úterý 27. ledna 2015

Samuel Records ohlasy

Čas letí velice rychle a je to již skoro tři měsíce, co jsem vypustil dva nové tituly na Samuel Records. Díky všem, kteří si nahrávky koupili a podpořili můj poměrně odvážný nápad.

Nahrávky jsou stále k dispozici, je možné si je objednat na emailu samuel.records@seznam.cz a k poslechu jsou umístěny na https://samuelrecords.bandcamp.com.

Moc děkuju za pár ohlasů! Díky!!!

Landmine Spring - Complete Ride Session LP
Deska, kterou mi udělali Samuel Records velkou radost, nahráváno v letech 98/99. V tý době jsem žil pouze pro koncerty, ten konkrétní víkend. Starší kluky jsem před Sedmičkou obcházel stometrovým obloukem úcty a zvědavosti a sehnat Vansky bylo ještě pár dalších budoucích let téměř nemožný. Vůbec nevím, co sem v tý době dělal v zimě, i tahle deska je taková optimisticky letní. A hlavně nestárne a snese srovnání s tím, co se hrálo v tý době za mořem, kde sis pro ty Vansky mohl dojít krásně a jednoduše.
(Tchichiman, Co má v přehrávači Tchichiman? / Co má v přehrávači Tchichiman? - http://www.kidsandheroes.com )

How Can Limo Kid Kill Your Dreams? - 6
Nové číslo Kloučova a Jesusova společného zinu které je po předchozích profi číslech návratem ke xerox tradici. Zároveň je osekané o obvyklé atributy zinů jako sloupky, recenze atd. Tři rozhovory, jeden tour report a nazdar. Nelze to ale nazvat ochuzením protože všechny rozhovory jsou zajímavé a inspirativní. Mluvím teď pouze o Kloučově části protože druhou část jsem ješě nestihl přelouskat. vychází s kartonovou přebálkou.
(M5, Day After mailorder)

Landmine Spring - Complete Ride Session LP
Je září roku 1999 a já konečně po týdenních oplítačkách se salmonelózou stojím zase na nahou. Co víc, stojím v pražské Lucerně jednou rukou si držím padající kalhoty a druhou foťák. Tu noc právě tady vystoupí FUGAZI, kapela o které bez váhání řeknu, že dokáže měnit životy a vybaví se mě taky dvě věty z tehdejší bible Rock proti proudu (r.v.1992): "Fugazi projíždějí celým světem a káží proti společenským zlům. Neberou si na cesty drogy a alkohol, ale brožované knížky a minerálky". Haha. Ten večer s nimi vystoupí také (mimo jiné) strakoničtí Landmine Spring, kteří právě křtí své první (lisované CD) "Ride". Ani náhodou by mě nenapadlo, že tahle deska vyjde za 15 let znovu, na vinylu a já k ní budu psát recenzi. Celý tenhle asfalt beru jako zápisník, kdy jednotlivé zářezy jsou i historické dotyky nás samotných. A tak musím nahlídnout i do svých vzpomínek, které mě pojí se spojením LS a Samuel. Honzu Kloučka znám léta, první vzpomínka se mně vybaví na reklamu Samuel records, která byla otištěna v časáku Agaila (Balaclava kids), design kulturisty mě přesvědčil a napsal jsem si o distro list. Ten přišel po víc jak roce (možná dýl) a pak to začalo:). Honza se poslední léta netajil tím, že chce vydat desku Ride znovu a tentokrát konečně na vinylu. S ubíhajícím časem, kdy propast od rozpadu kapely a dne vydání se markantně zvětšovala, se tento plán jevil jako čím dál větší bláznovství a finanční sebevražda. Ale za ty léta, jsem ani na chvilku nepochyboval, že tento plán se stane skutečností, protože Samuel je prostě blázen. Blázen v tom nejlepším slova smyslu, kdy své sny stojí za to realizovat na úkor těch logických překážek, které jasně říkají NE. A být obklopen těmito blázny jasně říká, že to má smysl, dělat věci tak jak chcete vy a ne jak se očekává, že by měly být dělány. Další zářez mně konečně dostává ke kapele samotné. Píše se rok 1997 a kamarád Korda mně podává CD-r Do You Answer Me?, které mu právě přišlo. Minimalistickej obal jak z učebnice fyziky a hudba, která jasně nezapadala do prasopalového Brna. První poslech a byl jsem okouzlen. Energie a přitom silný melodie. Naléhavej vokál. Vzor kapely z Revelation records, kdy HC kids hrají rock. O rok později konečně vystoupí i zde naživo (po boku Balaclavy) v lužáneckém sklepě. Opět parádní a takový "skromný". Vybaluji desku a nechám ji olíznout jehlou. A cítím takový to napětí a trošku i nervozitu jestli na tohle už přeci není jenom pozdě. A pak se to ozve notorický kytarový promáchnutí z leva a zprava. A já cítím sakra ono to tam pořád je a má to sílu jako blázen. Parádní zvuk, melodie a energie. Vzpomínky jsou opět před očima. Vinylové verze zachycuje komplet studiové nahrávání z období MCD Ride, takže tu najdeme i dvě skladby z Your World a jeden z kompilačky Ten Years Ego. Nejvyšší čas začít dělat bláznivý věci, stojí to zato!
(Jirza, http://czechcore.cz)

Landmine Spring, čili Complete Ride Session
Jsem naprosto přesvědčen, že tohle je parádní záležitost. A to navzdory faktu, že několik let v devadesátkách jsem proflákal na základní škole se záležitostmi jako Plexis, Kabát, Alkehol nebo Tři sestry. A samozřejmě The Offspring. Zatímco oni v S.O.S andělsky bodovali s videoklipy TO, v Medúze Čert na koze jel, Ota Hereš vykřikoval, že chce pít Nonstop, a na Nově útočil singl Pretty Fly (for a White Guy), ve Strakonicích zkoušela kapela, která vydala svoje první a následně druhé EP. Po vydání Ride se kapela objevila v Lucerna Music Baru před Fugazi. A celistvé Complete Ride Session po patnácti letech vyšlo na "znovuzrozeném" labelu Samuel Records. Celistvé proto, že původní EP Ride bylo bez několika skladeb na desetipalci, dema a songu What Was Broken, který vyšel na kompilaci Ten Years Ago (Noiseworks Records/Silver Rocket). Původní proto, že už tehdy vyšlo u Samuel Records. Smyčka se stahuje. A nutno podotknout, že Landmine Spring na nahrávce Ride (i Complete Ride Session) jsou skvělí. I po všech těch letech. Takhle se dřív prostě hrálo. Bylo to do it yourself, bylo to indie, byl to hardcore. Byl to punk! Melodika, zpěvnost, houpavost. Nutící bez výhrad přikyvovat do rytmu. Občas si kytary s bicíma jen tak pohrajou, dají důraz na konkrétní takty. Tak, aby se posléze zase rozpohybovaly do středního tempa. Zcela vyhovující, s lehce melancholickou náladou, zvuk kytar zvoní, to mám rád. Byli tu Lvmen, rozebíhali se Anyway, jeli Gnu a Ravelin 7, bylo tu spoustu dalších. A byli tu Landmine Spring. Vyhraní a konkurence schopní. Narazil jsem na ně o mnoho, mnoho let později na LP Sip of Wine. V distru Day After Records za celých sedmdesát ká. A po celou dobu, co si vychutnáváte vinyl Complete Ride Session (chvalte Pána - Samuela), máte prapodivně příjemné pocity. Od úvodních kytarových tónů skladby One Step One Mile přes výraznou Wasted Time a perfektně cizí píseň Stranger až do demo konce posledního tracku. Z dnešního pohledu už z pravěku. Deska neztratila nic ze svěžesti roku ´99. Bezva výlet do let minulých a retro vzpomínka na Texas Is the Reason, American Football nebo třeba ty Fugazi.
(Honza Štelcík, www.fullmoonzine.cz)

Sneeze. (Ne)klid hvězd & strun
Sneeze je sólo projekt Vlasty Marka, zpěváka a kytaristy strakonických Jaywalker. Hudba Jaywalker, která v sobě nese stopy Hot Water Music a punk/post-hardcore přelomu tisíciletí celkově, není sice přehnaně rychlá, ale tady jde o ryze akustický feeling a táhlého ducha posmutnělého folkaření. Postačí kytara a vlastní hlas, který nepostrádá potřebnou dynamiku, dramatičnost a nervózní odraz dnešní doby. To je jedna podoba. Podoba druhá je jemné přizvukování v do zblbnutí opakovaných silných heslech - refrénech. Break the Silent je příklad za všechny. Monotónní repetice, postupně sílící do hrozby reálného rozbití ticha, ale jen na chvíli. Vzápětí se kytara i hlasy postupně zklidňují, aby zbylo jen několikanásobné opakování hesla "a capella". A takhle si Sneeze na desce Stars & Strings poťouchle laškuje po celou dobu. Zdvojení nebo snad dokonce ztrojení akustických kytar a vokálů, lehké pohrávání si s klavírikom nebo ojedinělým zvukem elektrické kytary. To všechno tady můžete najít. Nezvyklá pestrost a barevnost za použití minima nástrojů. Šest skladeb, ze kterých smrdí flanelové košile, plnovousy a vůně dálek, ačkoliv do Strakonic je to z Mělníka jen sto šedesát kilometrů. Přesně takhle si představuju tenhle typ punkových "folkařů": Chuck Ragan, Tim Remis nebo neživý Tony Sly. Nálada desky jde ruku v ruce s obalem, na kterém jsou vyobrazeny šedočerné mraky táhnoucí oblohou a fotka v inlayi zobrazuje chuť svitu slunečních paprsků prosadit se skrze mračnou hradbu. Perfektní a trefné, přesné do emocionality Stars & Strings. Nahrávka byla pořízena na přelomu let 2013 a 2014 v autorově obýváku, kde byla i zmasterována. Vyšla před pár měsíci u Samuel Records, který po letech hibernace vydal v krátké době dvě desky. Shodou okolností muzikantů ze Strakonic. A obě znějí parádně. Emo kids můžou zaplesat, tohle ale smete každýho. Natuty.
(Honza Štelcík, www.fullmoonzine.cz)

Díky za podporu .... Samuel

středa 14. ledna 2015

THE KILL - KILL THEM ALL

CD (Obscene Productions)

THE KILL jsou grindcore parta z australského Melbourne, která je v našich končinách, díky práci českých labelů jako jsou Psychocontrol, Obscene a Dead Heroes, dostatečně známá! Grindcore se v zemi klokana Skippiho hraje opravdu kvalitní a zabijáci THE KILL patří, dle mého názoru, ke „špičkám“. Znát je můžete z mnoha splitek (Captain Cleanoff, Birdflesh, Insect Warfare ...atd.), mají samozřejmě mnoho dalších nahrávek a co víc, i vystoupení Evropě, u nás. Loni jim vyšlo album „Make 'Em Suffer“ (evropský press na DEAD HEROES RECORDS) a další album 'KILL THEM ALL' na sebe nenechalo dlouho čekat. CD verze vyšla na přelomu 2014/2015 na Obscene Productions.

Psaní začnu stručně a nejspíš tak budu i pokračovat - lepší název než 'KILL THEM ALL' asi kapela asi vybrat nemohla. THE KILL hrají „zabijáckej“ grindcore a přesně tohle by mohl být motto nového alba. Od prvního do posledního tónu jsem paralyzovaný neúprosnou vlnou grindcore. Poslech CD je ale jako život sám, během děje se objevují neočekávané hudební vsuvky (… třeba sólo), které skvěle dokreslují probíhající děj. Kytarové riffy jsou silné, mohutné a hrubé! Skvělé jsou i výkony všech hudebníků tohoto monstra a vše je podpořené silným zvukem. Hudební destrukce, šílená rychlost a krkolomný rytmus. Jsem lapený ve spirále hluku. Není čas dívat se napravo ani nalevo, není čas utíkat, při poslechu jako bych se zastavil. THE KILL si se mnou dělají jen to, co chtějí oni  - poslouchám, jsem jako omráčený. Po poslechu jsem jako „vyměněný“, mentální hygiena zřejmě dostala svou dávku vitamínů. 'KILL THEM ALL' je agresivní grindcore album. Nekompromisní, intenzivní, energické a prdel nakopávající! S prvním tónem jako bych dostal pomyslnou nakládačku, to se pak ještě odehraje devatenáctkrát. Na lopatu ale sedám dobrovolně, sám jsem si to předepsal. Nedá mi to nepozastavit se nad zpěvem, který je dle mého naprosto skvělý, pro grindcore nestylový? S hudebním tsunami spolupracuje hrubý řev, kterému je téměř všechno rozumět … skvělý! Jedeme rychle, po zmáčknutí PLAY se vše ještě zrychlí, okolní krajina se začne rozmazávat a mám pocit, že se dostávám do jiné dimenze. Najednou stojím, chci ale pokračovat … PLAY. Není co vytknout! THE KILL jsou zabijácké GRINDCORE tornádo prvotřídní kvality. Hudební soudtrack dnešních dní? GRIND ON!

PS: poslech bych nedoporučoval při běhání, před spaním, při jízdě autem nebo při sexu. Nechtěně pak porušíš všechna pravidla, a snadno přeceníš své síly… uragán nelze doběhnout, natož s ním držet krok!

PS2: Rozhovor s Robym (THE KILL) si můžeš přečíst na braindeadzine.net. Dozvěděl jsem se v něm i to, že se můžeme na dalším pokračování COMMUNAL GRAVE (Dead Heroes) vinyl v/a zinu budou tři vály od THE KILL a v plánu jsou Ep splity s PLF a LYCANTHOPHY …

obscene.cz

K poslechu na blastasfuk.bandcamp.com

Seznam skladeb:
1. Insults
2. Instant Fighter
3. Heavy Metal Professional
4. Lunch in Qld
5. Holiday's Over
6. Let's Get Mad
7. Into the Drink
8. The Divine World
9. Public Execution
10. Not the Voice
11. Evil Dead
12. Spittin' Chips
13. The Pulsating Feast... (Regurgitate cover)
14. Full Body Bang
15. Metal Thrashing Mad  (Anthrax cover)
16. Burn Craigieburn.burn
17. Smooth and Shiny
18. Pit Victim
19. All Dead by Sunset

Oficiálně vyšlo 4. Ledna 2015!!! LP se bude dělat později v kooperaci labelů. Něco k poslechu je na soundcloud.com nebo soundcloud.com. Objednánky na eshop.obscene.cz.

 

pondělí 12. ledna 2015

Rozhovor s Michalem (Mečem Naplocho)

Není to tak dávno, co jsem na czechcore.cz přidával novinku o první demo nahrávce kapely Mečem naplocho. Zaujal mě netradiční název, o tom žádná! Při bližším ohledání jsem zjistil, že se jedná o partu mladých a neklidných lidí, kteří se chtějí podělit o svou náklonnost k extrémně rychlému punk / hardcore. Slovo dalo slovo a udělal jsem rozhovor s jejich bubeníkem Michalem. Demo stáhnete na netu, z rozhovoru se můžete dozvědět další důležité, i méně důležité informace!

Povídání vzniklo po emailu během prosince / ledna. Otázky: Samuel, odpovědi: Michal SVAB.

Mečem naplocho je nová banda extrémního punku a nedávno jste vypustili demo. Jaké je Tvoje místo v kapele? Jak by jsi Vás představil (i sebe samozřejmě)? Klasická otázka na začátek … Mečem naplocho bych představil jako partu lidí, které baví hrát muziku pro plné koncertní sály a vyprodané sportovní haly :). Myslím, že jsme si jako kapela všichni docela sedli, teda až na kytaristu. Pomalu ho všichni začínáme nenávidět, protože má velmi vysoké nároky na strukturu songů, ale i tak zmíněné demo bylo realizováno během měsíce (cca 4 zkoušky). Začátkem příštího roku by se mělo chystat demo další, nebo splitko, a nebo se třeba taky rozpadnem :). Moje místo v kapele je za bubnama, a představil bych se jako sympatický mladý muž se smyslem pro humor, mám rád zvířata, procházky přírodou, posezení s přáteli atd.

Máte poměrně netradiční název, jak Vás napadnul? Co bylo impulzem pro vznik kapely? No já osobně jsem byl pro úplně jiný název, ale jelikož demokracie funguje, tak jsem byl přehlasován, ale stejně jsme z toho vyšli dobře, protože padali takové názvy jako Berušky, Lucka, Podíl ovocné složky 80% (což vzniklo civěním myslím na pomerančový juice), Nynál (to znamená péro), Hocht (to neznamená nic), Koncert zrušen... samé skvosty… Nejvíce se mi líbil název Sebevražda lukem (ta představa je prostě skvělá :)) a ještě Pupínky... To když jsem řekl jednomu kámošovi, tak první jeho reakce byla, že by na kapelu s takovým názvem nešel, že by se celej koncert asi drbal, nebo tak něco :).
Mečem naplocho vymyslel kytarista, a je to jedna z hlášek, kterou často používá "že ti dám mečem naplocho!". Chtěli jsme, aby to nebyl nějakej „vážnej název“, ale spíš něco vtipnějšího, a hlavně českého. Škoda, že už je Hanba obsazená, protože to já beru jako hodně povedenej název pro kapelu.

Nebudu se Tě ptát, čím jsi prošel, kde jsi hrál … máte ale před sebou první koncert, takže můj dotaz směřuju k němu. Máte nějaká očekávání? Co od hardcore punku očekáváte, a co do něj chcete přinést? Celkem netradiční a zajímavá otázka, nuže dobrá: Očekáváme krevetové chlebíčky, rajskou polévku a ke kytaristovi do karavanu deset banánů. No a jinak nabízíme nezapomenutelnou show plnou nevšedních zážitků a pohody pro celou rodinu. A teď vážněji, nevím zda něco někdo z kapely očekává, ale myslím, že můžu mluvit za všechny, když řeknu, že prostě děláme to co nás baví, to co chceme hrát, a je nám celkem jedno, jestli se to bude líbit stovce lidí, nebo jednomu člověku na koncertě. Bereme to jako zábavu, na zkouškách si užijeme hodně srandy, a věřím, že na koncertech tomu bude stejně, Celkově to nebereme moc vážně. Nechceme prodávat tuny triček a píčovin, budeme rádi, když do světa vypustíme sem tam nějakou tu nahrávku, která se bude líbit aspoň někomu. Pokud ten náš bordel někomu něco dá, tak to bude určitě super, ale nechceme nějak ovlivnit lidi v širším slova smyslu, proto nás na koncertech určitě neuslyšíš moc kecat.

„krevetové chlebíčky“ … nejste vegetariáni? Tak trochu jsem si myslel, že mi tuto otázku položíš. V kapele to máme padesát na padesát. Já (2 roky) a Nela (myslím 4 a více let) maso nejíme, ostatní jsou všežravci. Kytarista se živí pouze banány a kravetovými chlebíčky, jak už bylo řečeno, a basáka jsem zatím jíst nic neviděl. Vzhledem k tomu, že vypadá docela zdravě, tak to bude asi "normální" strávník. On na zkouškách jen pije a kouří. Třeba je to nějaký nový druh "tariánství".

Kolik je vám vlastně let? Dohromady je nám asi tak 109 let, plus, mínus dva roky. Prozradit můžu i to, že je všem pod třicet, ale někteří už přežili bájnou hranici 27 let, čili už do klubu sedmadvacítek patřit nebudou :).

Odkud jste? Jaké je vaše „domovské“ prostředí? No, toť otázka. Já jsem v kapele jediný rodilý pražák, i když jak se to vezme, pocházím z vesnice hnedle u Prahy. Teď už to ani vesnice není, protože tam vznikají nové a nové stavby rychlostí světla, a tím se to tam stává lukrativním místem pro život v hlavním městě. Je to těžké, protože když řeknu pražákovi, že jsem ze Slivence (což je normálně Praha 5), tak čumí jak vejr a myslí si něco o vidlácích. Když řeknu někomu z menšího města, že pocházím z vesnice u Prahy, tak mi řekne, že jsem normální pražák. Nemám rád, když se někde tohle řeší, protože mi to přijde stupidní. Každý je přeci „odněkud“, a je jedno, jestli je to nějaký pěkný kraj, nebo ocelové město. Spíš mi přijde důležitější, jak se člověk chová, ale to je spíš otázka jednotlivců, než kraje. Moje domovské prostředí je tedy hlavní město, ale do konce svých dnů bych tu určitě zůstat nechtěl. Zbytek bandy je z různých koutů Čech, abych řekl pravdu, tak ani pořádně nevím odkud, takže jejich domovské prostředí bude úplně někde jinde.

No a kde se tedy tak „různorodá“ parta sešla? Tak teď mě napadlo asi tisícero vtipných věcí, co bych ti mohl odepsat, třeba že jsme se potkali na anonymním srazu alkoholiků, kde mezi konzumací různých typů pramenitých vod z vybraných horských pramenů, a krevetových chlebíčků s banánovým přelivem (ježíš to je blbost), jsme vedli řeči o založení hudební skupiny, ale napíšu to raději stručně:
Kytarista + basák = základ (hráli spolu v kapele, která se ku našemu prospěchu rozpadla, jednotlivě se přistěhovali do hlavního „hampejzu“ (čti Prahy), nevím kdy a nevím jak na sebe narazili, zřejmě v báru, nebo na seznamovacím fóru osamělých muzikantů).
Bubeník + zpěvačka = základ č.2 (poznali se, dali to dohromady a následovalo stěhování zpěvačky do hampejzu, když jsem jí poprvé slyšel řvát, tak jsem si řekl, že jí nutně potřebuju jako zpěvačku v kapele).
S basákem jsme kdysi sdíleli jednu zkušebnu na Opatově (čtvrť v „hampejzuj“), takže tam jsme se poznali, no a jelikož se jim rozpadla ta kapela (viz. ako som pisal hore) tak mi jednou zazvonil telefon s nabídkou, jestli si nechci přijít někdy zahrát, že jim chybí bubeník.
Já na to kejvnul, řekl jsem, že s sebou vezmu i zpěvačku, a vylezlo z toho to co vylezlo :).
Po pár zkouškách, nějakém tom posezení v pětihvězdičkovém, vytříbenými bourbony a červenými koberci ověnčeném, hotelu Kotva jsme na to všichni společně kejvli. Stále se dohromady poznáváme a odhalujeme si navzájem své soukromí a neřesti .).

Všiml jsem si, že jste měli 21.12.2014 první koncert … jaký jsou dojmy? Jo, jo... to byla úplná shoda náhod.... ale „ofiko“ první koncert bude 31.1. 2015, tohle byla spíš veřejná zkouška. Když jsem venčil našeho domácího mazlíčka, tak  mi kolem 15:30 volá kytarista, že co děláme večer, tak mu říkám, že se chystáme do klubu Baryton na Controlled Existence, Klutz a Trigger z Německa. On na to, že výborně, protože si tam prý můžeme zahrát, jelikož Controlled bohužel z námi nejasného důvodu koncert museli odříct. No a pořadateli se už takhle narychlo nepodařilo nikoho sehnat. Čili to byla jasná volba, protože více jak 50% kapely se tam stejně chystalo. A dojmy? No mě to bavilo moc, Trigger mám rád (jejich zpěvák je prostě blázen, v dobrém slova smyslu, a baví mě jeho neuvěřitelná zásoba poloh hlasu, který sype z podknírku), Klutz jsou taky fajn, ale mrzelo mně, že nehráli Controlled, ty bych viděl raději i na úkor našeho výstupu. Odehráli jsme cca 6 minut a 34 sekund, a vydali ze sebe všechno. Nic víc už jsme vydat nemohli, protože jsme nic neměli. Určitě jsme nebyli plnohodnotná náhrada, ale lepší něco, než nic. My jsme byli spokojení, pořadatel byl spokojený, ale lidi přišli pozdě, páč čekali, že budou jen dvě kapely. Bylo to fajn a za pozvání veliké díky!

JJ, Trigger jsou naprosto skvělá parta a jejich zpěvák je minimálně břichomluvec. Je pro Tebe důležitý, aby byl punk / hardcore nezávislý, DIY? Určitě mě to baví daleko víc, nemůžu říct, že je to pro mě důležitý, ale je to prostě sympatičtější, tím pádem i bližší. Na DIY mě baví ta tvůrčí aktivita, koncerty, vydávání hudby (ať už jde o jakýkoli nosič), zinů a vše s tím spojené....ku příkladu teď nedávno jsem byl na koncertě, kde hrála kapela Bronco Libre (Lipsko), byl to fakt svižný punk rock a poté, co jsem se začal pídit po nahrávce, tak se mi do rukou dostala po domácku vyrobená kazeta v papírovým obalu na suchý zip. V tu chvíli mám vždycky prostě radost, vidím tu práci a snahu to udělat jinak a to mě na tom baví, to je tisíckrát lepší, než když si člověk koupí tuctové CD z Bontonlandu, nebo si to jen stáhne do svého placatého přístroje, či hranaté (možná už se dělají i placaté) MPtrojky....

Nedá mi to, zmínil jsi kapelu z Lipska, doporučuju tamní label SM Musik, vychází tam spousta zajímavých kapel z téhle lokace … Ale k zpátky k rozhovoru, o čem jsou vlastně Vaše texty? Zatím texty píšou všichni, tedy až na mě, protože já moc zdatný po textové stránce nejsem, respektive jsem dosti sebekritický, čili něco napíšu a pak to hned zase zahodím, protože se mi to zdá blbý, takže to nechávám ostatním. Většinu textů píše Nela. Jsou o věcech, co má zrovna na mysli, co jí štve, nebo tak to aspoň cítím, teď zrovna máme takovou Vánoční písničku, která končí slovy: „Maminko, maminko, já toho kapříka nechci...“ a zbrusu nová věc, zatím poslední hotová, má opravdu šílený text, který se bude líbit příznivcům filmu Útok vraždících rajčat (text s tímto filmem vlastně nemá vůbec nic společného, ale je to stejná píčovina), ale více nebudu prozrazovat, počkejte si třeba na nějakou nahrávku, kde si doufám prosadím, aby tam texty byly napsané, protože jsem byl snad jediný, kdo je na demu chtěl mít. Vždycky mě zajímá, o čem kapely zpívají a v některých případech (asi v 90%) jim opravdu není rozumět.

Je za Váma první koncert všechno máte před sebou. Máš „nějakou představu“, kam by se chceš s kapelou dostat? Myslím bod, ve kterém si řekneš, dokázali jsme tohle a tohle, dál hrát nemusím? Naviděnou někdy někde na koncertě … Na tuhle otázku mě napadá vzpomínka, když jsem začínal hrát na bicí (to mi bylo cca 15 let, už si to nepamatuju přesně) a poslouchal jsem hodně punkový věci jako Telex a Čertůf punk, tak jsem si říkal, že kdybych si tak mohl zahrát s mou budoucí kapelou v klubu Modrá Vopice (kde jsem v tu dobu byl snad každý víkend), tak by to bylo fajn a byl bych nadmíru spokojenej. Nějaký roky uplynuly a ve jmenovaném klubu jsem už hrál nesčetněkrát a doufám, že ještě párkrát budu. Žádné hlubší ambice jsem nikdy neměl a určitě si nikdy neřeknu: „Táák, dokázal jsem to a tamto, a už se na punk můžu vysrat.“ Budu hrát do té doby, dokud mě to bude bavit, a dokud mi zdraví bude sloužit. Do budoucna mám v plánu se (ale zřejmě až na starý kolena) naučit hrát na banjo, ale to je jen taková moje vyhlídka …

Díky za rozhovor, držím palce v dalším vývoji. Máš prostor na cokoliv, co by jsi chtěl říct … Celý můj život čekám na nějaký takový prostor, takže: Díky tobě za trpělivost, a snad tě dostatečně uspokojily moje odpovědi. Pokud se sem tam vyskytne nějaká ta hrubka, tak se omlouvám. Taky se omlouvám zbytku kapely, jestli jsou některé informace nepřesné, či dokonce zavádějícím nebo snad lživé :). V případných dalších rozhovorech by měl nejspíše odpovídat náš basák, protože ten jako jediný má papíry na hlavu (v dobrém slova smyslu samozřejmě, protože je držitelem vysokoškolského diplomu, a asi by odpovědi byly na jiné úrovni, než jaké je schopna vyplodit má mysl). Ještě chci poděkovat lidem, bez nichž by tento rozhovor pravděpodobně nevznikl: tvůrcům e-mailových adres, potažmo internetu, učitelkám co mě naučili číst a psát, lidem co mi umožnili, nebo umožní, být s nima v kapele, lidem co by se mnou v kapele nikdy hrát nechtěli, Ivanu Mládkovi za jeho Banjo Band, Jiřímu Krampolovi za jeho neodolatelný úsměv, Saskii Burešové za její výdrž na poli vlasových kreací, tomu malému roztomilému pejskovi co hrál Benjiho, kde je mu asi tak konec?, Lassie, že se vrátila, Méďovi Béďovi, že stále krade piknikové košíky kapitalistickým americkým rodinám, strýčku Fidovi, že se tak dobře staral o svoje štěňátka, levému bicepsu Arnolda Schwarzeneggra, za to že je tak silný a dobře patrný, Masákovi a Patricku Duffymu, za to, že dokážou žít v simbioze, Barbře Streisandové, že nepodlehla tíživému tlaku dokonalé společnosti a nenechala si upravit nos plastickou operací. Díky všem co obětovali trochu času si to přečíst.

S pozdravem Michal SVAB, 123svab@seznam.cz

K poslechu youtube.com

Fotky: czechcore.cz

 

Další recenze/články najdeš na samuelrecords.blogspot.com.

čtvrtek 8. ledna 2015

Bishops Green - EP

12“LP EP (Pirates Press)

Poslední dobou velice rád „ochutnávám“ různé styly hardcore / punku, kterým jsem se nikdy moc nevěnoval. Možná se jedná o zvědavost a snad se i snažím udržovat přehled, ale tohle není podstatné. Navíc, pokud někde v upoutávce uvidím slovo „Leatherface“, téměř vždy si kapelu prověřím, a snad i proto se mi v hledáčku zájmu objevila kapela Bishops Green (Vancouver, Kanada). Dostávám se tím do vod, kde nemám moc přehled, tím chci říct stylových. Musím napsat, že podle všech indicií patřili B.G. přesně do stylu, který nikdy nebyl v mém „top tenu“ ( … bavím se o oi punku). Nicméně musím uznat, že se jim povedla jedna věc, trochu mi otevřít oko jejich směrem, což před lety úspěšně začal xSebx (Short Fuse). Ano, často se vyplatí k věcem přistoupit bez předsudků a s otevřenou myslí. Jasné je jedno, hudba boří hranice a to je na ní skvělý! Přistoupil jsem proto k Bishops Green s čistou myslí, a dostávám energickou muziku, velice chytlavou a prdel nakopávající.

Už po několikátém poslechu si s kapelou prozpěvuju a části písniček mám zapsané v paměti. Většina pecek je skvěle napsaných, kdy jdou ruku v ruce melodie, energie a poměrně snadno zapamatovatelné texty. V upoutávce na desku mě zaujalo přirovnání k Leatherface. Jasný impulz a svým způsobem je to pravda. Jak to říct, „melancholický odér“, který mám tolik rád v tónech Frankieho Stubbse, místy nacházím i u Bishops Green. Samozřejmě v trochu jiném světle, jinak podané. The Cure měli písničku „Boys Don´t Cry“, a jak je vidět, i drsní kluci mají cit pro melodickej punk rock. Pokud si potrpíte na „škatulky“, kapela nejspíš patří do oi / street punku / hardcore scény. Doporučuju, ale dát škatulky stranou. Bishops Green nefungují nějak extra dlouho, ale je znát, že jejich členové mají hudební nadhled a v jejich tvorbě se odráží řada hudebním vlivů.

Jak je u Pirates Press dobrým zvykem, deska vychází v nadstandartní kvalitě, s pěkným obalem, potištěným sáčkem, barevným vinylem a kupónem pro bezplatné stáhnutí nahrávky z netu. Uslyšíš šest chytlavých energických pecek, které vládnou silným tahem na branku. Můj popis? Osekaný melodický oi / punk rock, bez jakékoliv „chemie“ a klišé, u kterého najdeme všechno podstatné, co tam být má. Každá z písniček má něco do sebe a každá má navíc zakódovanou svou specifickou příchuť. Při poslechu jedné z nich jsem si vzpomněl i na rané desky z Dr.Strange records, které jsem jeden čas hodně poslouchal. V další skladbě mě překvapil „emotivní“ nádech.  Všechny pecky ale spojuje energie, která z nich jen tryská. Ideální zvuková kulisa pátečního večera? Možná.

Bishops Green = mé osobní překvapení, a zároveň zjištění, že v „pirátském“ stylu nezní oi / punk vůbec špatně! Je možné se o tom přesvědčit na třeba na výběrech „Oi! This is Streetpunk“, kterých již na Pirates Press několik vyšlo. Fanoušci tohoto stylu punku budou kvality Bishops Green určitě znát, na ostatní přenesu své nadšení a doporučím jim je k prověření. Deska vyšla v roce 2013, rok po té následovalo album „Pressure“ a aktuálně je v LP singl poněkolikáté pře-vydaný. Pokud Ti něco říkají jména jako Cock Sparrer, Harrington Saints, Blitz … nebudeš zklamaný! Víc nemá cenu psát, tohle je fakt dobrý a chytlavý! (S)

Seznam skladeb:
Tumbling Down  
Blinded  
Senseless Crime  
Alone  
Stay Away  
The Crow 

Video k písničce „Tumbling Down“ najdeš na youtube.com

piratespressrecords.com
piratespressrecords.com/store/

bishopsgreen.ca

PS: desku seženeš u Pirates Press nebo u PHR Records.