Kultra! nahráli další charismatickou silnou nahrávku! Po třech letech od LP Mezi Skyllou a Charybdou přichází s novým dlouhohrajícím albem K nevíře. "Jakkoliv po grafické stránce na to první navazuje, hudebně představuje posun – nejvíce patrně díky přínosu, kterým se na ní podepsal nový kytarista Goldy. Naše pozvání ke společnému nahrávání přijali i dva hosté, Bára aka Tambaro Lutta z výborné kapely GOJI a náš dlouholetý souputník Daniel Stibor aka Ctib, toho času z výtečných CHOROBOPOP. Nahrávka, mix a mastering je výsledkem trpělivé práce mistra zvuku Petra Borovičky. Obal desky zdobí dva snímky z díla světoznámé legendy české fotografie Jindřicha Štreita, který za to opět nechtěl ani korunu, total punk, total respekt! Za fotografii v textové příloze i takříkajíc štreitovský přístup k honoráři vděčíme Josefu Bosákovi, za grafické zpracování patří dík Martinu Koubkovi." Pro úvod jsem si dovolil použít popis nové desky, který přišel od labelů Malárie Records & Cultburger Rec. & FFUD Rec., kde 1. července vyšlo druhé album s názvem K NEVÍŘE, na vinylu a CD.
Nová deska Kultra! se velice dobře poslouchá a během jednotlivých písní na sebe střídavě strhávají pozornost texty i hudba. Jednou více poslouchám text, podruhé zajímavé tóny. Hudba i texty jsou příjemné a ostré zároveň! Oboje pohladí i popíchne k vnitřnímu boji. S texty Kultra! je to jako s kritickým slovem od kamaráda. Některé nahrávky v punk / hardcore / grindu mají hrubé texty i hudbu. Kultra! s klidem balancuje na ostré břitvě poklidu / neklidu a zachovávají si hlavně svojí duši. Z desky je cítit silné charisma, obdobné jako z fotek pana Štreita (ano jedna z nich je na titulní straně desky).
Kdysi jsem někde četl, že poslech Fugazi s Tebe udělá lepšího člověka (necituji možná přesně) a já bych tohle právě teď použil na Kultra! K nevíře je deska, která mně svojí náladou, texty motivuje hledat sám sebe. Né, že bych to snad léta nezkoušel, ale přesto, povzbuzuje mně v tom opakovaně a jako by říkala nevzdávej to … Deska je k poslechu na kultra.bc.com, fyzické nosiče seženeš u labelů a protože mi to nedalo, udělal jsem s kapelou emailový rozhovor. Proběhl poměrně rychle, stylem otázka – odpověď a výsledek si můžeš přečíst na následujících řádcích.
Otázky: Samuel. Odpovědi: Vaant / Trek.
Ahoj! Zdravím Vás za poslechu Vašeho druhého alba pod názvem K NEVÍŘE. Řeknete pro začátek povídání něco o aktuálním stavu Kultra! a novém albu?
Vaant: Zdar! Tak to bude vpravdě telegrafický štýl :) Inu, po mnoha peripetiích se nám konečně podařilo vydat nové album. Od toho předchozího, Mezi Skyllou a Charybdou, už uběhly tři roky, takže bylo na čase. Ohlasy jsou velmi pozitivní, máme z něho dobrý pocit. Aktuálně zase jezdíme hrát naživo.
Máte zajímavé názvy desek Mezi Skyllou a Charybdou, K NEVÍŘE … Co název K NEVÍŘE vyjadřuje?
Vaant: Joo, kámo, tak tohle nebude telegrafická odpověď. Na témata tohoto typu raději pokecáme, ale pokusím se to sepsat. Spojení "k nevíře" samozřejmě vychází z českého idiomu "to je k nevíře", tj. je to neuvěřitelné, nepochopitelné, zůstává nad tím rozum stát. Ale rádi si hrajeme se slovy, takže ten název chápeme i jako naše vyjádření, náš postoj k nevíře, tj.
absenci víry, v tomto případě absenci víry v boha, v nadpřirozeného kámoše, kterému je nutné se klanět. Téma víry/nevíry se v našich textech objevuje už od 90. let, vždycky nás nějak fascinovalo a iritovalo zároveň. Pro mě je k nevíře, že jedním ze zásadních témat diskuzí i nadále zůstává náboženství, jakkoliv uznávám, že ve vývoji civilizací mělo svůj formativní význam. Ale v době, kdy řešíme klimatickou/ekologickou krizi a reálné ohrožení života na téhle nádherné planetě, se obrovská část lidstva bude stále doblba přít o to, kterýže ten imaginární kámoš či prorok je ten jediný pravý, a hlásat, proč všichni ostatní jsou bezvěrci, heretici, kacíři. A o správných verzích vlastního fantasy příběhu se do krve nepřou pouze zástupci hlavních náboženských proudů (křesťanství, islám, judaismus, buddhismus, ...), ale mají potřebu vytvářet partičky i v jejich rámci (ortodoxní, ultraortodoxní, konzervativní, pravoslavní, anglikáni, luteráni, presbyteriáni, katolíci, sunnité, šíité atd.). Vždyť je to absurdní. To je pro mě, ateistu, skutečně k nevíře. Pěkně to shrnul kanadský astrofyzik Hubert Reeves: "Člověk uctívá neviditelného Boha a ničí viditelnou Přírodu, aniž by si uvědomoval, že tato Příroda, kterou ničí, je oním Bohem, kterého chce uctívat."
A jen malou odbočku k názvu předchozí desky. Spojení "být mezi Skyllou a Charybdou" vychází z řecké mytologie, znamená mít na výběr pouze ze dvou možností, přičemž obě jsou špatné. Téma volby mezi dvěma (jedinými možnými) variantami je naše další velká klasika, vypadá to, že lidi mají potřebu pěstovat tuhle dichotomii, rozdělovat celek do dvou vzájemně se nepřekrývajících částí a bez výhrad se s jednou z nich identifikovat – buď anebo – jako by byl svět takhle černo-bílý.
Dovolím si použít citaci z Vašeho textu „… plavu si pod vodou poznávám podvodní svět na všechny strany…“ – kde je podle Vás v hardcore/punku/undergroundu Vaše místo? Je pro Vás důležité mít nějaké místo?
Vaant: Tak tady to máme velmi jednoduché – co do přístupu jsme DIY punks, naše místo není nikde, takže mít ho pro nás důležité není. Případně můžeme odkázat na text Scény ve scéně z předchozí desky.
Vaše texty jsou hodně inspirativní, mám dojem, že s nadhledem dokážete vystihnout tíhu, i lehkost, lidského bytí :). Kdo je píše a co Vás inspiruje? Je něco, co s nima chcete říct?
Vaant: Díky! Hm, bude to možná znít jako klišé, ale chceme jimi říct přesně to, co jimi říkáme, nemyslím, že by byly plné hlubokých jinotajů. Každopádně texty jsou pro nás stejně důležité jako muzika, je to jedna ku jedné. A pokud říkáš, že jsou inspirativní, pak se nám možná někdy nějaké to téma, myšlenku, postoj podaří sdělit. Obecně snad to, že nám dění kolem nás, v Česku či ve světě, není lhostejné. Ale nemusí to být nutně texty politické, některé jsou více osobní. Píšu je já a basák Trek, některé jsme vytvořili oba společně. Dvakrát jsme si vypůjčili text, který zase inspiruje nás – na minulé desce to byl text mého zesnulého kamaráda Buráce, na aktuální je to Tygr, 226 let stará báseň anglického básníka Williama Blakea.
Velice rád jezdím na kole a ještě radši občas natáhnu vyjížďku přes Sovinec. Tím se dostávám k obalu Vaší desky, pozornost na sebe strhává fotografie Jindřicha Štreita. Nedá mi to se nezeptat, jak se Vám to povedlo?
Trek: Jindru Štreita jsem poprvé potkal, když jsem byl ještě malý kluk a s tátou jsme ho jeli navštívit na Sovinec někdy v době, kdy byl čerstvě propuštěn z vězení, kam ho bolševici zavřeli za jeho fotografie. Jindra fotí svět kolem sebe takový, jaký je, a to bylo tehdejším cenzorům proti srsti. Tenkrát jsem z toho samozřejmě neměl rozum, ale protože se naše rodiny znaly dlouhá léta (Štreitovi původně bydleli ve Stříteži nad Bečvou, vesnici blízko Rožnova a už Jindrův otec a můj děda byli přátelé), tak jsem se s Jindrou a jeho fotografiemi setkával i v pozdějších letech a stali se z nás přátelé. V jeho fotografiích je tolik citu, lásky, někdy chmury, občas i humoru, které kolikrát absurdní život přináší, že je to až neuvěřitelné.
Co se týká obalu Kultra!, tak to šlo ráz na ráz. Za Jindrou jsem zajel na Sovinec. Pověděl mu o miniaturním vydání tří set vinylů naší první desky a požádal ho, zda bychom mohli použít některou z jeho fotografií na obal. Poté jsme se začali spolu probírat jeho sbírkama fotografií a hledat, které by byly vhodné na obal naší první desky Mezi Skyllou a Charybdou. Jindra mi ochotně vybrané sbírky půjčil, s kapelou jsme výběr zúžili a dohodli se na dvou konkrétních.
U druhé desky K nevíře to je vlastně stejný příběh. Chtěli bychom Jindřichovi z celého srdce poděkovat za svolení k použití jeho fotének (jak on sám rád říká) na naše desky a také za jeho naprosto punkový přístup, nechtěl za to ani korunu.
Vaše nová deska vyšla na krásně udělaném LP/CD. Je pro Vás důležitý, aby Vaše hudba vycházela na "hmatatelných" fyzických nosičích? Jak se díváte na online publikování hudby na netu, ať už zdarma nebo za peníze?
Trek: Určitě je pro nás důležité, aby naše hudba vycházela na fyzických nosičích. Možnost si koupit v dobré kvalitě digital download (který je na bandcampu Kultra! taky k dispozici) je ale taky dobrá věc, protože se k nahrávce mohou dostat i lidé, kteří si z určitých důvodů nechtějí pořizovat LP/CD, nemají gramce nebo CD playery, nechtějí platit poštovné atd...
U alba K nevíře jsme původně neměli v plánu dělat CD (tak jako jsme jej nedělali ani u Skylly a Charybdy), ale jen vinyl. Nicméně jsme zjistili, že je ještě pořád dost lidí, kteří mají rádi cédéčka a pořizují si originály. Byl to v podstatě nápad Martina Valáška (Malárie Rec.) a my na to kývli. Já sám mám doma pár CDs, za které jsem moc rád.
Vím ale, že se vždycky budeme snažit, aby alba Kultra! vycházela na vinylu. Elpíčka jsou pro nás láska, která nerezaví a vyhovuje nám jak po zvukové, tak i materiální stránce. Když si člověk koupí skvělé LP, poslouchá ho a listuje bookletem, je to jako pohlazení. A všichni, kdo mají vinyly rádi, vědí, o čem mluvím.
Kdo dělal vizuál Vaší desky? Moc se mi líbí obal, ale i to, jak máte všude pěkně sjednocenou grafiku – myslím na nahrávce, webu / profilech ... Je pro Vás obal důležitý, podobně jako texty?
Vaant: Díky! Grafika, koncept obalů a vizuál stránek jsou takříkajíc mými dítky, ale samozřejmě musí projít sítem souhlasu ostatních, kteří mívají své připomínky. Vždycky jsem měl rád invenční, nápadité, ale zároveň jednoduché motivy desek, obrazů, fotek, filmových plakátů či obalů knížek. Představu mám pokaždé poměrně jasnou, technicky mi ji pak pomáhá realizovat Martin Koubek (z brněnských TUMMO), páč nejsem grafik jako takový. Některými nápady také přispěl přímo on, například u nové desky to je onen motiv soukolí na
textové příloze, ke kterému ho inspiroval jeden z našich textů. Snad je z vinylů patrná i inspirace různými uměleckými/grafickými směry či konkrétními díly, třeba na textové příloze Skylly jsem chtěl vzdát hold grafice polistopadových čísel časopisu Vokno, který mám hodně rád. Ale samozřejmě se snažím grafiku koncipovat tak, aby nenarušila vyznění fotografií Jindřicha Štreita, ty musejí mít svůj prostor. Pokud se to podaří, tak bychom ještě rádi s Jindrou spolupracovali na obalu třetí desky, která by završila "štreitovskou" trilogii i s jejím jednotným grafickým konceptem. Takže ano, obaly desek rozhodně nechceme odbýt.
Máte na nové desce nějakou písníčku, která by zcela vystihovala podstatu Kultra? Hudebně i textově …
Vaant: Hej, asi tě zklamu, ale ani nevím, co je podstata Kultra! – snad jen to, že máme rádi muziku bez ohledu na styl a v textech máme tendenci se vyjadřovat k dění kolem. Takže spíš než jeden konkrétní song nás bude vždycky vystihovat aktuální deska, aktuální songy, proto doufám, že neustrneme na jednom místě.
Od desky k živému hraní. Doba je jaká je. Dovedete si představit, že byste nahrávali jen desky a živě nehráli? Jak je náročné Vás pozvat na koncert?
Trek: Dovedu si představit projekt, se kterým bych vydal nahrávku a nebylo by k tomu žádné živé hraní, to ano. Ale tohle se určitě netýká Kultra!, tady si to bez živého hraní představit nedokážu. Přestože všechny jarní koncerty padly a na podzim to nevypadá o nic lépe, tak si myslím, že ty naprosto šílené a nelogické nařízení se budou obcházet a myslím si, že i když nebudou "ofiko" akce v klubech, tak se rozjednou menší "soukromé" akce a možná vznikne víc takových míst jako byl Vrah, SF Mini v Olomiku, Sibiř v Brně nebo svého času Vesmír ve Vsetíně, kde se koncerty budou s určitou opatrností konat dál. Možná se pletu a nebude dlouho nic. Fakt nevím.
No a jak je náročné nás pozvat na koncert není otázka tak úplně na nás. Podle mě to náročné není, tedy pokud pro zájemce o náš koncert není těžké napsat nám email nebo zvednout telefon, zavolat a domluvit se s náma. Až do dnešního dne jsme se dokázali s lidma, kteří dělají koncerty vždycky rozumně domluvit, a pokud nějaký koncert nevyšel, tak to bylo spíš z různých rodinných důvodů nebo měl někdo z kapely vážný zdravotní problém, že jsme zkrátka přijet nemohli.
Zmínili jste, že jste „DIY punks“. Položím trochu obecnější otázku, jak vidíte Vy osobně hardcore punk v roce 2020?
Vaant: Stejně jako kdykoliv předtím. Máme rádi lidi a kapely, pro které hardcore punk znamená i něco jiného než jen nějaký konkrétní hudební styl.
Ve vašich končinách je hodně skvělých, inspirativních, kapel. Je něco „lokálního“ co Vás osobně utvářelo? Vnímáte něco jako „rožnovský zvuk kapel“?
Vaant: Jo, je to celkem psycho, na tak malém prostoru taková koncentrace solidních kapel. A to nechci, aby to znělo jako pustý ego trip, řekl bych totéž, i kdybych z Rožnova nepocházel. Čím to je, nevím, asi by každý řekl svou teorii. Odpověď by byla asi jednodušší, kdyby se to týkalo jen HC/punkové scény, ale faktem je, že i před jejím vznikem i souběžně s ní zde byla spousta výborných kapel bez ohledu na styl, namátkou Arkánum, Beránci. A co osobně nás utvářelo? Milion věcí, ale jednu věc bych zmínil (někteří kamarádi se mi budou smát) – v roce 1984 (příznačné to datum) šla do kin v Československu obnovená premiéra filmu A Hard Day's Night s The Beatles. Já už v té době byl zapálený fanoušek téhle party, takže jsem ani nemohl dospat a ten film jsem pak v době nudné, šedé a pitomé bolševické normalizace naprosto hltal. V rožnovském kině bylo tehdy max 20 lidí. Až po třech dekádách jsem zjistil, že tam ještě někde seděl i Ondřej Fekál (Co-ca, Telefon, Lucifer Efekt) a Ctib (Telefon, Chorobopop). A de facto jsem se shodli, že vidět tuhle partu bylo pro nás tři jedním z hlavních impulzů k tomu, že jsme o pár let později založili kapely.
Ale vlivů bylo neskutečně mnoho, politika, dlouhé společné diskuze, vegetariánství, konflikty s náckama, filmy, knihy, umění, místní ZUŠ, možná i to, že jsem hned začátkem 90, let pravidelně dovážel do Rožnova z Prahy z jedné z prvních půjčoven CD v ČSR mraky parádní muziky, která nás formovala další dekády. Ale furt to nevysvětluje, proč tam je tolik dobrých kapel. Možná je tam něco ve vodě, hehe. Každopádně, jsem velký fanoušek Telefon, Innoxia Corpora, Co-Ca, PSI, Výbor veřejného blaha, Uštkni, Chorobopop, Lucifer Efekt, Ctiba a Martina Valáška. Ale nemyslím, že tím společným by byl nějaký zvuk či úzký hudební styl, spíš obsah, texty, přístup k věci. Ale je fakt, že třeba grindcore nebo crust se na nás moc nepodepsal, v zásadě jsme všichni popaři.
Rád jsem si Tebou/Váma popovídal, díky za čas a stejně tak rád jsem u Toho poslouchal Vaší novou desku. Loučím se a pokud jsem na něco zapomněl, je tady poslední prostor se vyjádřit …
Vaant: My děkujem za zájem, otázky i vlídná slova na adresu naší desky. Žádný závěrečný všeobjímající vzkaz nemám, snad jen – mějte rádi zvířata. A někdy třeba na viděnou na koncertě Kultra!
Kultra! – Vaant (hlas) + Trek (basa, komp) + Goldy (kytara)
Více na: kultra.bc.com.
