úterý 30. srpna 2016

RADIOACTIVITY

Nemohu se dočkat, jak v pátek uvidím RADIOACTIVITY!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!

pondělí 29. srpna 2016

Tomáš Palucha (CZ) + TUMMO (CZ) + Secret Guest (USA) + UNNA (CZ)

 
 
 
Tomáš Palucha - kdysi duo Libor a Honza, dnes plnohodnotná kapela. Po letošním fluffu pro těch pár lidí co je viděli top kapela festivalu.
https://tomaspalucha.bandcamp.com/

Další kapelu řešíme, ale zřejmně nás čeká překvapení v podobě Amerického hosta.

TUMMO (CZ)

UNNA (CZ)

Olomouc - SF Mini, Pasteurova 6
https://www.facebook.com/events/1819180264984907/

pondělí 22. srpna 2016

Jakub Šimanský (Přerov) & Daša Fon Flaša (sk)



Jakub Šimanský - Jakub je z Přerova, podílí se na labelu Tape-Ty a bubnuje v kapele Unna, ale tady představí svůj projekt - experimentální variace na americkou primitivní kytaru
https://tape-ty.bandcamp.com/album/face-to-face-against-american-primitivism-in-eastern-europe-vol-1

Daša Fon Flaša - notoricky známý punkový nomád ze Slovenska. Folk/punk
https://dasafonflasa.bandcamp.com/

https://www.facebook.com/events/1052582161524565/
https://www.czechcore.cz/Dasa-Fon-Flasa-sk-Jakub-Simansky-Prerov-P7028550.html 

pátek 12. srpna 2016

Benefit na stavbu místních betonových diy-skate spotů

 

20.08.2016 20:00
Olomouc, SF MINI

SF Minirampa - benefit! Výtěžek jde na stavbu místních betonových diy-skate spotů, tady jsou kapely:

+++NOMA+++
hardcore/punk /Chrudim
http://bandzone.cz/noma

+++ GATTACA +++epický hc/crust Haná/Praha
http://gattaca.bandcamp.com

+++ ARALKUM +++
crustcore ve stylu From Ashes Rise s lidmi z Rosa Parks, Empty Hall of Fame, Apolita nebo Gattaca
http://aralkum.bandcamp.com

https://www.facebook.com/events/1709835999280771/

neděle 7. srpna 2016

MaVa | rozhovor

 
Není to tak dávno, co jsme v Olomouci dělali koncert Tima Remise (USA) a dua MaVa. Tim je již u nás poměrně známý, naopak MaVa je mladá „kapela“, která společně s Timem odehrála několik českých koncertů. Ten olomoucký proběhl v krásném prostředí „wurmofky“, v podloubí před Bajkazylem, prostoru který má svou atmosféru a nese patinu starých časů. Koncert MaVa se nesl v komorní atmosféře, plné klidu, pocitů. Byl krásnej. Zvuky linoucí se z jejich nástrojů nádherně zaplnili prostor nejen v podloubí, ale snad v celém nádvoří. Nebudu daleko od pravdy, když napíšu, že během jejich vystoupení bylo možné slyšet „padat hřebík na zem“. Duo MaVa jsou Váša a Majda a následující rozhovor o nich třeba napoví o kousek víc …

Otázky: Samuel, odpovědi: Váša & Majda.
 

Ahoj! Ještě mám v hlavě Váš skvěl koncert před olomouckým Bajkazylem. Jak by jsi / jste představili Vaše duo?
V: Ahoj, v první řadě dík moc za ten koncert, bylo to nádherný! Pro mě to byl asi nejsilnější den z celýho týdne, který jsme strávili s Timem Remisem. Co se týče nás, jsme Majda a Váša a v MAVA se snažíme nějakým způsobem realizovat naše společné hudební touhy, cítění a inspirace. Tomáš Přidal zase říká, že jsme staří manželé z hororu a stačí přes nás jenom hodit plachtu. Tak si můžeš vybrat.

M: Ahoj, ano ano, děkujeme za koncert v „podloubí“ - vzácný zážitek. Mava = já a Vašek, dlouholetý kamarádi, který měli chuť oprášit klasický nástroje. Nejdříve jen tak pro sebe, a potom i pro ostatní.

MaVA & mé první setkání = krásné tóny a nádherná atmosféra. Řadíte sami sebe do nějaké hudební / stylové škatulky? Co byste rádi, aby se lidem vybavilo, když uvidí nápis MaVA?
V: Když jsme začínali hrát, říkali jsme si, že chceme zkusit nějaký minimalismus. Do jaké míry to minimalismus je netuším - pro mě to je spíš takový prostor, kde můžu zkoušet různé věci v nových formách a nacházet v tom nové zkušenosti a zážitky. To by podle mě mohlo být i nějaké poselství pro posluchače - prostor, který spíš čeká na to, až si ho někdo sám vyplní.

M: Za mě by se lidem při názvu MaVa nemělo vybavit nic konkrétního. Když jsme vybírali název pro duo, snažili jsme se, aby jméno nic neevokovalo, aby byla hudba vnímaná co nejvíce bezpředsudečně, bez předem vnuknutých obrazů. Něco jako překvapení. V žádný škatulce nejsme, ne že by jsme se o to snažili v první řadě, ale zkrátka nejsme.

Co vlastně znamená MaVA?
V: Je to velmi jednoduchý - první slabiky našich jmen. Nic lepšího nás nenapadlo, zároveň to ale zní celkem sofistikovaně :).

M: Vlastně nás napadli i lepší názvy, na kterých jsme se ale neshodli. Nakonec jsme se sešli na tom, že to co hrajeme, jsme my dva - Magdalena a Vašek. Název vlastně podtrhuje i tu klasickou představu dua.

Jak jste se dostali k nástrojům, který používáte? Považujete se za „punkovou kapelu“?
V: Na violoncello hraju od šesti let, přivedli mě k tomu naši, kteří jsou oba hudebníci. V pubertě mě to začalo samozřejmě spíš z principu „nebavit“ a začal jsem hrát na basu. Zpátky k cellu jsem se vrátil asi před třemi lety - hodně jsem v té době poslouchal Rachel´s, a máma, která je cellistka, mi nabídla, že má možnost koupit slušný cello za málo peněz, jestli bych ho nechtěl, a že kdybych na něj nehrál, zase ho prodá dál. Tak jsem radši hrál, přičemž frekvence cvičení se radikálně zvedla, když jsme začali hrát s Majdou. Zásadní rozdíl proti hraní na kytaru vidím v tom, že je fakt potřeba cvičit pravidelně a dokonce bývá nutný se před koncertem aspoň půl hodinky rozehrát.
Osobně si myslím, že jsme punková kapela - nechápu punk jako ohraničený hudební žánr, ale - jak říká Ian MacKaye - jako prostor pro objevování a vlastní realizaci. A pokud jde o můj styl hraní na cello - to je rozhodně punk, nad kterým by každý "profi" hudebník sprásknul ruce:).

M: K pianu jsem se dostala taky už jako malá, vychodila jsem „zušku“, to je myslím sedm let. Pak jsem měla, a mám vlastně doteď, takový období naprostý hluchosti, kdy na piano ani nesáhnu, nebo naopak silného puzení, a to hraju a skládám kdykoli můžu. Tyhle období u mě závisej nejvíc na tom, jestli zrovna bydlím v pokoji s pianem a jestli se cítím dobře na něj hrát (v tomhle je zrádný „spolubydlení“, piano si prostě neztlumíte), a pak na těch nevysledovatelných faktorech okolností, který vás občas přivedou ke ztrátě a vnitřní nepotřebnosti tvořivý energie, a někdy zas naopak k tomu, že nemůžete netvořit. Snažím se vždycky tyhle změny vnímat a netlačit na žádnou stranu, protože mám vyzkoušený, že to zrovna u mě nefunguje. Zákonitě se to vždycky zlomí. Za punkovou kapelu nás považuju, i když by mě to asi nenapadlo se takhle popsat. Punk jako možnost nechat se ovlivňovat a tyhle vlivy přetvářet po svém, vnitřní svoboda tvořivosti, co nejmenší autocenzura, pochopení pro zápal a puzení spíš než pro formu. Takovej zvnitřnělej vodotisk.

Máte za sebou „start“. Jaké jsou Vaše plány?
V: Na začátku června jsme nahráli osm věcí, které vyjdou na kazetě - uvidíme kdy, teď je to v péči Františka z Or, kterej to i nahrával, snad se to blíží ke konci. V srpnu budeme hrát na 007 se Stevem von Tillem, na to jsem docela zvědavej. Jinak ale žádný konkrétnější plány nemáme - v rámci možností budeme hrát, aby nám to dělalo radost, a zároveň aby jsme se z toho nezbláznili...

M: Plán je rozšiřovat bitevní pole.

Kde jsou podle Vás kořeny hudby, kterou hrajete?
V: To je těžká otázka – myslím si, že mantinely a směr nastavují nástroje, který používáme, samy o sobě. Osobně bych řekl, že věci, které ve výsledku vznikají, jsou spíš často dílem náhody než nějakého vypočítaného záměru. Nějakým způsobem se zkombinuje naše hudební myšlení a něco jako vnitřní emoci v tom většinou nacházím až posléze. Zajímá mě, co na to řekne Majda, protože to je většinou ona, kdo přijde s nějakým základním motivem na piáno, do kterého pak zkouším cello.
Pokud tvoje otázka pátrá spíš po obecných hudebních inspiracích, myslím, že to začíná už u toho, že oba máme nějaký základní klasický hudební vzdělání, k myšlence vrátit se k cellu a zkusit něco s Majdou mě pak inspirovaly zmiňovaný Rachel´s a pak třeba Death in June, Esmerine, Steve Reich, John Cage a Largo od Dvořáka.

M: Hudba, co děláme, je pro mě určitě z největší části pocitová. V tomhle byl nejdůležitější Oldřich Janota, jeho tvorba mě naučila cítit v hudbě míň času, víc těla a obrazů. Myslím, že se co nejvíc snažím, aby hudba otvírala pole, prostor, aby se člověk mohl dostat do specifického místa, kde se sám zažije trochu jinak. To specifický místo je v našem případě vyvolávaný opakováním, jemnými změnami základních motivů, a hlavně valivou jednotvárností rytmu. Kořeny jsou tam, kde ke mně hudba nejvíc mluví a otevírá něco neobvyklého, pak to můžou být Dean Blunt nebo DG 307, Swans nebo Sajtban, tisíc a jedny další.

Je pro Vás důležitý být DIY kapelou? Kde pro Vás DIY začíná a kde končí?
V: Nikdy jsme neřešili, jestli jsme DIY nebo ne - děláme to tak, jak nám to je příjemný :) Ta hranice je jinak asi hodně tenká, debat na tohle téma už třeba na czechcore proběhlo miliony. Pro mě je DIY primárně asi účast v nějaké komunitě lidí, která se řídí podobnýma principy jako já, a nemusí to být nutně spojeno jen s hudbou. Principy korporátního hudebního prostředí se občas přelívají i sem, ale osobně asi nejsem z těch, kdo by někoho odsuzoval a pranýřoval kvůli tomu, že se rozhodl jít jinou cestou, pokud to není úplnej debil. V životě jsou asi důležitější věci.

M: Je to stejné, jako když jsi ptal na to, jestli jsme punková kapela. Pro mě není důležitý být DIY kapelou, protože si ani neumím představit, že by někdy mohlo být jinak než DIY. Vnímám to až velmi pevně srostle, a prorostle. Nepovažuju pro sebe za důležitý o tom spekulovat. Nebo jsi myslel DIY jako “dancing in yourself”? To je pak nanejvýš důležitá záležitost!

Co je pro Vás, jako pro kapelu, třeba důležitý?
V: Já jsem rád, že můžeme hrát dobrý koncerty a potkávat se s fajn lidmi. Koncertní zkušenost touhle formou je pro nás oba myslím pořád dost nová a ještě si na to zvykáme, ale zatím mě vždycky potěšilo, když jsme hráli pro otevřený a pozorný publikum. Důležitý je taky hrát na dobrý piáno. V té abstraktnější rovině bych si přál, aby to pro nás pořád byl prostor, ve kterém se cítíme dobře, ve kterým si vyhovíme a bude nás naplňovat.

M: Nejdůležitější je pro mě dostat se dovnitř toho, co hrajeme. Někdy to totiž nejde, ale asi to zná každý kdo hraje. Potom mít inspiraci dělat nový věci. Cítit se volně a nesouzeně.

Kde máte „doma“? Je možný o Vás najít na netu nějaký informace, když se budu chtít seznámit?
V: Já teď mám doma v Praze, pracuju tady i studuju. Celkově se ale snažím v rámci možností uplatňovat dávnověké heslo Hluchu "všude doma dobře nejlíp". Webovou prezentaci zatím hodně flákáme - nahráli jsme na začátku roku pár věcí na zkoušce a dali je na soundcloud, ale snad se nám podaří to v brzké době zlepšit, třeba i v souvislosti s tou připravovanou nahrávkou.

M: Doma je radost.

Vaše muzika je čistě instrumentální. Běží Vám v hlavě při hraní nějaký „virtuální texty“?
V: Spíš se mi vracej různý situace nebo pocity (nebo se objevují úplně nový), texty mi v tomhle případě připadají nějak moc konkrétní, i když jednu písničku se zpěvem máme. Text napsala Majda a přijde mi příznačný, že ho vnímám asi úplně jinak, než ona. Hudba je v tomhle ale mnohem silnější, ta čistá instrumentalita mě baví v tom, že ti nic necpe, co se týče té bezprostřední emoce je mnohem relativnější a otevřenější.

M: Já to mám taky spíš přes obrazy, většinou krajin nebo dojmů z nich, často takovejch, který ani nevím, jestli jsem potkala. Má to svůj rukopis. Některý pasáže už jsou pro mě víc zhmotněný obrazově, jiný nemají konkrétní podobu a jsou čistě impresivní. Když o tom přemýšlím, tak mě vlastně k žádný věci, kterou hrajeme, nenapadají ani slova. I názvy jsou jen pro nás, nevýstižný, pracovní, na kazetě je nebudeme pojmenovávat.

Psali jste o první nahrávce … rozhodně se těším! Máte nějaký „plán“, jak byste rádi šířili svou muziku? Jaká je podle Vás ideální cesta k uším posluchačů?
V: Osobně mám nejradši vinyly a rád proto vydávám na vinylech, po vzájemné dohodě jsme se ale rozhodli vydat tu první věc na kazetě, která má podle mě taky svoje kouzlo a je o něco pokornější, což mi v tuhle chvíli přijde dobrý. Je dost pravděpodobný, že na kazetě bude i druhá nahrávka, která je na horizontu (prozradíme, že to bude split), takže na vinyl je ještě dost času, snad se nám to ale taky povede. Podle mě je důležitý mít k poslouchání hudby i jinej vjem než z obrazovky monitoru - mám tím na mysli, že si můžeš sáhnout na obal a pročíst, co tam píšou...

M: Každej posluchač asi poslouchá jinak. Z mý zkušenosti na mě nějaká hudba zapůsobí, když jí potřebuju, když se ve mě tou hudbou podpoří něco, co je třeba podpořit, i kdybych o tom dopředu nevěděla. Určitě máš nějaký kapely, který tě obohatili právě v určitý situaci, stavu, a teď už jsou pro tebe napůl zapomenutý nebo nemají takový místo, už jste se třeba "nepotkali". Je to vzácnej pocit poznat/vidět, že na někoho hudba, co hrajeme my, zapůsobila, protože mi přijde, že vzniklo i kdyby jen chvilkový setkání, který ale mělo svou váhu. Ideální cesta je určitě netvořit prvoplánově pro posluchače, nesnažit se je někam dostat. Spíš dostat se sami někam se zvědavostí, jestli se to s někým protíná.

Držím Vám palce a těším se na další setkání … někdy někde … samozřejmě ať klapne koncert STEVE VON TILL (to Vám trochu závidím). Díky a místo pro poslední psaní je Vaše …
V: Moc díky za rozhovor a ať Vám to v Olomouci šlape - pro mě to je jedno z top koncertních míst, hlavně protože tam máte skvělou partu. Tak pozdravuj!
M: Taky díky! Je zajímavý vlastně o tom, co hrajeme a proč a jak, přemýšlet a snažit se to popsat.. Díky, a hodně energie na pořádání dalších akcí.

Váša & Majda

Ukázky: soundcloud.com

čtvrtek 4. srpna 2016

Bajkazyl Olomouc | rozhovor



Do nekonečného světa jedniček a nul vypouštím rozhovor s olomouckým Bajkazylem. Udělal jsem ho po emailu začátkem letošního roku a vyšel ve fanzinu The Humbling Experience, skejťáků z olomoucké SF CREW. Zin propojuje skejtování & muziku & DIY. Je skoro vyprodaný, skladem je posledních pár kusů. Pokud Tě bude rozhovor bavit a zine ještě nemáš, můžeš si ho objednat na Marakroupa@seznam.cz.

Jak už to tak v  životě bývá, na zajímavé věci člověk narazí většinou náhodou. Zcela podobně, chápej náhodně, proběhlo mé první setkání s Bajkazylem v Olomouci. Když nohy, tak čtyři (psí, že?), když kola tak dvě (skejťáci prominou). Kola mám moc rád a Bajkazyl mě zaujal ze dvou důvodů, recyklací starých kol a podporu „bajkerství“, jako dopravního prostředku v  městském provozu. Můžete si přečíst rozhovor s olomouckým Bajkazylem, třeba bude pro Vás motivací oprášit Favorita po dědovi nebo tátovi. Rozhovor jsem původně plánoval pro fun-zine How Can Limo Kid Kill Your Dreams?, ale protože jsem skejtovým klukům pomohl se sazbou jejich zinu, nějaký prostor zůstal, tak slovo dalo slovo a rozhovor jsem vypustil právě zde. Lokální scéna je lokální scéna, že?  (v mezičase se v olomouckém Bajkazylu uskutečnil i první koncert režii SF CREW & BAJKAZYL – Tim Remis (Chicago, USA) & duo MAVA https://www.czechcore.cz/Tim-Remis-USA-MaVa-CZ-P7028019.html
Otázky: Samuel | Odpovědi: David / Bajkazyl Olomouc.
 
Jsem rád, že máte zájem o rozhovor. Ke kolům mám vřelý vztah a naše povídání se bude nejspíš točit kolem dvou kol, pedálů a věcí s tím spojených. Pouštím si svou oblíbenou bajkerskou písničku „Bike Song“ od Zegota a požádal bych Tě o představení Bajkazylu Olomouc.
Olomoucký Bajkazyl vznikl před třemi lety, když jsme se kamarádem Pavlem nechali inspirovat Bajkazylovou základnou a jejím vůdcem Martinem Kontrou, kteří už pár let roztáčí kola v Praze. Momentálně vzrostl Bajakzyl i v Brně, všichni jsme bratři se stejnou myšlenkou, jen lokální úrovně se liší. Líbila se mi punková vize, která se vymyká klasickým konceptům cyklo servisů a prodejen, je v tom něco víc než jen kola, taková ta přidaná hodnota, jako když jdete odněkud opravdu šťastní a obohacení a navíc máte spravenej, nebo novej stroj, tak jsem to vždycky chtěl dělat! V základu pracujeme s použitým materiálem a snažíme se ho kombinovat s novým moderním náčiním, většinou překujeme to co je staré a nefunkční na staré krásné a dobře fungující, teda myslím, že se nám to tak daří, podle toho co nám leze pod rukama. Jedeme hlavně servis, prodej, zakázkové stavby, vážeme na sebe punkovou cyklistickou kulturu, cyklozávody a vše co se točí kolem ryzí cyklistiky.

Kde je stůl a židle, tam je domov. Vaše základna v Olomouci má své kouzlo, a to i díky prostorům, ve kterých sídlíte. Jak se Vám povedlo tohle místo s  odérem starých časů sehnat? Byl v  tom záměr?
První prostor byl tmavý dvorek v centru města, kde jsme o víkendech fungovali, já měl dílnu doma, všechno se muselo přenášet a nebylo to ideální, ale jeli jsme. Krátce na to se objevila Wurmovka, prostor o kterém jsem ani netušil, přišel s tím Pavel tuším někde přes inzerát, nebo známého doporučení. Předtím zde sídlila katedra žurnalistiky, která si našla nové prostory. Dali jsme exkurzi, byl podzim a ranní paprsky slunce hřáli skrze okna místností, udělal jsem pár fotek, ale už v té chvíli jsem věděl, že to místo chci.  Všechno klaplo, my si plácli s církví, které objekt patří a začali stěhovat. Byli jsme jedni z prvních nových nájemníků a tak, když jsem občas zůstal v dílně do noci, procházel se po velkém historickém objektu, úplně sám, to bylo boží. Abych odpověděl na otázku, myslím že Wurmovka si našla nás, nebo přesněji jsme se prostě potkali na stejné cestě, máme jí rádi a jsme za její azyl vděční.

Začínali jste před třemi lety, jak píšeš, vzpomínáš na Vaše začátky? Srovnáváš? Nebyli jste s  přestavbama kol něco jako „pionýři“?
Tak vzpomínám, začátky byli krásné a plné svobody a nadšení. Já před vznikem Olomouckého Bajkazylu dělal jen drahá závodní kola a občas si poskládal něco na lítačku do města z toho co zbylo, nebo už nebylo dost dobrý pro závodění. Právě na tom se mi líbila ta nevázanost, tohle dáš tam a tady to ubrousíš, přihneš, nezáleží ti na tom kolik co stálo, nebo jestli je to loňskej model, jedeš na čistotu, na čistotu z prožitku. V tomhle je náš základ, dělat věci s radostí a bez zbytečných a svazujících povrchností, tak tomu bylo již od začátku. A jako pionýr si nepřipadám, možná tak v lokálním významu. Vždycky když něco vymyslíš, zjistíš, že už to někde bylo nebo si to někde podvědomě viděl, i když za ten čas co fungujeme, máme pár zkušeností a triků v rukávu. Ono když se otevřeš lidem, zjistíš, že o věcech víc přemýšlíš a dáváš si víc záležet, než když to pečeš pro sebe v garáži. Začátky byli plné inspirací, nápadů, zdarů i nezdarů, všechno to v průběhu času do sebe zapadá, i když občas musíš něco ubrousit, nebo přihnout. Je to jako když stavíš jedem velkej Bajk(azyl).

Jak se Ty díváš na, řekl bych „retro trend“ starých kol, která jako stará často jen vypadají … ? Je lepší staré kolo z  bazaru, opravené s  trochou lásky, nebo kolo z  „marketu“ s  retro vzhledem?
Retro kola jsou trend, který za čas zmizí stejně jako spousta dalších rychle se rozrůstajících lidských radostí. Výrobci doprodají staré modely a vybalí na trh další pecku, po které se všichni vrhnou. Jenže když děláš kola s citem a porozuměním, nejsi vázaný na žádný styl. Někdy se to tak seběhne, že se trendy schodují s tvojí prací, ale to je pomíjivé. Děláme to nezávisle na tom co frčí, i když sleduješ modní vlnu, občas tam najdeš inspiraci, ale nastavíme to na trendech. Chci aby naše kola byla dobrá a zajímavá po roky a tisíce najetých kilometrů, vlastně tak trochu obyčejná, byla v nich ukryta síla, kterou neodhadneš na první pohled. Jestli nové, nebo staré kolo na tom až tak nesejde. Důležitá je práce, kterou do toho vložíš, jde o výsledek a pocit jak se s kolem jezdec sžije. To jestli zvolíš staré, nebo nové díly je čistě na tobě, obojí má své klady a zápory, já to nejraději kombinuji, od každého to nejlepší.

Je nějaká značka kola, která přežije všechny trendy? Pokud se budu bavit o přestavbách, jakou značku nejraději repasujete?
Nejvíce pracujeme s místním železem, to jest Favorit, Eska, Velamos a jim podobné české kola, nebráníme se ale žádné značce nebo neznačce, primárně jde o matroš a v čechách je prostě nejvíce Favoritek. Úsměvné je, že právě teď prožívá Favorit zmrtvýchvstání, ale vyrazil opačnou cestou oproti nám. Začal vyrábět luxusní městská kola z karbonu. My se však držíme Favoriťácké oceli, kde při rozumném osazení, které nepřekročí využitelnost rámu, vznikají velmi slušná kola do městských  kolbišť. Nic není věčný, když ti dojde tohle pracuješ s tímhle, ale pořád můžeš dělat krásný věci.

To co říkáš, mi zcela dává smysl. Recyklace má své kouzlo, a dle mého názoru, právě tohle přesně podtrhuje i smysl kola Favorit - jako rozšířeného, a snad i vcelku dostupného kolo pro "všechny". Luxusní městký Favorit je sice krásný stroj, ale rozhodně to je kolo spíš pro movité hipstery, než aby se mu dalo říkat návrat značky Favorit. Můj názor, ale zpět k našemu povídání. Někdo si přečte naše rozhovor, bude se mu líbit - inspiruje ho. Zjistí, že má doma Favorita po tátovi a google odpoví taky na spoustu otázek. Co by jsi budoucímu nadšenci nadělil za rady? Jak podle Tebe vypadá dobře předělaný "městský Favorit" a za kolik se dá přestavba udělat?
Dobré je mít už na začátku stavby představu o tom, jak kolo bude zhruba vypadat. Nepouštět se do zbytečných zvrhlostí a nechodit nad možnosti rámové sady, aneb z Favorita neuděláš Colnago, tím že nakonec kolo vyšperkuješ obrovskými nápisy jiné značky. Nebát se přiznat to co máš a podle toho skládat. Je dobré mít někoho po ruce, kdo už zkušenosti s takovou akcí má, jinak se může stát, že prvotní nadšení vyprchá po pár hodinách vymlacování zaseklých klínků a podobných nástrah, kterých se kolem toho motá spousta. Pokud nerestauruješ do původního stavu, což je běh na hodně dlouhou trať, neboj se používat moderní standarty a vymoženosti. Pro tebe samotného jsou pro stavbu základem tři věci: odhodlání, trpělivost a duševní pohoda. Není žádný měřítko, jak by mělo kolo vypadat. Jsou lidé, kteří radostně sviští na kole ze šroťáku, i když jejich stroj má už nejlepší sezóny za sebou. Jiní zase potřebují tunit, lakovat, měnit osazení, zkoušet nové věci. Dobře odvedená stavba se pozná tak, že dělá radost svému majiteli a podporuje ho v jízdě, ať je za jednu, nebo tisíc stovek.

O brněnské pobočce jsem na netu četl - „Bajkazyl Brno je nový sociální podnik, který zahrnuje kavárnu, cyklodílnu a kulturní scénu. V prostorách historického viaduktu tak ožívá unikátní prostor, kde vzniknou také tréninková pracovní místa pro klienty neziskovky Ratolesti Brno.“ Má olomoucký Bajkazyl nějaký sociální a kulturní přesah?
Tak jednak sídlíme v místě, které je kulturní centrem díky působení Divadla na Cucky a vytváří spousty svých, i hostujících, akcí. Takže hlavní kulturní program Wurmovky je v jejich režii. My se oproti Praze a Brnu lišíme v tom, že nemáme stálý bar, nebo kavárnu,  nejsou zde na to podmínky. My se kulturně vyžíváme tím, že pořádáme tématické akce, kde se rozjede náš pártyzánský bar a místo ožije nejen cinkáním klíčů, ale i živou hudbou a zavoní gril. Většinou se jedná o komorní sešlost, ale pokaždé se v kruhu blízkých objeví někdo nový, který je lapen do naší cyklobandy a už se snáma veze. Sociální přesah ve smyslu neziskovek, taky přenecháváme sousedním organizacím v prostorách Wurmovky a rádi podporujem jejich akce. Jinak si myslím, že v Bajkazylu je dost sociálnosti a kultury samo o sobě, stačí se přijít podívat.

Co Vás vlastně vedlo připojit se ke značce „Bajkazyl“?
Přijde mi dobrý, když chceš něco dělat, podívat se kolem sebe, jestli už něco podobnýho někde nevzniklo. Filozofie Bajkazylu je mi tolik blízká, je dobré to propojit, rozvinout myšlenku na víc míst pro víc lidí. Tvořit a inspirovat jedním velkým celkem, ale zároveň být originální lokálně, být tam taky sám za sebe. Dostat se víc kola do podvědomí lidí, čerpat isnpiraci a zkušenosti druhých, podporovat myšlenku, proto Bajkazyl.

V představení jsi psal o pořádání cyklozávodů. Na vchodových dveřích, k Vám do Bajkazylu, jsem viděl plakát na akci „Criterium Race“, co si pod tím představit? Pro koho jsou určené, jak často je děláte … napovíš něco víc?
Snažíme se podporovat většinu městských závodů, ať už jsou to speciální kategorie, nebo závod pro všechny tipy kol a jezdců. Konkrétně zrovna kriterium je závod primárně pro fixie, jedeš okruhy jako ve formuli, ale běžnější jsou takzvané alleycaty, kde se všichni hromadně pustí do ulic a hledají předem určené čekpointy, někdy jedou s mapou, někdy bez, občas plní na pointech různé úkoly, vyhrává ten kdo nejrychleji objede trasu a splní všechny úkoly. Motá se kolem toho spousta lidí, někdy jsou i sponzoři a jede třeba sto lidí, jindy je to akce vyloženě pro kámoše a sejde se vás deset. Každopádně je to velká sranda a závodění, zakončené dobrou párty s grilem a občerstvením. Každému kdo jezdí, doporučuji vyzkoušet.

Naším povídáním můžeme inspirovat. Po přečtení může někdo sundat starého Favorita po tátovi z půdy, a rozhodne se pro jeho „repas“. Poradil by jsi mi nějakou knížku, internetovou stránku? Jaké nářadí bude potřebovat? Prostě pomocná bajkerská rada na začátek …
Jak jsem říkal základ je mít představu co z toho půdního stroje chceš udělat. Pokud chceš modernu, odstrojíš rám a navěsíš na to nové díly. Tam neni moc co řešit, páč je to stejné jako u jiných kol, se sundaváním se moc nemazlíš, nejde ti o to zachovat staré díly, když to nejde povolit, prostě to uřízneš, nebo urveš. Pokud chceš restaurovat do původního stavu narazíš na problém, že některé věci už prostě neseženeš, tak musíš opatrně odstrojovat abys nic nepoškodil, jinak seš v pytli a přiděláš si dost zdlouhavého a někdy i zbytečného shánění origo dílů. Já nejraději kombinuju staré s novým, takže postup je odstrojit díly, zvážit co zachovat, vyčisti to, dodat nové díly a sestavit. Knížek a webovek existuje mnoho, ale ještě sem nenašel nic, kde by bylo vše na jedno místě, musíš hledat všude a pak si z toho složit celkový obraz. Nejlepší je, když máš někde poblíž lidi, kteří s tím maj zkušenosti a jsou ochotní ti poradit, to máš pak skoro vyhráno a ušetříš si spoustu zbytečnýho času nad dumáním nad věcma, který už jsou dávno vydumaný. K nářadí každý přistupuje osobitým způsobem, někomu stačí hasák a kladivo, někdo si zas potrpí na speciálním nářadí a bez něho neudělá nic. Rozhodně je dobré být citlivý a používat správné nářadí, i když některé speciální nářadí se dá nahradit třeba právě hasákem a půjde to taky. Všechny tyhle věci si dokáže člověk celkem snadno a rychle obstarat, ale co si nekoupíš v krámě je zkušenost. To je nejzásadnější část úspěchu při tom když něco děláš. Co bych poradil: buďte tvořivý, nebojte se ušpinit, naslouchejte a učte se od ostatních, jedině tak se budete zlepšovat a dělat krásné věci. Stavte kola!

Je z Tebe cítit nadšení a to se mi moc líbí. Jak si „bajker“ dobíjí baterky?
Dobíjím se na kole samo, ale někdy je třeba asi od všeho jednostopého odpočinout a třeba vzít do ruky foťák, projít se ze psem po lese, prostě odpočívat jako normální člověk, pokud je tvoje práce to co tě baví a naplňuje je důležité si hlídat hranice, kdy tě to spolyká natolik, že už neznáš ani nic jiného a nevíš jak se dát do pohody. Jinak se pak rodí takový ty nerudný mechanici a prodavači co je pro ně problém jen se na kolo podívaj.

Cítíte se spíš jako parta nadšenců nebo jako parta lidí s neotřelým podnikatelským plánem?
Cítíme se jako parta nadšenců s neotřelým podnikatelský záměrem :D
Myslím, že jsme se dostali ke konci povídání. Jsem rád, že jsem Tě oslovil a bylo prima si popovídat. Věřím, že jsme inspirovali a zažehli další plamínky nadšení pro kola. Díky, konec je Tvůj …
Jsem rád za rozhovor, kde člověk může vyjádřit postoj s názory a zdělit je druhým, každá taková sebereflexe je přínos. Věřím, že můžeme spoustu lidí inspirovat, tak jako sami sebe a vzájemně se učit, jít dál cestou, která už není jen zábava spojená s prací, ale stala se životní stezkou po který jedeš vždycky když přijdeš k nám na Bajkazyl. Dík za rozhovor, byl to příjemně strávený čas. Teď mně ale omluv, mám ještě nějaké nevyřízené účty se zaseklým středem.

(bajkazyl.ol@gmail.com)

středa 3. srpna 2016

Tip ... Ghost On Tape (Francie)


Stále "něco" poslouchám, muzika je motor (i droga)! "Sjíždění" léty osvědčených klasik je prima zábava, co mě ale baví ještě víc, je poslech nových kapel. Mám rád svěží vítr! V neděli jsem byl na jednom z posledních koncertů na olomoucké SF Mini. Hráli Ghost On Tape (Francie) a protože jsem si je prověřil ještě před jejich vystoupením - byl jsem v očekávání! Nebyl jsem zklamaný, byli hodně fajn Doporučuji k poslechu! No, pokud máš rád melodický punk rock! Ghost On Tape jsou sympatický trojlístek - komunikativní a příjemný. Jejich nový singl jsem si již po několikátém poslechu začal "pobrukovat". Jejich zpěvák říkal, že pojedou snad i tři koncerty s Radioactivity (USA). Nic ne to neříká, ale o mnohém to napoví nemyslíte? https://ghostontape.bandcamp.com/

pondělí 1. srpna 2016

Martin Valášek & Malárie Records | rozhovor



Rozhovor s Martinem Valáškem vznikl pro první číslo časopisu How Can Limo Kid KILL YOUR DREAMS? (číslo bylo tehdy pojmenované KILL YOUR DREAMS). Fun-zine vyšel v nákladu cca 50-70 ks a bylo to někdy v roce 2005. Oficiálně se nikdy neprodával, byl součástí prvních 50 ks Samuel Records titulu Landmine Spring "Call Girl" picture 7"EP (https://www.discogs.com/Landmine-Spring-Call-Girl/release/1430576). Stejně jako jsem to již udělal několikrát, dělám i nyní – vypouštím tohle povídání do světa jedniček a nul. Důvod je obyčejný, ponechat si ho jako soubor v mém archivu by byla velká škoda. Martin je velice fajn chlap a moc rozhovorů jsem s ním nečetl. Navíc, před pár dny se přes ČR přehnalo tornádo, rozuměj kapela SPEED NOISE HELL (Jap). Tahle parta je z japonského města Kochi a v sestavě najdeš postavu neúnavného Yoshia, který prošel spolky jako Conga Fury nebo Disclose. Loňská split kazeta SPEED NOISE HELLMIR (ex-Wollongong / syrový noise rock trio z Prahy) navíc před pár dny vyšla na plánovaném 10"EP (Více najdeš na speednoisehelljapan.bc.com & MIR FB) vinylu pod taktovkou Malárie Records. Takže vlastně i k této příležitosti si můžeš něco přečíst o historii Malárie.

Otázky: Samuel, Odpovědi: Martin Valášek.

1) Ahoj Martine, děkuji za ochotu podílet se na tomto rozhovoru! Představuješ pro mne osobu, která stojí za labelem Malárie Records a já si vážím toho, co děláš. Je to známý label i za hranicemi Čech, ale když se nad tím zamyslím, tak bych o něm souvisle nedokázal déle mluvit. I to, je jedním z důvodů, proč jsem se rozhodl Tě oslovit. Taky si myslím, že nejen pro mne by mohlo být zajímavé, se o Tobě a tom co děláš dozvědět víc. Rád bych se zeptal, hlavně díky svým nedostatkům v "historii", na vznik labelu. Kdy to bylo? Co Tě přimělo začít ho dělat a hlavně která kapela byla první, co jsi pod hlavičkou Malárie vydal? Dokážeš vyjmenovat celou diskografii Malárie? Všiml jsem si, že svoje desky nečísluješ, je to záměr?

Label Malárie vznikal postupně. Začalo to fanzinem. Idea fanzinu v mé hlavě hlodala už dříve, ale nejdříve jsem přispíval do Hlučné Lobotomie a Oslích Uší, pak jsme s Petrem Urbáskem dělali takovou dvoustrannou A3 jmenovalo se to, teď si nevzpomenu (paměť neslouží), no ale chtěl jsem mít něco svého, tak jsem udělal fanzin MALÁRIE. Prvním titulem labelu byla kompilace NEPRICET (výběr československých kapel, který jsme sestavili s Lubošem Vlachem a Jinnyn Vlčkem. První samostatný vinyl EP Svobodny Slovo (https://www.discogs.com/Svobodn%C3%BD-Slovo-Svobodn%C3%BD-Slovo/release/3195330). Inspiraci pro vznik labelu bylo několik - odkoukané věci z Polska, kam jsem jezdíval na punkové koncerty, ale zejména to byl pocit, že něco takového jako d.i.y. undergroundové vydavatelství je věc, která by mohla fungovat a která jako by tady chyběla.

Jo a ptáš se, kdy to bylo? A když ti odpovím, ze přesně nevím a ani mně to moc nezajímá! Začátkem devadesátých let...

Jo a desky jsem na začátku čísloval, ale pak se mi to vymklo nějak z rukou, protože moje číslo jsem přiradil titulům, které jsem pouze zprostředkovával lisovat, takže pak už jsem začal ta vydavatelská čísla vymýšlet od pasu, třeba CO-CA je 0077, ale to vymyslel Strapatý, THEMA 11 je 0666, pak třeba něco začíná od 100, no systém v tom není vůbec. Ještě, že těch čísel je tolik... Vždycky můžu ještě začít 9001 a číslovat popořadě. Co se týče diskografie, tak mám teď takový smělý plán, že to všechno sepíšu a dám na web, aby to tam všechno bylo. Doufám, že si na všechno vzpomenu.

2) Osobně bych vznik Malárie odhadnul na někdy kolem roku 1991, ale máš pravdu podstatné to není. Na datum vzniku jsem se ptal víceméně proto, že tuším, jaké množství desek jsi vydal nebo se na nich podílel. Zajímalo mně to spíš ze zvědavosti. V každém případě se na diskografii Malárie těším! Jak jsi došel k názvu Malárie? Osobně jsem s labelem začal o dost let později než Ty, důvody k sobě jistou blízkost určitě měli taky a pro další otázku si dovolím citovat, část textu ze splitu See You In Hell/Minidlock, "Někdy se mi trochu stýská po pirátské době v garáži vzadu u fabriky. Akce se tenkrát odehrávaly všechny přímo na ulici. Stačilo abyęs přišel, otevřel garážový dveře a mohl´s začít. Aparát to pral do prostoru osobního auta, do kterýho se vždycky namáčklo tolik lidí, že ne jedna kapela musela ztrácet ten známí pocit "my a oni" ". Nevím, jestli jsi již tehdy byl s Vrahem spojen, ale z tohoto textu dýchne ten pocit "sounáležitosti", je v Tobě pořád? Máš pořád ten sváteční pocit, když třeba vezeš novou desku? Kdyby jsi měl srovnat dobu, která je zachycena v citátu s tím co je dnes, myslíš že to bylo tehdy lepší? Když jsi psal o té první kompilaci "NEPRICET", tak jaké kapely na ní byly a na jakém nosiči vyšla?

Takže název Malárie . ... to vzniklo, tak jak vzniká spousta názvu - bez jakéhokoli racionálního podtextu - prostě jako slovo, které nějak zní, možná něco evokuje... no ale velká filozofie v tom není. Co takhle Samuel? To znamená co? Citát, který používáš, je z pera Ctiba a popisuje dobu v Rožnově druhé poloviny devadesátých let, kdy centrum dění byla Kavanova garáž (mimochodem stále funguje jako zkušebna). Já jsem v Té době v Rožnově nebydlel, ale pár akci na garážích jsem se účastnil ať už jako divák, nebo jako "roaddie" s kapelou a pokaždé to stalo za to.

Sounáležitost, to je těžká otázka, já jsem taková divná povaha, že občas bych byl raději sám a někdy zase ne... Já myslím, že cítím sounáležitost s třeba polovinou návštěvníků Vraha, to jsou lidi, kteří k nám chodí pravidelně a které dobře znám. Když vydám nový titul, tak je to opravdu zvláštní pocit, většinou si desku zálibně prohlížím ze všech stran, postupně objevuju chyby, které jsem udělal (teda vyjímečně i někdo jiný...), pak desku několikrát sjíždím na svém gramci a u toho chci být sám - taková intimní věc...

Porovnávat kdysi a dnes by bylo na delší rozpravu, rád vzpomínám na minulost, ale žiji přítomností a těším se na budoucnost. Kompilace Nepricet vyšla na kazetě, má dvě verze obalu. Kapely, které tam byly: KRITICKÁ SITUACE, S.R.K., SKIMMED, SUICIDAL COMMANDO, P.S., WANSTOWY VJECY … nejspíš, tady to si musím taky upřesnit.

3) he he jasně některý věci, názvy prostě vzniknou a jsou. Se Samuel Records to bylo podobně. Kamarádství, nadšení, to s tím mám a budu mít spojeno navždy. Jak jsem se ptal na pocit sounáležitosti, tak abych řekl pravdu nemyslel jsem ten "osobní", co se týče povahy člověka a vztahu k lidem kolem něho, taky mám někdy potřebu být sám. Myslel jsem spíš ten pocit sounáležitosti s lidma co dělají labely, chodí na koncerty, dělají koncerty. Díky tomu s nimi můžeš komunikovat, cítíš jistý druh spřízněnosti a prostě víš, že setkání nebo komunikace s nimi bude v pohodě. Osobně na mne z Vraha dýchla fajn atmosféra, proto jsem použil ten citát. Na Malárii vyšla spousta kapel, které mají své jméno, myslím Severed Head Of State, Restards, Warcollapse, Extinction Of Mankind, Antichrist, Bobraid, Forca Macabra, nejspíš jich je víc. Jak probíhá takové "narození nahrávky". Podle čeho si kapely vybíráš, máš nějakou "filosofii" labelu, kterou se snažíš dodržet? Je pro Tebe podstatné znát se s kapelou osobně?

Jo, ta sounáležitost tady určitě je, například asi tak s 50 procenty publika, co chodí na Vraha, to jsou lidi, o kterých bych toto mohl říct. Jo a s distrařema a labelistama - to je různé, s některými se neznám a s některými se necítím na stejné frekvenci.

Co se týče kapel s tzv. "jmény"… některé z kapel v době, kdy jsem je vydával toto jméno neměly. Čímž ale neříkám, že toto jméno získaly, když něco vydaly na Malárii.

Filozofie labelu - no to je těžký pojem, třeba: vydávat věci, které stoji za to zaprezentovat dalším lidem a neprodělat na tom a ještě lépe vydělat na tom. Tak by se to dalo taky vyjádřit, ale je toho více, a někdy hodně náhodných prvků, co přivádí kapely do takzvané stáje Malárie.

Výběr kapel: každopádně je to případ od případu různé. Už začátek může mít dvě verze: já se ozvu kapele nebo kapela se ozve mě. A pak už se to odvíjí... Můžeme si vzít jako příklad kapely, na které ses ptal, se SEVERED HEAD OF STATE jsem se znal ze tří čtvrtin osobně z působeni jiných kapel, no a Kelly, basák, se mě optal, jestli bych nevydal kazetu a on že by vydal EP, no já jsem mu navrhl, že bych vydal EP buď spolu s ním nebo samostatně, no a on pak neměl prachy, tak jsem to vydal sám. Háček byl v tom, že zpěvák Jack se ve stejné době domluvil na vydáni jinak zmixovaného materiálu ze stejného nahravání, kde bylo asi 7 skladeb, ale borci mezi sebou nekomunikovali (myslím Jack a Kelly), no a dopadlo to tak, že ve Švédsku vyšlo EP se dvěma skladbama, které jsou i na EP "Black blood world". Dojeb. Restarts jsme viděli s Martou (moje polská láska a spolupracovnice v labelu) na festivalu v Edinburghu, kde hráli jeden ze svých prvních koncertů, no a mě se moc líbili, tak Marta zašla za nimi domluvit se, že bychom jim vydali desku, oni jí špatně rozuměli "...myslíš jako, že chceš použít jednu skladbu z našeho dema na kompilaci?" "Ne, chceme Vám vydat desku..", na což oni vytřeštili oči, že co jako? No takhle jsme se rozloučili a po nějaké době jsem si řekl, že než vydáme desku, tak bychom mohli nejdříve vydat reedici dema. Tak jim Marta hned zavolala (to byly doby, kdy telefon byl jediným spolehlivým rychlým komunikačním prostředkem, internet a email moc lidi v té době nepoužívalo (já jsem dokonce kdysi odmítal internet, ze zásady a dokonce jsem na to téma napsal článek do fanzinu Malárie)) a Kieran se jenom divil "Proč voláš, máš to zadarmo?", no a vydali jsme teda to demo myslím, že s překlady textů do polštiny, to si už přesně nepamatuji, ale na obalu byly pouze anglické texty, no to není důležité... Potom RESTARTS vydali dvě EP a split LP. Nejdříve jsem si říkal, že nenapsali, protože vlastně LP nenatočili, ale pak jsem to vzal méně idealisticky a řekl si, že prostě mají labely v Anglii a nějaký polský label je nezajímá. Když po letech, kdy už jsme s Martou nebyli spolu, ona se vzala s Jonem Active a Restarts hráli na Ladronce, tak jsme se znova sešli a já jsem se v podstatě náhodou dozvěděl, že Active bude vydávat CD "Slumworld" (jako sousedská Hackney výpomoc) a vinyl nevyjde (Active byt byl v té době už tak zavalen spoustou knížek, časopisů, desek atd, dnes je to stejné, s tím rozdílem, že mají větší byt v jiném paneláku na stejném sídlišti a ofenzíva proti vinylům pokračuje a přestali vinyly distribuovat úplně). Na koncertě na Vsetíně jsem Kieranovi připomněl historku z našeho prvního setkání a zeptal se, jestli to teda platí... A tak jsem vydal Slumworld. Teď domlouváme vydání poslední desky "System Error" v kazetové verzi. S Jannem z Warcollapse se známe už dlouho, jak už z pořádání koncertů v Jonkopingu, kde jsem taky slyšel tehdy ještě nevydanou nahrávku WARCOLLAPSE, když jsme byli na turné s TELEFON a ZABLOUDIL. Tehda jsme se předběžně domluvili, že by Malárie vydala evropskou verzi desky, která vycházela na MIND CONTROL v USA (label Jacka, zpěváka SEVERED HEAD OF STATE a WORLD BURNS TO DEATH), ale pak z vinylu sešlo, jelikož si to Jack nepřál údajně kvůli tomu, aby on neměl problém prodat svá LP, jak se mu to stalo s vydáním "No Future, No Hope, Definance, které v Evropě vydal Skuld Releases. Asi mu nedošlo, že Skuld lisuje mnohem větší náklady než já, takže zůstalo u vinylu v USA a CD v Evropě. Mezitím, než jsem to CD stačil vydat, Jack vydal CD verzi i v USA, což jsem se dověděl zpětně, ale vydal jsem to stejně, jelikož ta CD měl už všechna prodaná takže mu to nevadilo. A vydáni destipalce s live navrhl Janne, pak dokonce udělal filmy, ale bohužel v negativu (takto se prý dělají filmy v Americe - M5 by mohl vyprávět...), s čímž si v mé tiskárně neporadili, tak jsem chvíli na to sral, pak jsem psal Jannemu, ale kontakt vázl (prožíval tehdy těžší osobní krizi, spojenou s holdováni alkoholu), ale já jsem nikdy nepřestal věřit, že to uděláme, pak jsem dostal artwork na CD a vydali jsme to. Další jenom ve stručnosti: EOM nahráli ty covery během nahrávání na LP a chtěli to samostatně vydat, tak se ptali svého (i mého) kámoše Matjaze ze Slovinska, a on jim řekl, ze ať to vydám já, a já jsem se s kapelou potkal až celkem nedávno na koncerte ve Strážnici. ANTICHRIST - kytaristu Bociana znám už z dřívějších kapel a přišli s nápadem LP, kde bude fotka Ježíše - a šli jsme do toho. Bombraid se obrátili na Finn Records (švédský label), jestli by jim nevydal desku. Já jsem jim ve stejné době psal s otázkou, jestli bych nemohl vydat vinylovou verzi EXCREMENT OF WAR "Cathode Ray Coma" a oni mi odepsali, že teda nechtějí, aby to někdo dělal na vinylu, a že pokud se někde objeví v brzké době bootleg, tak že budu vědet, odkud vítr vane. No, ale kromě toho mi napsali pár švédských kapel, které hledají vydavatele, já jse znal BOMBRAID z třípalcového CD a sedmipalce, který vydali, a který se mi líbil, tak jsem se rozhodl napsat jim. FORCA MACABRA znám od prvního dema, s Ottem jsme si dopisovali dávno, dávno … no a teď jsme dokonce rodina. Jejda, já tady tlachám jak nějaký pamětník. Ještě teda jednu pikantní historku - jedna nejmenovaná kapela z Polska chtěla strašně vydat EP u Malárie - borec mi volal, jestli vydávám mladé kapely a jestli bych jim nevydal split EP, že mají i druhou zahraniční kapelu, tak jsme se domluvili. Mezitím jim jiný polský label nabídl, že jim vydá materiál. Chlapík z labelu byl se mnou v kontaktu, možná původně chtěli vydat u něho další věc, ale pak to přehodnotili a řekli si, že to splitko teda nebude u Malárie. OK, to je v pořádku, ale oni to se mnou pak už vůbec neřešili - jestli jim to bylo blbé nebo co - a pak nový vydavatel musel retušovat moje jméno z grafiky, kterou připravila kapela z druhé strany splitu (a kteří teda asi mysleli, že to vydávám já). No a ještě teda něco, někdy je takové období, že napíše dobrá nová kapela, ale já prostě nejsem schopen to vydat, tak odmítám i věci, které v jiné konstelaci finanční či distribuční bych bez váhání vydal - to je třeba případ UNHOLY GRAVE nebo E.T.A., kteří mi poslali svůj první materiál.

Takže tyto a další příběhy ilustrují, jak různé mohou být dealy a spojeni mezi mnou a kapelama. Jen málo kapel neznám osobně vůbec, ale to jsou třeba kapely jako Bombraid, kteří de facto nehrají koncerty.

S většinou kapel se znám velice dobře, s hodně členy kapel jsme dobří přátele, ještě lepší přátelé a párkrát se v minulosti stalo, že s některými členy a členkami kapel jsme byli i milenci.

3) Teď se zeptám na něco přímo na Tebe … sbíráš desky? Pokud ano, tak je Tvých pár nejoblíbenějších desek? Největší rarita?

No desky sbírám a nesbírám. Ale kupuju si hodně desek a taky si nechávám nějaké kousky z distra. S tím sbíráním je to tak, že mám desky, které miluji a které bych z ruky asi nedal. Ale těch je opravdu málo... většinou je to tak, že mí přátelé začnou obdivovat nějaký kousek a pak mě tak dlouho přesvědčují, až jim to prodám / dám. Loučím se s nimi trochu se smutkem, ale na druhou stranu vždy je to rozhodnutí, které promýšlím a vím, ze jsou v dobrých rukou a většinou je to tak, že nový majitel tu desku docení víc než já. Taky je důležité zdůraznit, že v mé diskotéce (pokud někdo neví, takto se kdysi označovala sbírka desek, než slovo dostalo jiný, mnohem přízemnější význam) se nachází stylově naprosto odlišné desky. Mezi moje nejoblíbenější patří THE MOB "Let The Tribe Increase", CIVILISED SOCIETY "Scrap metal", THIS MORTAL COIL "Blood", NIGHTINGALES "Pigs On Purpose", TRAGEDY s.t., LAURIE ANDERSON "Big Science", SCATHA "Respect, protect, reconnect", THE POLICE "Raegatta De Blanc", KING CRIMSON "Discipline", HARUM SCARUM "Last Light", SEDITION "Earthbeat", ale pokud bys se zeptal za týden, seznam může být hodně jiný. Největší rarita je EP HIS HERO IS GONE "Fool's Gold" limitovaná edice s obalem tištěným sítotiskem mám číslo 1/100. Je to dárek. Velice citová záležitost, takže se ani nesnažte mě o to osomrovat.

4) Působil jsi nějaký čas v kapele Výbor veřejného blaha, ale slyšel jsem, že jsi odešel. Byla to Tvoje první kapela, ve které jsi působil, nebo jsi již hrál jinde? Pokračuje VVB ještě dál?

S VVB jsem přestal hrát v létě 2004. Bylo to mé rozhodnutí a vyplynulo to pro mě přirozeně ze situace. Je to těžké vysvětlovat, de facto i spoluhráčům z kapely. Předtím jsem krátce hrál na gramofony v ZABLOUDILA, improvizační noise s prvky industrialu a elektroniky, pocitová záležitost. V současné době po mateřské pauze opět zkoušíme a snažíme se skládat tak, aby písně měly pevnou strukturu, ale zůstal prostor na improvizaci. Hraji na gramofon a počítač. Je to něco nového, uvidíme, co z toho vznikne. Výbor Veřejného Blaha byl v listopadu definitivně rozpuštěn.

5) V další otázce zůstanu u kapely. Když jste hráli loňský rok na Fluff festu, cítil jsem, že jeden z kytaristů "zlehčoval", kreslení "X" na ruce. Jaký je Tvůj pohled na "straight edge"?

Na tom koncertě jsem už s VVB nehrál, ale myslím, že Ondřej to myslel spíše jako poukázání na konformitu a módní "strejčkaře". Nakreslíš si křížek na ruku a hurá do pitu. Mimochodem VVB je anticigaretová kapela, viz obal desky či kazety. Já osobně jsem nepil a nehulil trávu několik let - idea SE se mi v teorii zamlouvá. Mé důvody pro aplikaci SE na mou osoby byly spíše praktické - řekl jsem si, že piju moc a tak jsem přestal. I když nepopírám, že inspirace tady byla - vzpomínám, že mi kdysi Petr Urbášek říkal, že v Americe jsou kapely, které nepijou, nehulí. To že se tomu říká SE jsme vůbec nevěděli. Tak jsem si říkal, že to je revoluční myšlenka... Ale se straight edge hnutím jsem se nikdy neztotožnil, myslím si, že je to tak trochu přitažené za vlasy takto se kastovat. Nejhorší mi přijde, když někdo tvrdí, že poslouchá pouze SE kapely. Co je tohle za blbost? Takže to shrnu: nekouřit a nepít mi přijde přirozené. Lidi, co tohle provozují v kapelách, mohou inspirovat i jiné lidi, což je dobře až do té doby, než se z myšlenky stane ideologie a z inspirativních osob se stanou kazatelé. V tomhle se mi například líbí postoj skupiny REGRES z Polska, kteří jsou sice všichni SE, ale jako kapela SE se neprezentují. Co se mě osobně týče, tak hulím trávu outdoor a občas piji alkohol, s tím, že upřednostňuji domácí ilegální produkci.

6) Protože mám taky label občas mi chodí proma, nekdy se mi naprosto nelíbí, jindy zase přijde věc, která mi naprosto položí na kolena! Pak si řeknu, to bych vydal hned … ale protože všechno záleží na penězích, které na to v té době mám, tak se to mnohdy nepovede. Zaujala Tě poslední dobou nějaká "nepříliš známá kapela" nebo nějaké demo nahrávka?

Tak to máme stejný problém, bohužel situace je taková, že nemůžu vydat vše, co mě z demáčů a nejenom (např. koncerty) zaujme. V podstatě to co jsem kdysi dříve běžně dělával, kapely posílají nahrávky, já se s nima seznamuji a pak to vydám, to vlastně teď moc nefunguje. Je spousta kapel, kterým jsem už něco vydal a které dělají další kroky na své cestě a já se snažím běžet s nima... Do pomyslné stáje se moc koňů nevejde. Bohužel já stejně jako většina labelů když něco vydám, tak pak to dlouho trvá, než se peníze vrátí, takže tempo vydávání opravdu kolísá a teď jsem v situaci, že když někdo něco chce poslat, tak už předem jim píšu, ať od toho moc nečeká. Ale poslední dobou mě jeden demáč opravdu dostal: kapela z Pittsburgu DIE SCREAMING. Zpěvačka (jak jsem se teď dověděl, zpívala v kapele APHASIA) opravdu dokáže s hlasem pracovat... No myslím, že se do toho pustím. Teďkom jsem zvědavý na nahrávku BESTIA TRIUMPHAS z Havlbrodu, viděl jsem je na koncertě a bylo to zajímavé. Jo, objevovat nové kapely mě baví...

7) Martine děkuji za rozhovor, přeju Ti hodně zdaru do budoucna. Na závěr se zeptám na plány Malárie, na co se můžeme těšit? Tvoje poslední novinka Wollongong LP je naprosto parádní práce!

Co se týče Wollongong tak já jsem s deskou naprosto spokojený, kapela odvedla opravdu kvalitní výkon a spolupráce s nima je vynikající.

A to, jak deska hraje a vypadá je hlavně jejich zásluha. Do budoucna chystám LP INNOXIA CORPORA "K čertu" (CD už vyšlo), a pak asi SIEBENSUNDEN "Blod Slem Galla" 2LP, jelikož jeden fanoušek pomalé hudby z Brna nabídl finanční podporu, za což jsem velmi rád . Pak se chystám ještě diskografiii FPB "KNIHA PŘÁNÍ A STÍŽNOSTÍ" , která bude jako ona kniha vypadat a obsahovat 2 CD. Pokud se najde nějaký finanční zdroj, tak možná i vinyl. No a spousta dalších plánů a projektů (MIDNIGHT, EVERYDAYS HELL, WRONG HANDS, YARVER CHOCHA/HOMO CONSUMENS, STRACONY/VIA MEDIA...), uvidíme, co z toho bude a hlavně kdy. Poslední release ale už není Wollongong, právě teď jsem vydal sedmipalec EP MAC GYVER v kooperaci s kapelou a VIRUS DISTRIBUTION. Tak jo, Honzo, to je asi vše, díky za rozhovor.