhlasil jsem s tím nikdy. A už to tak pojmenovaný není. Ale v tomhle se už pitvat nechci. To je minulost. Takže to žádnou díru nezaplnilo, když to s PFOD festivalem nemělo nic společného. PLAY FAST OR DON´T festival skončil. Chybí, nechybí. Tohle je složitá a jednoduchá otázka zároveň. Hodně lidí si PFOD pochvalovalo, kvůli atmosféře a přístupu. A vždycky to mělo skvělou atmosféru. Musím říct, že až na drobný konflikty tam nebyli nikdy žádný velký problémy s lidmi co přišli podpořit fest. Nejhorší to bylo s italkama a italama. Když si po poslední sobotní kapele začali italský squaterky vyřizovat účty s jedním krajanem, který shodil jejich kámošku z pódia a ta měla druhý den černý kruhy okolo očí. Byly asi čtyři a obstoupily ho. Občas mu daly dělo nebo kopačku. A když se chtěl chlapík bránit a snažil se vracet údery, tak se do toho zapojili i chlapi. Ale podařilo se nám to nějakým způsobem uklidnit a vysvětlit jim, ať si to s ním jdou vyřídit mimo areál. Pak jsme ještě chytli nějakého staršího maďara, který zřejmě objížděl festivaly a vykrádal stany. Jenže nám prostě ujel po naší chybě.

Ono když pořádáš nějaký koncert nebo festival, tak si to moc neužíváš. Festival je v organizaci mnohem horší. Opravdu zařizuješ hodně věcí a problémů okolo běhu festivalu. A nijak si ty kapely neužiješ. Alespoň ne tak jako kdyby jsi byl v roli posluchače.

Otto, díky za rozhovor. Jsem rád, že jsme se dostali až sem … Ať se Ti daří a držím palce v dalším vydávání. Máš prostor pro poslední slova ...

Já díky za rozhovor, podporu a za velkou trpělivost. Taky jsem rád, že jsem se dostali až na konec :) Někdy to se mnou není jednoduchý, ale co naděláš. Toho času je tak nějak pořád míň a míň. Díky za podporu mých aktivit. A tobě za pomoc s přípravou a tiskem. Dále bych chtěl poděkovat všem, kteří podpořili moje kapely a můj label za celou dobu existence. Díky vám můžu dělat to co mně baví a vydávat i kapely, který jsou super a méně známé.

Otto: psyrec@post.cz

psychocontrolrecords.bc.com

psychocontrol.com

čtvrtek 28. ledna 2021

Hippie Chippies - Easy Breezy

12”LP (DIY)

Příznivci lokálního country punku pozor - Hippie Chippies z Mělníka jsou tady se svojí debutní nahrávkou! Přicházejí ve velkém stylu, debutem je velký vinyl, dvanáctipalec, pojmenovaný Easy Breezy. Křest desky proběhl virtuálně a stále je k vidění zde. Pro zopakování je potřeba připomenout souvislosti, které vlastně ani nejsou potřebné, v kapele se potkali Bohouš a Elvis (Anyway, Dead Letters, Bezobav s obavou), Adam a Albert (THE OXX, New/Old) a Pípa (Cirguz, The Junk Food). Máš-li rád divnej country punk, písničky jako Posázavskej nebo Pikovickej pacifik, Blues starý ženský, kapely jako Tři čutory, Slim Cessna´s Auto Club, The Doors nebo Mika Nesse, pak jsi na nejlepší cestě oblíbit si Hippie Chippies.

Debutní desku Easy Breezy si Hippie Chippies vydali vlastním nákladem a už za tohle jim dávám hned v úvodu body navíc! Rozhodně jsem se těšil, jak si díky tomuto LP sednu ke gramci, vytáhnu insert, položím jehlu na vinyl a budu očekávat první tóny – moment zklidnění a očekávání je vždycky super. Beru to jako jedno z mála zastaveních v dnešní rychlé době. Easy Breezy Ti do pokoje přinese osobitý mix country, folku a rock´n´rollu. Líbí se mi celkový zvuk nahrávky a jak znějí jednotlivé nástroje (perfektní je harmonika). Pánové se rozhodně nebojí experimentovat a pracovat se svojí podobou country - blues (ber to s nadsázkou, jo?). Pozorní posluchači zaslechnou i jisté odlesky Anyway, Dead Letters.

Jak desku představuje kapela? Tentokrát se jedné dubnové soboty 2020 sešly všechny stopařky v krytu mnohem dříve než jako obvykle na zkoušku. Do místnosti totiž vstupovaly už ráno a po necelých 15 hodinách vzniklo album Easy Breezy. Během poslechu alba dostaneš hodně podnětů k přemýšlení a při čtrnácti skladbách se atmosféra změní hodněkrát. Album má své charisma a i když jsou písničky melodické, osciluje v nich jistá nervozita, temnota. Jednou jsou pecky svižnější, pak veselejší, temnější a v jiných se téměř zastaví svět s očekáváním, co přijde (Lonely & Blue). V každém případě, celá deska má své tempo, i metronom. Má žena říká, že Social Distortion zní jako romantická muzika z kriminálu. No, něco na tom bude a já tím chci říct jen tolik, že Hippies Chippies verze country punku, Tě taky vždycky po duši nemusí pohladit. Radost i smutek patří k životu a stejně tak se Ti jednou chce při Hippie Chippies tancovat a pár vteřin poté hodnotíš svůj život. Občas je to divné, jindy se Ti zvedne nálada. Celek zní perfektně a stejně tak je i zvládnuté balancování mezi folk/punkem a rock´n´rollem. Texty jsou osobní, aplikovatelné na každou citlivou rock´n´rollovou duši :). Člověk nemusí všechno chápat, důležitý je asi pochopit své lepší i horší stránky a trochu si ten život užít. Z nahrávky dýchne poměrně velká dávka osobitosti a je vidět, že kapela to chce dělat po svém, protože je to tak baví. Easy Breezy je perfektní deska a nevím, jestli u nás podobná již vyšla. Určitě není pro každého, stejně tak jako všichni nepochopí country v punku, že? Já říkám - Let´s dance … (S)

hippiechippies.bc.com

PS: Díky Hippie Chippies za promo LP!

ORBAN | rozhovor

Orban jsou power violence parta z Brna a okolí. Venku mají debutní vinylovou nahrávku (split s Carl Gut) a co od nich očekávat? Zběsilou rychlost, krkolomné přechody, stop and go pasáže, řev ... Členy Orban najdeš v Godot Youth , No God Rhetoric, Brünner Todesmarsch a určitě ještě v dalších kapelách ... Žádný “sludge” povídačky kolem, jdeme na rozhovor ...

Otázky: Samuel, odpovědi: Orban.

Ahoj, jsem rád, že máte chuť pustit se do rozhovoru. Nedávno Vám vyšla debutní vinylová nahrávka s Carl Gut! takže to beru jako ideální příležitost popovídat si . Představíte se na začátek?

Nazdar všichni, já jsem Viktor a biji do bubnů války. Název kapely je po mně, aby přitáhl pozornost lidí k fašistickým tendencím ve východoevropské politice (včetně České republiky). Aktuálně stále konsoliduji moc ve své zemi, samozřejmě pro dobro národa. Snažím se potlačit jakoukoli formu individuálního myšlení, zejména iniciativy v oblastech umění, literatury a vědy, které by byly pro mou vládu nebezpečné.

Šestistrunný mistr Donald právě přežil Covidovou dezinfekční injekci přímo do žil, aby zůstal naživu na této bídné, ploché zemi. Nyní je zaneprázdněn pokračováním své volební kampaně, která úspěšně zasévá zrna nenávisti a rozkolu, a nemůže odpovědět na tuto první otázku. Nicméně spolu sdílíme mnoho názorů i metod a strategií. Jsme dlouhodobí přátelé sdílející úsilí o to učinit naše národy opět velké a skvělé.

I když Vladimír je frontmanem, je spíše mužem, který rád zůstává v pozadí, ale je jedním z hlavních aktérů naší celosvětové mise. Křičí, křičí a skáče nahoru a dolů v davu na živých vystoupeních, vyjadřujíc jeho nenávist proti režimům jiným než jeho.

Recep drtí 4 struny, ale jeho hlavní prací je budovaní silného Turecka pod jeho vládou, potírání zrádců v populaci, zejména novinářů, a otravných akademiků, zkrátka aktivity co přesně zapadají do našeho klubu. Zejména s Recepem vytváříme tyto tiskové prohlášení.

Díky za fajn představení, vidím, že se nebudeme nudit:) Popiska na Vašem profilu zní - power-violence / Brno. Čím Vás tenhle styl zaujal a co můžete p/v maniakům nabídnout?

Recep: Baví nás hrát a chovat se nevypočítavě, hrubě a hlasitě. Samotný název stylu reprezentuje to co máme rádi: moc, sílu a násilí (nejověřenější způsob jak moci nabýt). Nabízíme pouze takové řekněme power-violence pro chudé, protože bohatství samozřejmě patří nám. Myslím, že dál to nemusím rozebírat - každý si může poslechnout sám.

Donald: P/V je o tom, že nevíš co přijde potom. Vládnou lichý počty dob. Zabíjíš dobrý riffy tím, že je zahraješ jednou. Pévé desku si poslechneš několikrát a stejně si zapamatuješ jen 3 pasáže. Orban nikdy nebude sludge se sypačkou.

Jak dlouho fungujete a v jakých dalších partách jste hráli (hrajete)? Můžete napsat i pár řádek o Vašem split singlu s Carl Gut, pokud se nepletu je to Váš debut na vinylu, že?

Viktor: Kapela začala v roce 2018 a toto je naše první nahrávka (9 válů za 4 minuty:). Nahráli jsme několik dalších písní (v studio SHAARK v Bzenci), které půjdou na Play Fast or Don't compilation LP vol.2. který bude vydán Psychocontrol Records někdy příštím roce. V současné době naši členové hrají v Godot Youth, No God Rhetoric a Brünner Todesmarsch (a ještě v některých dalších dosud neznámých nových kapelách z Brna). Pokud bych měl uvést všechny kapely, které jsme zatím hráli, byla by tato odpověď dvakrát tak dlouhá jako nyní :)

Singl Vám vyšel v době, kdy je hraní stopnutý! „Zavzpomínejme“ na živé hraní, jak dlouho trvá Vaše vystoupení? Kolik jste odehráli koncertů a na jakých místech nejraději hrajete?

Vladimir: No se singlem jsme ještě pár akcí stihli odehrát. Tuším, že Prostějov a ještě někde. Naše sety jsou poměrně krátké cca 10 minut, ale u tohohle stylu hudby, kdo by chtěl čumět na kapelu, co hraje půl hodiny, že? Já osobně hraju nejradši na menších akcích a místech. Nejlépe bez pódia tváří v tvář s publikem.

Musí být název p/v kapely podtrženej?

Donald: Samozřejmě nemusí, naopak je to už celkem ohraný klišé zavánějící trapností. Na druhou stranu je to celkem snadno rozeznatelnej signál že se nejedná o punkrock, stoner, crust ... Když posloucháš PV deset let a pak ho založíš, tak chápu že si tam ty dvě čárky prostě chceš dát.

Předpokládám, že jste z Brna, jak vypadá tamní aktuální palová scéna? „Moc, síla a násilí“ … jste ve válce s „emem“?

Donald: V Brně moc palovejch kapel není. Hc/punk stále vládne železnou pěstí. Napadá mě ze současných jen No God Rhetoric, kde hraje stejný maďar na bicí jako u nás. S emem potažmo emocrustem jsme ve válce už od dob Hellnation.

Recep: Já si teda někdy na koncertě emo dám rád, a některé kapely mají k PV blízko (emoviolence), jako např. Orchid, Guayana Punch Line. Za možnost je tehdy vidět na živo bych se vzdal třeba i východní části Turecka.

Jak by jste Váš nový split singl sami představili?

Donald: Pro Orban je split první nahrávkou a pro CxGx labutí písní, čili něco starého končí a něco nového začíná. CxGx tam májí super zvuk z Davosu. Zakis nahrával snad 6 stop kytar přes sebe takže to dost tlačí. Nás posuzovat nebudu. Taky jsme kámoši a máme stejného člena, takže to bylo celkem logické.

Když jsme u power violence, jaký jsou Vaše zásadní alba a který kapely Vás inspirujou?

Recep: PV nejlépe na živo, ale ze starších věcí: Charles Bronson, Infest, Lack of Interest, z novějších: Punch, Dead Radical, Sidetracked. Popravdě poslouchám víc thrashcore / HC / punk než PV a naživo všechno co je živelné/rychlé je super.

Donald: Zásadní album pro mě bude určitě Youth Attack od CHARLES BRONSON. To můžu poslouchat pořád dokola. Pak kompilačka Possesed to Skate kde jsou kromě CH.B. mimo jiné SPAZZ a DESPISE YOU, SPAZZ - La Revancha/Crush Kill Destroy, NO COMMENT - Downsided. DESPISE YOU - Westside Horizons, INFEST - No Mans Slave, DEAD RADICAL, SFN, XBRAINIAX ... Ze současných kapel bych určitě zmínil FAILURE z Itálie, ONA SNOP z Leedsu, NEGATIV NULL, STIMULANT, INTERNAL ... Z českých mě baví vesměs vše, co vyplodí známé ostravské duo Vobtáhlovský - Zhulina a Band. Svět ten, čert vem od SHEEVA YOGA bylo první PV album co jsem si koupil na vinylu. Pouštěl jsem ho tolikrát že mi dnes už skoro nehraje. Stejně tak LYCANTHROPHY hrají totál přesnej stop and go, že naživo z toho vždycky nechápu. Taky valím hodně Fast/Thrashcoru ala SCHOLASTIC DETH, LIFE'S HALT, WHN?...styčný body jsou dost podobný.

Jak vidíte Vy osobně hardcore punk v roce 2020?

Recep: Jestli funguje to, že čím víc je svět ve sračkách, čím víc čelíme státnímu útlaku, oligarchii, obyčejnému zmrdství a kreténismu, tak vznikají lepší kapely, tak by rok 2020 a další mohly být celkem plodné.

Donald: V roce 2020 těch koncertů mohlo být víc. A kolik jich bude v roce 2021 ha? Make fastcore great again!

Co když Vám položím otázku - jsi víc muzikant nebo punk?

Donald: Muzikant ze mně nebude... to už bych poznal.

Matroš na Vašem singlu má cca 4 minuty, ve kterých je všechno řečený. V rozhovoru jste zmínili, že „pévé desku si poslechneš několikrát a stejně si zapamatuješ jen 3 pasáže“, jak si to pamatujete Vy? Jakou v tom máte „matematiku“? Hlavně mě zajímá, jestli je ve Vaší muzice všechno pevně daný nebo jestli je i prostor na improvizaci?

Viktor: Normálně máme na koncertním programu asi 15 skladeb a všechny valy jsou na 99% vypracované, není zde prostor pro improvizaci. Na živých koncertech se samozřejmě mohou vyskytnout chyby které se snažíme upravit hned, ale podle mne musíme použít spíše naši rutinu než improvizaci. Při psaní nových písní se snažíme do nich vkládat nová řešení a nové nápady - možná pro nás jsou takhle snadněji zapamatovatelné, než jako by to byly obyčejné pasáže hrané 4,8, nebo 12krát... Když posloucháš například Ona Snop se také ptáš, jak je možné si to pamatovat ty vály co mají, a myslím, že kouzlo leží někde tady ...

Recep: Já mám paměť grafickou a hlavně děravou, tak si to prostě musím opakováním vtisknut do hlavy a pak to už mám tak poloautomaticky v ruce. Improvizace občas na živo menší je, ale náhodná a nezamýšlená. V muzice, kde se často mění riffy a rytmy, se těžko improvizuje, každopádně myslím, že nějaké noisecore apod. kapely to i tak umí. Orban ale je o materiálních jistotách, disciplinovaném rytmu a tvrdé ruce zákona, tak to máme rádi.

Donald: Ono to až tak složitý není, recept je povětšinou hrát na lichý doby a občas tam hodit jednu rovnou "hitovou" pasáž. Snažíme se vyvarovat neduhu všech Crossed Out klonů a nestřídat v každým válu výsypy s bahnem. Vály mají kolem půl minuty a těch změn tempa a riffů je tam většinou kolem pěti, šesti takže pokud nejsme na zkoušce úplně mimo (teda spíš já, rytmická sekce nehulí), tak jsme schopný do 2h dát do kupy základní kostru, která se potom ještě dotváří. Improvizace u mě přichází občas nechtíc naživo když nějakou pasáž zapomenu. Naštěstí po třech vteřinách bezradnýho lítání po hmatníku se riff změní a skáču do šikanzenu zpět. Spoluhráči potažmo diváci si toho kolikrát ani nevšimnou.

Jak jsme psali, Váš singl má 4 minuty / koncert cca deset minut, mám pocit, že s rozhovorem to trochu protahuju. Jsem rád, že jsme si mohli popovídat, těším se na Váše živé vystoupení a přeju Vám, aby Vaše nahrávky byly jednou ceněný jako EP´s Charles Bronson. Prostor na závěr je Váš …

Donald: Díky za prostor. Nejlepší sedmipalce od CH.B. jsou splity s Ice Nine a Quill. Všem začínajícím PV kapelám bych než mě vyvedou z oválné pracovny vzkázal, že si vybrali škatulku ve které se fantazii více než kdekoli jinde meze nekladou a tím pádem není třeba neustále kopírovat zajetý koncept rychle/pomalu... Buďte avantgardní.

Recep: Díky za rozhovor! Díky všem co v kdečem pomáhají, a např. organizují koncerty, koneckonců vzpomínky na ty obzváště vydařené si já cením víc než naše desky. Tak zdar a snad se brzo uvidíme na živo!

orbanviolence.bc.com

neděle 17. ledna 2021

Seized Up ‎– Brace Yourself

12“LP (Pirates Press Records)

Jednou z novinek na Pirates Press Records je debutní 12"LP kapely SEIZED UP s názvem Brace Yourself. SEIZED UP se dali dohromady v roce 2019 v Santa Cruz (Kalifornie) a sestavu tvoří zpěvák Bl’ast Clifford Dinsmore, kytarista Fast Asleep Danny B., bassák Good Riddance Chuck Platt a a bubeník The Distillers, The Nerve Agents Andy Granelli. Již podle složení je téměř jasné, že tuhle kapelu budou mnozí označovat jako "super skupinu" a očekávání budou mít velká. Já jsem samozřejmě hned zbystřil, hlavně kvůli jejich basákovi jménem Chuck Platt, který hrál v Good Riddance. Zaujala mě i kapelní fotka, je pěkné vidět čtveřici postarších mladíků, že? Fanoušci Black Flag, Off!, Bl’ast, D.R.I. - otevřete oči, teď!

Jako předzvěst debutu Brace Yourself lze brát flexi singl se skladbou Manic Decompression a písničku Taking Back The Neighborhood, která vyšla na výběru FOR FAMILY AND FLAG VOL. 1. Obě nahrávky vydané Pirates Press Records a stejně tak obě skladby najdeme na albu Brace Yourself. SEIZED UP hrají energický hardcore punk, svým způsobem výrazný, svižný i krlomný zároveň - navíc čitelný, se silnými riffy, množstvím změn v tempech a rychlosti. Moderní crossover? Řekl bych proč ne, ostatně i při poslechu jsem si vzpomněl třeba na D.R.I. Crossover nebo THE BONELESS ONES. SEIZED UP znějí ale moderněji, jsou rychlejší a dýchne z nich svěží odér. Celek zní hodně dobře a sinusovka změn jako by vdechovala nahrávce jistou dávkou nejistoty a nervozity. Zajisté i díky muzikantské vyzrálosti celé kapely zní Brace Yourself sakra dobře. Zahraná je s precizností a po několikátém poslechu se první dojmy promíchají, stejně jako jako pomalejší a rychješí části skladeb! Má to svoji sílu, která nahrávku táhne a celý to pulzuje! Členové kapely jsou „postarší” chlápci, kteří zajisté mnohé pamatují, ale tady se nehraje na strunu nostalgie - SEIZED UP znějí mladě, energicky a nasraně.

Na desce je jedenáct pecek, který během tří non-stop dní nahrál Paul Miner (hrál v Death By Stereo). Zvuk je skvělý, čistý a výrazný, který se stylu SEIZED UP perfektně hodí. Všichni žijeme v nejisté době a pro v lidi je situce v USA v mnohém bouřlivější. Nejspíš i loňský turbulentní rok se odrázil i na debutní desce Brace Yourself. Pecka!

Více najdeš na Pirates Press Records.
Deska je k poslechu zde.

Seznam skladeb:
Manic Decompression
Human Locusts
Disasteroid Mutation
Tent City Exodus
Older and Wiser
Bleeding Fingers
Terminal Disarray
Sobriety Hurts
Taking Back The Neighborhood
Blob of Mediocrity
Shadow Panther

Desku poskytlo vydavatelsví piratespressrecords.com.

čtvrtek 7. ledna 2021

Kids and Heroes zine č.1

zine (Kids And Heroes)

Na úvod by stačilo napsat: ziny mám rád! Stále sleduji nová vydání a jako přínosnou zábavu považuju listování ve starých, dávno zapomenutých kusech. Aktuálně jsem dostal papírové vydání papírového zinu z hudebního webzinu Kids and Heroes, který tímto rozšířil svoji působnost i na klasické papírové médium. Stejně jsem jako jsem zkratkovitě zhodnotil “ziny”, zhodnotím hned v úvodu prvotinu – je názorově rozmanitá, pestrá a dýchne z nadšení – povedená práce! Doufám, že redakci vydrží energie a vyjdou další pokračování, protože “debutní” číslo má svůj styl a najdete v něm spoustu zajímavého čtení, zabaleného v pěkném obalu. Co je taky podstatné, dýchne z něj duch Kids and Heroes a jeho široký stylový záběr. První vydání zinu vyšlo v prosinci a náklad 300 ks se vyprodal v předprodeji.

Páteří zinu jsou rozhovory (Discharge, Anti-Flag, Thalidomide, Master’s Hammer, Kabinet Múz, Rock Café, Headbanger_FM, Periferia.cz, …) a ankety nejen s hudební tematikou. Například v textu věnovaném listopadu 1989 se o své tehdejší zážitky dělí 25 osobností, namátkou Amrit Sen (Michael’s Uncle), Pavla Jonssonová (Malé Zuby, Dybbuk), Sváťa Šváb (Totální nasazení), Sveťo Korbeľ (Slobodná Európa) nebo Veronika „Supice“ Borovková (Tři sestry). Vzpomínáme rovněž na Ivana Krále, Lemmyho Kilmistera nebo debut Joy Division. Do minulosti se ohlíží také články věnované punku v Jugoslávii, Maďarsku nebo Baskicku. Časopis uzavírají sloupky a povídky od Johnnyho Násilníka, Ctiba, Oi Oi Piratoie, Vojtěcha Urbánka či Bohumila Krejzy.

Papírové vydání posouvá “práci” (nadšení) na zcela na jinou úroveň, to platí vždycky a stejně tak to platí i u Kids and Heroes. Tištěný zine má vždycky “něco”, co má svoji přidanou hodnotu a až jednou “vypnou net”, nezůstane kromě hmotných věcí nic trvalého. Ziny považuji za nadčasové - papírovým plátkem lze listovat i po letech a stejně tak si s odstupem některé ziny dočítám. Knihu vezmu a přečtu, ale k zinům se vracím i po letech. Ve čtení nemám žádný systém, čtu je jak mně to napadne – jednou odpředu, podruhé zase od zadu. Podobně to mám i s muzikou a není nad to, objevovat dávno zapomenuté klenoty. Na Kids And Heroes webzinu je k dispozici množství různorodého čtení a přesně tohle se odrazilo i v jeho tištěné podobě. Zine vyšel jako klasický A4 zine - “půl kila čtení, 152 stran A4, přes 50 článků od 27 autorů, více než 50 originálních ilustrací a jako dárek flexi disc” - vše zabalené do jednoduché funční grafiky, tzn. že texty se dobře čtou a doplňují je ilustrace od různých lidí. Zine se vzhlédl v A4 formátu, podobně jako Trhavina, Hluboká Orba, The Humbling Experience …, zaujme kontrastem bílého pozadí a černého tisku, decentní funkční sazbou, ilustracemi a již obsah napovídá o pestrosti – názorové, i stylové různorodosti. Dostaneme rozhovory, ankety, tématické články, reporty, sloupky, povídky a poezii. Je vidět, že lidé, kteří se v zinu objevují, práce těší a je to pro ně motor všeho. Pokud tohle dýchne z jakéhokoliv média, je to super!

Zine je obsáhlý, snad jen ve zkratce - jedním z témat je anketa na téma koronavirus a je zajímavé, přečíst si ji v punkovém zinu. Všechno zlé je k něčemu dobré, osobně na žádné nemoci dobrého nevidím nic. Tak nebo tak se epidemie dotkne všech, ať chtějí nebo nechtějí. Pohledy na toto téma budou různé, já žiju životem stárnoucího punkového lesního cyklisty, ale když vidím na demostraci odpůrců roušek fotky punks vedle “hnědých” jedinců, hlava mi to nebere. To ale není případ nikoho z ankety, v se lidé zamýšlejí jak čas využít pozitivně. Já mám vlastně štěstí, protože jsem se narodil v “západnější části” civilizace - jsou země, kde se lidé mají špatně i bez koronaviru. V zinu se velice dobře prolínají, sloupky, rozhovory a tématické články. Ať už to je článek “Born To Lose … “ o Lemmy Kilmisterovi, zrozen k prohře – žil ve vítězství a tohle heslo snad svým způsobem i vystihuje podstatu punku. Zajímavá je i anketa úhel pohledu: listopad 1989, stejně článek “Unknown Pleasures” o Joy Division, rozhovor s Pedrem (Pirates Press Records) – vznikl skoro ve stejné době, jako ten můj, co jsem udělal pro czechcore.cz. Z kontextu vytrhnu heslo “... bejt out v punku, kterej je už dávno out, to chce teda taky talent!” je opravdu zábavný :) Jinak se dozvíš, kde vznikla deska Esoasisi, pěkné jsou i rozhovory s periferia.cz, punku ve Strakonicích, sloupek od Ctiba, rozhovor s Jirzou, článek o návštěvě Černobylu. Osobně považuju návštěvu tohoto místa za dost drahý bizarní výlet, ale proti gustu, že? Doporučím mrknout i na dokumenty Bitva o Černobyl a množství dobových dokumentů, které najdeš zde. Baví mě report Empty Hall Of Fame / Rožava, který je důkazem, že když se chce, tak jde opravdu všechno. Hodně věcí jsem neúmyslně přeskočil, hledat ale může každý sám … rozhodně to stojí za to. Zdravím redakci, blahopřeju k prvnímu číslu a držím palce! (S)

kidsandheroes.com

středa 9. prosince 2020

Bad Luck Rides On Wheels - Semper Eadem

12"LP (W.I.F.A.G.E.N.A. RECORDS / Sensitive Wormrile)

Poslední měsíc letošního pandemického roku vyšlo nové album Semper Eadem od německých BAD LUCK RIDES ON WHEELS (v sestavě najdeš členy Wojczech, Confusion Master, Whos My Saviour). Slovy kapely, album přináší 40 minut / 4 skladby "caveman death doom & ambient textures". Vyšlo za spolupráce Sensitive Wormrile & Wifagena Records. Pro BAD LUCK RIDES ON WHEELS je Semper Eadem třetím albem, venku mají ještě dva splity - s Aguirre a Vazio. Album vyšlo v nákladu 200 ks, 100 je na barevném vinylu a druhá polovina je černých.

Semper Eadem je průvodce, se kterým se vydáme na cestu naší myslí a již první její tóny desky jsou jako zvuky sirén. Má pozornost se zaměřuje jen a pouze na heavy tóny a riffy - odvádějí od běžných aktuálních myšlenek, problémů, života a vydávám se s nimi na cestu bez reálné představy kam dojdeme. Tóny BAD LUCK RIDES ON WHEELS jsou uvěřitelné, silné a dodávají odvahu. Je v nich žal, radost i odhodlání. Množství rozdílných pocitů jako by vytvářelo nový organismus, který má svou sílu, hloubku. Monolitickým opakováním se vytváří vlna hluku, která všechno valý před sebou. V myšlenkách se zhmotňují představy, vytváří se nový prostor a cítím množství nových vjemů. Semper Eadem je deska členitá, monotónní a má sílu směřovat mé myšlenky. Poslech je silně návykový a tóny odvádějí moji mysl do jejich představy o časoprostoru. Čtyři dlouhé opusy (pátý najdeš v digitálním kyberprostoru), ze kterých jen dva mají stopáž pod 9 minut, mi dodávají odvahu k poslechu. Proniknout pod temnou skořápku, bahno ... Všechny texty jsou inspirované slavnou sbírkou veršů Květy zla, napsal ji Charles Baudelaire v roce 1857. Stejně jako je "v básních zcela obnaženo srdce člověka, rozpolceného mezi hrůzou před životem a extází z jeho krásy ...", je i hudba Bad Luck Rides On Wheels zbavená jakékoliv prvoplánovosti, předvídatelnosti a zní nadčasově. S vlastním metronomem definuje vlastní čas a vytváří svou vlastní atmosféru. Posluchač je divák nebo herec, je lapený nebo se brání vtažení do děje. Semper Eadem miluješ - jsi lapený do jejích spárů nebo Tě nechává lhostejným. Já jsem lapený ... stačí se jen ponořit, plavat nebo se nechat unášet. "i worship you as if you were the dome of night itself" (S)

wifagenarecords.bd.com

PS: Náhodou jsem zjistil, že Semper Eadem se jmenuje i US kapela, ve které najdeš členy 86 MENTALITY, ale to zase jinde jsme ... www.SemperEademDC.Bandcamp.com.