AUN … co si pod tím představit? V ruce držím černý gatefold 2LP vinyl, jehož kompozice je laděná ve zcela minimalistickém duchu. Černý obal, logo AUN, názvy skladeb, několik základních informací a logo labelu Denovali Records. Minimalismus, který je náznakem tvorby AUN. Mám tušení, že tohle nebude optimistický poslech. Cesta k pochopení JE dlouhá a tyhle tóny nestráví každý. Pokud budeš chtít dojít do cíle, zaručeně podstup nějakou zvukovou přípravu. Plusem může být otevřená mysl a virtuální likvidace všech očekávání. Pokud Ti nebudou cizí označení/škatulky - „electronic, rock, drone, doom, ambient”, ber to jako plus. Promíchání zlé atmosféry black metalu s post rockem, ambientem a experimentální elektronikou – již tohle je malým náznakem toho, co můžeš očekávat. Vize se nesou na nitkách minimalistických struktur a post rockových pláních. Vánek má nádech mrazivé noci. Tady nejde o to dát naději, zachytit dobu - jde o pocity srovnatelné s bezvýchodností nahé bytosti v ledové pláni. Jak dlouho budu ještě žít? Hodiny? Minuty?
Nějaký čas mám vinyl „VII“ doma. Myslel jsem si, že barva mé kopie vinylu je černá a když jsem jednou, zcela náhodou, otočil desku proti světlu - jen jsem se pousmál, protože tohle je symbolické. Vidím barevný vinyl, normálně černý, ale proti světlu tmavě zelený „haze vinyl“. Na něco přijdeš náhodou, jako v životě, a vzpomenout je na to potřeba i při poslechu AUN.
Moje tušení se naplnila - poslech AUN není nic jednoduchého. Pochopit tohle dílo je těžké, možná nemožné a náročné je „jen“ poslouchat. AUN hrají sebestřednou hudbu, nepřístupnou, zlou a chladnou. Mám z ní mražení, není mi při ní dobře, ale přesto mi zvědavost nedá – desku si stále pouštím. Vím, že procházet se v temném lese nedokáže každý. Stejné je to s poslechem AUN. Posluchač má svůj prostor, protože snad ani jinou možnost nemá. S každým dalším poslechem se postupně odkrývají různé momenty, dříve ukryté. Vracím se opět k barvě desky, která jde ruku v ruce s tvorbou AUN. Rafinovanost zvuků s konstrukcí pavučiny, neuslyší je každý a celek vylézá na povrch „náhodně“. Je v tom magie, rafinovanost a potažmo i krása. Hřejivý pocit, který v sobě nese pocity stísněnosti. Zvuky, které rozhýbávají soukolí lidské představivosti. Pokud bych slyšel AUN s vizuálním doplňkem, očekával bych temnou magii. AUN - tóny harmonické i rozladěně, monotónní i mystické. Cyklické opakování, oscilovalování s mrazivou náladou polorozpadlého promrzlého chrámu. Temné, bolestivé a místy přemýšlím, že dobrovolně přenosku z vinylu sundám. Záblesk. Teplo. Pohlazení. Krkolomné party proložené „normálními“ postupy. Opakování pocitů. Odlesk dnešní chaotické doby.
Architekt tónů, civilním jménem Martin Dumais, je ve světě zvuků známý jako AUN. Desku „VII“ vytvořil za pomoci několika dalších hudebníků. Osobně jsem neslyšel obdobně nestravitelnou, temnou a nepřístupnou desku (kterou lze poslouchat) jako je „VII“. Slyšel jsem ji nejednou a ke konci se vždy cítím zvláštně – jsem unavený, přesto očištěný, jako po dlouhé horké sprše. Varoval jsem Tě! Teď je to na Tobě! (S).
Nějaký čas mám vinyl „VII“ doma. Myslel jsem si, že barva mé kopie vinylu je černá a když jsem jednou, zcela náhodou, otočil desku proti světlu - jen jsem se pousmál, protože tohle je symbolické. Vidím barevný vinyl, normálně černý, ale proti světlu tmavě zelený „haze vinyl“. Na něco přijdeš náhodou, jako v životě, a vzpomenout je na to potřeba i při poslechu AUN.
Moje tušení se naplnila - poslech AUN není nic jednoduchého. Pochopit tohle dílo je těžké, možná nemožné a náročné je „jen“ poslouchat. AUN hrají sebestřednou hudbu, nepřístupnou, zlou a chladnou. Mám z ní mražení, není mi při ní dobře, ale přesto mi zvědavost nedá – desku si stále pouštím. Vím, že procházet se v temném lese nedokáže každý. Stejné je to s poslechem AUN. Posluchač má svůj prostor, protože snad ani jinou možnost nemá. S každým dalším poslechem se postupně odkrývají různé momenty, dříve ukryté. Vracím se opět k barvě desky, která jde ruku v ruce s tvorbou AUN. Rafinovanost zvuků s konstrukcí pavučiny, neuslyší je každý a celek vylézá na povrch „náhodně“. Je v tom magie, rafinovanost a potažmo i krása. Hřejivý pocit, který v sobě nese pocity stísněnosti. Zvuky, které rozhýbávají soukolí lidské představivosti. Pokud bych slyšel AUN s vizuálním doplňkem, očekával bych temnou magii. AUN - tóny harmonické i rozladěně, monotónní i mystické. Cyklické opakování, oscilovalování s mrazivou náladou polorozpadlého promrzlého chrámu. Temné, bolestivé a místy přemýšlím, že dobrovolně přenosku z vinylu sundám. Záblesk. Teplo. Pohlazení. Krkolomné party proložené „normálními“ postupy. Opakování pocitů. Odlesk dnešní chaotické doby.
Architekt tónů, civilním jménem Martin Dumais, je ve světě zvuků známý jako AUN. Desku „VII“ vytvořil za pomoci několika dalších hudebníků. Osobně jsem neslyšel obdobně nestravitelnou, temnou a nepřístupnou desku (kterou lze poslouchat) jako je „VII“. Slyšel jsem ji nejednou a ke konci se vždy cítím zvláštně – jsem unavený, přesto očištěný, jako po dlouhé horké sprše. Varoval jsem Tě! Teď je to na Tobě! (S).
Seznam skladeb:
A1 Drainbow
A2 Broken Hill
A3 Consumed By Flies
B1 Falcon
B2 Black Hole
C1 Sky Fire
C2 Stables
D1 Steel Skull
D2 Kwelbo Krong
http://denovali.com
Žádné komentáře:
Okomentovat