čtvrtek 17. října 2019

Orphanage Named Earth - Saudade


12"LP (Phobia Records)
Tuzemský label Phobia Records je dlouhodobě velice aktivní! Jedním z jeho nových titulů je nové album "Saudade" od polských Orphanage Named Earth, které vyšlo pod úctyhodným katalogovým číslem PR 164. Orphanage Named Earth jsou pětičlenná 100% DIY punk / post metal skupina z Polska, aspoň tak zní „stručná“ popiska z profilu kapely. V roce 2015 nahráli první demo, v loňském roce o sobě dali vědět debutním dvoj LP "Re-evolve" a po roce přicházejí s novým albem "Saudade", které vyšlo na všech nosičích - LP na Phobia Records (červen 2019), CD na Sanctus Propaganda (květen 2019) a MC na Phobia Records & Sanctus Propaganda (červen 2019).
„Saudade“ je naše touha po tom, co lidstvo ztratilo a zapomnělo. Kořeny. Je to cesta zpět do doby před civilizací, kde důvěra byla jedinou měnou lidstva a motýli nikdy nezemřeli…
Sochy, mraky … mám před sebou obal, který je magický. Vyvolává zvědavost a snad i touhu zjistit, co motivem ukrývá, snahu “nahlednout za roh”. Od prvního pohledu pracuje má představivost na plné obrátky a svým způsobem, je právě tato touha po hledání, tím co bude spojovat grafiku desky a hudbu. Motiv obalu zpracoval stejný autor, jako tomu bylo u předchozího alba "Re-evolve", tedy Andy Lefton (Misery, Frustration, Tau Cross War//Plague ... ). Hudba Orphanage Named Earth má nejednu tvář, a stejným úhlem pohledu můžeš pohlížet na obal.
Nedalo mi to a poslal jsem dvě otázky Mirkovi z Phobia Records ...
Jak jsi se k Orphanage Named Earth dostal a proč jsi se rozhodl vydat právě tuhle kapelu? Mno, zaregistroval jsem je jak jinak než při hledání novinek na periferia.cz a proklikal jsem se až k tomu, že zpěvák provozuje webzine Sanctus Propaganda. A nebo to bylo opačně? Každopádně podobně. Pak jen poslech na bandcampu. Shánění prvního alba pro sebe a do distra. Vřelejší kontakt přes webziny, recenze atd. No a ve finále se ještě k tomu ukázalo, že dvorním designérem kapely je Andy z War//Plague a bylo to.
Kdyby jsi měl desku “Saudade” představit, co by jsi řekl? "Saudade" je deska, kdy si poslech musíte zasloužit. To znamená udělat si na ní čas, naladit se, posadit se někam do ušáku, udělat si kafe nebo čaj a poslouchat. Stylově na ní najdete dokonalej mix post metalu s emotivníma pasážema a crustovou agresivitou. Deska, která má co říct jak hudebně, tak textově. Zjistíte, že divošský a primitivní národy a doba ještě tak úplně neskončily a že v dnešní uspěchaný moderní přetechnizovaný době je možný přivřít oči a převtělit se právě do tribal módu. Vždyť stejně vlastně sami sebe, i ostatní, rozdělujeme do kmenů a klanů, tak jak tomu je už od počátku civilizace .... Návrat ke kořenům a slovy kapely samotné - ... kdy důvěra byla jediným platidlem či měnou lidskosti ...
"Saudade" se nese na vlnách crustové energie, agresivity a postrockové rozvážnosti. Všechny písničky jsou velice dobře napsané, dávají dostatek podnětů pro představivost a nechávají každému posluchači prostor pro jeho individuální představivost, jeho myšlenky. Každá ze skladeb má na desce své místo a má svou jedinečnou energii. Výsledek je jako poskládané puzzle s názvem "Saudade", jeho složením se rozvíjí květy představivosti. "Saudade" je silná deska, na které je propojena energie, agresivita, ale i rozvážnost. Silná je hudebně, ale i snahou odrážet politiku, život. Vždycky se mi líbí, když texty mají nějaké téma, které odkrývá různé osobní pohledy. Zachycují pohled lidí, které téma ztvárňují hudebně, textově, i graficky. Jednotlivá propojení jsou na "Saudade" patrná a výsledný dojem je silný! Dá se z tak nějak poznat, že skupina o věcech přemýšlí, zpívá o tématech pro ně důležitých. Každý text je doplněný popiskou, vysvětlením, což není od věci. Beru to podobně jako rozdávání textů na koncertech. Do vzduchu se dostávají impulzy, které hledají svůj cíl. Pokud budeš chtít, můžeš si z toho něco vzít, nechat se inspirovat nebo se třeba jen poučit věcech, které proběhly. Podobně jako má Mirek z Phobia své souvislosti, jsem na tom i já. Jedním ze členů kapely ORPHANAGE NAMED EARTH je Piotr Polak, který nahrával, mixoval a dělal master, poslední nahrávky PAST “Sama”. Svět je malý.
S obalem koresponduje i první skladba “They”, instrumentální opus s mužsko / ženským mluveným hlasem. Nedá mi to nevzpomenout na Petrograd, ale toto přivnání by nás zavedlo špatným směrem. Album přináší šest poměrně dlouhých pecek ve kterých se bude protínat crustová energie, agresivita a postrocková rozvážnost. Jako bonus najdeme skladbu "Future Found In Hope", nahranou v roce 2018 pro kompilaci “The Dreadful Symphonies”.
Silná deska a pokud hledáš soundtrack pro letošní podzimní dny, šáhni po ní! (S)
phobiarecords.net
K poslechu na phobiarecords.bc.com.

pondělí 30. září 2019

The Drowns - The Sound


7“EP (Pirates Press Records)

Pokud sleduješ melodický punk rock, potom by pro Tebe label Pirates Press Records neměl být žádnou novinkou. Label je domovem pro mnoho zajímavých kapel, nových nebo se statusem „legendárních”. Desky zde vycházejí v hojném počtu a jednou z poměrně nových pirátských nahrávek je singl kapely The Drowns pojmenovaný The Sound.

The Drowns jsem neznal, ale jejich muzika mluví sama za sebe. Hrají bezprostřední, sympaticky podaný, melodický punk rock. The Drowns jsou ze Seattle,WA & Los Angeles. Zpočátku fungovali jako trojice a na jejich novém singlu The Sound je zastihneš již jako čtyřlístek. Podle informací, které jsem si dohledal na netu, nefungují extra dlouho. EP navazuje na debutní album View From The Bottom, které vyšlo v loňském roce na německém labelu Gunner Records (AUXES, No Weather Talks, atd.) a přináší dvě pecky s melodickým punk rockem. Pirates Press Records vydáním opět odvedli skvělou práci, vinyl vyšel v několika barevných variacích, s insertem a plastovým sáčkem potištěným mapou Seattlu. Singl nahrával Jesse O'Donnell (Autopsy Room, Tacoma, WA), z kapely Noi!se.

The Drowns asi nejlépe představí video ke skladbě Take Me Back z jejich prvního alba. Ve stáji Pirates Press najdeš hodně podobných spolků, kteří hrají podobný styl a používají podobné postupy, proto se ani nedivím, že se společně setkali na singlu The Sound. The Drowns hrají melodickým punk rock. Emotivní a silnými melodie, které se mi poměrně rychle zapsali do hlavy. Již po několikátém poslechu jsem si obě singlové pecky pobrukoval. A právě v tom je asi celá síla The Drowns, sázejí na bezprostřední přístup, silné melodie, zapamatovatelné kytarové riffy, perfektní zpěvy a sborové vokály. Jejich muzika není vlezlá a všechno to pěkně pohromadě maká ruku v ruce, v harmonii. Tihle borci hrají punk rock, který na posluchače valý i dobrou náladu. Obě singlové pecky servírují s lehkostí a švihem. The Sound na A-čkové straně je silný song, ze kterého mám velice brzo zvláštní "rodinný pocit", jako bych The Drowns znal opravdu dlouho. Zlepšují nápadu a trochu jsem si vzpoměl na Hot Watter Music. Písnička The Bricks Of Old Rainier na B-straně má podobnou náladu a je opět je založená na melodických kytarách, zpěvech a sborech. Obě skladby jsou rozmanité, jak v náladách, tak melodiích a obecně se dá říct, "hele tohle je parádní melodickej punk rock se vším, co k tomu patří"! (S)

piratespressrecords.com

Seznam skladeb:

Side A:
1. The Sound

Side B:
2. The Bricks Of Old Rainier

středa 11. září 2019

Risposta – Železná svoboda


10“LP (kooperace labelů)

Bez varování a reklamy o sobě dávají vědět crustpunks z Brna / Dis-notic (Přísnotic) – Risposta. Novotou ještě voní jejich nový 10“LP pojmenovaný „Železná svoboda“. Z části si ho kapela vydává vlastním nákladem, za podpory Dis-notice Bastard, Togue Sol Distribución a Ultima Ratio. Každý crust punk vyzbrojený nábojákem, bude v našich končinách Rispostu určitě znát! Hrají léta, nevyhnuli se jim změny v sestavě, ale svojí energickou crustovou brusku tlačí dál. V kapely najdeš členy Reakce Na Změnu, V Době Moru, Age Of Death, Brünner Todesmarsch, Evidence Smrti, Festa Desperato, Razie, Děti sněti, Mad Pigs ... a možná jsem na někoho neúmyslně zapomněl. Venku mají množství nahrávek, jejich seznam najdeš zde. „Železná svoboda" je 8 crust punkových bičů reflektujících temné stránky lidského bití.

Obal je vizuálem temnoty. Velký industriální plakát, poskládaný z koláží, fotek a textů. „... kam až sahá míra všeobecného blaha, kdo z nás se ještě ptá? ...“

Po intru se na hutných riffech, a ve středním tempu, nese temný text "... prý bůh stvořil člověka a člověk stvořil koncentrační tábor, vývoj lidstva – nepředstavitelná zákopová válka. Smrtící nervový plyn – úplavice jako mor ..." Temná lyrika, která nás v různých variacích bude provázet celou nahrávkou. Horší stránky světa kolem nás, pomníky vzteku, na které by se nemělo zapomenout. Již v prvním válu "Vývoj lidstva" jsem hodně překvapený, v hlavě mám přímočarou crust punkovou jízdu Riposty, tady se ale pohybujeme ve středním valivém tempu, s množstvím zajímavých emotivních vyhrávek a následně rozčísnutých hodně čitelnou thrashovou kytarou. Semínko metalu evidentně vyklíčilo. Thrashing riffy se nesou i další peckou "Vztek", který je srážkou crust punku, metalu ... "Vztek! Nechci být ztracen v davu, identické životy pro identické lidi." "Ukřivdění" je hodně energická pecka, kde se mi více oprašuje „má vzpomínka“ na Rispostu ... ano je to léta, co jsem je viděl naposledy živě. Energická crustová jízda, přímočará rytmika, Risposta smete všechno, co má před sebou. Plynule navazuje vál "Vyhraněný názor", který se nese v podobném duchu "Internet, média, my a ti druzí, jsme jen odpad vlastní pravdy, ženeme svá ega vstříc lepším zítřkům, pohřbíváme vše, co jsme znali. Neznáme sílu naší vlastní svobody." Kritika pokrytectví a přetvářky ... Přeskočím, "Hymna letargie" je pecka, která se mi asi nejvíc zapsala do palice. Energický vál, crust punková jízda nesoucí se na crust punkovém „kolovrátku“. Nejlepší pecka, pokud bych měl jednu písničku vypíchnout. "Zvyk" je finální vál. Mix všeho, o čem jsem psal.

Každý další poslech odkrývá nová zákoutí, a to se mi na téhle desce líbí. Risposta se nebojí posouvat své pojetí crust punku. Výsledkem je osobitě pojatý crust punk, ze kterého vylézají nové vlivy, které na kapelu působí. Crust punk v jejich pojetí má vlastní ksicht, je energický, plný vzteku a nasranosti. Prostě útočná a jedovatá energická jízda, místy lehce ochucená metalovým zvukem. Za hodně zajímavé osobně považují melodické emotivní linky, které prolézají většinou pecek na nahrávce. Přesto, Risposta je hlavně hrubá, energická, autentická a přesně taková je i jejich deska „Železná svoboda". Super nahrávka, které to všechno věřím! "Crust punk" pro "crust punks" a to není vůbec málo! (S)

Crusteři určitě vědí, kam se v obrátit, k dostaní na kapely, labelů nebo v distribuci PHR Records.
K poslechu na risposta.bc.com.

pondělí 5. srpna 2019

Completed Exposition – Structure Space Mankind



12”LP (Psychocontrol Records / 625 Thrashcore)

Completed Exposition jsou hardcore punkový trojlístek z Osaky (Japonsko). Hrají rychle a extrémně, drží se hesla „play fast or don´t“. Po několika kazetových demo nahrávkách, singlech, split Ep (s australskými Extortion ...), vydali svojí první velkou desku s názvem "Structure Space Mankind", která nese podtitul "Progress and harmony for Mind“ (Psal se rok 2013 a první demo vyšlo v roce 2004). Album vyšlo za spolupráce známého fast / power violence / grind labelu 625 Thrashcore (není to pro kapelu, která hraje rychle, samo o sobě nejlepší reklama?) a českého grindcore labelu Psychocontrol Records. První press je vyprodaný a venku je druhé vydání na čirém vinylu. Bylo by proto škoda se nad deskou trochu nepozastavit, snad i kvůli tomu, že Completed Exposition mají před sebou první evropské turné, které pojedou s německými grindcore sympaťáky Wojczech. Turné organizuje Stephan z Wojczech a celá organizace se tak nese v duchu DIY. Bude to určitě palba, zahrají deset koncertů v devíti evropských městech a na RSR by měl k této příležitosti vyjít 12”LP split COMPLETED EXPOSITION / Wojczech. Ale zpátky k desce "Structure Space Mankind" , kterou beru jako klenot na poli extrémního hardcore. Přináší několik minut extrémního hardcore plného zvláštních postupů, extrémních hudebních výkonů a devastující energie. Pokud i ty nacházíš v rychlé muzice klid, pak poslech téhle desky (a kapely) bude balzámem pro Tvoji duši a "harmonií pro Tvou mysl". Osobně to tak mám a podvědomě se neubáním opakovaným poslechům.

Album vyšlo v gatefold obalu, se super titulním motivem a na jednostranném 12"LP. Má kopie je čirý vinyl (2hý press, který stále ho seženeš u Psychocontrol). Jednostranný vinyl přináší 20 pecek, většinou s hracím časem kolem 30 vteřin. Pozor, palba se spustí po krátkém intru, očekávaj extrémní a intenzivní smršť s jasnou strukturou. Intro … rozehrávka … intenzivní palba … vše valý na plné obrátky. Spousty zvratů, změn, přeřvávávajících se zpěvů a gradováním ke stále větší rychlosti. Zpěvy jsou non stop, skoro nezastavují, je to až na hraně lidských možností, řekl bych. Ikdyž je to zahrané extrémně rychle, je to čitelné. Skvělá bassa občas vyleze na povrch a je podobně zajímavá, jako kytarové vyhrávky. Každý nástroj, i v té rychlosti zní skvěle … nečekej noise, struktury jsou zvláštní, ale jasné. „Beautiful Firefly“ je 23 vteřinový song, ve kterém toho proběhne tolik až je to k neuvěření. Objeví se zde přesně ten typ „circle pit“ riffu. Zpěvy jsou non stop, a s plynoucím hracím časem, jsou i více a více používány „stop and go“ pasáže. Změny rychlostí a zvraty jsou naprosto úžasné. Cca pět pecek, to je tak 2,5 minuty a já mám pocit, že se toho událo strašně moc. Přemýšlím, že tohle si zapamatovat, vyžaduje geniální paměť. Deska je rozdělená na "Present Side", to je zmíněných dvacet skladeb extrémně rychlého výplachu v duchu fastcore / powerviolence, a druhá strana "Future Side", ta je protipólem, nepopsaným listem, stranou. Rozhodně vtipné. Text k před před poslední skladbě napsal Hevi (Corrupted, Earth Federation). A jestli jsme byli doposud zmítání ze strany na stranu, potom předposlední pecku „Structure Space Mankind“ lze nazvat přemýšlivým opusem, dojde ke zpomalení a hrací čas je kolem 4 minut. Název skladby je druhým podtitulem alba jedná se opravdu o magickou pecku. Desku končí „The Hamster Became The Star“ - náklep vs. outro, konec. Při dalším poslechu se odkrývají další a další zkoutí …

Completed Exposition jsou vyznáním extrémní podobě hudby, power violence. Stylu, který vznikl v pozdních 80tých letech a prošel si lepšími, i horšími obdobími. Jak je na tom tenhle styl aktuálně, odpovědět nedovedu. Vím jen jedno, stále je množství posluchačů, i kapel, pro které jsou krkolomné hudební variance balzámem pro uši a duši. Za sebe mohu říct, že spousty kapel, které jsem před lety poslouchal, by mým uším aktuálně nic neříkali. Ke kapelám jako jsou / byli Charles Bronson, Spazz, Hellnation, Infest, Despise You se vracím opakovaně, stále a s radostí. Pro pořádek upozorňuji, že nejsem ve válce a „emem“, ok? (Jo, a taky si nemyslím, že black metalem je něco zajímavýho:)) Takže, intenzivní variace s hlavičkou „power violence“, extrémní přístup, spoustou změn a zvratů, tohle mi přináší klid do duše. Opravdu! Tak to mám a tak se to možná starším chlápkům stává. Completed Exposition jsou jednou z kapel, který působí jako lék, meditace hlukem. Pousmál jsem se, když Stephan z Wojczech o Completed Exposition napsal, že tohle je kapela, která by mohla opět udělat „power vilence great again“ (make america great again, vtip, ok?) … nemohu se dočkat živého koncertu! (S)

psychocontrol.com
K poslechu zde / rozhovor zde.
Koncerty v ČR:
18.9.2019 - Praha, Eternia Smichov
19.9.2019 - Olomouc, SF MINI

v/a - Dvasedmšestnulajedna


2LP (Pirates Press, 16 Live Records, fotograf Tomáš Lorenz, raist.cz)

Je léto! Většina lidí ho má ráda, najdou se ale i takový, co se těší na zimu. Tak nebo tak, k létu patří pobyt venku, festivaly a cestování. Pokud přemýšlíte nad nějakým výletem, zajímavým tipem by mohl být Mělník. Ano, směrovačka „dvasedmšestnulajedna“, lokalizace cca 30 km Prahy. Berte to můj jako můj osobní tip (i plán) na výlet, který mám v hlavě již dlouho. To, že nedávno vyšla vinylová kompilace „dvasedmšestnulajedna“ mi jen dodává důvod se k výletu konečně rozhoupat. Mělník má svou vinylovou kompilaci lokálních kapel? Ano! Zachycuje nadšení, na které se nezapomíná. Momenty, které mají své místo v srdcích, i hlavách, navždy. Osobně mám kompilace velice rád, vypovídají svůj příběh, a často ukáží na zajímavé kapely, na které bych jinak nenarazil. Díky různým výběrům jsem objevil i množství kapel, které bych nejspíš jinak nenašel. Aktuálně i Mělník, potažmo „mělnická hardcore / punková“ scéna, se může pyšnit svým výběrem. Vyšel nedávno a přináší „spirit of 276 01“. Mělnickou atmosféru můžeš „nasát“ díky krátkému rozhovoru s otcem myšlenky, Pedrem, který najdeš zde. Jako představení kompilace použiji jednu z odpověďí, „dvasedmšestnulajedna“ je „ohlédnutí se za mělnickou kytarovou, potažmo punkovou scénou, za posledních 30 let. Výběr 20 kapel, které podle mě stojí za to si připomenout. Najdete tam i několik extra rarit z archívů atd. plus popisky k jednotlivým kapelám, ať se v tom člověk dobře vyzná a může si tak vše zasadit do případných souvislostí, jako třeba dobu vzniku, tak určitá místa ve městě ...“ Kompilace vyšla v nákladu 100 ks na dvou 12“LP vinylech. Ideální náklad, aby to neleželo doma pod postelí a našlo to své majitele, kterým to připomene kus mládí a udělá radost! Mluvil jsem ale o tipu na výlet, pár jich najdeš i v rozhovoru …
Seznam skladeb a bližší přiblížení najdeš na stránce dvasedmsestnulajedna.cz. Dva vinyly, čtyři strany. První z nich odstartuje sondu mezi lokální punk rock / alternativní kapely. Žádnou z kapel jsem neznal, ale z většiny je cítít mladické nadšení a zajímavé nápady. Dobře se to poslouchá a ještě lépe vzpomíná na mé osobní objevování hardcore / punku. Odstartují Bez obav s obavou, skladbou Kytky. Pecka se super linkou a atmosférou. V kapela najdeš členy Anyway a Dead Letters. Pak Freon, Colosální omyl, Duha … Prádlo, ti se věnují tématice skejtování, mají rádi skejt! Nebo nemají? První jiskrou, kapelou kterou znám jsou Anyway. Skladba je vzpomínkou na jejich split „Mama / Space game“. Super kapela, hlavně jejich poslední album z roku 2011 považuji na nedoceněné. Dalších 7 kapel opět punk rock / oi / alternativa. Není to šparný. Zvuk je často úměrný vykonané archeologické činnosti, ale příznivci českého punk rocku, by to mohli ocenit. Další známou skupinou jsou Cirguz, opět velice sympatická parta! Poslední strana přináší další lokální spolky, z nichž některé o sobě dali vědět nejen na lokální úrovni. Tím myslím třeba The Oxx, ze kterých mladická energie jen tryská nebo holky ze Sour Bitch, což je další kapela, která má talentu na rozdávání. Bambix z Mělníka? Možná, je ale lepší se na škatulky vykašlat. Holkám to šlape jako hodinky. Následují Dead Letters, ex.Anyway … kvalitní noise rock / punk rock. Předposlední kapelou výběru jsou The Junk Food. Garage, punk, rock'n'roll - Cheap, fast & easy! Výběr přináší archeologické kousky, ale i kapely aktuální. Jména vypichuji namátkou, tohle není o „egu“, je to o „dvasedmšestnulajedna“ - Mělníku a jeho „scéně“!
Na vnitřní straně obalu je pak krátké povídání o každé kapele, něco málo o projektu, ale také nová, tématická povídka od Bohouše Krejzy (Anyway, atd.). Jako bonus je mezi vinyly přibalený tématický plakát. Poslední kousky jsou k mání v mělnickém turistickém infocentru (pouze k osobnímu vyzvednutí). — v Turistické informační centrum Mělník.“(S)
PS: Jo, dalším střípkem do mozaiky můž být rozhovor se Štelcou, který najdeš na zde.

neděle 23. června 2019

Dad Brains - Dadditude

7"EP (Pirates Press Records)

V loňském roce odstartovala čtveřice hardcore punkových taťků z Californie svojí vlnu ťatkovského hardcore punku. Pojmenovali se vtipně Dad Brains a na letošní „den otců“ jim vyšel nový singl s názvem „Dadditude”. Venku mají dva flexi EP, společný singl s Ramoms a debutní EP. Mají svůj styl! Do aktuálního hardcore punku vnášejí taťkovství, satiru, nadsázku a humor. Jak je hodnotím já? Dle mého bude záležet na tom, kolik Ti je let a v jakém místě na životní časové ose se zrovna nacházíš. Náctiletí je mohou milovat nebo nenávidět a možná si řeknou, že tihle borci jsou moc starý na to, aby hráli punk rock, že? Já, mladík s věkem nad 40cet, je hodnotím pozitivně a baví mě to! Pokud máš rád rád punk rock a svoje děti, není asi nic nepšího, než se to nějak pokusit dát dohromady!

Být taťka je nepřenositelná zkušenost a pojmenovat kapelu Dad Brains je naprosto super! Je v tom vtip, odkaz na „starý časy“ a jasně to definuje nosné téma - „taťkovství v hardcore punku“. Pokud se dostaneš do téhle životní kapitoly, změníš status, a budeš si vě věcech, který děláš, hledat svojí matematiku. Někdo odejde od všeho co ho bavilo, jiní to „pytlíkují“ jak to jde a další na mládí zapomenou. Pokud se budu bavit o kapele Dad Brains, strašně mně baví, položit právě to taťkovství za nosný téma kapely! „Fathershood“, satira … svým způsobem to může působit jako komedie, přesto se na to celý dívám s nadsázkou. Je to super nápad a baví mě, i díky mému věku - trochu se v tom nacházím …

U Dad Brains usínat nebudeš! Recyklují množství riffů, které jsem v hardcore punku, během mnoha let, co ho poslouchám, již slyšel. Singl „Dadditude” plynule navazuje na předchozí nahrávky a jedná se opět o poctivě udělané čtyř skladbové EP s pěkným obalem, barevným vinylem, texty a kupónem pro bezplatný download v mp3 kvalitě. Představením EP může být video klip „Father's Day“. Sází se tady opět na detaily, deska vyšla na den otců:). Muzika Dad Brains je energická, melodická a intenzivní! Přesně v tomhle duchu se nese celý singl. Čtyři pecky na EP - „Daddy Guilt”, “Little Things”, “Dadditude”a „Father’s Day” - s texty o taťkovských pocitech. Hudebně se to valý v rytmu old school hardcore punku podobného Ensign, Vision nebo Shelter. Ve skladbě „Dadditude“ Dad Brains zpívají - „pokud nemáš tátu, Dad Brains jsou tady pro Tebe …“ Zkus to! (S)
Pirates Press Records
dadbrains.bc.com

Seznam skladeb:

Side A:
1. Daddy Guilt
2. Little Things

Side B:
1. Dadditude
2. Father’s Day

středa 19. června 2019

The Ramoms - Problem Child


7“EP (Pirates Press Records)
The Ramoms jsou čtyři mamky z Filadelfie. Mladé duchem a oddané Ramones. Hrají jejich předělávky nebo písničky „ramonama“ inspirované. Kytara, basa, bicí a mikrofon. Víc nepotřebují, stejně jako jejich hrdinové. Přidej nasazení na 100%, smysl pro humor a je tady zábava pro celou rodinu. Ano, zábava, protože o tu myslím The Ramoms taky jde! S kapelou se můžeš seznámit v krátkém rozhovoru zde. Slovo "mom" má v názvu kapely své opodstatnění, a snad i proto vyšel jejich debutní singl “Problem Child”, jak jinak - na letošní den matek. Jdeme na to, možná jsi svátek matek prošvihnul, ale zmeškat i singl The Ramoms by byla škoda. Začít nelze než ... "one, two, three, four..."
Když se v roce 2019 podívám na živák Ramones z roku 1982 (to mě bylo 9 let), pochopím Ramones mánii a důvody, proč je jejich „duch nesmrtelný“. Lidé se k jejich muzice vracejí, nebo ji nepřestali poslouchat, i po letech. Ramones stopa je nesmazatelná a zcela určitě pobláznili tuny děcek po celém světě. Není potřeba se v tom víc hrabat. RAMOMS jsou čtveřice punkrockových maminek ze států a jejich tvorba je inspirovaná, snad mohu říct i věnovaná, právě RAMONES! Svůj vinylový debut vypustili split singlem s DAD BRAINS (to jsou zase hardcore punkový taťkové). Do drážek singl na něm byly vyrytý dvě pecky „Lego blocks“ (předělávka „Chinese Rock“ s novým textem) a cover vánoční Ramones klasiky „Merry Christmas“. Split Ep vyšlo před vánoci 2018. Jak je vidět, mamky na nic nečekají a letošní svátek matek oslavili novým EP pojmenovaným “Problem Child”. The Ramoms na něm opět servírují další pecky inspirované Ramones - Gritty Is A Punk, Boogie Not Snot a Rockaway Beach (cover Ramones). Písničky servírují vtipně a svým nadšeným přístupem přenášejí punkrock snad opravdu na všechny generace! Mamky jsou plný energie, vtipný a zábavný. Myslím, že je dokáže poslouchat celá rodina. Jako rodič to ocením, sám vím, že zdroje energie nejsou nekonečný a mamky opravdu nevypadají jako rodiče znavení životem. Ramoms použili muziku Ramones jako noty. Přenášejí ji dál, dalším generacím a to je skvělý. Inspirace je jasná, a já prima jsou i vlastní texty. Písničky na singlu mluví sami za sebe, nepotřebují představování. Přesto, jednou ze skladeb je cover Ramones „Rockaway Beach“, skladba napsaná Dee Dee Ramonem a věnovaná Rockaway Beach (Queens), kde Dee Dee rád trávil volný čas. „Gritty Is A Punk„ - Judy byla punk v době Ramones, Ramoms punk dívka se jmenuje Gritty … „Boogie Not Snot“ je písnička na motivy „Blitzkrieg Bop“, jak je patrné taky s vlastním textem. Všechny tři pecky jsou zahraný rychle a energicky! Ramones by z mamin měli zcela určitě radost. Hey Ho! Let's Blow! Skvělý! (S)
Svojí kopii seženeš u Pirates Press Records.
Seznam skladeb:
Side A:
  1. Gritty Is A Punk
  2. Boogie Not Snot
Side B:
  1. Rockaway Beach