úterý 7. ledna 2020

Dödläge ‎– Hostile Regression


12“LP ( Phobia Records)

Jak začít? Jsem opravdu rád, že mi Mirek z Phobia Records občas pošle nějaké z jeho novinek na recenze. Většina desek, který se mi tak dostala k rukám byla naprosto super! Znáte Dödläge? Předem musím napsat, že v množství aktuálních kapel, desek, bych možná tohle jméno možná i přehlédl. Byla by to ale velká chyba! Dödläge jsou americká parta z Portlandu a nebude asi velkým tajemství nebo obchodním reklamním trikem, že z této lokality je většina kapel parádních a hudebně zajímavých! Ano, ani oni nejsou výjimkou a po několikátém poslechu jejich druhého alba Hostile Regression jsem naprosto lapený jejich brutální energií!

Dödläge nejsou žádní nováčči, první koncert odehráli v roce 2013 a jak jsem zmínil, Hostile Regression je druhé album téhle americké d-beat hardcore / raw-punk kapely z Portlandu, Oregon. Deska vyšla na Phobia Records (za spolupráce s Halvfabrikat Records) v polovině loňského roku a popiska labelu zněla - „DÖDLÄGE vás virtuálně přenese časem, kdy byly ještě populární hrubé crust spolky jako State Of Fear, Consume, Skitsystem či 3 Way Cum nebo Warcollapse (rychlejší pasáže). Hrst skandinávské invence a velká špetka americké zarputilosti. Crustové album roku. Pro fans klasické špíny, ale s kvalitním zvukem. Hrubost.“ S popiskou naprosto souhlasím! V tomhle stylu jsem dlouho neslyšel tak dobrou desku (ikdyž v zemích za velkou louží jsou poslední dobou v tomhle stylu i další zajímavé party). Já jsem si vzpomněl i na Festu Desperato. Ale k Dödläge, jejich album je jízda od začátku do konce. Písničky mají „ideální“ stopáž, pohybujeme se mezi 1:00 až max. 1:56 minuty, řve se přímo k věci a „d-beat / crust beast“ kolovrátek je plný energie! Je to hrubé, energické, prostě naprostá jízda! Jednoho ze členů Dödläge najdeš i v Black Hole Of Calcutta nebo Daydream …

Hostile Regression má skvělý zvuk, a i ten tlačí tenhle stroj kupředu bez jediného selhání! Jednoznačný tah na branku. Obal jsem s muzikou ruku v ruce, temnej bílo-černej obal a plnej ještě temnějších výjevů. Určitě stylová záležitost, nicméně není to jen zrcadlo konfliktům, které i v dnešní době po celém světě probíhají? Nastaveným zrcadlem jsou i texty Dödläge. Ostrá lyrika mířící do černého.

Celé album je umístěné k poslechu na „bc“ profilu labelu a záznam celého setu Dödläge najdeš zde. Oboje je totální jízda, ale to se trochu opakuju - jasný! Pomoct si ale nemůžu. Na poslech alba i živáku, potřebuješ cca 34 min svého života (cca 17 / 17) a já bych je určitě obětoval! Skvělá deska a nemám co víc bych k tomu napsal! Jo, mastring dělal Will Killingsworth ... (S)

phobiarecords.bc.com
phobiarecords.net

CONFUSION MASTER / ANGOISSE - split


12“ LP (Sensitive Wormile)

Držím v ruce novou vinylovou nahrávku německých Confusion Master. Jedná se split LP s francouzskými ANGOISSE, které vyšlo pod hlavičkou Sensitive Wormile / Void City Records. Deska ještě voní novotou, znáte to, že? V hlavě mi ještě běží vzpomínky na nedávný koncert na olomoucké SF MINI, kde byla novinka poprvé k dostání. Confusion Master jeli krátké evropské turné pojmenované “Examinations on a cross” s kanadskými Hoopsnake (tihle kanadští borci podle informací na turné nikdy nepili vodu :) ). Jestli máš rád společné nahrávky různých skupin, propojování odlišných hudebních stylů, scén, je tady něco pro Tebe - Confusion Master aneb  „electric sabbath rip off doom” z Rostocku a  ANGOISSE jsou z Francie.  Dle mapy je to francouzské město, ale v našem případě se bude jednat o black metal punx z Bordeaux a částečně je přiblíží záznam jejich koncertu z roku 2018.

Pokud máš doma Confusion Master album “Awaken” 12"LP (Exile On Mainstream & Bonten Records), nejspíš budeš mít naposlouchané i přiložené bonus CD. Confusion Master z něj použili skladby “In The Shadow Of The Bong” a “False Down”. Spojení Confusion Master s ANGOISSE je dle mého velice zajímavý nápad. Osobně mám hodně rád propojování různých stylově odlišných kapel a tohle je přesně jeden z těch případů. O Confusion Master jsem něco napsal v povídání o jejich albu „Awaken“ a všechno to platí i v případě split LP - jsou čtyřčlenná doom / stoner kapela, která sama sebe popisuje jako "Electric Sabbath Action Doom Band from Rostock / Baltic Sea / South Of Sweden / Europe / Earth". Jejich skladby jsou dlouhé magické opusy, založené na silných riffech, hutném zvuku a recyklování riffů Black Sabbath a Electric Wizard. Používají i zajímavá intra / outra písniček. Confusion Master mě osobně odkazují k nostalgii, v téhle partě jsou dva členové Wojczech a to byla první grindcore kapela, které jsem dělal koncert (jasně, ještě s Korkem, LAHAR). Bylo to v roce 2002 a stále mám tyhle německé sympaťáky rád, stejně jako si občas vzpomenu na Palubu a ty pěkné časy. Stále si pořizuji všechny Wojczech nahrávky a samozřejmě sleduji i všechny projekty, ve kterých jejich členové hrají. Není jich nějak extra moc, ale zase ani málo. CONFUSION MASTER jsou jedni z nich a v sestavě najdeš kytaristu Stephana + bubeníka Wojczech Heinricha. Pokud máš rád doom, sludge, Black Sabbath, Electric Wizard, je to přesně tip pro Tebe! Navíc, velice sympatičtí lidé!

Dostávám se ke straně druhé, francouským ANGOISSE. Nemám nějak extra v oblibě black metal, ani různé temné klony. Je to ale již mnoho let, kdy jsem dostal od německého kamaráda Ronnyho CD demo amerických black metalistů Leech a jak jsem uslyšel první tóny ANGOISSE, hned jsem si na ně vzpomněl. Lesní black metal, vlna přírodní energie a šumění hvozdů. Hrubé, neuchopitelné. O ANGOISSE toho moc nevím, na splitu mají tři skladby a je to mé první setkání. Na jejich profilu angoisseblackmetal.bc.com si můžeš poslechnout navíc jejich dvě dema. Jízda je to pekelná a velice sympatický mi název jedné skladby „No patch Burzum“. Ano, nemám rád Burzum a ještě víc trika Burzum! Nejsem ale zatížený opovrhováním styly, a ANGOISSE zní hodně dobře. Kromě odéru severských lesů, zní hodně hrubě a energicky. Tři pecky s kompletně francouskou lyrickou, bez překladu, ale podle všeho se asi nebude jednat o texty o lásce. Zní to fakt dobře! Pokud na podobných kapelách ujíždíš, možná je budeš znát, pokud ne, je to určitě zajímavá parta k prozkoumání!

Závěr je jednoznačný, velice zajímavý split. Obě kapely díky různorodému propojení vyniknou a přitom do sebe vlastně pěkně zapadají. Spojuje je i moc pěkně udělaný temný kreslený obal. Může být vlastně obal pěkný, když se na něm nad nějakou katedrálou vznášejí plameny? (S)
wifagenarecords.bc.com

čtvrtek 19. prosince 2019

Risposta | rozhovovor



Bez varování a reklamy o sobě dali nedávno vědět crustpunks z Brna / Dis-notic (Přísnotic) – Risposta. Novotou ještě voní jejich nový 10“LP pojmenovaný „Železná svoboda“ a před sebou máš krátké povídání o aktuální desce, Rispostě ...

Otázky: Samuel. Odpovědi: Risposta.


Zdravím Rispostu! Překvapili jsme mě strohou informací " po dlouhém „po dlouhém a komplikovaném porodu přišlo na svět 10" LP Železná svoboda“. Povězte něco o Rispostě a Vaší nové nahrávce. Byl to Vás úmysl vydat desku tímhle stylem?
Zdar, novej matroš na novou desku vznikl tak nějak přirozeně s návratem "staronovýho" kytaristy (i bubeníka) Toma, kterej rozšířil předchozí 3-člennou sestavu o druhou kytaru začátkem roku 2018. Na podzim jsme těch 8 válů nahráli a jelikož jsme i předchozí splitko s Bricanyl Turbuhaler vydávali svépomocí, chtěli jsme to tak udělat i tentokrát a nakonec to dopadlo i s přispěním Ultima Ratio a Tongue Sol Distribución. Volba padla na desetipalec tak trochu i proto, že tenhle formát v doposud vydaných nahrávkách Risposty chybí a stopáž na to seděla. :) Před koncem roku byla deska v lisovně a koncem ledna 2019 u Miry v obýváku. Porod byl obal, který trval nekonečný měsíce, ale lepší pozdě než nikdy.

Risposta vs. rok 2019. Jak vidíte aktuální crust / punk a kde je podle Vás Vaše místo?
Jak na to odpovědět? Aktuální crust /punk? Crustpunk je crustpunk, je to přístup a je to myšlenka, crust punk je jen definice stejně jako hardcore punk nebo třeba metalickej anarcho punk. Není to o tom jestli umíš nebo neumíš dobře hrát a ani tak o tom co konkrétně hraješ, je to o tom co se snažíš říct a jaký pocit do toho předáš. Je fakt, že v aktuální době přehlcení naprosto vším je to někdy víc o tom spíš ukázat jak dobře ten či onen umí hrát a ten přístup a ta myšlenka stojí až někde v pozadí a to už pak není crust/punk nýbrž aktuální crust/punk.

A kde je naše místo? To je záludná otázka…nejlepší koncerty sme povětšinou zažili vždycky někde po plesnivých upocených sklepech (obecních kulturáků a jiných zařízení v různých dědinách a maloměstech), takže bychom asi začali tam, dál taky v chlastem smrdících dodávkách zaparkovaných o lednicu na nelegálních skládkách při okraji městkých periferií, v řece s otrávenýma, nafouknutýma krysama, mezi bandou zlodějů slovenských nerostů, ale někdy se určitě cítíme i na svatyně starých metalistů, nesdílené kanceláře a dětský pokojíčky. :)

Vaše texty, podobně jako grafika desky, zachycují temnější pohledy na svět kolem nás. Osobně vnímám vztek pozitivně - "Vztek! Nechci být ztracen v davu, identické životy pro identické lidi" - dle mého dává impulz k přemýšlení, hledání jiných - třeba životních cest. Jaký je Váš pohled na život, svět kolem nás?
Právě jak zmiňuješ, pokud kolem sebe vidíme něco, co nám zvedne mandle, je to právě ten „vztek“, kterej nás podnítí to zkusit překovat do textu a ventilovat v kapele. Proto ta temnota, asi se se světem a politikou kolem a zejména s jejich špatnýma stránkama snažíme tak nějak popasovat mimo jiný skrz texty a kapelu. Jinak by se dalo říct, že žijeme +/- „normální“ životy, jak nejlíp umíme a s takovou dávkou zodpovědnosti, jakou si každej sám naložíme a uneseme. S tím, že přesně, jak píšeš, se snažíme o věcech (a způsobu životní cesty) přemýšlet, o tom, proč věci sou tak jak sou, jak s nima nesouhlasit a jak je případně dělat jinak.

Ty sám jsi taky hrál v kapele a psal texty, tak asi víš, co chceme říct…a nakonec zdrhls do lesů – to je taky cesta. Někteří k ní nemáme daleko. :)

Je pro Vás důležité ctít nějakou pomyslnou "crustovou textovou uniformitu"? Máte nějaký oblíbený crust punkový text (nemyslím jen Váš)?
Crustovou uniformitu v textech určitě nijak záměrně nectíme a vlastně ani v hudbě, jak už bylo řečeno, píšem texty o tom, co zažíváme, co vidíme kolem sebe a v sobě a co nám vrtá hlavou. Pokud se to protíná s crustovou textovou uniformitou, není to prvoplán... nikdy to není tak, že si řeknem: ještě nám chybí text o válce, napište někdo něco. :)

Z oblíbených textů nás napadá například Kupředu od See you in hell, pak taky třeba texty od Gride, Vir sou pecka, samozřejme Co-Ca a celý rožnovsko. Těch oblíbených textů je nespočet a taky v tom není ryzí crustová uniformita... spíš u nás víc převladá hlavně to punk a až potom to crust, t(h)rash, HC nebo metal.

Když by jsme pod texty na novém desetipalci udělali čáru, a měli vypíchnout nějakou hlavní společnou myšlenku - co by to bylo?
Je to koktejl kritiky špatných stránek společnosti, rezignace, zlosti a nihilu (odraz doby), ale mezi řádkama by měla být rozsypána i trocha povzbuzení k pohledu na svět jinýma očima a dělání věcí po svým.

Zmínil jsi "...někdy se určitě cítíme i na svatyně starých metalistů ..." Na Vaší poslední nahrávce cítím více thrashovou kytaru, než jsem si u Risposty dovedl představit. Baví Vás thrash / metal obecně?
No rozhodně baví, ale určitě se necítíme jako zarytí thrashers, posloucháme více méně vše možné napříč hudebníma žánrama a máme v tomhle společně dost široký záběr. A ten metal v naší tvorbě hrál vždycky svou určitou roli. Už druhá nahrávka na singlu s Reakcí na změnu smrdí metalem. Je pravda, že od splitka s Bricanyl Turbuhaler to smrdí víc, ale to je především hlavně tím, v jaké sestavě jsme se teď potkali a co do toho každý z nás přinese. Punk a metal je to, na čem se shodnem jako celek, a ono se to vždycky nějak projeví.

Chtěl jsem, aby se tohle krátké povídání točilo hlavně kolem Vaší aktuální nahrávky. Kde deska vznikla a kdo dělal obal ?
Deska byla nahrána i zmasterována v prověřeným Hellsound studiu u Honzy Kapáka. Vylisována u Flight13 Duplication v Německu. Koncept obalu vymyslel kytarista Mira a grafické podoby převedl Bery z Brunner Todesmarsch a Coffin Varnish.


Kontakty:

risposta@seznam.cz
bz.cz/risposta
risposta.bc.com 

pondělí 2. prosince 2019

Rozhovor se Šamanem



Čas letí a nejde ho zastavit. Je to již 12 let, co jsem udělal rozhovor s Honzou „Šamanem“ Šamánkem pro zine „How Can Limo Kid Kill Your Dreams? Honza tehdy zaznamenával různé koncerty na kameru a hrál v kapele Lakmé. Protože utekl nějaký čas, Honzovo aktivit přibylo, byl jsem rád, že Honza měl chuť udělat po letech pokračování rozhovoru.
Povídání vzniklo letos, v období léto – podzim, emailem, otázka – odpověď. Otázky: Samuel, odpovědi: Šaman.


Ahoj Honzo, jsem rád, že máš chuť pustit se do rozhovoru. Pokud ho dokončíme, bude to naše druhé povídání. První proběhlo před cca lety 12 lety a vyšlo v How Can Limo Kill Yor Dreams? (2/2007). Uteklo hodně času - 12 let je dlouhá doba, až jsem se sám zalekl :) Jak by jsi se na začátek uvedl, představil? Pamatuju se, že jsi tehdy sbíral singly Nofx :) Změnil se za tu dobu nějak Honza Šaman? Ahoj Honzo, je to slušná doba. Změnilo se toho hodně. Když HCLKYD s tím rozhovorem vyšel, mi bylo 23. Když jsme ten rozhovor dělali, tak to bylo ještě asi o něco míň. Je to věk, kdy se se člověk ještě dost hledá. Takže je jasné, že se toho změnilo hodně. Ve 35 je to nějak větší vnitřní pohoda. Samozřejmě ale taky odezní studentská naivita a bezstarostnost, zažiješ nějaký hrozný věci a musíš dělat velký životní rozhodnutí a přemýšlet, jak zasáhnou tvůj život. Jestli jsem tehdy sbíral singly NOFX si nepamatuju, ale myslím, že jsem tu kapelu měl nostalgicky rád ještě z teenage let. Teď bych si to nepustil.

Nostalgie. Vracíš se někdy v myšlenkách zpátky? Kdybys měl srovnat hardcore / punk roku 2019 s tím, třeba v roce 2017, jak by to dopadlo? Musím říct, že na tu nostalgii moc nejsem. Všude se děje spousta zajímavých věcí a na vzpomínání si můžu nechat na důchod. Ale samozřejmě občas si rád poslechnu desky, se kterýma mám spojená nějaká starší životní období, nebo se mrknu na videa starých koncertů. Od roku 2004 shromažďuju různá videa z koncertů a dávám je na youtube (youtube.com/lakme666), ale není to motivované nostalgií, jako spíš mojí archivářskou povahou a posedlostí dokumentací a tříděním informací. Srovnat takhle období dvou let moc nedokážu. Jak jsem říkal, přijde mi, že se pořád děje něco zajímavého. Vznikají nové kapely, různým způsobem mutují žánry, je zajímavý to pozorovat. Jen mi přijde, že se pořád prohlubuje rozdělení na nějaké podscény. Vysvětluju si to tím, že jezdí turné stovky různých kapel, minimálně v Praze si skoro každý den můžeš vybrat z několika koncertů, takže lidi přirozeně vybírají ty, které jsou jim nejbližší a málokdy se dostávají mimo svůj okruh. Ale je možné, že to se dělo i dřív, jenom jsem to nevnímal. Na druhou stranu v poslední době vnímám větší otevřenost vůči různým experimentům a překračování žánrových hranic.

Honzo, co pro Tebe znamená „hardcore/punk“ v roce 2019? Jaký jsou Tvoje současný aktivity/kapely, kterýma „žiješ“? Pro mě to asi pořád znamená to stejný – především nějaký svobodný prostor k tomu se realizovat a potkávat se s podobně naladěnejma lidma. Samozřejmě taky prostor k nějaké otevřenější diskusi nebo konfrontaci. Někoho můžou otravovat nějaké neustálé kauzy, ale kam by se věci mohly posunout, kdyby se nic neřešilo? V současnosti z našich kapel pravidelně funguje Gattaca a V0NT, Remek hrál naposledy vloni, ale mrtvej ještě oficiálně není. Když zbývá čas, tak něco zahrajeme s Protijedem a když už fakt roupama nevím co by, tak dělám na sólo projektu Talk=Trouble. To je hlavně studio věc, ale už byl jeden koncert. Když to tak čtu, tak to je děsivý.

Rád bych se Tě nejdřív zeptal na „elektroniku“. Jak jsi se k ní dostal a čím Tě přitahuje? Jaký jsou její podoby ve VONT a jaký v Talk=Trouble? K elektronice jsem se dostal přes rap, který od mlada poslouchám zároveň s punkem. Samozřejmě někdy víc a někdy míň. Když si to takhle zpětně promítám v hlavě, tak ještě někdy na začátku střední jsem si na tátově kompu hrál s programem Fruity Loops a snažil jsem se udělat v tom nějaký song. Moc to ale nešlo, byla to jen demoverze, takže to udělalo krátkou smyčku a tu jsem pak v nějakém programu, co byl součástí Windows kopíroval několikrát za sebou. Až pak někdy v létě 2015, když jsem nějak měl trochu volného času, jsem si začal hrát s nějakejma synťákama, protože to je zas něco nového a jiného než kytara, a udělal jsem základy 3 songů pro V0NT. Tím se to rozjelo nějak víc. S tím, jak jsem začal dělat elektronické songy se samozřejmě ještě víc rozjel můj zájem o elektroniku - jak o hudbu, tak o nástroje, a začal jsem se v tom vrtat ještě víc, poslouchat čím dál tím neposlouchatelnější věci a tak. V0NT je v podstatě písničková kapela a Talk=Trouble jsou jen takový různý experimenty. Spíš co doma nebo venku tak náhodně nahraju nebo různě poslepuju. Koncert jsem hrál zatím jen jeden, chce to totiž trénink a bohužel na něj nemám čas :(

V čem je podle Tebe síla elektroniky, tím myslím elektronického hudebního vyjádření? Ty jako někdo, kdo elektroniku tvoří, posloucháš ji i doma? Já myslím, že to je úplně stejné, jako u kytarové hudby, prostě to na člověka nějakým záhadným způsobem funguje. Elektronika má tu výhodu obrovské škály zvuků a frekvencí, se kterými můžeš pracovat, ale stejně nakonec záleží na tom, jestli to na tebe jako posluchače nějak zafunguje. Já to mám tak, že na mě fungujou pořád klasický punkový a nějaký metalový věci, ale čím jsem starší, tím poslouchám víc drone a nějaké minimální elektroniky. Asi je to tím, že člověk je nucenej furt někam pospíchat, přeskakuje mu pozornost z jedný věci na druhou a tyhle pomalý záležitosti, kde se jen třeba mění frekvence nebo zabarvení zvuku, člověka dokážou zpomalit a učej ho se zase delší dobu soustředit na jednu věc. Tak to mám já. Taky často mám pocit, že potřebuju klid a že nepotřebuju, aby na mě někdo křičel. Na druhou stranu jsem taky teď schopnej vstřebávat i mnohem extrémnější záležitosti než dřív, čemuž mě částečně naučil Vitamín, kterej mě zásobuje různejma tipama.

Zcela chápu, mám to s elektronikou podobně. Přesto mi to nedá se zeptat, pro spoustu lidí je hlasitá elektronika na koncertech „neposlouchatelná“ a mám dojem, že na ně působí zcela opačně. Jaký je Tvůj dojem? Vždycky si vzpomenu na kamaráda Sykyho, který mi říkal, že „cvičené ucho, si najde melodii všude …“ Já myslím, že Syky na to kápnul. Poslouchání těchhle extrémnějších forem hudby podle mě vyžaduje trochu cvik, kterýmu ještě předchází odhodlání to zkoušet poslouchat. Samozřejmě každý to má trochu jinak a asi ne všichni k tomu přistupujou tímhle způsobem, ale mě třeba dost baví sledovat práci s kontrastama nesnesitelnosti a nějakýho odlehčení. Třeba když jsi na drone koncertu a 10 minut ti něco strašně nahlas graduje, svíraj tě ty basy a když si už myslíš, že to nevydržíš, tak přijde nějaká změna, třeba povolej ty basy a zůstane jen nějaký lehký bzučení. To je prostě super pocit. Hrozně oceňuju, když někdo dokáže skvěle ovládnout tyhle momenty. A člověk to nepochopí, dokud tomu nedá šanci. Třeba teď si ujíždím na desce Chords od švédky Ellen Arkbro, která je postavená čistě na pomalých úderech kytarových nebo varhanních akordů a když by to člověk slyšel jen tak zběžně, tak je to vlastně strašná nuda. Když tomu ale dáš šanci a poslechneš si to důkladně a v klidu, tak v tom jde najít hrozná dynamika. Ale na druhou stranu si dokážu užít i koncert, kterej je čistě o animální energii. Vloni jsem viděl Damien Dubrovnik a byl to nejhlasitější koncert, co jsem kdy zažil. Místy jsem si zacpával uši i přes špunty. Úplný peklo. Čistá elektronika, nelidskej řev, paráda. Ale taky musíš chtít se tomu poddat.

Občas poslouchám Tvůj / Váš pořad na R.Wave … baví mě! V počátcích jsem si jen řekl, pořad o hardcore punku na veřejnoprávním (komerčním) rádiu? Přemýšlel jsi o tom někdy? Nemyslím to vůči Tobě útočně, jen si myslím, že před pár lety se tohle řešilo a dnes mám dojem, že nějaký pomysl hranice jsou pryč. Osobně to nevnímám špatně, jen … nebyl Ten vzdor něčím inspirativní? Jak vidíš dnešní dobu touhle matematikou? Jasně, že jsem o tom přemýšlel. Někteří lidé s tím mají problém. Když jsem si to ale nechal projít hlavou, tak jsem asi nenašel žádný pádný argument, který by šel proti nějakým mým všeobecným přesvědčením. Nemám pocit, že bych cokoliv prodával nebo se nějak zaprodával - se třemi kamarády se v radiu bavíme o věcech, co máme rádi. Každý si z toho může vzít, co chce. Pro mě je důležitý, že vím, že ten pořad děláme z nadšení k věcem, které tam prezentujeme - v tomhle máme myslím čistý stůl., Když už jsme u toho, tak osobně vnímám rozdíl mezi veřejnoprávní a komerční stanicí. Veřejnoprávní média zvlášť v dnešní době fake news apod. vnímám jako docela potřebné subjekty.

Plynule se dostávám k Tvojí další tváří, práci moderátora? Jak jsi se k tomu vlastně dostal? Máš nějaký vzor, inspiraci, která Tě motivuje? Bereš to vůbc jako práci? Já bych o sobě v první řadě nikdy nemluvil jako o moderátorovi – mluvit moc neumím a pohotovej taky nejsem. Nevím, jestli máš na mysli pořád tu Špínu. To beru furt tak, že si jdu popovídat s někým, kdo mě zajímá, ale je u toho puštěnej mikrofon. Je to podobný, jako když dělám zin. Možná ale narážíš na to, že na radio Wave občas připravuju příspěvky s ekologickou tématikou. V tomhle případě to beru spíš jako komentování, protože se v této oblasti pohybuju profesně a ze strany Wave je o ekologické zpravodajství zájem, tak občas něco napíšu a nahraju. O vzorech jsem nikdy nepřemýšlel, protože to ani neberu jako práci a nemám v tomhle ohledu vůbec žádné vyšší ambice. Ale musím třeba říct, že obdivuju mého kolegu ze Špíny Petra Wagnera, který umí fakt krásně mluvit.

Abych řekl pravdu, uvedl jsem to slovo moderátor, myslel spíš jako „moderátor“, myšleno s nadsázkou. Nenarážím na nic a upřímně jsem ani nevěděl, že připravuješ příspěvky s ekologickou tématikou v dalším pořadu. V jedné z předchozích odpovědí jsi zmínil „fake news“, slovo ekologie vzbuzuje celosvětově velké emoce. Jak jsi se k tématu ekologie dostal a o čem jsou Tvé zprávy? Jak Ty vnímáš pojem "ekologie"? Já už přes 10 let pracuju v ekologické organizaci, náš tým se věnuje hlavně průmyslovému znečištění a toxickým látkám. To, že jsem začal dělat tuhle práci, byla trochu náhoda, ale odmala jsem k ekologii měl kladný vztah. Asi za to může výchova v rodině, rodiče jsou v tomhle směru dost otevření, nejspíš proto, že jsou strašně často někde na horách. Ani moc nevím, jak odpovědět na to, jak vnímám pojem "ekologie", ale když nějak shrnu to, o co jde mě, tak je to uvědomovat si křehkost a vzájemnou závislost různých druhů, ale i zdrojů, co se na této planetě vyskytují. Hlavně v posledních 70 letech jsme žili v představě, že je možný nekonečný ekonomický růst, ale ten poválečný optimismus, který u nás byl trochu opožděný, se začíná rozpadat. Myslím, že je důležité lidem ukazovat nějaké hranice a snažit se zabránit nevratnému zničení ekosystémů, na kterých v důsledku může záviset i přežití lidstva. Teda ne, že by mě otázka přežití lidstva nějak trápila. Spíš se mi špatně smiřuje s představou hluboké environmentální krize, kterou by zřejmě doprovázelo nepředstavitelné utrpení jak lidí tak jiných živočišných druhů. Právě ohmatávání těch hranic se týkají i články, které připravuju.

V jedné z předchozích odpovědí jsi zmínil "fake news". Ve spojení e ekologií se setkáváme myslím s množstvím zavádějících informací a zpráv. Máš ty osobně jakou "zprávu", při které jsi se ty osobně "chytil za hlavu", když si ji četl? Co říkáš třeba na "uhlíkovou stopu za Gréty sportovní plachetnicí?" To jsou přesně věci, o kterých mluvím. V mediálním prostoru koluje už tolik informací, že je pro člověka bez hlubší znalosti problematiky čím dál složitější se v tom vyznat. Navíc se ale neadekvátně řeší naprosté malichernosti, jako je právě způsob cesty Gréty Thunberg do USA. Celé to pak vypadá jako jeden obří cirkus. Jinak k otázce toho, co mě rozčiluje: spolehlivě mě dokážou vytočit "experti na všechno", kteří tlačí moudra všude, kam to jde. Cílek, Kubera, mladej Klaus - jeden jako druhej. Skoro bych řekl, že to je nějaká divná nemoc, která napadá stárnoucí muže trpící nějakými komplexy. Ale tyhle typy se nejdou napříč gendery i politickou orientací. Mě už nevytáčí jednotlivé zprávy, ale celý fungování toho mediálního prostoru.


V jedné odpovědi jsi zmínil, "... že se pořád děje něco zajímavého" ... osobně si myslím, že i Ty děláš spoustu zajímavých věcí. Na nějaké jsem se Tě zeptal, na pár jich možná zapomenu. Kromě kapel, moderování v rádiu, nahrávání videí ... bych se Tě určitě rád zeptal na mastering. Hodně lidí Tě chválí a slyšel jsem i přirovnání, že jsi "českej Will Killingsworth" :) Pověz o tom něco ..., co Tě k tomu vedlo? V první řadě musím říct, že jsem úplný amatér, jen mě baví si hrát se zvukem. Začalo to myslím u nahrávek Marnost, o kterých jsme měli po zvukové stránce jasnou představu a výsledný mix jsme prohnali soustavou nějakých hardware ekvalizérů, kompresorů atd. Pak jsem si tu a tam hrál s nějakými dalšími věcmi. Pak mi občas Blum poslal nějakou nahrávku ze svého studia, ať na to mrknu, načež se občas začaly ozývat nějaké kapely, jestli bych jim nepomohl. Metodou pokus/omyl jsem pak pracoval na pár nahrávkách kámosů. Poslední rok až dva se mi už ozývají lidi docela pravidelně a podle mě mi projde rukama cca 5-8 nahrávek ročně. Nejvíc to začalo hejbat asi když se mi ozval Lilek, že by potřebovali pomoct s masterem Půl litru země od Pacino. Je to pro mě hlavně zábava a učení se. V poslední době jsem dělal na nahrávkách V rukou osudu, Zmar, Rubanisko, Bahratal nebo Koroze. Přirovnání k práci Willa je sice potěšující, ale bohužel myslím, že ještě daleko od reality :)

Vrátím se ještě k Tvým kapelám. Máš představu kolik máš doma vinylových nahrávek, na kterých hraješ? Aktuální desky jsou pro Tebe asi VONT a GATTACA, že? Jak by jsi sám tyhle alba představil, čeho si na nich ceníš … ? Zaslechl jsem, že vyjde na vinylu i PROTIJED … Já jsem rozenej archivář, takže si pěkně všechny věci, kde jsem hrál, schraňuju. Těch vinylů je tuším okolo 20, možná něco málo přes, když počítám desky Lakmé, Gattaca, Remek, Marnost, V0NT, nějaký noisový kolaborace... Jen letos toho vyšla hromada - Gattaca LP, Gattaca 5" s coverem od R.A.M.B.O., split V0NT/Crevasse a brzy vyjde LP Protijed s názvem Stres (tvoje informace byly správné, hehe). Popravdě už těch desek je tolik, že už se mi vytrácí ten posvátnej moment, když si desku přivezeš domu, posloucháš to, prohlížíš a tak. Teď mám víc radost ze samotného faktu, že se něco dotáhne do konce, než z té fyzické věci. Ta aktuální deska V0NT je pro mě samozřejmě speciální tím, jak vznikala a že jsme na tom dělali společně s dobrejma kámošema. Počínaje Crevasse, přes zúčastněné labely Rope or Guillotine, Stoned to Death a Contraszt!, který dlouhodobě podporujou naše kapely, až po obal. Ten zas dělal Jaka, zpěvák z Leechfeast, který má na svědomí i obal splitu Leechfeast/Marnost. Taky se mi splnilo další přání nechat si věci zremixovat. Chvíli po splitu Lilek vydal i kazetu s remixama těch dvou věcí z desky od lidí, kterejch si nějakým způsobem vážíme. No a co říct k LP Gattaca? Pro nás to je asi deska, na které jsme si po všech stránkách dali extrémně záležet - od samotnejch songů, přes texty, nahrávání a zvuk, až po obal. Všechno jsme měli dopředu vymyšlený, takže deska mohla vyjít na den přesně 2 měsíce po tom, co jsme jí nahráli. Myslím, že to celé vyšlo pěkně a sedí to celé k sobě. Musím, říct, že mám z toho celého procesu vydávání i výsledku opravdu super pocit. Taky mám rád ty songy samozřejmě, těší mě, že se nám to podařilo nějak posunout zase.

Honzo, děkuju za povídání, doufám, že se zase za pár let potkáme a probereme novinky :) Pověz na závěr, jak třeba odpočíváš, jak si čistíš hlavu? Jinak závěr je Tvůj … Taky děkuju za rozhovor, někdy to člověka donutí přemýšlet. Omlouvám se, že mi odpovídání hrozně trvalo. Jinak co se týče relaxace, tak posledních cca 5 let je mým hlavním způsobem čištění hlavy skateboarding. Začal jsem nějak víc jezdit až po třicítce, tak jsem asi tak 100x pomalejší v učení se nových triků než o 15 let mladší lidi, co většinou ve skateparku jezděj, ale o to vůbec nejde. Baví mě to vlastně čím dál víc a je skvělý, že k tomu nepotřebuješ víceméně nic, ani za tím nemusíš nikam cestovat. A samozřejmě naprosto nejlepší věc na čištění hlavy jsou hory, ať už tam chodíš na skialpech, nebo jen sedíš v chalupě a čteš si. V posledních letech jsem si hrozně oblíbil severní část Krušných hor, kde měl děda chalupu, o kterou se s bráchou teď staráme. Po ekologické katastrofě na konci 80. let se tam příroda hrozně rychle obnovila a má to takovej divokej charakter. Není asi lepší závěr, než všem doporučit výlet tímto směrem.

Fotky: V0NT - Jindra Jandečka, GATTACA - Déé x Géé.

pondělí 25. listopadu 2019

Confusion Master - Awaken



12"LP + CD (Exile On Mainstream Records)

Confusion Master jsou čtyřčlenná doom / stoner kapela, která sama sebe popisuje jako "Electric Sabbath Action Doom Band from Rostock / Baltic Sea / South Of Sweden / Europe / Earth". Lokalizace Rostock, Německo. V sestavě najdeš členy WOJCZECH, BAD LUCK RIDES ON WHEELS, CYNESS a AEQUATORKAELTE. Nenech se zmást, grindcore od Confusion Master neuslyšíš, jejich styl bude od výše jmenovaných kapel hodně odlišný, lidský přístup zůstává. Svojí debutní nahrávku pojmenovanou "Witch Pollution" vypustili v roce 2016 na W.I.F.A.G.E.N.A Records a po dvou letech vydali album "Awaken". Je zatím jejich poslední nahrávkou, která spatřila světa jako LP/CD (LP+CD vyšlo na Exile On Mainstream Records a CD na japonském labelu Bonten Records).

CONFUSION MASTER jsou zcela oddaní popisce “electric sabbath rip off doom” a očekávat můžeš silné magicky cyklené riffy a hutný zvuk. Pokud máš rád doom, sludge, Black Sabbath, Electric Wizard, je to přesně tip pro Tebe. Aktuálně je na spadnutí jejich další vinylová nahrávka, opět na německém labelu W.I.F.A.G.E.N.A. RECORDS, a bude se jednat o split LP CONFUSION MASTER / ANGOISSE (Francie). ANGOISSE jsou blackmetal punx z Bordeaux, venku mají dvě doma, který zní fakt dobře!

"Awaken" je album složené ze čtyř skladeb (na přiloženém CD jsou navíc další tři písničky), dlouhých magických opusů, založených na silných riffech a hutném zvuku. Průměrný hrací čas jedné skladby je něco kolem 10 minut, je tedy více než jasné, že bude hodně prostoru pro magické opakování riffů, jejich gradování a prokládání se zajímavými efekty. Skladby Confusion Master jsou vrstvené, s každým protočením vinylu se proposlouchávám - propadám, a pozvolna se mi odkrývají další vrstvy zvuku, v předchozím poslechu ukryté. Písničky jsou „čitelné“, riffy pomalé, monolitické, bicí rozvážné a bassa hodně výrazná. Nad tím vším se vznáší lehce nahalovaný zpěv. Má to sílu, magii. Každá z písní odkrývá jinou nezaměnitelnou náladu, atmosféru a právě tohle, dělá album pestrým, zajímavým. Jedno je jisté, nikam se nespěchá. Na straně A jsou písniky "Witch Pollution" a „ Northern Midnight Ghoul Dance“, které se objevily na demo nahrávce "Witch Pollution". Je to vyznání riffům, danému stylu. Pokud máš rád popisky, je to odddaná jízda ve škatulkách doom - sludge metal, psychedelic rock, doom metal, stoner rock, riffy Black Sabbath, Electric Wizard. Myslím, že to je dobrý a instrumentálně super zvládnutý. Můj názor samozřejmě, ale já jsem se k téhle partě dostal hlavně proto, že mám rád Wojczech a jejich kytarista Stephan je hodně prima chlápek. Právě on je uveden jako autor většiny Confusion Master skladeb. Je to právě ta lidská rovina, která otevírá dveře k naprosto odlišným hudebním stylům a to mám rád. Strana B patří „Reapers First“ a „Goner Colony“. „Sabbath rip off doom“ se v nich prolíná s potemnělou náladou, mluveným slovem. Zní to zajímavě a s nově nastolenou atmosférou se dostáváme do zatím zcela neznámých vrstev nahrávky. S temnoty po nějakém čase vystupují známé riffy, ala Electric Wizard, které s novou náladou vyznívají ve zcela novém světle.

"Awaken“ je deska, na které se prolíná množství nálad, přístup, zvuků … v tónech Confusion Master se můžeš utápět, srovnávat je s jejich vzory, bloumat, cokoliv co uznáš za vhodné. Já si uživám od každého kousek, začínám poslouchat jednotlivé pecky, najednou se přistihávám, že myslím zcela na něco jiného ... plynule se pak v myšlenkách vracím k poslechu. Snad i to je vedlejší efekt muziky Confusion Master. Deset minutové skladby jsou opravdu dlouhé a kompozičně jsou napsané tak dobře, že se toho v nich odehrává opravdu hodně. Jsem zvědavý na další nahrávky, ale už teď vím, že „Awaken“ má svoji magii! (S)

Video: Reapers First


V ČR můžeš na Confusion Master vyrazit příští týden - 27.11. do Prahy a 28.11. do Olomouce.

Seznam skladeb: LP
A1 Witch Pollution 10:44
A2 Northern Midnight Ghoul Dance 10:41
B1 Reapers First 6:57
B2 Goner Colony 11:09
vložené bonus CD:
CD1 Witch Pollution 10:44
CD2 Northern Midnight Ghoul Dance 10:41
CD3 Reapers First 6:57
CD4 Goner Colony 11:09
CD5 In the Shadow of the Bong (Bonus) 6:48
CD6 False Dawn (Bonus) 8:11
CD7 Awaken (Bonus)

středa 13. listopadu 2019

Todd Nesbitt | pár otázek k nové desce "Prisoner’s Dilemma / Contusion Unit"



Toddovi jsem poslal pár otázek ohledně nové desky "Prisoner’s Dilemma / Contusion Unit" a během pár dnů jsem dostal odpověď …

Jak by jsi desku svými slovy představil? Je to deska, kde jsem se trochu ztratil na cestě. Nevěděl jsem, kam mířím, ale ty songy jsem měl v hlavě. Jsou tam věci, kterým bych nevěřil, že někdy doskládám a zahraju. Bylo důležité dostat to ze sebe. Hned, když jsem je nahrával, jsem měl jasno, kam mířím dál, a kam se nevrátím.

Co pro Tebe znamená? Hele asi nic. Celý týden jsem na tohle myslel, a bylo mě trapný, že na to nemám odpověď, nebo ta odpověď je ‘nic’. Jsem to vlastně konzultoval s kolegou, jestli je možný tohle veřejně říct – jestli nikoho nenaseru. Žádná vlastní deska ani žádná vlastní tvorba pro mě nic výjimečného neznamená. Ale můžu ti říct o zhruba třeba 500 jiných deskách, které pro mě hodně znamenají, a vysvětlit ti do hloubky proč.

Jak vzniká Tvoje písnička, text? Poslední čtyři desky vznikly stejně: šel jsem do zkušebny během jednoho určitého měsíce v roce, připojil kytaru a během hodiny byly základy na celou desku. Neplánované, prostě se to opakovaně takto stalo. Celý rok nepíšu skoro nic, ale je jedno období, kdy se zavřu do zkušebny, která nemá okno, někdy ráno, když nikdo nikde není a rodí se to. Je to asi jakoby se všechno ve mně hromadilo po celý rok a pak jeden den se to rozhodne jít ven. Co se týká textů, nějaké fragmenty občas existují předem, ale z 90 % hudba určuje text, snažím se tlumočit, co ty nástroje říkají.

Má pro Tebe nějaká skladba na nové desce, něco jako "speciální význam"? Určitě jo, všechno má svůj význam a každá věc je svůj vlastní kus sebe, ale že bych byl nějak extra hrdý na něco, nebo chtěl na nějakou písničku upozornit, to zas ne. Jestli je někdo schopný vytvořit vlastni význam z toho, co uslyší, tak to je ta nejlepší věc na světě. Já celý život žiju ze stovek písní, jejichž význam jsem vymyslel sám….Mám pocit, ze na této desce jsou nejosobnější věci, co jsem kdy udělal, ale částečně nejsem úplně schopný říct, proč mám ten pocit, a částečně si myslím, že bych to neměl říkat nahlas.

A vůbec, snažíš se dát do svých písniček nějaké sdělení, poselství? Rozhodně se nesnažím o přímé poselství - teda jestli myslíš, “tak teď musím napsat něco o klimatické změně.” Ale jinak prostě ta nepřímé poselství tam vždycky bude, neumím to jinak. Ale do deseti let chci konečně napsat písničku o lásce.

Kde nejraději hraješ? Je těžký Ti udělat koncert? Hraju rád všude možně, nedá se mluvit o nějaké, neoblíbeném místě, každý koncert je jiný, každé místo specifické. Těžké to asi není, jsem schopný hrát potichu, strašně nahlas, nebo něco mezitím. Jinak jsem levný, rád cestuju, a většinou přinesu i vlastní catering, a i občas fanoušky.


Otázky: Samuel, odpovědi: Todd.

UNKILLED WORKER - Prisoner’s Dilemma / Contusion Unit


12"LP (Silver Rocket)

Silver Rocket nedávno vydali několik vinylových novinek. Jednou z nich je nové album UNKILLED WORKER. Projekt je myslím dostatečně známý, přesto zmíním krátkou historickou sondu – jeho vinylový debut vyšel v roce 2008, kdy se UNKILLED WORKER sešel na společném EP s Aranem Epochalem, první deska „Faithcollapse” je z roku 2009, pak následovalo album “Season Of Doom” (2013), split Tomáš Palucha / UNKILLED WORKER Machine (2013), Nesbitt's Inequality (2013). Není to tak dávno, co vyšla jako 12”LP novinka “Prisoner’s Dilemma / Contusion Unit“. Nedá mi to a ještě se zastavím u desky „Faithcollapse”, protože ji beru jako nahrávku plnou silných písniček a magického noise rockového šamanství. Stále mi hraje v hlavě, a snad mohu říct, že čím jsem starší, tím ji mám radši. Tóny z téhle desky mají svoji sílu a nestárnou. Když se dívám na obal nové desky, vizuální změna je patrná od prvního pohledu - stará budova s komínem zmizela a nahradili ji nové stavby. Rada starších ze SRR vypustila k nové desce popisku “Stará rozpadající se budova s komínem může jít k zemi, na jejím místě může vyrůst něco novýho, ale každej kus země má svoje dějiny, svůj příběh, kterej se stal a už se nedá odestát. Unkilled Worker pokračuje po svojí cestě zase trochu jiným směrem, nás ale nepřelstí: víme, kdo to je, a posloucháme! Todd je šaman a já se právě teď nemohu dočkat, jak zapadne jehla do drážek vinylu …

Pamatujete si Wollongong? UNKILLED WORKER je, dá se říct, sólový projekt Todda Nesbitta. Todd je kanaďan dlouhodobě žijící v Praze a spojeného ho mám hlavně s kapelou Wolllongong, protože to bylo naše první setkání. Jak živě, tak na CD výběru „My Time Is Over“. Ale to je již dávno. Todd hraje na kytaru, zpívá v angličtivě a na nahrávkách ho většinou doplňují další muzikanti nebo zvuky. Jeho hudbu mám rád pro její syrovost a zdánlivou strohost. V úvodu jsem zmínil album „Faithcollapse”, což beru jako šamanství, noise rockovej šanson. Hodně věcí je zdánlivých, a stejně tak mě při prvním poslechu přišla Toddova tvorba jako strohý minimalismus - „ohlodaný až na kost“, občas zacyklený, ale vždycky naléhavý. Aniž jsem si to uvědomoval, tak s každým novým poslechem jsem dospěl dojmu, že „uschlé květy“ začínají rozkvétat. Todd svým přednesem vtahuje do děje a já se zase snažím být pozorným posluchačem. Vyplácí se to! V písničkách se střídají rozdílné nálady, atmosféra. Je to vlastně hodně příjemné na poslech a skladby mají své charisma. Líbí se mi, jak hlavní atmosféru postupně dokreslují jiné nástroje než kytara. Ty se zjevují a zase mizí.

Novinka přináší deset písniček a všechny je možné poslouchat na webu Silver Rocket. Link je zde (Ano, toho si v dnešní rychlé době cením, je totiž velice snadné nahrát desku do nějakého webového přehrávače a tady je vidět snahu, dělat věci jinak.) Zklidňuji se, a poslouchám. K albu „Prisoner’s Dilemma / Contusion Unit„ je dobré si sednout, zhasnout světla a soustředit se jen na poslech. Být pozorným posluchačem, protože i za hlavním dějem, se tady odehrávají zajímavé zápletky. Nové skladby mají podobnou sílu, jakou jsem cítil z debutu „Faithcollapse”. Genius loci zůstává, jen mám dojem, že zdánlivě strohé písničky obklopuje charismatický mlhavý opar. Stále ale cítím zakomponované šamanství. Starší tvorbu jako bych poslouchal „z blízkosti“, měl jsem dojem, že jsem se písniček mohl „dotknout“. S novinkou se tenhle můj dojem vytrácí, tóny se pozvedají nad pomyslné mraky. Tahle hudba má svůj přesah a funguje s nadhledem, nadčasově. Líbí se mi to!
UNKILLED WORKER je hodně osobitý projekt. Při popisu bych se snažil vyhnout kolonce písničkářství, a vůbec nějakým přirovnáním. UNKILLED WORKER má svůj ksicht, je originální a posluchači otevírá dveře do svého světa. Asi je to hodně podobné s ostatními kapelami, deskami, na SRR. Všechny mají svou osobitou tvář a velice těžko je lze někam zařadit. Na rockovou scénu jsou moc punkové a na punkovou možná moc rockové. O tom to právě ale možná celé je, a snad i proto mám rád věci od SRR. Jsou osobité a aby je člověk pochopil, docenil, tak se musí trochu (někdy i víc) snažit. Osobně se mi to vždycky nedaří, ale to beru jako můj problém. V životě je třeba hledat, impulzy tady jsou a stříbrná raketa v nepravidelných intervalech vypouští signály o své existenci. Todda v UNKILLED WORKER doprovázejí další různé “spřízněné duše”, nástroje. Není tomu jinak ani s novou deskou, kde myslím potkáš kompletní OTK.

U novinky již přebal dává tušit, že se vydáme na cestu do neprobádaných míst. První vteřiny první skladby „Oceans on Fire“ odkrývají cestu do mraků a nových dimenzí. Mé domněnky se potvrzují. Tenhle chlápek s kytarou je protipólem táborovému písničkářství, vyluzuje tóny, o kterých si nejsem jistý, jestli jsou smutné nebo veselé. Vím jen to, že jsou magické a mají zakódovaný punc uvěřitelnosti. Jako by se v nich setkával smutek, naděje, víra … s nějakými temnými myšlenkami, které pronásledují každého z nás. Deset písniček, které si mě pomalu omotalo kolem svého pomyslného prstu. Tohle je stále Tod Nesbitt a jeho silné písně, riffy, očekávané i neočekávané zvraty. Písničky, ve kterých se můžu nechat zvolna unášet, bloumat si, ale mají v sobě i svou těkavou nervozitu. Sálá z nich nová aura. Album „Faithcollapse“ jsem měl rád pro jeho „noise rockovej“ dřevní zvuk. „Prisoner’s Dilemma / Contusion Unit“ mě zase pomyslně nadzvedává nad šeď běžných dní, tóny mají nový rozměr a mizí hranice myšlenek. Otevírá se nový prostor. Pečlivě poslouchám, a přesto si připadám, že mám svoji volnost, přemýšlím, a stejně se nakonec přistihnu, jak se soustředím jen na jednotlivé, třeba zdánlivé maličkosti téhle desky. Uvěřitelné, inspirující, rozmanité, protestující ... Hledat musí ale každý sám ... (S)

silver-rocket.org
unkilledworker.wordpress.com

Seznam skladeb:
  1. Oceans on Fire 05:08
  2. Hey Captain 04:45
  3. Redialectifying 04:36
  4. Indian Runner 04:19
  5. Time Out of Mind 03:15
  6. Not Much Blood 01:32
  7. Godspeed 05:05
  8. Whitecoats Come 03:31
  9. Five Degrees of Hate 03:55
  10. Setting Son 1988 04:04