čtvrtek 25. září 2014

Canadian Rifle (Chicago, Illinois) + Uštkni (Vrah)


Canadian Rifle (Chicago, Illinois) + Uštkni (Vrah)
Začíná: 08.10.2014 20:30
Končí: 08.10.2014 23:00
Kde: Olomouc

Máte rádi Leatherface? Tahle kapele je jim hodně podobná a je skvělá! Mrkni na https://www.youtube.com/watch?v=XiyYk97COgY.

Další hardcore/punk koncerty v Olomouci najdeš na http://olomoucgigs.wordpress.com/.

úterý 16. září 2014

WITCHES OF MALIBU / Mr.NOBODY & THE…(NOBODIES) - split

10″LP (DOG BLESS YOU RECORDS)

DOG BLESS YOU RECORDS s jistou pravidelností zásobuje náročné posluchače „divnou“ muzikou. Co si s labelem spojit? Lásku ke psům, jiné přístupy k tvoření hudby, i jejímu šíření, a DIY přístup. Ano, i zde stále platí můj oblíbený Press Gang slogan „All (Our) My Orgasms Are DIY„. Dalším štěnětem na DOG BLESS YOU RECORDS je split 10″ WITCHES OF MALIBU / Mr.NOBODY & THE…(NOBODIES). Prokousat se servírovanými tóny opět nebude jednoduché, bude to vyžadovat snahu, odhodlání a otevřenou mysl. Sluch je ale potřeba trénovat, protože cvičené ucho si najde melodii všude. Ano, opět citace, tentokrát SYKYho z Rabies. Takže 3-2-1 a jdeme na to, posaďte se, koncentrujte svou mysl …

Aby se neřeklo, že jsem zaujatý (přesto jsem), začnu psaním o straně WITCHES OF MALIBU. Čarodějky z Malibu … upoutávka DBY nám říká: „…dva instrumentální tracky a jejich vysvětlení ERICem WOODem (BASTARD NOISE).  Něžný políbení akustickou kytarou a efektů, které bodají jako hejno vos v songu „Behold The Golden Dawn“ a vzteklá a temná industriální bestie „Ghost Dog“, která nechá v duši černou díru…“ Uf, je to hodně zvláštní projekt a jedná se myslím o jejich druhou vinylovou nahrávku. Tuším, že loni jim vyšel split 7“EP s Bastard Noise a na netu jsem našel označení „American Industrial Power of Suggestion and Meditations“, které beru jako velice výstižné. Již položením přenosky do první drážky, se musíme připravit na nápor monotónních riffů. Magických! Ať chci nebo nechci, desku doposlouchávám s naprostým nadšením a moje myšlenky jsou plynule unášeny s pohybem jehly po vinylových drážkách. Moje mysl se koncentruje na monotónní smyčky, které se opakují. Atmosféra je tvořená kytarou a zní to opravdu hodně zvláštně. Semknuté temné tóny vyplňují jakýkoliv prostor, jsou protknuté kouzlem nevyřčeného a okořeněné oscilující neuvěřitelně silnou gradací. Přijde mi, jako kdybych slyšel Metroschifter akusticky, hrající předělávky Bastard Noise nebo naopak. Hlavou mi bleskne i nepopsatelná atmosféra akustické instrumentálky z desky Instinct Of Survival ‎– North Of Nowhere... Ty písničky mají své specifické kouzlo, svou magii! Akustická kytara hraná přes nějaké krabičky? Možná. PS: Souvislosti hledej s US noise pionýrem jménem Richard Skott. Pokračujeme. První track mě posadil na pomyslnou lopatu, druhý ji zasunul do trouby. Silné zvuky.

Mr.NOBODY mě baví spoustou věcí. Jednou z nich je jeho „anti ego“ přístup, zatím každou svou nahrávku pojmenoval jinak. Líbí se mi i jeho snaha, na společných nahrávkách vyzdvihnout (chápej, zaměřit naše pohledy) naprosto neznámé zajímavé kapely. „Mr.NOBODY & THE… (NOBODIES) tentokráte jako kolaborace s SH SH / Remek / Gattaca / Marnost, CMITER / Remek / Marnost, FAT G / Inspiral Picnic Punx & Studio, Mr.NOBODY / The … (Nobody) společnýma silama udělali track Birth/Humans VS. Nature / Black Sun . Citéra, krabičky a úžásný Wart Hog v pozadí. Skladba inspirovaná “ láskou“ k lidstvu a jeho aktivitě na této planetě. Song Lajka Space Blues (Voice Of The Voicelles) je inspirován posledními minutama Lajky života, Tentokráte ve spolupráci Blondie /DOG BLESS YOU RECORDS leader/, feny Tessy a Dave Laneyho od AUXES …„ - bezchybné představení od DBY. Mr.NOBODY & THE… (NOBODIES) zní více ambientně, než tomu bylo kdykoliv předtím. Stěny z hluku a hvězdného prachu? Nic se nemění ani na tom, že Mr.NOBODY zní jinak, než kterákoliv jiná kapela u nás v ČR. Dílo tvoří člověk a jeho pes, kteří vytvářejí příběh za pomoci elektronických „krabiček“. Jedničky a nuly. Ze strojů se stávají lidé, z lidí stroje. Lidé přebírají odtažitost strojů a stroje pracují tlakem emocí. Víc lidí, víc ví, a jak je z upoutávky patrné, Mr.NOBODYho noise orchestr se rozšířil o zajímavá jména. Zvuky. Rafinovaně poskládané. Těkavé. Mezigalaktické oscilace. Výpadky proudu. Šumění, které "zní" a mrazí z něj v zádech. Meditace pro náročné. Přistihl jsem sám sebe, že se snažím předvídat cesty tónů. Prohrávám. Tóny ovládají. Závěr patří psímu vstupu v "Lajka" songu - je mrazivej jako pohled Jacka Rozparovače.

Obal je skvělý, vyladěný do maximálních detailů. Jsou na straně WOF pyramidy nebo klobouky? Má Tvůrce Blondie strany rád The Repos? Co by na grafiku řekl Mark McCoy jako grafik? Spousta otázek bez dalších odpovědí. Smekám!

Na desku si vyhraďte raději večer, na její poslech, a následné dozvuky. Nelíbí se Ti něco? DIY je odpověď! Noise je odpověď! Hledám si k němu cestu a tyhle drážky, o kterých se snažím psát, vedou myslím tím správným směrem. Píšu „snažím“, protože pocity vyvolané poslechem WITCHES OF MALIBU / Mr.NOBODY & THE…(NOBODIES) nejde jednoznačně popsat, budou různorodé … musejí být. (S)

soundcloud.com/dbyrecords
DOG BLESS YOU RECORDS
WITCHES OF MALIBU / Mr.NOBODY & THE…(NOBODIES) - split 10"LP

pátek 5. září 2014

Retroprotest - Nová deska se starym obsahem

12“LP (Papagájův Hlasatel Records)

Stromy rostou, společnost se vyvíjí, lidi stárnou. Vyvíjí se i hardcore/punk. Ohlédnutí mohou být přínosná a porovnání jaké to je, s tím jak bylo, není nikdy od věci. Uvidíme chyby, dobré věci, ale i co se dostalo do slepých uliček. Když je člověk „týnejdžr“, může začít dělat cokoliv, třeba poslouchat muziku. Každý „vyroste“. Někomu „tóny z mládí“ zůstanou zaryté v hlavě, jiným méně a další zcela zapomenou. S hardcore/punkem jsem se seznámil v dobách, kdy se o něm v televizi ještě nemluvilo. Informace si předávali desperáti z ruky do ruky. „Reklamy“? Třeba loga kapel na penálech nebo zdech záchodků. Když někdo něco chtěl být, byl takový, protože sám chtěl. Nějak bylo, nějak je, a nějak bude. Současnost můžeme s minulostí porovnávat a zároveň dedukovat, jak to asi všechno jednou dopadne. Přes omáčku se dostávám k impulzu tlachání, v ruce držím debutní vinylovou desku kapely Retroprotest, která nás vracejí zpátky v čase. Návraty mám rád. Odkryjí množství zapomenutých vzpomínek. „Nová deska se starym obsahem“ je retrospektivou, jak už je z názvu patrné, a zároveň je poctou členů kapely jejich hrdinům z „dětských let“. Slovy klasika, tohle je klasika (já říkám, tohle je klasika, tedy až na jednu kapelu/písničku)

Osobně mám rád předělávky, jak živě, tak na nahrávkách. Mojí nejoblíbenější předělávkovou kapelou jsou Me First & The Gimme Gimmes. Covery jsou fajn. Vždy je ale důležité, jaké písničky jsou pro předělání vybrané, že? Pokud je výsledek poskládaný, tak jak se to povedlo u alba Retroprotest, má to svoje kouzlo a vypovídací hodnotu. Ptáte se o čem? Minimálně o dobách minulých. Pohlédneme pár let zpět a zjistíme/zavzpomínáme, jak zněli kapely doby, kdy být punk pro mnohé nebylo peříčkem. Doby, kdy nebylo zcela jednoduché sehnat si svou punkovou „módu“ a kreativita se musela zapojovat podstatně více, než je tomu dnes. Punx si i své „kohouty“ stavěli DIY stylem. Někdo si tu dobu pamatuje, někdo třeba ve škole seděl vedle punka, který dostával kapky každý den od soudruha učitele (po roce 89 pana učitele), ostatní četli „Kytary a řev aneb co bylo za zdí“ a zbylé to možná vůbec nezajímá.

Jdeme na to, spektrum je pestré. První písnička, mě posadila na kolena. Říkal jsem si, neznám ji? Ano, znám, nejspíš z hudební výchovy ze základní školy. Je to totiž Vltava od Bedřicha Smetany. Naprosto odzbrojující! Plynule přejde do „Zejtra je nám dvacet“, kterou hrála Kritická Situace. Píseň o armádě, která dnes již není zcela aktuální. Plošně již dnes nikdo nikam nikoho nevolá, ani do armády. Písnička vznikla v době, byla branná povinnost ještě aktuální. Jedeme dál. Žádnou národní, ani místní, hrdost necítím, přesto – vyrostl jsem v jižních Čechách a TELEX, to pro mě vždycky bude znamenat jednu ze vzpomínek na prvák (nebo druhák?) ze střední školy, několikátou kopii kazety „Řeznickej krám“ a její poslouchání do naprostého zblbnutí. Písnička „Sehni hřbet“ na ní bylo taky, v původním znění je od kapely Dayglo Abortions. Jakej se psal rok? 1990? Byl jsem mladej (jsem pořád) a vzpomínám si na ten hlad po novinkách, nové muzice, a prolomení ledů tehdy přineslo vítr i do punku. Slyšela na to i firma Monitor, kde v té době hodně punkových desek vyšlo. Jednou z nich byli i Hrdinové Nové Fronty ‎“Válečný Území“, samozřejmě jsem měl tuhle kazetu taky doma. Retroprotest z téhle desky předělali „Do Boje!“. A pokračujeme dál a dál. Všechny písničky z „Nové desky..“, mají „starý obsah“. Všechny jsem slyšel v originále a na nějaké jsem již skoro zapomněl. Když je teď poslouchám, s odstupem a Ucházím, pardón Retroprotest odérém, znějí … jak to říct - „aktuálně“? Většina předělávek má skvělý texty a něco vypovídají o své době. Nadčasový název má i „It´s Fucking World“, předělávka od Našrot. Měl jsem doma většinu věcí, co tehdy vycházela, na kazetách. Možná je ještě někde u našich mám na půdě. Jednou z nich byli i Plexis a jejich „Půlnoční rebel“, tisíckrát jsem tehdy slyšel písničku „Svět jsou bary“ („World are bars“, předělávka Ramones), na tu ale nedošlo a od Retroprotest uslyšíme předělávku „Maniaka“. Pokud si pamatuješ „tu dobu“ musíš většinu písniček prostě poznat, oprášit v hlavě. „Novou desku se starym obsahem„ si můžeš stáhnout do telefonu a třeba se s ní, a sluchátky v uších, projet tramvají s láhví čůča (čůčo = dezertní víno a Alpa) v ruce … ano Retroprotest předělali i P.S.. Poslední pecku bych v kontextu dnešní doby na desce ani mít nemusel (já osobně nechtěl?), nebudu ji ani komentovat. Přesto v kontextu doby, záznamu doby, naprosto pochopím její umístění. Taky jí nemohu křivdit, není to špatná písnička. Kapela se u mě na „špicu hitparády“ nedostala ani tehdy, a dnes již vůbec ne. Všechny písničky jsou z doby,  kdy vycházelo množství punkových desek na Monitor, Globus nebo v/a „Epidemie“ na Multisonic … atd .. ostatně již některé kompilace a desky,  byli už tehdy hodně kontroverzní, například kompilace „Rebelie - Punk 'n' Oi!” od Monitor. Doba byla jiná, nejde ji hodnotit dnešníma očima. Kontext doby prostě pochopím. Druhá věc je snaha někoho nasrat, to ale určitě Retroprotest nechtěli. S tím má myslím více zkušeností Mark MacCoy, jedna z jeho kapel - VMW, udělala cover “You're So Dumb“, který napsal I. Stuart (youtube.com). To je ale zase jiná pohádka. On prostě ví, jak pořádně nasrat obalem, trikem nebo předělávkou.

Závěr. Na desce uslyšíme písničky od Bedřich Smetany, Kritické situace, Telex, Hrdinové nové fronty, F.P.B., Našrot, Michaels Uncle, Davovou psychózu, Pražský výběr, Plexis, Šanov, P.S. a Zónu A. Restaurovaný písničky od kapel znění v podání Retroprotest mnohdy lépe než originály, nic ve zlém proti klasikám. Obecně dneska můžeš být punk zcela nekonfliktně. Všechno seženeš, ve všech barvách, velikostech, odstínech. Retroprotest nás vracejí do doby, kdy v ČR bylo, řekněme obtížnější, „být punk“. Vracejí mě do doby, kdy jsem byl mladší a mám to spojené s množstvím fajn vzpomínek (díky za impulz pro návrat). Desku hodnotím více než pozitivně a klaním se před prací, která s tím byla spojená. Vinyl verze je navíc s některými původními zpěváky, na PHR bandcampu je volně ke stažení verze zpívaná hlasy z Retroprotest. Členy Retroprotest najdeš v Gride, Ucházím … a ještě dalších kapelách. Například na Ucházím, mám moc rád jejich oblibu kombinovat hrubý punk s undergroundem a dalšími styly. Přesně to slyším na „Nové desce se starým obsahem“ a právě to dadalo starým peckám novou sílu. Super nápad! Vracím se zpět ke jménu Mark MacCoy. Je i skvělý grafik a jedna z jeho knížek se jmenuje “WHEN I DIE BURY ME IN THE CLOTHES OF MY YOUTH”. Já to trochu upravím, „… až umřu, pohřběte mě v šatech z mého mládí a pusťte muziku z té doby“. Vzpomínejte už teď … (S)

papagajuvhlasatelrecords.bandcamp.com

phr.cz

Retroprotest  

Seznam písniček:

1. Vltava (Bedřich Smetana) 00:46
2. Zejtra je nám dvacet (Kritická situace) 03:12
3. Sehni hřbet (Telex) 01:36
4. Do boje! (Hrdinové nové fronty) 03:20
5. Snad (F.P.B.) 01:25
6. It´s Fucking World (Našrot) 03:29
7. Amnestie (Michaels Uncle) 02:14
8. Depresia (Davová psychóza) 03:17
9. Zubatá (Pražský výběr) 02:39
10. Maniak (Plexis) 03:07
11. Voják ve vězení (Šanov) 03:30
12. Anarchistická (P.S.) 02:14
13. Útok na špicu hitparády (Zóna A) 01:49

PS: Oslava vydání „Nový desky se starym obsahem“ je již DNES. Hrají Retroprotest, Thalidomide, The Podzemnix.

 

Další recenze/články najdeš na http://samuelrecords.blogspot.com.

Rozhovor s Radkem (Svině!, Mururoa, Commodore 64)

Před sebou máte rozhovor s kytaristou Radkem, který již 12 let hraje v kapele Svině!, působil v grindových Mururoa a asi rok a půl drhne kytaru v jihočeské kapele Commodore 64. Rozhovor proběhnul emailem v průběhu cca 14 dnů během srpna 2014. Otázky Samuel, odpovídal Radek.

Ahoj Radku, zdravím na jih! Odkud jsi, jak se jmenuješ, jak se realizuješ v hardcore/punku … prostě „klasická“ otázka na začátek …  Jmenuju se Radek a je mi skoro 33 let. Pocházím z Vodňan, ale před šesti lety jsem si sbalil bágl, vzal kytaru, abych mohl předskakovat Shor Fuse v Píčku (PÍ klub v Písku, kde se jeden čas dělali koncerty), a přestěhoval jsem se do Písku. Dnes už je to 12 let, co hraju v kapele Svině!. Hrál jsem i v grindových Mururoa a teď asi rok a půl, drhnu kytaru v Commodore 64. To je téměř vše, co v HC punku podnikám. Kromě toho, jsme s klukama z C-64 udělali v Písku koncert FUCK THAT NOISE (bokovka Thalidomide, kde hrajou old school HC covery) a plánujeme udělat ještě další koncerty. Bavilo nás to, přišlo dost lidí a těšíme se na další akce.

Jak jsi se dostal k hardcore/punku? Myslím, že klasickou cestou pro člověka, kterej prožil pubertu v 90. letech. Poslouchal jsem Nirvanu a začal se pídit po všech těch podobnejch kapelách jako Mudhoney, Dinosaur Jr., Sonic Youth, Jesus Lizard nebo Shellac. No, a od těch už to pak byl jen krůček k Minor Threat, Bad Brains a Black Flag. Takže jsem začal shánět a půjčovat si od kámošů (díky, Gizberne a Bigáči!) kazety, cédéčka a vinyly. Na konci devadesátejch let byl navíc ve Vodňanech hodně aktivní Brožík v Rock baru Pohoda, kde udělal (a dělá) spoustu skvělejch koncertů, jako třeba Gnu nebo Lvmen. Začal jsem tam chodit na koncerty, pivo, a protože jsem v tý době trochu hrál na kytaru, domluvili jsme se s Brožíkem, že bych se mohl přidat k Líným sviním, který se tou dobou transformovali ve Svině! Brožík s basákem Filipem mě potom začali soustavně hardcorově kultivovat a podstrkovali mi Zeměžluč, Davovou Psychózu, Subhumans, Oi Polloi a tak... Jo, a taky nesmím zapomenout zmínit jednu klíčovou událost. Když jsem byl v roce 2000 v prváku na vejšce, kámoš mi přines igelitku plnou vinylů. Ty vole, byly v ní takový skvosty jako split ep Hoover a Lincoln (nejlepší split v historii), Frodus, His Hero Is Gone, split Maxmilian Colby a Shotmaker, Amber Inn a další věci od Ebullition...

Má pro Tebe hardcore/punk nějaké hranice? Nějakou formu?  Jak to vnímáš a co pro Tebe ta slova znamenají? HC/punk pro mě - řekněme etický - hranice má, ale uvědomuju si, že jsou to hranice ryze osobní. Jím maso, piju alkohol, jezdím autem, ale na druhou stranu bych s kapelou nehrál pro politickou stranu, vědomě bych se nezapletl s extrémní pravicí, nepodpořil bych třeba takovej Pochod za život, kterej proběhl na Slovensku.
Podívej, je mi fakt jedno, že bubeník Pipes and Pints jde do snídaně s Novou udělat rozhovor, je to jeho rozhodnutí a ten člověk si to musí vyřešit sám. Je dobře, že mu to pár lidí omlátilo o hlavu, ale přijde mi dost trapný, že po něm v tý diskuzi někdo chtěl omluvu. Komu se měl omlouvat? Tomu, kdo ten koment poslal, hc komunitě? 

A formální hranice? Tak to pro mě punk vůbec nemá - Atom and his package nebo Austin Lucas se španělkou jsou stejnej punk jako Active Minds.

Co pro mě hard core znamená a co se mi na tom všem líbí? HC/punk mám spojenej s určitým druhem umanutosti, s touhou dělat si věci po svém. Obdivuju ten zápal pro věc, kterou už dlouho pozoruju u Dezinfekce, Gride, Silver Rocket, See You In Hell nebo Innoxia Corpora.

Jím maso …“, nedá mi to nereagovat. K hardcore/punku jsem se dostal, když jsem již maso nejedl, a proto to s ním spojené nemám. Nejsem ani žádnej soudce z lidu, přesto … hardcore/punk = vegetarián. Je to pro mě krok k sobě samému, krok správným směrem (dle mého názoru). Proč jsi ten Ty osobně ten krok neudělal? Řešíš v sobě tyhle věci? To se zase dostáváme k tý osobní hranici, kterou máme každej jinde. Jasně, že jsem o tom dlouho přemýšlel - asi rok jsem maso nejedl a pak se na to vykašlal. Důvody, proč jsem to udělal, byly dva. Jeden byl zdravotní, protože mám docela nízkou toleranci na sóju a další luštěniny. Prostě mi vegetariánství nedělalo dobře. A ten druhej důvod byl prostší a přitom zásadnější - byl jsem na to lenivej a cítil jsem to ze svý strany jako neupřímost vůči sobě samýmu. Jestli je vegetariánství krok k sobě samému? Možná že jo, ale na druhou stranu vegetariánství z tebe nedělá automaticky dobrýho člověka; i vegan může bejt - a na nějaký jsem už taky narazil - pěknej idiot. Těch každodenních voleb a rozhodnutí je spousta - nejen maso. A v některejch jsem ochotnej udělat kompromis a v jinejch zase ne.

Zmínil jsi bubeníka z Pipes and Pints, Hanba, atd … sleduješ czechcore? Co říkáš na „kauzy“, které tam občas proběhnou? Czechcore sleduju. Hledám tipy na dobrý kapely, koncerty, ziny...Kauzy na czechcore sleduju jen tak po očku, ale nezapojuju se do ni. Ne, že by to bylo z principu, ale prostě mě neláká hodiny vysedávat u netu a psát nějaký komenty. Kvůli tomu chodím na pivo. Myslim si, že je dobře, že se občas podobnou záležitostí pročistí vody. Že se různá špína vytáhne na povrch a neřeší se to jen u piva s hrstkou zasvěcenejch. Co mi ale vadí, je ta forma, kterou se debaty na těhle stránkách vedou. To je velkej průser, myslim si, celýho internetu. Anonymita a bezpečí, který tohle médium poskytuje, rozhodně přejou velkejm slovům, ale to je tak všechno.

Vadí Ti, když se někdo živý hardcore/punkem? Hele, je to stejný, jako když jsme se bavili o tom vegetariánství. Důležitý jsou motivy k tomu, co děláš, a taky jak to děláš. Takže, nevadí mi, když se někdo živí punkem, pokud to dělá se zápalem, poctivě a ne na úkor ostatních. Myslíš si, že Insane Society nebo Doomentia nejsou punk? Já myslím, že jo. Vadí mi ale, když někdo scénu podojí a pak se tváří, že už dospěl, tohle prostředí ho omezuje a podobný kecy. Takovej dojem jsem měl třeba ze Sunshine. No, ale žíly mi to fakt netrhá. Nejvíc mě serou lidi, který ostatní vyloženě ojebávaj. Třeba před pár lety jeden zmrd (Nevim, jak se jmenuje - takovej starší punk s koženym okovanym křivákem... Já, vím, je to dost obecnej popis.) prodával pálený cédéčka Sviní! „Vadí mi ale, když někdo scénu „podojí a pak se tváří, že už dospěl, tohle prostředí ho omezuje a podobný kecy

Vadí Ti Sunshine? Co třeba Malignant Tumour, Pipes And Pints … to je dle Tebe v pořádku? Samozřejmě, že tyhle lidi nebudu vyhledávat doma a sprejovat jim na dveře, že jsou zaprodanci, ale punkový kapely to podle mě nejsou. Nevim, v jaký pozici jsou Pipes And Pints - ty nesleduju, ale MT a Sunshine jsou určitě "velký" kapely. Hele, mě nevadí kapely na major labelech, sám jich spousty poslouchám, ale vadí mi takový ty prohlášení, že podpis s velkou firmou, byl jen logickej krok na cestě, která jim umožní dostat muziku k většímu počtu fanoušků, že jsou v jádru pořád ty stejný punkáči a tak dál. Sám dobře víš, že malý labely můžou fungovat stejně dobře jako ty velký. Podle mě je to jen zbabělost přiznat si, že jsi tam, kde jsi chtěl bejt. A zase. Můžu za to ty lidi kritizovat, ale necítím žádnou potřebu, aby se mně - nebo komukoliv jinýmu - omlouvali.

Poslední obecná otázka … vymezuješ se vůči něčemu? Hardcore/punk Tě inspiruje jen hudebně nebo si z něj bereš i něco jiného? Myslíš jako v rámci hc/punku a nezávislý scény? Štve mě, když se mnou někdo vymetá. Konkrétně, když třeba přijedeš na koncert, zjistíš, že pořadatel neudělal žádnou propagaci, nepřipravil ani jednoduchý jídlo, i když ví, že jsi přijel z druhýho konce republiky, a pak stojí u vchodu zhulenej, kecá s kámošema, který navíc pouští zadarmo, a nakonec ti řekne, že na cesťák nezbylo, protože nepřišli lidi. A co pokrytectví ve scéně? Zpěvák na pódiu plamenně vyzývající k fyzický likvidaci nácků a u vchodu ochranka v mikinách Pretorian. Anarchista, kterej ti říká, že jsi kokot, když jsi nevolil Zemana za prezidenta. Jo, to všechno se stalo. Tohle už říkal, mýslim, Skulda v poslední Trhavině, že hc komunita není výrazně jiná než "většinová společnost". Najdeš tu zhruba stejný zastoupení blbců, šedejch myší, internetovejch trollů, lidí, co mesiášským bludem a tak dál...

Muzika hraje prvořadou roli a kdo říká, že rozjel kapelu čistě pro to, aby šířil nějakou ideu nebo osvětu, tak podle mě kecá. Ale muzika samozřejmě není všechno. Pro mě, a určitě i spoustu dalších, je hrozně přitažlivej princip D.I.Y.. Sám nebo s pomocí pár kámošů udělat koncert, nahrát desku, udělat obal, vydat to a šířit mezi lidi. Bez velkejch molochů, smluv a kravat za zády. Pořád mě fascinuje, že to jde. Koukni se, kolik českejch a moravskejch kapel odehrálo koncerty všude možně po Evropě, v USA, Jižní Americe, Japonsku. Kolik labelů ze zapadlejch vesnic posílá svoje desky  do světa.

Nemyslel jsem ani tak, co tě „štve“ … spíš jestli ti hardcore/punk dal i něco jiného než "hudbu", a co z toho, případně ty sám vracíš zpět do hardcore/punku? Je něco takového? Aha. Hele, zní to trošku „rychlošípácky“, ale dal mi vědomí toho, že se vždycky vyplatí dělat věci poctivě a že se nedají, naštěstí, ojebávat do nekonečna. Když děláš něco a nestojíš si za tím, tak to prostě nevydrží. Já jsem ten nejlepší příklad - hrál jsem v Mururoa na kytaru - se super lidma, bavilo mě chodit na zkoušky, líbila se mi muzika, co jsme dělali, ale hrozně mě nebavilo hrát na koncertech s kupou pro mě nezáživnejch death/grind kapel. No, a taky jsem tam vydržel jen dva roky. Taky jsem našel spoustu kamarádů, kterejch si vážím a který mě třeba inspirujou tím, co a jak dělaj. S tím vracením to fakt nedokážu říct. Víš, dělám věci hodně pro sebe. Moc v tomhle nemyslím na ostatní. Když se Sviněma! nebo C-64 vymýšlíme písničky tak to není tak, že bysme si sedli a řekli: "Neměli bysme to hodit víc do crustu? To teď letí a lidem se to bude víc líbit." Když jsme zařizovali koncert Fuck That Noise, tak jsme to nedělali kvůli lidem v Písku, ale čistě sobecky - ta kapela se nám všem v kapele líbí. No, a třeba se někomu líbí, jak hraju na kytaru.

Svině! – punk,  Mururoa – grindcore, Commodore 64 – hardcore. Vnímáš nějaké rozdíly mezi punkem x grindcore x hardcore? Ne, v základu je to všechno punk.

Není lepší být metalák, depešák nebo zahrádkář? Nejlepší je zahrádkařit a k tomu do sluchátek poslouchat ten cover DM, jak ho udělali Fire Walk With Me!

Rozlišuješ mezi práce – rodina - punk? To je fakt dobrá otázka. Tyhle věci jsou hrozně propojený a stojí mě hodně úsilí, aby to všechno fungovalo dohromady. To myslím, čistě technicky. Skloubit koncerty, volnej čas s rodinou a práci je občas peklo. A jinej pohled. Tyhle světy nevnímám odděleně. Nejsem chvíli jeden člověk - punkáč, pak zase jinej člověk - táta a pak zase pan učitel. Hraju pořád podle stejnejch pravidel a chovám se pořád stejně (teda v práci samozřejmě nechlastám lahváče). Nejsem tak přísnej, abych někomu vyčítal, že se pohybuje v punkový kultuře a přitom pracuje třeba pro velkou firmu. Nemůžeme všichni dělat pro neziskovky, v sociální oblasti nebo na permakulturních farmách.

Přenášíš punk na své děti? Asi jo, i když nad tím nepřemýšlím a nedělám to vždycky cíleně. Kluci maj rádi kytary a třískáme do nich skoro každej den. Koukáme spolu na koncerty na youtube - líbí se jim Sleater Kinney. Letos vydrželi chvíli na Festě. No, a hlavně se snažim, aby na svět koukali otevřenýma očima. Čím víc se dětem věnuješ, taháš je ven do přírody, chodíš mezi lidi, tím líp. Netrpí pak předsudkama.

Fluff, Playfast nebo Obscene Extreme? Festa de la Pohoda!

Jsi vlastně „písečák“, jak se teď v Písku daří hardcore/punku? Proti časům, kdy fungovala Paluba, je to výrazně slabší. Předně tady není žádnej prostor, kterej by hc/punku nějak vyloženě slušel. Klub Papírák je z ruky a lidi jsou jednak líný přijít za město a taky od holek slýchám, že maj docela obavu jít samy kolem řeky a tak. Divadlo Pod čarou je ve vleku starejch pák, který by nejradši celej rok zvaly AC/DC revival a občas nějakej ten Růžičkovo obehranej punkrock - nic pro mě. A navíc je to docela velkej a blbě nazvučitelnej prostor. V Pí local klubu nejsou extra nakloněný dělání koncertů a to prostředí restaurace k punku úplně nesedí. Ale ve všech tě místech, který jsem zmínil, přeci jen tu a tam koncerty probíhaj. Kluci z Lahar tady dělaj ty svý thrash metaly. Naposled tu hráli Turbokrieg, Radiolokátor a Gride. Na začátku léta v Papíráku zahráli Lycantrophy a Liver Garnish. V tom měl prsty Zebra. Chtěl bych mít jeho energii a těším se, až založí novou kapelu. Zebra, udělám vám koncert! Co se týče kapel pořád existujou a jsou hodně aktivní Lahar, Mururoa (Zebra to zabalil, tak teď řeší zpěváka.), Aleš z Mururoa klepe ještě v Kaosquad, zhruba rok a půl fungujeme my s Commodore 64 a pak jsou tady ještě další krocanopunky a metalcory, který nesleduju. Jo, nesmím zapomenout na Bořana a jeho zin Choroba mysli. Není to vlastně zas tak špatný, když si uvědomíš, že z Písku je to jen  kousek do Strakonic (Ikdyž tam to taky není v současný době žádnej zázrak.), za tři čtvrtě hodiny jsi v Budějcích (Dezinfekce) nebo v Prachaticích (Gride, Ucházím, Retroprotest). Koncerty se dělaj v Milevsku a Táboře. Do Prahy to taky není žádnej lán světa. V říjnu se tam chystám, ty vole, na Hammerhead. Jo! 

Co říkáš na to, když se hardcore/punk angažuje do politiky? Souhlasim s tím. Sám bych do toho nešel, protože se přiznám, že jsem politikou na jakýkoliv úrovni úplně znechucenej. Cíleně jsem přestal číst noviny a sledovat internet. Musel jsem se od toho šílenýho proudu špatnejch zpráv odstřihnout - fakt jsem byl jeden čas permanentně zpruzenej. Každopádně držím palce každýmu ze "scény", kdo se angažuje v regionální (Ve vyšších levelech to nemá smysl.) politice. Na malém městě tak můžeš některý věci i ovlivnit. Jen si musíš dát pozor, aby tě to nesemlelo.

Co říkáš na to, když se hardcore/punk bere život jako G.G.Allin? Nepotřebuju ke svýmu životu kontroverzi. Provokace k rock and rollový hudbě bezesporu patří, ale tyhle věci jdou za hranici dobrýho vkusu. Mně připadá jako blbost i taková ta hellshow nebo jak se to jmenuje, která se provozuje na OEF. Proč bych měl koukat na lidi, co se někde napichujou na háky? Kdysi se objevil na titulní stránce Sparku (metalový časopis bez přesahu) Lemmy ve vojenský uniformě SS. Takovou formu provokace používají podle mě lidi, který nemaj na to, aby zaujali ostatní tím, co dovedou, nebo už jsou senilní a vychlastaný. Nebo obojí. WIPERS ne G.G. Allin!

Co plánujete s kapelama ve kterých hraješ? Se Sviněma! jsme toho za poslední dva roky moc neodehráli, takže plán je co nejvíc koncertovat. Právě jsme nahráli 4 songy, který skončí na 7" splitu se slovenskou Pivnicou. Vyjít by to mělo někdy na podzim. Commodore 64 fungujou asi rok a půl a asi nikdo z nás neměl s touhle kapelou velký ambice, co se týče nahrávání a vydávání, ale nakonec jsme si řekli, že ty songy, který hrajem, se nám zdají fakt dobrý, tak bylo dobrý, kdyby byly nějakým způsobem zaznamenaný. Nahrávali jsme v táborským studiu Woodland (skvělej přístup, dobrý vybavení, žádnej stres, dostupnost - doporučuju všem!). Celkem dlouho jsme přemýšleli o formátu na kterým to vydat - jestli pálený cédéčko, kazeta a nakonec jsme se rozhodli pro sedmipalec. Takže 4 věci vyjdou jako split s ostrovskýma Restriction. Pár songů nám ještě zbylo, tak uvidíme co s nima. A samozřejmě chceme i s Commodore 64 hrát. Můj sen by bylo balkánský tour Svině! a Commodore 64!

TOP10 posledních dní?

1/ Scott Kelly and the Road Home
2/ Limp Wrist - diskografie
3/ Tear It Up - Taking you down
4/ Colliseum - Sister Faith
5/ Wipers - Is this Real?
6/ Tar - Jackson
7/ Unwound - Repetition
8/ ExTxA - No Faith
9/ Doomriders - Black Thunder
10/ Neil Young - On the Beach

Žije podle Tebe Elvis? Jo, žije ve Strakonicích, pije Dudáka, má spoustu tetování a teď vystupuje pod jménem Karel Bouša.

Díky za rozhovor! Poslední otázka je tady – máš prostor na cokoliv! Díky za rozhovor, Honzo. Nechci bejt za kazatele, nemám na srdci žádný velký poselství, takže radši poděkuju, a to všem, který kapelám, ve kterejch hraju, udělali koncert, nechali nás u sebe přespat, uvařili jídlo nebo jsme si třeba jen dobře pokecali. Díky a třeba se uvidíme 25. října na už 17. narozeninách Rock baru Pohoda.

Kontakt: tom.ajara@email.cz .

Archivy promlouvají - rozhovor s xSebemx

Oprašuju archivy, vypouštím „červa“. Před časem jsem si během jednoho neurčitého dne, v neurčitou ranní hodinu, pustil svojí oblíbenou kapelu Short Fuse. Od prvního momentu, co jsem tuhle kapelu slyšel, ji mám rád, a líbí se mi i po letech. Jejich podání hardcore bylo strohé, hrubé a na všech nahrávkách, i při živých vystoupeních, se šlo se přímo „na věc“. Žádný kecy kolem. Bavily mě i texty, které psal jejich frontman Seb. No prostě to byla/je kapela, která se mi neoposlouchá. Čas ale nezastavíš, roky můžeš jen počítat. Zavzpomínal jsem si, a díky lehké nostalgii jsem po poslechu napsal Sebovi pár řádek. Téměř obratem jsem měl v emailu krátký pozdrav a informaci, že se se u něj nic moc nezměnilo, stále je v hardcore punku, a má novou kapelu. Zaujalo mně to ihned …

Před sebou máte rozhovor se Sebem, který je z přihrádky „archivy promlouvají“. Vznikl někdy během roku 2004-2005, téměř ve stejné době, kdy vyšlo Short Fuse kazetové “demo“ jako 7“EP na Samuel Records. Přečíst jsi si ho mohl v jednom z prvních čísel How Can Limo Kid Kill Your Dreams? Níže uvedené povídání proběhlo emailem, během cca jednoho týdne, kdy Seb bleskově odepisoval na otázky, které jsem mu poslal. Bylo to fajn povídání s chlapíkem, kterému tehdy zbývalo pár let do čtyřicítky. I s odstupem si ho hodně považuju! Je to skromný chlapík, který má názory, za kterými si stojí. Jeho světu vévodí old school tattování a hardcore punk …

Aktuálně ho najdeš v kapele MINDTRAP. Udělal ji společně s dalšími „známými tvářemi“ a jedná se o téměř mezinárodní projekt. Jednotliví členové totiž bydlí v Berlíně / Hamburku / Waršavě / Moskvě. Venku mají dvě nahrávky, které jsou k poslechu na mindtrap1.bandcamp.com a aktuálně jsou obě  vydané na vinylech, první jako "2014 demo" EP a druhá jako "Life Among Liars And Thieves" EP. Seženeš přes SFRecords, stejně jako MIND TRAP triko - sfr-hc.tumblr.com.

Seb se tehdy rozloučil větou „ … nepodporujte společnosti, kapely hudebního průmyslu! Podpořte svoji místní DIY scénu!“. Platí to stále! Příjemné počtení …

(Otázky: Samuel / Opovědi: Seb / Překlad: Jana)

Highscore:  youtube.com nebo youtube.com

Short Fuse: youtube.com

Mindtrap: youtube.com

 

Ahoj Sebe, je moc fajn, že jsi si udělal na rozhovor čas! Můžeš na úvod říct něco o sobě? Kámo, to je jako ve škole. Vždycky je těžké napsat cokoli, když tě někdo zkouší. Nahoď nápad, polož mi konkrétní otázku, se kterou bych mohl začít. Je pro mě těžké něco povídat, nebo je naopak tolik věcí, které bych chtěl sdělit, že by to bylo pravděpodobně příliš nudné. Nemyslím, že jsem něco speciálního a na druhou stranu si myslím, že jsem na lidskou bytost něco jako „individualita“.

No jasně! Myslím, že každý v hardcore scéně bude znát Higscore a co se Tvé nové kapely Short Fuse týče, je také stále známější. Jak jsi starý a kdy jsi začal s hardcorem? No, za 3 měsíce mi bude 35. Začal jsem s punkem nějakých 20 let zpátky ve 14/15ti letech s nějakými šílenými kazetami, který mi někdo strčil. Tyhle věci mě vážně nastartovaly a jak vidíš, drží se mě to doteď :)

Proč jsi založil skupinu a kdy to bylo? No, co si vzpomínám, jak jsem se začal zaobírat punkem, od té chvíle jsem chtěl být v kapele. Byl jsem v divné, špatné, garážové kapele, kde nikdo neuměl hrát na žádný nástroj a jelikož jsem taky na nic neuměl, nezbývalo mi nic jiného než začít zpívat. Potom na střední jsem začali jamovat o něco vážněji, postupně vznikla kapela Highscore. Začali jsme někdy v roce 1996/1997 a fungovali do roku 2004. Short Fuse vznikli okolo 2003, spíš jako Robinův projekt, on psal první songy a hrál na všechny nástroje a já zpíval.

Jaké máš koníčky, Tvá oblíbené desky, knížky …? No, zajímá mě spousta věcí. Někdy mám pocit, že jeden život nestačí, aby ukojil můj hlad po vědění. Koníčky? To je skoro stejné jako zájmy. Má rád sport. Teda jako rád sportuju. Rád běhám, rád posiluju a dělám kondiční cvičení. Taky miluju punk a hardcore, takže hodně chodím na koncerty a často trávím čas před svým stereem. Rád čtu. Hodně mě jako kluka zajímala dobrodružná a cestopisná četba, teď je to spíš drsná trochu depresivní moderní literatura. Jedním z mých favoritů je pravděpodobně Kurt Vonnegut. Přečetl jsem vše od Michele Houlebecque a moc se mi to líbilo. Mám rád filmy a často na ně chodím. Skoro na všechno, taky na ty pitomý. Ale nejvíc mě asi zajímají 70tá léta, David Lynch, Stanley Kubric, Jim Jarmush ...

Na Tvém myspace profile jsem si všiml, že máš rád zbraně. Proč? Ano, mám rád střelné zbraně:). Ještě žádnou nemám, zákony jsou tu hodně přísný. Doufám, že dostanu licenci příští rok. Nevím proč, možná že jsem děcko 80tých let, vyrostl jsem na Rambovi a Chucku Norrisovi a jako kluk jsem snil, že budu lítat s tryskáčem:). Střelné zbraně jsou fakt zábavný a já nejsem zrovna pacifista :)

Máš kromě Short Fuse nějakou práci? Dělám na celý úvazek hudební distribuci nazvanou Green Hell Records – už asi 12 let. (Myslím, že tohle již neplatí. Aktuálně žije Seb v Berlíně.)

Vidíš nějaké rozdíly mezi dnešní scénou a tou před 20ceti lety? Jistě, myslím, že to jde teď lépe. Myslím tím, že když jsem začal, byl jsem mladší, všechno bylo nové a tak jsem to viděl jinýma očima. Bylo to možná trochu víc z nadšení. Teď si věci víc uvědomuji, o co jde a tak a vybírám si ty, které mi víc sedí a kterým věřím.

Co si myslíš o “imidž”? Je pro Tebe důležitá? No, hádám, že každá „scéna“ nebo nazývejme ji „kulturou“ má svou vlastní estetiku. Nějaký druh vlastního stylu. Podívej se na všechny ty designy na nahrávkách a tričkách, tahle symbolika se stále opakuje. Podle mě to dává smysl a samozřejmě – sám mám vlastní estetiku a nebo styl. Mám rád jednoduché, klasické (?) věci a vypadám víceméně stále stejně. Moc se nezajímám, jak to mají ostatní.

Můžeš něco říct o scéně v Münsteru? Münster má dost vzestupnou tendenci v hardcore a punk scéně. Tento víkend tu máme dva koncerty, v sobotu je tady takový ten stupidní mega festival a pak další DIY akce v neděli... takže se tady toho teď děje docela dost. Je tu hromada aktivních kapel, skvělý fanzine (Three Chords) a pár lidí, kteří se věnují dělání koncertů v okolí.

Mám rád texty Short Fuse, píšeš je Ty? Kde pro ně bereš inspiraci? Jo, vždycky píšu texty. No, myslím, že jsou dost osobní a inspirované každodenním životem. Většinou si potřebuji vylít duši :) - spoustu frustrace a vzteku.

Jak je pro Tebe důležitá v hardcore politika? Dáváš přednost psaní textů o tom jak je všechno podělané, nebo dáváš přednost více osobním tématům? Myslím, že je to jedno s druhým. Jsme společenské bytosti a sociální témata tak nějak končí v „politice“. Starám se o sociální témata, ale nedám na skutečnou politiku – myslím, že jsou to už tisíce let ty stejné hovadiny. Lidé se dost nestarají o tzv. klima a energie. Náš druh je velmi sebedestruktivní a já se o něj moc nestarám (až na pár kousků :)). Pořád mám morální respekt k druhým. Ale respekt neprokazuji těm, kteří si ho nezaslouží!

Hodně lidí se staví proti mySpace … jaký je na něj  Tvůj názor? Nevím. Je tu dost pozitiv a obrovské množství negativ. Myslím, že záleží na každého individuálním užití. Není to „věc“, která je dobrá nebo špatná, ale je to o tom, jak to užíváš nebo se s tím vyrovnáš. Pamatuji si doby, kdy byli lidé proti cédéčkům. Myspace je jenom nová forma komunikace. Dělá dost věcí jednoduší. (Vymezení vůči mySpace vyznívá již srandovně, zcela ho myslím „přetloukl” facebook.)

Cítíš nějaké rozdíly v hardcore scénách na “východě” a na “západě” Evropy? Ještě jsme moc nehráli za hranicemi Německa. Jenom v Belgii, Holandsku, Česku a Polsku... ne, nemyslím, že by v tom byly nějaké viditelné rozdíly. Hardcore si teď vede dost dobře.

Co si myslíš o punk & skins unity? Pro mě je to pouze image. Jak vypadáš nebo jak se oblékáš, neříká nic o tom, co je uvnitř. Nestarám se o to, jak lidé vypadají.

Je lehké (nebo težké) najít v Německu práci, když máš nějaké tetování nebo odlišnou “imidž”? Myslím, že je to už snazší, je to samozřejmě i tady dost populární. Ale já pracuji na jednom místě už 12 let, takže ti vážně nemůžu říct, jak je to „tam venku“ :)

Máš dost tetováních. Pamatuješ si na to první? Jo, samozřejmě. V té době jsem neměl moc představu a taky to nebylo ještě tak obvyklé jako dnes. Šel jsem do druhého nejlepšího biker shopu:) a dal si značku něco jako „symbol života“ na svoje předloktí.

Je v Münsteru nějaký “punk” tattér? Můj kamarád Phil (zakládající člen Change, teď Lock & Load – nejsem si jistý, jestli jsi o nich někdy slyšel) dělá tetování, ale spíš DIY způsobem. Lepší se každým dnem a teď tady začal spolupracovat s nejlepším výtvarníkem. Takže čekej, že o něm ještě v příštích letech uslyšíš.

Nějaké hardcore skupiny používají hesla nebo píší texty proti hippies. Co si o tom myslíš? Můj názor? Žádný nemám, až na to, že jsou špinaví a smrdí :)) a taky nesnáším dready, obvzlášť na běloších nedávají žádný smysl, ale kdo jsem, abych soudil? :) Moc na tyhle styly nedám. A neveřím na lidské rady, tak nasrat. :)

Myslíš si, že se lidí poučili z minulosti, knížek …? Jistě, do určité míry... Myslím, že se učíme z minulosti každým dnem. Na osobní úrovni se stále učíme ze zkušeností a když dáváš pozor, tak také z okolí. Ale celkově „my“ nejsme o nic chytřejší.:)

Negative Approach, Bad Brains, Gorilla Biscuits, 108, Lifetime ... se po letech dali zase dohromady. Co si o o reunionech myslíš? Slyšel jsem nové Bad Brains docela nedávno a některé songy jsou vážně dobré, ale podle mého názoru, vokál stojí za hovno. Viděl jsem Gorilla Biscuits na obou jejich tour, a tak mě tak moc nebere, že zase jedou. Většina reunion kapel stojí za hovno. Byl jsem nedávno na Negative Approach a byl to totální odstřel! Skvěle nasrané! Myslím, že s sebou ani nepřivezli žádný merchendise nebo cokoli, na čem by vydělali. Přišlo mi, že si prostě jen zase užívali hraní těch songů, nebylo to tak, že by je jen vykradli. Fakt skvělý koncert!

Mám rád Charles Bronson. Jejich vinylové desky se mohou koupit pouze na ebay.co za celkem vysoké sběratelské ceny. Jaké je Tvůj náror na bootlegování desek? Bootlegging je tu mega velký byznys. Hodně klasických nahrávek nebo věci, které vyšly v malém nákladu, můžeš získat jenom jako „mizerný“ bootleg. Mám ohledně toho smíšené pocity. Myslím, že když odvedeš dobrou práci, dáš do toho hodně úsilí a ne, že jen okopíruješ původní nahrávku, abys vidělal velké prachy, a třeba pošleš několik nahrávek kapele, je to v pohodě – zachováš dobrou muziku pro děcka, která nemají na originály v nerozumných cenách.

Jaké jsou Short Fuse plány do budoucnosti? No, nejbližším plánem je evropské turné, které se uskuteční velmi brzy. Poté na 3 měsíce odjíždím z Německa a doufám, že já i ostatní toho využijeme k napsání nových songů, tak abychom mohli začátkem roku 2008 nahrávat věci na nový 12“. Potom bude víc koncertů, víc tour... tak dlouho, dokud to bude ještě sranda. (Short Fuse se myslím nerozpadli, ale funkční již nejsou … nahrávky najdeš na http://www.discogs.com/artist/166293-Short-Fuse-2)

Super, nemohu se nových skladeb dočkat! Hraní musí být také zábava, né jen práce, to je jasný! Co plánuješ za výlet? Jo, sranda je ta nejdůležitější věc, když děláš kapelu. A samozřejmě to taky musí dávat určitý smysl hudebně:). Odjíždím na 3 měsíce cestovat po U.S. Pojedu nejdřív na Hawaii a potom hluboko na jih, do delty Mississippi, Bajoos, bažiny a zátoky... Jsem ten typ nadšence zažraného do divočiny.

Díky za rozhovor! Máš prostor pro poslední slova … Díky za podporu mé kapele. Nezahazujte hardcore/punk:) Je to nejlepší věc, která se mi přihodila a myslím, že vás taky může těšit. Tak, děcka, jděte ven a založte svou vlastní kapelu. Nepodporujte společnosti, kapely hudebního průmyslu! Podpořte svoji místní DIY scénu!

 

Další recenze/články najdeš na http://samuelrecords.blogspot.com.