Rozhovor s Blumem

Čas letí, nikdo ho nestaví, a nejde mu ani konkurovat, doběhnout nebo předběhnout. Od vydání šestého čísla HOW CAN LIMO KID KILL YOUR DREAMS? nějaká doba uběhnula. Ve fun-zinu vyšlo i povídání se sympaťákem Blumem, který dělá spoustu záslužných věcí pro hardcore / punk (nahrává, koncerty, Music For Liberation, hraje v Gattaca, Marnost …), je to fajn chlap a má i smysl pro humor. Číslo vyšlo v omezeném nákladu, bylo ručně udělané, proto s odstupem vypouštím rozhovor do světa jedniček a nul, aby byl dostupný všem, kteří by měli zájem o přečtení. (S)

Otázky: Samuel, odpovídal: Blum.

Ahoj Blume! Zdravím Tě a na začátku našeho rozhovoru se nevyhnu „startovní“ otázce. Představíš se na úvod?

Ahoj Honzo. V první řadě bych ti chtěl poděkovat za rozhovor. Vážím si toho. Nahonit si ego hned ze startu, říkáš. Asi nemá smysl, abych rozepisoval detaily svého života. Začnu teda od toho, co mě baví. Hraju na kytaru v Gattaca a Abstinentia, na bicí v Marnosti, a zpívám v Osawatomii. Pracuji na DIY nahrávacím studiu a dostal jsem se do fáze, kdy některé mé nahrávky vydávají kapely na vinylech. Organizujeme koncerty pod hlavičkou Music for liberation (v Olomouci v Galerii U Mloka a občas v rožnovském Vrahu). Jsem tlustý vegan a mám rád jídlo. Proto mě někteří mohou znát z internetové stránky veganka.cz. To asi stačí ne?

Úctyhodný výčet aktivit, všechny postupně probereme podrobněji. Na začátek bych se ještě zeptal na klasickou rozhovorovou otázku – co Tě k hardcore punku přivedlo a co Tě na něm stále drží?

K punku jsem se dostal přes kamarády. Od konce základní školy jsme začínali hrát na nějaké nástroje a zakládali první kapely. Někdy ve druháku na střední škole (to bylo někdy v roce 2001/2) jsem jel s kamarádama do rožnovského Vraha. Úplně živě si pamatuju první koncert. Byla to Apatia a my jsme spali na nějaké chatě v Rožnově. Od té doby jsme jezdili na Vraha pravidelně. Byla to trochu jiná doba, protože na Valašsku v té době punk hodně žil a na Vraha jezdily plné vlaky punx z našeho města. Samozřejmě, nebylo to jediné místo, kam jsme jezdili na koncerty, a myslím, že v té době nebylo víkendu, kdybychom někam nejeli. Bylo to absolutní nadšení z něčeho, v té době, pro nás nového. To nadšení přetrvává svým způsobem dodnes, jen se do toho všeho míchají věci obyčejného života. Punk se stal mým životním stylem a v přístupu k věcem se to samozřejmě odráží. Kdybych ale přeci jen měl vypíchnout něco, co mě na punku drží, bude to komunita lidí, ve které se cítím bezpečně a mezi „svýma“. Čím jsem starší, tím méně vyhledávám společnost a tak jsem fakt rád, když můžu trávit čas s lidmi, kteří sdílejí podobné hodnoty, jako uznávám sám.

Tuším o čem mluvíš s tou komunitou lidí a vlastním světem. Přesto, srovnáváš svůj svět s životy jiných lidí? Cítíš se nějak výjimečný?

Oba světy se strašně prolínají a někdy mám pocit že žiju dvojí život. Ten „civilní“ se od toho hlavního proudu zase tak moc neliší. Musím se starat, abych měl z čeho zaplatit nájem, nakupuju v nákupáku a volný čas se snažím využít nějakým koníčkem. Samozřejmě i zde jsou rozdíly v přístupu k daným věcem, nemám rád námezdní práci, radši jdu do popelnice za nákupák než dovnitř a koníčkem je nekonformní zábava, jakým je hc/punk. Ale vybírání popelnic ze mě nedělá „výjimečného“. Dělá to spousta dalších obyčejných lidí kteří vědí, co se dá všechno v popelnicích najít. Život "punkáče" je pro spoustu lidí nepochopitelný. Pokaždé musím vysvětlovat, že nejsme rockové hvězdy, když jezdíme hrát po Evropě. Koncertům říkáme koncerty (ne kšeft) a kapely, kterým děláme koncerty, nepotřebují hotel ani večeři v restauraci a obrovskou sumu peněz. Takže svým způsobem se cítím, a vlastně se i snažím být, „výjimečný“. Jen mi nepřipadne důležité dávat to najevo.

Vrátím se k životu „v ghettu“ (ber to s nadsázkou). Punk/hardcore skupiny často reflektují politiku, bezpráví, etc… Některé styly jsou na tom, dá se říct, textově/graficky založeny. Sleduješ Ty politiku? Je podle Tebe nějaká možnost jak něco změnit? Jak být aktivní?

Všude kolem nás je politika. Mezilidské vztahy, vztah ke svému okolí, životnímu prostředí, všechno je politika. Momentálně z velké části nazýváme politikou pouze záležitosti týkající se politických stran. Politika, kdy je za nás rozhodováno lidmi, které jsme si třeba nezvolili. Uvažujeme-li ale o svobodné společnosti, je důležité se zajímat o to, co se děje kolem nás a snažit se to nějakým způsobem ovlivňovat. Stejně tak je důležité začít v první řadě u sebe samých. Možností jak věci měnit je spousta a nemusí to nutně znamenat zapojit se do nějakého hnutí. Změny na lokální úrovni mohou kolikrát znamenat mnoho a nemusí stát zase tolik úsilí. Příkladem může být fyzická/morální podpora lidí osídlující své domy proti vůli exekutorů, jako je tomu třeba ve Španělsku. Jsou to jednoduché věci, které pomáhají lidem v nouzi a vytváří větší míru solidarity ve společnosti. Z takovýchto aktivit ale na druhou stranu může vyrůst silné hnutí, které zasahuje daleko za hranice našeho okolí. 

Máš nějaké osobní „desatero“ podle kterého žiješ a jak by měl obecně i „správný hardcore kid vypadat“?

Žádné „desatero“ nemám. Stejně tak, jak člověk stárne, se vyvíjí jeho priority a k určitým věcem přistupuje postupem času jinak. Takže kdybych si před 10 lety stanovil nějaké desatero, dneska bych devět z deseti bodů porušoval. Jsou ale určité věci, přes které nejede vlak. Žiju veganským způsobem života, jsem abstinent a neužívám žádné jiné drogy. Považuji se za anarchistu a ke spoustě věcem přistupuju kriticky, i když to neznamená, že bych kolikrát žil rozdílným životem oproti majoritní společnosti. Správný „hardcore kid“ by měl v první řadě myslet vlastní hlavou a ne prdelí.

DIY or LIE? Jak se díváš na sponzoring? Aktuálně třeba SCION podporuje/sponzoruje velké množství známých jmen hardcore/punku. Máš na to názor?

Punk pro mě vždy byl, je a bude nezávislý prostor, do kterého si nenecháme kecat. A teď vynechám politickou stránku věci, kdy je pro mě eticky nepřijatelné se zaprodat a propůjčit svůj ksicht jako reklamu. Vezmu to čistě z té osobní roviny. Scéna, kterou si děláme sami, funguje už pěknou řádku let, bez sponzoringu, všechno na přátelské úrovni. Nevím tedy proč to měnit. Největší radost mám, když si můžeme udělat věci sami a dostane se tomu nějakého uznání. Stojí to energii a úsilí, ale ono se to vcelku rychle vrací zpět a věci pak nějak začínají fungovat samospádem. Například naše kapely by nikdy nehrály koncerty po Evropě, kdybychom nebyli dlouhodobě aktivní v hc/punk scéně doma. Samozřejmě chápu, že člověk může mít vyšší a vyšší nároky například na vybavení apod., ale muzika je pro mě v první řadě koníček, který hold něco stojí.

A jak se ty díváš na podporu ze strany SCION?

Asi stejně jako na podporu ze strany Paiste, Zildjian, Marshall a já nevím čím vším jsou běžně kapely sponzorované. Těm firmám nejde o tu kulturu, ale čistě o jejich zisk. Logicky tedy zasahují co nejblíže ke svým cílovým skupinám. Hc/punkových kapel je nepřeberné množství a tudíž i velký potenciál pro všechny firmy točící se okolo hudby/kapel. To, že automobilka podporuje kapely, asi není nic zvláštního, vždyť každá kapela potřebuje auto.

Je špatné být jen vegetarián?

Jako člověk nedokážu říct, co je dobré a co je špatné. Přístupů k vegetariánství je spousta a tak bych nerad naházel všechny do jednoho pytle. Podívám-li se na konvenční vegetariánství (tzn. konzumace mléka/mléčných výrobků, vajec atd.) z pohledu zneužívaných zvířat, tak být jen vegetarián je určitě špatné. Co je dobrého na nuceném a umělém oplodnění, životu ve sračkách, životu bez pohybu, životu v klimatizovaných halách bez světa? Navíc, vegetariánství automaticky neznamená vyhnout se smrti zvířat. Telata nebo kohouti jsou pro živočišný průmysl bezcenní a tak je buď po vylíhnutí naženou do plynu nebo (u telat) vykrmí na umělé výživě a pošlou na jatka. Vegetariánství vnímám pozitivně jako cestu za veganstvím.

„I'm a person just like you, But I've got better things to do, Than sit around and fuck my head, Hang out with the living dead, Snort white shit up my nose, Pass out at the shows, I don't even think about speed, That's something I just don't need. I've got the straight edge.“ … co pro Tebe znamená být Straight Edge?

Straight Edge je pro mě inspirací a berličkou ve chvílích, kdy bych se nejraději „zhulil“. Většina společenských akcí jsou spojeny s konzumací jakýchkoliv drog a přiznám se, že jsou chvíle, kdy bych se na všechno vykašlal, ubalil jointa a hodil za hlavu všechny věci které řeším. Jenže kdybych to udělal, tak zradím sám sebe. Jsem přesvědčen o své osobní abstinenci. Vím, že kdybych to zlomil, hodně by mě to mrzelo. A v těchto chvílích má pro mě straight edge velmi důležitou roli. Nechci aby to znělo divně, ale svým způsobem pro mě sxe znamená osobní hrdost. Život prožívám kvalitněji střízlivý, veškeré mé rozhodnutí nejsou ovlivněny drogovým opojením a proto když se něco posere, můžu být nasraný jen sám na sebe. Proto jsem hrdý. Když odolám. Rád poznávám lidi, do kterých bych vůbec neřekl že jsou abstinenti a po bližším seznámení zjistím, že jsou sxe. Už dávno pominuly časy, kdy jsem měl potřebu si kreslit X-ka po rukou na každém koncertě. Dneska to mám zakořeněné někde uvnitř. Na druhou stranu se nestydím dát si X-ko na ruce na koncertech, kde mě alkohol a hulení opravdu sere nebo na akcích kde to znamená jistou nostalgii. Jedná se vždycky o nějaký akt nesouhlasu, vyjádření názoru.

„Don't smoke. Don't drink. Don't fuck.“ Jaký je tvůj pohled na sex? Mělo by se o něm mluvit? Mám dojem, že v hardcore punk scéně je malým tabu. Vadí Ti grafiky, které dělá Mark McCoy?

Svou sexualitu vnímám jako osobní věc a asi bych se neotevřel širšímu okruhu lidí. Je to ale věc přístupu každého zvlášť. Na obecné rovině bychom se o sexu/sexualitě bavit měli. Celospolečenský přístup k sexualitě je hodně omezený a vyhraňuje se vůči sexuálním menšinám. Pořád je v nás zakořeněn křesťanský model rodiny. Jako anarchista vnímám problém i v těch nejskrytějších projevech nerovnosti. Pro mnohé lidi může být tohle téma hodně intimní nebo trochu i tabu a proto si myslím, že je dobré překonávat bariéry a o přístupu k sexu se bavit. Stírat rozdíly mezi lidmi. Nedokážu říct, jestli je nebo není v hc/punku sex tabu. Osobně se pohybuju v prostředí, kde to tabu rozhodně není. Až mi to někdy bývá trochu nepříjemné. To je ale přesně o těch pohledech na věc. To, co mě osobně může být nepříjemné, pro druhého může být důležité protože ho/ji to v životě omezuje. Snažím se to tedy respektovat a pokud přijde na věc, jsem schopen se zapojit do širších diskuzí/aktivit. Spoustu lidí si plete pojmy sex/sexualita/sexismus. Mají pak pocit, že lidé kteří řeší problémy sexismu (nerovnost na základě pohlaví), vytvářejí právě nějaké tabu v oblasti sexu. Feministky/feministi určitě nejsou asexuální lidé, ba naopak. Je ale hodně důležité řešit nerovné přístupy k opačnému pohlaví. Nastavené genderové role ve společnosti, ve které žijeme, znevýhodňují ženy, ale i muže. Neexistuje, aby žena nechtěla dítě, stejně jako muž musí být živitel rodiny. Hodně toho zůstává i v hc/punkové komunitě. Je dobré se třeba zamyslet nad tím, proč holky v kapelách zastávají nejčastěji pozici zpěvačky nebo basačky. No já vím, ptal jsi se na sex, to jsem už odpověděl, ale když ono všechno souvisí se vším. Na tohle téma by se dalo jistě dlouze rozepisovat, takže to nechám jen v takové všeobecné rovině.

… a vadí Ti grafiky se sexuálními motivy na obalech hc/punk grind nosičů?

Pokud nejsou sexistické nebo jinak ponižující tak je mi to celkem jedno. Osobně mě taková kapela na první pohled spíše odradí, ale každého věc. Grafiky gore-grind kapel mi docela vadí. Přestože většina kapel v tomto stylu mluví o nadsázce, mně to moc vtipné nepřipadne. Loni jsme s Gattacou odmítli hrát na festivale, na kterém měl mimojiné, vystoupit Řezník, který hraje horor hip hop core. Jejich texty jsou plné rasistických, sexistických sraček. Jejich videoklip „Holka v mým sklepě“ je ponižující hnus. Bylo nám vyčítáno, že se jedná přeci o nadsázku a nerozumíme srandě. Sexismus vnímám na stejné rovině jako rasismus nebo jakoukoliv jinou formu diskriminace. Kdyby na většině gore-grindových kapel byli místo znásilňovaných ženských rozřezaní Romové nebo černoši, asi by v hc/punkové subkultuře nebyly tyto kapely vůbec tolerovány. Ale to jsem uhnul trochu od tématu. Jen nastiňuji, proč jsem s motivy se sexuální tématikou opatrný.

Věnuješ se hnutí na osvobození zvířat, povíš o tom něco?

Hnutí na osvobození zvířat je poměrně široký pojem. Zahrnuje jak práci neziskových organizací, tak práci malých skupin pro které je nástrojem přímá akce. Osobně se na hnutí za osvobození zvířat dívám i z té politické roviny. Bez pochyby za zneužíváním zvířat stojí kus lidského rozmaru a ješitnosti. Člověk má pocit, že se dostal na vrchol pomyslné pyramidy. Postavil lidský rozum nad všechny ostatní smysly tvorů a rostlin. Zvířatům jsou odepírány smysly jako láska, hněv, soucit, bolest. Dává nám to totiž vyšší mandát v rozhodování nad jejich životy. Nejsme schopni porozumět jiným tvorům, ale máme jasno v tom, že díky vědě rozumíme všemu. Samozřejmě třeba kráva nebude cítit lásku stejně jako člověk. Ale cítí ji tak jak je ji vlastní. Stejně je to u psa, prasete, kočky nebo slepice. Člověk je jeden z mnoha živočišných tvorů. Nejsme ani nemůžeme být stejní, ale musíme respektovat touhy a potřeby ostatních a snažit se být si rovni. Jsem ale přesvědčen o silném vlivu ze strany politiky a ekonomiky. Živočišný průmysl je hodně důležitou složkou ekonomiky. A tak se ho snaží ekonomický a politický systém hájit a prosazovat zuby nehty. Ať už jsou to výživové normy, státní dotace, lobby, reklama nebo perzekuce aktivistů v hnutí za osvobození zvířat. V USA je hnutí ALF považováno za teroristickou organizaci přesto, že nezavinilo smrt jediného člověka. Ekonomické zájmy jsou povýšeny nad zájmy živých tvorů. Zvířata se stala ekonomickým artiklem a tudíž majetkem. Právo osobního vlastnictví je jako jedenáctým božím přikázáním a je zapotřebí ho hájit a ctít jak jen je možné. Vždycky jsou to státní represivní složky, které zasahují proti aktivistům a aktivistkám.

Otázka na odlehčenou, o čem se třeba bavíte na turné nebo cestou na koncert v dodávce?

Nálada v dodávce je různá. Mění se v závislosti na délce trasy, počasí, hladu, žízni a  množstvím intervalů kdy zastavujeme Mazimu na chcaní. Lada s Hankou většinou usnou po prvních deseti minutách jízdy a v jednom kuse si stěžují, že jim je z auta špatně. Sedí v poslední řadě a většinou s nimi sedí Simča, u které vlastně ani moc nevím, jestli si čte nebo dumá. Z prostřední řady se ozývá lupkání telefonu při psaní sms. Sedí tam totiž Marek. Kde jinde by taky mohl sedět, je to hlavní bavič osádky. Pokud teda neposlouchá trapnou elektronickou muziku a nepíše si sms. Pak tam smrdí Mazi, o kterém si myslíme, že je nemocný na ledviny, protože pořád chčije a jeho pot smrdí jako silný hovězí vývar. Ten se nezdá. Sleduje cestu, poslouchá co se kde v autě řeší a je vždy připraven prakticky na cokoliv. No a konečně jsme se dostali na první řadu, která to všechno řídí a na které všechny výlety prakticky stojí. Se Šamanem se střídáme v řízení. Nikomu tuto funkci nesvěříme, protože Honza má taky svoje záseky a bojí se jezdit s lidmi, kteří nedosahují jeho řidičských hodnot. Jsem asi dobrý řidič. Když řídím, občas i usne. V přední řadě se nejčastěji řeší zvuk, aparáty, nástroje a drby. Společně pak tipujeme co dobrého bude k večeři, hrajeme oplzlý slovní fotbal, posloucháme „Čágo bélo šílenci 1“, zpíváme československou hymnu a vlastně občas je v autě fakt sranda. Zábava je často sexistická, rasistická a ponižující a nebylo by dobré, aby nás někdo slyšel. A vůbec asi bych to už neměl dál rozebírat.

Vrátím se k Tvým kapelám. Marnost myslím trochu vybočuje. Asi chápu, jak se věci mají, ale není to trochu kontraproduktivní hrát black metal pro hardcore kids? Není to jako pouštět na emo párty Hellnation?

Kontraproduktivní to určitě není. Mám dojem, že Marnost je „větší“ kapela než všechny ostatní, které máme. A to zároveň pomáhá i našim dalším kapelám. Možná je to ale dané tím, že Marnost má záběr daleko za hranice hc/punku. Ale tímto směrem jsi tu otázku asi nepokládal. Nicméně Marnost podle mě není black metal. Možná hudebně to k němu má blízko, ale co se týče etiky, je to zakořeněné hluboko v hc/punku. Myslím si, že se ani sami za black metal neoznačujeme. S pravým black metalem jsou spojené myšlenky, které jsou nám spíše protivné a spousta black metalových kapel se pohybuje na hodně tenkém ledě. Co mně osobně na black metalu baví, je atmosféra. Zlo, prázdnota, syrovost. Hardcore jsem začal poslouchat okolo roku 2000. Ze začátku jsem hodně sjížděl Catharsis, Trial, Sunrise, Heaven Shall Burn, Maroon a mraky dalších vegan straight edge metal hardcore kapel. Prostě to, co v té době letělo. Celý ten styl hodně čerpal z death/black metalu. S Touching the Void a potom s Nidal, jsme hráli metal s punkovou etikou, takže k tomuto hudebnímu stylu mám vztah poměrně dlouho.

Jak hodnotíš, když se zpětně podíváš třeba na Nidal?

Nidal byla první kapela, se kterou jsme něco vydali, která opravdu hrála a fungovala jako plnohodnotná kapela. Většina z nás chtěla dělat vegan sxe kapelu. Nikdy jsme ale všichni vegani nebyli, kytarista se stravoval vegetariánsky, ale všichni ostatní jsme do toho byli tak zapálení, že jsme dokázali veganství propagovat jak v textech, tak všude kolem kapely. Když se na to podívám zpětně, přijde mi to trochu pokrytecké, ale v té době jsme to tak cítili. Od posledního koncertu v Praze, po Fluff festu, jsem bubeníka ani kytaristu skoro nepotkal. Zpěvák začal jíst maso a něco takového jsem slyšel i o nich. Docela mě to mrzí a trochu se za to i stydím, nicméně i přesto pro mě byli Nidal strašně důležitá část mého života a jsem za to opravdu rád. Užili jsme si kopec srandy a díky Nidal dneska fungují asi všechny ostatní naše kapely.

Je zbytečné platit za jídlo, když leží v kontejneru? Jaký je Tvůj pohled na věc?

Zbytečné je to jídlo vyhazovat a zbytečné je za jídlo platit všeobecně. Posledních několik let „konťáky“ objíždíme a občas se až divím, co všechno se vyhazuje. V poslední době se podmínky za některými supermarkety zhoršily a taky přes léto jsme konzumovali spíše čerstvou a lokální/domácí zeleninu a ovoce. Každopádně zima/jaro jsou pro nás „konťáky“ dobrá alternativa k nakupování.

Vadí mi propagace dumpster divingu jako alternativního životního stylu. Pro mraky lidí jsou kontejnery jedinou možností jak se dostat k jídlu, protože jednoduše na jídlo nemají peníze. A nikdo z těch lidí nemá zapotřebí to propagovat. Možná by byli rádi, kdyby si to jídlo mohli sehnat jinak. Jsou ve městě místa kam na „konťáky“ nechodíme, protože si tam často hledají jídlo právě tito lidé. Nicméně jsou tady i taková místa kde je toho jídla tolik, že nemám špatný pocit z toho, že beru jídlo potřebnějším.

Je ale dobré o nadprodukci a vyhazování potravin mluvit. Budu asi mluvit hodně zjednodušeně, protože tohle téma se dá roztáhnout hodně do široka. Na poli vědy slavíme úspěchy v oblasti genetického inženýrství. Šlechtíme a geneticky modifikujeme rostliny tak, aby se daly pěstovat ve všech zeměpisných podmínkách, odolávaly všem škůdcům a nemocím. Prý v zájmu hladovějícího chudého světa. Pak se ale podíváme do našich popelnic a vidíme, že v tom asi problém nebude. Cílem této snahy není naplnit základní životní potřebu všech lidí světa, ale vytvořit takové podmínky aby jednoduše všichni museli za jídlo platit. Může se stát, že jednou už nebude možné vysadit jiné plodiny než ty, které dodává třeba Monsanto. Je to hodně zjednodušené. Celkem dost informací z této oblasti se dá najít třeba na greenaction.cz.

Koncerty … děláš/te koncerty v malém prostoru Galerie U Mloka v Olomouci. Jak si vybíráte kapely? Dáváte jim nějaké garance? Jaká je „matematika“ a postup běžného koncertu?

Máš pravdu, koncerty děláme v Galerii U Mloka. Občas se stane, že něco děláme v Rožnově na Vrahu, ale to je spíš výjimka. Galerie je prostor, který je nám a našim aktivitám, velice nakloněný, sic se jedná o prostor pro punkové koncerty mírně netradiční. Galerie je součástí centra drogové prevence, tudíž zde nenajdete za barem alkohol. Na jednu stranu je to celkem omezující, protože odpadá ta část publika, která si zajde na koncert jen tak posedět na pivo. Na druhou stranu na koncerty chodí lidi, které opravdu zajímají zúčastněné kapely a tím vzniká podle mého poměrně příjemná „atmoška“. Výběr kapel je jednoduchý. Buď se jedná o kapely našich kamarádů, kamarádek či známých, nebo k nim máme blízko politicky. Nebo to jsou naše oblíbené skupiny. Koncerty se snažíme dělat jednou za měsíc. Nejsme v Olomouci sami z těch co dělají koncerty a tak se snažíme to nějak nezahltit. Navíc většinu neosobních emailů kapel nebo bookingových agentur ignorujeme a opravdu si vybíráme. Matematika je prostá. Kapely dostanou co se vybere ze vstupného (většinou okolo 70-100 euro), teplou veganskou večeři, koláč, nějaké další jídlo po koncertě, nealko pití, snídani, teplé místo na spaní u nás doma (máme poměrně komfortní ubytování pro 7 lidí, zbytek buď v dodávce nebo na zemi). Sami cestujeme s našimi kapelami a tak nějak se snažíme v organizování koncertů odrážet zkušenosti z jiných míst a naše vlastní potřeby. Moc dobře víme, jak dokáže zlepšit náladu spousta dobrého jídla a příjemné ubytování.

Hardcore/punk vs. rodina. Může to podle Tebe fungovat?

To nedokážu posoudit. Děti nemám a rodiče mi do života už dávno neklejí :). Vzhledem k tomu, že s Hankou oba hrajem v kapelách tak si dokážu představit, že to i v budoucnu nějak bude. Navíc hc/punk scéna není nejmladší a najdou se mraky lidí, kteří můžou být solidním příkladem toho, že punk je rodina a naopak.

Řekneš něco o svém studiu, kde nahráváš?

No, jak jsem se už někde v rozhovoru zmínil, svůj volný čas věnuji DIY nahrávacímu studiu. Potřeba něčeho takového vznikla u našich kapel, později o to jevily zájem další kapely. Pravdou ale je, že nejvíce nahrávám svoje vlastní kapely nebo Remek. Nahrávám v naší zkušebně, která je poblíž litovelského Pomoraví. Voda, lesy a tak. Není to nijak upravená zkušebna, prostě standart. Dvě místnosti, žádný hajzl, topí se v kamnech. Uvažoval jsem už několikrát o zprofesionalizování toho prostoru, ale vyžadovalo by to už poměrně velké náklady, což by znamenalo se tomu věnovat alespoň na poloviční úvazek. Což by nebylo třeba špatné, ale zařekl jsem se, že budu nahrávat kapely, ke kterým mám nějaký vztah. Ať už to lidský nebo se mi prostě a jednoduše líbí jejich hudba, přístup. Zkrátka a dobře, chci nahrávat hudbu kterou nejvíce poslouchám a trávit čas s lidmi kteří mě nebudou srát.

Organizuješ v olomoucké Galerii U Mloka „veganské večeře“. Jak tahle myšlenka vznikla a jak se Vám ji daří rozvíjet?

Veganské večeře neorganizuju. Pravdou je, že jsme před dvěma lety (tím myšleno na podzim 2010), přišli s nápadem organizovat takovéto chvíle setkání. Princip je trochu jiný než třeba veganské hody v Bratislavě nebo v Praze. Návštěvníci a návštěvnice to organizují sami a všechno jídlo je zcela zdarma. Ty doneseš svou večeři a na oplátku si můžeš dát cokoliv z toho, co přinesou ostatní Jediné co je dané, je čas a prostor a také podmínka, že veškeré donesené jídlo musí být veganské. V první řadě touto akcí chceme poukázat na to, že veganské jídlo je kvalitní a rozmanité i bez toho, aniž bychom museli zneužívat zvířata. Má to ale i praktický důvod. Tím, že večeře jsou postavené na čistě veganské bázi omezuješ už opravdu minimálně lidi, kteří se stravují dle nějaké diety. Na večeře v Olomouci chodí i celkem dost lidí kteří jedí maso nebo jiné živočišné produkty. Častokrát to takové lidi motivuje k tomu si více vařit vegansky. Znám lidi, kteří i díky těmto večeřím přešli na veganskou stravu. Pro většinu lidí není problém uvařit a donést veganské jídlo a pro ty kteří nevědí jak na to nebo prostě a jednoduše nemají čas to neznamená zákaz vstupu. Ba naopak. Jsou vítáni všichni a všechny. Chtěli bychom tak vytvořit prostor jako alternativu restaurací, kde dostaneš jídlo a pití jen když si zaplatíš. Doneseného jídla je vždycky víc než návštěvníků. Během celkem krátké doby se tato myšlenka rozšířila do celých Čech a na Slovensko. Místa kde se takovéto večery pořádají, najdeš na našem webu veganka.cz a pořád přibývají další. V Olomouci máme večeře každou poslední středu v měsíci, od 18:30 v Galerii U Mloka a chodí většinou okolo 30 lidí.

Jak jako vegan odpovídáš na otázku „… a čím nahrazuješ bílkoviny?“

Většinou odpovídám jednoduše. Nepotřebuji nahrazovat bílkoviny, protože rostlinné bílkoviny jsou stejně plnohodnotné jako ty živočišné. Luštěniny, speciálně pak cizrna, hrách, sója a tím pádem i tempeh nebo tofu, houby atd. jsou na tom, co se týče množství bílkovin, na podobné úrovni jako maso. Jsem vegan více jako 10 let, mám 105 kg, nepotřebuju přijímat více bílkovin, než dostávám z veganské stravy.

Mají vegetariáni/vegani lepší sex než „masožrouti“? Jak se Ti pozdává propagace bezmasé stravy tímto stylem?
Co se týče propagace tímto směrem, slogan VEGETARIANS DO IT BETTER používala Madonna s tím, že asi měla zkušenosti. PETA se loni rozhodla postavit jednu ze svých kampaní na této vlně. Možná přijdu někomu moc upjatý ale tahle kampaň je strašná. Je sexistická a bagatelizuje akt znásilnění. Tato kampaň je založená na fiktivních výpovědí žen a jednoho homosexuála. Pokaždé si stěžují/libují a nejde z toho někdy moc poznat, jak se jejich partnerům poté co začal s veganskou stravou, zvýšil sexuální apetit. V jednom videu vystupuje žena s monoklem a modřinami a stěžuje si, jak ji bolí po včerejší noci úplně vše. Nepřipadne mi na tom vůbec nic směšného. Abych to shrnul, propagaci veganství v podobě nahoty nebo sexu vnímám jako populistickou blbost. Nic ve zlém.

Pokládám poslední otázku a v té máš plně prostor pro sebe… a můžeš zmínit cokoliv co máš na srdci nebo v hlavě… díky!

Honzo, díky za prostor. Přemýšlel jsem, že se vyhnu klasické otázce nakonec. Ale nedá mi to abych ti to veřejně nenapsal. Tento časák je super, líbí se mi grafika, rozhovory, články. Skoro všechno. Ale jedna věc mi opravdu vadí. Např. v minulém čísle (nejsem si jist jak to bylo v předešlých číslech), jsi neměl jediný rozhovor s nějakou holkou. Celý zin se točí výhradně okolo mužů. Proč? Předpokládám, že to není tvůj záměr. Přitom zajímavých holek v české hc/punk scéně je celkem dost. Nechci aby to vyznělo tak, že by jsi měl nastavit nějaké kvóty 50 na 50,  podle kterých by ses měl držet - spíše to ber jako názor k zamyšlení. Díky moc.

blum | blum@veganka.cz

http://samuelrecords.net/37.html