středa 25. března 2015

MYCOP - Self-titled EP

12“LP one sided (kooperace labelů)

Kdo sleduje DIY hardcore punk, bude na tom asi podobně jako já - tuší, že existuje skupina MYCOP (lokalizace Hranice na Moravě / Hradec Králové). Jak jsem zjistil, nejedná se o slovo anglické, ale pochází z ruštiny, kde je to význam pro “odpadky” nebo “neřád”. To je něco na úvod, aktuální „status“ kapely ale netuším. Vím jen, že před nedávnou dobou vypustili čtyř skladbovou nahrávku na jednostranném 12“vinylu. Stalo se tak v lednu 2015 a informace myslím zněla: „LP je venku, 143 různých kusů je možno získat u hromady vydavatelství a dister - Skaven records, Music For Liberation, Pure Heart records, Swamper, TRVS (RU), Dingleberry (DE), Rosa Punx kolektiv, Opavské Perverzní pandy a přes kapelu a Korobushka recs.”

Co očekávat? Emocore & DIY. Není to ani málo, ani hodně. Z kapely cítím, že je to baví a to je vždycky podstatné. Obal ve stylu nůžky & lepidlo a texty v insertu se snaží něco sdělit. Energie, která dýchne je volně přenositelná (byla, je, a bude) a hudebně se pohybujeme v kategorii, kterou myslím při předávání cen Anděl nenajdeme. MYCOP se mi líbí, jak hudebně, tak snahou předat sdělení. Neříkám, že všechno vidím stejně, ale “chtění” dělat věci po svém je mi prostě sympatické. Navíc, vždycky jsem měl rád emocore (hlavně US Ebullition podobu), a to i přesto, že mám v oblibě i Hellation, který jsou jak se říká “At War With Emo”. Ale není emo jako emo. Otázka možná i zní, jestli to v dnešní době ještě někoho zajímá. Dny jsou rychlé, média otevřená a není problém skoro nic. Pokud na to tedy máš peníze. Můžeš vyrazit na vyrazit na koncert skupiny Queen i bez Fredieho Mercuryho (osobně doufám, že nezažiju koncert Charles Bronson bez McCoye :)), vydat si vinyl již není tak náročné, a o CD můžeme říct, že se jedná o mrtvý formát. MYCOP mají určitě vinyl rádi a je fajn, že skladby nevypustili jen do světa jedniček a nul, ale v pár kusech zůstanou archivované i na vinylu. Tohle mě vždycky potěší a držím palce (minimálně s prodejem)! Věci by měly dávat smysl a o MYCOP tuším, že ho nacházejí v DIY etice. Díváme tedy se podobným směrem.

Na vinylu nebo na netu, jedničky/nuly nebo analogově, uslyšíme čtyři skladby. Začínáme “Lidé nového století”, která je na pomezí básně / mluveného slova, tedy abych byl přesný její první polovina. Ve druhé pokračujeme v pomalejším tempu, táhlém a řvaném. Emocore toužící po lepší společnosti? “Kéž naše století zplodí lidi lepší. Poskytne našim štětcům půvabné náměty ctnosti. Pak teprve budou naše prosté touhy ukojeny.“. Jedná se víceméně o “proslov k lidem”,  intro s “brnkaným” podbarvením a mluveným slovem. Zní dobře, a posluchač uslyší, co kapele vadí. MYCOP emocore, se přiklání k jeho hrubé, špinavé podobě, kde se prolínají chaotičtější pasáže, s křehkými jiskřivými momenty. Nacházím odkaz kapel, které lze hodit do škatulky “starý emocore”, myslím tím party z Ebullition, atd … Všechny písničky MYCOP znějí dobře a to snad i díky jejich rozmanitosti, jistému stylovému přesahu (ano, tak to cítím). Svým způsobem působí nevypočitatelně, neprvoplánově. Třeba druhá skladba “Náš pán” začíná klepkou, za kterou by se nemuseli stydět Reversal Of The Man a během poslechu se s elegancí její tóny promění v melodické emocore, třeba ve stylu Sinaloa. Nechytejte mě za slovo, fakt se mi líbí podobné změny nálad. Navíc v části písničky jako bych slyšel “intro”, které kdysi používali Landmine Spring. Super je i řev, přesně ve stylu uřvaného “emocore”. Velká poklona pane Rajče (Pure Heart Records), vždycky je fajn, když je člověk mile překvapený. Další dvě písničky “Slepá láska” a “Ve snu” se nesou přesně v duchu, který jsem nastínil, intenzivní oscilující “emo”, emotivní a “bordelové”. Nacházející i tápající. “Představou štěstí zaslepení nevidí že sami sebe ztrácí.“ Štěstí je krásna věc, ale nejreálněji člověk funguje, když zcela štastný není. Tak to vidím. Možná podobné vyznění jako jsem kdysi cítil z textu DG307, „…nejdřív se musíš projít kanálama sraček, abys pak mluvil o čistotě jinak, nebo vůbec …“. Tak nějak to bylo? Musíme poznat dobré i špatné, abychom pochopili sami sebe, začali fungovat „správně“. Jsem mile překvapený, líbí se mi to a MYCOP pokračujte v tom co děláte, děláte to myslím dobře! Jestli už to dělat nebudete, tohle se vám povedlo. Howgh!

Obal ve stylu nůžky lepidlo … aneb udělej tak, jak to nejlíp dokážeš. Samozřejmě a aktuálními možnostmi. Je to cesta, je tam cítit něco z kapely. DIY! Každá deska je myslím originál. Podobným stylem vznikla i nahrávka a velice mě pobavila úvaha v bookletu o recyklování vinylů. Recyklují se ale i obaly a myšlenky.

Sečteno a podtrženo, sympatická nahrávka! Líbí se mi hudebně, textově a i tím emařským přístupem, který u nás nikdy moc na růžích ustláno neměl. Jak jsem již napsal cítím tápání, hledání, nasranost, ale vyznění mi vychází v optimistickém duchu. Jednou bude líp, ale jednou tady nebudeme.Vždycky je dobré dělat věci hned a je dobře, že to MYCOP udělali … ikdyž to možná bolelo. (S)

http://pureheartrecords.bandcamp.com/album/s-t-ep

http://bandzone.cz/mycop

 

Další recenze/články najdeš na samuelrecords.blogspot.com.

čtvrtek 12. března 2015

FM359 - "Truth, Love & Liberty"

12“LP (Pirates Press Records)

Co si představit pod FM359? Ne, nejedná se o novou rádiovou stanici, je to název kapely ze země za velkou louží. Nefungují dlouho, své premiérové vystoupení měli na koncertní oslavě jubilejního 9. výročí vydavatelství Pirates Press, která proběhla v roce 2013. Nějaký čas od té doby utekl a po singlovém debutu „Some Folks“ vydávají „piráti“ jejich debutní album s názvem "Truth, Love & Liberty". Poměrně rychlý nástup, který je nejspíš daný i tím, že v kapele najdeme ostřílené muzikanty, možná známé ze svých předchozích skupin - Mike McColgan (Street Dogs & původní zpěvák Dropkick Murphys), Rick Barton (Continental & původní DKM kytarista), Johnny Rioux (Street Dogs & The Bruisers), Pete Sosa (Street Dogs, Roger Miret and The Disasters), Hugh Morrison a Halston Luna. FM359 jsou pokérovaní postarší pánové hrající mix amerického country, tradičního gospelu a celtic punku.

Začnu trochu zeširoka. Není to tak dávno, co se do Prahy opět vrátil Austin Lucas. Jeho jméno bude znát myslím každý, komu není slovo hardcore / punk cizí. Nebudu se teď bavit o tvrdé muzice, Austina použiji jako pojítko s „folkem / country“, respektive jeho americkou podobou. Jsem odchován „českými“ poměry a tenhle styl muziky naprosto nic neříkal, přesto mi Austin svým „srdcařským“ způsobem otevřel dveře. Naprosto souhlasím s popiskou, která byla uvedena k jeho nedávnému pražskému koncertu, dovolím si citovat „…v té době přeci jen ještě nebylo úplně běžné, aby čeští punkáči a crusteři poslouchali folk nebo country a právě to dokázal Austin Lucas změnit. Prostě jedno velké srdce, které jen hraje a zpívá tak, jak to cítí, vy posloucháte a další slova jsou úplně zbytečný…“. Austin mě samozřejmě, stejně jako mnoho jiných, chytnul za srdce, a zároveň ukázal na další jména v řadě. Díky němu jsem začal více „zaostřovat“, a dostal jsem se k dalším sólovým zpěvákům, kteří odkazovali na další skupiny z hardcore / punku. Ano, myslím tím jména jako Chuck Ragan, Tim Barry, Jon Snodgrass, ale i Chip Hanna nebo Mike Ness. Ano samozřejmě, poslední dvě jména jsou stylově trochu jinde, ale svým způsobem je mám v jedné škatulce. Zjistil jsem, že výpovědi stárnoucích punks mi naprosto nevadí, co víc - líbí se mi, a protože jsem měl již „oči otevřené“, narazil jsem na i skupinu FM359.

Zaujali již debutním singlem a je samozřejmé, že velká deska přinesla více prostoru. Pilotním singlem „Some Folks“ načrtnuli obrysy, debutním albem "Truth, Love & Liberty" se k posluchačům dostává již tvorba v plné parádě, a o několika dějstvích (myslím písničkách). "Truth, Love & Liberty" mě zaujala od začátku, ale síla téhle desky se dostavila až po mnoha a mnoha posleších. Stejně tak jako nahrávky Chucka Ragana, se mi neoposlouchá, ba naopak každý další poslech něco přináší. Poslouchat ji můžeš doma při hraní s dětma, v práci … stylově je to deska příjemná a pohodová na poslech. Tradiční americké country, je říznuté charismatickou podobou jakou mám rád u výše zmíněných zpěváků (oproti nim působí tvorba FM359 „košatějším“ dojmem, protože oni jsou kapela). Navíc přidej trochou rockové velikosti, špetku Floging Molly hospodské rozevlátosti a šarmu Joe Strumera. Výsledek by mohl trochu připomínat FM359. Všechny písničky zní skvěle, jsou velice dobře napsané, zahrané, a mají v sobě zakomponovaný jak hitová potenciál, tak jistou životní skromnost. Alespoň takový z nich mám dojem. Ten osobní dojem (přístup) z desky, textů, je určitě důležitý pro její docenění. Stejně tak i to, že tyhle postarší chlápkovi zpívají celkem osobní cesty, možná o svých životních cestách, radostech, i strastech. Možná jsou v životech jinde než ty, žijí jiné životy, ale v nějakých tématech si možná řekneš „jsme na stejné lodi“. Tak nebo tak, skvělá deska ve svém stylu. Seženeš u Pirates Press …  (S)

Ochutnávky najdeš na netu, třeba na  youtube.com.

piratespressrecords.com

piratespressrecords.com/new-fm359-truth-love-liberty

Seznam skladeb:
Side A:  
Some Folks
I'll Be On My Way
A Little Sign
Forbidden Love
When The People Check Out

Side B:  
I Saw The Light
Bring It On
Restless Man
It Stays With Me
Sons Of Liberty