Bajkazyl Olomouc | rozhovor

Do nekonečného světa jedniček a nul vypouštím rozhovor s olomouckým Bajkazylem. Udělal jsem ho po emailu začátkem letošního roku a vyšel ve fanzinu The Humbling Experience, skejťáků z olomoucké SF CREW. Zin propojuje skejtování & muziku & DIY. Je skoro vyprodaný, skladem je posledních pár kusů. Pokud Tě bude rozhovor bavit a zine ještě nemáš, můžeš si ho objednat na Marakroupa@seznam.cz.

Jak už to tak v  životě bývá, na zajímavé věci člověk narazí většinou náhodou. Zcela podobně, chápej náhodně, proběhlo mé první setkání s Bajkazylem v Olomouci. Když nohy, tak čtyři (psí, že?), když kola tak dvě (skejťáci prominou). Kola mám moc rád a Bajkazyl mě zaujal ze dvou důvodů, recyklací starých kol a podporu „bajkerství“, jako dopravního prostředku v  městském provozu. Můžete si přečíst rozhovor s olomouckým Bajkazylem, třeba bude pro Vás motivací oprášit Favorita po dědovi nebo tátovi. Rozhovor jsem původně plánoval pro fun-zine How Can Limo Kid Kill Your Dreams?, ale protože jsem skejtovým klukům pomohl se sazbou jejich zinu, nějaký prostor zůstal, tak slovo dalo slovo a rozhovor jsem vypustil právě zde. Lokální scéna je lokální scéna, že?  (v mezičase se v olomouckém Bajkazylu uskutečnil i první koncert režii SF CREW & BAJKAZYL – Tim Remis (Chicago, USA) & duo MAVA https://www.czechcore.cz/Tim-Remis-USA-MaVa-CZ-P7028019.html
Otázky: Samuel | Odpovědi: David / Bajkazyl Olomouc.
 
Jsem rád, že máte zájem o rozhovor. Ke kolům mám vřelý vztah a naše povídání se bude nejspíš točit kolem dvou kol, pedálů a věcí s tím spojených. Pouštím si svou oblíbenou bajkerskou písničku „Bike Song“ od Zegota a požádal bych Tě o představení Bajkazylu Olomouc.
Olomoucký Bajkazyl vznikl před třemi lety, když jsme se kamarádem Pavlem nechali inspirovat Bajkazylovou základnou a jejím vůdcem Martinem Kontrou, kteří už pár let roztáčí kola v Praze. Momentálně vzrostl Bajakzyl i v Brně, všichni jsme bratři se stejnou myšlenkou, jen lokální úrovně se liší. Líbila se mi punková vize, která se vymyká klasickým konceptům cyklo servisů a prodejen, je v tom něco víc než jen kola, taková ta přidaná hodnota, jako když jdete odněkud opravdu šťastní a obohacení a navíc máte spravenej, nebo novej stroj, tak jsem to vždycky chtěl dělat! V základu pracujeme s použitým materiálem a snažíme se ho kombinovat s novým moderním náčiním, většinou překujeme to co je staré a nefunkční na staré krásné a dobře fungující, teda myslím, že se nám to tak daří, podle toho co nám leze pod rukama. Jedeme hlavně servis, prodej, zakázkové stavby, vážeme na sebe punkovou cyklistickou kulturu, cyklozávody a vše co se točí kolem ryzí cyklistiky.

Kde je stůl a židle, tam je domov. Vaše základna v Olomouci má své kouzlo, a to i díky prostorům, ve kterých sídlíte. Jak se Vám povedlo tohle místo s  odérem starých časů sehnat? Byl v  tom záměr?
První prostor byl tmavý dvorek v centru města, kde jsme o víkendech fungovali, já měl dílnu doma, všechno se muselo přenášet a nebylo to ideální, ale jeli jsme. Krátce na to se objevila Wurmovka, prostor o kterém jsem ani netušil, přišel s tím Pavel tuším někde přes inzerát, nebo známého doporučení. Předtím zde sídlila katedra žurnalistiky, která si našla nové prostory. Dali jsme exkurzi, byl podzim a ranní paprsky slunce hřáli skrze okna místností, udělal jsem pár fotek, ale už v té chvíli jsem věděl, že to místo chci.  Všechno klaplo, my si plácli s církví, které objekt patří a začali stěhovat. Byli jsme jedni z prvních nových nájemníků a tak, když jsem občas zůstal v dílně do noci, procházel se po velkém historickém objektu, úplně sám, to bylo boží. Abych odpověděl na otázku, myslím že Wurmovka si našla nás, nebo přesněji jsme se prostě potkali na stejné cestě, máme jí rádi a jsme za její azyl vděční.

Začínali jste před třemi lety, jak píšeš, vzpomínáš na Vaše začátky? Srovnáváš? Nebyli jste s  přestavbama kol něco jako „pionýři“?
Tak vzpomínám, začátky byli krásné a plné svobody a nadšení. Já před vznikem Olomouckého Bajkazylu dělal jen drahá závodní kola a občas si poskládal něco na lítačku do města z toho co zbylo, nebo už nebylo dost dobrý pro závodění. Právě na tom se mi líbila ta nevázanost, tohle dáš tam a tady to ubrousíš, přihneš, nezáleží ti na tom kolik co stálo, nebo jestli je to loňskej model, jedeš na čistotu, na čistotu z prožitku. V tomhle je náš základ, dělat věci s radostí a bez zbytečných a svazujících povrchností, tak tomu bylo již od začátku. A jako pionýr si nepřipadám, možná tak v lokálním významu. Vždycky když něco vymyslíš, zjistíš, že už to někde bylo nebo si to někde podvědomě viděl, i když za ten čas co fungujeme, máme pár zkušeností a triků v rukávu. Ono když se otevřeš lidem, zjistíš, že o věcech víc přemýšlíš a dáváš si víc záležet, než když to pečeš pro sebe v garáži. Začátky byli plné inspirací, nápadů, zdarů i nezdarů, všechno to v průběhu času do sebe zapadá, i když občas musíš něco ubrousit, nebo přihnout. Je to jako když stavíš jedem velkej Bajk(azyl).

Jak se Ty díváš na, řekl bych „retro trend“ starých kol, která jako stará často jen vypadají … ? Je lepší staré kolo z  bazaru, opravené s  trochou lásky, nebo kolo z  „marketu“ s  retro vzhledem?
Retro kola jsou trend, který za čas zmizí stejně jako spousta dalších rychle se rozrůstajících lidských radostí. Výrobci doprodají staré modely a vybalí na trh další pecku, po které se všichni vrhnou. Jenže když děláš kola s citem a porozuměním, nejsi vázaný na žádný styl. Někdy se to tak seběhne, že se trendy schodují s tvojí prací, ale to je pomíjivé. Děláme to nezávisle na tom co frčí, i když sleduješ modní vlnu, občas tam najdeš inspiraci, ale nastavíme to na trendech. Chci aby naše kola byla dobrá a zajímavá po roky a tisíce najetých kilometrů, vlastně tak trochu obyčejná, byla v nich ukryta síla, kterou neodhadneš na první pohled. Jestli nové, nebo staré kolo na tom až tak nesejde. Důležitá je práce, kterou do toho vložíš, jde o výsledek a pocit jak se s kolem jezdec sžije. To jestli zvolíš staré, nebo nové díly je čistě na tobě, obojí má své klady a zápory, já to nejraději kombinuji, od každého to nejlepší.

Je nějaká značka kola, která přežije všechny trendy? Pokud se budu bavit o přestavbách, jakou značku nejraději repasujete?
Nejvíce pracujeme s místním železem, to jest Favorit, Eska, Velamos a jim podobné české kola, nebráníme se ale žádné značce nebo neznačce, primárně jde o matroš a v čechách je prostě nejvíce Favoritek. Úsměvné je, že právě teď prožívá Favorit zmrtvýchvstání, ale vyrazil opačnou cestou oproti nám. Začal vyrábět luxusní městská kola z karbonu. My se však držíme Favoriťácké oceli, kde při rozumném osazení, které nepřekročí využitelnost rámu, vznikají velmi slušná kola do městských  kolbišť. Nic není věčný, když ti dojde tohle pracuješ s tímhle, ale pořád můžeš dělat krásný věci.

To co říkáš, mi zcela dává smysl. Recyklace má své kouzlo, a dle mého názoru, právě tohle přesně podtrhuje i smysl kola Favorit - jako rozšířeného, a snad i vcelku dostupného kolo pro "všechny". Luxusní městký Favorit je sice krásný stroj, ale rozhodně to je kolo spíš pro movité hipstery, než aby se mu dalo říkat návrat značky Favorit. Můj názor, ale zpět k našemu povídání. Někdo si přečte naše rozhovor, bude se mu líbit - inspiruje ho. Zjistí, že má doma Favorita po tátovi a google odpoví taky na spoustu otázek. Co by jsi budoucímu nadšenci nadělil za rady? Jak podle Tebe vypadá dobře předělaný "městský Favorit" a za kolik se dá přestavba udělat?
Dobré je mít už na začátku stavby představu o tom, jak kolo bude zhruba vypadat. Nepouštět se do zbytečných zvrhlostí a nechodit nad možnosti rámové sady, aneb z Favorita neuděláš Colnago, tím že nakonec kolo vyšperkuješ obrovskými nápisy jiné značky. Nebát se přiznat to co máš a podle toho skládat. Je dobré mít někoho po ruce, kdo už zkušenosti s takovou akcí má, jinak se může stát, že prvotní nadšení vyprchá po pár hodinách vymlacování zaseklých klínků a podobných nástrah, kterých se kolem toho motá spousta. Pokud nerestauruješ do původního stavu, což je běh na hodně dlouhou trať, neboj se používat moderní standarty a vymoženosti. Pro tebe samotného jsou pro stavbu základem tři věci: odhodlání, trpělivost a duševní pohoda. Není žádný měřítko, jak by mělo kolo vypadat. Jsou lidé, kteří radostně sviští na kole ze šroťáku, i když jejich stroj má už nejlepší sezóny za sebou. Jiní zase potřebují tunit, lakovat, měnit osazení, zkoušet nové věci. Dobře odvedená stavba se pozná tak, že dělá radost svému majiteli a podporuje ho v jízdě, ať je za jednu, nebo tisíc stovek.

O brněnské pobočce jsem na netu četl - „Bajkazyl Brno je nový sociální podnik, který zahrnuje kavárnu, cyklodílnu a kulturní scénu. V prostorách historického viaduktu tak ožívá unikátní prostor, kde vzniknou také tréninková pracovní místa pro klienty neziskovky Ratolesti Brno.“ Má olomoucký Bajkazyl nějaký sociální a kulturní přesah?
Tak jednak sídlíme v místě, které je kulturní centrem díky působení Divadla na Cucky a vytváří spousty svých, i hostujících, akcí. Takže hlavní kulturní program Wurmovky je v jejich režii. My se oproti Praze a Brnu lišíme v tom, že nemáme stálý bar, nebo kavárnu,  nejsou zde na to podmínky. My se kulturně vyžíváme tím, že pořádáme tématické akce, kde se rozjede náš pártyzánský bar a místo ožije nejen cinkáním klíčů, ale i živou hudbou a zavoní gril. Většinou se jedná o komorní sešlost, ale pokaždé se v kruhu blízkých objeví někdo nový, který je lapen do naší cyklobandy a už se snáma veze. Sociální přesah ve smyslu neziskovek, taky přenecháváme sousedním organizacím v prostorách Wurmovky a rádi podporujem jejich akce. Jinak si myslím, že v Bajkazylu je dost sociálnosti a kultury samo o sobě, stačí se přijít podívat.

Co Vás vlastně vedlo připojit se ke značce „Bajkazyl“?
Přijde mi dobrý, když chceš něco dělat, podívat se kolem sebe, jestli už něco podobnýho někde nevzniklo. Filozofie Bajkazylu je mi tolik blízká, je dobré to propojit, rozvinout myšlenku na víc míst pro víc lidí. Tvořit a inspirovat jedním velkým celkem, ale zároveň být originální lokálně, být tam taky sám za sebe. Dostat se víc kola do podvědomí lidí, čerpat isnpiraci a zkušenosti druhých, podporovat myšlenku, proto Bajkazyl.

V představení jsi psal o pořádání cyklozávodů. Na vchodových dveřích, k Vám do Bajkazylu, jsem viděl plakát na akci „Criterium Race“, co si pod tím představit? Pro koho jsou určené, jak často je děláte … napovíš něco víc?
Snažíme se podporovat většinu městských závodů, ať už jsou to speciální kategorie, nebo závod pro všechny tipy kol a jezdců. Konkrétně zrovna kriterium je závod primárně pro fixie, jedeš okruhy jako ve formuli, ale běžnější jsou takzvané alleycaty, kde se všichni hromadně pustí do ulic a hledají předem určené čekpointy, někdy jedou s mapou, někdy bez, občas plní na pointech různé úkoly, vyhrává ten kdo nejrychleji objede trasu a splní všechny úkoly. Motá se kolem toho spousta lidí, někdy jsou i sponzoři a jede třeba sto lidí, jindy je to akce vyloženě pro kámoše a sejde se vás deset. Každopádně je to velká sranda a závodění, zakončené dobrou párty s grilem a občerstvením. Každému kdo jezdí, doporučuji vyzkoušet.

Naším povídáním můžeme inspirovat. Po přečtení může někdo sundat starého Favorita po tátovi z půdy, a rozhodne se pro jeho „repas“. Poradil by jsi mi nějakou knížku, internetovou stránku? Jaké nářadí bude potřebovat? Prostě pomocná bajkerská rada na začátek …
Jak jsem říkal základ je mít představu co z toho půdního stroje chceš udělat. Pokud chceš modernu, odstrojíš rám a navěsíš na to nové díly. Tam neni moc co řešit, páč je to stejné jako u jiných kol, se sundaváním se moc nemazlíš, nejde ti o to zachovat staré díly, když to nejde povolit, prostě to uřízneš, nebo urveš. Pokud chceš restaurovat do původního stavu narazíš na problém, že některé věci už prostě neseženeš, tak musíš opatrně odstrojovat abys nic nepoškodil, jinak seš v pytli a přiděláš si dost zdlouhavého a někdy i zbytečného shánění origo dílů. Já nejraději kombinuju staré s novým, takže postup je odstrojit díly, zvážit co zachovat, vyčisti to, dodat nové díly a sestavit. Knížek a webovek existuje mnoho, ale ještě sem nenašel nic, kde by bylo vše na jedno místě, musíš hledat všude a pak si z toho složit celkový obraz. Nejlepší je, když máš někde poblíž lidi, kteří s tím maj zkušenosti a jsou ochotní ti poradit, to máš pak skoro vyhráno a ušetříš si spoustu zbytečnýho času nad dumáním nad věcma, který už jsou dávno vydumaný. K nářadí každý přistupuje osobitým způsobem, někomu stačí hasák a kladivo, někdo si zas potrpí na speciálním nářadí a bez něho neudělá nic. Rozhodně je dobré být citlivý a používat správné nářadí, i když některé speciální nářadí se dá nahradit třeba právě hasákem a půjde to taky. Všechny tyhle věci si dokáže člověk celkem snadno a rychle obstarat, ale co si nekoupíš v krámě je zkušenost. To je nejzásadnější část úspěchu při tom když něco děláš. Co bych poradil: buďte tvořivý, nebojte se ušpinit, naslouchejte a učte se od ostatních, jedině tak se budete zlepšovat a dělat krásné věci. Stavte kola!

Je z Tebe cítit nadšení a to se mi moc líbí. Jak si „bajker“ dobíjí baterky?
Dobíjím se na kole samo, ale někdy je třeba asi od všeho jednostopého odpočinout a třeba vzít do ruky foťák, projít se ze psem po lese, prostě odpočívat jako normální člověk, pokud je tvoje práce to co tě baví a naplňuje je důležité si hlídat hranice, kdy tě to spolyká natolik, že už neznáš ani nic jiného a nevíš jak se dát do pohody. Jinak se pak rodí takový ty nerudný mechanici a prodavači co je pro ně problém jen se na kolo podívaj.

Cítíte se spíš jako parta nadšenců nebo jako parta lidí s neotřelým podnikatelským plánem?
Cítíme se jako parta nadšenců s neotřelým podnikatelský záměrem :D
Myslím, že jsme se dostali ke konci povídání. Jsem rád, že jsem Tě oslovil a bylo prima si popovídat. Věřím, že jsme inspirovali a zažehli další plamínky nadšení pro kola. Díky, konec je Tvůj …
Jsem rád za rozhovor, kde člověk může vyjádřit postoj s názory a zdělit je druhým, každá taková sebereflexe je přínos. Věřím, že můžeme spoustu lidí inspirovat, tak jako sami sebe a vzájemně se učit, jít dál cestou, která už není jen zábava spojená s prací, ale stala se životní stezkou po který jedeš vždycky když přijdeš k nám na Bajkazyl. Dík za rozhovor, byl to příjemně strávený čas. Teď mně ale omluv, mám ještě nějaké nevyřízené účty se zaseklým středem.

(bajkazyl.ol@gmail.com)