pondělí 10. srpna 2015

HOMBRE MALO - Persistent Murmur of Words of Wrath


CD/LP (Disiplin Media)
Album „Persistent Murmur of Words of Wrath“ je ideálním soundtrackem pro hledání a ztrácení se v čase. Nabízí sedm skladeb, při jejichž poslechu projdeme množstvím nálad a změn. Představ si sedm pomyslných dní, a příběhů s tím spojených, na rozbouřeném moři. S kapelou se potkávám již poněkolikáté a všechno do sebe postupně zapadá …
… kdysi dávno jsem několikrát viděl francouzskou kapelu Sons Of Saturn. Hombre Malo to je norsko-francouzskej projekt, ve kterém hraje Boris ze S.O.S. (+ členové Iktus, Sons Of Saturn a La Casa Fantom+ aktuálně MOE a Okkultokrati). Znějí podobně zajímavě jako Sons Of Saturn a jejich demo nahrávka je od prvního pohledu sympatická… (LP (SM Musik))
… od mého seznámení ušli Hombre Malo poměrně dlouhý kus cesty. Jejich sestava je norsko-francouzská a ve svém zvuku dohromady propojují několik různých stylů. Režie písniček je poměrně členitá a v průběhu poslechu moje myšlenky oscilují, a přepínám se mezi různými žánrovými hladinami. V písničkách je dostatek prostoru na dějové zvraty. Jsou poměrně dlouhé, ale nenudí, co víc, od prvních tónů jako by mě samovolně vtahovali do děje. Zvuky linoucí se z reproduktorů mají zakódovanou zvláštní energii, až by se dalo říct magii. … 7“EP (SM Musik)
Od prvního seznámení považuji Hombre Malo za velice sympatickou kapelu (… i díky komunikaci s kytaristou Borisem). S každou novou nahrávkou, se to potvrzuje, a zároveň mě těší fakt, že pokaždé překvapí něčím novým. Za dobu své existence se neustále zdokonalují v „ovládání mysli posluchače“. Ozubená kola „angry hardcore, dirty noise rock and disgusting groovy sludge” soukolí se točí od roku 2008 a ani v roce 2015 nejeví známky únavy.
V ruce držím desku „Persistent Murmur of Words of Wrath“ a jak jsem již napsal, je na ní sedm příběhů, sedm pomyslných dní na rozbouřeném moři. Hombre Malo mají svůj jazyk. Promluvili s ním již na několika nahrávkách, od bodu svého zrodu se v něm neustále zdokonalují. Je vidět, že pánové ušli kus cestu. Jejich vyjádření je jasné, rafinované, a dokonale propracované. Během sedmi skladeb projdeme množstvím nálad a změn. Celek působí jako proces regenerace organismu. Přesto, naše cesta se od začátku jeví jako „cesta s nejasným cílem“. Kam se při poslechu dostaneme? Začátek se nese na stoner rockových riffech, jeho zvuku … jsme ale na začátku, během poslechu se vše nesčíslněkrát změní, a dojde k propojení nálady s psychedelickými prvky, hardcorem, sludge, metalem … Nemusíš se bát, že budeš mít málo impulzů pro hledání, rozjímání. Zavírám oči, stoner riffy dělají z obrysů pevniny jen „cosi mlhavého“ v dálce. Najednou se cítím, jako bych byl na moři. Zatím je klidné, ale v mysli mám vidinu mohutných vln. Má bárka je chatrná. Ležím v ní. Kýve se ze strany na stranu. Ztrácím představu o čase, a nevím, jestli je den nebo noc. Přemýšlíš jen o tom, jestli má loď dosedne na pevninu. Najde pak má hlava klid? Nejsem jistý. Pouť je na začátku. Hombre Malo mluví jazykem silného zvuku, který si s posluchačem dělá, doslova co chce. Stejně jako pomyslná bárka v bouři na moři, která je silná a plná emocí.
Nechci albu „Persistent Murmur of Words of Wrath“ nadržovat, přehnaně ho chválit. Upřímně mohu ale říct jednu věc, při poslechu jsem se „ztratil“. Ano, v jeho tónech, byl jsem jako lapený. Pohlcení hudbou bylo naprosté. Nebylo nic jiného a nechápal jsem, jak je to možné. Při poslechu se ztrácím i nalézám. S dalšími opakováními jsem si říkal, že to již nedopustím. Stejně bylo vše jinak. Ztratil jsem se. Jednou jsem přemýšlel, jak se v tom asi členové Hombre Malo orientují, hledal jsem nějakou nosnou hudební kostru. Hledal jsem řád. Počítal jsem. Tóny mně ale zanesly někam jinam, než jsem chtěl, najednou jsem přestal počítat, hledat … cítil jsem jen sílu zvuku, který si se mnou dělá to, chce on sám. Byl jsem jak loď v bouři. Druhý den jsem si „broukal“ melodii z desky.
Ty zvraty proběhly několikrát … cesta trvá pomyslných šest dní. Cíl putování se začne rýsovat, až během poslední písničky. Na začátku jsem měl všeho v hlavě tolik …, najednou se cítíš lépe. Vše začne vypadat, že proces regenerace organismu byl úspěšný. Proběhne množství zvratů, a k poslednímu opusu se dostaneš rychle. V tomto poměrně dlouhém tracku nečekaně se vše nečekaně „zvrtne“ do tápajících, nemocných zvuků. Všechno je jinak a mé pocity graduje změna stylu, trochu do podoby „mluveného slova“ podbarveného hudbou. Jako bych najednou ležel na písečné pláži, všechno zlo zmizelo. Nemohu si pomoct, ale mám pocit, že se mi vrací ztracená svoboda a čistá mysl. Otevírám oči a v dálce jako by zněla písnička Doors „The End“ … (S)
PS: obal je krásný, rýsuje se jen otázka, jestli může být motiv s oběšencem „krásný“?
disiplin-media.com
Hobre Malo fotky z Fluff Fest 2015 (od Sikyho).
hombremalo.bandcamp.com  

Seznam skladeb:
1. L'étranger
2. Crosses and marching feet
3. Golden calf
4. Vladislav
5. Reaching the shore
6. Elena
7. Deathbed conversion

Další recenze/články najdeš na samuelrecords.blogspot.com.

středa 5. srpna 2015

When There Is None ‎– Warpaint

CD/LP (Rock Star Records)

Rock City Aachen. Mám to v hlavě, aneb nápis na malé černé samolepce a pogující punx. Měl jsem ji někde nalepenou, ale to je již hodně let zpátky. Ano, přesně tohle se mi vybaví, když slyším o německém městě Aachen. Leží na jihozápadní hranici Německa s Belgií a Holandskem a další spojitosti vedou samozřejmě k labelu Rock Star Records, prože Aachen je pro RSR domovské město. Vydavatelství vedou již léta dva bráchové, kteří bez větších výkyvů v kvalitě pravidelně vydávají zajímavé desky. Mezi posledními nahrávkami je nové album od německé kapely When There Is None s názvem „Warpaint“.

Jak When There Is None přiblížit? Začnu zeširoka, osobně se stále rád seznamuji s novými kapelami, převážně DIY nebo v na startovní čáře. When There Is None beru jako neznámé jméno, čistý list papíru. Pokud sleduji aktuální melodické punkrockové / hardcore kapely (které aspoň trochu kladou důraz na zmíněnou DIY etiku), tak jsem poslední dobou zaregistroval hned několik jmen, které k sobě mají hudebně blízko, nebo alespoň mají podobný (sympatický) přistup k muzice. Každá z nich na to jde samozřejmě z trochu jiné strany, podobnosti ale najdeš. Uvedu jména ok? Takže například Sport (jejich album Colors je super!), Roller Girls, Static Me, Naive, Viva Belgrado nebo Audiocæneat! (potažmo i kapela KŸHL, kde najdeš jejich členy). Všichni jmenovaní jsou instrumentálně hodně vyzrálí, a právě na tuto stránku kladou patřičně silný důraz (můj dojem). Nástroje mají myslím stejnou „důležitost“ jako zpěv. Jak to myslím? Mám dojem, jako kdyby mathcore kapely hráli rock / punkrock. Nahrávky jsou poměrně „čisté“, a chybí jim i náznaky „mathcore“ zacyklenosti. Je z nich cítit patrný švih, jasnější tah na branku. Líbí se mi to, přesto se nemohu zbavit mathcore příchuti! When There Is None pracují s podobnou matematikou, co se hudby týče. Přidej k tomu druhou rovinu, kterou je zpěv a výsledný dojem bude zase kousek jinde. Zpěvák zní, jako kdyby zpíval syn pana Frankieho Stubbse z Leatherface. Ano, myslím si, že právě oni budou pro When There Is None velkou inspirací. When There Is None ale rozhodně nepůsobí jako kopírka, dávají do toho hodně ze sebe, mají svůj styl. Opět se vracím k instrumentální rovině, je hodně výrazná a až po několikátém poslechu se mi propojila se zpěvem. Dynamická muzika a chraplavý vokál? Ano nelze zapomenout na Leatherface, ale i na Hot Water Music. Leatherface a Aachen? Tady mi v hlavě projede i vzpomínka na „Sheer Terror of Emo“, kapelu For The Day. Od začátku jsou tedy celkem jasně vyložené karty, co se náklonosti týče.

Pan Frankie Stubbs v jedné písničce zpíval „… my heart is home …“. When There Is None mají v jednom z textů „Home is where, The coffee maker groans and moans, Heart is home, My heart in my throat …“. Ovlivněný jsme všichni. Rozebírat jsem to snad ani nemusel, přiznat lásku k Leatherface? To beru jednoznačně pozitivně! Přesto všechno, po prvním poslechu se mi deska „Warpaint“ ale zdála nevýrazná. Ano, bez většího tahu na branku. Poslouchal jsem ji přesto stále dokola a aktuálně mohu napsat, že všechno vypadá jinak. „Warpaint“ je druhé album, které kapela vydala a já se rozhodně mrknu po jejich debutu. Snahou mého psaní bylo snad jen naznačit, další hledání je na případných zájemcích. "Warpaint" je rozhodně dobrá deska, na které jsem neplánovaně získal slušnou závislost. Zajímavá kapela. (S)

 

https://whenthereisnone.bandcamp.com/album/warpaint

https://www.youtube.com/watch?v=lKo4UVP8tqY

rockstarrecords.de

 

Seznam skladeb:

1   The Sea Is   My Sister   

2   Warpaint   

3   Embers   

4   Have Love,   Will Stay For Coffee   

5   Control   

6   Tiger   Lungs   

7   The Big Sleep   

8   Miss Black   Milk   

9   Tidal Wave   

10   Almost   Right Words   

11   Wrong Way   Up In A Blood Stained Sleeping Bag   

12   Separated   And Afraid