neděle 31. července 2011


Pure Heart Records je malý „label“ (chápej vydavatelství) dělané chlapíkem Petrem, zapáleným do hardcore, respektive emo hardcore. Díky takovým labelům a lidem lze říct, že „emo“ jako styl není mrtvý a označení „emo“ není ani sprosté slovo. V následujícím rozhovoru se dozvíte něco právě o Petrovi a jeho Pure Heart Records. Rozhovor vznikl emailovou formou, koncem července 2011. Ptal se Samuel a velice rychle odpovídal Petr. Pokud se chcete dozvědět něco dalšího, nezbývá než doporučit podobně aktuální rozhovor v zinu Revenge Of The Nerds, 2/2011.

Zdravím vydavatelství Pure Heart Records. Klasická otázka na úvod - jak by jsi představil label, potažmo sám sebe?
... label vnímám již jako nějakou nepostradatelnou součást mého života, která začala před třemi roky a pokračuje plynule dál bez nějakých potíží, za což jsem moc rád! Hodně stručně řečeno - Pure Heart je moje vášeň! Více se můžete dočíst na stránce pureheart.czechcore.cz/about.html . Sám sebe nevím jestli je důležité představovat a navíc to asi nikoho nebude zajímat.).

Jak říkáš, nás skromných je málo. Co bylo impulzem k tomu, aby jsi začal peníze ukládat do tak nejisté záložny, jakou je „hardcore label“?
No, hlavním "impulzem" bylo asi to, že se jsem cítil potřebu něco vracet hudbě, která mi dost ovlivnila myšlení, když to takhle řeknu a to v hodně dost pozitivním smyslu.

Co Tě k hardcore/punku přilákalo?
Abych se přiznal, tak mě přilákala asi nejvíc hudba, která měla nějaký přesah. Čímž mám na mysli kapely, který měli nějaký poselství v textech, nebo sami dělali různé aktivity, který zase pomáhali někomu jinému v něčem.

Myslíš si, že na Tvé - "zařazení se" - mělo třeba vliv to, odkud jsi pocházel nebo výchova?
To odkud jsi a kde pak žiješ má jednoznačně veliký vliv na to jak se člověk vyvíjí po zbytek života, rozhodně! Takže něco tam asi bude.

Hardcore/punk má sílu měnit jednotlivce. Změnil Tebe k lepšímu?
Myslím si, že mě 100% změnil k lepšímu nebo alespoň to tak vnímám a denně se o tom přesvědčuju. Sorry, jestli mě to někdo nebude věřit.

Aktuálně jsi z Hradce Králové. Je tam něco, co se dá označit jako „scéna“ nebo jen probíhá osvěta pár nadšenců pro místní?
Tak! Jako tu tzv. místní "scénu" vnímám asi jen pár lidí, kteří jsou pořád ochotní něco dělat, nebo mi s něčím pomoct. Jinak pro mě slovo „scéna“ nemá žádný větší smysl ... asi.

Nevím jak to říct, o osvětě se tady mluvit asi nedá, protože lidi co tu chodí na koncerty, tak většinou vědí o co jde, ať už mám na mysli hudebně, či obsahově. Ale mohu říct, že Ti co dorazí na koncert, který tady poslední dobou dělám jen já, jsou většinou mile překvapený a spokojený, což platí pak logicky i pro mě a kapely.

Podle čeho si vybíráš kapely se kterými budeš spolupracovat?
Nevím jestli je tzv. spolupracovat úplně korektní pojmenování z mého pohledu, ale chápu jak to je myšleno. Záleží hlavně na tom aby mě kapela "bavila" víc než jen hudebně, velmi stručně řečeno.)

Co Ti vadí na označení "spolupracovat"? Označ to tedy dle svého výstižněji ...
Z mého pohledu se jedná jasně o podporu, či nějakou pomoc, nic víc.


Jak moc je pro Tebe důležité dělat věci DIY stylem?
Co to jen jde! Myšlenka DIY pro mě znamená strašně moc, především si pod tím představuju nějakou, či alespoň částečnou, nezávislost (oproti normálně zaběhlým věcem). Vem si třeba takové veganství, to je taky tak trochu o DIY myšlence.

Pověz nám něco o Pure Heart, jak by jsi ho představil ?
Pure Heart bych představil asi jako nezávislé alternativní vydavatelství, které klade právě veliký důraz na Do It Yourslef.

Řekneš něco i o deskách co jsi vydal?
O deskách, které zatím vyšly asi nemá cenu moc psát.., kdyžtak mrkněte na pureheart.czechcore.cz/records.html.

Zmínil bych tu ale plány do budoucna, které by se měli uskutečnit ještě do konce tohoto roku. Takže doufám, že se všichni dočkáme (tedy Ti, co na to čekáme).
(pH 07) Ravelin 7 "7 kroků po zamrzlé řece" LP
Nová deska, této pro mě dost zásadní české kapely, která definovala cca před 15-ti lety emo-hardcore u nás. Už aby to bylo! 19. Srpna proběhne u příležitosti vydání nové desky Release party v klubu Ponorka v Litvínově, spolu s Remek.

(pH 09) Remek / Child Meadow - LP (FR)
Dále je naplánováno podílení se na tomto krásnem splitu (jak po hudební, tak i obsahové stránce). Child Meadow je nová kapela dvou lidí z Bokanovsky, velmi sympatické duo. Remek je ultra syrovej emo-hardcore, lepší kapelu v tomto hudebním směru u nás těžko najdeš.

(pH 05) the Pills - LP (USA)
A to nejlepší na konec jak se říká .) – Pills, což je poměrně nová brutální kapela hrající metalickej hardcore někde mezi Bucket Full of Teeth a Burial Year, totální prasárna!

V kapele najdete členy Burial Year, Takaru, Funeral Diner, Drowning with our Anchors, atd..

Jak prodáváš svoje desky? Máš nějakou distribuci?
Vydané tituly se snažím distribuovat do jakékoliv země mimo ČR, samozřejmě jen tam, kde mám již nějaké kontakty delší dobu a spolupráce ohledně výměn funguje naprosto skvěle! Je o to docela zájem si myslím, o mé tituly. Samozřejmě mám i malé distro, které vzniká právě z těch výměn.

Zmínil jsi „…oproti normálně zaběhlým věcem“, čím si vyděláváš na chleba?
Vydělávám si jako "výrobce" léčiv v jedné farmaceutické společnosti.

Tak to Ti položím záludnou otázku – máš raději GENERAL SURGERY nebo Iron Lung? Obě mají tuším texty zlékařského prostředí ...
Abych se přiznal, tak neposlouchám ani jednu z těchto kapel. Moc se mi líbí právě kapela Pills, jelikož pracuji ve farmaceutickém průmyslu, takže vím z čeho se různé léky dělají či skládají. Sám neužívám žádné léky, již pár let.

Pamatuji se, jak jsi si hodně let zpátky objednával telefonicky od Samuel Records nějakou desku – bylo 24.12., tuším kolem 21:00 … v povzdálí štěkal pes … Máš psa? Máš rád zvířata?
Jinak zvířata mám samozřejmě moc rád a ano byl to pes tam v pozadí, rodiče mají doma fenku bígla.). Ty jo a nepamatuješ, si co to bylo náhodou i za rok? .. ta má objednávka od tebe, tipuji tak rok 2005. Jinak objednávat desky jsem již přestal před pár lety.

Možná by bylo zajímavé, kdybys pověděl něco o složení léků … což?
hahaha:DDD No nevím, myslel jsem to tak, že léky jsou většinou tvořeny nějakou
živočišnou složkou, či nějakým obdobným živočišným aditivem, alespoň co já mam zkušenost. Tohle není moje první zaměstnání ve farmacii, vyráběl jsem třeba i tekutý klystýr, který se z 80% produkce exportoval do Japonska. Já se stravuji již pár let jako vegan, takže já mam v tomhle jasno.

„ …tekutý klystýr“? To by bylo něco pro Dr. Greenštajna ze Švejka, že? :). Vrátím se k Ravelin 7. Jsou to veteráni, o tom žádná. Na co se lze těšit, co očekávat?
..no to zajisté, o tom žádná!.). Očekávat můžete převelikou porci upřímného emo-hardcoru, neni to sice tak živelný jako jejich starší nahrávky, ale má to neskutečnou sílu v textech. Tohle bude určitě deska roku, hehee.)

Neříká se to o každé nové desce? :). Jsou u Ravelin 7 nějaké změny v sestavě?
Oproti předešlému albu 'Světasál" určite. Kapela hraje mam takový pocit již minimálně přes rok v původní sestavě jako před 10-ti lety + je doplněná o jednoho nového člena, který má na starost klávesy apod. Uvidíte sami..!

Překvapil jsi mně Tvým posledním titulem 10“ Peu Etre. Proč zrovna tahle kapela?
No to jsem překvapil asi více lidí si myslím.). Což ve finále mi udělalo ohromnou radost, i třeba jen jak reagovala většina lidí na zpracování obalu, jakože to komentovali slovy "krása, nádhera", fakt maximální spokojenost z mé strany.

Jinak proč zrovna 15 let stará kapela? zajímavá otázka.). Jedná se o nahrávku ze split CD (spolu s Carther Matha a Rachel), která vyšla pouze jen na CD a zároveň tohle byl pro mě split (mám na mysli všecky 3 kapely), který mi neskutečně změnil pohled na svět a jeho fungování, což mělo pak zase za následek moje větší snažení a realizování se v životě.

Jak se díváš na bootlegování desek?
Samotné bootlegování desek mi nepřijde moc v pohodě, je to asi jasně dané tím přístupem si myslím. Proč se dělají, nebo jakých kapel se nejčastěji vydávají bootlegy? Já osobně si myslím, že v tom hrajou spíše větší roli vydělané peníze za prodané desky.

Kupuješ si desky na e-bayi?
Z e-bay jsme si sehnal desky, o kterých bych si mohl leda tak nechat zdát do konce svého života, což je si myslím tak trochu škoda, takže jsem nelenil a začal pátrat a shánět.

Máš v plánu 10“ trilogii dokončit i dalšími díly, tj. Carther Matha a Rachel?
Na tuhle otázku ti neodpovím.)) (Pozn.Samuel – budeme tedy doufát, že ano :)).

Jaká byla vůbec komunikace s kapelou Peu Etre?
Komunikace s Antoinem de Lassée byla naprosto super! i s Chrisem ze Stonehenge. Moc ochotný lidi abych pravdu řekl a další věc je ta o které jsem již psal v předešlé odpovědi a tím je zpětná vazba od nich na zpracování obalu. Naprostá spokojenost!

Máš nějaký label, který je, dá se říct, vzorek pro Tvou práci?
Určitě! … namátkou Ebullition, Stonehenge a Subjugation records. Na těchto labelech pro mě vyšly dost zásadní desky, z mého pohledu, a navíc všechny věci měly/mají moc krásný obaly. Moc rád bych dělal releasy DIY zpracováním, samozřejmě že mám na mysli jen obaly. Ale ve finále záleží samozřejmě na počtu. Tím chci říct, že kdybych měl dělat ručně třeba 500 obalů, tak bych se z toho možná i zbláznil.). Jinak takovéhle limitované edice mi přijdou jako naprosto skvělá volba. Prodá se to tak akorát a na výrobu je to taky docela v klidu, hold kdybych měl "někoho" kdo by mi s tím pomáhal, tak by to šlo asi rychleji.

Je pro tebe "DIY styl" práce limit, jak label dělat? Dokázal by jsi to dělat třeba jako „práci“?
Podle mého úsudku se tím živit nedá, ale dělal bych to moc rád! Bohužel sem minul asi dobu..

Zdá se Ti, že jsi „minul bodu …“? Myslím si, že právě teď vychází víc desek než kdykoliv předtím a labely, třeba v Německu, prodají press během cca měsíce …. Vydáváš i „demo“ cd-r poměrně nových kapel. Jaké české kapely by jsi vyzdvihnul, doporučil?
K první části - jojo, jednoznačně!

Z českých a poměrně nových českých kapel bych určitě doporučil Remek, Owls are not What they Seem (obě kapely mě naživo nesmírně překvapili) a z těch již nějakou dobu fungujících bych rád upozornil na Esazlesa, Gattaca a Naiada.

Tebou již zmíněné demo (CD-R) bylo vydáno jen jako pomoc kapele, aby měli vůbec co prodávat na koncertech, tak jsem udělal limit. sérii o 40-ti kusech.

Ještě se vrátím k předchozí otázce … Myslel jsem to tak, to s tou dobou, že mám pocit že v dnešní době spíše frčí hudba bez jakéhokoliv přesahu, samozřejmě to je jen můj pocit, nic víc. Desek vychází samozřejmě ohromné množství poslední dobou.., ale zase záleží jestli to není o kvantitě vůči kvalitě (můj názor, nic víc.)

Nemyslíš si, že ten „přesah“ záleží spíš na člověku, že právě ta lidská stránka dělá to pěkný, co se Ti na tom líbí? Co myslíš konkrétně tím „přesahem“?
No jde spíše o moje osobní zklamání, přijde mi, že lidi to tak už moc neprožívají, ten tzv. "hardcore". Kterej dokázal někoho neskutečnou silou nakopnout a rozhejbat, tak jeho pochybnosti o nějaký aktivitě.

Třeba dám úplně klasickej příklad, který i já vnímám jako takové menší "zklamání" - kolik lidí v dnešní době, kteří poslouchají ten nějakej-makovej tzv. "hardcore" dnes nejí maso a nepodporuje mléčnej průmysl..

Dřív mi to přišlo, před nějakými (plácnu) 10-ti lety naprosto samozřejmý, že lidi se zajímají o jádru problému, nebo věci a nespokojí se jen tak s něčím (bohužel doba se asi "krapet změnila").

Hodně hardcore/punkových kapel něco zajímavého říká (nebo se o to snaží), ale je to často uzavřený ve „scéně“?
A uzavírat se ve scéně a šířit myšlenky (i když většinou asi dobře myšlené) jen pro lidi, kteří z velké části vědí o co jde taky asi nemá velký smysl. Jako určitě je to dobrý v tom, že to může někoho zase nakopnout, ta os. konfrontace s tím člověkem co hlásá něco na podiu. Mě třeba nakopávali osobně nejvíc Banánovo proslovy.

Líbí se Ti u kapel stylové texty (každý styl mé nějaké nosné téma, asi víš o čem mluví … ), nebo oceníš inovátorské a nadstylové postupy?
Různým formám textů se určitě nebráním, jen tomu musím rozumět, nic víc.

Nejlepší česká kapela?
Jednoznačně REMEK!

DIY vs. mainstrem … nějaký kapely vzešli z ulice, hardcore, punku atd … stali se velký … máš Ty nějakou takovou kapelu, o který můžeš říct, že ji respektuješ i přesto že přelezla hranice DIY.
Hele asi fakt opravdu ne! Měl jsem dost rád At the Drive-in, ale to asi každej.). Momentálně pro mě ta kapela už ztratila hodně velký kouzlo.

DIY DIY DIY … kde pro Tebe končí tohle označení? Vnímáš nějaké limity?
Tak určitě (nebo alespoň tak to vnímám já) to končí tam, kde kapelu nezajímá jak se co udělá, kdo to udělá, kolik to bude stát a pododobně. Zajímá je hlavně aby to bylo. Takže určitě je to daný nějakou zpětnou kontrolou / odezvou od kapely … "jak se věci mají".

Čteš něco jiného než distro listy? Co Tě inspiruje?
Distro listy už nějakou dobu nečtu, naposled jsem četl Revenge of the Nerds #2, dočetl jsem to asi 2. den co jsem si to koupil. Opravdu skvělej koncept zinu, snad všechno co tam bylo mě zajímalo. Knihu žádnou rozečtenou nemám, ale chystám se na něco.

Konfrontuješ svůj hardcore/punk se svým okolím?
Konfrontuju svoje myšlení vs. okolí a to ať už v práci či s mými kamarády. Nerozlišuju, kde se projevit a kde ne.))

10 základních desek, který si sebou vezmeš do hrobu?
- Reversal of Man "This is medicine" (LP)
- Reversal of Man "Revolution summer" (10")
- Takaru "There can be only none" (LP)
- Funeral Diner "The Swept Under" (10")
- Funeral Diner "Underdark" (LP)
- Struggle "s/t" (LP)
- Julia "s/t" (LP)
- Takaru / A Light in the Attic "split" (LP)
- Burial Year "Pestilence" LP
- Some Girls "Heavens Pregnant Teens" (LP)

Jaké triko by měl mít každej správnej „emař“ ve skříni?
Tak o tričkách to opravdu si fakt není si myslím :). Ale pár krásnejch triček mám. Každej správnej emař (nebo člověk.) by měl spíš více přemejšlet nad věcma, který dělá, než se starat o to jaký triko si na sebe obleče. Asi tak!

Je „emo“ mrtvé?
A jestli je to tzv. "emo" mrtvé záleží asi jen na konkrétním člověkovi. Pro mě mrtvý určitě není.

Tvůj nejbizardnější vydavatelský sen?
Nějaký vydavatelský bizárek asi taky nemám, když tak nad tím přemýšlím. Mám v hlavě pár titulů, které bych chtěl uskutečnit do nějakýho toho a toho roku, nic víc. Limitované edice vládnou.)

Jsme na konci! Máš prostor na cokoliv …
A na konec?! Přemýšlel jsem nad tím, co sem napsat, jelikož jsem nechtěl psát něco obdobného jako na konci rozhovoru v Revenge of the Nerds #2.

Nevím jak to napsat, ale rád bych na závěr napsal nějakou výzvu k seznámení... třeba s podobně smýšlejícím člověkem či osobou jako jsem já … Pište ok?

Petr, melody@volny.cz
http://pureheart.czechcore.cz

Další recenze/články najdeš na samuelrecords.blogspot.com.

středa 27. července 2011

Audiocæneat! – Red Session


LPgatefold (W.I.F.A.G.E.N.A. Records)

Pamatuji si na dobu, kdy jsem si v různých katalogových listech (tehdy ještě tištěných) zaškrtával věci, které bych si rád koupil - ty naprosto nutné, nutnější a samozřejmě ty, které mně jen z nějakých důvodů zaujali. V posledním případě se většinou jednalo o neznámé skupiny, které vzbudili můj zájem, ať už díky vydavatelství, popisem stylu nebo zajímavými členy v sestavě. Byla to pěkná doba. Aktuálně se již raději několikrát zamyslím, než si něco pořídím, ale přesto mohu říct, že svou oblibu „v neznámých skupinách“ udržuji dodnes. Ostatně, je to jako se zlatokopectvím - pokud budeš dostatečně přičinlivý, trpělivý a narazíš na štěstí, tak poklady najdeš. Pořád něco poslouchám, celé dny mi stále něco hraje a aktuální skupinou, která „vylezla z davu“ jsou němečtí Audiocæneat!.

Audiocæneat! vznikli v roce 2009 a lokalizováni jsou v Drážďanech. Po roce hraní si svépomocně vydali své debutní album „Red Session“. S nahrávkou jim vydavatelsky vypomohl W.I.F.A.G.E.N.A. Records, což je label sympaťáka Ronnyho z Idiot Savant (aktuálně SS20). Nic to neznamená, ale přesto to o mnohém napoví a nasměruje.

Z kapek bývá louže, z fouknutí vichr a z několika tónů často vzniká závislost. Audiocæneat! jsou mladou a nepříliš známou skupinou. To platí nejspíš v Německu a zcela určitě u nás. Přesto by byla škoda tuhle partu přehlédnout! Musím říct, že mně opravdu zaujali. Možná to znáte, posloucháte tuny desek a často bez větších očekávání položíte neznámý vinyl na gramofon - prasknutí jehly a najednou „je to tam“. Audiocæneat! zabrali na první pokus. Jejich hudba má kouzlo, šarm a je mi s ní jednoduše dobře. Aniž by měli cokoliv společného s Karate (jejich desky jsem měl/mám moc rád), pojí je jedna věc a tou je vnitřní klid, který se ve mně po poslechu jejich desky usadil. Audiocæneat! je těžké definovat a možná to není ani potřeba. Myslím si, že ani kapele o zaškatulkování příliš nejde. Řekl bych, že hrají a vytvářejí svá „zákoutí“, ve kterých je možné hledat a právě „ty kouty“ dělají jejich hudbu různorodou a rafinovanou zároveň.

„Red Session“ vyšlo jako krásný vinyl s otevíracím gatefold obalem a rudým vinylem ukrytým v černém sáčku. Ikdyž je na obalu špinavý sporák, neumyté hrnce, tak z něj dýchne jistá intimní atmosféra. Album začíná velice decentně, na nic se nechvátá a rozletu nechybí prostor. Hudba Audiocæneat! nemá jen jednu polohu a abychom je správně vnímali, musíme se seznámit s nejednou prezentovanou tváří. Výsledný obrázek se sám začne skládat již během poslechu, ale reálných tvarů začne dostávat až ke konci desky. Na každé straně je po třech skladbách, ale buďte si jistí, že nápadů a nálad je na v nich pro několik různých skupin. Přesto to dohromady skvěle funguje. Od prvního prasknutí jehly se dlouho vůbec nezpívá a první tóny jsou podobně intimní jako deska Steva von Tilla „A Grave Is A Grim Horse“. Postupně se dostaneme do post-rockovějších rovin (chápej ENVY, u nás Esa z Lesa), kdy si kapela hraje s tóny. Při poslechu mám volnost, opravdu cítím naprostou svobodu a kolem sebe jako bych měl pláně bez horizontů … Minuty se táhnou jako hodiny a postupně se mi začíná rýsovat kostra Audiocæneat! „Red Session“. Když jsem si již začínal myslet, že mám jasno, blesk a další posun. Audiocæneat! nejsou jen čistě instrumentální kapela. Jde jim to skvěle, ale když zpěvák otevře pusu, všechno je o velký kus dál, alespoň pro mně. Najednou mi hlavou blesknou vzpomínky na Only If You Call Me Jonathan a jejich desku „Red Friend“. Ano zpěv je hodně podobný právě jim, zvláštně jemný, ale rozhodně žádná „cukrárna“. Zní jako mix zpěváka Only If You Call Me Jonathan s Billy Corganem (The Smashing Pumpkins). Hlasová sekce je podávána velice s rozvahou, nikam se nechvátá a snad i díky tomu je v tom strašná síla! Svět jako kdyby se zpomalil a nabytého pocitu volnosti, si cením nejvíc. Na pomyslnou lopatu, namířenou do pece, usedám zcela dobrovolně. Je to naléhavé, tahle kapela je parádně zvládnutý orchestr.

Audiocæneat! se mi zdají jako úžasná skupina. Všechno mluví pro ně a po poslechu jejich hudby mi jsou ještě blíž. Vyzkoušejte je, nic za to nedáte a možná narazíte na kapelu, která vám zlepší několik dní, týdnů … nikdy to nejde odhadnout, protože tóny hudby jsou podobně citlivé i jedovaté jako láska. Já jsem lapen, vy to zkuste – je to na Vás! (S)

http://www.audiocaneat.de
http://audiocaneat.bandcamp.com
http://www.myspace.com/audiocaneat

PS: V říjnu kapela plánuje evropské turné a rádi by si zahráli i v ČR. Nebojte se, tohle není žádné promo – tihle kluci rádi udělají výměnné koncerty u nich doma v Německu a spíš než „zbohatnout“ hledají nadšence, kterým by zahráli svou hudbu … kdyžtak jim napiš jim nebo Samuel Records ...

1.The Truth Unfolded I (05:55)
2.Buh! (05:33)
3.From The Massives To The Masses (07:22)
4.Kalypso (08:31)
5.Painting The Earth With Night Flares (06:24)
6.Idylla (16:13)

pondělí 18. července 2011

The Restarts „Slumworld”


12”LP (Papagájův Hlasatel Records)

“DIY politický punk rock pro 21 století. NO pop, NO emo, NO spolupráce s hudebním průmyslem … jen čistý PUNK ROCK” – to je přibližně slogan, kterým The Restars vystihují podstatu svého fungování na punkové scéně. Kapela je z Londýna a s občasnými změnami v sestavě hraje od roku 1995. Není potřeba je dlouze představovat, za dobu své existenci si získali určitě hodně přiznivců po celém světě.

Co říct o „Slumworld”? Jsou desky, které jsou zásadní a po jistých periodách vycházejí v reedicích. Někdo je chce „předat dál” a jiný na nich prostě vydělat. Možností je několik, vycházejí v bootleg provedeních, která jsou A) odfláknutá nebo B) bootleg, ale aspoň dobře udělaný. (ano, originály se prodávají často za nelidské peníze a bootlegy jsou aspoň za rozumnou cenu, ale stejně ... ). Nejlepší možný případ je (dle mého názoru), když jsou staré desky oficiálně převydané vydavatelstvími a navíc i s vědomím kapely - což je náš případ. Papagájův Hlasatel udělal záslužný čin, převydal desku „Slumworld”. Na pažbu své vydavatelské pistole si může vyrazit další zvučné punkové jméno The Restarts.

„Slumworld” je debutní deska The Restarts (vyšla v roce 2002) a dlouhou dobu byla vyprodaná. Obsahuje remasterované verze singlů „Legacy of Bigotry” a „Your World”. Kromě The Restarts vlastních písniček uslyšíme i dvě neotřelé předělávky - „ Does Your Mother Know”(Abba) a „Big Rock Candy Mountain” ( Harry Mclintock's). Je super, když kapela předělá písničky zcela jiného stylu, než by se od ní očekávalo, že? Dodnes miluju cover „Homeward Bound ” (Simon & Garfunkel) v podání kapely Doc Hopper. Ale zpátky k „Slumworld” - vydaná byla Active Distribution a český press vyšel na Malárie Records (samozřejmě je dávno pryč). Ještě bych měl dokončit myšlenku z předchozího odstavce - bootleg desky nebo oficiální reedice mají jedno společné, tímto stylem vycházejí - zásadní nebo z nějakého důvodu úspěšné desky (ok, přeskočím všechny možné živáky, atd, což beru opravdu jen jako vydělečnou činnost nebo možnost zviditelnění se ...) a „Slumworld” je rozhodně skvělé LP, která převydání zasloužilo! Osobně ji mám z The Restarts diskografie snad nejraději a často se k ní, i přes spoustu dalších rád desek, rád vracím. Myslím si, že rozhodnutí pře-vydat právě tuhle desku a umožnit její poslech další generaci náctiletých punx, je velký přínos! Vychází jako luxusní neodfláknutý vinyl s původním celobarevným obalem, potištěným papírovým LP sáčkem a krásným barevným vinylem (ve dvou barevných mutacích). Všem bootlegářům to jasně dokazuje (ukazuje), že z velkého procenta případů jde desku vydat legálně, se svolením kapely a dát jí tak třeba nový rozměr! Skvělá práce.

Představovat The Restarts? Blbost. Minulý rok se v Čechách objevili na pár koncertech a živě jsem je viděl několikrát. Jejich vystoupení byli vždycky perfektní! Kapela hraje v minimalistické sestavě kytara, basa a bicí (samozřejmě basák i kytarista zpívají). Jejich podoba punku je skvělej, energickej koktail, se silným poteciálem napsat „punkové” hity! (Třeba aktuální Restarts pecka „Backwards“ z jejich splitu s MDC je naprostá hymna!). My se vracíme zpátky v čase – střih – Londýn 2002 - „ … this punks looks like loosers … intro a šestnáct pecek nadupaného energického punku. Od první do poslední pecky to šlape a řekl bych, že po letech to má snad ještě větší sílu! The Restarts mají svůj zvuk, který poznáme i podle specifického zpěvu bassáka Kierana (Kieran Plunkett je muzikant a ilustrátor). Žádný pivní odrhovačky, The Restarts hrají nadupadnej rychlej punk! Sympatický projev, politický texty … tohle Ti zůstane v hlavě, pokud tomu dáš šanci!

„Ví Tvoje mamka“, že jsi ještě neslyšel The Restarts? Neslyšel? Hned to naprav, se „Slumworld” se nudit nebudeš! (S)

PS: Aktuálním kytaristou The Restarts (nahradil Alana, který odešel do UK Subs), je Robin z kapely Short Bus Window Lickers (tuhle punkovou kapelu můžete tento víkend – 22. a 23.7 - vidět na dvou koncertech v ČR).

http://www.restarts.co.uk/
http://www.discogs.com/artist/Kieran+Plunkett?anv=Kieran
http://phr.cz

pondělí 11. července 2011

Rapsöd / Průmyslová smrt – split


7”EP (kooperace labelů)

Průmyslová Smrt i Rapsöd jsou z Jihlavy a okolí, takže se společná nahrávka dala předpokládat. Split čerstvě voní novotou a venku je pár týdnů. Mám rád vinylové desky obecně a cením si, když do sebe věci zapadají. Pokud je za deskou cítit i jistý nehudební přesah - třeba jen přátelství pár lidí, je to vždycky inspirující. Snad i proto mně baví společné nahrávky různých kapel a je jedno, jestli je spojuje stejné město, kamarádství nebo k sobě mají z nějakých důvodů blízko. Mám prostě rád splity a myslím si, že tím spojením vzniknou další souvislosti. Věci se propojí. Aktuální split singl Průmyslové Smrti s Rapsöd splňoval do puntíku všechny požadavky, abych se na něj měl důvod těšit!

Průmyslová Smrt i Rapsöd, jsou dvě věčně mladé a neklidné party! Tak na mně působí a doufám, že takový zůstanou navěky:). Obě dvě kapely drtí ušní bubínky fast / hardcore posluchačů nějaký ten pátek (ano, s větší - či menší intenzitou) a své jméno již mají. Hlavním pojítkem singlu je „Jihlava city”, ale to beztak všichni vědí. Průmyslová Smrt jsou, ostřílení vinylový harcovníci, kdežto pro Rapsöd je společný split asfaltovým debutem. Vinyl vychází, jak je u nás dobrým zvykem, za masivní kooperace několika labelů.

Singl je srážka THRASHing hardcore a fastcore/grind/hardcore šupce ... Rapsöd versus Průmyslová Smrt. Rapsöd, to jsou variace na slovo THRASH. Není „trash” jako „tHrash” a pravověrní thrashers vědí, že THRASH se píše s „H”. Taky jsem tomu „H” nepřikládal patřičný důraz, ale pořádek musí být, že? Každý zná Municipal Waste a právě oni ten slavný THRASH, svým energickým - kuletrhajícím projevem, v hardcore/punku tolik proslavili. Nemusíš ani moc ujíždět na kapelách, které položili “THRASH THE THRASH” základy, aby jsi si mohl udělat obrázek, co znamená popiska „thrash hardcore”. Rozhodně díky M.W. oblíbenost toho stylu masivně stoupla a najde se množství skupin, které podobně jako oni vsadí na thrashové riffy a kšiltovky, bandany, džísky a upnuté rifle jsou pro ně jasný zákon.
Rapsöd na tuhle popisku pasují jako prdel na nočník (řekl bych). Nepřeslechneš thrashing kytaru a celkově Tě od prvních tónů ovane odér ranných Municipal Waste, snad i Crucial Unit nebo Lahar. Tempo není extra fast, ale Rapsöd to valý a je radost je poslouchat – thrashing hc vc. celkem „melodický” hardcore (punk). Jejich muzika nepostrádá potřebnou energii, zapálení, sympatii k THRASHi a hlavně je z nich cítit hardcore / punk – SUPER!. Viděl jsem je živě jen jednou a klukům to hrálo fakt skvěle („klukům” – nejsem si zcela jistý, ale Rapsöd mají aktuálně posilu v ženském pohlaví?!?) ! Na singlu mají dvě svižný pecky, s fajn texty.

Průmyslová Smrt jsou oproti Rapsöd rozhodně více „fast and distortion”. Intro, trashing kytara, řev a pak hrubý mix fastcore, grindu. Slyším správně nádech Gride? Jejich strana mně hodně baví svou chaotickou a nervní atmosférou, která je perfektně zachycená. Lomcuje s náma od první do poslední vteřiny. Musíme být stále ve střehu, ostatně jako v životě. Podobně jsou na tom texty, který nejsou žádný hádanky, ale nařvaný slova plné pouliční mladické hantýrky a nasranosti. Není čas přemýšlet, aby se nikdo neurazil, tahle mičuda se řítí přímo na branku. Hudebně i textově má oboje něco do sebe a jedno doplňuje druhé. „Destrukce Zevnitř” myslím velice dobře vystihuje bezvýchodnost dnešní doby, která ničí lidi právě zevnitř a jen silní to ustojí! Parádní práce!

Co mně velice zaujalo je obal od chlapíka z Rapsöd (mrkněte na jeho práce - http://bandzone.cz/fan/tofuthrasher ). Rád bych mu složil velkou poklonu, protože jeho kresby jsou skvělý. Stejně jako ocením mladé aktivní skupiny, beru i fakt, že kapela si sama dělá svou grafiku a nesazí na renovované stylové umělce. „Tofu Thrasher” šlape na paty, dnes již slavným, kreslířským titánům a já mu přeji hodně štěstí v dalším vývoji. Rozhodně má ve mně velkého fanouška! A.Bouzikov a Mike Bukowski mají prostě u nás čerstvou „konkurenci”. Obrázek na EP je moc povedený, kapely na splitu propojuje a přijde mi jako druhé dějství chobotnice ze splitu Agents Of Abhorrence/Extortion. Neotřelá je i volba scény, nečekej tedy klasické výjevy se zbořeným městem, jadernou elektrárnou, atd...

Závěr je jednoznačný – skore je 1:1 a je super, že tenhle split spatřil světlo světa. Bylo proč se na něj těšit. Průmyslová Smrt se k Rapsöd skvěle hodí a lze to říct i opačně! EP vychází za kooperace několik českých a jednoho Slovenského labelu - Papagájův hlasatel records, Phobia records, Totalitarism still continues records, ABC distro, Vejmi 666 records a Hluboká orba records. Singl seženeš v zaběhnutých distribucích, přímo u kapel a nebo u Papagáje, který poskytl i kopii pro recenzi.

PS: jako bonus můžete i brát pěkný zelený vinyl!

PS: Průmyslovou Smrt můžete vidět 15.7. v klubu Stará Kovárná/Štoky a Rapsöd zahrají v neděli 24.7. na letošním Fluff festivalu!

http://phr.cz/