středa 8. prosince 2010

Vogue „Pompshit“


12“LP (Hardware Records)

Vogue jsou pozdravem ze země vaflí a belgické čokolády. Není to tak dávno, co jsem držel v ruce poslední desku Sunpower „Bondage“ a nemyslel jsem si, že dorazí ještě nějaká další dobrá deska z těchto míst Evropy. Byl to omyl! Jsou tady Vogue a jejich vinylová novinka „Pompshit“. Vogue čerpají z tradice starých hardcore punkových kapel a zárověň jsou tak trochu inovátoři. Nahrávka vychází na německém labelu Hardware Records, který patří mezi nejaktivnější současné evropské labely. Belgium Is Burning!

Amerika má své Negative Approach, Německo Short Fuse a v Beligii jsou Vogue.Vývoj se zastavil, nic nového nepřijde. To si můžete myslet. Dokud si nepustíme „Pompshit“! Jasné je, že po několik generací je recyklovaná mladická naštvanost a právě ona je základním kamenem i pro jejich muziku. Stále více skupin po celém světě se vrací ke kořenům a není žádnou hanbou, že zvuky nahrávek i grafika obalů jsou poznamenané láskou k dobám dávno minulým. Mám to rád obecně a myslím si, že právě tahle špína dělá právě hardcore hardcorem. Vogue mají samozřejmě všechny zmíněné náležitosti. Nasranost, která se přenáší z otců na jejich syny. Hardcore v podání Vogue je impulzivní, žíla na čele je vystouplá a tónům vévodí dominantní agresivní zpěv. Patřičně nasraný a rozhodně nechá vzpomenout na Johna Brannona nebo Henryho Rollinse (jo, toho jsem loňské vánoce viděl hrát v jedné pohádce, tak snad ani letos nebudu zklamaný).

Hned první písničkou „Try“ dostaneme ránu přímo do ksichtu a je jasné, že vztek má své kořeny. Inspirace pro Vogue je evidentně ve starých 70tkových a 80tkových kapelách. Je až k neuvěření, že i tenhle styl hardcore punku se může vyvíjet. Respektive, je okořeněnej modernějšíma prvkama a přesto nezní jako patlanina. Právě tohle bych vypíchnul u Vogue. Baví mě, že cítím progres a snahu styl svým způsobem posouvat dál. Od první pecky se do dřevnatých riffů Vogue, postupně proplétají divné, nervní a snad až rockové postupy. Právě ty vytváří pestrost, zajímavost a vyvolávají ve mně potřebu v jejich muzice hledat. Někde jsem četl, že Vogue znějí jako kdyby spolu prochlastali noc Negative Approach a Pissed Jeans. Vlastně je to úplně přesná popiska a možná bych k nim přidal ještě The Now Denial.

„Pompshit“ má všechny náležitosti pro skvělou hardcore nahrávku a ideální hrací čas, což je něco kolem necelých 20ti minut na 11 skladeb. Oproti předchozímu albu „Dickfaced“ (Holy! Shit Records) je aktuální deska větší tah na branku a není tak kompilovaná. Skladby jsou krátké a výstižné. Bez větších vytáček se jde rovnou k věci. Je to jednoduchý, pokud máš rád agresivní hardcore punk s pachutí staroby, pak si buď jistej, že není „shit“ jako „shit“ a „Pompshit“ je tady možná právě pro Tebe! (S)

http://hardware-records.com
http://novogue.blogspot.com

http://www.discogs.com/Vogue-Pompshit/release/2433007
http://nopunksink-town.blogspot.com/2010/09/vogue-pompshit.html

středa 1. prosince 2010

Dirty Tactics “Love Is Dead, Art Is War”


CD (Flix Records)

Když slyším Philadelphia, vybaví se mi film „Streets Of Philadelphia“ a písnička od Bruce Springsteena. Právě z těchto konců Ameriky pocházejí Dirty Tactics. Album „Love Is Dead, Arts Is War“ je jejich debutní nahrávkou, kterou o sobě dali světu punk rocku vědět. O evropský press se postaral Flix records, s pobočkami v Německu a aktuálně v Rakousku. Flix Records provozuje sympatický a komunikativní chlapík Felix. „Love Is Dead, Art Is War” vydal v limitované edici 100 ks, s ručně dělaným jednoduchým obalem, pro jejich evropské turné s kapelou Bangers. Flix prodává své nosiče a „merch“ levně, což je fajn. Obal „Love Is Dead, Art Is War” je postavený na „arty“ čmáranici a baví mě i název alba.

Dirty Tactics jsem registroval jen podle názvu a někde na netu jsem viděl plakát na společný koncert s kanadskými Statues. Punkový čtyřlístek je z Philadelphie, tudíž mají stejnou lokalizaci jako u nás známější The Loved Ones. Hrají i podobný styl, mix melodického energického hardcore a pop punku. Neboj, nejde o žádnou bezbřehou makeupovou chemii, čekej našlápnutý punk rock/hc, plný silných refrénů. U přirovnáních by padla jména jako The Loved Ones, Statues nebo The Clash. Energie a melodické linky jsou silné a zařezávají se do palice. Dirty Tactics na mě působí hodně optimisticky a ikdyž je neznám, upřímně. Jejich nástroje znějí čitelně, přesně tak jak mají a na větší “distoršn” nedojde. V tomhle se snadno zorientujete. Pecky naprosto postrádají jakýkoliv kalkul, tudíž CD neodložíte po jednom odpoledni. Velkou zásluhu na tom má zpěv. Melodický, přesto razantní a bez podtextu zalíbit se. Tyhle věci jsou devizou Dirty Tactics, stejně jako umění napsat dobrou punkovou písničku.

Album je stylový, nic moc extra nevybočuje. Neskáče se ze stylu na styl, ale určitě se nebudete nudit. Všech dvanáct pecek je skvěle napsaných a při opakovaném poslechu si nejednou vybavíte refrény. Já jsem si je pobrukoval již po několikátém poslechu. „Love Is Dead, Arts Is War“ skvěle propojuje garážový lo-fi Statues punk, s energičtějším stylem The Loved Ones, The Clash punk rockem (Long Time Coming) a snad i Social Distrortion s Johnym Cashem (Kings&Queens). “Kings&Queens” mi nechává v nejistotě, jestli se nejedná o předělávku, ale nikde jsem k problematice “králů&královen” nic nenašel. Název není nějak extra originální, stejný mají pro písničku nebo album i Aerosmith, Killing Joke, Sham 69 a kdybych hledal, našel bych myslím další. Asi Vám dochází, že jejich písničky Vám vylepšují duševní rovnováhu a sinusovka nálad se bude pohybovat v kladných hodnotách. S Dirty Tactics ve walkmanu bude mít klid v duši a nohy v teple. To někdy naprosto stačí. Cítím z nich i kousek lo-fi d.i.y atmosféry kapel z Plant-X-Records a kousek indie provzdušněného šmrncu. Vzájemné prolínání zvuků všech jmenovaných kapel se albem táhne až do konce, přesto nemůžu říct, že by šlo o kopírování. Když znáte jmenované skupiny, tak to na Vás prostě dýchne. Nic víc bych v tom nehledal. Velká hitovka je písnička “Philadelphia”, s výrazně rockovým odérem kapel jako New Idea Society, z našich končin The Mood nebo My Dead Cat. Závěr je téměř akustická písnička “Odessa”.

Pokud neberete označení pop punk jako nadávku a Dirty Tactics neznáte, samozřejmě doporučuji. Znějí fakt dobře! (S)

PS: “Love Is Dead, Art Is War” je z roku 2007 a aktuálně mají Dirty Tactics novou desku. Seženeš ji na vinylu u Flix Records.

www.flix-records.com
www.myspace.com/dirtytactics