středa 14. listopadu 2007

Whos My Saviour „The Glasgow Smile“



Whos My Saviour „The Glasgow Smile“ CD (Power-It-Up)

Není Who’s My Saviour skvělý název? Jedná se o tři milé východoněmecké „grindheads“, hrající ve spoustě kapel a pohybují se mezi Rostockem (starají se zde o koncerty v JAZ klubu), Berlínem a Hammerstadtem. Tuto nahrávku pro jejich debutní album jsem slyšel před rokem a naprosto mě posadila na prdel. Čekal ji tehdy ještě finální mastering a nevědělo se, kde vyjde. Velice mě potěšila zpráva, že letos na podzim spatří „The Glasgow Smile“ světlo světa. Kromě hledání vydavatele (album vychází 1.listopadu na německém labelu POWER-IT-UP), podstoupila kapela malou personální změnu. Kytarista Rui (hrál v Abuso Sonoro) přešel do spřízněných Idiot Savant, kde se stará o druhou kytaru. Zůstal Andy (Wojczech, Bad Luck Ride On Wheels), Hazy (Cyness) a Pierre (Bad Luck Ride On Wheels).

První sólové album i informace o personálních změnách ve mně samozřejmě vyvolaly očekávaní. Krátké neočekávané intro a pár prvních válů mně nakopalo prdel a zahnalo všechny pochybnosti. Trio Who’s My Saviour je plné energie. Změna neproběhla nejen v personální oblasti, ale také v psaní skladeb. Silnou stránkou, na které staví, jsou skvělé nápady a neotřelá kostra skladeb. Od začátku uslyšíme důraznou kytarovou i bassovou linku, skvěle doplněnou bicími. Oslovuje mě propojení hrubého grindového zvuku s crustovou rytmikou, metalickým odérem a Hazyho kytarovými sólovými pasážemi. Hrubé, chytlavé a „baladicky black metalovo“ náladové. Dýchne na mě špína skupiny Wojczech, agresivita Cyness, black metalová modernost Ludicra a snad i emotivnost Tragedy.

Nepřeslechnutelná je vyhranost všech členů, mírné zpomalení a komplikovanější projev. Cítit je zároveň spousta vlivů, geniálně spojených do jednoho celku. Jednou skladbou jsem lapen a přesto na jejím konci již očekávám, co přijde dál. Jejich hudba z velké části odráží je samotné. Nejsou jen prázdným strojem na naštvanost, znám je osobně a slyším jejich zkušenosti ze Cyness, Wojczech a vidím i jejich osobnosti. Mluví k nám svou hudbou a to je podstatné. Hlasová sekce je temně se vznášejícím dalším nástrojem na křídlech tónu. Hrubý, zle položený Andyho vokál, výborně doplňuje specifický Hazyho zpěv.

„The Glasgow Smile“ je každým coulem ojedinělé album. Osobité a postrádající prvoplánové melodie. Tvoří vlastní svět. Octneme se zde a procitneme na konci nebo místy otevřeme zkrvavené oči a neuvidíme nic. Who’s My Saviour? (S)

Whos My Saviour
Power-It-Up

[06.11.2007]

Žádné komentáře: