pátek 27. května 2011

Earthride “Something Wicked”


2LP/CD (Doomentia Records)

Od ranného dětství jsme vedeni k tomu, aby jsme „zapadli“. Náš vývoj často omezují limity a ty je potřeba překračovat. Některé „zdi“ přesto máme před sebou celý život. Často ovlivňují i náš pohled na hudbu. Snažím se být otevřený, ale často jsem zaslepený! Nechci rozvádět matematické rovnice, nechci polemizovat - chci říct jen jedno, pole hardcore, punku, metalu a celkově alternativní scény nabízí velice široké spektrum naprosto odlišné hudby a vždycky se vyplatí kouknout „za roh“. Mám rád momenty překvapení, kdy nic neočekávám a najednou přijde blesk z čistého nebe. Aktuálně má jméno Earthride. Nevyhledávám doom/metal/stoner rock a nedostat album „Something Wicked“ jako promo, asi bych ho bez zájmu přešel. Vložil jsem CD bez výraznějšího očekávání do přehrávače (ikdyž mám doma Earthride 12“ picture LP) a dnes tomu bude již 14 dní (3týdny?) co hraje. Nemohu, opravdu nemohu, ho vypnout … což se mi nestává tak často. „Something Wicked“ je úžasný album!

Bylo 5:30 a toho rána pršelo. Sedl jsem do auta a pustil si na cestu „Something Wicked“ – jako kdyby to byl soundtrack nadcházejících dní, ve kterých se všechno zpomalilo! Album má temnou atmosféru a cesta po které jdeme je klikatá. Čeká nás spousta zvratů, monotónní zacyklené riffy, které až s dalšími poslechy odkrývají své květy. Tóny, ze kterých je cítit život sám a každý, kdo píše muziku podobnou Earthride, musel projít svými životními útrapami - alespoň tak to působí na mně. Cítím z nich zvláštní bezvýchodnou náladu, ve které je recyklovaná všechna úzkost, bolest, naše špatná rozhodnutí a životní omyly. Děj začíná tam, kde většina životů končí – v bodě smíření se s prohrou – Earthride ale jako by všechny negativní věci smíchali a výsledný koktail je bludný válec, který nic nezastaví a pomalu před sebou vše válcuje. Drobné ústupky se změnily v ukrutnou sílu. Není čas na rozhlížení se kolem sebe - oni dělají jen to o čem si myslí, že je správné! Povstali z bahna a výsledné kreatury jsou nezničitelné. Začali jsme na cestě, která směřovala do smutných konců, prošli jsme si peklem - nezničilo nás to, jsme silní a výsledek působí neuvěřitelně positivně! Ano je to rovina osobních pocitů! Jasné je, že „Something Wicked“ je velice silné album, vyvolalo ve mně nějaký dojem a podobnou náladu cítím i z desek WINA „Adrift“ nebo Steva von Tila „If I Should Fall to the Field“.

Pokud máš rád Black Sabbath, určitě budeš mít rád i Earthride. Svůj styl mají označený jako Maryland doom/stoner metal. Mnohé o nich napoví souvislosti z následujícího „stromu života“ - v roce 2002 se rozpadla skupina Spirit Caravan (Robert Scott "Wino" Weinrich, Dave Sherman a Gary Isom). Weinrich se připojil k Place of Skulls a založil The Hidden Hand (v roce 2007 se rozpadli i The Hidden Hand a Weinrich se vrátil ke znovuobnoveným Saint Vitus). Sherman založil Earthride a Isom se připojil k Internal Void, Pentagram, Valkyrie a Nitroseed. Tyhle věci si snadno dohledáš na internetu a je více než jasné, že jde ostřílené muzikanty.

Earthride jako kdyby měli zabudovaný svůj vlastní metronom a jeho rytmem řídí své posluchače. Hrají silné riffy a výsledný efekt působí jako černá magie. Svět se v jejich rytmu zpomalí a „sabbaťácké“ riffy dostávají nový prostor pro rozlet. Já je poslouchám a jen oddaně kývu hlavou, ikdyž tohle není moje parketa. Je to ale skvělá muzika! Earthride hudba je minimalistická, ale nudit se u ní rozhodně nebudeš. Jejich písničky jsou dlouhé. Tuším, že pod 4-5 minut nejde žádná a díky jejich „rozvážnosti“- sludge táhlosti, dostaneš prostor pro hledání. Občasné změny temp nebo sóla je rozčísnou temnou atmosféru a působí lavinovým efektem. Zpěv je naprosté zlo (v tom nejlepším smyslu slova) a trochu mi přijde jako zmutovaná podoba Ozzyho s Lemmym.

„Something Wicked“ je skvělá deska a díky, že jsem mohl nahlédnout za roh …. Skvělá práce a soundtrack pro všechny ztracené desperáty! (S)

http://doomentia.com/

http://en.wikipedia.org/wiki/Earthride
http://www.myspace.com/earthridedoom

pondělí 23. května 2011

Rozhovor s Markem Rybenským


Evidence Smrti (čerstvě mají debutní velkou desku na Insane Society Records.), Festa Desperato (není to tak dávno, co vyšla první velká deska na Insane Society), Gasmask distribuce a label, Bakteria zine … za všemi těmito aktivitami najdeš chlapíka, který se jmenuje Marek Rybenský. Rozhodl jsem se s ním udělat rozhovor, který vznikl emailovou formou během několika posledních dní (květen 2011) a najdeš ho na www.czechcore.cz. Otázky jsem pokládal já - Samuel a velice rychle odpovídal Marek. Marku díky, byla radost si s Tebou popovídat ...

Odkaz na rozhovor: http://www.czechcore.cz/cgi/sonic.cgi?templ=portal_index&page_include=p_publications_det&id_publication=78567

čtvrtek 19. května 2011

Austin Lucas „A New Home In The Old World”


LP (Hometown Caravan Records)

Myslím si, že nemá cenu představovat Austina Lucase. Každý ho zná! Je to sympatický „amík“, který již dávno zboural pomyslné hranice scén a kontinentů. Větší představování by mělo podobný smysl, jako informovat příznivce fastcore/power violence o kvalitách Charles Bronson. Austin Lucas nedávno vydal novou desku „A New Home In The Old World”. Ano, je úžasná!

Austin dovede napsat silné písničky, které již chytly u srdce nejednoho posluchače. Jeho tvorbu hodně ovlivňuje klasické americké country, ale přesto nemusíš zrovna každý víkend jezdit na potlach posázavským Pacifikem, aby jsi si k němu našel cestu. Zvládne zahrát spoustu hudebních stylů, má obrovský talent a perfektní hlas. Původem je z Indiany, odkud se přestěhoval do Prahy a z Prahy se postupem času přemístil do Portlandu ve státě Oregon (aktuálně zde žije). Své příznivce dnes již má po celém světě a z velké části za to může jen on sám. Cestu na pomyslný kopec si vyšlapal svou tvrdou prací. Zná ho spousta lidí, přesto působí jako skromný chlapík - žádná rock star! Ať hraje sám s kytarou nebo obklopen muzikanty, dokáže naprosto srdcařským a odzbrojujícím způsobem zaujmout. Do hraní dává vždycky všechno. Lze mu věřit a slova i tóny mají v jeho přednesu svou váhu. Písničky nejsou jen na efekt chytlavé a citlivé, mají srdce - do každé z nich dává kousek sebe. Má dar se vcítit – popsat své pocity, aby to nevyznělo jako brak, o tom není žádných pochyb.

Austin je stále známější a i jeho diskografie se rozrůstá. Vydal několik velkých desek, singlů, splitů a na vinylu je zaznamenané i jednoho živého vystoupení. Věříte, že existuje spousta lidí, kteří sbírají jeho nahrávky? Existují! Svou dráhu začal silnou osobní deskou „The Common Cold“, na které se naprosto bezelstně otevírá světu. Austin je muzikant a milovník klasického amerického country, což se odráží v jeho tvorbě. Na všech jeho deskách se střídají akustické písničky (osobní zpovědi) s těmi více „country“ laděnými a podobný mix dostaneš i na novém albu. Mám rád všechny jeho hudební tváře a vlastně neznám žádnou špatnou desku, kterou by udělal. Vydavatelským evropským domovem je německé vydavatelství Hometown Caravan Records, provozované sympaťákem Elmerem. Produkce H.C.R se ustálila a ručička „country tachometru“ ukazuje vždy „country ON“. O vydání evropského nákladu „A New Home In The Old World” se aktuálně postarala velice sympatická kooperace - Hometown Caravan s finským labelem Combat Rock Industry.

Jaká je nové album? Je velké, rockové, silné … strašně dobré. O mnohém napoví fakt, že Austin pojede po boku Willieho Nelsona na jeho americké „Country Throwdown Tour“. Nebojte se, moc se toho nezměnilo a podoba „starého známého“ Austina se s velikostí neztratila. Jak se do „A New Home In The Old World” zaposloucháš, na pár dnů nebo týdnů Tě nepustí. Mám ji doma asi měsíc a opakovaně se k ní vracím. Vlastně pravda je taková, že desku jsem rozbalil a několik dní jsem neposlouchal nic jiného. Nacházím tam stále toho Austina, kterého mám rád (myslím z desky The Common Cold) a to je moc dobře! Zvuk desky je „nový“ a je mixem staré známé akustické tvorby, říznuté klasickým americkým country s velkou dávkou rockové muziky typu Gin Blossoms. Austin na „A New Home In The Old World zúročil nejspíš všechen čas strávený na nekonečných turné, všechny své napsané písničky a zní více jako klasická kapela. Ano, Austin si opět pozval si spoustu „doprovodných“ hudebníků a je to i poprvé, co si desku produkoval sám. Producentsky mu s předchozími nahrávkami pomáhal jeho otec Bob Lucas. Svůj dar a talent na psaní silných písniček na „A New Home In The Old World” ukazuje více než kdy předtím – od prvních tónů Tě uchopí. Album je kompaktní, ale přesto na něm najdeš minimálně dvě hitovky, které si budeš pouštět nekonečně dokola („Run around“ a „Thunder rail“). Až si řekneš dost – nemohu je přeci pořád poslouchat, začneš nacházet další silná místa. Musím říct, že s „A New Home In The Old World” je mi v tomhle rychlém světě moc dobře a to je jeho velká deviza.

Ve skladbě „Thunder rail“ překvapí podobné kytarové postupy, které mám spojené s K10 Prospect. Během deseti nových písniček nás Austin zatáhne do svého světa, ve kterém vládne klid, pohoda a harmonie! Lépe se s nimi žije … Singlovka „Sleep Well“ vyšla na společném split singlu s Cory Brananem. Pokud Vás již tam písnička na novou desku naladila, máte možnost ji zde slyšet znovu. V návaznosti na ostatní písničky vyzní v plné své síle. Zároveň musím říct, že „A New Home In The Old World” je trochu jiné než předchozí desky a to je rozhodně dobře. V tom lehkém stylovém posunu mají jeho písničky novou tvář.

Obal je krásný! Vládne mu sova a právě „sovu“ najdeme v názvosloví indiánského horoskopu. Ty co se narodili v jejím znamení ovlivňuje ohnivý živel (síla, aktivita, tvoření, vůle, činy) a vládne jim pak vítr západní (cítění, vnímání, empatie). Sova je symbolem osvícenectví a vědění. Stejně tomu bylo i ve světě starých indiánů. Byl to posel životní modrosti, hluboké pravdy, vyslanec Stvořitele. To jsem našel o znamení „sovy“ na internetu. Tuším souvislosti …

Nemá cenu to dál výrazněji rozmazávat. Skládám panu Lucasovi poklonu - nahrál další skvělou desku. Já si ji zakládám do přihrádky označené „50 životně důležitých vinylů“. (S)

PS: Rok se sešel s rokem a Austin opět navštěvuje Evropu. Pokud ho máš rád, v ČR ho můžeš vidět 20.5.2011 v pražském Divadle Rubín. Evropské koncerty s ním jede německý sympaťák Digger Barnes!

PS2: Jak je již u Hometown Caravan zvykem, album vychází i s kupónem pro bezplatný download alba v mp3 kvalitě z internetu.

http://www.austinlucasmusic.com
http://hometowncaravan.de

01. Run around
02.Sit down
03.Darkness out of me
04. Thunder rail
05.Nevada County lines 06.Sleep well
07. feast
08. The grain
09. Keys
10. Somewhere a light shines

úterý 17. května 2011

KOMATOZ „Two Hands“


LP (Papagájův Hlasatel Records)

KOMATOZ hrají crusty/thrashing/metal/punk s nálepkou „СДЕЛАНО В СССР“. Pocházejí ze St.Petersburgu a společně s Distress je mám zařazené jako známější představitele ruského punku, zajisté i díky jejich neúnavnému koncertování. Příliš kapel z východu se ke mně nedostane a abych řekl pravdu, vlastně je ani moc nevyhledávám. Letošní rok je skoro v polovině a pozdravy z východu - ruských končin, byly zatím jen dva - první z nich byl nehudební, knížka „Russian Tattoo“ o kérkách z ruských kriminálů a teď díky Papagájovo Hlasateli i hudební, kterým jsou Komatoz. Jejich nová deska vychází v kooperaci mnoha labelů a jedním z českých je právě Papagájův Hlasatel Records. Vyšla nedávno i na vinylu a jmenuje se „Two Hands“.

Nějak extra neujíždím na crusty (metalickém) punku, ale o to naprosto nejde. Komatoz jsem viděl před cca 2-3 lety živě v píseckém klubu PÍ a celkem mě jejich vystoupení bavilo. Koncert měl energii a rozhodně již tehdy, tahle sympatická parta inklinovala k metalovější podobě crust/punku. Hlavně u kytaristy a jeho „thrashing“ riffů to bylo nepřeslechnutelné. Z doslechu vím, že u Komatoz proběhl jistý posun v jejich stylu, takže tábor fanoušků se nejspíš rozdělí na dva proudy. To lze předpokládat, pokud kapela změní styl. Neboj nebudu nic řešit, já se nekloním nikam a popíšu jen pocity, které ve mě nová deska „Two Hands“ vyvolala. Tihle východoevropští punx jsou na ní více metal než punk, o tom žádná a ptáte se jestli je to dobře nebo špatně? To je otázka na kterou si musíš odpovědět sám. Osobně řeknu jen tohle - hlavně že to kluky baví jako kapelu, ale mně rozhodně víc seděla jejich výraznější punková podoba. Nechci tím jejich práci nějak shodit, „thrash“ v podání špiček ledovce, myslím Municipal Waste, chytne za koule a tenhle moment bohužel Komatoz chybí, což je škoda.

Přesto nejde říct, že by „Two Hands“ bylo nějak odfláknuté album, je poctivě udělané, s dobrým zvukem, pěkným obalem od Steva z VISIONS OF WAR … jen mi tam něco chybí. Že by trochu energie nebo silnější, hitovější, náboj? Na můj vkus je až moc výrazná kytara a zpěvák zase až moc utopený. Řeknu to oklikou, miluju WIPERS a jejich tři desky „Is This Real?“, „Youth of America“ a „Over the Edge“. U dalších desek něco postrádám a nějak to není ono – od začátku do konce mám nenaplněná očekávání. Podobné pocity mám i při poslechu „Two Hands“.

Na Komatoz novou tvář si prostě musím zvyknout nebo na ně zapomenout, to je ale jen a jen můj problém. Zní jinak než zněli a když se na ně podíváte bez výraznějšího očekávání, budete na tom určitě lépe než já.(S)

www.phr.cz

pondělí 2. května 2011

DEAN Dirg - Verpisst


12"LP (Hardware Records)

Hlava i tělo se mi vzpouzí proti cyklicky se opakujícím a zaběhnutým činnostem. Často potřebuji impulz, něco si pustit, vypadnout - prohnat k mozku signál, ať se zase rozhýbe z letargie. Zaručeným generátorem impulzů jsou pro mě „dojče“ komando Dean Dirg. Nic cizího jim není cizí, mají neprůstřelnou „imidž“ a jejich lehký cynismus je terčem proti sebestřednosti. Jsou vším, jen ne kapelou, která kývne na zaběhnutá klišé a postupy. Vsadím boty, že pokud by měli přikázáno něco udělat, udělají to naprosto „naruby“ a převráceně o 360 stupňů. Bez větší mediálně kampaně je tady po dlouhých čtyřech letech jejich další album s názvem „Verpisst“ a vychází na Hardware Records. Je krátké, rychlé a trefné. Pokud je Vaše kopie „Raus“ vinylu již ošoupaná, nesmutněte, je tady „Verpisst“ a buď si jistý, že dostaneš všechno, co na Dean Dirg miluješ!

Dean Dirg nedávno oslavili desetiletou existenci a do další dekády vstupují albem „Verpisst“. Do starého železa rozhodně nepatří! Ano, deska vyšla 1.dubna a nebyl to aprílový žertík! V upoutávce u labelu padnou přirovnání k CIRCLE JERKS, DEVO a HENRY FIATS OPEN SORE – rozhodně nejsou lichá. Dean Dirg jsou však dostatečně sami sebou a jejich neseriózně seriózní styl myslím již pár kapel ovlivnil (Press Gang). Život i hardcore/punk berou určitě s velkou nadsázkou. Podle toho nejspíš vypadají i tvoří, což beru jako přístup, který je jejich esem v rukávu. Co by jsi ostatně čekal od kapely, která pojmenuje své písničky „Drink Piss“, „Kill The Boss“, „Mum I Hate Your Kids“, „Fix My Head With A Knife”, “Don`t Make Fun Of Henry Fiats Maybe They Are Really Retards”, atd..

Přední strana „Verpisst“ obalu vypadá nevinně - velikánské logo Dean Dirg, ale pokud hledáš - otočíš na druhou stranu, najdeš na pozadí obrázek riflových kraťasů (nejspíš dost vysoko zastřihnutých), za která by se nemusela stydět ani Samantha Fox. Jasně, nejsou zrovna vyprané a v rozkroku lehce flekaté (tedy více než lehce) :). Ano přesně tohle patří k Dean Dirg – s grácii udělat z brutálního kýče styl. Daří se jim to opravdu moc dobře!

Dean Dirg se s ničím nemazlí - hrají rychle, krátce a chytlavě. Podobně jsou na tom i jejich texty, většinou bloky složené z vět, výkřiků a celek je, aspoň podle mě, naprosto trefa do černého. Samozřejmě se na to musíš koukat s nadhledem, protože tak jsou i dělaný. Nechybí v nich jedna hodně podstatná věc - smysl pro humor a sebereflexi. Při poslechu z nich vylézají výkřiky „I just need to live my own Life …“, „Fuck You – I Hate You …“, „It´s just stop and go (o životě) – fuck, eat, slep, suffer, die …“, „We´re bored – Dean Dirgs bored – TV shit – turn it OF …“, I´m not Lobbyist, No realist, militarist, I´m not pesimist – I´m pissed … „ . No mohl bych pokračovat, jsou to prostě minimalisté kousky a hodně mě baví!

Hudebně smíchej retro hardcore punk, 80tkovej hardcore, 80tkové disco a kapely jako Henry Fiat’s Open Sore, Regulations, Black Flag, DS-13 a podle toho Dean Dirg zní. Je to zabijáckej klon! Výrazná kytara, chytlavé riffy, krátké písničky, retro odér, sborové výkřiky a do toho občasné kytarové sóličko nebo „circle pit“ pasáž … Zkrátka a jednoduše dostatečně chytlavý i jedovatý mix zároveň. Zahrané nejsou nějak extra rychle, ale pecky jsou parádně napsané / poskládané. Pět písniček na A straně uteče rychle a třešničkou je retro disko uchylnost „Dean Dig´s Bored“. Propojení riffů, vzhledu kapely (ano frontmen je opravdu nepřehlédnutelný a rozhodně to bere jako jeden ze stěžejních bodů svého „imidž“) a parádních textů (ano, cynismus, nadsázka, nenávist a ve finále je celek vlastně positivní, ikdyž se nešetří slovy jako fuck you, fuck you all, fuck, don´t care … ). B strana uteče rychleji než řekneš Dean Dirg a je zakončená $8.95 „95 Cent Remix“ – elektronickou předělávkou s odérem Robocop Kraus. Na desce „... the last kid on the block” byla stejně pojmenovaná písnička, ale abych řekl pravdu, nejsem si zcela jistý, jestli je to remix právě jí..

Zvuk desky je parádní – dostatečně čistý i „retro“ zároveň. Nahrávka je z RecORob studia, které provozuje (tuším) chlapík z The Now Denial (R.I.P.) a nahrává tam většina německých skupin, čemuž se ani nedivím.

Desku protáčím stále dokola a čas letí tak moc rychle - chci víc! „I just can´t take more problems, I just need to live my own life“ (We´re OK). Závěr jednoznačný – super deska (jen trochu krátká, ale to není u desek Dean Dirg žádná novinka)! (S)

http://www.hardware-records.com
http://www.deandirg.net