ESAZLESA - Dokud vím, co mám

12"LP (Indies Scope)

ESAZLESA pocházejí ze západních Čech a koncem loňského roku jim vyšlo na Indies Scope nové album s názvem Dokud vím, co mám. Přinášejí náladový mix emocore, post-rocku, rocku - osobitého, intenzivního i bloumavého, plného emocí a nálad. V jejich hudbě je kladený velký důraz na kytary a jejich linky, které vytvářejí oscilující atmosféru. Post-rocková kytarovka, ve které jsou v mnoha vrstvách propojeny melodie a intenzivní výbuchy energie, v kontrastu s tichými rozvážnými pasážemi. Pohlazení, pohoda i nervozita v mnoha dějstvích.

Úplně jsem zapomněl, že jsem před lety psal recenzi na singl Esa z lesa "Chtěl bych vidět svět dětskýma očima". Je to již dávno, 14 let zpátky? Vody v řekách proteklo hodně, někdo vyrostl a jiný už mezi námi není. Čas plyne, ESAZLESA registruji, ale vlastně až teď po dlouhé době mám zase příležitost si je poslechnout v klidu z desky. Točí se mi poslední album "Dokud vím, co mám" a od prvních tónů cítím, že je naprosto vhodné pro nadcházející roční období, podzim. V první skladbě "Dokud vím" není potřeba slov a hodně mi připomíná některé kapely na Denovali Records. V jednom období jsem tento německý label sledoval. Ano, dostaneš epický post-rock, vtahující atmosféru, kdy tóny hudby Ti mohou dopřát křídla a Ty se pak vznášíš nad virtuální mraky, ale i své každodenní problémy. ESAZLESA nám již v úvodu desky dávají úžasný pocit "oproštění se" a skvělý zvuk od Amáka (Golden Hive) dobré letové podmínky. 

NA PLÁNÍCH SVÍTÁ
A STÍNY ODEJDOU
CO ZÍTŘEK CHYSTÁ
AŽ PROJDEŠ TMOU

Když se ponoříš do poslechu desky, máš možnost, ponořit se i sám do sebe. Dostaneš se až tak daleko, kam Ti to představivost dovolí. Vnímej. Hudba má pěknou vlastnost, že pokud zaujme, může změnit vnímání, postoje nebo prostě jen vtáhnout do děje a nechat posluchači prostor si její atmosféru užít. Dlouho jsem to neudělal, ale dal jsem album ESAZLESA na plotnu gramofonu, nechal svítit jen slabé osvětlení a zkusil poslouchat pozorně, jako když jdu třeba do kina na film. Vinyl se točí, příběh o mnoha dějstvích postupně rozkvétá a jeho kořením jsou různé hudební přísady. Chvílemi se vznášíš, chvílemi bloumáš a tápeš. Tóny zvládají přinést klid i bouři. ESAZLESA znějí krásně a jejich vyprávění je poutavé.

JSOU DNY KDY TÁHNU TĚ TMOU
KDYŽ VŠECHNY SVĚTLA ZHASNOU
VIDINY ZÍTŘKŮ CHŘADNOU
TÁHNU TĚ TMOU

Jednotlivé skladby mají různé nálady a propojeny jsou emotivní post-rockovou náladou. Emo, post rock, to je myslím páteř alba "Dokud vím, co mám". ESAZLESA Tě na něm nikam netlačí, je to pocitové a jiskřivé setkání. Za skromného světla jen v tichosti poslouchám, nechávám se unášet a občas mě z vnitřních pocitů vytrhnou strhujícími výbuchy emocí. Funguje to skvěle a závěrečná skladba "Co mám" je až chrámově epická. Snad bych si i přál, aby neskončila... Na svém profilu mají ESAZLESA popisku, "emo dává opravdovej smysl až po třicítce". Musím říct, že i v dalších životních fázích snad dává smysl. Alespoň teď, v pološeru, si to myslím. (S)

esazlesa.bc.com 

Desku věnoval Martin Slowcha (Kabinet Records), díky!

 

Entrapped - Světlo je mrtvý

12"LP (Phobia Records)

Entrapped z jihu Čech jsou tady s druhou velkou deskou. Vyšla na aktivním labelu Phobia Records a přináší směs syrového death metalu s punkovým odérem. Pánové hrají rychle, extrémně, brutálně a jejich rytmika drtivě doléhá na ušní bubínky. Na posluchače se od první vteřiny valí hluková lavina a je až kupodivu, jak z ní vylézají melodie, které obstarávají hlavně kytary. Světlo je mrtvý je extrémní, temná a surová deska. 

Entrapped jsou hardcore punkový trojlístek, členy můžeš znát třeba z Lahar nebo Dezinfekce. Stylově se budeme pohybovat ve škatulce death metal. Rychlý metal, extrémní a zlá muzika! Jako přípravu, si zapni zprávy nebo přečti nějaký dystopický román a v myšlenkách se možná dostaneš do bodu, kdy si řekneš, co tady bude, až tady nebudeme? Jak bude vypadat svět po 3. světové válce nebo až se změní klima a většina lidstva zmizí? Samozřejmě bych si nepřál, aby se to stalo. Jen si představ postapokalyptický svět a že jsi jeden z mála, kteří zůstali naživu. Jak bude vypadat krása, láska nebo lidskost? Zůstanou lidé, umělá inteligence a roboti. Někde jsem četl, že death metal nemá působit "hodně", má být zlý, aby se ho lidé bály a je nejspíš hudebně ideální pro ztvárnění zmíněné vize. Možná je to jen vymyšlená budoucnost nebo si při pohledu na obal vinylu Světlo je mrtvý vzpomeneš na legendární hru DOOM. V každém případě, v budoucnosti by v baru těch "zlých", mohli po večerech hrát Entrapped. Album Světlo je mrtvý je ztvárněním postapokalyptických vizí, temna a naděje. Grafika alba ztvárňuje souboj robotů, zlých a ještě zlejších.

Poslední vize nekonečna. První vál, deska startuje. Je to tlak od prvních vteřin a mix extrémních pocitů. Cítím se jako Víťa Jakoubek na kolotoči.  Ano, pochopí, jen Ti, kteří znají film Vrať se do hrobu. Zvuk je ostrý, změny extrémní. Jsme na startu a "mosty do ticha bortí se v řevu". Entrapped jsou trojice a jejich muzika je hodně solidní palba. Všechno je extrémně rychlé, v rámci daného žánru. Tlačí to! Bicí jsou kanonáda, kytary vytvářejí až epické momenty a řev jejich ztvárnění chaotického světa doplňuje. Zpěvy jsou perfektně frázované a sází temné vize do rozbouřených vln tónů. Pocity mám během poslechu stísněné a bez nějakého povzbuzení. "Mír už je minulost, zbyla jen válka." Album uběhne poměrně rychle, nestačím ani všechno vstřebávat. Než se pořádně rozkoukám, jsme u poslední pecky "Hrůza v Dunwichi", která končí až epicky. Zanechává to ve mně až monumentální pocit z konce světa.

Feel the Darkness! (S)

phobiarecords.bc.com 
phobiarecords.net 

Desku věnovali Phobia Records, díky!

Risposta - Vstříc zániku člověka

12"LP (PHR Records)

Risposta je kapela, které funguje mnoho let a její věrní posluchači určitě vědí, že se jedná o jistotu v daném žánru. Crustpunx Brno / Disnotice se dlouhodobě drží hesla pod lampou je největší tma. Jejich alba vyjdou, dozvíš se o tom většinou bez velké propagace a snad i v tom je jejich skryté kouzlo. S novou deskou Vstříc zániku člověka, před posluchači opět stojí Risposta v plné síle, alespoň pokud mohu soudit podle poslechu desky. Novinka vyšla na vinylu u PHR Records a pokud budeš mít štěstí, Rispostu třeba někde uvidíš i živě...  

Osobně jsem se těšil, jak tuhle smečku uvidím s jejich novinkou před Hellshock v Brně, ale nevyšlo to. Alespoň pouštím náhradu z vinylu, "vstříc zániku člověka"... Risposta je přímočará, věci říká bez obalu, jak jim pusa narostla. Svět kolem nás popisují bez zbytečných pozlátek a ozdob. Diskografie kapely je za léta hraní poměrně rozsáhlá a aktuální album vychází navíc vydavatelsky moc pěkně zpracované. Je to povedená práce již od prvního pohledu, s krásným ilustrovaným obalem od tatérky Wiky. Posluchači extrémní muziky buďte v pozoru, slabší povahy odstupte o krok dozadu.

Každá kapela se vyvíjí, stejně tak i Risposta. Nejsem si jistý, jestli neproběhla změna sestavy, ale minimálně dva členové jsou zde již léta a nepřehlédnutelný je i Tom Hell (See You In Hell), který je myslím novou posilou. Risposty punk, to je crust. Crust metal. Zvuk se na nové desce posunul opět o kousek víc než malým množstvím k metalu. Muzika je poměrně čitelná a ve spojení se zpěvo - řevy, které drží rytmus crustové hrubozrné kanonády, to šlape! Hudba je hutnější, poměrně přehledná a solidně to "řeže"! Na zvuku se podepsal opět Honza Kapák z jihočeského studia Hellsound. Šikovný člověk ve svém oboru a který o metalovém zvuku ví své. Vlastně je to i jistá pocta, návrat ke kořenům stylu, kdy crust vznikal spojením punk rocku a heavy metalu. Ostré kytary, opakující se riffy s občasným thrashing odérem, tepající bicí, hrubý řev... tlačí to! To co Rispostě tak šlo na předchozích nahrávkách, je zase vypilované o kousek víc! Líbí se mi, jak Risposta pracuje i s rychlostmi v jednotlivých  písničkách, často dochází ke zpomalení a metalem nasáklým riffům to sluší. Je slyšet, že muzika z pánů leze s lehkostí a je z toho cítit přirozenost i energie. Slyším muziku, která není  pohlazením po duši a ani v textech neuslyšíš pěkné věci. Risposta otáčí zrcadlo ke všem a jejich texty můžeme brát i jako jistý obraz doby. 

Grafika alba je skvělá! Vše je perfektně barevně sladěné, lebky a kostry, funguje to. Je fajn, že obal není stylově černý a temnota dostala nový prostor k vyznění. Pokud máš rád Rispostu, crust, hardcore, punk se silným vlivem metalu, myslím že budeš spokojený. Volume audio přístroje otoč na maximum a jedem! Když do pekla, tak na pořádným koni. (S)

risposta.bc.com (tady najdeš navíc i texty)
papagajuvhlasatelrecords.bc.com 

phr.cz 

Desku věnovali PHR Records, díky!

Vadum – Nevědomí

12“LP (kooperace labelů)

Vadum jsou kapela z Vysočiny, Havlíčkova Brodu. Víc o nich nevím, jsou pro mě nepopsaným listem. Zatím. Dočetl jsem se jen informaci, že povstali na troskách kapel Sakala a Toufar. Album Nevědomí  vyšlo letošní rok, nejdříve v březnu elektronicky a následně v květnu na vinylu. Pěkně udělanému kusu asfaltu pomohli na svět labely Kolo rec. & NDSŘ & Panic Movements & Salto Mortale. Díky Pepovi (NDSŘ) za impulz k seznámení.

"Vypálit kruh, Žízeň uhasit, Touhou se obklopit..." část textu úvodní skladby Kruh. Vadum nám otevírají dveře do svého světa, plného emocí, temnoty, gradujících nálad, ale i jiskřivých oscilujících momentů. Jejich hudba je potemnělá, emotivní a dokáže v táhnout do děje, polapit. Jako ochutnávku najdeš na netu čtyři skladby Kruh, Úděl, Nevědomí a Místo. Album Nevědomí jich přináší celkem jedenáct. Nahrávka je z roku 2024 a mix a master dělal Amák (Golden Hive). Hudební, i textové vyjádření, Vadum je nadčasové. Cítím snahu vyjádřit své emoce, naléhavě a autenticky - vypustit ze sebe temnotu ven, třeba se promění ve světlo.

Desku poslouchám, venku fouká vítr, podzim je tady. Ještě mám v hlavě myšlenky na předchozí víkend, kdy bylo krásně. Sychravé počasí, šero, chlad, to je myslím to pravé podhoubí, které hudbě Vadum vytváří správné podmínky, aby mohla rozkvést do plné krásy. I v bezvýchodných situacích se ale mohou objevit světlé momenty, stejně jako když je oblačno a z mraků se objeví sluneční paprsek. Cítím jak je Vadum hudba ponurá, naléhavá a svým způsobem náladová, epická. Šero, temno a tajemno, stíny..., album Nevědomí jen vyzdvihují.

Klíč v zámku otočí
A hyeny spustí křik
Strach sytí vzduch
Chvíle a okamžik

Vstaň navždy a naposled
Tvá mysl hledá cestu
Tvůj zhoubný krutý hněv
Si už vybral nevěstu

Srdce vzdouvá hruď
Když čekáš odpověď

Nevědomí je poutavé, vtáhne do děje. Baví mě svým emotivním vykreslení pocitů, intenzitou, členitostí a různorodostí. Stylově se nepřeskakuje, Vadum svůj potemnělý hardcore zkrášlují, dávají prostor výpadům do různých subžánrů - emo, rock, post rock. Na profilu kapely najdeš čtyři ochutnávky, které nechávají styl kapely a zmíněnou rozmanitost ochutnat. Na vinylu pestrost ještě více rozkvete a dostane prostor. Album je charismatické a intenzivní, nevnímám ani tak jednotlivé písničky, jako celkovou náladu a atmosféru, kterou přinášejí a postupně graduje.

Obal desky, i texty, vizuálně a poeticky korespondují s hudbou. Světlo a šero se potkávají a posluchači zůstává prostor pro představivost, hledání světla na konci tunelu. Ano, je to celé emocionální, při poslechu mám nějaké pocity, vtahuje mě to... Album Nevědomí má svoji tvář a po poslechu zůstávají dojmy. Dolehnou na Tebe stíny a dostaneš impulzy, díky kterým vystoupíš z temnoty nebo se do ní ještě víc propadneš. Možná Ti dají jen křídla, zavřeš oči a nad všechno se prostě povzneseš... (S)

ndsr.bc.com 
nadruhestranereky.cz 

Desku poskytlo vydavatelsví NDSŘ, díky!

Conflict - There's No Power Without Control

12"LP (Knockout Booking and Records)

Album There's No Power Without Control vyšlo původně v roce 2003 na Mortarhate Records, labelu vedeným členy Conflict. Po 22 letech spatřila nahrávka opět světlo světa na vinylu a to díky lokálnímu labelu Knockout Booking. Deska je tak opět dostupná na gramofonové desce i pro mladší punks a za normální peníze. Bohužel brzo po vydání přišla zpráva, že po krátké nemoci zemřel Colin Jerwood, zpěvák a zakladatel Conflict. Bylo mu 63 let a z původní sestavy zůstal v kapele myslím jediný. Smutná zpráva, která určitě zasáhla mnoho punks po celém světě! Kapela se rozhodla k uctění jeho památky odehrát nasmlouvané koncerty (prý to bylo i Colinovo přání), pak nejspíš ukončí svoji činnost. V insertu desky je uvedeno, že vydání je věnováno Marku Pickstoneovi a Franciscu Carrenovi, dalším zesnulým členům Conflict. 

Je určitě fajn, že deska je dostupná na základním punkovém formátu na vinylu. "Základním", stejně tak jako jsou kapely Crass, Conflict jedněmi ze základních pilířů anarcho-punku. Určitě dodnes uvidíš jejich loga na křivácích a oblečení punks po celém světě. Stále v nich můžeš najít inspiraci a podporu pro osobní revoltu. Je myslím poměrně jedno kolik Ti bude let, rebelem se může člověk stát v každém věku. Rád bych zmínil ještě knihu The day the country died (Ian Glasper), která vyšla v ČR díky PHR Records (... a stále je dostupná zde) a o Conflict + dalších anglických kapelách z let 1980-1984 tady najdeš množství informací. V úvodu se dočteš i to, že dvě nejvlivnější punkové kapely všech dob byly Sex Pistols a CRASS. "Ti první povzbudili znuděné puberťáky po celé zemi, aby zvedli zadky a založili si vlastní kapely, ti druzí jim pak dodali odvahu začít myslet sami za sebe". 

Conflict můžeme dát nálepku anarcho-punková kapela, vznikli v roce 1980 a punk s aktivismem u nich šel ruku v ruce. Důraz kladli i na DIY etiku, založili si vlastní labely Mortarhate Records a Fight Back Records. Na Conflict EP „To A Nation of Animal Lovers“ hostoval Steve Ignorant z CRASS, který po rozpadu CRASS byl i druhým zpěvákem Conflict. Tohle i další informace o Conflict najdeš v části knihy The day the country died a to v kapitole Jižní a jihovýchodní Londýn. V knize nechybí ani zmínka o albu There's No Power Without Control a provokativním singlu „Now You've Put Your Foot In It", vydaného jako reakce na vybíjení stád dobytka kvůli nemoci šálených krav. 

Zmíněný singl a dalších devět skladeb najdeš na There's No Power Without Control, které je plné hlasité punkové muziky, vzteku, ostrých textů, různých hudebních vlivů a snad i "mluveného slova". Conflict na svém pojetí punku makají od 80.let a s jejich bojem jsou spojená práva zvířat, lidská práva a další témata. Vymezují se i proti komerci a velkým vydavatelstvím. Dělali to po svém a mnohdy radikálně. Nejsem oddaným posluchačem nebo znalcem, jestli mám někde prostor pro studium, je to právě raný anglický punk / anarcho punk. Conflict hrají ostrý, hutný punk s tepající rytmikou, který je autentický, uvěřitelný a svým způsobem i poměrně melodický, hlavně díky kytarám. Album je pestré, například lehce vyčnívající písničkou je song The Hidden Hand, skvělá skladba, se silným potenciálem, uslyšíš v ní mužský i ženský zpěv a je cítit dub/reggae odér. Skladby mají nezaměnitelnou atmosféru. Hned další skladba War je opět poměrně hodně originální, nese se v monotónním - opakujícím se rytmu a je doplněná tichým, až mluveným slovem. Až se mi vybavilo jedno intro ze starých Lvmen. Ještě zmíním jméno Mark Pickstone, pamatuju si jeho kapelu Schwartzeneggar! Album remasteroval Pavel Hejč v Professional Sound studiu v Praze a design zadní obálky a přílohy dělal David Čechura.

Zmínil jsem knihu The day the country died a vrátím se k ní i v závěru svého psaní. Kniha končí textem, "... existuje lepší cesta, budeme-li jen ochotni postavit se a bojovat za ni..." Conflict vzešli z mladické revolty, stejně tak jako punk rock sám. Revoltu najdeš i na There's No Power Without Control, kterou můžeš brát jako suvenýr pro pamětníky nebo učebnici pro mladé punks... (S)

knockout-booking.cz 

Desku poskytlo vydavatelsví Knockout Booking & Records, díky!

SAME RIVER TWICE / LOS REVOLUCIONARIOS - split

12"LP (PHR Records)

Držím v rukách velice zajímavou nahrávku, která již od prvního pohledu zaujme povedeným grafickým ztvárněním. Obal má svoji magii a láká k podrobnému zkoumání, i položení vinylu na gramofon. Na desce se potkávají dvě stylově a nejspíš i "duchovně" spřízněné kapely. Mají k sobě velice blízko, přesto polohou jsou od sebe velice vzdálené. Dvanáctipalcový vinyl propojuje brněnské SAME RIVER TWICE s LOS REVOLUCIONARIOS z dalekého Mexika. Mezinárodní nahrávka vychází pod hlavičkou aktivního labelu PHR Records a vznikla díky lokální události, společném koncertu v brněnském Vegalité.

Obal obě kapely spojuje a jejich přátelství dává vizuální tvář. Dělala ho Pavla, dříve zpěv Tummo. Ztvárněný je rafinovaně a s patinou. Vidíš kořeny nebo vlčí hlavu? B je správně a nejspíš to odkazuje na inspiraci první písní SAME RIVER TWICE. S pěkným obalem ladí insert a deska v černém sáčku. Povedená práce. 

Poslech začínám stranou SAME RIVER TWICE, znám je, debutová nahrávka mě velice bavila a byl jsem plný očekávání. Jo, měl jsem rád i kapelu Nagaika. Vlčí intro a pozvolný nástup s mluveným slovem. Nálada je melancholická, s jiskrou podzimního rána, kdy se s ranní rosou potkávají odcházející chlad proběhlé noci a první sluneční paprsky "... a slova tichá a nevyslovená". Po předehře přichází hlavní děj, intenzivní čtyři skladby, v Brně by nejspíš řekli vály. Celá strana SAME RIVER TWICE má hodně zajímavou náladu, na které se nesou tóny jednotlivých nástrojů. Je to intenzivní a ve zkratce by šlo napsat, že se ve skladbách prolíná emo hardcore a emo crust. Tak jednoduché to nebude, protože tvůrci to pojali po svém a hodně prostoru dostává i post rock, pomyslné emotivní bloumání nad mraky. Jednotlivé skladby mají množství nálad, zvratů a celkově je to zajímavý příběh o čtyřech dějstvích, ve kterém se protíná vztek, emoce i melancholie. V různých podobách, emoční hloubkou a podané autenticky, chápej uvěřitelně. Podobně rafinovaně jako byly skladby napsány, jsou i zaznamenány, o skvělý zvuk se postaral mistr zvuku Amák (Golden HIVE Studios). Zajímavě jsou pjaté i zpěvu řevy a za zmínku určitě stojí, že hostuje i kámoška kapely Jaana (Pripyat, Age of Death nebo Morsa). Hodně mi to baví a přeji silný vítr do plachet nebo aspoň tak silný, aby se kapela hnala kupředu silou, jakou má na této nahrávce a stále to byla hlavně sranda.

Druhé strana patří  LOS REVOLUCIONARIOS, mexický hardcore punk a hned po první skladbě mohu říct, že se k SAME RIVER TWICE skvěle hodí. Hrají podobný styl, ale hrnou to divočeji,  více na "krev". Ve hře jsou opět emoce, melancholie, vztek ve vzduchu a skvělé melodické kytarové vyhrávky.  O co víc dávají kolegové z Brna prostor post hardcore, o to víc jsou mexičané syrovější. Jejich strana má svoji specifickou atmosféru, přesto na SAME RIVER TWICE tak krásně navazují a pracují s podobnými atributy. Nechci nikomu nadržovat, šlo by to říct i opačně. LOS REVOLUCIONARIOS znějí hodně dobře a aktuálně jim v našich končinách vyšel druhý split se švédskými MYTERI (Phobia Records). 

Závěr? Je jednoznačný, perfektní split na kterém se potkali dvě kapely, které pracují s dvěma stranami jedné mince. Drží to pohromadě a obě strany propojuje nadšení, intenzita, jistá surovost, uvěřitelný přístup a emoce, které z jejich tónů tryskají na všechny strany. Stylové různorodost je propojená intenzitou, deska nese svoji pomyslnou pochodeň a létají z ní jiskry, které mohou zažehnout nová lokální ohniska. Texty jsou osobní i politické, plné vzteku a naděje. Nepřikrášlená agresivní nahrávka, plná nehraných emocí a intenzity. Nevím proč, ale při poslechu mi naskakuje vzpomínka na split From Ashes Rise / Victims... (S)

papagajuvhlasatelrecords.bc.com 
phr.cz  

Desku věnovali PHR Records, díky!

Neuro Bats - Neuromantic Heavy Beats

MCD (DIY)

Jsou to myslím dva roky, kdy jsem poprvé psal o pražské kapele Neuro Bats, o jejich debutové nahrávce Noble Roses In The Midst Of Weeds a došlo tehdy i na rozhovor s bubeníkem Jirkou Dražanem. Od té doby uběhl nějaký čas a Neuro Bats vystupují po celé ČR. V měsíci lásky květnu si opět vlastním nákladem vydali novou nahrávku, CD EP pojmenované Neuromantic Heavy Beats.

Na Neuromantic Heavy Beats uslyšíme čtyři vlastní pecky a jednu předělávku, cover Joy Divison Warsaw. EP nahrával Tomáš Kejmar (Sonic Library Studio) a o master se postaral Ondřej Ježek (Jámor studio). Skladby mají své charisma, tep a hlavně rychlost. Neuro Bats písničky podávají svým osobitým způsobem, ve kterém se protíná množství stylů - stoner, hardcore, hard rock, rock´n´roll, "danzig" rock? Zmínil jsem rychlost, ano nikam se nespěchá, všechno má svůj čas a díky rozvážnosti, je prostor užít si sílu riffů. Neuromantic Heavy Beats je vyzrálé a vyhrané EP. Riffy jsou jasné, hutné, valivé, ale mají i svou jiskru, svěžest. Pěkně to jako celek šlape, přesto síla riffů je magická a vytváří skvělé momenty. Sám sebe při poslechu často přistihnu, že se některými nechávám unášet. Zmínil bych i The New Dawn Of Fascism, velice povedenou skladbu s hutnou mlhavou atmosférou a textem o dnešní době, kdy nikdo nejspíš nevíme, co bude za dveřmi, které jsou ještě zavřené. Celé Ep Neuromantic Heavy Beats působí vyzrálým a uceleným dojmem. A pokud máš rád předělávky, dostaneš jednu na závěr. Zahrát Joy Divison Warsaw byla určitě výzva a myslím si, že se to pánům povedlo skvěle. Neuro Bats téhle léty osvědčené klasice dávají svým zvukem další život a hutnější stoner rockové vyznění.

Je fajn vidět, že se kapela vydá svojí vlastní cestou a všechno si dělá sama. CD považuji za mrtvé médium, je to k němu nefér, ale je to tak. Vydání v papírové pošetce přesto vypadá fajn a určitě je i ekonomické. Škoda, že se Neuro Bats nevydali po vinylové cestě, ale co není může být a určitě i grafika obou singlů by se na vinylech neztratila. Ber to jen jako konstatování.

Neuro Bats na své debutní nahrávce ukázali cestu po které se hudebně vydávají a jak je slyšet na novém MCD Neuromantic Heavy Beats, na svém zvuku usilovně pracují. Riffy vítězí!

neurobats.bc.com 

PS: Neuro Bats můžeš vidět v září i na téhle fajn akci v šumavských hvozdech!

CD věnovali Neuro Bats, díky!