čtvrtek 22. prosince 2011

Zeměžluč - Hledání


2LP+CD (Papagájův Hlasatel Records)

Představovat Zeměžluč? Bylo by to nejspíš zbytečné, jsou punkovou klasikou z Brna a znát je bude nejspíš každý! Letošní rok pomyslně oslavili své významné životní jubileum a právě v tento čas jim vyšlo na Papagájovo Hlasateli nové album s názvem „Hledání“. Cesta je život, cesta je cíl - Zeměžluč je na ní (na scéně) již 25 let! Zub čas zanechal možná pár vrásek na tvářích členů kapely, ale jejich muziku nepoznamenal. Pánové hrají léty prověřený energický punkrock, doplněný o výrazné zpěvy a vynikající texty. Hudba i lyrika, to jsou dvě roviny, které budou střídavě bojovat, i na nové desce, o Vaší pozornost. Propojené jsou svěžím duchem a po několikátém poslechu se vše spojuje do jedné linie a písničky začínám vnímat naprosto samozřejmě jako jeden celek. Přesto hned v úvodu vypíchnu textovou stránku … je úžasná a texty mají jistý, až dá se říct duchovní přesah! Kvalitu textů měla Zěměžluč vysokou téměř vždy a není se proto čemu divit, že tomu tak je i na nové desce. Hned v úvodu řeknu, že „Hledání“ je velice silné album a kapele nelze nesložit obrovskou poklonu. Svým způsobem až velkolepé dílo, přitom je tak čisté a skromné. Protkané je motivem „hledání“, které je pomyslným nosným tématem a setkáváme se s ním od první do poslední vteřiny. Ostatně ono „hledání“ vnímám, i já osobně, jako svou cestu životem.

Zeměžluč hraje energický punkrock (když říkám punkrock, myslím punkrock) s velice silnými a trefnými texty. Jejich síla je v tom, že nediktují, nepřikazují … je v nich prostor pro hledání a věř, že odhalení odkryjí i Tvá bloudění životem nebo povědomé bolesti. Hodně věcí v dnešních dnech zmizí velice rychle nebo má velice krátkou životnost. Texty Zeměžluče jsou jako léty otestované strasti – jsou lidské a blízké každému z nás. Naprosto v nich postrádám jakoukoliv nadřazenost, poučování nebo kalkul pohybující se v ego-výšinách - tohle je řeč obyčejných a vnímavých lidí, která život sám nejspíš nejednou otestoval. Materialismus aktuálně vítězí nad duchem a i tento fakt (a doba ve které žijeme) dodává albu „Hledání“ na síle. „Hledání je naděje …“. Je to tak jednoduchý, když věci správně pojmenuješ. Slova Zeměžluče působí prostě, mají svou váhu a někdy z nich až zamrazí. S každým poslechem se zařezávají hlouběji a hlouběji do mého podvědomí, dojem je silnější a silnější. Hudebně „Hledání“ skvěle šlape – surový vs. inteligentní vs. melodický punkrock, který šlape, je energický a agresivní zároveň. Ano, slyším v jejich muzice všechny tři roviny a deska má navíc super zvuk.

Mohl bych desku srovnávat s předchozími nahrávkami – neudělám to. „Hledání“ je Zeměžluč v roce 2011, nahraná v sestavě Šoty, Titanik a Fredrikson. Zeměžluč je to silná, svěží a bez přimíchané pachuti. V novém roce by měli přijít nějaké personální změny, ale to není poprvé a aktuálně nejspíš ani podstatné.

Vychvalování je zbytečné - Zeměžluč to nepotřebuje. Znovu řeknu, že alfou i omegou mé náklonnosti jsou velice silné texty. Neuvěřitelně autentické a jejich údernost cítím v tom, že v hledáčku je individualita jedince, jeho tápání - cesta. Zhudebněné básně, životní příběhy. Řvané hrubým hlasem i dvojhlasem a podtržené výborně zahraným punkrockem, který vyzdvihují melodické linky, ve kterých se jako problesky ranního slunce objevují velice silné melancholické záblesky. Album „Hledání“ má plošný příběh a zmiňovaný motiv hledání je ztvárněn ve 24 čtyřech písničkách. Neboj, nebudeš se nudit – tvář poznáš nejednu a stejně tak i úhly pohledu. Během poslechu se nejspíš budou měnit i Tvé oblíbené písničky a přes chmurné vize, budeš ve finále povzbuzený! Je totiž cítit naděje.

Neztrácej svou naději - je možné, že právě na téhle desce najdeš povzbuzení pro svou další cestu. Album „Hledání“ je klenot. Je jako léčivá rostlina, která Tvé chmury nevyléčí, ale zcela určitě budeš mít jistotu, že v nich nejsi sám. Radosti, bolesti, naděje, doufání, zoufání … není podstatné, co si myslím. Jedno mohu říct jasně – přišel konec roku, desek jsem slyšel hodně a aktuálně již třetí týden poslouchám velice silnou desku – „Hledání“ od Zeměžluče. Pamatuj, kdo hledá nalézá. Někdy máme perly fakt na dosah, přitom je nevidíme … (S)

PS 2: Velká pochvala putuje i PHR, který desku vydal náležitě honosně vymakanou! Za dobrou cenu dostaneš dvě LP uložená do potištěných sáčků, ve velkém rozkládacím gatefold obalu a s potištěnou vnitřní stranou kapsy. O obal se postaral Martin Přibyl, který dělal komixový fanzin ZKRAT.

PS 2: Skvělým zpestřením desky je hostování zpěvačky La Fraction, která se Zeměžlučí nazpívala magickou písničku, která Tě svým cyklicky opakovaným textem doslova pohladí a odvede do bloumavých výšek. Super!

PS 3:Rozhovor se Šotym si můžeš přečíst na následujícím odkazu http://www.kidsandheroes.com/rozhovory/zemezluc-164
http://czechcore.cz/cgi/sonic.cgi?templ=portal_index&page_include=p_publications_det&id_publication=77953

http://phr.cz/
http://www.zemezluc.net

sobota 17. prosince 2011

Chip Hanna – Mucho Americana


7“EP (Rock Star Records)

„… když se západ v šeru skryl, kovboj kolty odložil, za sebou má velmi perný den. A když kolty tasit chtěl, černej Bill ho předešel, a on klesá kulkou zasažen ...“ Nepředstavíte si obdobně klasickou zápletku na divokém západě? Chip Hanna je novodobý kovboj, chlápek nejedné tváře a znát ho můžeme jako bubeníka U.S. Bombs nebo One Man Army, člena projektu Chip Hanna & The Berlin Three a před pár lety se vydal, jako hodně amerických punkových muzikantů, na sólovou dráhu. Na této cestě vychází z klasického amerického country. Jeho desky v Evropě vycházejí na sympatickém labelu z německého Aachenu - Rock Star Records. „Mucho Americana” je tří písničkový singl, který navazuje na velkou desku “ The Old Country “ a singl “Outlaws“ (oboje Rock Star). Chip Hanna má za sebou tuším dvě evropská turné a několikrát se ukázal i u nás v ČR, takže by neměl být zcela neznámou persónou. Jeho tvorba je návrat ke kořenům, k americkým kořenům, zpět ke country.

Debutní album Chip Hanny vydali Rock Star v roce 2007. Čas letí strašně rychle a jak je vidět, Chip je stále na cestě. Pokračuje směrem, který nastínil na své prvotině „The Old Country“. Desce vévodil krásný malovaný obal, na kterém jsou nakreslené kromě jeho podobizny i čtyři ikony country – Hank Williams, Johny Cash, Merle Haggard a David Allan Coe. Kořeny jsou jasně znázorněné a tihle písničkáři ho nejspíš ovlivňovali v jeho tvorbě. Chip Hanna hraje klasické country. Jeho písničky jsou plné veselých i smutných příběhů, hravé i náladové a díky jeho punkovým kořenům je cílová skupina posluchačů jasně vymezená. Ocení ho všichni posluchači Austina Lucase, Chucka Ragana, Tima Barryho … atd. … těch aktuálních jmen je stále víc.

Rock Star Records funguje spousty let a dělají ho bráchové Timo a Mario. Mají tuším i sítotiskovou dílnu a většina obalů dělají. Singl „Mucho Americana” vychází v klasické singlové kapse, s potištěnou vnitřní stranou obalu. Na singlu jsou tři písničky, respektive dvě - úvodní „El Dorado“ je „spoken word“ - mluvené slovo (něco ve stylu písničky Tima Remise na splitu s Aranem Epochalem) a jeho autor je Edgar Allan Poe. Hned po něm následuje „A Vanishing Race“, kterou původně napsali Johnny Cash a Johnny Horton. Na druhé straně, označené jako „blood side“ je „Ballad Of The Six Gun“, bloumavá a silná balada, která se stylově pohybuje někde mezi Bonnie Prince Billy a Austinem Lucasem.

Ani nevím, kdy se ve mně vzala vášeň pro tenhle tip muziky. Nebyl jsem odchovaný country, Michala Tučného mi doma občas pouštěli a velkou náklonnost ve mně vyvolala deska Metroshifter „Generation Rx“, která zněla jako hodně rozvrzané lo-fi „country“. Jo, abych nezapomněl - Tři čutory mám taky v oblibě! Singl „Mucho Americana“ je příjemná záležitost, dobře se poslouchá a náladou jako by navazoval na aktuální desky od Chucka Ragana nebo Joe Snodgrasse. Muzika od všech zmiňovaných není o tvrdosti, šokování – jako na dlani se na platformě hardcore/punku nabízí vnitřní klid, prostor na přemýšlení nebo si při jejich poslechu můžeš hrát doma s miminem nebo svým psem. V téhle uspěchané době to není vůbec málo … (S)

http://www.rockstarrecords.de
http://www.chiphanna.com

http://www.rockstarrecords.de/releases/chip-hannamucoamericana/chip-hanna-mucho-americana.html?det=36472

Pure Side:
Eldorado/ Spoken Word
A Vanishing Race

Blood Side:
Ballad Of The Six Gun

Deska vychází s kupónem pro bezplatný stáhnutí skladeb v mp3 kvalitě z internetu.

úterý 13. prosince 2011

GO AND KILL – #3/2011



(ZINE)

GO AND KILL je český (fast) občasník, který se od svého prvního čísla usilovně snaží šířit – jak ostatně sám říká - „kacířské myšlenky a oslavovat bezbožné, rouhající se ďáblovy spolky“. Za úderným názvem zinu najdeš spoustu zajímavého čtení, které ocení každý fanoušek rychlého hardcore / punku (snad i metalu). FAST, FAST, FAST – o to v zinu poběží. Představovaná je „palová“ odnož hardcore/punkové scény pohledem nadšených lidí, kteří se v ní i aktivně angažují. Život je krátký, proto není čas na pomalé hraní – „play fast, die young“! Nevím jak název zinu vznikl, ale určitě bych ho „vyřezal“ z názvu písničky „Can I GoOut And KillTonight?“ od Misfits. Tohle je ovšem jen moje osobní konstrukce, tvůrci GO AND KILLbudou určitě ujíždět na zcela jiných kapelách než na Misfits. Letos vyšlo již třetí číslo GO AND KILL!

V krátkosti z obsahu - rozhovory s MAGRUDERGRIND (USA), FATUM (Rus), IDIOT´S PARADE (SK), DESPISE YOU (USA), DROPDEAD (USA), STOLEN LIVES (CZ), DOOMSDAY GRAPHICS (Srb), BLÜDWÜLF, recenze, scene report z Polska, Historii HC / punk / underground / alternativních a metal vinylů v našich končinách od pana Sucháče, tour reporty (AGATHOCLES v Jižní Americe, SAYWHY? / LYCANTHROPHY UK a jihoevropské tour, LYCANTHROPHY / PRŮMYSLOVÁ SMRT jihoevropské tour, NEEDFUL THINGS „Deadpoint tour“), AT WAR WITH GRIND CORE PART II., Al Confino squat, sloupky, myšlenky, názory. Vše psané zajímavě a pohledem nadšeným, což zaručuje, že se zine velice dobře čte. Nabízené kapely ve fast scéně aktuálně „frčí“, mají co říct nebo to jsou klasiky žánru! Cením si i toho, že se tvůrci jasně vymezují, a co víc i napíšou jak se věci mají, se sračkama typu Anal Cunt.

Líbí se mi osobní rovina, kterou je zine protkaný - za GO AND KILL je cítit člověka, tohle není jen chladný kolektor desek rychlé muziky. Pobavila mně jedna z prvních vět v úvodníku GO AND KILL, „buď si necháte tisknout x stovek zinu, jako je tento, anebo si za ty prachy koupíte nějakou skvělou televizi, která je tak velká, že se Vám nevejde do pokojíku ...“. Díky Ondro, že jsi dal přednost zinu! Fajn je i krátké psaní od Tondy (Say Why?) o undergroundu – krátké, ale věcné a pěkné!

GO AND KILL stojí za pozornost! Neboj nebudu rozebírat jednotlivé články, tohle čtení si nejlépe užiješ sám, se zinem v ruce. Věřím, že pokud máš rád rychlý hardcore / punk a nebyl jsi celý rok 2011 někde na dovolené mimo civilizaci, zine máš zcela určitě doma. Jestli se chceš s rychlejší muzikou teprve seznámit – jsi na dobré adrese a ber informaci o GO AND KILL jako tip na svého nového průvodce, který Tě tím ukáže na to nejlepší, co Ti celosvětová „fastová scéna“ může nabídnout. Protože sám vím, jaké je to dělat zine, jaké úsilí se musí vyvinout, napíšu na závěr jen následující – hoši držím Vám palce a přeju hodně sil do dalšího čísla, které se těším již teď! (S)

PS: Pokud chceš načrtnout souvislosti, tvůrce zinu najdeš v kapele Lycantrophy, za festivalem Play Fast Or Don´t nebo labelem Psychocontrol Records.

čtvrtek 8. prosince 2011

BOILING POINT - Thrash the railroads


7" flexi (Totalitarianism Still Continues Label)

BOILING POINT jsou parta mladých a neklidných kluků ze Žiliny. Hrají rychle, hlasitě, nespoutaně a hned napíšu, že díky takovéhle muzice opravdu nemůžeš zestárnout. Ten kdo si alespoň jednou pustí BOILING POINT, bude věčně mladý. Fakt nekecám! Vyzkoušel jsem to! Nebo za to může poslech Alphaville „Forever Young“? Ono je to vlastně jedno, BOILING POINT sice nemají písničku o věčné mladosti, ale jejich rachot ten pravý lék ukrývá ve skřípotu tónů. Thrash hardcore punk v jejich podání mi je hodně sympatický - snad i díky tomu, že od prvního poslechu je cítit obrovské nadšení a zapálení pro věc! Nahrávka je „demo“, které vychází na znovuobjeveném flexi formátu. Singl vydal sympatický slovenský label Totalitarianism Still Continues Label, kterému držím palce i u nohy. Flexi formát je vzhledově celkem pěkný nosič. Moc sice nevydrží, ale i tak k němu chovám jisté sympatie. Na jeho znovuoživení se jistou měrou podepsal i časopis Decibel, který začal vydávat flexi série jako přílohu časopisu (vyšly tam tuším Napalm Death, Wormrot). Starší ročníky zajisté vzpomenou na ruské časopisy s vloženým flexíkem a pro mně je flexi spojené s Born Against / Superpunch (vyšel v nákladu 10 000 ks :)) a Frodus, který jsem kdysi dostal v nějaké objednávce od DayAfter. V ČR flexi formát nedávno vyzkoušeli pionýři Remek a Slovensko aktuálně zastupují BOILING POINT. Odvážných je málo!

BOILING POINT jsou mi sympatičtí svým nadšením, přístupem a recyklovaným entuziazmusmem cíleně zaměřeným na 80tkový hardcore, který se hrál za velkou louží. Jak sami hoši trefně píšou - VÝCHODOEURÓPSKY THRASH! Ano není to o profesionalitě, drahých aparátech … ok? „Thrash the railroads“ je demo nahrávka a tak i zní. DEMO - plné energie na rozdávání a „drive“ z něj jen tryská. Podobně nadšený jsem byl před pár lety z demo nahrávky německých Short Fuse. Líbí se mi to! Na nic si nikdo nehraje - všechno je opravdové a naplno! Na flexíku je 7 špinavých energických thrash hardcore punk pecek. Krátkých, rychlých a hlasitých. Stopáž do minuty, energie, ostrá kytara, klepačkové bicí, vytáhnutej a dostatečně afektovanej zpěv - myslím, že je musíš milovat nebo nenávidět! Tak nebo tak, cítím žár v srdci a nahrávka je jasná pocta kapelám starého amerického hardcore punku, i thrashing hardcore partám jako jsou Common Enemy, Crucial Unit …, snad i Charles Bronson. Navrch fajnový texty, plné odlehčených témat, entuziazmusmu, skejtování.

Když se povede být ve správný čas na správném místě, všechno je jednodušší. Mohl bych se teď jen domnívat, kde by kluci byli, kdyby pocházeli z míst za velkou louží nebo žili o pár let zpátky … . Je rok 2011. Všechno je jinak a přesto spousta věcí je stejných. „This Is Žilina NOT L.A.“.

Závěr? Jak sami hoši píšou „Žiadne technické vyhrávky, profesionálne fotky, vymakané aparáty len VÝCHODOEURÓPSKY THRASH! THRASH! THRASH! ATTAK!” a vzpomeň si, jak jsem psal o elixíru věčného mládí - Karel Gott již musel BOILING POINT slyšet, jinak si nedovedu vysvětlit, že nestárne. Buď IN i TY - každý chce zůstat mladý. Myslím si, že „Thrash the railroads“ je lepší „kauf“ než poslední singl Negative Approach! (S)

PS: Živě, a u nás v ČR, zahrají BOILING POINT do konce roku hned dvakrát. Poprvé na tradiční prosincové punk sešlosti Killed By Brno a pak 22.12. v Olomouci, Galerii u Mloka společně s Gattaca a Křik z Ticha. (S)

PS: Hoši, „retro kytarové intro“ u jedné z posledních písniček je skvělý. Kytara má super zvuk! Založte si ještě jednu retro punkovou kapelu, kde bude kytara znít právě takhle …

PLAYLIST:
A1. Wheels on fire
A2. Boston dream
A3. Napalm breath
A4. Žilina fukktown
A5. Rich kids
A6. Instant wisdom
A7. Little skate kids



http://label.punkgen.sk/
http://bandzone.cz/boilingpoint

http://en.wikipedia.org/wiki/Flexi_disc
BOILING POINT BIO: „Myšlienka na založenie oldschool thrashcorovej kapely už dlho lákala miestnych outsiderov Masskillaha a Fokulára (taktiež Rotten Ass), ale bol problém nájsť gitaristu. Neskôr okolo jari –leta 2008 Fokulára napadlo skúsiť miestneho fanúšika disbeatu Miňa (taktiež Rotten Ass). Skúsili s Fokulárom dať dokopy tak tri váli, pozvali Masskillaha na skúšku a ten s nadšením súhlasil, že sa chopí mikrofónu. Nasleduje dlhší čas strávený v skúšobni a koncom roka sa odohráva prvý koncert na domácej pôde za účasti ďalších kapiel. Odozva je celkom pozitívna a kapela odohráva ďalšie koncerty v nezmenenej zostave. Na jar sa do kapely pridáva Dano a.k.a. Broody, ktorý duní na 4 struny. V kapele sú rôzne individuá (niekto má blízko k vegánstvu/abstinencií niekto holduje alkoholu:)) ale dalo by sa povedať, že vo všeobecnosti máme blízko k skateboardingu/bikerstvu, myšlienke d.i.y. (urob si TO sám), politickým koreňom punku, jednoduchej rýchlej a hlavne hlučnej hudbe. Žiadne technické vyhrávky, profesionálne fotky, vymakané aparáty len VÝCHODOEURÓPSKY THRASH! THRASH! THRASH! ATTAK!”