čtvrtek 31. ledna 2013

Rozhovor se Smalltown



V posledním čísle How Can Limo Kid Kill Your Dreams? #5 vyšel rozhovor (+ flexi EP) se švédskou kapelou Smalltown. Zine je téměř vyprodaný, zbývá cca 20 posledních ks, a Smalltown právě vychází nové 12“MLP s názvem „XII„na Pirates Press Records. Rozhovor vypouštím do éteru jedniček a nul, třeba někoho potěší …

Začněme jako obvykle. Řekni něco o sobě a o kapele. Vím, že jste ze Švédska, ale vlastně nevím přesně odkud. OK, všichni tři žijeme v malým městě (haha) Oskarshamn na jihovýchodě Švédska. Tady jsme se před dvanácti lety dali dohromady a tady pořád žijeme. Haha, kapela Smalltown z malýho města. Jak vlastně tento název vzniknul? Má to něco společnýho s městem, kde žijete? Nejdřív jsme se jmenovali Smalltime. Četl jsem, že někde už je kapela s názvem Smalltown a tohle jméno se mi fakt líbilo, ale už bylo zabráno. Po nějaké době, kdy jsme neslyšeli žádný novinky o této kapele, jsme se rozhodli, že si to jméno od nich půjčíme, protože původní Smalltown už nehráli. Vystihuje to, kde jsme vyrůstali. V dobrým i špatným smyslu. Mám rád tohle místo, ale na druhou stranu ho i nenávidím. Ovšem myslím, že takhle to má každej a je jedno kde bydlí.

Hraje někdo z vás v nějaké další kapele? Nebo hráli jste? V devadesátých letech jsem byl v pop-punkové kapele Blinker. Byla to moje první kapela. Ne počkej, předtím jsem ještě zpíval v hardcore kapele. Máme ještě takovej vtipnej boční projekt s názvem Portables. Hrajeme pop ve stylu Beach Boys. Není to ale kapela v pravým slova smyslu. Hrajeme třeba na narozeninách svých známých… Asi tak jednou za deset let. Haha. Bubeník hraje v hardcore/metal kapele Nine. Mají hodně desek, ale v současnosti nejsou moc aktivní. Lobo, náš basák, má taky nějakej projekt, ale nekoncertujou.

Co děláte kromě hraní v kapele? Čím se živíte? Já, Kalle L, pracuju v továrně, kde se vyrábí náklaďáky. Kalle T pracuje taky ve velké továrně, kde vyrábí průmyslové baterie nebo něco podobně vzrušujícího. Lobo má částečnej úvazek ve firmě, která dělá internetový stránky, reklamy a tyhlety věci.

Mám rád švédskou punkovou scénu. Nikdy jsem nepochopil, jak je možný, že tam máte tolik dobrých kapel. Který z nich se ti líbí? Řekni mi něco o punkové scéně ve Švédsku. Znáte se tam všichni navzájem, nebo jak to u vás chodí? Souhlasím, že ve Švédsku je plno skvělých kapel. Moje nejoblíbenější jsou dnes už nehrající Ebba Grön, KSMB a Monster. Z těch aktuálních kapel se mi líbí třeba Tysta Mari, Twopointeight a Regulations. Scéna tady je ale divná. V menších městech není kde hrát. Nejsem ale ten pravej na tohle hodnocení, protože ve Švédsku hrajeme docela málo koncertů. Vsadím se, že mladší generace by o tomhle mohla vyprávět líp. V tomhle jsem už trochu mimo.

Zmínil jsi Regulations. Je to jedna z mých nejoblíbenějších. Umeå, odkud jsou Regulations, je pro mě hlavní město punku (ok, těch měst je víc, ale Umeå je každopádně jedním z nich). Čím to je, že scéna v Umea je tak silná? Je to asi stejně velký město jako to, ve kterým žiju já, ale srovnávat to vůbec nejde. Ovlivnila tě tato scéna? V první polovině devadesátých let byla Umeå se svým straight edge hardcorem skutečně tím hlavním městem, jak jsi říkal. Množství děcek, které chodily na koncerty, bylo neuvěřitelný. V této době jsem nehrál v hardcorové kapele, ale náš bubeník jo, a já s jeho kapelou často jezdil. Když se na to zpětně podívám, byla to fakt dobrá doba, udivuje mě, jak to všechno fungovalo. V každým menším městě ve Švédsku chodily na koncerty stovky děcek, dělaly koncerty, vydávaly ziny, měly svoje DIY distra, vyměňovaly si dema na kazetách… To všechno už je ale pryč. Tam, kde žijeme teď, není scéna žádná. Je to víceméně mrtvý. Jednou to přišlo, jednou to odešlo.

Váš poslední desetipalec „Read Between The Lines“ vyšel na Pirates Press records a vidím, že ve spolupráci stále pokračujete. Jak jste se dali dohromady? Je to delší příběh. V době, kdy jsme začínali hrát, jsem posílal dema, kam to šlo. Jeden balík jsem poslal i do TKO v San Francisku. Skippy, kterej je teď v Pirates Press, tenkrát pracoval v TKO. Jedním z jeho úkolů bylo vyřizování pošty, poslechnul si nás a líbilo se mu to. S TKO to tenkrát nevyšlo, ale zůstali jsme se Skippym v kontaktu a posílali mu všechny naše věci. Nějakou dobu jsme nehráli, ale když jsme nahráli album Implosion, Deranged records se dohodli s Pirates Press, že to vydají společně. Skippy se v té době motal okolo a pozval nás hrát na narozeniny Pirates Press v San Francisku s Cock Sparrer. Udělali jsme z toho turné a vydali i ten desetipalec. Na turné jsme jeli s Off With Their Heads (mají skvělý 10“ na Pirates Press). Díky, že nás vzali!

A co turné se Statues? Jaký to bylo? Jak jste se k tomu dostali? Je to díky společnýmu labelu Deranged? Byl jsem na koncertě v Brně a bylo to super! O Statues jsem se poprvé dozvěděl, když jsem na netu hledal recenze na naši desku. Našel jsem recenzi, ve které nás k nim přirovnávali, takže je jasný, že jsem byl zvědavej a poslechnul si je. V té době ještě nebyli na Deranged. Strašně se mi líbili, tak jsem kontaktoval zpěváka Roba. Vyměnili jsme si pár emailů a pár desek. O pár let později, když jsem zjistil, že mám konečně trochu volnýho času, se Statues chystali na turné po Evropě. Napsal jsem jim, jestli nepotřebujou řidiče/prodavače, a oni napsali, že jasně. Nevěděli, koho si s sebou berou na měsíc do auta . Ale povedlo se to. Vymysleli jsme, že bysme příště měli jet na turné dohromady a taky se tak stalo.

Ještě jedna otázka k turné. Taková ta klasická. Cítíš rozdíl v jednotlivých zemích? Je něco specifického pro koncerty ve Švédsku? Koncerty ve Švédsku jsou nuda. Nevím proč, ale pokud nejsi známá velká kapela, která právě letí, tak je to těžký. V zahraničí je to hodně rozdílný. Nevím proč.

Jak se díváš na budoucnost vinylu, CD a stahování z internetu? To je těžká otázka. I já, kterej miluju vinyl, zjišťuju, že kupuju míň a míň desek. Pamatuju si, jak jsem do dister posílal peníze v obálce jen po přečtení recenze nebo reklamy v Maximum Rocknrollu. To už teď není, teď chceš kapelu nejdřív slyšet. Dnes lidi věnujou kapele dvacet sekund, a pokud je nezaujme, jdou dál. Než si koupíš desku, necháš si to projít hlavou a uležet. Aspoň já to tak mám. Kupuju si desky, u kterých trvá, než se do nich dostanu. Ty, co mě hned chytí, mě taky rychle přestanou bavit. Myslím si, že CD skutečně brzy zmizí. Lidi si je spíš stáhnou přes iTunes. Naopak vinyl má obal jako přidanou hodnotu. Není to tam jen o hudbě samotné, takže tam stojí za to zaplatit. Stojí to ale peníze, takže je těžký děcka přesvědčit, aby si koupily desku, když si ji můžou stáhnout z netu zadarmo. Pro menší kapely jako jsme my, kteří nikdy nevydělaly peníze prodejem desek, je možnost stáhnutí z internetu super! Pro kapely, který mají příjem z prodeje desek a najednou jim vyschne, to asi není nic příjemnýho. Nevím, kam se tento trend bude vyvíjet.

Máš nějakej flexi sedmipalec? Pamatuju si, jak jsem měl pohádky na barevných flexi, když jsem byl malej, a jsem rád, že se flexi pomalu zase vrací. Co si o tomto formátu myslíš? Mám, myslím, jeden nebo dva. Byly jako příloha časopisu, což si myslím, že je jejich hlavní účel. Je to dobrá věc, ale zvuk trošku pokulhává. Ale znovu, parádní věc do časopisu!

Co plány do budoucna? Když tohle píšu, nahráváme ve studiu pár nových skladeb. S trochou štěstí to vyjde jako EP. Jinak nemáme další větší plány. Každopádně bych ale chtěl jet na pár dalších turné. To je nejlepší!

Nakonec mi řekni aktuální kapely, který se ti líbí. To je vždycky těžký. Většinou poslouchám starý kapely. Teď ale při odpovídání na tyto otázky poslouchám Downtown Struts, kteří nyní vyšli na Pirates Press. Zní to hodně dobře. Mám rád poslední desku Flatliners. The Vies jsou super. Taky Regulations. A hodně se těším na novou desku One Man Army, která by měla vyjít tento rok. Díky za zájem o naši kapelu!

Rozhovor - otázky: Černoch / odpovídal: Kalle L.

http://www.smalltownsweden.com/
http://www.discogs.com/artist/Smalltown
http://piratespressrecords.com/store/index.php?main_page=product_info&cPath=1_6&products_id=434

http://czechcore.cz/cgi/sonic.cgi?templ=index&page_include=p_publications_det&id_publication=78197&karma=a   

PS2: Díky Láďovi Rejmanovi/Pirates Press (za pomoc s FLEXI EP přílohu) a Černochovi (za rozhovor).

středa 30. ledna 2013

neděle 27. ledna 2013

DALE COOPER QUARTET & THE DICTAPHONES – METAMANOIR

2LP gatefold (Denovali Records)

DALE COOPER QUARTET & THE DICTAPHONES je francouzská experimentální kapela, která ve své tvorbě propojuje experimentátorství, jazz a velký důraz klade na osobitý přístup, i improvizaci. Ano, budeme se vznášet nad krajinou, dojde na hudební plochy, neotřelé zvuky a nekonvenční přístup. Deska „METAMANOIR“ vyšla v roce 2011 na německém labelu Denovali Records a na albu se setkává několik muzikantů, kteří vytváří ojedinělý celek. Výsledek je hodně silný a slyšíme mnoho netradičních zvuků a nástrojů. Spojení klasického jazzu se současnou elektronikou a naopak. Výrazné tóny bez snahy zalíbit se, to jsou DALE COOPER QUARTET & THE DICTAPHONES. Nechají nám nahlédnout do našich duší.

Kvartet hudebníků kombinuje širokou škálu hudebních stylů a zvuků, který propojuje elektroniku, myslím různé samply, střihy, s kytarou, saxofonem a trubkou. Naléhavé zvuky z prázdna. Nesou se na nosných vlnách mlhy nad krajinou a střídavě se zjevují jasné obrysy jazzu. Jednou jsou výraznější a podruhé postupně ustupují do pozadí, aby se opět vrátily. Alfou i omegou začátku desky je atmosférické bloumání. Jazzovou linku vnímám jako svého průvodce, je krásná. Koncem druhé písničky se vynoří další výrazné vlivy, dva hlasy – mužský a ženský. Právě ten ženský se stane jakousi mantrou, vznášející se nad zamlženou krajinou. Krystalicky čistou, nadčasovou a bez emocí. V těchto bodech končí první strana alba.

Tápáním začínáme i na B-stranu. Tóny mají svůj tep, vnitřní metronom. Kolem prstu si mně omotávají pomalu a mlha je stále hodně hustá. Jdeme kupředu, do bažiny se noříme stále víc. Krok za krokem postupuji, nevidím start ani cíl. Jdu. Právě v těchto místech se vrací mužský hlas. Vše působí jako náznaky, jako by se to jen zjevovalo a já bych se měl přiklonit na stranu dobra nebo zla. Hlasy znějí, našeptávají. Mám chuť jít dál? Není cesty zpátky, stejně jako v životě. Vrací se i jazzová linka, která jako by dávala tušit, že má cesta má svůj cíl, který přijde. Ještě ale není správný čas. Zde končí druhá strana.

Třetí strana začíná v místech, kdy jako bych cítil záblesky slunce. Pomyslný břeh se blíží. Noc ztrácí svou moc a ze snu se stane běžný den. Střih. Najednou slyším hlasy, které zní, jako kdybych si pustil zprávy v rádiu. Střih. Vše se najednou vrací, obloha se zatahuje. Své myšlenky musíš zhodnotit, přesypat přes síto. Musíš se očistit, závěrečná mantra přichází. Je to stále sen? Střih. Z mlhy přichází hlasy, znějí jako sbor jeptišek, ve starém chámu. Elektronické smyčky kvílí a já naprosto nevím, co přijde. Střih. Štěká někde pes? Někoho zabíjejí? Konec. Deska se stále točí a jehla nevyskakuje. Najednou někdo sýpe, dusí se. Nejsou to pěkné zvuky.

Poslední strany začíná. Nehraje nic, ale jako bych cítil „tlak“. Něco mně svírá. Probouzím se? Chrámový sbor přichází opět na scénu. Ležím na louce a mlha je pryč. Slunce vychází a opět přichází mužský hlas, jako by byl hlasem nového dne. Mizí. Přichází kombinace hlasů, během několik vteřin si projdeš vším znova. Crrrrrr … Konvice cvakne. Voní kafe. Vracím se do reality.

Tohle je deska, kterou můžeš poslouchat jednou, dvakrát, stokrát a stále z ní na tebe budou přeskakovat impulzy. Má svůj rytmus, svůj běh času, moje rozpoložení není podstatné. To já jsem ten, který se díky tónům uvolňuje. Ano, deska působí jako balzám na duši. Přesto nemění nic, jen mi nabízí klid a prostor pro přemýšlení. Všechno je jen na mně a opět platí - jako v životě. Hudba to není positivní, ale ani negativní, je hlasem volnosti a má své charisma. Zní, jako cesta k sobě samému. Nic neztratíš, můžeš jen získat ... (S)

Seznam skladeb:
1- UNE PETIT CELLIER 5:24
2- EUX EXQUIS ACROSTOLE 11:15
3- MA INSAISISSABLE ABRI 5:37
4- SA PRODIGIEUX HERMITAGE 0:36
5- LE IMPLACABLE GENTILHOMMI�RE 7:45
6- ELLE AGR�ABLE RENDEZ-VOUS DE CHASSE 5:35
7- MON TRAGIQUE CHARTREUSE 12:54
8- LA TERRIBLE PALAIS 5:59
9- IL M�LODIEUX MANOIR 5:07

http://www.youtube.com/watch?v=C39IgZictrU  

neděle 20. ledna 2013

Macgyver – Panthalassa


12“LP (Papagájův Hlasatel Records)

Brněnští Macgyver se pohybují na „podzemních“ prknech, co znamenají svět, již nějaký ten pátek. Nebude nejspíš moc lidí, kteří by je neznali a obecně je asi i v povědomí, že vzešli z brněnské kapely Pazi Snajper. Hrají inteligentní punk hardcore, který je trochu podobný zvuku rožnovských kapel. Fungují a zdá se, že vše dělají s poklidem a rozvahou, ve stylu podlampových hráčů. Své písničky zatím zaznamenali jen na debutním 7“EP a jako malou návnadu první velké desky, jsme mohli brát písničku „Ode zdi ke zdi“, na novém pokračování kompilace brněnských hardcore punkových kapel „Brno stále v plamenech“. Těsně po jejím vydání vypustili Macgyver do světa jedniček/nul, ale i do světa analogového, desku s názvem „Panthalassa“. Pro Ty, kteří si nebudou moct, z nějakých důvodů, vinyl dovolit nebo nemají gramofon, je dobrou zprávou, že ji nabízejí volně ke stažení v mp3 kvalitě na jejich „bandcamp“ profilu. Sympatické a já jen doufám, že bude stále více nadšenců, pro které nebude platit, že nemají gramofon.

„Kdo hledá, většinou najde, jenže kdo hledá?“

Panthalassa (řecký název pro všechny moře) je název původního praoceánu obklopujícího prakontinent nazývaný Pangea. Panthalassa se někdy označuje za předchůdce Pacifiku, jelikož ten se dnes rozkládá přibližně v místech, kde se praoceán nacházel. Zanikla asi před 220 miliony let. „Název desky má v přeneseném významu reprezentovat obsah desky. Obří, nekonečný prostor, ve kterém neexistují záchytné body. Fiktivní cestovatel takovým prostorem, by se v něm nevyznal, nedokázal ho popsat ani vytyčit jeho hranice. Nedokázal by ani předat jiným cestovatelům takovým prostorem zprávu. Buď proto, že je dělí obrovské vzdálenosti nebo proto, že neexistují pojmy ani mapy, který by byly dostatečně výstižný alespoň pro povrchní popsání zdánlivě celistvého prostoru. Jediným popsatelným a známým prostorem zůstává v podstatě jenom vor. Nestabilní, vratký, pro obří prostor vlastně nevhodný a rozkládající se vlivem mořské soli. Správně tušíte, že se jedná o alegorii ztracenosti … „ (Macgyver)

„Šero je jen kompromisem mezí nocí a dnem.“

Už samotný název desky je impulzem pro rozvíjení našich myšlenek. Šedá kůra mozková nebude při Macgyver lyrice prostě nezahálet. To jsem očekával a zklamaný rozhodně nejsem. Silnou nosnou částí Macgyver tvorby jsou pro mě právě texty a právě ony dávají celé hudební struktuře názor a rozměr. Odrážejí, směřují a inspirují. Baví mně podobně jako ty od Inoxia Corpora, Telefonu, Zeměžluče nebo Gride. Hudebně jsem na tom podobně, o Macgyver bych řekl, že hrají intenzivní, osobitý, punk rock „rožnovské školy“. Méně je většinou více a já se nebudu zbytečně rozepisovat. Myslím si, že Macgyver udělali povedenou desku. Posoudit můžete sami na http://www.macgyver.bandcamp.com.

„Po směru anebo naopak.“

Deska vyšla v nákladu 250 kusů, tak neváhejte! Kde je gramofon (a pes), tam je domov. Na mém gramci se aktuálně velice často protáčejí právě Macgyver. Ze zahraničních melodických hardcore punkový kapel mám nejraději WASTED. Uhodnete, koho bych uvedl z těch českých? (S)

http://www.phr.cz  
http://www.macgyverpunk.com
http://www.macgyver.bandcamp.com


PS: Rozhovor s Macgyver si můžeš přečíst na slovenském web zinu http://www.punkgen.sk/interview.php?with=macgyver.

neděle 13. ledna 2013

EXMISJA – Arche

12“LP (Up The Punx Records)

Před lety, ještě když jsem řval v Lahar, jsme jeli krátké turné s Idiot Savant, tři koncerty po polských squattech. Hráli jsme tehdy ve městech Sosnoviec, Gliwice a Wroclaw. Všechna ta místa si dodnes pamatuji, každé z nich bylo něčím specifické a rozhodně hodně výrazné. Squatt v Gliwicích se jmenoval KRZYK. Myslím, že i společná fotka Lahar/Idiot Savant, na zadní straně společného desetipalce, je vyfocená právě tam. Pěkná vzpomínka a právě s tímto místem je spojeno jméno polské kapely EXMISJA, která začala fungovat v roce 2000. Někteří jejich členové zde žili a squatt vedli.“KRZYK dnes již nefunguje (nové místo se jmenuje C.K.N."13"), ale právě s tím jménem jsou spojeny začátky EXMISJA příběhu ...

Arché znamená počátek, původ, též pralátka. Ve starověké řecké filosofii označuje prvotní princip světa, prapůvodní látku, z níž svět povstal. “Arche” je jméno třetího alba EXMISJA. Nahrávka je z roku 2011 a deska vyšla jako první samostatný titul na komunikativním polském labelu Up The Punx Records. Vede ho chlapík Mike, který se již podílel i na vydání dalších nahrávek, například Fan Zui Xiang Fa EP, Geranium, Life Scars / Bagna, Mister X, ale to si každý snadno dohledá. Jak jsem již napsal, EXMISJA „Arche“ je jeho první samostatný titul. Od první pohledu mě deska zaujala moc pěkným obalem. Motiv stromu je velice povedený. Každý obal je ručně dělaný (sítotiskem) a to mu dodává jen body navíc. Pokud se Ti líbí DIY hardcore punkové grafiky, myslím si, že budeš spokojený. O tisk se postaral Bartek, kytarista EXMISJA. K desce je i 60ti stránkový booklet, plný fotek, textů (v polštině i angličtině) a odkazů na oblíbené filmy, knížky. Je opět moc pěkně udělaný, i vytištěný. Velice dobře působí spojení recyklovaného papíru s pauzákem, který v kombinaci s černobílými fotkami vypadá SKVĚLE!

Album “Arche” je třetí nahrávkou EXMISJA. Zároveň je to jejich vinylový debut a je to i poprvé, kdy má kapela dvě kytary. EXMISJA = hardcore punk Gliwice (dva členové kapely žijí v Londýně) a na desce  je 11 písniček. Protíná se v nich nejeden styl hardcore punku. I přes velkou rozmanitost, do sebe vše perfektně zapadá a zní to moc dobře. První dojmy mi napovídají jasně – tohle je hrané od srdce! Pokud se Ti líbí hudba, i práce, českých Lakmé, Gattaca, Remek ... myslím, že kapelu EXMISJA, budeš znát (mít rád). Pokud tomu tak není, tip máš před sebou. Když desku poslouchám, slyším emotivní hardcore punk propojující prvky screamo hardcore, staré francouzské školy, střípky crustu, ale i post hardcore. Vzpomenu si na Amanda Woodward, Reguiem, ale třeba i Heaven In Her Arms … písničky mají tah na branku a svůj specifický švih i příchuť. Super! (S)

PS: sobota 26. 1. 2013 18:00, Napajedla, ČR, Bar Malina, Vystoupí: Unna, Gattaca, EXMISJA, STREGESTI, Your Choice.

http://www.youtube.com/watch?v=R_iWwM5tHbQ  
http://www.youtube.com/watch?v=lLyid9eyWtM&feature=player_embedded#!  
http://www.discogs.com/Exmisja-Arche/release/3735190

http://upthepunxrecords.blogspot.co.uk
http://www.exmisja.gliwice.com

PS: u nás desku seženeš u http://pureheart.czechcore.cz .

Seznam skladeb:

A:
1. Te kilka chwil temu
2. Na zgliszczach świata
3. Requiem
4. Poza światem
5. Pieśń Drzew
6. Religie

B:
7. Stoimy na krawędzi
8. Jak pył
9. Arche
10. I co dalej?
11. Cały świat

úterý 8. ledna 2013

EPIC PROBLEM - S/T

7"EP (Longshot Music/Contra Records)

Vždy mně pobaví souvislosti a skryté odkazy, ať cílené nebo zcela náhodné. Co se ukrývá pod označením „Epic Problem“? Podvědomě mi název něco říká, jen tápu v paměti … Již jsem doma, je to písnička od Fugazi z jejich desky „The Argument”. Nevím, jestli to byl záměr, ale název EPIC PROBLEM zvolila i poměrně nová skupina z Anglie. Pro mně jméno bez historie, čistý list, a mohu říct, že od prvního poslechu mně hudebně hodně zaujali. Je to parta složená z postarších pánů, kteří pochází z anglického Manchesteru. Lze i napsat, že je to nový projekt Mackieho z BLITZ.

Nahrávka původně vyšla jako demo cd-r, které bylo nahrané živě v Pumpkin Studios (http://pumpkinrecords.co.uk) v roce 2011 a poměrně nedávno byla pře-vydaná i na pěkném stříbrném 7“EP vinylu u Longshot Music/Contra Records (vyrobeném a distribuovaném Pirates Press Records). Na singlu jsou tři písničky melodického punk hardcore, stejné jako na demo nahrávce. Na netu jsem se dočetl, že jsou jen nově nahrané - vypilované. Stylově jsou ovlivněné, dnes již klasikami žánru, LEATHERFACE, HOT WATER MUSIC, snad lze říct i anglickými THE JONES (Myslím si, že Ti u nás nejsou/nebyli nikdy moc známí a já mám přesto stále v hlavě jejich strakonický koncert, hodně let zpátky. Navíc v téhle kapele najdeš Ex členy LEATHERFACE, HDQ.) a GOOD RIDDANCE. Pokud Ti výše uvedená jména něco říkají, buď si jistý, že by Tě EPIC PROBLEM mohli zajímat. Během necelých 8 minut servírují tři poměrně silné písničky "Battles", "Versus" a "(not so) Smart Bombs". EPIC PROBLEM hrají podobně charismatickým způsobem, jako to dělají třeba zmínění LEATHERFACE - kombinují melodické pasáže, se špinavým odérem a chraplavým zpěvem. Je to chytlavé a velice brzo jsem si pecky začal pobrukovat. Z nahrávky dýchne emotivní hořkost, snad i bilancování a odhodlání šlapat stále kupředu. Dobrá muzika, texty odrážejí strasti běžných dní, uvěřitelné a reálné. Více nejspíš nemá cenu psát, ber to jako tip a já se těším, že budoucnost přinese další zprávy o téhle partě. Dnes je již tolik desek, že se dají poslouchat jen zaběhnutá jména/klasiky žánrů, přesto si myslím, že se stále vyplatí koukat se kolem sebe a dát šanci novým jménům. Omrkni videa, poslechni a posuď sám! (S)

http://www.youtube.com/watch?v=JVOzW2mUAeI
http://www.discogs.com/label/Pumpkin+Records+%283%29
http://www.youtube.com/watch?v=IBqhcJz6v7E&feature=player_embedded

http://piratespressrecords.com
http://epicproblem2.bandcamp.com/