pátek 16. října 2020

Kultra! | rozhovor

Kultra! nahráli další charismatickou silnou nahrávku! Po třech letech od LP Mezi Skyllou a Charybdou přichází s novým dlouhohrajícím albem K nevíře. "Jakkoliv po grafické stránce na to první navazuje, hudebně představuje posun – nejvíce patrně díky přínosu, kterým se na ní podepsal nový kytarista Goldy. Naše pozvání ke společnému nahrávání přijali i dva hosté, Bára aka Tambaro Lutta z výborné kapely GOJI a náš dlouholetý souputník Daniel Stibor aka Ctib, toho času z výtečných CHOROBOPOP. Nahrávka, mix a mastering je výsledkem trpělivé práce mistra zvuku Petra Borovičky. Obal desky zdobí dva snímky z díla světoznámé legendy české fotografie Jindřicha Štreita, který za to opět nechtěl ani korunu, total punk, total respekt! Za fotografii v textové příloze i takříkajíc štreitovský přístup k honoráři vděčíme Josefu Bosákovi, za grafické zpracování patří dík Martinu Koubkovi." Pro úvod jsem si dovolil použít popis nové desky, který přišel od labelů Malárie Records & Cultburger Rec. & FFUD Rec., kde 1. července vyšlo druhé album s názvem K NEVÍŘE, na vinylu a CD.

Nová deska Kultra! se velice dobře poslouchá a během jednotlivých písní na sebe střídavě strhávají pozornost texty i hudba. Jednou více poslouchám text, podruhé zajímavé tóny. Hudba i texty jsou příjemné a ostré zároveň! Oboje pohladí i popíchne k vnitřnímu boji. S texty Kultra! je to jako s kritickým slovem od kamaráda. Některé nahrávky v punk / hardcore / grindu mají hrubé texty i hudbu. Kultra! s klidem balancuje na ostré břitvě poklidu / neklidu a zachovávají si hlavně svojí duši. Z desky je cítit silné charisma, obdobné jako z fotek pana Štreita (ano jedna z nich je na titulní straně desky).

Kdysi jsem někde četl, že poslech Fugazi s Tebe udělá lepšího člověka (necituji možná přesně) a já bych tohle právě teď použil na Kultra! K nevíře je deska, která mně svojí náladou, texty motivuje hledat sám sebe. Né, že bych to snad léta nezkoušel, ale přesto, povzbuzuje mně v tom opakovaně a jako by říkala nevzdávej to … Deska je k poslechu na kultra.bc.com, fyzické nosiče seženeš u labelů a protože mi to nedalo, udělal jsem s kapelou emailový rozhovor. Proběhl poměrně rychle, stylem otázka – odpověď a výsledek si můžeš přečíst na následujících řádcích.

Otázky: Samuel. Odpovědi: Vaant / Trek.

Ahoj! Zdravím Vás za poslechu Vašeho druhého alba pod názvem K NEVÍŘE. Řeknete pro začátek povídání něco o aktuálním stavu Kultra! a novém albu?

Vaant: Zdar! Tak to bude vpravdě telegrafický štýl :) Inu, po mnoha peripetiích se nám konečně podařilo vydat nové album. Od toho předchozího, Mezi Skyllou a Charybdou, už uběhly tři roky, takže bylo na čase. Ohlasy jsou velmi pozitivní, máme z něho dobrý pocit. Aktuálně zase jezdíme hrát naživo.

Máte zajímavé názvy desek Mezi Skyllou a Charybdou, K NEVÍŘE … Co název K NEVÍŘE vyjadřuje?

Vaant: Joo, kámo, tak tohle nebude telegrafická odpověď. Na témata tohoto typu raději pokecáme, ale pokusím se to sepsat. Spojení "k nevíře" samozřejmě vychází z českého idiomu "to je k nevíře", tj. je to neuvěřitelné, nepochopitelné, zůstává nad tím rozum stát. Ale rádi si hrajeme se slovy, takže ten název chápeme i jako naše vyjádření, náš postoj k nevíře, tj.

absenci víry, v tomto případě absenci víry v boha, v nadpřirozeného kámoše, kterému je nutné se klanět. Téma víry/nevíry se v našich textech objevuje už od 90. let, vždycky nás nějak fascinovalo a iritovalo zároveň. Pro mě je k nevíře, že jedním ze zásadních témat diskuzí i nadále zůstává náboženství, jakkoliv uznávám, že ve vývoji civilizací mělo svůj formativní význam. Ale v době, kdy řešíme klimatickou/ekologickou krizi a reálné ohrožení života na téhle nádherné planetě, se obrovská část lidstva bude stále doblba přít o to, kterýže ten imaginární kámoš či prorok je ten jediný pravý, a hlásat, proč všichni ostatní jsou bezvěrci, heretici, kacíři. A o správných verzích vlastního fantasy příběhu se do krve nepřou pouze zástupci hlavních náboženských proudů (křesťanství, islám, judaismus, buddhismus, ...), ale mají potřebu vytvářet partičky i v jejich rámci (ortodoxní, ultraortodoxní, konzervativní, pravoslavní, anglikáni, luteráni, presbyteriáni, katolíci, sunnité, šíité atd.). Vždyť je to absurdní. To je pro mě, ateistu, skutečně k nevíře. Pěkně to shrnul kanadský astrofyzik Hubert Reeves: "Člověk uctívá neviditelného Boha a ničí viditelnou Přírodu, aniž by si uvědomoval, že tato Příroda, kterou ničí, je oním Bohem, kterého chce uctívat."

A jen malou odbočku k názvu předchozí desky. Spojení "být mezi Skyllou a Charybdou" vychází z řecké mytologie, znamená mít na výběr pouze ze dvou možností, přičemž obě jsou špatné. Téma volby mezi dvěma (jedinými možnými) variantami je naše další velká klasika, vypadá to, že lidi mají potřebu pěstovat tuhle dichotomii, rozdělovat celek do dvou vzájemně se nepřekrývajících částí a bez výhrad se s jednou z nich identifikovat – buď anebo – jako by byl svět takhle černo-bílý.

Dovolím si použít citaci z Vašeho textu „… plavu si pod vodou poznávám podvodní svět na všechny strany…“ – kde je podle Vás v hardcore/punku/undergroundu Vaše místo? Je pro Vás důležité mít nějaké místo?

Vaant: Tak tady to máme velmi jednoduché – co do přístupu jsme DIY punks, naše místo není nikde, takže mít ho pro nás důležité není. Případně můžeme odkázat na text Scény ve scéně z předchozí desky.

Vaše texty jsou hodně inspirativní, mám dojem, že s nadhledem dokážete vystihnout tíhu, i lehkost, lidského bytí :). Kdo je píše a co Vás inspiruje? Je něco, co s nima chcete říct?

Vaant: Díky! Hm, bude to možná znít jako klišé, ale chceme jimi říct přesně to, co jimi říkáme, nemyslím, že by byly plné hlubokých jinotajů. Každopádně texty jsou pro nás stejně důležité jako muzika, je to jedna ku jedné. A pokud říkáš, že jsou inspirativní, pak se nám možná někdy nějaké to téma, myšlenku, postoj podaří sdělit. Obecně snad to, že nám dění kolem nás, v Česku či ve světě, není lhostejné. Ale nemusí to být nutně texty politické, některé jsou více osobní. Píšu je já a basák Trek, některé jsme vytvořili oba společně. Dvakrát jsme si vypůjčili text, který zase inspiruje nás – na minulé desce to byl text mého zesnulého kamaráda Buráce, na aktuální je to Tygr, 226 let stará báseň anglického básníka Williama Blakea.

Velice rád jezdím na kole a ještě radši občas natáhnu vyjížďku přes Sovinec. Tím se dostávám k obalu Vaší desky, pozornost na sebe strhává fotografie Jindřicha Štreita. Nedá mi to se nezeptat, jak se Vám to povedlo?

Trek: Jindru Štreita jsem poprvé potkal, když jsem byl ještě malý kluk a s tátou jsme ho jeli navštívit na Sovinec někdy v době, kdy byl čerstvě propuštěn z vězení, kam ho bolševici zavřeli za jeho fotografie. Jindra fotí svět kolem sebe takový, jaký je, a to bylo tehdejším cenzorům proti srsti. Tenkrát jsem z toho samozřejmě neměl rozum, ale protože se naše rodiny znaly dlouhá léta (Štreitovi původně bydleli ve Stříteži nad Bečvou, vesnici blízko Rožnova a už Jindrův otec a můj děda byli přátelé), tak jsem se s Jindrou a jeho fotografiemi setkával i v pozdějších letech a stali se z nás přátelé. V jeho fotografiích je tolik citu, lásky, někdy chmury, občas i humoru, které kolikrát absurdní život přináší, že je to až neuvěřitelné.

Co se týká obalu Kultra!, tak to šlo ráz na ráz. Za Jindrou jsem zajel na Sovinec. Pověděl mu o miniaturním vydání tří set vinylů naší první desky a požádal ho, zda bychom mohli použít některou z jeho fotografií na obal. Poté jsme se začali spolu probírat jeho sbírkama fotografií a hledat, které by byly vhodné na obal naší první desky Mezi Skyllou a Charybdou. Jindra mi ochotně vybrané sbírky půjčil, s kapelou jsme výběr zúžili a dohodli se na dvou konkrétních.

U druhé desky K nevíře to je vlastně stejný příběh. Chtěli bychom Jindřichovi z celého srdce poděkovat za svolení k použití jeho fotének (jak on sám rád říká) na naše desky a také za jeho naprosto punkový přístup, nechtěl za to ani korunu.

Vaše nová deska vyšla na krásně udělaném LP/CD. Je pro Vás důležitý, aby Vaše hudba vycházela na "hmatatelných" fyzických nosičích? Jak se díváte na online publikování hudby na netu, ať už zdarma nebo za peníze?

Trek: Určitě je pro nás důležité, aby naše hudba vycházela na fyzických nosičích. Možnost si koupit v dobré kvalitě digital download (který je na bandcampu Kultra! taky k dispozici) je ale taky dobrá věc, protože se k nahrávce mohou dostat i lidé, kteří si z určitých důvodů nechtějí pořizovat LP/CD, nemají gramce nebo CD playery, nechtějí platit poštovné atd...

U alba K nevíře jsme původně neměli v plánu dělat CD (tak jako jsme jej nedělali ani u Skylly a Charybdy), ale jen vinyl. Nicméně jsme zjistili, že je ještě pořád dost lidí, kteří mají rádi cédéčka a pořizují si originály. Byl to v podstatě nápad Martina Valáška (Malárie Rec.) a my na to kývli. Já sám mám doma pár CDs, za které jsem moc rád.

Vím ale, že se vždycky budeme snažit, aby alba Kultra! vycházela na vinylu. Elpíčka jsou pro nás láska, která nerezaví a vyhovuje nám jak po zvukové, tak i materiální stránce. Když si člověk koupí skvělé LP, poslouchá ho a listuje bookletem, je to jako pohlazení. A všichni, kdo mají vinyly rádi, vědí, o čem mluvím.

Kdo dělal vizuál Vaší desky? Moc se mi líbí obal, ale i to, jak máte všude pěkně sjednocenou grafiku – myslím na nahrávce, webu / profilech ... Je pro Vás obal důležitý, podobně jako texty?

Vaant: Díky! Grafika, koncept obalů a vizuál stránek jsou takříkajíc mými dítky, ale samozřejmě musí projít sítem souhlasu ostatních, kteří mívají své připomínky. Vždycky jsem měl rád invenční, nápadité, ale zároveň jednoduché motivy desek, obrazů, fotek, filmových plakátů či obalů knížek. Představu mám pokaždé poměrně jasnou, technicky mi ji pak pomáhá realizovat Martin Koubek (z brněnských TUMMO), páč nejsem grafik jako takový. Některými nápady také přispěl přímo on, například u nové desky to je onen motiv soukolí na

textové příloze, ke kterému ho inspiroval jeden z našich textů. Snad je z vinylů patrná i inspirace různými uměleckými/grafickými směry či konkrétními díly, třeba na textové příloze Skylly jsem chtěl vzdát hold grafice polistopadových čísel časopisu Vokno, který mám hodně rád. Ale samozřejmě se snažím grafiku koncipovat tak, aby nenarušila vyznění fotografií Jindřicha Štreita, ty musejí mít svůj prostor. Pokud se to podaří, tak bychom ještě rádi s Jindrou spolupracovali na obalu třetí desky, která by završila "štreitovskou" trilogii i s jejím jednotným grafickým konceptem. Takže ano, obaly desek rozhodně nechceme odbýt.

Máte na nové desce nějakou písníčku, která by zcela vystihovala podstatu Kultra? Hudebně i textově …

Vaant: Hej, asi tě zklamu, ale ani nevím, co je podstata Kultra! – snad jen to, že máme rádi muziku bez ohledu na styl a v textech máme tendenci se vyjadřovat k dění kolem. Takže spíš než jeden konkrétní song nás bude vždycky vystihovat aktuální deska, aktuální songy, proto doufám, že neustrneme na jednom místě.

Od desky k živému hraní. Doba je jaká je. Dovedete si představit, že byste nahrávali jen desky a živě nehráli? Jak je náročné Vás pozvat na koncert?

Trek: Dovedu si představit projekt, se kterým bych vydal nahrávku a nebylo by k tomu žádné živé hraní, to ano. Ale tohle se určitě netýká Kultra!, tady si to bez živého hraní představit nedokážu. Přestože všechny jarní koncerty padly a na podzim to nevypadá o nic lépe, tak si myslím, že ty naprosto šílené a nelogické nařízení se budou obcházet a myslím si, že i když nebudou "ofiko" akce v klubech, tak se rozjednou menší "soukromé" akce a možná vznikne víc takových míst jako byl Vrah, SF Mini v Olomiku, Sibiř v Brně nebo svého času Vesmír ve Vsetíně, kde se koncerty budou s určitou opatrností konat dál. Možná se pletu a nebude dlouho nic. Fakt nevím.

No a jak je náročné nás pozvat na koncert není otázka tak úplně na nás. Podle mě to náročné není, tedy pokud pro zájemce o náš koncert není těžké napsat nám email nebo zvednout telefon, zavolat a domluvit se s náma. Až do dnešního dne jsme se dokázali s lidma, kteří dělají koncerty vždycky rozumně domluvit, a pokud nějaký koncert nevyšel, tak to bylo spíš z různých rodinných důvodů nebo měl někdo z kapely vážný zdravotní problém, že jsme zkrátka přijet nemohli.

Zmínili jste, že jste „DIY punks“. Položím trochu obecnější otázku, jak vidíte Vy osobně hardcore punk v roce 2020?

Vaant: Stejně jako kdykoliv předtím. Máme rádi lidi a kapely, pro které hardcore punk znamená i něco jiného než jen nějaký konkrétní hudební styl.

Ve vašich končinách je hodně skvělých, inspirativních, kapel. Je něco „lokálního“ co Vás osobně utvářelo? Vnímáte něco jako „rožnovský zvuk kapel“?

Vaant: Jo, je to celkem psycho, na tak malém prostoru taková koncentrace solidních kapel. A to nechci, aby to znělo jako pustý ego trip, řekl bych totéž, i kdybych z Rožnova nepocházel. Čím to je, nevím, asi by každý řekl svou teorii. Odpověď by byla asi jednodušší, kdyby se to týkalo jen HC/punkové scény, ale faktem je, že i před jejím vznikem i souběžně s ní zde byla spousta výborných kapel bez ohledu na styl, namátkou Arkánum, Beránci. A co osobně nás utvářelo? Milion věcí, ale jednu věc bych zmínil (někteří kamarádi se mi budou smát) – v roce 1984 (příznačné to datum) šla do kin v Československu obnovená premiéra filmu A Hard Day's Night s The Beatles. Já už v té době byl zapálený fanoušek téhle party, takže jsem ani nemohl dospat a ten film jsem pak v době nudné, šedé a pitomé bolševické normalizace naprosto hltal. V rožnovském kině bylo tehdy max 20 lidí. Až po třech dekádách jsem zjistil, že tam ještě někde seděl i Ondřej Fekál (Co-ca, Telefon, Lucifer Efekt) a Ctib (Telefon, Chorobopop). A de facto jsem se shodli, že vidět tuhle partu bylo pro nás tři jedním z hlavních impulzů k tomu, že jsme o pár let později založili kapely.

Ale vlivů bylo neskutečně mnoho, politika, dlouhé společné diskuze, vegetariánství, konflikty s náckama, filmy, knihy, umění, místní ZUŠ, možná i to, že jsem hned začátkem 90, let pravidelně dovážel do Rožnova z Prahy z jedné z prvních půjčoven CD v ČSR mraky parádní muziky, která nás formovala další dekády. Ale furt to nevysvětluje, proč tam je tolik dobrých kapel. Možná je tam něco ve vodě, hehe. Každopádně, jsem velký fanoušek Telefon, Innoxia Corpora, Co-Ca, PSI, Výbor veřejného blaha, Uštkni, Chorobopop, Lucifer Efekt, Ctiba a Martina Valáška. Ale nemyslím, že tím společným by byl nějaký zvuk či úzký hudební styl, spíš obsah, texty, přístup k věci. Ale je fakt, že třeba grindcore nebo crust se na nás moc nepodepsal, v zásadě jsme všichni popaři.

Rád jsem si Tebou/Váma popovídal, díky za čas a stejně tak rád jsem u Toho poslouchal Vaší novou desku. Loučím se a pokud jsem na něco zapomněl, je tady poslední prostor se vyjádřit …

Vaant: My děkujem za zájem, otázky i vlídná slova na adresu naší desky. Žádný závěrečný všeobjímající vzkaz nemám, snad jen – mějte rádi zvířata. A někdy třeba na viděnou na koncertě Kultra!

Kultra! – Vaant (hlas) + Trek (basa, komp) + Goldy (kytara)

Více na: kultra.bc.com.

středa 7. října 2020

The Restarts – Uprising

Londýnské punks The Restarts není potřeba zdlouhavě představovat. Hlavně v našich končinách mají své jméno díky nahrávkám na Malárie a PHR Records. Po šesti letech od posledního alba „A Sickness Of The Mind“ jim během loňského podzimu vyšlo pod hlavičkou Pirates Press Records (za spolupráce s No Label Records) nové album pojmenované „Uprising“. Od prvního pohledu je více než jasné, že se jedná o útočnou punkově jedovatou desku.

Pro mnoho punks bylo album „Uprising“ očekávanou deskou. Punkový trojlístek tvoří stále autorská dvojice Robin & Kieran, podepsaní většinou textů a muzikou & doplněná novým bubeníkem Jeremym. Grafiku desky opět dělal Kieran a je skvělá! The Restarts se mi líbili vždycky, přiznám to hned v úvodu svého psaní. Hrají energický punk a nepolevují ani s novou nahrávkou. Stále se jedná o energický punk s thrashing kytarou, ska pasážemi a jedovatým štěkavým Kieranovo vokálem, který doplňuje kytarista Robin. Album má silný zvuk (master dělal Daniel Husayn, North London Bomb Factory), tah na branku a vyzdvihuje ho i fakt, že The Restarts se nebojí poukazovat na palčivá témata v současné společnosti. “Uprising“ je jízda přesně v duchu předchozích The Restarts nahrávek. Viděl jsem tuhle kapelu asi dvakrát živě a vždycky to bylo hodně dobrý. Jednou v nějaké zaplivané olomoucké putice a podruhé ve Vídni v EKH, kde hráli s Bloody Phoenix (jo, tam to bylo o hodně lepší). Energický punk v podání The Restarts jede kupředu bez sebemenšího škobrtnutí a jeho tvůrci se nebojí prokládat punk kytarovými sóly a ska pasážemi. Jasně na oboje dojde i na desce „Uprising“ a myslím si, že to k The Restarts již neodmyslitelně patří. Stejně jako občasná thrash kytara. Líbí se mi to a nemám s tím nejmenší problém, kapele to otevírá dveře k stylově „širšímu“ publiku a hlavně vzniká namíchaný koktail z různých stylů. Je zajímavé poslouchat, jak mezi nimi The Restarts balancují a vytvářejí svůj osobitý energicky mix, ve kterém se vše propojuje. Punk, ska a snad i zmíněný thrash. Kytary jsou silné. Líbí se mi, jak vytvářejí melodické pasáže, sóla a podpořená bicími, bassou a zpěvy. Výsledek je skvělý - energický punk! Vyzdvihují ho silné texty plné vzteku a hněvu plynoucí z nerovnosti a nespravedlnosti ve společnosti. Všichni většinu problémů o kterých The Restarts zpívají známe. Některých se týkají, jiní se k nim vyjadřují a další třeba mlčí. The Restarts témata vytáhnou, propojí je heslem „We are revolting!“ a silou své muziky je tlačí do posluchačů. Má to sílu a je osvěžující vidět, že i věcné pojmenování problémů, jejich vyzdvihnutí, má rozhodně smysl. Kdybych měl jmenovat nějakou aktuální punkovou kapelu, která je pro mně inspirativní, určitě by to byli The Restarts.

Energie není nekončená a každý máme daný svůj kontokorent, ze kterého lze čerpat. Někdy se dobíjí, baterka vydrží déle, jindy se pouze čerpá a může se stát, že přijde okamžik vybití, v horším případě totálního vybití. The Restarts muzika je energická a baterky rozhodně dobíjí. Možná znáte slova (nebo knihu NÁŠ DŮM JE V PLAMENECH, Broken Books) od Grety Thunberg ve kterých říká „chci, abyste jednali, jako kdyby byl dům v plamenech ...“ a přesně tímhle proslovem začíná první písnička „Panic“. Proslov a Gréty s náslenou The Restarts verzí. The Restarts jsou neúnavní, jak v útočných textech, politických aktivitách, tak v podání jejich energické mixu old school punku a ska. Přesně v tomhle duchu odstartovali desku "Uprising" a přesně taková je i celá deska. Nemá asi slabé místo. V upoutávce na novinku kapela varuje: deska obsahuje ostré politické kritiky týkající se gentrifikace, duševního zdraví, původu homofobie, závislosti a politického cirkusu, kterým je Brexit! Většina textů je navíc velice trefných! Na novince najdeme i píničku "The One Percent", ze splitu Subhumans / Restarts - 99% / 1%, který předcházel vydání nové desky.

Mix vzteku a energie, to jsou The Restarts i na desce „Uprising“! Revoltují a hrdě se na obalu hlásí k heslům „trans right, free Palestina, keep abortion legal, black lives matter, refugees welcome, save the nhs, be gay do crime ...“ Skvělá punková deska s přesahem! (S)

Seznam skladeb:

A:
1. Panic
2. Living A Lie
3. Shut Doors
4. First World Problems
5. Out And Proud
6. The One Percent

B:
7. Uprising
8. Black Dog
9. A Dark Day In September
10. The Fork
11. 20 Years
12. New World Order

https://shop.piratespressrecords.com/collections/new-featured-music/products/the-restarts-uprising-lp-cd

Desku poskytlo vydavatelsví http://piratespressrecords.com.

neděle 30. srpna 2020

Lenny Lashley's Gang Of One - s/t

7"EP picture ( Holdfast Records)

O Lenny Lashleyem (Boston, Massachusetts) jsem napsal již několik recenzí. Jeho jméno je spojené s bostonskou punkrockovou scénou, Leny působil v mnoha kapeléch - byl frontman Darkbuster, hrál v Mighty Mighty Bosstones a na kytaru hraje ve Street Dogs. Kromě kapel se věnuje i sólovému hraní a má několik akusticky laděných projektů - Lenny And The Piss Poor Boys a Lenny Lashley's Gang Of One. S poslední zmíněnou partou má venku několik singlů a dvě desky “Illuminator” a "All Are Welcome", obě vydané na Pirates Press Records. Lenny Lashley's Gang Of One vydali svou první nahrávku v roce 2011 pod hlavičkou Holdfast Records a po letech vyšel její třetí repress, dnes již tohoto raritního singlu.

Lenny Lashley má skvělý hlas, je autetický a jeho písničky jsou "uvěřitelné". Zkus jo?. Pro krátké opakované představení cituji sám sebe "Kdysi jsem na netu narazil na Lennyho písničku Two Robbers a dodnes mám tak trochu dojem, že bych ji dokázal poslouchat neustále dokola. Dokáže si mě omotat kolem prstu a zlepšit mi náladu. Mohu s ní prostě vypnout a prostě jen poslouchat. Podobně je na tom i albem All Are Welcome. Deska je to různorodá a každá písnička má trochu jinou náladu. Po několikátém poslechu do sebe ale všechno velice pěkně zapadá a právě proto je to velice rozmanitá deska. Snad i díky tomu její poslech uteče velice rychle. Když uslyšíš Lennyho hlas, možná se Ti vybaví jména jako Tim Barry, Chuck Ragan, Brian Fallon, Kevin Seconds, Jona Snodgrasse, Mike Ness ale i Springsteen nebo Strummer. Jeho sólové projekty přinášejí více než malé množství rockového písničkářství a většinou zní jako kompletní kapela. Ano, na Drag The River nebo Lucero jsem si také vzpomněl." Písnička Two Robbers je z desky Lenny and the Piss Poor Boys, která doufám, že vyjde v reedici, stejně jako třípisničkový picture, kterým Lenny Lashley's Gang Of One začali své vydávání. Debut vyšel v roce 2011, druhé vydání v roce 2019 Lenny vyprodal během několika koncertů s DROPKICK MUPRHYS.

Singl vyšel jako picture disk, s pěkným tattoo motivem a aktuální press je od debutu jinak barevně laděný. Jinak jsou něm ty samém pecky jako předtím. Tři skladby Tonight, Viva Rock-n-Roll a JFK. Nahrávka je ze studia Little Eden Studios, které vedou lidé z The Bouncing Souls a nahrávali tady krom jiného třeba Fake Names. Rozloučil bych se poslechem písničky Two Robbers. Na singlu sice není, ale dýchne z ní perfektní surf atmosféra, je skvělá a s Lennym ji mám tak nějak stále spojenou. Osobně si cením i některých Lennyho gest, třeba ... že v době odmítání migrantů pojmenuje svou aktuální desku All Are Welcome ... v době, kdy americký prezident chtěl stavět zdi, udělá tričko s velkým nápisem Fuck your wall ... Tohle je muzika opravdu pro všechny, All Are Welcome. (S)

pondělí 17. srpna 2020

Breaker Breaker – Wreckin´ Machine


12”LP (Rokka Records)

Co se ukrývá pod názvem Breaker Breaker? Může to být třeba akční film Breaker! Breaker! (Bourák) s Chuckem Norrisem. Já ale budu psát o US kapele z Portlandu ve státě Oregon, kteří si dali jméno Breaker Breaker. „Wreckin´ Machine“ je jejich debutní album z roku 2016. V čele kapely stojí persóna jménem Timmy Rokket, chlápek který má kolem sebe další dva borce. Všechno se točí ale hodně kolem něho! Jeho jméno je zajímavé i tím, že je bubeníkem P.R.O.B.L.E.M.S., kteří jsou u nás v známý díky jménu Kelly Halliburton, koncertům a singlem na Gasmask Records.

Logo Breaker Breaker jsou dvě písmena BB a nese se v podobném duchu jako Boston Strangler logo. Hodně se mi to líbí! Neber to ale jako nápovědu, snad jen moji osobní poznámku pod čarou. S Breaker Breaker se nebudeme pohybovat v hardcore – ani na punkovém hřišti. Nejvýstižnější popiskou bude slovo rock´n´roll. Wesley Willlis měl pecku „Good news is rock n' roll ...“ , Joey Ramone „Rock 'N Roll Is The Answer“ … Ano, i rock´n´roll má mnoho podob. Myslím si, že tohle slovo zcela vystihuje kapelu Breaker Breaker a jejich debut. Již podle fotek v bookletu desky je jasné, že pánové dají hodně na „imidž“ (ve stylu Mötley Crüe) a rock´n´roll je pro ně hodně důležitým slovem!

A vlastně je to je celý poměrně jednoduchý - pokud je pro Tebe rock´n´roll vším, vše je pak celkově jednodužší! Deska „Wreckin´ Machine“ je o silných kytarových riffech, vyhrávkách, heavy odéru a o divoké jizdě v levém jízdním pruchu! Je to chytlavý, nakažlivý a trochu nebezpečný tím, že se Ti do pravého jízdního pruchu nebude chtít ani trochu vracet! Rock 'N Roll Is The Answer! Víc nemá cenu psát ... (S)

Breaker Breaker

PS: deska „Wreckin´ Machine“ je myslím již vyprodaná. V loňském roce ale kapele vyšlo další album “Burn It Down” (Dead Beat Records). Pokud slyšíš na popisky heavy metal, hard rock, punk, rock & roll ... potom dostaneš pokračování debutní desky. Všechno se bude opět točit kolem jména Timmy Rokket, který se na ní obklopil zase jinými borci.

neděle 2. srpna 2020

Coffin Varnish - Hajzle



7"EP (CVPUNKS 2020 & Ultima Ratio)

Začátkem roku jsem udělal rozhovor s Markem Rybenským, zpěvákem Coffin Varnish. V té době již měli zadané v lisovně své debutní vinylové EP. Nějaký čas utekl a singl vyšel za spolupráce kapely (CVPUNKS 2020) a brněnského labelu Ultima Ratio. Již podle grafického ztvárnění obalu je více než jasné, že tohle bude hrubá jízda! A taky je! No, ale to se dalo očekávat i podle sestavy kapely, kterou tvoří členové Festa Desperato, Evidence smrti, Brünner Todesmarsch, Alkalmotlankodik, Kullervo a možná i jiných spolků brněnského (+/- okolí) crust punkového podsvětí.
Všechny jmenované kapely mám rád, dobrý je i demo Coffin Varnish. Očekávání tedy byla na místě a zklamaný rozhodně nejsem! Super obraz (obal) a ostrý zvuk! Přesně tohle přináší Coffin Varnish na svém debutu. Valý přímočarý a hrubý hardcore / punk / metal. Nebojí se kytarových sól, ani občasného zrychlení, kdy bubeník předvádí solidní výkon naklepávače nýtků! Nahrávka je hrubá, ostrá jako břitva a má silnej tah na branku, který je vyzdviženej Márovo zajímavým frázováním. Bylo to super v Evidenci smrti a tady je to podobně dobrý! Zmínil jsem metal, Coffin Varnish jím lehce prokládají hardcore punk a zní to dobře. Snad bych vypíchnul i členitost náhravky a nebojácnost používat zajímavé postupy, zrychlovat – zpomalovat, snad i experimentovat! Hardcore punk v pojetí Coffin Varnish má svůj ksicht a jednoznačnej tah na branku - je hrubej a osobitej! Má i "fuck you" odér, tady se tomu říká - naser si!
EP vyšlo v nákladu 300 ks za spolupráce kapely a Ultima Ratio, což je dle mého hodně dobrá kombinace! Limitovaná edice prý není a ani nebude, cože je taky super! Obal kreslil Tomáš Mitura (Vole) a již od prvního pohledu je to paráda! Hrubej animální naivismus! Smrtka, těžký boty, ostnáč ... grafika je hodně hrubá a skvěle pasuje k muzice Coffin Varnish.
Texty jsou kolektivním dílem Coffin Varnish a všem je parádně rozumět, což hudebnímu ztvárnění dodává další rozměr. Mají sílu zařezávat do palice a brzo si je řvu s kapelou. "Hřebíky od krve válí se na zemi, přichází nový věk ...". Říkám si, že třeba právě takováhle muzika je jedním z cest k duševní očistě! Možná, kdo ví? Jsme ale na začátku, a v textech jdeme ještě dál. Tady se nejde s hlavním proudem, ostatně jak se zpívá ve druhém válu "Naser si" - "... vzpřímené hrudi ... nic pro mě dámy a pánové, nic pro mě v tomhle není ..." Texty jsou hrubé a odráží i dnešní dobu. A pozor - jedno je jasné, hlavně aby nás uvnitř nezabil nějaký hajzl! Přeskočím k "Hodnému klukovi", poslední písničce. O čem je? Je o tom, že autor chtěl být hodnej kluk a nějak mu to nevyšlo. Já jsem chtěl zase být "né tak hodnej" kluk a taky mi to nějak nevyšlo! Singl "Hajzle" je dokonalým lektvarem proti destrukci mozku. "Hoax - hoax - hoax - zvoní nám hrana ..." Rychle to pusť, ale na profilu kapely najdeš jen dvě pecky jako ochutnávku! (S)

http://cvpunx.bandcamp.com


Strana A
1. Intro + Sekty
2. Naser si
Strana B
3. Co ?!
4. Hajzle
5. Hodnej kluk

pátek 24. července 2020

Godot Youth | rozhovor



Godot Youth přicházejí po několika letech od svého prvního dema s debutním EP pojmenovaným "Prostředí". Je prvním vinylem kapely a vyšel za spolupráce Godot Youth, Ultima Ratio a Noise Mafia na 7“EP. Právě tenhle povedený kus vinylu byl impulzem pro krátké emailové povídání o kapele, desce atd. …
Otázky: Samuel, odpovědi: Kocour a Prochy.


Ahoj, zdravím Vás z lesů nedaleko Olomouce! Jirza mi nabídl možnost napsat recenzi na Vaše nové EP a jsem rád, že máte chuť pustit se i do krátkého rozhovoru. Povězte něco o kapele, aktuálním EP, máte možnost se představit …
P: Zdar, mě říkají Prochy, v GY hraju na kytaru a nosím většinu riffů. Kocour se představí sám, ale kromě nás dvou GY tvoří ještě Markéta (vokál), Pája (basa) a Vojta (škopky). Já jsem rád, že se nám tohle EP podařilo vydat i když asi v tu nejdebilnější dobu, vzhledem ke koronaviru a s tím spojenými omezeními, ale to se snad brzy zlepší. Obzvlášť jsem rád, že se na EP nic neposralo, protože například mix a master jsem dělal já. Obecně s výsledkem jsem dost spokojený, ale vůbec to nebylo zadarmo. Taky jsem dost rád, že jsme konečně dobře nahráli vál Prostředí který hrajem už od prvního koncertu, což bylo ze začátku roku 2015 nahoře na Yachtu, kde jsme otvírali tehdejší ročník akce Víc než hudba, víc než móda. Od té doby sestava seznala několika změn, obzvlášť na prokletém postu basáka/čky, kde se (svévolně!) vyměnilo za těch 5 let 5 lidí. Slýchávám, že teď máme dobrou sestavu (což mi taky přijde), tak doufám, že vydrží!
K: Ahoj Honzo, tady Kocour. Lehce doplním Prochyho. V kapele zastávám druhý zpěv. Já jsem z působení v GY opravdu nadšený, protože ač má předchozí kapela Rapsöd byla se svým pojetím thrash/punku pro mě skvělá zkušenost (parádní lidi, na které nedám dopustit, super akce, pár docela povedených válů atd.), tak v Godot Youth konečně hraji opravdu to, co jsem chtěl vždycky hrát a k čemu jsem tíhnul. Tedy nasraný HC/punk. Vždycky jsem chtěl mít v kapele mužsko / ženský zpěv a i to se mi v GY splnilo. Trochu mě mrzí, že jsme stihli s GY za 5 let existence složit a nazkoušet materiál jenom na demo a jednu 7EP. Těch 7 songů na Prostředí jsme skládali a pilovali 3 roky, což se může jevit, jako že jsme neskuteční lenoši, ale jinak to přes personální kolotoče nešlo. Ohledně změn na postu basy jenom doplním, že si občas říkám, jestli to není náhodou mnou, jelikož i v Rapsöd jsem hrál se 4 basáky (čkami) a nyní v GY s 5. Hold basáci asi bývají více přelétaví než ostatní posty v kapele. Velkou radost nám dělá Vojtík, jelikož jeho začátky byly po Keydovi logicky těžké, ale zhostil se toho skvěle a hlavně songy, do kterých už si skládal škopky sám, zní perfektně. Pevně doufám, že se sestava GY nyní stabilizovala a užijeme si ještě spoustu srandy. Za sebe musím říct, že jsme se konečně opravdu sehráli a ač na každým koncertě něco posereš (dokonalé vystoupení neexistuje), tak posledních 5-7 akcí bylo z naší strany relativně suverénních.
Líbí se mi název Vaší kapely. Jak vznikl, co má vyjadřovat a kam sami sebe „stylově“ řadíte?
P: Název jsem vymyslel já, když jsme na začátku kapely vybírali název a v demokratické soutěži nám ze všech návrhů vyhovoval nejvíce. Je to reference na známé absurdní drama Čekání na Godota od Samuela Becketta a taky nemá mít jednoznačný význam. Poukazuje na subjektivitu a absurdnost života a světa ve kterém žijeme (stárneme), i na čekání, až někdo něco pro nás udělá, na správnou chvíli, když na čem opravdu záleží je kdo co dělá, ne kdo má pravdu.
Stylově bych nás strčil do široké škatulky DIY hardcore/punku, ale hlavně cením když lidi píšou ten název správně, protože už několik lidí to dokázalo zprznit haha.
Jak by jste svými slovy představili sebe a ostatní členy kapely?
K: Tak jelikož se Prochy vyhnul trošku bulvární otázce, tak na ni odpovím já. Jsem Ondra (skoro všichni kamarádi/dky mi ale říkají Kocour a myslím si, že spousty lidí ze "scény" mě vlastně ani pod mým civilním jménem nezná), věkem pohybujícím se mezi 30-40 lety. Vlastně celou svou "kariéru" jsem držel v ruce jen mikrofón nebo pivo. Prošel jsem si dvěma kapelami, a to Rapsöd a Godot Youth. Mimo pódia a zaplivané pajzly se živím jako projektant ve stavebnictví, což je občas docela nevděčná práce. Mraky zodpovědnosti, stresů, ale většinou nic moc výdělek. Kytarista Prochy je rožnovák odkojený na prsech Vrahu a v mládí i do dění kolem tohoto legendárního místa zapojený. Vtipné je, že Ctíb ho učil na základní škole hudební výchově... jablko se moc daleko od punku neodkutálelo. Prochy hraje ještě v relativně mladé brněnské PV brusce jménem Orbán na basu a na pivo si vydělává jako IT specialista. Vojtík je jediný v kapele ženatý se závazky a s dítětem . Prošel si na bicí nějakými indie kapelami a dost čumím, jak se zhostil bubnování v punk/hc kapele. Vojtík v civilním životě dělá co ho zrovna baví nebo co se namane, aktuálně ve slévárně. Pája u nás mastí na baskytaru a prošla si před GY moravskými kapelami jako Dispiräte, Bad Age atd. Když už jsme u toho bulvárku, tak bez povzbuzení vínečkem pro zahnání trémy na podium nevyleze . Pája se aktuálně živí jako fakturantka. Posledním členem je Markéta, která společně se mnou svírá v ruce mikrofón. V době studia v Olomouci zpívala v místní kapele Moriarty. Markéta je jednou z nejlepších veganských kuchařek v Brně, kdy lidi bez nadsázky čekali fronty před Die Küche, aby mohli ochutnat něco z jejího kulinářského umění. Každopádně mám pocit, že jsme si lidsky dost sedli a je to momentálně fajn. Tak... doufám, že jsem někoho z kamarádů z kapely nenaštval a nedostanu na nejbližší zkoušce po hubě!
Předpokládám, že jste lokalizovaný v Brně. Jak to tam aktuálně vypadá s hardcore / punkem?
P: V Brně je to dlouhodobě dobrý, akorát teď se nic neděje kvůli koronaviru, což snad už brzo pomine. Jsou tu super nové kapely jako např. Hever, pár co zatím ještě jen zkouší, složené ze známých tváří i nových, kámošů co nikdy pořádně nehráli. Nový je i projekt Orban, kde držím basu a hrajem takový powerviolence pro chudý (bude split EP s Carl Gut (RIP)). Už tu každá druhá kapela nehraje crust což je taky super hehe. Jsou tu pořád dobrý místa na hraní a pro lidi kdo ještě mají čas tuna aktivit jako např. Food Not Bombs. Hlavně bych vyzdvihnul Sibiř (biosibir.cz), která doufám dlouho vydrží protože z míst v Brně má nejvíc atmosféru opravdového DIY místa s přesahem, které tě nabíjí energií.
K: Doplním Prochyho a musím jeho slova jen potvrdit. Brno je aktuálně, co se týče hc/punku, opravdu docela živé místo. Vedle zavedených prostorů jako je legendární Yacht a Vegalité fungují už nějaký čas Bajkazyl, Kabinet Můz (kde se o punkovou produkci starají Slovča s Jirzou a provozují zde i obchod s deskami pod názvem Kabinet Records) a další jiné. Nezávislé doupě Sibiř je kapitola sama o sobě. Prostor, o který Martin Koubek v Brně dlouho bojoval až ho nakonec získal. Místo fungující čistě na dobrovolnické bázi a s velice různorodým programem, které má neuvěřitelné kouzlo DIY. Rozhodně stojí za navštívení. Z kupy kapel bych chtěl vypíchnout dvě a to Brünner Todesmarsh, kteří mají neskutečně našlápnuto. Kopanec do xichtu s nezaměnitelným Miruusovým vokálem. Druhá kapela Lži už bohužel nefunguje. Hráli vynikající spratkovský primitivní punk jaký v Brně nehrál hrozně dlouhou dobu. Doporučuji sehnat si jejich kazetové demo.
Další dvě otázky budou obecnější, již jsem je i položil předchozích rozhovorech. Jak vidíte Vy osobně hardcore punk v roce 2020?
P: Podle mě je to s hardcore/punkem pořád stejné, a to není na škodu. I když jsou lokální i větší "období sucha", jak co se týče organizování koncertů, tak fungování a zakládání kapel, tak nadšenecké jádro pořád je a bude. Zhruba před rokem jsem měl pocit, že to jde všechno z kopce, scéna umírá, ale co jsem se bavil s různými lidmi, tak to tak neviděli. Lidi mají žízeň po hc/punku různě a někdy je hold sucho. Každý si dělá, co sám uzná za vhodné a tak to má být. Co se týče koronaviru a možnosti, že mezinárodní turné se vůbec konat nebudou, tak bych to neviděl tragicky, třeba to dá příležitost víc vidět kapely z různých koutů republiky.
K: No, zajímavá otázka. Já osobně se o hardcore/punk v roce 2020 nebojím. Je pravda, že není vidět tolik nových kapel jako dřív, ale přece jenom nějaké vznikají. Ač je většinou zakládají stále ti samí lidé, kterým je 30/40+. Nová, zapálená a rebelující krev by nebyla od věci, ale dokud bude na co poukazovat v textech, bude hardcore punk na živu. Na druhou stranu mám radost z každého mladého člověka, kterému je kolem 20 a není pro něj hc/punk jen hudba, u které vydrží chvilku. Navíc není nikde dané, že se z konzumenta hudby nestane člověk aktivní pro scénu, ať už hraním v kapele, pořádáním koncertů nebo aktivismu v lidsko/zvířeco právních otázkách atd. Časy 90-tek, na které spousty pamětníků s nostalgií vzpomíná už se pravděpodobně nevrátí (myslím, že i ty jsi pamětníkem že?), kdy hc/punk byl defakto synonymem aktivismu a aktivity kolem kapel měly větší přesah. Nicméně spousty zvířecích/lidsko právních aktivit převzaly neziskové organizace, které se je snaží dostat mezi širší spektrum lidí a ti nějakým způsobem pozitivně reagují. Dříve na ně poukazovali hlavně punkáči. Řešit fašizmus už není jen dominantou hc/punku, ale hlavně mladí lidé už k tomuto tématu nejsou úplně neteční a lhostejní.
Co když Vám položím otázku - jsi víc muzikant nebo punk?
P: Hehe, tak to určitě punk. Zaprvé nějak moc dobře nehraju, nechodil jsem na to do školy. Hlavní je pro mě umět zahrát to co chci hrát, jak chci hrát, a to nejsou nějaké extra složité věci. Zadruhé bych se nechtěl hraním živit, což je podle mě velkou části definice muzikanta. Hudba a svět kolem ní ("scéna") má na mě velký vliv osobně, psychologicky, a nechtěl bych, aby můj vztah k ní byl ovlivňován penězi, podobně jak jsou ovlivněni různí lidé, jejichž prosperita závisí na ignoraci některých faktů, nebo naopak šíření ideí, kterým sami nevěří.
K: Rozhodně punk! Neumím pořádně na nic hrát, neumím zpívat, a přesto si mohu zahrát před lidmi na koncertě a dostal jsem se kapelou na dost míst v Evropě. To se ti v rámci Popu nepovede. Jsem neskutečně rád, že jsem prozřel a dostal se od "krocano" punku, kde jedinými důležitými věcmi byly pivo a bordel, ke kritičtějšímu/přemýšlivějšímu punku. Díky tomu jsem se stal ambicióznějším na poli zpěvu/řevu a začal trošku více řešit frázování a vůbec koncept zpěvu v písních. V Rapsöd jsem zpíval sám, tam to bylo jen o mě, ale v GY máme zpěvy dva a dost mě baví přemýšlet o tom, jak dva hlasy poskládat, aby to nebyla klasická opakovačka.
Vrátím se k Vašemu aktuálnímu EP. Jak vznikla grafika a pod jakými labely vyšlo? Je pro Vás grafika desek důležitá? Stejně tak, je pro Vás i důležité, kde nahrávky vycházejí?
K: Deska byla vydána pod hlavičkami Noise Mafia (což je takový Obstíkův fetiš, kdy desky nenabízí, ale rád by je případně měnil s kámoši či si je hýčkal na prsou...ultra kamarádská pomoc), Ultima Ratio (Míra by se určitě rád desek zbavil) a v kapelní režii (chtěli jsme mít kusy do merche). Náklad byl od počátku řešen půl na půl kapela a labely. Grafika určitě důležitá je, i kdy obecně minimálně pro mě ne, tak jako zaznamenaná hudba. Na druhou stranu jsme přece jenom vydali fyzický nosič, tudíž jsme se snažili věnovat i nemalou část času grafické podobě. Produkt nabízíš jako celek a tak by to mělo i vypadat. Od začátku jsme se shodli, že titulní motiv bychom chtěli otisknout pomocí linorytu. Nápad na motiv titulní strany je můj, který skvěle zpracovala a do lina vyryla Markéty kamarádka Lucka. Vnitřňáky tvořila Markéta a nemalou část sázení a barevných úprav splácala moje sestra s grafickými zkušenostmi. Vlastě už logo kapely tvořila, dle mého návrhu, sestra Danča (dvorní grafik haha). Grafika byla obecně dost kolektivní práce.
Úplně nevím, co je myšleno otázkou, kde nahrávky vycházejí? Vzhledem k tomu, že nahrávka vyšla se zapojením relativně úzkého počtu subjektů (viz výše), tak já jsem s tímto spokojen. Mimo kapely, jsou oba přispěvatelé dlouholetí kamarádi, kterých si velmi vážíme a snad jim desky dlouho nezůstanou ležet v distrech :).
Grafika, další otázku bych rád věnoval textům. Jsou pro Tebe důležité? Jak Vaše texty vznikají? Snažíš se do nich dostat nějaké poselstvím vymezení …? Co posluchač na Vašem singlu dostane?
K: Texty jsou pro mě osobně stejně důležité jako hudba. Myslím si, že takto to vnímá i zbytek kapely. Obecně jsou texty nedílnou součástí songů jako celku. V punku to platí dvojnásob, kdy vedle šokující hudby je to o vyřvání frustrací v textech a poukázání na témata, které mohou posluchače přimět k zamyšlení. Aby mě kapela oslovila, tak se potřebuji nějakým způsobem ztotožnit i s tématy o kterých zpívá. Texty HC/punkových a anarcho/punkových kapel mě pomohly utvořit životní hodnoty, kterých se držím dosud. Jeden příklad za všechny, jak důležité jsou texty v hudbě, jsou třeba kapely Gagarin a Kultra. Hudebně skvělé dnb/elektro/punk kapely, ale jejich sakra naléhavé a skvěle napsané texty celou produkci povznáší na úplně jinou úroveň.
Mám zkušenosti, jak s psaním textů do šuplíku, kdy jsem se je poté snažil napasovat na hudbu, tak s psaním textů do hotové hudby. Za sebe musím říci, že preferuji psát texty do hudby (alespoň kytara a bicí), kdy mohu s frázováním a naléhavostí projevu pracovat v symbióze s náladou hudby. Jsem opravdu rád, že texty jsme v GY psali/píšeme ve více lidech. Bývalý bubeník Keyda složil pár textů a upřímně text Clonazepam byl opravdu schopný tak autenticky a s takovou syrovostí napsat jenom on. Navíc se už do textování zapojuje i Markéta, což je skvělé, jelikož každý z nás reflektuje trochu jiné prožitky, pohledy na věc i styl psaní textů a to dodává hudbě na rozmanitosti.
Témata textů, vždy vychází z momentálního mentálního rozpoložení, kdy texty vznikají. Někdy jsou osobnější, někdy globálnější ve smyslu určitých témat, které se mě dotýkají nebo mám potřebu je nějakým způsobem komentovat. Každopádně jsem nikdy neměl potřebu nějak přímo moralizovat, spíš se o nějaké téma kriticky otřít a zbytek nechat na posouzení a přemýšlení posluchačů.
Na singlu dostane posluchač to. co si zaslouží :). Jelikož se nám bohužel na obal nevešly komentáře k textům, tak si tu dovolím jeden napsat. V době, kdy probíhalo vyklizení pražské Kliniky, jsem reagoval textem Teď ne! Text, týkající se fenoménu squatingu, byl psán v mé frustraci nad tím, že místo s výrazným sociálně/kulturním přesahem bylo vyklizeno jenom z důvodu osobního vlastnictví a avizované potřeby objekt využívat státní institucí. Pohřbili tím místo, kde lidé čistě na dobrovolnické bázi provozovali koncerty, přednášky, výuky cizích jazyků a spoustu jiných aktivit. Výsledek je bohužel takový (jako u všech vyklizených objektů), že objekt vesele chátrá dál bez jakýchkoliv vyhlídek na změnu.
Váš singl je venku a je možné ho sehnat u Vás nebo Ultima Ratio. Jak je náročný Vás pozvat na koncert? Zároveň se s Vámi tímto rozloučím! Díky za odpovědi a máte prostor na cokoliv co Vás napadne nebo na co jsem se zapomněl zeptat …
P: Pozvat nás je jednoduché, stačí se nebát a napsat email hehe. Rádi zahrajem a stačí nám prachy na cestu, trochu vegan jídla, pití a když to není za rohem tak místo na nocleh. Díky za rozhovor! Díky všem co jsou nějak aktivní, kreativní, zejména i za hranicemi své rodiny a blízkých, všem co nejsou normální a jsou otevření nenormálním lidem a všem co se snaží si nelhat. Tak zdar a tipy na muziku z nedávna: Loose Nukes – Behind The Screen, Peace Talks – MMXVIII Tour Tape, Sordid Ship – Vague Digitale.
K: Já jenom doplním Prochyho. Singl seženete jak u nás, tak u Míry Kokavce na Ultima Ratio. Od nás spíše asi na koncertech u Míry klasicky poštou. Děkujeme Same za rozhovor a recenzi EP na Czechcore. Bylo to moc fajn a snad to nebude pro čtenáře moc velká nuda. Díky všem, kteří nám s deskou nějakým způsobem pomohli a všem, kteří nás občas pozvou na koncert. Živé hraní je totiž tou třešničkou pro kterou hrajeme.
email: godotyouth@riseup.net
https://godotyouth.bandcamp.com/
Použité fotografie, archiv kapely - fotil Karel Vyskočil a Dreadlock Fíbí.

čtvrtek 9. července 2020

Godot Youth - Prostředí



7"EP (Godot Youth, Ultima Ratio, Noise Mafia)

Vzteklý ukřičený punk hardcore / hardcore punk! Tahle věta asi nejlépe vystihuje Godot Youth. Pro svůj debut nahráli sedm pecek, které hudebně oscilují mezi punkem / hardcorem. Muzika je doplněná o dvoupohlavními zpěvy, podobně vzteklé jako jejich muzika. Sestavu kapely tvoří tři kluci & dvě holky a usazení jsou v Brně - najdeme zpěváka Rapsöd, druhý ženský zpěv je zpěvačka, která dříve zpívala v olomoucké skupině Moriarty, kytaristu zase učil Ctíb na základní škole hudební výchově a dále ještě hraje v palové kapele Orbán, bubeník prý prošel nějakými indie kapelami a baskytaristka hrála v Dispiräte a Bad Age. Godot Youth jsou poskládaní z aktivních lidí a s novou nahrávkou přicházejí po několika letech od svého prvního dema. Singl byl pojmenovaný "Prostředí", je prvním vinylem kapely, který vyšel za spolupráce Godot Youth, Ultima Ratio a Noise Mafia na 7“EP.

Godot Youth hrají rychle a hlasitě. Pokud bych měl škatulkovat, potom stylově oscilují mezi označením hardcore punk / punk hardcore. Uřvané zpěvy, punkový kolovrátek, DIY nasazení … ideálně poslouchat hodně nahlas. Ano, nahrávka i kapela má v sobě nasranost a energii, která provází hardcore punk od jeho začátků a pokud v něm zůstane, bude tady hardcore / punk stále. Bavilo mě Godot Youth demo, nejen muzikou, ale i logem kapely. Ano, to se mi hodně líbilo, snad pro moji oblibu loga DD (Dean Dirg). V textech Godot Youth se odráží vztek z pozice běžného člověka ... osobní vztek k různým věcem, ať už je to ekologie nebo různé strasti. Nejlépe je asi vystihuje část textu písničky "Alternativa" - "Jen vykřičet… jen vykřičet co srdce tíží ...". I vypuštění osobního "tygra z klece" z klece může ulevit.

Nahrávka vyšla na singlu, který se k ní perfektně hodí, stejně jako ke každé jiné hardcore punkové skupině. Mám tenhle formát hodně rád a je škoda, že singlů pro své poměrně vysoké výrobní náklady moc nevychází a snad i pomalu mizí. Godot Youth měli to štěstí, že se jim za spolupráce s dalšími labely povedlo singl realizovat a je určitě zajímavou DIY hardcore punkovou nahrávkou! (S)

godotyouth.bc.com


Seznam skladeb:
01.Jsme sami
02.Teď ne
03.Jeden z nás
04.Chiméra
05.Prostředí
06.Trofej
07.Alternativa