neděle 30. ledna 2011

Le Scrawl “Snowblind”


CD (Obscene)

Jak jste na tom s kombinováním hudebních stylů? Já s tím nemám problém, jen je někdy náročné nahrávku naposlouchat, poslouchat dlouhodobě nebo doposlouchat. Před lety jsem při jedné výměně desek dostal kompilační CD „Rotten Fake“ s Agathocles, Scrawl a 7 Minutes Of Nausea. Zaujali mě na něm Scrawl! Nechápal jsem, že by nějaká grindová parta mohla hrát předělávky od De La Sould, The Exploited, Lalo Schifrina, Terrorizer a Chic. Navíc s přehledem a tak chytlavým způsobem jakým to zvládli Scrawl. Oproti dalším kapelám na kompilaci mě hodně bavili a snad jsem i částečně pochopil, proč tihle borci dělají covery tolik rozdílných skupin. Oni totiž dohromady propojují zdánlivě neslučitelné hudební styly, jako je grind s jazzem, ska a deathmetalem. Zahrané chytlavě, precizní technikou a s nadhledem. Místy melodičtí, přesto se ani náhodou nedají označit jako „stravitelná“ kapela. Časem se Scrawl přejmenovali na Le Scrawl a jejich, dá se říct, první „velká“ (má 21 minut) deska „Snowblind“ vychází na českém grindcore labelu Obscene (CD/brzo bude i LP).

Scrawl (Berlín) / Le Scrawl (Postdam) mě zaujali svým experitátorským přístupem k hraní. Díky tomu jsem si pořídil i jejich desetipalec "Eager to Please", na který nedám dopustit. Nikdy bych nevěřil, že lze propojit grind s jazzem, navíc tak excelentně chytlavým způsobem a svůj názor jsem nezměnil ani po letech. Scrawl přesně vědí co dělají a jsou instrumentálně rafinovaní. Měl jsem to rád od prvního poslechu a na „Snowblind“ je to jen vypilovaný k dokonalosti. Poslech jejich hudby je jako surfování na rozbouřeném moři. V tom nejlepším se situace naprosto změní a spadnete zcela do jiných poloh. Ty vrcholky jsou strašně silný a částečně v nich i Le Scrawl síla! Ostatně jsou jazz i grind dohromady, což je hodně zvláštní mix, přesto jim to šlape skvěle. Když jsem je viděl živě, jen jsem zíral a nechápal nic. Svou vizáží různorodost jen vyzdvihují. Na Obscene Extreme vylezli před dav rozvášněných „grindheads“ jako ležérně, až slušně oblečený chlápkové, a spustili svůj sypec. Jen jsem stál s otevřenou pusou a věřím, že s podobným efektem na ně koukají i jazzmani. (Věřím, že nemají problém před nimi vystoupit). Oba protipóly budou nejdřív nechápavě koukat a potom je budou milovat nebo nenávidět.

Le Scrawl balancují na hudebních vrcholcích a jsou extrémně rafinovaní. Kromě klasických nástrojů, jako jsou kytarara, bicí, bassa, uslyšíte klávesy, saxofon, akordeon, trombón a nejspíš by se našel i nějaký další nástroj. Saxofón silně graduje atmosféru melodických úseků a dodává jim zcela další rozměr. Některé pasáže jsou fakt velice silné a v kombinaci s hudebními skoky je to mix unikátní. Le Scrawl jsou z Německa, přesto se v melodické části „Waterfront“ se navodí nálada malých francouzských přístavů. Grindová sekce je povětšinou houpavá rubanice s chytlavým murmurem, který má místy až zlověstný německý odér. Obě části se plynule proplétají a těžko říct, která se mi líbí víc. Těžko si dovedu jednu bez druhé představit.

Album nahrál a mixoval pan John Harris (MUSIC LAB BERLIN), který od roku 1978 nahrává a produkuje pro metal punk kapely jako Sodom, Wojczech, Tankard, Helloween, Kreator, atd..

Hledáte kapelu, která jde svou cestou, nebojí se experimentovat a je originální? Vyzkoušejte Le Scrawl! Něco jsem o nich naznačil, přesto Le Scrawl lze zaškatulkovat a pojmenovat velice těžko. Věřím, že to tak i sami chtějí. (S)

PS: Škoda, že chybí texty!

http://www.obscene.cz

http://www.obscene.cz/e-cards/lescrawl/
http://www.lifeisabuse.com/le_scrawl/index.html
http://www.discogs.com/artist/Le+Scrawl
http://www.discogs.com/artist/Harris+Johns

úterý 25. ledna 2011

DRAG THE RIVER „2010 Demo(n)s“


12“LP (Hometown Caravan Records)

Německý Hometown Caravan Records provozuje sympatický chlapík Elmer. Label funguje od roku 1999 a postupem času se vyprofiloval do zcela „all-country“ podoby. Když na desce zahlédnu povedené logo s karavanem, už tuším jakým směrem vítr povane. Mimochodem, pro tohle pěkné logo byla inspirací deska Split Lip „Fate's Got A Driver". To jste možná nevěděli, což? „2010 Demo(n)s“ je jedna z novinek na Hometown Caravan a Drag The River je přesně typ kapely, která zapadá do filozofie labelu. Jsou to dva stárnoucí punx, kteří si své odehráli v různých punk/rockových kapelách a jejich současná tvorba je zcela lo-fi country (punk). Silné písničky, které vznikají s kytarou v ruce. Jsou z Colorada (U.S.A.) a Ti dva chlápci jsou Chad Price a Jon Snodgrass. Někdy hrají jen sami dva, jindy se obklopí dalšími muzikanty a pokud Vám něco říkají jména Tim Barry, Austin Lucas, Josh Small, Digger Barnes, Chuck Ragan, jsou pro Vás Drag The River správná volba.

Mimochodem Chad je od roku 1993 zpěvákem ALL (osobně mám nejraději jejich album „Pummel”). Právě má náklonost k ALL nejspíš ovlivnila i mou oblibu Drag The River. Nebudu asi jediný, kdo se k nim dostal podobným způsobem.

Jak napovídá název „2010 Demo(n)s“, nejedná se o řadovou desku. Drag The River ji napsali v základním složení Chad a Jon. Nahrávka nevznikla ani v klasickém studiu, ale u Jona v garáži. „Garáž session“ je 24 písniček, z nichž 10 vychází právě na „2010 Demo(N)s“ Lp. Jsou to dema? Ano a dají se označit jako „demo“ nahrávka pro připravovanou novou desku. Četl jsem rozhovor s Chadem a nejspíš si o podobný společný split říkali i jejich fanoušci. Tak nebo tak, je to skvělý kus asfaltu! Není producentsky vymazlenej, ale o to víc je syrovější a autentičtější. Jde to od srdce, „tělo na tělo“ a pánové hrají bez kudrdlinek. Dle mého skromného názoru, je zvuk přesně to ono, co skladbám dodává patřičný „uvěřitelný“ rozměr. Poslech uteče jako voda v potoce. Já desku protáčím stále dokola a brzo jsem si začal s Drag The River pobrukovat. Chad se Jonem se po písničkách střídají a to mě hodně baví. Jejich muzika vychází z modelu clasického amerického folku a country, přesto si nemohu pomoct, ale cítím z nich punkové pozadí a přístup. Samozřejmě je to věc vkusu. Víš co, je to víc „dřevácký“ než třeba Bonnie Prince Billy a blíž to má k ochraptěnejm srdcařům jako jsou Chuck Ragan nebo Tim Barry.

Drag The River „2010 Demo(n)s“ je úžasná deska a přesně tenhle typ vinylu, který bych dal „naslepo“ kámošovi jako dárek. Do obýváku Ti vnese zvláštní příjemnou atmosféru a poslech vnitřně hladí po duši. (S)

http://www.hometowncaravan.de
http://www.dragtheriver.com
http://dragtheriver.bandcamp.com

čtvrtek 20. ledna 2011

BEYOND TERROR BEYOND GRACE „Our Ashes Built Mountains“


CD (Obscene)

Jaká je nejlepší australská skupina? Pro mě jasná odpověď, EXTORTION. Nevím čím to je, jakou vodu v Austrálii pijí, ale je tam opravdu silná koncentrace skvělých grindcore skupin. Minimálně dvě z nich mě hodně baví, jsou to Extortion a Agents Of Abhorrence. Právě A.O.A. mají jedno album pojmenované „Země, slunce, voda“, po přírodních živlech, které by lidstvo mělo brát na vědomí a respektovat je. Dávno již neplatí vyvážená rovnice vztahu lidí k přírodě a právě ona vrací svůj úder stále častěji. Apokalyptické vize si můžete dosadit sami, já se budu držet hudebního ztvárnění velkého finále. Konec je nevyhnutelný a do vlastní záhuby se ženeme dobrovolně. Až se bude vše bortit, mohli by k tomu hrát BEYOND TERROR BEYOND GRACE.

BEYOND TERROR BEYOND GRACE jsou z Austrálie? Tušíte správně a jejich album „Our Ashes Built Mountains“ vychází podobně jako deska grinderů Captain Cleanof na českém grind labelu Obscene. Jestli máš rád GRIND (psanej velkejma písmenama), jsi na správné adrese. Obě kapely jsou totiž nemilosrdná rubanice. Nechytej se však jen slova grind, z BEYOND TERROR BEYOND GRACE se Ti zatočí hlava a poslech Ti na duševní rovnováze nepřidá! Za krásným (ale opravdu krásným) obalem nehledej určitě žádné meditační roviny ok? Obal je úžasný! Rozpadající se lidská těla působí krásně a zobrazeny jsou mrazivě. Krásné i odpudivé. Umělecké dílo, skvost.

Kapela je ze Sydney. Hrají od roku 2004 a za tu dobu hráli s dostatečně velkejma jménama metalové a grindcore scény na jednom podiu. „Our Ashes Built Mountains“ je jejich druhé album. Působí na mě jako blízký člověk, který je přítel i nepřítel v jedné osobě. Vždy je jedovatý, vždy je ve střehu a stále kouká, jestli má pozornost nepolevuje. Nevím co udělá nebo kdy napomene. BEYOND TERROR BEYOND GRACE terrorizují hrubým grindcore výplachem. Zahraným technicky, s hodně moderním „hutným“ zvukem, nasáknutý deathmetalem a proplený s dalšíma stylama. Atmosféra desky je nervní, zvláštní. Nechápej to negativně, vše je promyšlený a kapela Tě nechá nahlédnout jen tam, kam opravdu jen ona sama chce. Načasovaný je vše s mistrovskou přesností, důmyslný, hodně členitý, instrumentálně perfektně zmáknutý a hlavně nevypočitalený. Musím se přiznat, že jsem se zaposlouchal a určitých momentech se mi děj najednou potemnil, přichází zpomalení, mlha … střih … zdálo se se mi to? Grindová zběsilost je často proložená bloumavejma pásážema, který stupňují nervní a chaotický celkový dojem. V množství nastražených slepých cest zvládají orientaci pouze mistři hluku. Pouchat a orientovat se to naučíš, ale zahrát to? Klobouk dolů hoši! Skladby jsou propojovaný mlhavýma bahenníma intrama. Jak jsem zmínil, BEYOND TERROR BEYOND GRACE znějí moderně a těch vlivů, vsuvek, střihů z nich cítím moc. Vyzdvihnu skladbu „Words“ - mix grindcore, s běhajícíma pavoukama po pražcích kytar, nasáklý chrámovou atmosférou a refrénama, který to tlačí punkovou hitovostí. Vyzdvihnout bych měl i „Murakami“, což je skoro osmi minutový epický opus. Na svém profilu mají, že hrají „progressive black metal, ambient a atmospheric death metal“. Moje popiska? Povařil bych grindcore s metalem a jak by nálev přicházel do varu, přidal bych na zahuštění Neurosis, Isis, Converge, Dillinger Escape Plan nebo Nine Days To No One. Video kulisu bych zvolil film „Seven“ nebo nějaký záběry z pitevny.

Tápeš rád? BEYOND TERROR BEYOND GRACE Ti cestu zaručeně neukážou. Jejich směr ukazuje na cestu klikatou, temnou a trnitou. Budeš bloudit a cíl Tvé cesty bude vždy nejistý. „Our Ashes Built Mountains“ není jen dalším stylovým albem. Progresivně boří styly a dává extrémní hudbě nový rozhled. (S)

http://www.obscene.cz
http://www.obscene.cz/e-cards/btbg

úterý 18. ledna 2011

STEVE ADAMYK BAND - „Same“


LP (P.Trash Records)

Pánové a dámy, máme tady další kapelu ze zástupu, řekl bych, nové vlny power pop punku a jejich debutní deska nevychází nikde jinde než na německém labelu P.Trash records. Steve Adamyk Band jsou Kanady a původně je založil Steve Adamyk (Sedatives) jako svůj sólový projekt. V současné podobě s ním hraje i Dave s Emmanuelem (oba Sedatives). Tuším, že s označením „nová vlna“ jsem se moc neseknul. Steve Adamyk Band nejsou žádná velká hudební inovace, znějí jako spousta dalších současných kapel, které dělají své nahrávky s patinou starých časů. Retro PUNK ala 70. léta udělaný v novém tisíciletí. Návrat v čase, který zní jako kdyby dávno zapomenuté kapely z Dr. Strange (Sinkhole), Go Kart (Weston), to tlačili víc silou na branku a promíchali to s přímočarou hitovostí Ramones. Nevím jak Vy, ale já tenhle comeback beru!

Při poslechu Steve Adamyk Band se mi podobně jako u Staues, Glow Kit, Sonic Avenues, Sedatives, atd. kroutí nohy a hlava poskakuje ze strany na stranu. Steve Adamyk Band sazí na osvědčenou punkovou jednoduchost, chytlavé riffy, zabijácké melodie, melodický vokál a refrény. Zahrané svižně s „jiskrou v oku“. Opakování je matka moudrosti a dobrý riffy se neoposlouchají. Jejich rytmika pulzuje jako srdce kardiaka po pátém kafču. Tihle kanadský melodravci, to perou do svých fanoušků rychlostí namydlené vzducholodi! Nakažlivě, až infekčně! Power pop punk jízda! „Same“ deska je deset pecek a utečou strašně rychle, tím si buďte jistý. Krátká stopáž je snad jediné mínus, kterým album disponuje. Protáčet ho budu velice často a hned tak mě nepustí! Ostatně vyzkoušejte sami a poznejte nové dimenze bytí! Steve Adamyk Band mají hudebně velice blízko k Sonic Avenues. Kapele, kterou „znalci“ označují jako „Beatles pouštěný na 75 RPM“.

Co se koncertů týče, kapely podobného ražení se Čechám většinou vyhýbají. Světlou výjimkou byl loňský koncert Statues na Yachtu (díky Jirzo). Letos se máme opravdu na co těšit! Právě Steve Adamyk Band vyrážejí na evropské turné a jako parťáky mají „božský“ Sonic Avenues. Promiňte mi nadnesené označení, ale opravdu si nemohu pomoct! Navíc i v českých hardcore punk kruzích jsem slyšel nejeden kladný ohlas na Sonic Avenues (loni vyšlo v reedici na Taken By Surprise / Sabotage Records jejich skvělé LP). Rozpis turné slibuje i koncert v Praze na 007, je tedy na co se těšit! Dave ze Steve Adamyk Band mi psal, že právě v Čechách chtěli hrát už na turné se Sedatives a moc se sem těší. Vy můžete pomalu chystat prošlápnutý taneční kecky! (S)

PS: Taken By Surprise Records právě vydává Steve Adamyk Band nové 3 skladbové 7“EP singl s názvem „ DESECRATE“ .

http://www.ptrashrecords.com
http://www.myspace.com/steveadamyk

úterý 11. ledna 2011

New Idea Society „Somehow Disappearing“


CD

Mám potřebu napsat krátký úvod. Hardcore punk nabízí, se všemi svými odnožemi, široké spektrum hudby. Některé kapely hrají rychle, jiné extrémně pomalu a jsou i takové, které se nebrání melodiím. Lze brát melodické kapely jako „hardcore/punkové“? Osobně si myslím, že záleží jen na úhlu pohledu a i na tom, kam se členové skupin sami řadí po lidské stránce. Ostatně každý může být tím, čím se cítí. Hudební a „politická“ hladina nemusí být pokaždé v jedné rovině. Hodně záleží i na posluchačích a jejich otevřenosti. Podobně jako jinde, tak i v hardcore/punku jsou styly, které jsou v určité době kurzu. Ty sinusovky byly, budou a já nemám žádnou potřebu povyšovat jeden styl nad druhý, jen kvůli tomu jak hudebně zní. Důležité je, jak působí na posluchače a jestli poslech nebo samotný proces tvory někomu něco dává. To je pro mě důležité. Mohu říct, že pár melodických kapel mně baví a určitě i do budoucna bavit bude. Když jsem poznal hardcore / punk, tak mi kapely zněli jinak a to se mi líbilo. Postupem času jsem vše více poznával a narazil jsem i na hodně melodické odnože, třeba Jimmy Eat World (tehdy měli aktuální album „Static Prevails“). „Jimmíci“ jsou jednou z těch, které začínali jako punk/rockové a postupem času se prohráli do alternativnější podoby (pohledy na to se určitě budou lišit). Jak se tomu dnes říká „moderní rock“, „alternativní rock“? Je mi to jedno. Podobně jako Jimmy Eat World bych mohl psát o Sunny Day Real Estate, Christie Front Drive, Sense Field. Tyhle kapely „emo“ styl před lety definovali. Nic tímhle úvodním psaním nechci obhajovat, nesoudím, jen chci říct, že neberu a nikdy jsem nebral melodické kapely jako předem špatné. Na J.E.W. bych časem možná i zapomněl, styl který hráli již nějak extra nevyhledávám, ale občas se ke mně dostane nějaká kapela, která mi nechá zavzpomínat. Většina jim podobných, pochází ze „země za velkou louží“. Čerstvě oprášili mé vzpomínky Static Age a New Idea Society.

K New Idea Society jsem se dostal přes souvislosti. V Čechách již hráli a koncert jim dělali babičtí sympaťáci The Mood. Lidské propojení, které na něco ukazuje, směřuje a právě spojení s The Mood je pro mně jistou zárukou kvality. Pocházejí z Brooklynu, jednoho z městských obvodů New Yorku, U.S.A. a jsou kapelou, která The Mood pomáhala s jejich americkými koncerty.

Na svém americkém výletě, v jednom brooklynském studiu, nahráli “moodi“ i své nové singlové písničky. S nahrávkou jim pomohl právě jeden ze členů New Idea Society. Souvislosti jasně směrují, takže k věci. Jak je představil Aleš (The Mood)? Takhle: „Přísně pozorující své okolí s trochou tajemnosti to je Mike Law. Kytarista a zpěvák, který společně s roztomilým a neuvěřitelně hodným Chrisem (klávesy) tvoří pevné jádro NEW IDEA SOCIETY. Do toho spolehlivě basuje raubíř a pařmen Trevor. To vše dokonale pojí rytmikou umělecky založený a málomluvný Marshall. Tihle brooklyňáci Tě dokážou chytnout za srdce již prvními tóny a nepustí do posledních ...“.

New Idea Society znějí naprosto jinak než melodické kapely s nálepkami „retro“, „pop punk“ nebo „garage“, myslím tím Statues, Dirty Tactics, Sedatives, atd.. Jejich projev je komornější a vytvářejí kolem sebe charismatické fluidum. Když slyším New Idea Society, mám pocit jako kdyby hráli dohromady Polite Sleeper, Jimmy Eat World, The Cure, Sparta, The Cure a Phantom Limbs. Mix emocore, s post-pop-indie punkem a rockem. New Idea Society používají klávesy a ty jsou tím hlavním pojítkem mezi klasickou kytarovkou a elektronickou muzikou. Během celého alba vytvářejí i řadu silných momentů. Písničky New Idea Society jsou skvěle napsané, melodické a rozhodně není nuda je poslouchat. Brnkají na struny nálad a pocitů. Mají svou osobitou vláčnost, jsou křehké a svou specifickou dynamiku. Velice dobrý je zpěvák. Vrátím se ale ještě ke klávesám, které celému albu dávají zvláštní náladu a v těch správných momentech gradují nálady. V některých písničkách (Strange Language) slyším podobnost s The Mood a jiných zase s The Cure (Disappearing). Kdyby The Cure hráli předělávku od Jimmy Eat World, asi by to znělo hodně podobně jako New Idea. Hrají melodicky, ale není to prázdné bloumání před zrcadlem, i přes mlhavou atmosféru se dá říct, že jejich muzika šlape. Album je vyrovnaný, nic moc nevyčnívá. Kdybych měl vybrat nejsilnější písničku, byla by to asi Sing It Right, což je jasná hitovka se silnou klávesovou rytmikou ve stylu Phantom Limbs.

„Somehow Disappearing“ je moc příjemný album. Nejvíc jsem jeho kvality docenil se sluchátkama v uších. Jak by řekla jedna má kamarádka z mladých let, „tohle je sluchátková kapela“. Na ujíždějící vlak se Ti s ní asi nebude utíkat nejlíp, ale když zafuněnej dosedneš do sedadla a pustíš si je do hlavy, můžeš pocítit pocit úlevy. New Idea Society jsou charismatičtí, ale rozhodně nejsou vlezlí. PS: Moc se mi líbí i přírodní obal. (S)

http://newideasociety.com

pondělí 3. ledna 2011

UCHÁZÍM / BLACK SPIRIT ROSE - Split kontrakultura


CD (Papagájův Hlasatel Records)

Vychází velké množství nahrávek a některé z nich se velice snadno mohou ztratit pod přívalem dalších novinek. Není to tak dávno, kdy Papagájův Hlasatel Records vydal, jako svůj 103tí titul, další nahrávku prachatickým Ucházím. Říkáte, že to je již rok? Utekl strašně rychle. Je to tuším po dvou letech od jejich posledního alba „Edice 15 – Separace průtokových poznatků“. Tentokrát nejde o sólové album, ale společné CD s názvem „Split kontrakultura“ (kontrakultura = „typ subkultury, pro kterou je typický nesouhlas a opozice s normami a idejemi majoritní kultury“) si přizvali kapelu ze svých rodných končin – Black Spirit Rose. Zub času se na tomto splitu hned tak nepodepíše, protože je to počin nadčasový a svým bezesporu přesahuje hranice hudebních žánrů. Možná víc, než by jsme si mohli představit.

Kořeny obou kapel sahají hluboko do českého undergroundu, tedy pro mnohé dnes již do hluboké minulosti. Posluchači z jiných končin světa kvality obou skupin těžko docení, protože velkou část závěrečnému dojmu ovlivní texty a ty jsou české. Myslím si to i díky recenzi, která vyšla v Maximum Rock´n ´Rollu. Ucházím tam byli přirovnaní k Avail, tudíž předpokládám, že recenzent nikdy neslyšel Avail nebo Ucházím. BLACK SPIRIT ROSE dopadli ještě o kousek hůř. Pomyslná hůl nad nimi byla zlomena ihned, jako nad kapelou hodnou pořadníku do soutěže Eurosong.

Dost bylo řečí kolem. „Split kontrakultura“ je dvanáct písniček rozdělených stylem „paragánské padesátky“ 50 na 50, tudíž 6 na 6. Začínají Ucházím a já opravdu čumím. Nejtvrdší materiál, jaký jsem od nich zatím slyšel. První vál se jmenuje „Odsouzení k doživotí ve tmě“ a bez varování jsem to dostal přímo na čumák. Ucházím jsou věrní své oblibě kombinovat hrubý punk s undergroundem a dalšími styly. Máš to na nich rád? Dostaneš natočeno až nad rysku půllitru. Ucházím jsou hrubější než byli kdy předtím. Jejich pojetí je syrové, autentické a skvěle zahrané, s nestrojeným „fuck you“ odérem. Mají rytmiku (i lyrikou), ze které mi běhá mráz po zádech. Působí opravdově a myslím si, že nemají naprosto žádnou chuť, ani potřebu si na něco hrát. To z nich cítím. Texty jsou kapitola sama pro sebe. Komplikovaný básně zachycují životy obyčejných lidí. Žádný jinotaje, jen pravdivý pohled na společnost kolem nás. Ze šesti pecek jsou tři předělávky, „Podivná ZOO“ (Kritické Situace), „Nahnáno“ (Šanov 1) a „Vzpoura“ (Modrý Tanky). Všechny tři perfektní. Skvělá práce hoši (a slečno)! A teď bych málem zapomněl, moc dobře zní kontrast hrubých řevů se zpěvem hostující Evvy.

Black Spirit Rose mi neříkají naprosto nic, snad jen na to, že pocházejí z Prachatic. Ze zvědavosti jsem se nedávno podíval na stránky blogu věnovaného prachatické hudební scéně a víc jsem pochopil i propojení na „Split kontrakultura“. Mám dojem, že všechny možné styly undergroundu na prachatické scéně do sebe tak nějak přirozeně zapadají. To se nevidí moc často. Black Spirit Rose propojují rockovou muziku (myslím hlavně kytarovky po roce 1989) se českým undergroudem. Zvláštní vybrující rytmika jejich tonů a specifický recitovaný zpěv naše tápání „zařadit“ jen podpoří. Styl co hrají moc neposlouchám, přesto mě zaujali. Nepostrádají osobitost, která jde ruku v ruce s věrohodností. Kromě základních nástrojů pro „rockovou muziku“ používají i saxofon a klarinet. Opět musím uznat, že mi to naprosto nevadí. Textová stránka Black Spirit Rose je kvalitní a svým způsobem obě kapely na splitu propojuje.

Závěr? Tohle je „Split kontrakultura“ a baví mě i použitý Werichův citát v intru jedné z písniček: „Každej nemůže bejt chytrej, ti hloupí musejí dělat výjimku, poněvadž kdyby byl každej chytrej, tak by bylo na světě tolik rozumu, že by z toho byl každej druhej šlověk úplně blbej.“

Nejsem si jistý, jak s jakou frekvencí Ucházím hrají, ale 12.2.2011 budou mít punks/hc nadšenci z Moravy možnost, vidět je v brněnském Yachtu na benefitu pro nevládní neziskovou organizaci NESEHNUTÍ. Akce to bude dozajista povedená, no uznejte - RESTARTS (UK) + ANTIDOTE (Holandsko) + UCHÁZÍM + DEMARCHE. (S)

http://www.phr.cz

neděle 2. ledna 2011

Viva The Lakes!



Pozdrav z chladného severu, švédského Stockholmu, mi nedávno poslal jeden známý. Jmenuje se Hegge a je součástí čtyřlístku, který tvoří on a jeho kamarádi Carl, Mikael a Pär. Jména, která moc nenapoví. Dohromady tvoří čtyřlístek Franklin Lakes. Teď již možná bude pár lidí více v obraze.

Franklin Lakes hrají dlouho a snad by se dalo říct hodně dlouho. Co vím, doposud nahráli víc písniček, než jich stačili vydat. Čas od času o sobě dají vědět a pak je zase ticho po pěšině. Naprosto nikam se netlačí a vlastně ani moc nekřičí. Možná nemají ani jinou možnost, ale právě to je jeden z důvodů, proč je mám rád. Tuším, že i v Čechách se stále najde pár nadšených posluchačů, které si získali svým vystoupením na plzeňském Fluff festu. To je ale již pěkně dávno.

Byl jsem překvapený, když jsem měl koncem roku v emailu několik empétrojek a příběh s jakým vznikly. Snad jsem si ne chvilku myslel, že Franklin Lakes se stali jen sólovým projektem Heggeho, jejich zpěváka a kytaristy. Ten však věc rychle uvedl na pravou míru a podle jeho slov kapela byla – je – bude složená ze členů Hegge, Carl, Mikael a Pär. Fajn zpráva! Pět nových písniček mělo reálnou podobu někdy začátkem minulého roku a po jednom z živých vystoupení ve Stockholmu, jim tamní zvukař nabídl velice výhodnou nabídku pro nahrávání. Slovo dalo slovo a Franklin Lakes s jeho pomocí nahráli bicí, kytaru a bassu. Všechno vypadalo velice slibně. Někdy se ale odhadne finální výsledek velice těžko, ikdyž se budeme snažit sebevíc. Po zvukařovi se slehla země. Po pátrání se od druhého spolumajitele studia dozvěděli, že opustil Stockholm a všeho nechal. Trpěl manio depresemi a odstěhoval se kamsi na samotu, zpátky ke svým rodičům. Nahrávka nenávratně zmizela. Pocity lítosti i vzteku Franklin Lakes neminuly. Nahrané stopy se nenašly a kapela neměla čas, ani studio, kde by je znovu nahráli.

V tom období se Heggeho silně dotklo úmrtí v rodině. Psal, že nikam nechodil a své negativní pocity ventiloval tím, že si za ušetřené peníze koupil počítač a během léta se naučil s počítačovými „studiovými programy“. Postupně ve zkušebně nahrál bicí od Carla, svou kytaru, Mikaelovu kytaru, Pärsovu bassu a svůj zpěv. Tak vznikly písničky „Gutter City“, „Here it comes“, „Chains“, „Off you go“ a „What happened“. Nahrávku pojmenovali jako „DEMO“ a jak Hegge píše, je za něj strašně rád. Texty jsou o různých životních průšvizích a následné těžké hlavě, která po nich zůstane.

Je možné, že budou znovu nahrané v klasickém studiu a třeba oficiálně nikdy nespatří světlo světa – to je otázka, kterou je asi zbytečné pokládat. Vy si můžete pracovní „DEMO“ podobu stáhnout v mp3 formátu na Samuel Records webu. (S)

Viva The Lakes!

www.franklinlakes.se
Link ke stažení: http://samuelrecords.net/mp3/Franklin Lakes (2010).zip