pátek 14. června 2024

The Public - Sanctify
























12"LP (PHR Records)

The Public ze Slovenska mají venku v pořadí třetí řadovku s názvem "Sanctify" (Posvětit). Jak kapela uvádí, na albu začali pracovat hned po vydání jednostranného LP "No grave is deep enough" (2016), kdy se dali po jisté prodlevě znovu dohromady. Materiál nějaký čas vznikal, je z roku 2019, a v první polovině letošního roku vyšel na vinylu u PHR Records. The Public jsem měl již spojené s historií slovenského hardcore punku, ale omyl - nahrávka "Sanctify" není o nostalgii, je to tlak, čistá energie a aktuální album, plné zvratů. 

Stále něco děje, přesto beru The Public a jejich novinku, jako překvapení letošního roku. Opravdu jsem nečekal, že o sobě dají vědět a vlastně jsem je měl uložené někde ve vzpomínkách v letech 2000 - 2003. Vybavuji si jejich album "Another Day In Paradise" (2000) s fotografií amerického bombardéru, který shodil atomovou bombu na Hirošimu. Nemohu samozřejmě zapomenout ani na sympatického chlapíka Ozona a jeho label Human Meat For Sale Records nebo split The Public / See You In Hell. Hlavou mi bleskne i vzpomínka na skvělou kapelu Superapes, kde členové The Public hráli, navíc se zpěvačkou. Aktuálně dostávám The Public s albem "Sanctify" a díky tomu se mi všechno oživuje v paměti!

"Históriu píšu proroci, históriu píšu víťazi, oheň, nože, kříže, šibenice". Vytrhnul jsem část textu z úvodní skladby Hlboké dná hanby, která ve spojení s titulní stranou obalu přináší nevyřčenou temnou mystiku. Míchání stylů, členitost skladeb a hlavně tlak od první vteřiny. Cítím nadšení a spoustu energie. Hned první skladba přináší spojení hardcore punk grindu (a mnoha dalších stylů), všechny jsou ukázkově členité, přináší změny temp a neočekávaných vsuvek i zvratů. Stopáž písniček je někdy mezi třemi - čtyřmi minutami, ale nudit se nezvládám, protože tóny jsou ostré jako břitva, zvuky jsou intenzivní a skladby jsou až neuvěřitelně rozmanité. Dostávám hudební nálož s množstvím nálad a hudební impulzy se jen hrnou! Texty i hudba jsou temné a hudba je členitá, s množstvím změn temp a zvratů. Je to pomalé i rychlé, zvuk je hutný, osobité postupy jsou hodně netradiční, hrne ses na mně extrémní hardcore grind - šupec, ale i emotivní vsuvky. The Public zvládají nejednu tvář. Nepřirovnávám, ale vzpomenu si i na super slovenské kapely jako byli Junk nebo Testimony. Hlavně pro ten pomalý hutný sound. Zvuk nahrávky je skvělý a všechno perfektně šlape pohromadě.

"Sanctify" zní jako velice originální nahrávka a od prvních tónů dostávám hodně osobité pojetí extrémního hardcore punk grindu. Množstvím impulzů, zvratů a podnětů, které udržují moji pozornost ve střehu a odvádí ji od problémů všedních dnů. Jsem rád, že jsem si tohle album díky promo nahrávce mohl pečlivě poslechnout a třeba ho uslyším i někde živě. Jsem si jistý, že každý nový poslech mi odkryje nová zákoutí. Zatím to tak funguje! (S)

papagajuvhlasatelrecords.bc.com 
punkrock.cz 
thepublic.bc.com 

Desku věnovali PHR Records, díky!

pátek 31. května 2024

DOWNWINDER - Claws of Despair
























12"LP (Insane Society + více labelů)

DOWNWINDER  jsou crusteři z řeckého města Volos a v kooperaci několika labelů jim vyšlo druhé album s názvem Claws of Despair. Kapelu můžete znát i díky jejich účasti na kompilaci Tribute to STATE OF FEAR nebo jejich debutu, který vyšel stejně jako aktuální novinka za spolupráce s tuzemským labelem Insane Society. Album spatřilo světlo světa začátkem letošního roku a Downwinder na něm přicházejí s osmi novými skladbami, ve kterých se prolíná crust, stenchcore, d-beat, smíchaný s oldschool death metalem, thrash metalovými riffy a rock´n´rollem. Ano, je to tam všechno!

Od prvního, až do posledního tónu je to jízda! Členitá a svým způsobem melodická! Srážku death metalu, crustu, d-beatu, stenchcore, vyzdvihuje rock´n´rolový švih, skvělé riffy a perfektní utopený hrubý vokál. Riffy vtahují do děje jako lákavá reklama! Instrumentálně je vše zmáknuté, valý to kupředu - zpátky ani krok. Kytary jsou rychlé, ostré a s vokálem to šlape. Asi bych neřekl, že tohle je metalová nahrávka, DOWNWINDER si berou od každého stylu kousek a vytvářejí muziku s vlastním ksichtem. Energií a osobitou atmosférou. O co víc zněla první pecka rock´n´rolově, hned druhá je pomalejší, sekaná a proložená zajímavými kytarovými riffy. Vokál je stabilní, utopený a hrubý. Třetí skladba Tear Down The Force, vše je čitelné a nejvíce pozornosti na sebe strhávají kytary a vokál. Stejně jako každá hudba má spoustu tváří, je na tom podobně i metal. Tear Down the Force přináší výrazné thrashové riffy a celkově je hodně členitá, nápaditá! Ve všech skladbách nechybí jedna podstatná věc a to jsou melodie. Prolínají se celým albem. Stejně jako DOWNWINDER mají svoji energii a členitou strukturu skladeb, mají i melodie svoji specifickou podobu, občas až atmosférickou. Nechci se opakovat, ale album Claws of Despair má tah na branku a přináší velkou spoustu energie. Vtahuje do děje a upozorňuje na sebe! Skvěle se na něm pracuje s tempy,  rychlostmi a kytarová sóla jsou jako dobré koření. Jednotlivé skladby jsou poměrně dlouhé, mají dvě až přes čtyři minuty. Rozhodně nenudí a to i díky členitosti a pestrosti. The Toxic Sawder je zajímavá svojí utahanou náladou, proloženou thrashing riffy. 

Obal desky je z dílny Doomsday Graphics a je zajímavý. Zmutovaný motorkář? Ne, klasický motiv - zlo, válka a jak pod ním píše jeho autor - "Válka je zapomnění a duch lidstva". Grafika není klasická černota s bílou, ale je bílý obal s černým tiskem! Líbí se mi!

Neznám moc řeckých kapel, baví mě Selofan, ale to je jiný styl než hrají DOWNWINDER. DOWNWINDER na to jdou z jiné strany. Na koncertě bych si nejspíš ukroutil hlavu a vlastně je to energický soundrack pro dnešní svět, dny! (S)

insanesocietyrecords.bc.com 

Insane Society Records

 

Desku věnoval - Insane Society Records, díky!

Rozhovor s MEGELNYK
























(rozhovor) 

 

MEGELNYK jsou poměrně nová kapela - death metal z Písku, Píseckých hor a jim věnují svojí tvorbu. Zpracovávají temné příběhy z těchto míst a přenášejí je k zamyšlení do dnešních dní, doby ve které žijeme. Jejich skladby se vztahují ke konkrétním místům v Píseckých horách a najdeš je pomocí GPS souřadnic. Se členy MEGELNYK jsme se potkávali za starých zlatých časů na písecké Palubě a krátký rozhovor má za cíl jedno, představit novou kapelu z Písku!

Otázky: Samuel. Odpovědi: MEGELNYK, megelnyk(dot)gmail.com.

 
Zdravím Vás pánové, jsem rád, že máte chuť pustit se do rozhovoru. Pozdravy jdou z lesů, kde začínají Nízké Jeseníky a putují do Píseckých hor. MEGELNYK. Jak se na začátek představíte?
Pozdravy Tobě Samueli z Mehelnické vrchoviny! Děkujeme za Tvůj zájem o rozhovor s námi! Pokud se máme představit, jsme postarší muzikanti (až na jednoho) tvořící společně okultně - hudební spolek. Okultní, kvůli inspiraci ve folk - horrových příbězích, pohanské mytologii a dále i v  české a světové okultní literární tradici. Hudebně pak tvoříme v mantinelech dřevního death metalu z odklony do jiných stylů kovové těžkosti. Začali jsme hrát po dlouhé pauze v covidové nudě a nahráli jsme zatím dvě EP. Jedno jsme vydali na kazetě a až našetříme, vydáme stejnou cestou i druhé. Proklaté a Mrzné příběhy z Písecký hor jsou zatím k poslechu na Spotify.

"Postarší muzikanti" - abych řekl pravdu, hodně mile mně překvapilo, v jaké sestavě jste se v kapele sešli. Myslím, že jsme se všichni potkávali i na Palubě. Co se od těch časů v Písku změnilo? Je Písek opravdu již jen metalové město?
Na Palubě jsme se potkávali, to je jisté! V Písku se od té doby změnilo skoro všechno. Pár známých lidí ubylo (vzpomínáme kamarádi!), místa, kde se hrálo se zavřela, ale třeba Papírák se zase probral k životu. Není to ale jen jen metalové město, jak by se mohlo zdát, dělají se tady i jino-žánrové akce. Ale pánové z "trešnajtméru" to rozjeli nevídaně a akce dělají za velkého věhlasu, proto tedy asi Písek přívlastek "metalový" dostal.

Vypíchnu popisku na Váš květnový koncert na Papíráku "Celkem nová banda z Písku (založeno před cca 3 roky) hrající death metal s black náladama, to vše lehce zahaleno doom atmosférou. Na svém kontě za tuto krátkou dobu mají dvě EP. Ve svých textech (místy až okultních), oživují magické příběhy z Píseckých hor s pohanským přesahem." Jak vznikají Vaše písničky?
Písničky vznikají většinou na základě riffů, které pak společně skládáme, jak nám příjdou dobré. Pak píseň otextujeme. Úplně na začátku, ale máme jasné místo v Píseckých horách, kterému chceme skladbu věnovat. Příběh je někdy také dopředu daný. Výjimkou je Ave Imperátor, kde je text z pera táborského okultisty, profesora a herpetologa Rafaela Maria Boušky. U Novodvorské katovny nás inspirovala historie útrpného řemesla ve středověkém městě Písku.

Jste více muzikanti nebo Vás baví mít jako kámoši společně kapelu?
Samozřejmě jsme parta přátel, kteří oslavují střední věk podladěnou mrznou hudbou.

Jako skupina se určitě zabýváte tím, na jakých formátech bude MEGELNYK vycházet. Je to tak Jaký formát je pro Vás důležitý, sami si na něm muziku kupujete?
Vydali jsme zatím jen první ep na kazetě, druhé je v čekání. Oblíbili jsme si formát kazet a délku EP. EP se dá nahrát za víkend a na kazetách je něco z minulosti, co nám k naší hudbě pasuje. Krása. Obě EP jsme nahráli v Hellsoundu u Honzy Kapáka, za což mu děkujeme, kdykoli přijde na řeč. Hudbu kupujeme na všem možném, streamovací služby nevyjímaje.

Jednou jsem dělal rozhovor a v něm padlo, že metal je dobrá muzika, bez dalšího přesahu. Je pro Vás "nějaký" další přesah u muziky důležitý?
Přesah důležitý jistě je. My se snažíme ho dosáhnout v konceptu zhudebňování míst v Píseckých horách. Balit je do nadpřirozena, oživit zapomenuté legendy a hlavně se bavit při tvorbě. Na bookletu kazety našeho ep je i mapa se souřadnicemi, takže vzhůru do lesů pod Velkým Mehelníkem!

Máte rádi podladěnou hudbu? Jsou pro Vás důležitý hudební "škatulky", zařazení?
Ano, čím hlouběji, tím lépe! Hudební škatulky důležité na jednu stranu nejsou, zajímáme se o hudbu mnoha žánrů. Na stranu druhou mají užitečný orientační smysl. Ale co se týče naší tvorby, tak se držíme nějakých nepsaných pravidel v rámci těžkého kovu. Důležitá je i nálada a harmonie. Samozřejmě také naše schopnosti.

Celkem mně pobavilo, když jsem viděl Vaši koncertní fotku z 007 a měl jsem dojem, že se na podiúm skoro nevejdete... Jak by jste se představili více podrobně?
Nevešli doslova! Přibrali jsme mladou krev na 3. kytaru kvůli obohacení zvuku a kytarových partů, protože  můžeme. Podrobněji se představovat netřeba, jsme Megelnyk, kult Mehelnické vrchoviny, bratrstvo mrzné!

Každé město má svoji historii a Vy už jste zmínili, že u Vás je jasné, že Vás zaujala mystika. Vypíchli by jste z Písku něco hudebního? Může to být i hluboká historie.
Zajímavá otázka. Tak o Laharu - Tobě jistě psát nemusíme. Však jsme si Tě zase užili na "lahařích narozkách". Z minulosti určitě 5 Symbols a snad nebude znít jako sebechvála, když řeknu, že naši dva chlapci v nich hráli. Svého času grindová Mururoa, kolem sebe dost hlučela. Teď se nám z pravěku dostala remasterovaná nahrávka black metalu Astrál našeho kamaráda Krumpáče, to je slušná archeologie. Jak by dnes zněli třeba Karlovo a Vrabčákovo Ztracené Existence? Po nich snad ani nic nezůstalo.

Zaujala mě odpověď "podrobněji se představovat netřeba", má to jistou osobní anonymitu. Nedá mi to se tedy nezeptat, nepřemýšleli jste, že by jste hráli v maskách? Osobně mám hned několik oblíbených "maskovaných kapel":)
Asi na to i přišla řeč. Nějaké přírodní šamanské masky by se hodily. Paroží, mechy a jmelí k tomu odvar z durmanu a smečku vlků a hodně mlhy.

Hele, co až Vám dojdou místa v Píseckých horách, co bude s MEGELNYK?
Expandujeme! Jižní Čechy jsou plné kopců s nějakým tajemstvím. Zhudebnělým hymnem od R.M. Boušky Ave Imperátor jsme už Písecké hory jednou opustili a nechat se dále inspirovat českou okultní historií je lákavé. Knihy prof. Nakonečného, J. Veselého a dalších nabízí spoustu témat, takže máme moře možností.

"Okultně - hudební spolek. Okultní, kvůli inspiraci ve folk-horrových příbězích, pohanské mytologii." To je zajímavé, jak jste se k tomuhle tématu dostali?
Hlavně četba knih od zmíněných autorů, musíme zmínit hlavně Slovanskou magii od Jozefa Kariky. Ta se čte v bukových hajích na kopcích v mlžných dnech na jeden zátah.

O čem vlastně jsou příběhy z Píseckých hor?
Příběhy jsou smyšlené, vážou se ke konkrétním místům. Zčernalý dům je vyplenění Bílého domu Landsknechty, Horečka Havírek o těžbě zlata na Havírkách nad Semicema, Vlčí Jámy o nevydařeném návratu z nočního lovu atd. Pokud se vše podaří a můzy budou nakloněny, rádi bychom ke každé písni doplnili krátkou hororovou povídku. Zatím máme asi čtyři, tak uvidíme.

Jaký je Váš nejoblíbenější?
Obliba se střídá, ale výše uvedené tři mají asi nejvydařenější děj.

Dá se nějaký napasovat na realitu všedních dní?
Napasovat na dnešní dobu? Landsknechtů a zlotřilé vrchnosti je dnes stejně jako jindy, takže proč ne. Ale záměr v to není.

Máte pěkné kreslené logo, čí je to práce? Jak moc je pro Vás důležitá grafika nahrávky?
Logo jsme tvořili sami z inspirováni z runové abecedy. Jsme rádi, že se Ti líbí. Na epka Příběhů nám kreslil obrázek akademický grafik Michal Bednář. Z jeho práce jsme nadšeni, bohužel je velmi vytížen, takže příště asi zkusíme něco sami. Nějaká koláž nebo práce s fotografií na témata, která jsou nám blízká by byla určitě zajímavá.

Můžete napsat souřadnice míst v Píseckých horách k jednotlivým písničkám?
V bookletu kazety souřadnice jsou, na příští budou určitě také. Ale pro potřeby rozhovoru dokládáme i zde:

Megelnyk (49.2945061N, 14.2244422E)
Vlčí Jámy (49.3163567N, 14.1852261E)
Zčernalý Dům (49.3141153N, 14.2074925E)
Horečka Havírek (49.2874108N, 14.1960661E)
Matka (49.2732794N, 14.2589667E)

Jak těžké je Vás pozvat na koncert?
Jednoduché. Napsat na mail nebo fcb a budeme se snažit, rádi hrajeme kdekoli, obzvláště na undergroundovějších akcích na neobvyklých místech.

Myslím, že pro představení rozhovor splnil svůj účel! Ať se Vám daří, napadají Vás samé dobré podlazené riffy a někdy někde naviděnou! Máte prostor na cokoliv, na co jsem se zapomněl zeptat...
Děkujeme za rozhovor, přejeme Samuelovi vše dobré!
Kult Mehelnické vrchoviny.

megelnyk.bc.com 

Skladba: Zčernalý Dům
Album: Proklaté p​ř​í​b​ě​hy z P​í​seck​ý​ch hor

ZČERNALÝ DŮM

Klečí před spáleništěm,
v očích popel a prach.
Trpí, duše se svírá,
v srdci krvavý šrám.
Soumrak přinesl krutost,
oheň, bolest a strach.
Zhasla poslední víra v lidskost,
zbyl jenom zmar.
Tak proč? Otce mučili, matku věšeli?
Tak proč? Bratra topili, tak proč? Jí znásilnili?
Tak proč, Landsknechti!
Skončí sama svůj život,
vodou ukončí žal.
Skončí sama svůj život,
vodou, tam u těch skal.
Do vody, do vody, do černý rašeliny!!

pátek 24. května 2024

Mordloch - s/t
























12"LP (Phobia Records)

Mordloch je kapela z kolínska a v její sestavě najdeš členy Afterlife, Propaganda, Sněť a určitě mnoha dalších kapel. Album bez názvu je debutní nahrávkou, která vyšla v roce 2022 na mnoha formátech - elektronicky, CD na polském labelu Behind The Mountain, MC u Filth Junkies / Noxious Records a vinylová verze na Phobia Records. Začátkem letošního roku vyšel opět u Phobia Records re-press na fialovém vinylu. 

Google odpoví na spoustu otázek, zajímavé je i to, co mi našel o slovu Mordloch - útržkovitě, nejdůležitější části: "Nedaleko města Štětí se nachází pískovcová jeskyně zvaná Mordloch, jejíž jméno by se dalo volně přeložit jako "vražedná díra". O jeskyni se vypráví pověst, že v ní za třicetileté války žila strašná banda vrahů, kteřá přepadali pocestné a kupce na nedaleké kupecké stezce. Obyvatelé okolních obcí se Mordlochu zdaleka vyhýbali. Později se toto místo stalo obydlím jakéhosi poustevníka, který zde také zemřel a byl zahrabán v rohu jeskyně. V 19. století zde měly být vedle něho vykopány ještě další lidské kostry." Nejspíš se tedy jedná o ideální slovo, které je lokálně vhodné vybrat jako název pro špinavou death stench metalovou kapelu.

U nahrávky není nic navíc, žádné experimenty a to se mi líbí. Mordloch jsou zcela oddaní svému stylu! Jde se k věci a postupuje se přímočaře, jednoznačně, intenzivně a naléhavě. Samozřejmě s pořádnou dávkou špíny, snad lze říct i punkové, ikdyž debutní nahrávka Mordloch se drží spíš metalových schémat. Nechtěl bych sklouznout k hodnocení stylů, ten je myslím jasně vymezený, já jen říkám, jo hraje to skvěle! Hodně mi nahrávka baví, nejsem metalista, ale spojení intenzity, špíny a death stench metalové pomalosti je kombinace, která funguje! 

Šachta, Červi lidskosti, Oceán krve, Vše živé, Pouta zlosti, Z trosek měst a Do rakví - to jsou skladby na debutu. Musím říct, že obal téhle desky mi z nějakého důvodu přitahuje magickou silou a vlastně ani nevím proč. Od prvního pohledu mě láká! Yacopsae mají na obalu desky Fuck Punk Rock... This Is Turbo Speed Violence!! samolepku - Garantiert - Crust - Frei. Pokud by měli podobnou Mordloch, mohlo by na ní být něco ve stylu - hardcore - punk Frei. Muzika Mordloch je temná, plíživě valivá a zemitá. Převalující se riffy, nahalovaný řev, šlapavé death metalové smyčky a snad až emotivní pomalé riffy (Vše živé). Motiv temnoty se prolíná celou deskou a v každé skladbě je pojatý z jiného úhlu pohledu. Podobně jako obal, ale i sama hudba Mordloch vtahuje do děje, který se s tóny odehrává. Nějakým magickým způsobem! Nejsem metalista, líbí se mi atmosféra nahrávky, má svůj řád a styl - je sama sebou. Intenzivní, temná a pomale se zrychlující. Před lety jsem si podobným stylem zamiloval portlandskou kapelu Leech a Mordloch mají zase jinou, ale podobně lákavou atmosféru.

Skvělá nahrávka! (S)

phobiarecords.net 
desku seženeš zde 
Rozhovor s Mordloch/ 

Desku věnoval - Phobia Records, díky!

sobota 18. května 2024

Aleš Meduna - rozhovor


Aleš Meduna je usměvavej a pohodovej chlápek, kterej má většinou po ruce skejt. Když neskejtuje, nehraje v kapele, tak je doma s rodinou nebo na turné s nějakou kapelou jako roadie nebo tourmanager. Pamatovat si ho můžeš z Mindlock a aktuálně hraje na bicí v kapelách Gospel of The Future, Repelent SS, Skiplife nebo je za mikrofonem v GxUxTxSx. 

(Rozhovor vznikl po emailu na přelomu podzima / zimy 2023. Otázky: Samuel, odpovědi: Aleš.)

Ahoj Aleši, jsem rád, že máš chuť pustit se do rozhovoru. Hodně lidí Tě bude znát, přesto řekneš o sobě něco na začátek? 

Ahoj kamaráde, s tebou si velice rád pokecám, nemáme k tomu moc příležitostí, jako dřív. Nevím, co o mně má největší relevanci a smysl tady pro případné čtenáře. Sám se nejvíc cítím jako zkrachovalej skejťák, milující manžel a otec, bubeník v kapelách Gospel of The Future, Repelent SS, Skiplife a staronově i jako zpěvák, poněvadž po 21 leté pauze se vracím, kde jsem s hardcorem začal, a sice s mikrofonem v ruce. Moje nejnovější kapela se jmenuje GxUxTxSx aka Great Uprisal of Total Swine a moje žena si myslí, že jsem kokot, že mám na starý kolena čtyři kapely. A určitě má pravdu!

21 let je dlouhá doba, Mindlock - stále mám doma Váš split EP se See You In Hell a pokud si dobře pamatuju, tak jsi zpíval na jednom z prvních Fluff festů i jeden vál se See You Hell, že? Co Tě po těch letech motivovalo vzít zase mikrofon do ruky a pít vincentku? 

Naposledy jsem celej set zpíval na Fluff festu 2002, kde hráli Mindlock poslední koncert vůbec. Je možný, že jsem tam i něco zařval i se SYIH, ale to už si nepamatuju. Já na prvních pár titulech SYIH hostoval na backing vocals. Na vůbec první Fluff v roce 2000, kterej se snad jmenoval Y2K fest nebo tak nějak, jsem dotáhl tehdy Cripple Bastards a tam si vzpomínám, že jsem si zařval s Giuliem mou oblíbenou skladbu “Stimmung”. 2002 jsem začal hrát na bicí a hned jsme založili s Ultrazvukem a spol právě GOTF. Od té doby jen bicí. Během covidu jsme pak zázračně nastartovali Skiplife a tam jsem moc chtěl zpívat, ale nenechali mě a zase posadili za bicí. Tak jsem si musel teď poskládat kapelu další a začal jsem právě bubeníkem Slovinem a sebe nominoval za mikrák, konečně to vyšlo. Motivace byla vždycky stejná - užít si koncert a udělat si věci po svým, jak to cítím já a ostatní v kapele a hlavně se s tím nesrat. Vincentka je poklad a klimatizace vražda, takže tak.

Srovnáváš Mindlock s GxUxTxSx? Jaká byla scéna tehdy a jak to je teď? 

Moc nemůžu srovnávat. Za prvé hrajeme s GxUxTxSx příliš krátce, jsem dalek nějakých závěrů. A hlavně jsem hlava děravá a prd si toho z dob Mindlock pamatuju, jen nějaký zlomky, co stály zato. Byl jsem mladej, zapálenej. Teď stále zapálenej, ale starej, všechno mě bolí. Jsem zvyklej odehrát koncert a radši řídit 5-6h domů, než ležet u někoho na podlaze po koncertě a debatovat o deskách. Byly to dobrý časy, ale přijde mi, že o deskách stejně debatuje už jen stará škola. Ostatní se baví spíš internetem a o paření na pc či konzolích mi přijde. Nebo řeší fashion, klidně i second hand, ale stále fashion. Nasrat. Já se s GxUxTxSx snažím jen dělat hardcore na kterým jsem vyrostl. Play fast, skate faster! Nic víc, nic míň. A buď tě to zaujme a přijdeš se podívat. Nebo můžeš s prstem v nose čumět od šálku s filtrem a fotit se u toho dál. Ale nechoď moc blízko k pódiu, jakejkoli drink ve skle ti vyliju. 

Play fast, skate faster! Nejsem sice skejťák, ale propojení muziky a skejtu mám zažité. Vyšlo Vám kazetové demo a jedním z vydavatelů je legendární 625 Thrashcore. Super a gratulace! Jak jsi se Maxem seznámil? Nebudete vlastně první CZ kapelou na tomhle skvělém labelu? 

Díky muzice jsem v roce ‘93 objevil skate. Díky skejtu a skate videím jsem pak objevil další kapely a tunu muziky. Jedno bez druhého si neumím představit. Nemám rád sluchátka na skejtu a tak terorizuju velice často děti a jejich rodiče ve skateparku s boomboxem a mixem Deicide a Despise You. Hlavně co nejvíc nahlas!

S Maxem si vyměňujeme jen e-maily a známe se osobně jen z koncertu WxHxNx?, kterej jsme pro ně v létě 2003 ještě s Alenkou / basa GxUxTxSx / SKIPLIFE, potažmo naší “It’s A Fair Cop Crew”, dělali v Olomouci. Kapely pak klasicky vždy spaly u mě doma. Vzpomínám si, že mi tehdy WxHxNx? dovezli několik čísel Thrasher mag, který se dost těžko sháněl. Ty časáky mám pořád ve sbírce.

Nějakej rok zpět jsem zkoušel Maxe nalákat na spolupráci, když jsem hledal labely na vydání splitu Skiplife / Fuck on The Beach. Ten se ozval obratem, že do splitu se mu nechce, ale že naše split s Gride zabíjí a když budeme mít Skiplife materiál, tak rád vydá samostatné EP! Dost jsem čuměl, že o Skiplife vůbec věděl. Pro mě je 625 posledním fungujícím klasickým powerviolence/extreme hardcore labelem z doby, kdy jsem na hardcore sám vyrůstal a kupoval skoro všechno, co v té době vydával. A hlavně všechny kapely, kde sám Max hrál jsou pro mě naprosto zásadní a určující. Takže si dokážeš představit, jaké nadšení zavládlo ve Skiplife táboře po takovéto zprávě. 

No a mezitím jsme stihli založit a nahrát GxUxTxSx a Max se chtěl podílet i na vydání právě “Shred by Dawn” dema, masakr. Miluju Clevo kapely kolem Tonyho Erby a právě Max vydal tu nejlepší nahrávku nejen Clevo hardcore, ale dost možná top hardcore desku mojí sbírky ever - Powerbomb Anthems vol. I 10” od GORDON SOLIE MOTHERFUCKERS!!! Lepší label pro nás si tak ani nedovedu představit. Kazeta vychází ve spolupráci s mým zbrusu novým labelem MORPHINE MILKSHAKE TAPES a vyjde v Evropě i v US. No a pomalu pracujeme s Maxem na třetím, zatím tajném, projektu… už teď se těším.

Myslím, že se 625 spolupodílel na vydání Sheeva Yoga desky, pokud mě paměť neklame. No a první CZ kapelou už dávno mohli být Lahar. Max mi sám psal, jak se mu tvorba raných Lahar s Tebou za mikrofonem líbila a rád by vás býval tehdy vydal.

GxUxTxSx! Jak představíš kapelu a své spoluhráče? Co bylo tím impulzem založit GxUxTxSx? 

Úplnej prapůvod bylo náhodný setkání s kytaristou Alexem v Uherském Hradišti na skateparku. Můžu to dle fotky z telefonu datovat dokonce na minuty - 7. srpna 2021 v 18:21 přesně... Vyfotit jsem si ho musel, poněvadž se nestane často, že narazíš na mladýho typa, co diktuje na skejtu a na sobě má sepraný triko Agathocles. Čuměl jsem jak puk. Foto s dovolením přikládám. Tam jsem zjistil, že žije v Brně a hraje na kytaru ve stoner kapele Sloth. Máme podobnej hudební vkus a občas jsme si psali, že by bylo dobrý si někdy zkusit zahrát společně. Ale nikdy jsme se k tomu nedostali a já navíc fakt nehledám další kapelu, kde bych musel zase hrát na bicí... Samotnej nápad založit GxUxTxSx vznikl tak až s mým osvícením, že nemusím dlouho hledat bubeníka, když jedno skvělýho znám léta a momentálně není hudebně ani tolik vytíženej a navíc taky z Brna. Slovin/ex-My Dead Cat byl teda zakládající kámen a prvotní impuls a moc mě potěšil, když jsem se ho nesměle zeptal, zda by se mnou nechtěl urobit kapelu, a on hned odvětil, a tady budu asi parafrázovat, „super, to bude dobrý jak hajzl, jdu do toho“. Slovin je největší borec, dycky byl. Alex na kytaru byl pak jasná volba. Miluje Annihilation Time a Suicidal Tendencies tak jako já a navíc to zahraje s prstem v nose, je to šíleně talentovanej mladej kluk. Oni vůbec ty mládežníci mi teď přijdou, že diktujou, jak na skejtu, tak na zkušebně i na pódiu, je to hustý. Na basu mě samozřejmě hned napadl můj spolubojovník Jirka Kos, se kterým hrajeme už v Gospel of The Future a Repelent SS. Jiřík s náma dal několik zkoušek na úplném startu. Tady opět můžu přesně datovat první zkoušku na 22. května listopadu 2022, kdy jsme hned udělali první song „Jump The Shark“. Jenže zkouška číslo dva pak kvůli mýmu vytížení na turné pak proběhla až za dalšího půl roku, a sice 9. listopadu! Jirka pak ovšem z časových důvodů musel ze společného hraní vycouvat a mě napadlo angažovat další, jak se říká OG basačku, a sice Alenku se kterou jsme už před více než dvěma dekádama objížděli koncerty a sami je taky pořádali. Alenka s punkem začínala jako teenager v kapele Full Bladder, což byl neotesanej fastcore ve stylu Ulcer. A spolu jsme pak celý léta hráli v Gospel of The Future a teď i ve Skiplife. Je to moje největší hardcore parťačka všech dob. A taky bez debat sází ve všech našich kapelách na basu úplně nejvíc. Třeba ve Skiplife ví běžně jako jediná z nás kde a co se má správně hrát, je to profesorka powerviolence! GxUxTxSx jsou prostě tři staří známí plus mladá krev a hrajeme prdelnakopávající punk, kterej se nejvíc hodí do repráku na nějakou session na minirampě nebo na koncert někde na DIY skate spotu.

Jak vnímáš Ty osobně hardcore punk v roce 2023? 

Je jenom takovej, jakej si ho uděláš sám. To mám vyzkoušený a osvědčený. Nadávání a nicnedělání nefunguje. Zavřít se do zkušebny a pak do dodávky ano.

Venku máte demo kazetu jako za starých časů! Máš tenhle formát rád? Je pro Tebe důležité, aby Vaše nosiče vycházeli na vinylu? Jak třeba Ty posloucháš muziku? Kupuješ si stále nosiče? 

Demo patří na kazetu. Stejně tak jsme to měli třeba i s Repelent SS. Moje vůbec první nahrávka byli Mindlock a taky vyšlo na kazetě jako split s Machinery. Na kazetách jsem vyrostl, zásadní kapely v mém životě jsem poslouchal prvně z kazet, potom až z vinylu. Moje vůbec první originální kazety byly klasický polský bootlegy koupený někde v Polsku na burze hned po revoluci. King Diamond - Conspiracy a Sex Pistols - Nevermind The Bollocks byli hned ty úplně první. A později jsme hlavně vyměňovali kazety s lidma po celým světě, ideální nosič. Bohužel jsem pak s vinylovou mánií někam všechny svoje starý kazety zašantročil. Nemám ani ty Mindlock nebo RSS. Loni, když nám vyšla s Gospel of The Future poslední deska na kazetě, jsem si pořídil od kamaráda 80s tape deck a sbírám dál. Ovšem vinyl jedu pořád, sbírám i poslouchám. S GxUxTxSx určitě pomýšlíme na vinyl, ale chce to víc času a vše nahrát ve studiu. Demo jsme nahráli spíš jen pro sebe, ale zní skvěle a jsem rád, že se líbilo i Maxovi a pomohl nám kazetu vydat ve Státech na 625, což je splněnej sen.

Tak super, na demo kazetě již tedy máte „splněný sen“, spolupráci se 625, to je pěkný. Máš nějaký „plán“, tohle a tohle bych chtěl s GxUxTxSx dokázat? Co podle Tebe obnáší být „hardcore/punkovou“ kapelou? 

Sen je asi blbý slovo co jsem použil. Prostě je jen skvělý, že se nám podařilo udělat kapelu a nahrát hned pár songů, který se zalíbily i člověku co vydal 10“ Powerbomb Anthems Vol. 1 od Gordon Solie Motherfuckers, což je alespoň pro mě hudebně i textově absolutní vrchol nasranýho hardcore. A my máme demo na stejným labelu, čumím.

Osvědčilo se mi nedělat žádný velký plány, vše plyne tak jak má. To neznamená, že člověk se nesnaží, ale nedělám nějak moc kroků dopředu, prostě postupně. Nejlepší věci se člověku i kapele v životě přihodí jak se říká po haluzi a samovolně. Děláme co nás dost nakoplo a baví nás všechny čtyři, tak snad to vydrží. Poněvadž mě osobně dost baví psát pro GxUxTxSx texty, vymýšlet grafiku a vše kolem... nápady mám už teď, ale nic nelámeme přes koleno. Já teď navíc zase jedu na dlouho na turné do Států, takže vše postupuje docela pomalu.

Hardcore punk jak ho cítím já je přesně jak to teď děláme, nesrat se s tím, napsat songy a vysypat to do lidí. Skoro všemu v životě vděčím hardcoru a skejtování - odtud mám manželku, všechny dlouholetý kamarádství a přátelství, životní filozofii a všechny další skills do života. A v GxUxTxSx se o to můžu dál dělit se zbytkem kapely a s kýmkoli, kdo je ochotnej si nás poslechnout.

Jaký máš rád texty? Co Tě inspiruje a co Ty osobně chceš v písničkách sdělit? 

To je těžká otázka. Texty jsou pro mě důležitý, vždycky mě zajímaly. Podle mě jsem se naučil anglicky víc z textů než z hodin angličtiny ze základky i střední dohromady. Jeden z nejlepších textů všech dob a skoro nedosažitelnej formou i obsahem je podle mě “Monuments to Thieves” od His Hero Is Gone, to je pořádnej “heavy hitter”. 

Statues built for bastards monuments to thieves who carved

The name of the white man on the backs of the trees that

Hung black bodies like ornaments monuments to thieves

Erections for your heros: the liars & the thieves who hung

The name of the white man on the signs of our streets

Monuments to thieves

Tohle by se mělo tesat. 

Já pro GxUxTxSx zatím napsal šest kousků, je to taková hardcore klasika - pokus o loveletters to skateboarding, výsměch mainstream kultůře i střílení do vlastních řad. Přímou inspiraci u oblíbenejch kapel ale nemám, snažím se neotřelou formou popsat svoje dojmy a názory, aby sis v tom našel případně něco, co s tebou zarezonuje nebo i klidně nasere, oboje je v pohodě. 

Jednou jsem se bavil s kamarádem, o čem si asi povídají v dodávce The Locust:) O čem se bavíte Vy? Jak je náročný Vás pozvat na koncert? 

Já bych se vsadil, že Locust řešili jaká zkrácená délka Dickies kalhot nad kotníky je ještě San Diego style a co už jsou cholo tříčtvrťáky. Teď bez prdele, Gabe Serbian byl krutej borec, viděl jsem ho plynule přejít z kytary za bicí v takovým stylu, že jsem doteď nepochopil. Viděl jsem The Locust několikrát a nikdy to nebylo slabý. Škoda ho. Ostatní kapely kolem Justina Pearsona mě těžce míjejí a to jsem mu dost fandil. 

Slowcha chová ovečky, má malý beránky, tak se vždycky těším na update historek z Provodova. Je navíc extrémně vtipnej, s Jirzou by měli tvořit komickou dvojici podle mě. Přijde mi, že s Alenkou jsme spolu v autě pořád. Nejen, že spolu máme dvě kapely, ale taky jsme spolu vyráželi na Vrah a do Brna a na Fluff už od konce devadesátek, a dali spolu několik let v Gospel. Alexe znám nejkratší dobu. Je to mladej skejťák, ale se vkusem starýho:), takže jsme na stejné vlně - ve skejtu i hudebně. 

Pozvat nás není vůbec těžký, jen to docela brzdím já tím, že jsem pořád někde v čoudu. Tohle ti píšu z letadla směr LA, kde řádí hurikán, tak snad budeme mít kde přistát. 

Doufám, že jsi v pořádku přistál. Položím Ti svou oblíbenou otázku – jsi víc hardcorista (pankáč) nebo muzikant? 

Žiju! 4 dny v LA a pomalu se sunem na sever West Coast. Muzikant v žádným případě, nadšenec do muziky určitě, ale aspirace stát se muzikantem nemám a nikdy jsem neměl. Hardcore poslouchám a hraju, koncerty jsem pořádal a sám navštěvuju převážné hardcorový, ale nazvat se hardcoristou si taky netroufnu, poněvadž co dnes děcka považujou za hardcore je dost diskutabilní. Zkrachovalej skejťák by sedělo víc. 

Zkrachovalej skejťák… jak dlouho skejtuješ a co považuješ za svůj největší úspěch? 

Zkrachovalej, poněvadž už to dávno není, co bejvalo. Dřív jsem přeskočil 9 i 10 skejtů na sebe položenejch, teď už mě bolí jen pohled na vyšší grind box. Úspěch je jen to, že se na skejta občas postavím. Ovšem stále nikam bez skejtu nejedu, ani na turné nebo rodinnou dovolenou. A největší úspěch je, že se podařilo nakazit našeho mladýho, ten je absolutní skate rat už pár let. Protože prožitý dětství bez skejtu je zločin proti lidskosti. „Postavil“ jsem dvě minirampy, zorganizoval nespočet skate výletů, několik závodů, provozoval jsem i skateshop a vozil skate značky z US k nám do ČR... ale nic z toho není tak důležitý, jako co se mi podařilo u toho prožít se skate partou, nikdy nezapomenu.

Říkal jsi, že jezdíš s kapelama jako řidič. Koho jsi vozil a jaké to je? 

Dělám „tourmanagera“, prodávám merch a některý turné k tomu i řídím. Začal jsem dřít pro svoje kapely a protáhl to jen pro kapely další. Momentálně jsem na turné s japoncema Boris. Kdybych nebyl teď tu, tak jsem měl být v Evropě se Sunn O))). A po návratu domů mě čeká krátký turné s Dinosaur Jr. Kapel mám pár co točím pořád dokola a asi mě to baví, jinak bych se do toho nepouštěl. Těžko se to popisuje, každý turné je jiný, každá kapela má jiný nároky a podmínky, který si může na turné dovolit, takže od spaní po bytech až po tourbus blížící se 4 star luxusu... základ je ale vždycky stejnej, všude to musí klapat a jsi za to zodpovědnej, hlavně se z toho neposrat, nic víc, nic míň. 

Posílal jsi pár úžasných fotek, se spoustou zajímavých lidí! Jaké to je potkat třeba Iana MacKaye?

Tvl hlavně bylo dost surreální, když nakupuju oběd v Whole Foods ve Filadelfii a volá mi na mobil neznámý číslo a u něj napsáno Ian MacKaye. 

Třeba Rollins je fanoušek Boris, s kterýma teď jsem, objednává desky co vím. Ale být pozvanej do Dischordu od Iana bylo hustý jak sviň. Navíc se stavila moje dobrá kámoška Basla, která v tom baráku dřív bydlela, takže jsme k němu nelezli jako úplný cizinci. Celej den v DC byl skvělej, ukázal nám komplet barák, naproti sklad, byli jsme ve zkušebně, kde hráli Minor Threat, Fugazi nebo třeba Iron Cross, v ruce jsem měl skate s ovečkou na gripu z fotky na obalu Salad Days, neskutečný. Vedle schodů leží pořád i ta noha z fotky. A setkání bylo hodně milý a srdečný, dost jsme se nasmáli a snad jsme ani moc neotravovali a užili si to všichni. A snad mu ani nevadilo, když mě prokouk a poznal, že jsem asi víc jak sám říkal „Boston guy“ než „DC guy“. Odpoledne to na mě dolehlo, jak skvělý to bylo, byl jsem i docela naměkko... tvl nespočítám, kolikrát jsem slyšel Minor Threat a nebo kolik grindů jsem vrátil při poslechu Fugazi. Moc lidí mě v DIY přístupu neovlivnili jak právě early Dischord věci. A mít možnost vidět, kde to všechno začalo a hlavně navíc stále pokračuje na vlastní oči bylo neskutečný. No a večer byli ještě na guestlistu komplet Pig Destroyer a bylo super vidět osvalenýho Scotta Hulla jak se kření a užívá si Boris koncert. 

Starej je ten, kdo se tak cítí. Kdy je podle Tebe hardcore punk starej? 

Včera se kolem našeho koncertu v Savannah prohnali Circle Jerks a Negative Approach, měli show pár baráků dál. Ani John Brannon ještě není starej, takže limity stále prozkoumáváme podle mě.

Zažil jsi něco u nás v ČR, ale i ve světě. Kdybys měl srovnávat, jak velké rozdíly by jsi našel? 

To je ne dlouhou debatu a spíš se podělím o to, co je aktuální a řeším od rána. Vždycky zapomenu jak moc se ve Státech plýtvá s jídlem. Já jsem od dítěte za komančů zvyklej všechno dojídat. Tady je to absolutní brutus ty porce, nikdo to neřeší a dost mě to vytáčí. A taky jsem si dnes ráno teprve uvědomil, když jsme míjeli les s paloukem a posedem, že jsem neviděl ani jeden most pro zvířata přes dálnici jako u nás v Evropě.

Vrátím se k hudbě, Tvým kapelám. Osobně mi přijde, že „scéna“ je celosvětově čím dál tím víc členitější. Vnímáš nějaké rozdíly, když hrajete s GxUxTxSx nebo Gospel Of The Future? Co přitáhlo milovníka 625 ke stylu jaký hrají Gospel Of The Future? 

Přijde mi, že se scéna stihla už tolikrát obměnit, že větší část lidí už neznám. Na koncerty mých kapel nás ovšem zvou jak staří známí, tak lidi, který vidím první v životě a oboje je za mě super. Rozdíly popravdě nevidím a hlavně bych je ani neřešil. GOTF jsou asi jediná kapela, kde hraju, která je spíš metal než punk, ale v metalové scéně jsme asi pořád moc punk a tolik nás neberou. Ale odpověď na tohle i na tvoji otázku ohledně rozporu mezi hraním v pomalé kapele pro milovníka hardcore a powerviolence je jednoduchá - Burning Witch, Saint Vitus a Eyehategod. Stephen O’Malley mi popisoval, jak jim psal Chris Dodge / Slap A Ham, že nahrávku Burning Witch na kazetě poslouchal pořád dokola, že kazeta už se ohrála a jestli mu nepošle další. A tak vznikl Slap A Ham release #49. Ještě předtím se objevili Saint Vitus na SST, labelu Grega Ginna z Black Flag. A co jsou Black Flag? Zrychlený Black Sabbath. A Melvins? Mimochodem release #2 taky na Slap A Ham… mix Black Sabbath a Black Flag. No a korunu tomu nasadili Hydra Head se splitkem Eyehategod / Anal Cunt s coverama od Sabbath. Slow and Fast jedno jsou!

Nedá mi to se nezeptat, ano mám taky rodinu - jaký máš recept na to, dát dohromady práci, punk, kapely, rodinu, atd. a nezbláznit se z toho? 

Tohle je kamaráde spíš otázka na moji drahou polovičku. Podle mě bude moje žena Hanička jednoho dne blahořečena, že stále strpí můj naprosto učebnicovej „arrested development“. Já jen doufám, že ví koho si vzala a nekopne mě do prdele jednoho krásnýho dne. Ona ví, že rodinu miluju nade vše, jen je toho někdy kolem mě moc, no. Naštěstí jsme pány svého času, nemáme standardní zaměstnanecký poměr, takže se to dá ukočírovat. Je mi samozřejmě neustále kladeno na srdce a teď budu citovat: „musíš si určit priority“. Jenže někdy je prostě priorita jet čtyři hodiny autem, čekat další tři a zahrát dvanáctiminutovej set pro dvacet lidí a zase jet domů, poněvadž on se ten powerviolence sám neodehraje. 

Jo, díval jsem se na discogs a ani jsem nezaregistroval, že Skiplife vyšel lathe-cut v Singapuru nebo že jsi uvedenej jako crew člen kapely Ulver. Máš v rukávu víc takových zajímavostí? 

Lathecut Skiplife vydal Faisal/Vanilla Thunder, jedná se o naši stranu z vyprodanýho splitu s Gride, jsou to malý náklady. Našemu Radkovi/Skiplife prej chodí hodně emailů a reakcí z Asie, že jsme renesance PV pro tamní scénu, čumím. Co se píše na Discogs o mně a Ulver nevím. Já s nima jezdím všechny turné od jejich znovuobnovení živé kapely před 15 lety. Z pozice merch guye a řidiče jsem se pomalu přetransformoval do tourmanagera, ale Covid zastavil již zabookovaný turné a od té doby jsme spolu byli jen jednou na Roadburnu a občas se vidíme, když jsem zrovna v Oslu.

Na co se můžeme v příštím roce od kapel ve kterých hraješ těšit? 

G.U.T.S. mají na cestě lathecut, kterej vyjde ještě do konce roku 2023. Taky by konečně měl brzo vyjít split Fuck on The Beach/Skiplife. V prosinci ještě stíháme jednu nahrávací session s RSS, kterou jsem já kvůli zaneprázdněnosti skrečoval letos před létem, těším se. Repelent SS už maj pak na leden jeden koncert, Skiplife kalendář už je taky v běhu. GOTF mají taky booklej jeden koncert, kterej bude naprostá bomba, announcovat se bude ovšem až po novém roce. No a začátkem 2024 mají Skiplife v plánu nahrát materiál na split neobvyklýho formátu s kapelou, kterou si zatím nedovolím prozradit. Sorry, vím že jsem tajemnej jak hrad v Karpatech.

Aleši, bylo fajn, si s Tebou popovídat. Díky za Tvůj čas a máš prostor na cokoliv... 

Já děkuji za zájem a za prostor. Zároveň moc děkuji za tvoji pomoc při vytváření tiskových dat pro moje kapely, jsem prostě zvyklej oslovovat starý kamarády, osvědčilo se mi to v podnikání i na turné. Dřív než otevřu internet se vždy se ptám lokálů nebo kamarádů. A to byla myšlenka dne.

Aleš Meduna, meduna.ales@gmail.com    


Aleše najdeš v kapelách Gospel of The Future, Repelent SS, Skiplife nebo za mikrofonem v GxUxTxSx.

gutshardcore.bc.com 

Fotky: archiv Aleše.

Rozhovor vyšel v tištěné podobě v How Can Limo Kid Kill Your Dreams? č.11. Zine je vyprodaný, ale pokud budeš mít trochu štěstí, možná ještě číslo seženeš u PHR Records v distru!








středa 15. května 2024

COCK SPARRER - HAND ON HEART
























12"LP (Pirates Press Records)

Cock Sparrer jsou anglická oi punk rocková kapela fungují úctyhodných 52 let. Jejich horká novinka je pojmenovaná Hand on Heart a jedná se o osmou řadovou desku, nejspíš poslední. Volně navazuje na album Forever z roku 2017, ale vlastně na celou předchozí tvorbu. Čistý zvuk, zapamatovatelné melodie, dobré texty a autentičnost - přesně o tom je i novinka Hand on Heart.

Nové album Hand On Heart bylo delší dobu avízované a očekávané. Vyšlo za spolupráce Pirates Press, Randale Records, Captain Oi! a Cherry Red. Vydaných verzí je hodně, vybrat si můžeš z různých barevných variant vinylů, picture LP, CD disku nebo magnetofonové kazety. Cock Sparrer vznikli v roce 1972 v londýnském East Endu a právě oni pomohli vydláždit cestu oi punku v punkrockové scéně. Fungují skoro stejně dlouho, jako jsem na světě a pokud bych chtěl zapíchnout ukázováček na časové punk rockové ose, další známé punk rockové kapely byly založeny následovně - The Ramones (1974), The Sex Pistols (1975), The Clash (1976), Black Flag (1976), The Misfits (1977) nebo Bad Brains (1977). 

Již z video ochutnávek k písničkám I Belong To You, With My Hand On My Heart nebo Here We Stand muselo být jasné, že album se ponese v klasickém Cock Sparrer duchu, tj. melodické hymny, emotivních a silné punkrockové pecky. Cock Sparrer hrají od svých začátků v podstatě podobný styl, jen ho pilují k preciznosti. Právě proto mě baví a líbí se mi i jejich osobní texty, bez frází a klišé. Aplikovat se dají na životy každého posluchače. Hudebně lze o písničkách na Hand On Heart říct, že se jedná o klasický Cock Sparrer styl - čistý zvuk, zapamatovatelné melodie, dobré texty a autentičnost. Zmínil bych i písničku My Forgotten Dream, která je snad až romantická, ale mám to rád! Srdce na dlani. Jako velkou hitovku považuji pecku Here We Stand, doplněnou povedeným video klipem! Je o šeďi a útrapách všechních pracovních dnů, každodenním chvatu, problémech a zároveň obyčejných radostech jako je kafe, pivo, muzika nebo koncert! Silné obyčejné věci! Většinu písniček jsem si poměrně rychle oblíbil, zapamatoval a jako by se stali soundtrackem všednosti. Na zvuk desky jsem si trochu zvykal, ale po několikátém poslechu rozpaky rychle zmizely. 

Křest desky proběhl 06.04.2024 v londýnském klubu Shepherd’s Bush Empire a je zaznamenaný na netu. Délka vystoupení byla skoro dvě hodiny, což je na Cock Sparrer pány hodně solidní výkon! Podíval jsem se na celý set a vydržel jsem až do konce! Cock Sparrer mají určitě spoustu fanoušků po celém světě a jsou kapelou, na kterou mohou vyrazit tři generace společně - táta, syn a jeho syn. Celkový dojem z desky podtrhuje pěkný old school obal s motivem Cock Sparrer hospody. Vyzdvihuje vyznění textů a snad i familiární atmosféru.

Neřekl bych to, ale pro mě je tohle nejposlouchanější deska letošního jara! (S)

piratespressrecords.com 

Seznam skladeb:
A1        With My Hand On My Heart
A2        Mind Your Own Business
A3        I Belong To You
A4        Rags To Riches
A5        No Way Out
B1        Take It On The Chin
B2        One Way Ticket
B3        Nowhere To Be Found
B4        My Forgotten Dream
B5        Here We Stand

Desku věnovali Pirates Press Records, díky!