úterý 10. června 2008

Phantoms On Fire versus Flaming Cocks



7“EP (Tchichimania Records)

Láska k rock´n ´rollu, Elvisovi, punk a přátelství, to asi byli hybné motory pro vznik společné nahrávky Phantoms On Fire a Flaming Cocks. Registruji obě kapely i informaci o tomto singlu, ale výrazněji jsem se s nimi nesetkal (snad jen s Phantoms jsem několikrát viděl živě). Bez očekávání i předsudků jsem si desku pustil a dá se říct, že moje první setkání s prací kapel bylo milým překvapením. Hrají styl co neposlouchám, přesto se jim povedlo mně udržet ve střehu, pobrukovat si a zatáhnout mně do jejich podání „Šakalých let“. Rock´n´roll je z desky cítit již prvního pohledu (obal se mi nelíbí, ale stylovost asi musí být). Phantoms On Fire mají na své straně tři skladby - (Some) Girls Are For Lovin´, Be Bop a Lula, She´s a Best Of Prey a šlapou jim jak mají. Dobře se poslouchají a hlavně jim nechybí švih, což si tenhle styl potřebuje. Nemám jim co vytknout - skvělá bassa (bravo Vikku), parádní bicí i kytara a zpěv, který vše ještě vyzdvihuje (super jsou i back vokály). Temnější s přehledem zahraný punk/rock´n´roll, záhrobní atmosféra, láska k Danzig, Misfits, lebkám … to jsou Phantoms On Fire. Flaming Cocks jsou zcela jiní než jsem očekával - více punkovější a méně rock´a´billy. Klasický kontrabas jim ale rock´a´billy nádech udržuje. I´m Alivem So Cool, White Trash, to jsou jejich tři pecky. Oproti POF znějí optimističtěji (místy až cítím veselou atmosféru Misfits „American Psycho“ ), s méně horror příchutí. Mám z nich fajn dojem a baví mně! Super, že se kapely a lidi kolem nich se rozhodli vydat společnou nahrávku na nosiči, který jejich stylu opravdu sluší. Těchto šest skladeb dělá v mých očích z obou kapel špičky punk/rock´a´rollové scény u nás, ale to jejich fans určitě ví mnohem lépe. Škoda jen, že obal postrádá texty! Nezbývá než doporučit i jako hudební kulisu při četbě knížky Lydia Lunch „Paradoxia“. (S)

Phantoms On Fire

Athrenody „Crazed development“


CD (Six Two Five)

Sestava:Dvě kytary,basa,bicí,vocal

Tihle hoši hrají asi již nějaký ten pátek, soudím nejen dle fotky, která se skrývá uprostřed bukletu, na kterém přes temnou grafiku rozeznávám hřbitovní kříže nad hromadou lebek a chlapíkem zřejmě s puškou, na zadní straně pokračování s bombardéry na obloze. Na CD najdete celkem 9 songů v čase 16 : 39 min.Tuhle kapelu slyším poprvé. Hned po pár tonech z chlapců cítím klasiku - starých Napalm Death , Terrorizer či staré Phobie.Takže - GRINCORE! Grincore staré školy s výborným zvukem. Střední tempo střídané klepkami, propojené pomalejma valivejma hardcore pasážema a zásekama. Celkový sound zní hutně, jak jinak v tomhle stylu. Dvojšlapka drtí. Hlavní zpěv je v spíše v hlubších polohách, ale celkem čitelnej, žádnej bezhlavej murmur. Na můj vkus moc vytaženej nad hudbu, na druhou stranu si to tenhle pan zpěvák může dovolit. Sem tam se objeví i druhý hlas, který je ve vyšší poloze. Je více řvaný, slušně doplňuje hlavní zpěvy v refrenech. Texty jsou řvány v angličtině. Kytary to řežou se spíše metalovým soundem, což v jejich případě není vůbec na škodu. Nečekej žádný sóla nebo složitější vyhrávky. Rify jsou přímočarý a bassa poctivě duní. Celkem mě pobavil název druhého válu "At war with shadows" a poslední vál s názvem "Frustration". To je 40 sekundová hardcorová vypalovačka na závěr. Takže shrnutí. Je to klasickej starej Grincore válec s příchutí hardcore a možná i lehkým nádechem death metalu. Poctivá práce.

Když jsem psal tyhle řádky a pročítal sestavu zarazil jsem se u jména Matt Harvey (ten zde pěje a napsal taky všechny texty krom jednoho). Nemám zrovna nejlepší paměť na jména, ale mé tušení bylo správné. Na druhý den jsem se na netu dozvěděl, že je to bývalý (?) (nevím jak to s touhle kapelou je nebo bude - proto ten otazník) člen Exhumed (kytara a zpěv), kterého naleznete také na deskách u spolků jako: Repulsion, Dekapitátor (thrash-vřele doporučuji, super věc), Noothgrusk (doom), Scarecrow (thrash) a Cadaverizer. Jinak, tihle maníci jsou ze San Francisca, což se z CD nedozvíte a vznikly někdy v roce 1992 z grindové smečky Enucleation. Oni sami se hlásí ke škatulce "modown hardcore". První věci nahráli v 93 (demo) a tohle CD je znovu přehrané od Athrenody a nazpívaný Mattem z Exhumed někdy v roce 2005 a za tím vším stojí sám veliký Max "625" Ward. Pokud chcete vědět víc mrkněte buď na www.metal-archives.com nebo na myspace.com/athrenody a pokud jste sběratelé cd a chcete obohatit svou zbírku o dobře zahranej i nahranej grind core sežeňte si to!

By: Žrout (Lahar)

www.625thrash.com
Athrenody

Gospel Of The Future "s/t"


CDDigipack (Epidemie Records)

V téhle moravské partě najdeme členy Mass Genocide, Mindlock, Space To Being (Pepa od mikronu nedávno odešel), Full Bladder a nově také More Bad News (Kovin 666). Poprvé na sebe upozornili debutním singlem, který vydal jejich tehdejší zpěvák Cvalda. Od svého vzniku se kapela vyprofilovala a z původního extrémní podání hardcore se přesunuli do poloh industriálnějších, pracující s tepavým jádrem hardcore pomalejšího tempa a ničeného sludge s metalovým nádorem.

Nemohu říct, která z poloh Gospel Of The Future se mi líbila víc, obě jsou skvělé a každá z nich je zároveň pro jiné uši. Jen málo českých kapel prošlo takovou razantní změnou (snad možná Kevorkian). V každém případě současná podoba je skvělá a bližší zvukům, které k nám doléhají z budoucnosti.

Nahrávka pochází z pražského studia Hostivař a dokonale se na ní povedlo zachytit apokalypsu v počátcích. Hned z úvodní "Cabal" dýchne pomalu se plazící smrad smrti a zlo! Konec světa o sobě dává vědět sludge tempem, opakujícími se bahenními rify a kytarovými smyčkami zkoušejícími naše uši, jak dlouho je vydrží poslouchat. Opékání je mistrně "utnuto" právě v okamžiku, kdy vaše hlava už nemůže pokyvovat dál. Sludge atmosféra mistrně drží svoje tempo a Ultrazvukova kytarová práce je naprosto skvělá a heavy! Strojově přesné bicí s mrazivě přesnými údery rozráží táhlou náladu - opět s královskou přesností. Čekám každý úder, přesto mně překvapí svou razancí a důrazem. Gospel Of The Future se mi líbí svou originalitou a snahou objevovat a kombinovat. Konec světa je v počátcích a jako rudé slunce nad zpustošenou továrnou osvěží naše uši "Brotherhood Of Freak Fountain", se skvělou trustovou rytmikou. Když nedoufáme, stále vidíme světlo. "Five" je úžasně zacyklený opus otáčející naše hlavy i myšlenky spirálou času. Dokola a stále dokola, smyčka života nahraná domácí kamerou. Sóla mě obecně moc neberou, ale v "Dark Hell" a "Ministry Of Ocultinism" jsou skvělá.

Celek skvěle tlačí do mé hlavy a já oceňuji jeho různorodost. Alešovy bicí s Ultrazvukovou kytarou jsou režiséři téhle temnoty, doladěné skvělou bassou, která je právě taková, jaká být má a řev skvěle dobarvuje bezvýchodnost. Razance všech dělá "kule", co má tahle muzika mít a vzájemná souhra umožňuje rezonanci v prostoru. Album má děj a nejde jen o to trápit posluchače extrémně pomalou muzikou. O jednouchý ale účinný obal se postaral Chris (Narcosis, Grind Artwork) a myslím že dokonale ladí s hudebním obsahem.

Temný odumřelý opar, noise hra zvuků, rytmů a smyček nás bude doprovázet až do konce světa (poslechu toho cd). Opravdu povedené album potěší fandy Relapse Records, Southern Lord nebo posluchače Boris, či SUNN O)). Nenechá chladné ani žádného uctívače temna a kozlů. Velice povedená práce! (S)

Epidemie Records
Gospel Of The Future