Lidská mysl ukrývá nejedno zákoutí a nikdy nejde zcela předpokládat, kam se na svých cestách ztratíme. Můžeme tápat, hledat, mít jasno – vždycky nás ale může překvapit naše vnitřní já. Nic není jasné a všechno jen tušíme. Podobně jako přistupujeme ke své mysli, lze zaujmout stanovisko i k hudbě. Myslím si, že právě jí, může dělat téměř kdokoliv - stačí mít jen vnitřní motor, který bude svou energii produkovat zvuky a roztáčet soukolí kreativity. Výsledek může být dokonalý, jindy méně a někdy v tom může být záměr, podruhé zase ne. Je třeba talent? Ano i ne, a většinou je více důležitá energie nebo chuť něco dělat. „Energie“ je přenosná. Pokud ji do něčeho vložíme, je velká pravděpodobnost, že se přenese dál, na dalšího člověka. Na následujících řádcích se budu snažit psát o noisecore. Pohledy na tenhle styl se mohou značně lišit - můžeš ho milovat nebo nenávidět, aplikovat jako hlučnou medicínu nebo sám tvořit. Je jedno na které jsi straně, důležitější bude, jak moc Tě to uspokojuje nebo jako moc chceš ostatní hlukem trápit – nasrat. Umění nebo cesta k seberealizaci? Těžko odpovědět …
Na internetu, tuším ve wikipedii, jsem našel celkem pěkné psaní a dovolím si ho použít, nenapsal bych to asi lépe: „Noisecore je hudební styl založený na randálu distorzi a zvukové agresi. Noisecore je bezpohlavní, arytmický, nemá typické BPM, přesto se může nechtěně objevit. Stylově má nejblíže grind noisecore, je to svébytný směr, na nějž se odkazují a čerpají z něj ostatní. O tomto stylu se dá mluvit jako o nejagresivnějším hudebním stylu vůbec. Nejtypičtější pro tento styl je kapela Seven Minutes Of Nausea (7MON) vznik v Německu 1984 dá se říct že tento styl začaly hrát jako první . Nemalý proud se dá také vysledovat ve Spojených státech, Japonsko, Česká Republika, Německo. Noisecore je muzika většinou kytara bicí zpěv skladby jsou jen pár vteřin nemají žádnou melodii podobný styl je grindcore některé kapely hrají grind noisecore spojují dva styly v jeden. Noisecore není to samé jako noise! Noise je pouze rámus nikoli muzika, jen šou cirkus válí se po zemi řve do mikrofonu a mlátí do plechu, vznik (1913) Luigi Russolo v Itálii tehdy to nazval noise machine. Elektronický noise zvuky vytvářené počítačem tak to je styl speedcore v žádném případě noisecore a patří do žánru Elektronica.“
Léčebná kúra hlukem začíná. Mám v ruce split Ep, které vyšlo letos v nákladu 300ks za spolupráce Meziprostor, Napalmed, Vomit Bucket Productions, Puzzle Records, Underground Pollution Records, Rauha Turva and NHDIYSTREC. Hluk servírují dvě české formace a dvě německé. Předem řeknu, že jsem ochotný vstřebat „téměř cokoliv“ a styl noise mně osloví hlavně živě. Doma na nosiči je tenhle styl jako jízda ne řetízkovém kolotoči. Mohu ho milovat nebo nenávidět, hledat v tom umění nebo se krčit stranou. Ve finále je to svým způsobem stejně jedno. Na následujícím „4way EP“ se realizuje několik lidí a to beru jako zajímavé. Jdou se svou kůží na trh, servírují kus svého pohledu na svět a to není málo. K poslechu ale budeš mít trochu odvahy a hodně empatie, to říkám dopředu.
O co asi půjde? Paregorik „Pseudo-Intellectual Trauma“ - zvuky, mezigalaktický rámus a hvězdný prah. Ataraxy „In My Four Walls...“ - parní válec projiždí v lesem v jeden ve vlahý květnový podvečer. Napalmed „Tri Dcera Tops“ - nástrojárna před obědem, pracující v rytmu 45 RPM. Wormhead „Delusions Of Persecution“ - zvuky někde mezi startováním motorky, autogenem a postarší motorovou pilou. Neber má přirovnání hanlivě, spíš jako přirovnání pro laickou veřejnost. V každém případě EP je záležitost pro více než otrlé posluchače a nahrávka je opravdu bezpohlavní. Svatý Vincent byl proti tomuto splitu obyčejný pop.
Rozuzlení není a myslím, že ho nikdo ani neočekával. Zvuky z jiných dimenzí, které nejsou určeny pro všechny uši a produkce interpretů odporuje naprosto všem zažitým představám o „hudbě“. (S)
http://www.meziprostorem.blogspot.com/
http://www.paregorik.blogspot.cz/
http://bandzone.cz/paregorik
http://youtu.be/KoDXmSiqlJs
Žádné komentáře:
Okomentovat