středa 21. května 2008

Iron Lung “life. iron lung. death.”


CD (Six Two Five)
Tak copak tu máme pane doktore? No sestři, tenhle červík bude asi hodně nemocný. Podíváme se mu na zoubek.
Je pár kapel co držej duch power violence při životě. Ale co to vlastně je power violence?! Infest, Crossed Out, No Comment, Neanderthal, Lack of Interest,.. Spazz, Despise You, Apathetic Youth,... ?!
Myslím, že škatulky všechno poserou. A navíc tady jsme asi trošku jinde. Prostě, máte to rádi rychle a od srdíčka, a ještě k tomu někde ve sklepě na West Coast-u? Ne, nelekej se, pánové Jensen Ward s Jonem Kortlandem v tom ale mají asi jasno. 2 maniaci který toho za sebou mají už hodně. Mr. Ward buší i v Artimus Pyle (ale kdo tohle neví?!) a řekl bych že jmenovec Bill Ward ze starejch Sabbatů by z něj měl určitě radost. Radost z jejich muziky má určitě i démon Max Ward, vždyť na 625 rec. většina jejich věcí vyšla. Jo, je to poslední dobou celkem omílaný, ale kolik lidí bude ještě ve věku daleko nad třicet hrát v kapele která zní takhle? A ještě k tomu jen ve dvou lidech dělat takovouhle neplechu. Iron Lung je asi zbytečný nějak víc představovat. Na tomhle CD jsou songy z Demonstrations in pressure and volume 7“, split singlů s Branoil (super sludge) a Teen Cthulhu. Texty samozřejmě nemocniční prostředí, popis nástrojů, přístojů. Názvy songů jako Diagnosis, One cure for two diseases, Positive pressure breathing attachment, Storage Unit atd. mluví sami za sebe, ale všechno opravdu spíš buď jako popis jednotlivých přístrojů nebo vliv různých preparátů, zařízení na člověka. Ovšem jestli to máš rád nebo ráda detailněji, tak asi bude lepší vychytat si letní reunion Carcass. Iron Lung mají teď čerstvě venku novou velkou desku s perfektním názvem Sexless/ No sex, doufám že se mi dostane do rukou a doteď lituju že jsem si nechal ujít jejich koncert na Vrahu. Podruhý bych takovou chybu vážně už asi neudělal! life. iron lung. death. (O)

Mr.Cpt Chaos

625 Thrash
Iron Lung

středa 14. května 2008

Ucházím „Edice 15 – Separace průtokových poznatků“


CD (Papagájův Hlasatel Records)

Ucházím je kapela z jihu Čech a na punk/hardcore scéně se pohybuje nějakých 15 let. „Edice 15 – Separace průtokových poznatků“ je v pořadím pátým řadovým albem. Po letech míjení se ke mně dostala předchozím albem „Geprűft vole“ a smetly mě hned několika podstatnými věcmi - autentickým a syrovým podáním - pro punk tolik důležitým, skvělými texty, silnou nadžánrovou barvitostí a co nejvíc - jsou sami sebou a nebojí se experimentovat. Myslím, že v Čechách není jiná kapela, co takhle hraje. Neváhá se pustit do hrubé punkové neomalenosti, ani do techničtějších hardcorových poloh a nezapřou ani své undergroundové kořeny. Komplikované, přesto zní jako celek a parádně drží pohromadě. Líbilo se mi to již na „Geprűft vole“ a v tom je pro mě vlastně i síla Ucházím. „Edice 15 – Separace průtokových poznatků“ má mnoho tváří a působí jako divadelní drama složené z mnoha dějstvích. Hrubý zvuk nahrávky a nápady naprané přímo do našich ksichtů jako míč na branku působí naprosto svěžím neprokalkulovaným dojmem, stejně jako melodické pasáže. Fakt to žeru! Stylová barvitost a instrumentální podání mě neustále udržuje v pozoru. Je tady nápadů, že spousta kapel by z toho mohla čerpat po celou svou kariéru. Moc se mi líbí zvuk nástrojů a celkově i alba. Je syrový, čitelný s patinou minulých časů – parádní. Vynikající jsou i zpěvy, jejichž hrubá řvaná poloha je proložená místy až poetickým odříkáváním. Tohle drnká na moje struny někde uvnitř a fakt si cením až undergroundového ztvárnění pocitů nejistoty a vlastního tápání, které si pamatuji třeba od Psích vojáků nebo Už jsme doma. Deska má svoje silné momenty i chvilky, kdy máme čas odpočinout. Slabá místa tady hledám jen těžko. Za vrchol alba považuji „Běžci“ s užasnou melodickou kytarovou linkou doplněnou o vynikající bicí, nasekaný zpěv, který píseň tlačí jako o život a v nejlepším skočí do klidného básnického přednesu. Skvělé! Žeru začátek „Chvilky nostalgie“, který na mě působí až Joy Division dojmem. „Děti větru“ - skladba o zrůdách někde v hluboko v nás je dalším vrcholem se skvělým textem a parádní melodickou linkou. Ucházím nic nekážou, neříkají, co je správné nebo špatné, přesto to podvědomě poznáváme. Ukazují. A můžeme se v tom nacházet … těch míst v hledání je v jejich textech i hudbě spousta! Tohle je hardcore punk i punk hardcore dohromady … (S)

PS: neboli poznámka pod čarou … pokud by jste na plakátech viděli kapelu Retroprotest, určitě neváhejte a vyražte! Je to povedený punk revival a najdete tam dva členy Ucházím (Páju, též Gride a Bodzu)

12 skladeb, 31:48

Ucházím
Ucházím rozhovor
Ucházím bandzone

pátek 2. května 2008

Martin & La Talpoj “Pli Ol Nenio“



CD (Vinilkosmo)

Švédští Jetpilot byli nejen čtyři sympatičtí chlapíci, ale také čtyři samostatné hudební individuality. Oficiálně se nerozpadli, ale během času jednotliví členové přešli do vlastních projektů. Jedním z nich byl Martin Wiese. Na svém sólovém debutu pojmenovaném “Pli Ol Nenio“ nás zavede do klidných zákoutí indie-rockové muziky, kde atmosféru bude tvořit jen on se svou španělkou. V některých skladbách ho podpoří doprovodní hudebníci (La Talpoj), kteří dodávají celku další rozměr a pestrost. Martin se prezentuje dvanácti příjemnými, skvěle napsanými skladbami. I přes svou rozvážnost mají dynamiku a poslech příjemně „odsejpá“. Ve svižnějších pasážích cítím podobnost se výše jmenovanými Jetpilot (v doprovodné kapele najdeme všechny členy). Album je zajímavé svou rozmanitostí a hlavně - jazykově originální. Texty jsou napsané i nazpívané esperantem, tedy jazykem který nepatří žádnému národu. Nikdy jsem ho v hudbě neslyšel a musím říct, že jsem mile překvapen. Rozhodně příjemné první setkání. Bonusem je jeden DJ remix Martinovy skladby a dvě videa, které jsou mixem rozhovorů, živých vystoupení a ukázek z nahrávání. Pokud máte rádi švédskou „emo“ scénu a rádi zkoušíte nepříliš známá jména, máte možná další tip! (S)

Martin Wiese