LIVE – 1996 – 2014 (SYKY)

fotokniha

“Fotografie, které Syky pro tuto knihu vybral, jsem dopředu neviděl, ale je mi jasné, že to bude průřez historií tuzemského podzemního hardcore, grind-core a metalu. Snímky zachycující nadšení dnů uplynulých a čas, který již nejde vrátit. Radost i další emoce, které při koncertech cítili jejich účastníci, ať již stáli na pódiu nebo pařili v mosh-pitu. Sdílení a nasazení při pořádání undergroundových akcí, z nichž člověk nemá nic, jen to potěšení, že se všechno povedlo, že spoustě lidem udělal radost a že tam vládla přátelská atmosféra. Možná na nich uvidíme lidi, kteří již z nejrůznějších důvodů na koncerty nechodí nebo chodit nemohou. Možná si povzdechneme, že ten čas ale zatraceně letí a uvědomíme si, co všechno jsme za ta léta společně zažili, kolik kilo přibrali a kolik vlasů ztratili… Pak bude jistě Syky spokojený, protože jeho mise undergroundového bojovníka proti pomíjivosti měla smysl. A také si snad uvědomí, že „show must go on“, že jeho bojové nasazení dosud neskončilo, vezme svůj otřískaný foťák a znovu se po hlavě vrhne do přední linie.” Iny (Trhavina, Gride, Radiolokátor, Lahar)

Čas je pomíjivý. Aktuální věci se dějí před tvýma očima, zbytek je minulost. V každodenním běhu se zabývám hlavně tím aktuálním „teď, na nic jiného moc času nezbyde. Večer se většinou zastavím, hodnotím, prohlížím desky, čtu nebo jen tak listuji knížkami. V ruce držím novinku, tiskovinu ještě vonící tiskařskou barvou, s názvem LIVE. I díky ní se mohu vrátit v čase, a pustit si v palici pár filmů, ve kterých jsem „hrál“. Již samotný název publikace naznačuje, že zachycená budou hlavně „prkna znamenající svět“, tedy podium. Každému bude nejspíš jasné, že hardcore / punk pódium nepotřebuje, ber to třeba obrazně. Ale to je zbytečné psát, že? Autorem fotek je vltavotýnský (tak se v okolí jihočeského Neznašova říká lokalitě „kolem“) nadšenec do extrémních hudebních stylů pan SYKY (Pozor nezaměňovat se SIKY, není SYKY jako SIKY, ikdyž ten druhý SIKY v ruce fotoaparát drží, ale o tom až jindy a třeba jinde). SYKY stává velice často před pódiem, ale i na pódiu. Drhne bassu, a řve, v jihočeském „dropdead revivalu“ (opět ber s nadsázkou, jo? Ikdyž?) RABIES, nesmrtelné hardcore punkové úderce, terorizující fanoušky extrémní „muziky“ hlukem. Ať je SYKY na jedné nebo druhé straně, disponuje jednou, pro mě zásadní věcí, zápalem a obrovským nadšením. Právě tohle beru jako podstatnou věc pro fungování v hardcore punku, a právě proto si myslím, jak super je, že právě SYKYho knihu mohu držet v ruce. Fotoknih u nás zatím moc nevyšlo. LIVE je třetí? Možná se pletu, ale osobně je beru jako hodně přínosné, snad jen pro ty vzpomínky, bilancování a zjištění, že to nasazení a zarputilost je vždycky potřeba. Stačí se podívat na většinu „účinkujících“ v knize a myslím, že Vám má slova budou jasná!

Kniha je poskládaná z fotografií a na úvod si můžeme přečíst několika stránkový úvod. Fotka jsou seřazené tak, jak to SYKY cítil, takže hlavní téma / pojítko je nadšení, vztek, dostat vše ze sebe na 130 procent. Hledáček objektivu je zaměřený hlavně na kapely, ostatně kvůli nim i na koncerty chodíme, že? Ale dostaneme záběry z „kotle“. (Když jsem u toho kotle, tak v knize mi chybí fotografie, kterou SYKY kdysi vyfotil na koncertě nedaleko Plzně, kde „palový“ nadšenec Franta skáče regulérní šipku z jedné bedny. Kupodivu bez úrazu.) SYKY často chodí na koncerty, a pokaždé pošle email s foto reportem, věnuje se tomu s nadšením a hlavně systematicky. Se svým otlučeným foťákem je na koncertech přímo v bitevní linii. Myslím, že nové technologie (rozuměj foťáky) nejsou alfou a omegou jeho zábavy, on zachycuje přenositelnou energie, s tím co má, a na co má. To beru jako naprosto úžasné! Pracovat s tím co mám a dostat z toho maximum. SYKYmu se to dle mého daří, a ikdyž by mu možná odborníci na fotografii dali horší známky za úhel pohledu, techniku, finální doladění, nebo kdo ví co ještě. Já bych dal SYKYmu  jedničku za to, co dělá a co zachycuje. Kniha obsahuje celkem hodně fotek, vytisknutých na pěkném lesklém křídovém papíře. Zachycují období 1996 – 2014 a vidět můžeme zajímavé fotky. Například Dropdead / 007 / rok 98 a Dropdead na Obscene Extreme (tam mají na sobě triko Icons Of Filth, které si zpěvák koupil ve stánku PHR J) / 2014, Mrtvou budoucnost nebo fotku Gride, kde měl Iny ještě dlouhé vlasy. Fotky jsou myslím perfektně vybrané, a při prohlížení jsem si často vzpomněl na koncerty z dob minulých. Líbí se mi i proto, že v knize neplatí heslo „death to emo“ - většina vyfocených skupin je z palety „extrémní hardcore punk“, ale jsou tady i fotky Lakmé / Remek. Pokud bych měl napsat favoritní fotku, byla by to hned ta z obálky knihy. Super záběr Egyho z Nesoučást Stroje, fotka pořízená během jejich koncertu na písecké Palubě (R.I.P.). Hlavou mi projeli vzpomínky na tuhle parádní kapelu a zlaté „paluba časy“. Snad jediná připomínka - možná je škoda, že SIKY nevěnoval více prostoru právě Palubě. Ale i to je samozřejmě otázka. Přesně tohle by nejlépe udělal zcela jiný fotograf, který to bohužel již nikdy neudělá (R.I.P.). LIVE je nadčasová, a můžu si v ní prohlížet kdykoliv. Vždycky se mi něco vybaví, ano často mám osobní vzpomínky. Přesto může oslovit kohokoliv, ta energie vzteku, nebo prostě jen energie, je cítit z každého záběru. Mezi mé oblíbené fotky patří Boiling Point, fotka Cyness když hráli v Českých Budějovicích, Deanimation z vodňanské Pohody (jeli tehdy turné s Idiot Savant), Entrails Massacre (snad jen proto, že jsem si vybavil jeden koncert, kdy zpěvák řval do mikrofonu bez šňůry a jedl k tomu ještě svačinu), Limp Wrist, Locust bez masek na 007, Shank … Úvodní slovo je od INYho (Gride, Radiolokátor, Lahar), Martina (Choroby Mysli), Šakala (Rabies, Noise Master) a SYKYho (Rabies, Exit Production). Kniha vyšla za spolupráce WAR PIGS RECORS / EXIT PRODUCTION. WAR PIGS RECORS je Martin z Choroba Mysli zinu, a právě on byl i hlavním impulzem, hnacím motorem. Právě on může za vydání téhle publikace! EXIT PRODUCTION je SYKYho label. Díky pánové, že jsem Vám s tím mohl trochu pomoct, dík za pár oprášených vzpomínek … (S)

Na přelomu září / října vyšla za spolupráce WAR PIGS RECORS / EXIT PRODUCTION kniha fotografií od známého vltavotýnského nadšence SYKYHO (Rabies, Exit Production, Motörheadbanger). DIY náklad 200 ks, formát 210 x 215 mm / 112 stran, lepená vazba / obálka z 300 g recyklovaného papíře. Objednávej na emailech prustrel@centrum.cz nebo sykyrabies@centrum.cz. Během podzimu seženeš v sítí hardcore punkových distributorů.

Rozhovor s „?“

 

(rozhovor vyšel ve fun-zinu HOW CAN LIMO KID KILL YOUR DREAMS?)
Rozhovor s „?“ - Vořechem a.k.a. Mr.NBDY / DOGBODY z šestého čísla fun-zinu HOW CAN LIMO KID KILL YOUR DREAMS?. Pokec vypouštím do cyber prostoru, světa jedniček a nul, aby byl dostupný všem, kteří by měli o jeho přečtení zájem. V rámci „Světového dne zvířat“ nedávno vyšel kolaborační desetipalec „Season Of The Dog“, za kterým stojí Mr.NBDY & jeho noise kámoši. (S)

(S:) Samuel, odpovídal: Vořech a.k.a. Mr.NBDY/DOGBODY.

„…já kolikrát nevidím člověka celý dny a vůbec mi to nechybí. Mám sebou psa, nebo i víc, a kromě nějakejch slov typu: „jdeme ven, pst, barva a domů“ neřeknu nic…“

„?“ je chlapík, kterého jsem před lety potkal na Fluff Festu. Setkání se již několikrát opakovala a od těch dob, spolu tak nějak „více komunikujeme“. Objevil jsem v něm nejen velkého milovníka starého Ebullition hardcore, ale i psů (dovolím si říct, že je jejich velký znalec) a super bráchu. První setkání s ním bylo příjemné (a je vždy) a po dlouhé době bylo něčím, o čem by se dalo říct: „this is the beginning of the beautiful friednship“. Pohled na jeho věrnou fenku Blondýnku (černé barvy) byl neuvěřitelný – tak vycvičeného pejska jsem v životě neviděl. „?“ mi vypomohl i nejednou cennou radou s naší „problematickou“ - a roztomilou zároveň - fenkou Sherry a byl i autorem článku „Dogs Of War“ otištěného v jednom předchozích čísel zinu. Během pár let jeho aktivit, k mé radosti, přibylo (hledej punťo, ok?)! Původní povídání s „?“ bylo hlavně pro milovníky psů a pro ty punx, kteří přemýšlejí o pořízení čtyřnohého přítele. Rozhovor proběhl před cca 2-3 lety, čas ale běží, zestárnul a na požádání udělal Honza, (nová posila HOW CAN LIMO KID KILL YOUR DREAMS?, povídání nové - aktuální. Přesto pár původních otázek / odpovědí zůstává, ber je třeba jako úvod (Samuel).

Někdo chytrý kdysi řekl, že by člověk měl psa pojmenovat tak, aby se ho v noci nestyděl volat do tmy. Máš top 5 nejsrandovnějších psích jmen?
Jo, mám třeba Buqík (jeden z mála papírovejch psů v partě), ten se původně jmenoval Riko Flame Blade de Bohemia, všichni mu říkali Riko a já, protože strašně kvičel, mu začal říkat Qíko a časem se z něj stal Buqík. Nebo Beruška, když si zavolal: „Beruško“, tak přiběhla fena s krycím jménem „Viktor čistič“ a vyčistila prostor okolo sebe tak do 5 m čtverečních, měla ladronkářsko technařskej výcvik, ale už bohužel umřela. Přítel, to je německej ovčák, moje Blondýnka ho miluje a on jí taky a jméno k němu jde naprosto přesně, neměl to jednoduchý a naštěstí teď se má jak prase v žitě, určitě ho znáte z Fluff festu, je pořád vedle mojí Blondýnky, nebo si válí kulky pod pivovarskou károu, je to fakt mazel a já bych strašně chtěl, aby Přítel zprznil nějakou malinoisku, hrozně bych chtěl mít jeho potomka, druhej takovej není, jo, a má fajn bráchu Čímana o generaci mladšího a ten je taky s Climatizado party a jeho ségra Růt je taky velká osobnost. Teď už chápete obal 2. desky Climatizado s názvem Wltchak?. A nesmím zapomenout na Jističe, to je technařskej pes, ale už ho nemá ten, kdo ho měl, ale má se určitě líp, ten bydlel v autobuse a jeho pán tam běhal a křičel: „Jistič, necháš toho“, to byl moc hezkej pohled. V Plzni je musherská rodina a jejich syn, kterýmu strašně fandím - závodí od 4let, kdy se nechal táhnout psem po sněhu na kole a jeho máma běžela vedle. Jsou pašáci, rád bych měl jednou taky takovýho vlčáka, jako je on, za potomka - a ten má fenu a psa - tak bych je dal vedle sebe na 4 příčku, protože mně nejde je rozdělit a jmenujou se Lentilka a Snickers, jsou to kříženci alaskánů a jsou naprosto úžasný - Lentilka se letos umístila na 1. místě v psí Miss 2009. Poslední je malej kříženec Traktůrek, co má dceru Mašinku. Takže č.1 Přítel, č.2 Beruška, č.3 Lentilka a Snickers, 4. Buqík a Traktůrek a jako bonus: Blondýnka a Hejbejby - to bude můj další.

S: Máš nějakou základní nápovědu pro lidi, co si chtějí pořídit psa?
Určitě si to dobře rozmyslete, zvlášť ti, co se rádi někde natřásaj před ostatníma, protože pes je velikánskej závazek a nejde ho jen tak zahodit jako nějakou věc. Nevybírejte očima, ale rozumem, pokud se mě nějakej pes líbí, tak si o něm nejdřív něco přečtu, ale ne v nějaký encyklopedii, tam vychválej všechno, pídit se po informacích, pokud je to pes s papírama, tak si pohlídat dysplazii kyčelních kloubů - hlavně psi nad 20 kg, protože pak budete mít velkej problém a psa v nejhorším případě utratíte, ale dysplázka má 4 úrovně a na každý noze zvlášť. Vysrat se na nějaký sociální cítění, a pokud se vám štěně nebude zdát, klidně ho odmítněte, chtějte pokud možno znát povahu rodičů, jestli byli pracovně vedený - záleží samozřejmě, za jakým účelem si pořizujete psa, pokud ste lemry, tak chtějte lemru, a ne třeba border kolii, ale nečekejte pak, že lemra vám nějak obohatí život. Pokud to bude váš první pes, tak se dobře poraďte, s někým, kdo psy cvičí, jděte třeba na cvičák a udělejte tam ze sebe klidně úplnýho blba a ptejte se na úplný kraviny, hlavně se neptejte souseda, co má vlčáka v kotci. Věnujte hlavně psu čas, každá minuta se vám stonásobně vrátí, pak budete na svýho psa pyšný a budete žít v naprosto korektním soužití, kdy pes nebude překážkou. Můžete navštívit útulek, poptat se místních, jakej je kterej pes - hlavně nejednat srdcem, ale hlavou!! Pokud to bude kříženec, tak ať to není z beagla, foxteriéra, jezevčíka, nebo jejich čistokrevná varianta - maj extra vyvinutej loveckej pud a většinou se těžko zvládají, ale loveckej pud má každej pes, takže na ten pozor - hodně to podporuje hrabání myšek, atd. Nenechávejte psa často bez vás, stane se z něj něco úplně jinýho, než chcete, protože někdo (většinou rodiče a holky!) rozmazlujou a každej si pod výchovou psa představuje něco jiného, takže psa, a štěně obzvlášť, dejte na hlídání tomu, kdo má všech pět po hromadě a nešišlá vám na psa věci v duchu: „ty jši tak šladkej…“ :)

S: Jaké jsou nejčastější chyby začátečníků?
Tak určitě polidšťování, každej si přinese štěně a je z něj úplně paf, začne rozmazlovačka, aby se nestejskalo po mámě, a už to jede a štěně místo respektu, který mu jeho psí maminka vštěpovala od prvního okamžiku, co si na ní otevíralo hubu a začalo bejt otravný, zná jen to hezký a to hezký trvá pár dní a štěnátko si pěkně zvyká na všechnu tu pozornost a místo respektu k nám z nás má prdel. To je to nejhorší, pak vás pes nasere a ujedou nervy a on najednou dostane po držce a je v prdeli, protože vás vidí prvně takhle, s opravdu nasraným zabarvením hlasu a to ho může klidně zradit a posere se vše. Ani štěněti nesmí projít nic zadarmo, i když je fakt krásný a ty kukadla má jak korálky, a já nevím co ještě. Pokud chci bejt vůdce smečky a psi nás tak berou, musím se tak chovat od první chvíle a ne po 14 dnech nebo měsíci. Psi sou od narození do 12 týdnů nejvnímavější a dalo by se říct, že co se v tomhle věku naučí, tak se jen těžko odnaučujou, ale dá se to vše včas podchytit, a tak se nemusíte bát, jen prostě nespustíte ze psa pár týdnů oči ani na chvilku, nebude ho venčit nikdo jinej, aby se mu vštípilo to nejdůležitější, co od něj budete očekávat. Je to bitva a vy jí musíte vyhrát, jinak máte psa na lajně a jeho i váš život nebude tak krásně svobodnej jako se psem co poslouchá, hlídá vás, vaše věci a miluje víc vás než sebe. Chyb je moc, ale tuhle vidím jako jednu z nejzásadnějších, a setkávám se s ní nejčastěji. Jo, a nejlíp cvičitelnej je aportér, tak doporučuju, ale strávíte příštích 12 let s míčkem nebo dvěma, protože co by váš pes dělal, když ztratíte ten první?

O další část se postaral Honza Štelcík …

Otázky: Honza Štelcík, (S:) Samuel, odpovídal: Vořech a.k.a. Mr.NBDY/DOGBODY.
V rozhovoru s vořechem V. ze z Plzně nejsou neklišovitý, nekonveční otázky. Fanfáry, se svýma neklišovitejma a nekonvečníma větama přichází Mr. Nobody.Velkej sympaťák. (Honza Štelcík)

1) Ahoj vořechu! Na začátek bych začal tzv. nutnym zlem. Sice otázkou jak z Brava. Představovat se je možná zbytečný ale přeci jen... Kdo jsi, záliby, koníčky, jaký číslo je Tvoje nešťastnější atd.?
No, jak z Brava to není. Spíš jako z Dívky nebo moderní ženy/feny. Jsem kluk/možná už i muž a mám ocas. Mám rád tebe, psíčky, diy a desky a spousty jinejch věcí, který nevím, jestli jsou publikovatelný. Číslo šťastný nemám, ale kdybych ho měl, tak by to určitě nebylo 666. Dělám Dog Bless You records a jsem jedna ze tří fen u Dog Lovers records. Taky mám prsty v Kruh Union, což je naše sítotisková dílna kde tiskneme propagandistický záležitosti jako jsou trička,plakáty. Ale nemáme tam ani posraný rádio a to se musí změnit!!!

2) Můžeš nějak přiblížit svoje začátky v hardcore/punku? Hádám spolčení lidí hlavně z plzeňský (západní) scény? Můžeš vyjmenovat tehdejší kapely, ideje, názory, koncerty, ziny, informace, co Ti pomohly utvářet dnešního vořecha?
No to nevím. Tady ta tzv. scéna kvete zas až teď ale když tu nebyla, tak to možná bylo lepší a nebo to bylo tím, že jsme byli mladší? Nevím. Já k tomu všemu přičuch jak pes k pipině díky Adamosovi někdy v ´97? Měl mrtě desek a má doteď. Žádnej crap ale pořádný námrdy jako Born Against, Honeywell. Ale taky hodně inspirace mně dal Tomáš Kadlec co dělá/dělal Fluff, kterej napsal prďáckej článek do To Front Graffiti zinu o vegan straight edge a byla tam fotka Path Of The Resistance... Takže krom brut ema, jsem jel i lopato ouchylárny.
Tehdejší bandy byli Mladí a Neklidní, Ušní Terror, jediná česká hardline kapela Consecrate, která se přetransformovala na Horrid Wage (ty X na začátek si doplňte vy)... A Banán byl muj spolužák na střední, takže hodně věcí i od něj. Ziny tady nebyli, četlo se pražský zinosmilstvo a já pak rozjel Loss Of Blood zin a Newsletter Korps 82 pojmenovanej podle singlu Youth Korps. Obojího vyšlo jedno numero. Občas se udála nějaká show, ale třeba Mrtvá Budoucnost tady nikdy nehrála, i když měla. Pro detailnější popis doporučuju Raw Zine č.1, je ke stáhnutí na Rawzine webu. Tam je ta historie dost detailně vypsaná a ten zin je fajn a dělá ho fajn kluk co má fajn fenu Roxy a ten článek sem psal já.
Byl jsem okouzlen právama zvířat. Byl sem mladej, radikální a důvěřivej. Mladej už nejsem, radikální jak v čem a důvěřivej už vůbec. A dnešního vořecha utvářeli jak výše jmenovaní, tak asi i M-5, Kaya Buriánek a jeho recenze, články, ale nejvíc ze všeho desky a jejich poselství. O ty sem se mohl kdykoliv opřít a můžu doteď. Desky jako Mens Recovery Project, Amps For Christ a spousta emo věcí jako Moss Icon nebo Struggle mne baví stále a pryč se je dát nechystám. Je už jen málo věcí, který mne nakopávají tak jako dřív, ale pořád ještě věřím, že to, co sem před 17 lety objevil, může změnit svět a tak nelámu hůl nad vším tím patosem, který vyplaval v posledních letech. Ještě jsou pořád výjmečný kapelky, fajn lidi a fajn myšlenky a inspirativní lidi mezi náma. A i ty německý strajght edge co si sem tam pivo dají můžou být fajn. Život je krásnej, tak proč bejt furt nasranej. Asi sem se pohipíkoval víc než sem chtěl, ale negativ je všude metrák, tak se snažím hledat to hezčí co je a být toho součástí.

3) Zmínil jsi práva zvířat. Jsi vegan. "Hlídáš se" důsledně nebo "s rozumem"? Je možný bejt v ČR, v roce 2014, 100% vegan? Myslim ve smyslu naprostý dohledatelnosti původu a složení potravin. Co Tvůj názor na organizace/akce týkající se práv zvířat? Ano násilí v tomhle směru? Open rescue?
No, jsem určitě vegetarián (asi od 7 let). Vegan už ne, ale v 90% se stravuju vegansky. U nás je to proložený alergiemi a bezlepkovou dietou a spousta těch věcí je fakt dost složitých na přípravu a čas. A já chci být hodně venku a po lesích a tak. Jsem šlapka, ne coura a rád chodím, takže bych byl tím omezenej a to se mně nechce. Navíc bych omezoval svou čtyřnohou milovanou psici tím, že furt vařím a něco kuchtím a ona prdí do gauče a to bych se nesnášel. Potřebuju přírodu a její klid, abych moh bejt šťastnej... a jídlo mě šťastným nedělá, snad kromě pokrmů, v kterých sou brambory.
100% vegan neexistuje. Snad jedině breathariáni by se tak dali označit, ale já takovej magor nejsem. I když sem dost velkej. Pamatuju, jak sem študoval informace na obalu, v krámu si mysleli, že nemám doma co číst a tak chodím tam, ale to bylo v dobách, kdy nebyla žádná vegetka. V našem hlavním městě kde bydlí Milouš byl Country Life a tím to haslo. Dneska je to snažší. Máš spoustu možností ale i tak sem nedávno dones vegepárky a byl v nich bílek. Spíš než jídlo mně přijde důležitější smysl pro humor, nadhled a chuť něco dělat. ČLOVĚK je tupost na dvou nohách, zabíjí vše kolem sebe ve prospěch mamonu a nějakejch pseudo potřeb, který jsou důležitý jako TV program. Věřím v to, že každá duše, kterou sem nesnědl a ochránil před vytlačením ze svojí poměrně pěkný a pevný zadnice, mně to vrátí. Její síla je se mnou, když to potřebuju a není nic důležitějšího na tomhle světě než respektování přírodních zákonů. Příroda je jedinej "Bůh". Ona nás živí, dává nám střechu nad hlavou a pokud jí dobře znáš, tak nic jinýho nepotřebuješ. Vím, že má kolekce desek, efektů a psích hraček o tom nepřesvědčuje ale je to tak.
Organizace za práva zvířat - jsou asi důležitý ale já kromě toho, že ty zvířata nežeru, je nějak nepodporuju. Podporuju psiska. Nemůžu se srát do všeho ale psíky mám rád. Jsou to moji strážní andělé a tak jim dávám to, co si zaslouží. Podporu útulkům. Převýchovu, když je člověk řezal a někdo si psa vzal aby ho zachránil a ten hund  byl nedůvěřivej k lidem. Tak mu dodám tu důvěru, že všichni dvounohý nejsou mrdky. Cvičím psiska několik let ale spíš než o cvičení psů je to o cvičení lidí... Profesionálně sem se tomu přestal věnovat po několika sedáncích s lidma,  co mají psa pro svoje ego. Ale když vidím, že máš psa a jsi smutnej, že on je neštastnej, tak strašně rád pomůžu. Samozřejmě bez honoráře. Pokud mě někdo chce odměnit, tak ať koupí nějaký žrádlo a dá ho útulku. To je pro mě nejlepší odměna. Pes má na prvním místě svého pána a žrádlo. Né nějaký desky, hračky ale jen to, co je opravdu důležitý. I blbý spaní venku se psem tě strašně sblíží. Musíte fungovat jako smečka. Jedno jediný zapraskání větve o kus dál a trocha strachu ve vás obou je zážitek. Koukáte po sobě a vzniká tam důvěra a pouto. Nesnáším vegany co svoje psiska krměj veganským žrádlem. Kecy proti fašismu a pak fašisticky nadiktujou svýmu psovi co má žrát. Na to seru. Kdyby ti pes mohl dát odpověď a zvolit si to sám, tak to beru. Zdravotní důvody, alergie, to taky beru ale ten model, že já sem vegan a muj pes musí být taky,  je sračka. Spíš je to na hovno v tom, že ten vegan čokl pak venku najde cokoliv co smrdí masem a otráví se. Místo tlačení spíš přibržďuje a vysere 5x takovou hromadu hoven než by vysral jindy.
Fandím ALF ale jen některým pokusům. Né každej v kukle to má domyšlený. Když chceš bojovat za práva zvířat, tak by jsi měl myslet jako zvíře. Né si představovat, že pustíš partu lišek a ty pak budou spokojeně vychovávat další lišky v krásným lese, kde běhají víly. Měl by jsi vědět informace o farmě/místě, kolikátá generace těch zvířat to je, jestli jejich rodiče běhali venku a nebo se narodili v zajetí - to vše je hrozně důležitý!!! Pak teprve můžeš odstranit problém... Při nedomyšleným tahu nic nevyřešíš!

5) V devadesátkách a na přelomu tisíciletí hodně frčelo sXe. Byl jsi straight edge? Co dnes? Tvůj názor na drogy (legální/nelegální)?
Jasná hnáta! Byl sem XXX taky. Bylo to automatický zapojení a tím, že jsem nikdy chlastu neholdoval a doteď neholduju, to bylo naprosto jednoduchý. Vše se časem zvrtlo ale už je to zas ve starých kolejích. Pořád nepiju, jen kouřím tabák ale i to časem odezní - bojuju s tím ale nervy v háji. Když během pár let pohřbíš většinu svých nejbližších a víš, že fet ani chlast to nevyřeší, tak potřebuješ alespoň nějakej stimul na zahnání myšlenek a zabavení se - trochu jinak... A mě pomohlo to cígo. To umotání si, ten obřad a kafe k němu, pohraješ si a utříbíš myšlenky.
Drogy jsou sračka ale pokud je umíš užívat, tak tě můžou obohatit. Ale né každej potřebuje obohatit. Někdo je v cajku, měl se fajn, stres zná jen ze seriálů. Když máš v sobě démony, tak ti můžou jejich sílu znásobit nebo utlumit. Nic by se nemělo brát bez uvážení. Já třeba vím, že se nemůžu dotknout halucinogenů. Speedy nepotřebuju, jsem takhle už dost hyperaktivní. Ustalovače by mě nebavily. Pro mě je fet procházka v lese. To mě dobíjí. XXX je fajn ale není to má cesta, to vím jistě. Indiáni uměli brát drogy. Je to součást lidský kultury ale nemá to nic společnýho s dnešním zneužíváním drog. Tahle společnost zapomněla, proč je brát.

6) Jak vznikla spolupráce se psy v Dog Lovers? Jaký to je bejt posluhovačem kapitalistickejch psů v těhle firmách? Plány do budoucna (DL/DBY records)?
Jednou si takhle běhám po louce na Fluffu a směje se na mě moc pěkná fena Sinatra. Slovo dalo slovo, pár měsíců kontaktu a zjistil jsem, že jsme smečka a tak vzniknul Dog Lovers records... Fungujeme na nekapitalistický bázi. Očucháváme si prdelky, lížeme si navzájem kulky a další věci okolo psího života. Každá fena jsme jiná ale jsme smečka a i když se někdy navzájem sereme, tak fungujeme. Největší negativista sem já, to je jasný. Jsem dominantní čuba ale Sinatra se Suny to se mnou umějí a tak se dycky najde cesta, která nás, jak my trampové říkáme, hodí zas na správnou kolej! Plány jsou určitě. U DLR to je spíš intenzivní a náladový, takže po zážitku s někým následuje odměna. Pokud nám sedí a nevrčíme na něj, tak s radostí vydá u nás singl. Pokud je to borec jako třeba ........., tak ho chceme znova uvítat v naší boudě. Pokud je chladnej jak východní Němka/fenka, tak si to hodně rozmýšlíme. Nebudu jmenovat ale odezva některých lidí/kapel je na pěst... Ať si každej zamete před svou boudou sám. I já sem někdy hajzl ale cením práci ostatních a když třeba zapomenu odepsat, tak je to jen proto, že toho je hodně. A občas nereaguju třeba na nabídky výměn ale jinak si myslím, že nejsem zas taková píča, jak se někdy říká. Ale radši budu píča co něco dělá, než čůrák co remcá a má skříň plnou triček a na externím disku metrák mp3 co ani neslyšel... Ale ví, že to jsou ty správný kapely, co jsou politicky přesný a ještě pokud možno epický - děsný slovo... A samozřejmě vytetovaný slovo Vegan, aby to nezapomněl, když je na nákupu a jde okolo uzenin. Plány jsou ale jsou dost nevyzpytatelný. Ale z diy cesty neuhneme ani o centimetr nebo psí chlup. Momentálně je venku 7" CTIBa a je super! Kdo nemá, toho kousneme do prdele.
Dog Bless You je moje štěňátko a piplám ho, jako ta nejvzornější maminka. Během těch pár měsíců má 7 zářezů a další jsou na cestě. Momentálně je aktuální split 10" Mr.NBDY and THE...(NOBODIES)/WITCHES OF MALIBU.  Já kolaboruju s Jurajem a Šamanem z REMEK/GATTACA a black mentálového zla MARNOST. Zatím je to muj nejoblíbenější matroš a druhej song je o Lajce. Pomáhal mně s vokální stránkou Dave Laney od božských AUXES a jeho fena Tessa si střihla duet s mou Blondie. Witches Of Malibu je industriální a "folkovej" opus "TRUE VETERÁNA" Skott Rushe. Tenhle chlapík hrál v Hunting Lodge začátkem 80 let, kámoší z Merzbowem a je to naprostej mazák! Hodně jsme si sedli a stejně jako já miluje Amps for Christ. Na tenhle 10" se hodně těším. Začátkem září 2014 bude venku. Celá deska je věnovaná přírodě a zvířecím obětem. Průvodcem desky je Eric Wood/Bastard Noise - napsal svoje pocity z nahrávek a já se taky  přidal. Je to taková mezinárodní deska lidí, co mají podobný pocity na svět okolo. Chystá se moje kolaborační nahrávka s AMPS FOR CHIST, to je jako sen a Henry Barnes je muj hodně dobrej kámoš. Tu zas budeme věnovat stromům. Zatím je na světě pracovní verze Balady pro dub a poustevníka. Já nahrával mravence jak běhají po suchým listí a on ptáky... Industriálně ambientní věci ale ještě nevím, jestli to bude LP nebo EP ale těšíme se na to moc... Chystám něco s Travisem Fargherem/Bastard Noise a ještě pořád připravuju kompilaci V/A ALL COOL BANDS ARE WEIRD a samozřejmě vyjde 5th číslo mojeho personal zinu Black Block Dog. Stejně jako u DLR tak i u DBY je důležitá osobní stránka a ta je bohužel většinou bohatší, větší a  zasupportovanější od lidí zvenku než odsud... A poslední věc je, že jak DBY tak DLR jsou neprofitní labely. Cena desek se rovná nákladu a výrobě. Jediná výjmka byl 7" LEG LIFTERS/BLONDIE & THE...(NOBODY) ale to byl benefit pro psí útulek. Ve světě úspěšnej, tady ne - i když to byl benefit pro Rakovnickej útulek... A třeba 7" HOT NERDS byl provar. Na každým singlu jsem prodělal 30Kč ale bylo to tak dobrý, že to nešlo nevydat a prodávat to za 180kč mně přišlo debilní. Ještěže byl náklad jen 130 ks. Myslím, že je taky důležitý zmínit, že bez Pirates Press by jsme byli nahraný. Že DBY Records nejsem jen já ale třeba velkej podíl na něm má i Argentina Turner - moje můza, Blondýna, která může za to, že si venku odpočinu a mám čas vymýšlet lumpárny, Matěj Hošek (skvělej fotograf a ještě lepší kámoš!) Do světa médií a zviditelnění mě uved Justin Pearson  a jeho fena Gee Gee, takže se o DBY vědělo hned od prvního releasu, podobně je to u DLR. Tam zas Aran Epochal ztratil hodně slov o labelu, Ctib to samý, Remek - a náš nejrychleji vyprodanej titul - jejich 7". Nejsme to jen my tři feny. A samozřejmě i ty co píšou recenze, který jsou positivní a vrhají na nás dobrý světlo. Bez nich by jsme byli v kočičí prdeli. Těm všem patří velkej dík! A samozřejmě moji fenkoví bratři... Který mne zaučili jak to chodí. Ale nejen těm patří muj obdiv a dík. Obdiv patří každýmu, kdo něco dělá. Od Food Not Bombs, zinařům, labelům, kapelám, prostě každýmu, komu není lhostejný to co se tady okolo děje a nekoukají okolo sebe co se říká a jdou si za svým. Hafgh.

7) Jasně, jste smečka. Co Ty, Tvůj život ve smečce a názor na punk vs. rodina (tady asi opět smečka)?
Já osobně nemám problém se skloubením těchto dvou věcí ale nevím, jestli v mým věku ty mršky mrňavý s hořkou příchutí budou ještě něčeho schopný. Ale nebráním se tomu. Trogotronic efekty mám, pidi PA taky, takže k životu už potřebuju jen minimum věcí. Taky je mně fuk, jestli to bude kluk nebo holka. Ale vím, že u nás v dětským pokoji nebude viset žádnej plakát s Hello fucking Kitty a nebudu svoje děti nutit koukat na sračky jako je Lassie nebo zachraňte Willyho. Taky bych rád, aby věděli, že pískoviště je teritorium a musejí vybojovat svůj prostor. Takový dvounohý bojový plemeno, abych využil otřepaný fráze známé z TV, ale realita bude třeba jinde... Se mnou se nikdo moc nesral a i když to nebylo vyloženě růžový dětství, tak sem za něj strašně rád a určitě chci, aby po boku mých dětí byla různá zvěř. Můj azyl byla psí bouda a když už toho rodičovskýho vzteku bylo moc, tak se mě naše psiska zastávali. Nikdy nepokousali nikoho ale jen si sedli přede mne a usmáli se, možná trochu povrkli... Pes je jasnej ale určitě né smradlavej kůň. Všimnul sis někdy jak jsou koňáci tupý? To je všechno blízká příbuzenská plemenitba. A koňačkám určitě smrdí rozkrok, jak na nich furt dřepějí.
Taky mě hodně bere to, že bych byl na matěřskej ale ještě jsme to detailně neprobrali. V přírodě to tak je. Rovným dílem se starají matka i otec ale ten zažitej komoušskej styl je v lidech zakořenělej. Tvojí holku nastříhnou nebo rozpářou a pak by měla hnít 3 roky doma a degenerovat, popíjet víno a mít depky? Neříkám, že to tak je všude ale často to tak bývá. Já sem samotář a moc mně to nevadí být s jednou nebo žádnou osobou a pokud by ten tvor byl ještě z mejch křapek, tak bych mu rád dával lásku plnými doušky. Mám děti fest rád, baví mne jak malý, tak rozumnější starší. Nedávno jsem dělal ukázky kynologie na dětským táboře a na otázku k čemu využíváme psiska, byl samozřejmě zmíňen lov a když jsem se zeptal kdo takhle psiska používá, tak následovala odpověď myslivci a pak sem se zas ptal , zda jsou myslivci hodný lidi. Všechny děti řekli NE! A to je to co mě na nich bere. Je jedno jestli jim bylo 6 nebo 12 let ale tu pravdu vidějí a to na nich mám rád. Ta čistota duše je k nezaplacení a neustále mě to překvapuje. Klidně ti řeknou, že smrdíš ale dospělí drží tlamu, potlačujou v sobě  pravdu. A já občas fakt smrdím, takže mě to potěšilo. Každopádně tu hru s Alex, když mi to řekla sem dohrál i přes její protesty a samozřejmě jsem prohrál, aby měla radost.

8) Když se ještě vrátím k těm psům... Vždycky mi bylo líto psů na koncertech, festivalech apod. Myslím si, že jejich sluchovody musej dostávat jak pes! Co Ty na to?
To je na dlouhou debatu ale jsou psiska co jim to vadí a jsou psiska, kterým to nevadí. Brát psa na koncert do klubu je zhovadilost ale moje madam se zúčastnila několika mejch akcí v garáži. Honí tam míče, vrtá myši, občas přiběhne za mnou, zavrtí a zas běží vymýšlet jiný alotrie. Je jí to ukradený. Navíc mám zkušebnu v bytě a některý věci jí vyloženě bavějí když hraju. Hlavně ambientní/drone zla, to si lehne vedle beden. Má poměrně slušnou průpravu z výcviků. Orientovala se na záchranařinu a tam toho psa připravuješ na různý situace, hlukový, stresový,prostorový, temný... Takže třeba mojí psici je to úplně jedno. Říkáme jí Kníže Ignor .  Ale nemá ráda světla, zvlášť od dělbuchů ale rány jí nevadí. Světla jí vadí jen když to trvá fakt dlouho. Pokud to nějakej pes nemá rád a pán ho přesto veme na nějakej takovejhle fest nebo koncert, akci, protože má dojem, že tam musí být, tak je mrdka. Já si odříkám dost věcí, protože mně přijde důležitý, že když už toho psa mám, tak s ním mám být. Připoutal sem ho k sobě láskou a věcma s tím spojenýma a nevím proč by měl být doma, zatímco já se bavím... Muj pes je prostě mojí součástí a přes to nejede vlak. Pokud ho bereš jako věc, tak si debil. Je to živej tvor a má pocity a to nejdůležitější v jeho životě jsi ty, za tebe položí život a je tvým nejlepším přítelem ve zlých/dobrých časech. Možná sem sexista, možná jsem hajzl, ale potřeby mýho psa mám v žebříčku hodnot na nejvyšším bodě.

9) Vím, že DBY mají svůj facebook profil. Co Ty a názor na socíální sítě? Žijeme online?
Jojo, máme FB profil: facebook.com/dbyrecords ale online moc nežijeme. U mě to bylo nutný zlo, protože co si budeme nalhávat - desky co vydávám nejsou zrovna v žánru tolik oblíbených stylů tady. Nevydáváme crust/black metal ani punk/hardcore. Věnujeme se tanečním synth/experimentálním noise/elektro stylům. Neznám moc lidí, co by to tady sjížděli. Takže většina věcí jde do USA, Japonska a sem tam nějaká říše, Francie, Španělsko a díky tomu, že tyhle vyspělý země takřka nic jinýho ke komunikaci nepoužívají a nebo na odpověď po mailu čekáš několik týdnů, tak sem začal používat FB. Můj osobní profil je spíš k smíchu. Nesdílím žádný informace, spíš jen pracovní a v přátelích mám jen ty se kterýma spolupracuju, takže kvůli práci to beru ale jinak to mám v prdeli. Samozřejmě mám i nalajkovaný oblíbený bandy, labely ale to jen abych věděl, co se kde šustlo. V tomhle je to fajn ale jinak je to blbost. Ale chápu, že to někoho bere. Díky netu je spousta věcí snazší ale zároveň to zabilo tu krásu dopisů. Čekání, zda se deska co chceš najde v nějakým distru atd. Nesnášim web ziny, pořád preferuju tištěný médium. Nestahuju a bandcamp nějak moc neprožívám. Většinou si počkám radši na desku, až mi dojde domů, než bych si to pustil takhle. Já pořád ještě nemám u PC bedničky,  nevlastním ani CD přehrávač. Net mám doma tak 2 roky a to kvůli DBY records a počítač není ani můj...

10) Co Ty a politika, politici? Jsi pankáč "s odpovědností"? Volby?
No kdyby bylo koho, tak asi chodím volit ale to co tam je? Stejnak pro mě platí úplně jiný zákony než tady máme. Zákon přírody je pro mne nade vše ale to už sem zmínil výš. Přijde mi smysluplnější učit se od lesa, kytek, mechů, zvířat, hvězd než od politiků... Jednoho dne bude válka, hladomor, nikam jinam tenhle svět nespěje a pokud budeš vědět jak přežít v perifériích, lesích, orientovat se podle hvězd, číst mraky a vědět co je jedlý, znát svoje okolí, tak můžeš přežít... Spousta věcí tě může otrávit ale pokud přejdou mrazem, tak ne. Něco je jedlý ale nesmíš spolknout semínka uvnitř plodu, jak správně užívat mraveniště k léčbě... Jsou toho tisíce. Vím malinko ale pořád se to učím. Tohle jsou zákony  co mě berou, tohle jsou moje volby, takže nevolím. Stejně tak mě nezajímá žádnej politickej směr. Samozřejmě pohrdám diktaturama  ale to je asi celý. Když mě někdo zbije a ustojím to, tak na to koukám stejně jako moucha na žábu - ulítnul sem a přežil. Když já vyhraju nad ním, tak sem taky spokojenej a cesta v řetězci je o schod vyšší. Celý je to přirozená cesta, kdy většina zvířat jsou částí potravního řetězce a my jsme taky zvířata, jenže máme něco navíc a to nám dodává tu ničivou sílu. Kdyby jsi měl poměřit svou důležitost na planetě s mravencem, tak je jasný,že mravenec vyhrál... Všichni lidi jsou ve stejný situaci. Buď budu na vrcholu potravinovýho řetězce nebo vespod a to je celý. Takže ne, nevolím. Moje volby byly určený asi v 5ti letech mým dědou a jeho procházkama a komentářema k okolí a situacím. To mne okouzlilo ale umřel moc brzo, tak se učím od 12ti let sám a myslím, že mi to jde. Navíc sem zahradník, takže mám k přírodě fakt blízko 365 dní v roce.

11) Abychom nekončili politikou... Jseš dobrej kolík, řekni nějaký svoje poselství budoucím generacím a na uplnej závěr řekni nějakej fór. Já Ti děkuju za rozhovor a čas!
Dobrej kolík mám, děkuju za optání.
Sere mě jedna věc. Všichni nadávají na křesťanství a náboženství obecně a na protest si někam lepěj, tetujou, dávají na obaly obrácený kříže... A to jako není propagace náboženství? Podpora zla a jeho šíření je to naprosto stejná, jako když si dám na obal kříž, půlměsíc nebo Buddhu. Ty co si serou náboženskej motiv na obal, tak by tomu měli aspoň věřit. Každej symbol něco vyzařuje, má nějakej dopad na tebe, tvojí mysl... Kolik znáš punk/hc vegetariánskejch, vegan, straight edge satanistů? Já žádnýho ale ten symbol má kdejakej jouda na svojí klopě, desce a já nevím kde všude.  Dost kapel jsem kvůli tomuhle vyřadil ze svojí police. Náboženství není špatná věc, je fajn něčemu věřit. Ale záleží jak si to vysvětlíš a jak to šíříš. Pokud Ježíš byl nebo existuje bůh nebo bůhví kdo další, tak jak se asi tváří na lidi, který si jeho myšlenky vysvětlili po svým? Akceptuju kohokoliv kdo v něco takovýhleho věří ale neakceptuju to jako motiv, aby tvoje deska nebo imidž byla drsná. V něco věřit je důležitý, mít něco co tvou duši drží v rovnováze a máš díky tomu kam utéct je hodně důležitej aspekt života. Vždycky záleží na jedinci co tu myšlenku šíří a jak jí šíří ale pohrdání každým křesťanem, rastou, buddhistou, satanistou je směšný a je stejný jako rasismus. Proč to má odnášet celá komunita, když se najdou výjimky, který jsou v pohodě, mají na věc podobnej názor a možná pro svět udělali víc než ten dotyčnej pohrdač... Proč pořád hledáme něco co nás rozděluje? To mě sere. Já se pořád navážím do lidí a řek bych, že sem v tom dobrej ale každá věta co mi kdo řekne je z mojeho pohledu prozkoumána ze shora, dola, zleva, zprava a né jen jedním směrem. Samozřejmě nemám ve všem pravdu a vím to. Možná časem přijdu díky nějakýmu člověku na to, že sem se celý roky plet, už se mně to několikrát stalo, že sem byl jak opařenej při některý odpovědi v různejch debatách. Ale tím, že se pořád něco učím a vnímám a přemýšlím o tom, tak můžu najít odpovědi a né jen si tupě myslet, že mám recht a jsem nejlepší, což opravdu nejsem.
Vtip? No, sejdou se tři psiska u veterináře v čekárně a ten jeden říká druhýmu: Za co jsi tu?  Azor řekne: Já zabil sousedce všechny slepice a tak mě jdou uspat. A za co jsi tu ty? Baron říká: Já pobil tetce mojí paničky všechny králíky a tak mě jdou taky uspat. Ten třetí sedí a mlčí. Baron s Azorem to nevydrží a říkají tomu třetímu psu za co je tady on. Velká doga jménem Dolfík se na ně podívá a říká: Ale moje panička vytírala schody a já jak jí viděl jak je ohlá, tak sem to nevydržel a hupnul na ní no... Baron s Azorem se ptají: Takže taky uspání? Nene, odvětí Dolfík, jen zastřihnout drápky.
Já dík mistře za otázky a vzájemnou spolupráci. Vážím si tvojí/vaší práce. Máte fajn pohled na svět a vdýchli jste mně na naší společný show moc fajn odér. Líbí se mně, jak si jdete svojí cestou. Hodně zlámanejch paliček a střízlivých ranních chvil. Jediný co mně tady chybí je aktuální top ten a hudební překvápka, takže tady sou. AMPS FOR CHRIST - Cars, Canyons and Crows LP, GERONIMO/BASTARD NOISE  split LP, WITCHES OF MALIBU/BASTARD NOISE collaboration 7", LEG LIFTERS - Radical Humilation 7", PLACK BLAGUE - Leather Band 7", THE VSS - Discography LP, BLACK PUS - All My Relations LP, ALL LEATHER - An Insufficient Apology 7", KENY ARKANA - La Rage 12", ANAKRID  - sleep Magick Inductions LP, CTIB - Nebo Taky Ne 7", TIM REMIS 10", SECRET FUN CLUB - LP a jako bonus coververze Prints Tie od GERONIMO.
A objevy jsou: MAC SABBATH - tahle parta hraje věci od Sabbathů s textama proti McDonaldu - naprostá vražda! Progression Of Ghost - noise od Travise Farghera, AMPS FOR CHRIST kolaborace s WITCHES OF MALIBU. To, že ALL LEATHER znovu hrajou a SECRET FUN CLUB vydávají novej split 7" a ještě s QUI, SUKHA DRONES nahrávka na split 7" a LP je fámozní, split LP BASTARD NOISE/AMPS FOR CHRIST - Birds And Iron a GERONIMO konečně chtějí vydat samostatný LP. To jsou důvody mého těšení a radosti pro budoucí měsíce.

Pac a pusu. Hate maily na dby@dogloversrecords.net
Vořech a.k.a. Mr.NBDY/DOGBODY
mrnbdy.bandcamp.com/

Demöralyzér / ACULEOS - split

10“LP (DIY)

Před nějakým časem přišla do mé schránky u cesty deska, kterou o sobě dávají vědět plzeňští „hárkoristi“ Demöralyzér . Vyšla obdobným stylem, jako tomu bylo u jejich debutního singlu, tzn. téměř bez propagace. Nosičem je tentokrát desetipalcový formát, a jedná se o společnou nahrávku s pražsko-plzeňskými oi punx ACULEOS. Balíček s vinylem jsem otevřel ještě v letních dnech, a musím říct, že v hlavě mi hráli hlavně kapely Radioactivity a The White Wires. Droga mých letních dnů. Nepotřeboval jsem slyšet nic jiného. Hned jak jsem se podíval na split Demöralyzér / ACULEOS, bylo mi jasné, že každý nesází na „pohodu“. Mé „letní kapely“ neměli s tímhle splitem nic společného, jsou na druhé straně barikády. Demöralyzér, stejně tak jejich kolegové ACULEOS, hrají hrubou, neotesanou muziku, korektorem nezpracovanou. Texty jsou plné hodně osobité (místy dost agresivní) lyriky, žádnou romantiku nenajdeš. Nasranost, nasranost a zase nasranost. Kdybych měl z našich luhů, hájů a chodníků vypíchnou nějakou „sick“ desku, která letošní roky vyšla, asi bych ukázal právě na tenhle vinyl. Vysílají kopanec o své existenci, který je hodně „raw“, jak po hudební, tak textové stránce. ACULEOS s nimi zdárně drží krok, snad je i občas předběhnou. No vlastně je to celý hodně „raw“ – vlastně, až moc „raw“. To ale spíš konstatuju, než bych to opěvoval.

Demöralyzér jsou parta z Plně, na aktuální nahrávce s pozměněnou sestavou, bez zpěváka Franty. Prý zaspal nahrávání. Na svém sedmipalcovém „demu“ se představili jako přímočarý hardcore punk (nebo punk hardcore?) s nesvázanou lyrikou, a snad i osobitým přístupem (chápej „fuck you všechno“, ok?). Cítil jsem z nich výraznou snahu o individualitu (snad i za každou cenu), bodavost Angry Samoans, ale i „lopaťárnu“ ve stylu 86 Mentality. To poslední mě hodně bavilo. Na nové nahrávce došlo (kromě změny sestavy) k posunu stylu. Demöralyzér se od přímočarého hardcore/ punku odklonili (osobně si myslím, že to je velká škoda) a z nových válů cítím silný příklon k metalu / crossoveru. Nový zpěv jev poměrně srozumitelný, nahalovaný, a hudebně prostě cítím silnější heavy / crossover odér. Zní to dobře, přesto u mě jednoznačně vede nahrávka z roku 2013, ten přímočarej sound měl svou sílu. Ale je to samozřejmě věc vkusu. Na demu zaznělo „punk is dead, asi budu skinhead“, že by „punk is dead, asi budu metalista“? Hárkor püčo 2015 ve stylu Demöralyzér, je mixem hardcore, punku, metalu a crossoveru, klasicky s hodně neotřelými texty. Lyriku ocení snad i fanoušci Městečka South Park. Jo, a pozor na to, v jednom textu Ti bude Satan lízat koule …

ACULEOS, to je název kapely, který mi naprosto nic neříká. Možná i proto, že stylu oi, se vyhýbám jako depešák metalistovi. Ale abych byl zcela upřímný, tak 86 Mentality mám hodně rád, a aktuální „pirátské oi“ kapely znějí hudebně hodně dobře. ACULEOS jsou SHARP Oi, mají svá žihadla a dokonce prodávají i svůj oi med. Hudebně uslyšíš poměrně jednoduchý punk, přímočarý, čitelný, bez kliček … s poměrně agresivními texty. Jo, měl jsem rád písničku “Punx N' Skinz“ od Crucial Unit, to jo! Sorry, nechci nikomu drbat do jeho scény, ACULEOS mně zcela míjejí … Podle „popisek“ by se mělo jedna o obnažený politicky korektní oi.

Split, na kterém se sešli dva zcela odlišné světy, ale právě možná „ty“ odlišnosti a jejich propojování boří zdi a předsudky. V každém případě tady heslo Punks And Skins United asi nejspíš platí … Varování pro intelektuály a post-punk, téhle nahrávce se raději vyhněte. (S)

http://bandzone.cz/aculeos
http://bandzone.cz/demoralyzer

PS: desku seženeš u kapel nebo v distru PHR.

Seznam skladeb:
01. Demöralyzér - Testováno na lidech
02. Demöralyzér - Tráva
03. Demöralyzér - Tsunami
04. Demöralyzér - Domácí víno
05. Demöralyzér - Hymna
06. Aculeos - Zabijačka
07. Aculeos - Aculeos
08. Aculeos - Obsaď a žij
09. Aculeos - Skins and punks

Rozhovor s Blumem

Čas letí, nikdo ho nestaví, a nejde mu ani konkurovat, doběhnout nebo předběhnout. Od vydání šestého čísla HOW CAN LIMO KID KILL YOUR DREAMS? nějaká doba uběhnula. Ve fun-zinu vyšlo i povídání se sympaťákem Blumem, který dělá spoustu záslužných věcí pro hardcore / punk (nahrává, koncerty, Music For Liberation, hraje v Gattaca, Marnost …), je to fajn chlap a má i smysl pro humor. Číslo vyšlo v omezeném nákladu, bylo ručně udělané, proto s odstupem vypouštím rozhovor do světa jedniček a nul, aby byl dostupný všem, kteří by měli zájem o přečtení. (S)

Otázky: Samuel, odpovídal: Blum.

Ahoj Blume! Zdravím Tě a na začátku našeho rozhovoru se nevyhnu „startovní“ otázce. Představíš se na úvod?

Ahoj Honzo. V první řadě bych ti chtěl poděkovat za rozhovor. Vážím si toho. Nahonit si ego hned ze startu, říkáš. Asi nemá smysl, abych rozepisoval detaily svého života. Začnu teda od toho, co mě baví. Hraju na kytaru v Gattaca a Abstinentia, na bicí v Marnosti, a zpívám v Osawatomii. Pracuji na DIY nahrávacím studiu a dostal jsem se do fáze, kdy některé mé nahrávky vydávají kapely na vinylech. Organizujeme koncerty pod hlavičkou Music for liberation (v Olomouci v Galerii U Mloka a občas v rožnovském Vrahu). Jsem tlustý vegan a mám rád jídlo. Proto mě někteří mohou znát z internetové stránky veganka.cz. To asi stačí ne?

Úctyhodný výčet aktivit, všechny postupně probereme podrobněji. Na začátek bych se ještě zeptal na klasickou rozhovorovou otázku – co Tě k hardcore punku přivedlo a co Tě na něm stále drží?

K punku jsem se dostal přes kamarády. Od konce základní školy jsme začínali hrát na nějaké nástroje a zakládali první kapely. Někdy ve druháku na střední škole (to bylo někdy v roce 2001/2) jsem jel s kamarádama do rožnovského Vraha. Úplně živě si pamatuju první koncert. Byla to Apatia a my jsme spali na nějaké chatě v Rožnově. Od té doby jsme jezdili na Vraha pravidelně. Byla to trochu jiná doba, protože na Valašsku v té době punk hodně žil a na Vraha jezdily plné vlaky punx z našeho města. Samozřejmě, nebylo to jediné místo, kam jsme jezdili na koncerty, a myslím, že v té době nebylo víkendu, kdybychom někam nejeli. Bylo to absolutní nadšení z něčeho, v té době, pro nás nového. To nadšení přetrvává svým způsobem dodnes, jen se do toho všeho míchají věci obyčejného života. Punk se stal mým životním stylem a v přístupu k věcem se to samozřejmě odráží. Kdybych ale přeci jen měl vypíchnout něco, co mě na punku drží, bude to komunita lidí, ve které se cítím bezpečně a mezi „svýma“. Čím jsem starší, tím méně vyhledávám společnost a tak jsem fakt rád, když můžu trávit čas s lidmi, kteří sdílejí podobné hodnoty, jako uznávám sám.

Tuším o čem mluvíš s tou komunitou lidí a vlastním světem. Přesto, srovnáváš svůj svět s životy jiných lidí? Cítíš se nějak výjimečný?

Oba světy se strašně prolínají a někdy mám pocit že žiju dvojí život. Ten „civilní“ se od toho hlavního proudu zase tak moc neliší. Musím se starat, abych měl z čeho zaplatit nájem, nakupuju v nákupáku a volný čas se snažím využít nějakým koníčkem. Samozřejmě i zde jsou rozdíly v přístupu k daným věcem, nemám rád námezdní práci, radši jdu do popelnice za nákupák než dovnitř a koníčkem je nekonformní zábava, jakým je hc/punk. Ale vybírání popelnic ze mě nedělá „výjimečného“. Dělá to spousta dalších obyčejných lidí kteří vědí, co se dá všechno v popelnicích najít. Život "punkáče" je pro spoustu lidí nepochopitelný. Pokaždé musím vysvětlovat, že nejsme rockové hvězdy, když jezdíme hrát po Evropě. Koncertům říkáme koncerty (ne kšeft) a kapely, kterým děláme koncerty, nepotřebují hotel ani večeři v restauraci a obrovskou sumu peněz. Takže svým způsobem se cítím, a vlastně se i snažím být, „výjimečný“. Jen mi nepřipadne důležité dávat to najevo.

Vrátím se k životu „v ghettu“ (ber to s nadsázkou). Punk/hardcore skupiny často reflektují politiku, bezpráví, etc… Některé styly jsou na tom, dá se říct, textově/graficky založeny. Sleduješ Ty politiku? Je podle Tebe nějaká možnost jak něco změnit? Jak být aktivní?

Všude kolem nás je politika. Mezilidské vztahy, vztah ke svému okolí, životnímu prostředí, všechno je politika. Momentálně z velké části nazýváme politikou pouze záležitosti týkající se politických stran. Politika, kdy je za nás rozhodováno lidmi, které jsme si třeba nezvolili. Uvažujeme-li ale o svobodné společnosti, je důležité se zajímat o to, co se děje kolem nás a snažit se to nějakým způsobem ovlivňovat. Stejně tak je důležité začít v první řadě u sebe samých. Možností jak věci měnit je spousta a nemusí to nutně znamenat zapojit se do nějakého hnutí. Změny na lokální úrovni mohou kolikrát znamenat mnoho a nemusí stát zase tolik úsilí. Příkladem může být fyzická/morální podpora lidí osídlující své domy proti vůli exekutorů, jako je tomu třeba ve Španělsku. Jsou to jednoduché věci, které pomáhají lidem v nouzi a vytváří větší míru solidarity ve společnosti. Z takovýchto aktivit ale na druhou stranu může vyrůst silné hnutí, které zasahuje daleko za hranice našeho okolí. 

Máš nějaké osobní „desatero“ podle kterého žiješ a jak by měl obecně i „správný hardcore kid vypadat“?

Žádné „desatero“ nemám. Stejně tak, jak člověk stárne, se vyvíjí jeho priority a k určitým věcem přistupuje postupem času jinak. Takže kdybych si před 10 lety stanovil nějaké desatero, dneska bych devět z deseti bodů porušoval. Jsou ale určité věci, přes které nejede vlak. Žiju veganským způsobem života, jsem abstinent a neužívám žádné jiné drogy. Považuji se za anarchistu a ke spoustě věcem přistupuju kriticky, i když to neznamená, že bych kolikrát žil rozdílným životem oproti majoritní společnosti. Správný „hardcore kid“ by měl v první řadě myslet vlastní hlavou a ne prdelí.

DIY or LIE? Jak se díváš na sponzoring? Aktuálně třeba SCION podporuje/sponzoruje velké množství známých jmen hardcore/punku. Máš na to názor?

Punk pro mě vždy byl, je a bude nezávislý prostor, do kterého si nenecháme kecat. A teď vynechám politickou stránku věci, kdy je pro mě eticky nepřijatelné se zaprodat a propůjčit svůj ksicht jako reklamu. Vezmu to čistě z té osobní roviny. Scéna, kterou si děláme sami, funguje už pěknou řádku let, bez sponzoringu, všechno na přátelské úrovni. Nevím tedy proč to měnit. Největší radost mám, když si můžeme udělat věci sami a dostane se tomu nějakého uznání. Stojí to energii a úsilí, ale ono se to vcelku rychle vrací zpět a věci pak nějak začínají fungovat samospádem. Například naše kapely by nikdy nehrály koncerty po Evropě, kdybychom nebyli dlouhodobě aktivní v hc/punk scéně doma. Samozřejmě chápu, že člověk může mít vyšší a vyšší nároky například na vybavení apod., ale muzika je pro mě v první řadě koníček, který hold něco stojí.

A jak se ty díváš na podporu ze strany SCION?

Asi stejně jako na podporu ze strany Paiste, Zildjian, Marshall a já nevím čím vším jsou běžně kapely sponzorované. Těm firmám nejde o tu kulturu, ale čistě o jejich zisk. Logicky tedy zasahují co nejblíže ke svým cílovým skupinám. Hc/punkových kapel je nepřeberné množství a tudíž i velký potenciál pro všechny firmy točící se okolo hudby/kapel. To, že automobilka podporuje kapely, asi není nic zvláštního, vždyť každá kapela potřebuje auto.

Je špatné být jen vegetarián?

Jako člověk nedokážu říct, co je dobré a co je špatné. Přístupů k vegetariánství je spousta a tak bych nerad naházel všechny do jednoho pytle. Podívám-li se na konvenční vegetariánství (tzn. konzumace mléka/mléčných výrobků, vajec atd.) z pohledu zneužívaných zvířat, tak být jen vegetarián je určitě špatné. Co je dobrého na nuceném a umělém oplodnění, životu ve sračkách, životu bez pohybu, životu v klimatizovaných halách bez světa? Navíc, vegetariánství automaticky neznamená vyhnout se smrti zvířat. Telata nebo kohouti jsou pro živočišný průmysl bezcenní a tak je buď po vylíhnutí naženou do plynu nebo (u telat) vykrmí na umělé výživě a pošlou na jatka. Vegetariánství vnímám pozitivně jako cestu za veganstvím.

„I'm a person just like you, But I've got better things to do, Than sit around and fuck my head, Hang out with the living dead, Snort white shit up my nose, Pass out at the shows, I don't even think about speed, That's something I just don't need. I've got the straight edge.“ … co pro Tebe znamená být Straight Edge?

Straight Edge je pro mě inspirací a berličkou ve chvílích, kdy bych se nejraději „zhulil“. Většina společenských akcí jsou spojeny s konzumací jakýchkoliv drog a přiznám se, že jsou chvíle, kdy bych se na všechno vykašlal, ubalil jointa a hodil za hlavu všechny věci které řeším. Jenže kdybych to udělal, tak zradím sám sebe. Jsem přesvědčen o své osobní abstinenci. Vím, že kdybych to zlomil, hodně by mě to mrzelo. A v těchto chvílích má pro mě straight edge velmi důležitou roli. Nechci aby to znělo divně, ale svým způsobem pro mě sxe znamená osobní hrdost. Život prožívám kvalitněji střízlivý, veškeré mé rozhodnutí nejsou ovlivněny drogovým opojením a proto když se něco posere, můžu být nasraný jen sám na sebe. Proto jsem hrdý. Když odolám. Rád poznávám lidi, do kterých bych vůbec neřekl že jsou abstinenti a po bližším seznámení zjistím, že jsou sxe. Už dávno pominuly časy, kdy jsem měl potřebu si kreslit X-ka po rukou na každém koncertě. Dneska to mám zakořeněné někde uvnitř. Na druhou stranu se nestydím dát si X-ko na ruce na koncertech, kde mě alkohol a hulení opravdu sere nebo na akcích kde to znamená jistou nostalgii. Jedná se vždycky o nějaký akt nesouhlasu, vyjádření názoru.

„Don't smoke. Don't drink. Don't fuck.“ Jaký je tvůj pohled na sex? Mělo by se o něm mluvit? Mám dojem, že v hardcore punk scéně je malým tabu. Vadí Ti grafiky, které dělá Mark McCoy?

Svou sexualitu vnímám jako osobní věc a asi bych se neotevřel širšímu okruhu lidí. Je to ale věc přístupu každého zvlášť. Na obecné rovině bychom se o sexu/sexualitě bavit měli. Celospolečenský přístup k sexualitě je hodně omezený a vyhraňuje se vůči sexuálním menšinám. Pořád je v nás zakořeněn křesťanský model rodiny. Jako anarchista vnímám problém i v těch nejskrytějších projevech nerovnosti. Pro mnohé lidi může být tohle téma hodně intimní nebo trochu i tabu a proto si myslím, že je dobré překonávat bariéry a o přístupu k sexu se bavit. Stírat rozdíly mezi lidmi. Nedokážu říct, jestli je nebo není v hc/punku sex tabu. Osobně se pohybuju v prostředí, kde to tabu rozhodně není. Až mi to někdy bývá trochu nepříjemné. To je ale přesně o těch pohledech na věc. To, co mě osobně může být nepříjemné, pro druhého může být důležité protože ho/ji to v životě omezuje. Snažím se to tedy respektovat a pokud přijde na věc, jsem schopen se zapojit do širších diskuzí/aktivit. Spoustu lidí si plete pojmy sex/sexualita/sexismus. Mají pak pocit, že lidé kteří řeší problémy sexismu (nerovnost na základě pohlaví), vytvářejí právě nějaké tabu v oblasti sexu. Feministky/feministi určitě nejsou asexuální lidé, ba naopak. Je ale hodně důležité řešit nerovné přístupy k opačnému pohlaví. Nastavené genderové role ve společnosti, ve které žijeme, znevýhodňují ženy, ale i muže. Neexistuje, aby žena nechtěla dítě, stejně jako muž musí být živitel rodiny. Hodně toho zůstává i v hc/punkové komunitě. Je dobré se třeba zamyslet nad tím, proč holky v kapelách zastávají nejčastěji pozici zpěvačky nebo basačky. No já vím, ptal jsi se na sex, to jsem už odpověděl, ale když ono všechno souvisí se vším. Na tohle téma by se dalo jistě dlouze rozepisovat, takže to nechám jen v takové všeobecné rovině.

… a vadí Ti grafiky se sexuálními motivy na obalech hc/punk grind nosičů?

Pokud nejsou sexistické nebo jinak ponižující tak je mi to celkem jedno. Osobně mě taková kapela na první pohled spíše odradí, ale každého věc. Grafiky gore-grind kapel mi docela vadí. Přestože většina kapel v tomto stylu mluví o nadsázce, mně to moc vtipné nepřipadne. Loni jsme s Gattacou odmítli hrát na festivale, na kterém měl mimojiné, vystoupit Řezník, který hraje horor hip hop core. Jejich texty jsou plné rasistických, sexistických sraček. Jejich videoklip „Holka v mým sklepě“ je ponižující hnus. Bylo nám vyčítáno, že se jedná přeci o nadsázku a nerozumíme srandě. Sexismus vnímám na stejné rovině jako rasismus nebo jakoukoliv jinou formu diskriminace. Kdyby na většině gore-grindových kapel byli místo znásilňovaných ženských rozřezaní Romové nebo černoši, asi by v hc/punkové subkultuře nebyly tyto kapely vůbec tolerovány. Ale to jsem uhnul trochu od tématu. Jen nastiňuji, proč jsem s motivy se sexuální tématikou opatrný.

Věnuješ se hnutí na osvobození zvířat, povíš o tom něco?

Hnutí na osvobození zvířat je poměrně široký pojem. Zahrnuje jak práci neziskových organizací, tak práci malých skupin pro které je nástrojem přímá akce. Osobně se na hnutí za osvobození zvířat dívám i z té politické roviny. Bez pochyby za zneužíváním zvířat stojí kus lidského rozmaru a ješitnosti. Člověk má pocit, že se dostal na vrchol pomyslné pyramidy. Postavil lidský rozum nad všechny ostatní smysly tvorů a rostlin. Zvířatům jsou odepírány smysly jako láska, hněv, soucit, bolest. Dává nám to totiž vyšší mandát v rozhodování nad jejich životy. Nejsme schopni porozumět jiným tvorům, ale máme jasno v tom, že díky vědě rozumíme všemu. Samozřejmě třeba kráva nebude cítit lásku stejně jako člověk. Ale cítí ji tak jak je ji vlastní. Stejně je to u psa, prasete, kočky nebo slepice. Člověk je jeden z mnoha živočišných tvorů. Nejsme ani nemůžeme být stejní, ale musíme respektovat touhy a potřeby ostatních a snažit se být si rovni. Jsem ale přesvědčen o silném vlivu ze strany politiky a ekonomiky. Živočišný průmysl je hodně důležitou složkou ekonomiky. A tak se ho snaží ekonomický a politický systém hájit a prosazovat zuby nehty. Ať už jsou to výživové normy, státní dotace, lobby, reklama nebo perzekuce aktivistů v hnutí za osvobození zvířat. V USA je hnutí ALF považováno za teroristickou organizaci přesto, že nezavinilo smrt jediného člověka. Ekonomické zájmy jsou povýšeny nad zájmy živých tvorů. Zvířata se stala ekonomickým artiklem a tudíž majetkem. Právo osobního vlastnictví je jako jedenáctým božím přikázáním a je zapotřebí ho hájit a ctít jak jen je možné. Vždycky jsou to státní represivní složky, které zasahují proti aktivistům a aktivistkám.

Otázka na odlehčenou, o čem se třeba bavíte na turné nebo cestou na koncert v dodávce?

Nálada v dodávce je různá. Mění se v závislosti na délce trasy, počasí, hladu, žízni a  množstvím intervalů kdy zastavujeme Mazimu na chcaní. Lada s Hankou většinou usnou po prvních deseti minutách jízdy a v jednom kuse si stěžují, že jim je z auta špatně. Sedí v poslední řadě a většinou s nimi sedí Simča, u které vlastně ani moc nevím, jestli si čte nebo dumá. Z prostřední řady se ozývá lupkání telefonu při psaní sms. Sedí tam totiž Marek. Kde jinde by taky mohl sedět, je to hlavní bavič osádky. Pokud teda neposlouchá trapnou elektronickou muziku a nepíše si sms. Pak tam smrdí Mazi, o kterém si myslíme, že je nemocný na ledviny, protože pořád chčije a jeho pot smrdí jako silný hovězí vývar. Ten se nezdá. Sleduje cestu, poslouchá co se kde v autě řeší a je vždy připraven prakticky na cokoliv. No a konečně jsme se dostali na první řadu, která to všechno řídí a na které všechny výlety prakticky stojí. Se Šamanem se střídáme v řízení. Nikomu tuto funkci nesvěříme, protože Honza má taky svoje záseky a bojí se jezdit s lidmi, kteří nedosahují jeho řidičských hodnot. Jsem asi dobrý řidič. Když řídím, občas i usne. V přední řadě se nejčastěji řeší zvuk, aparáty, nástroje a drby. Společně pak tipujeme co dobrého bude k večeři, hrajeme oplzlý slovní fotbal, posloucháme „Čágo bélo šílenci 1“, zpíváme československou hymnu a vlastně občas je v autě fakt sranda. Zábava je často sexistická, rasistická a ponižující a nebylo by dobré, aby nás někdo slyšel. A vůbec asi bych to už neměl dál rozebírat.

Vrátím se k Tvým kapelám. Marnost myslím trochu vybočuje. Asi chápu, jak se věci mají, ale není to trochu kontraproduktivní hrát black metal pro hardcore kids? Není to jako pouštět na emo párty Hellnation?

Kontraproduktivní to určitě není. Mám dojem, že Marnost je „větší“ kapela než všechny ostatní, které máme. A to zároveň pomáhá i našim dalším kapelám. Možná je to ale dané tím, že Marnost má záběr daleko za hranice hc/punku. Ale tímto směrem jsi tu otázku asi nepokládal. Nicméně Marnost podle mě není black metal. Možná hudebně to k němu má blízko, ale co se týče etiky, je to zakořeněné hluboko v hc/punku. Myslím si, že se ani sami za black metal neoznačujeme. S pravým black metalem jsou spojené myšlenky, které jsou nám spíše protivné a spousta black metalových kapel se pohybuje na hodně tenkém ledě. Co mně osobně na black metalu baví, je atmosféra. Zlo, prázdnota, syrovost. Hardcore jsem začal poslouchat okolo roku 2000. Ze začátku jsem hodně sjížděl Catharsis, Trial, Sunrise, Heaven Shall Burn, Maroon a mraky dalších vegan straight edge metal hardcore kapel. Prostě to, co v té době letělo. Celý ten styl hodně čerpal z death/black metalu. S Touching the Void a potom s Nidal, jsme hráli metal s punkovou etikou, takže k tomuto hudebnímu stylu mám vztah poměrně dlouho.

Jak hodnotíš, když se zpětně podíváš třeba na Nidal?

Nidal byla první kapela, se kterou jsme něco vydali, která opravdu hrála a fungovala jako plnohodnotná kapela. Většina z nás chtěla dělat vegan sxe kapelu. Nikdy jsme ale všichni vegani nebyli, kytarista se stravoval vegetariánsky, ale všichni ostatní jsme do toho byli tak zapálení, že jsme dokázali veganství propagovat jak v textech, tak všude kolem kapely. Když se na to podívám zpětně, přijde mi to trochu pokrytecké, ale v té době jsme to tak cítili. Od posledního koncertu v Praze, po Fluff festu, jsem bubeníka ani kytaristu skoro nepotkal. Zpěvák začal jíst maso a něco takového jsem slyšel i o nich. Docela mě to mrzí a trochu se za to i stydím, nicméně i přesto pro mě byli Nidal strašně důležitá část mého života a jsem za to opravdu rád. Užili jsme si kopec srandy a díky Nidal dneska fungují asi všechny ostatní naše kapely.

Je zbytečné platit za jídlo, když leží v kontejneru? Jaký je Tvůj pohled na věc?

Zbytečné je to jídlo vyhazovat a zbytečné je za jídlo platit všeobecně. Posledních několik let „konťáky“ objíždíme a občas se až divím, co všechno se vyhazuje. V poslední době se podmínky za některými supermarkety zhoršily a taky přes léto jsme konzumovali spíše čerstvou a lokální/domácí zeleninu a ovoce. Každopádně zima/jaro jsou pro nás „konťáky“ dobrá alternativa k nakupování.

Vadí mi propagace dumpster divingu jako alternativního životního stylu. Pro mraky lidí jsou kontejnery jedinou možností jak se dostat k jídlu, protože jednoduše na jídlo nemají peníze. A nikdo z těch lidí nemá zapotřebí to propagovat. Možná by byli rádi, kdyby si to jídlo mohli sehnat jinak. Jsou ve městě místa kam na „konťáky“ nechodíme, protože si tam často hledají jídlo právě tito lidé. Nicméně jsou tady i taková místa kde je toho jídla tolik, že nemám špatný pocit z toho, že beru jídlo potřebnějším.

Je ale dobré o nadprodukci a vyhazování potravin mluvit. Budu asi mluvit hodně zjednodušeně, protože tohle téma se dá roztáhnout hodně do široka. Na poli vědy slavíme úspěchy v oblasti genetického inženýrství. Šlechtíme a geneticky modifikujeme rostliny tak, aby se daly pěstovat ve všech zeměpisných podmínkách, odolávaly všem škůdcům a nemocím. Prý v zájmu hladovějícího chudého světa. Pak se ale podíváme do našich popelnic a vidíme, že v tom asi problém nebude. Cílem této snahy není naplnit základní životní potřebu všech lidí světa, ale vytvořit takové podmínky aby jednoduše všichni museli za jídlo platit. Může se stát, že jednou už nebude možné vysadit jiné plodiny než ty, které dodává třeba Monsanto. Je to hodně zjednodušené. Celkem dost informací z této oblasti se dá najít třeba na greenaction.cz.

Koncerty … děláš/te koncerty v malém prostoru Galerie U Mloka v Olomouci. Jak si vybíráte kapely? Dáváte jim nějaké garance? Jaká je „matematika“ a postup běžného koncertu?

Máš pravdu, koncerty děláme v Galerii U Mloka. Občas se stane, že něco děláme v Rožnově na Vrahu, ale to je spíš výjimka. Galerie je prostor, který je nám a našim aktivitám, velice nakloněný, sic se jedná o prostor pro punkové koncerty mírně netradiční. Galerie je součástí centra drogové prevence, tudíž zde nenajdete za barem alkohol. Na jednu stranu je to celkem omezující, protože odpadá ta část publika, která si zajde na koncert jen tak posedět na pivo. Na druhou stranu na koncerty chodí lidi, které opravdu zajímají zúčastněné kapely a tím vzniká podle mého poměrně příjemná „atmoška“. Výběr kapel je jednoduchý. Buď se jedná o kapely našich kamarádů, kamarádek či známých, nebo k nim máme blízko politicky. Nebo to jsou naše oblíbené skupiny. Koncerty se snažíme dělat jednou za měsíc. Nejsme v Olomouci sami z těch co dělají koncerty a tak se snažíme to nějak nezahltit. Navíc většinu neosobních emailů kapel nebo bookingových agentur ignorujeme a opravdu si vybíráme. Matematika je prostá. Kapely dostanou co se vybere ze vstupného (většinou okolo 70-100 euro), teplou veganskou večeři, koláč, nějaké další jídlo po koncertě, nealko pití, snídani, teplé místo na spaní u nás doma (máme poměrně komfortní ubytování pro 7 lidí, zbytek buď v dodávce nebo na zemi). Sami cestujeme s našimi kapelami a tak nějak se snažíme v organizování koncertů odrážet zkušenosti z jiných míst a naše vlastní potřeby. Moc dobře víme, jak dokáže zlepšit náladu spousta dobrého jídla a příjemné ubytování.

Hardcore/punk vs. rodina. Může to podle Tebe fungovat?

To nedokážu posoudit. Děti nemám a rodiče mi do života už dávno neklejí :). Vzhledem k tomu, že s Hankou oba hrajem v kapelách tak si dokážu představit, že to i v budoucnu nějak bude. Navíc hc/punk scéna není nejmladší a najdou se mraky lidí, kteří můžou být solidním příkladem toho, že punk je rodina a naopak.

Řekneš něco o svém studiu, kde nahráváš?

No, jak jsem se už někde v rozhovoru zmínil, svůj volný čas věnuji DIY nahrávacímu studiu. Potřeba něčeho takového vznikla u našich kapel, později o to jevily zájem další kapely. Pravdou ale je, že nejvíce nahrávám svoje vlastní kapely nebo Remek. Nahrávám v naší zkušebně, která je poblíž litovelského Pomoraví. Voda, lesy a tak. Není to nijak upravená zkušebna, prostě standart. Dvě místnosti, žádný hajzl, topí se v kamnech. Uvažoval jsem už několikrát o zprofesionalizování toho prostoru, ale vyžadovalo by to už poměrně velké náklady, což by znamenalo se tomu věnovat alespoň na poloviční úvazek. Což by nebylo třeba špatné, ale zařekl jsem se, že budu nahrávat kapely, ke kterým mám nějaký vztah. Ať už to lidský nebo se mi prostě a jednoduše líbí jejich hudba, přístup. Zkrátka a dobře, chci nahrávat hudbu kterou nejvíce poslouchám a trávit čas s lidmi kteří mě nebudou srát.

Organizuješ v olomoucké Galerii U Mloka „veganské večeře“. Jak tahle myšlenka vznikla a jak se Vám ji daří rozvíjet?

Veganské večeře neorganizuju. Pravdou je, že jsme před dvěma lety (tím myšleno na podzim 2010), přišli s nápadem organizovat takovéto chvíle setkání. Princip je trochu jiný než třeba veganské hody v Bratislavě nebo v Praze. Návštěvníci a návštěvnice to organizují sami a všechno jídlo je zcela zdarma. Ty doneseš svou večeři a na oplátku si můžeš dát cokoliv z toho, co přinesou ostatní Jediné co je dané, je čas a prostor a také podmínka, že veškeré donesené jídlo musí být veganské. V první řadě touto akcí chceme poukázat na to, že veganské jídlo je kvalitní a rozmanité i bez toho, aniž bychom museli zneužívat zvířata. Má to ale i praktický důvod. Tím, že večeře jsou postavené na čistě veganské bázi omezuješ už opravdu minimálně lidi, kteří se stravují dle nějaké diety. Na večeře v Olomouci chodí i celkem dost lidí kteří jedí maso nebo jiné živočišné produkty. Častokrát to takové lidi motivuje k tomu si více vařit vegansky. Znám lidi, kteří i díky těmto večeřím přešli na veganskou stravu. Pro většinu lidí není problém uvařit a donést veganské jídlo a pro ty kteří nevědí jak na to nebo prostě a jednoduše nemají čas to neznamená zákaz vstupu. Ba naopak. Jsou vítáni všichni a všechny. Chtěli bychom tak vytvořit prostor jako alternativu restaurací, kde dostaneš jídlo a pití jen když si zaplatíš. Doneseného jídla je vždycky víc než návštěvníků. Během celkem krátké doby se tato myšlenka rozšířila do celých Čech a na Slovensko. Místa kde se takovéto večery pořádají, najdeš na našem webu veganka.cz a pořád přibývají další. V Olomouci máme večeře každou poslední středu v měsíci, od 18:30 v Galerii U Mloka a chodí většinou okolo 30 lidí.

Jak jako vegan odpovídáš na otázku „… a čím nahrazuješ bílkoviny?“

Většinou odpovídám jednoduše. Nepotřebuji nahrazovat bílkoviny, protože rostlinné bílkoviny jsou stejně plnohodnotné jako ty živočišné. Luštěniny, speciálně pak cizrna, hrách, sója a tím pádem i tempeh nebo tofu, houby atd. jsou na tom, co se týče množství bílkovin, na podobné úrovni jako maso. Jsem vegan více jako 10 let, mám 105 kg, nepotřebuju přijímat více bílkovin, než dostávám z veganské stravy.

Mají vegetariáni/vegani lepší sex než „masožrouti“? Jak se Ti pozdává propagace bezmasé stravy tímto stylem?
Co se týče propagace tímto směrem, slogan VEGETARIANS DO IT BETTER používala Madonna s tím, že asi měla zkušenosti. PETA se loni rozhodla postavit jednu ze svých kampaní na této vlně. Možná přijdu někomu moc upjatý ale tahle kampaň je strašná. Je sexistická a bagatelizuje akt znásilnění. Tato kampaň je založená na fiktivních výpovědí žen a jednoho homosexuála. Pokaždé si stěžují/libují a nejde z toho někdy moc poznat, jak se jejich partnerům poté co začal s veganskou stravou, zvýšil sexuální apetit. V jednom videu vystupuje žena s monoklem a modřinami a stěžuje si, jak ji bolí po včerejší noci úplně vše. Nepřipadne mi na tom vůbec nic směšného. Abych to shrnul, propagaci veganství v podobě nahoty nebo sexu vnímám jako populistickou blbost. Nic ve zlém.

Pokládám poslední otázku a v té máš plně prostor pro sebe… a můžeš zmínit cokoliv co máš na srdci nebo v hlavě… díky!

Honzo, díky za prostor. Přemýšlel jsem, že se vyhnu klasické otázce nakonec. Ale nedá mi to abych ti to veřejně nenapsal. Tento časák je super, líbí se mi grafika, rozhovory, články. Skoro všechno. Ale jedna věc mi opravdu vadí. Např. v minulém čísle (nejsem si jist jak to bylo v předešlých číslech), jsi neměl jediný rozhovor s nějakou holkou. Celý zin se točí výhradně okolo mužů. Proč? Předpokládám, že to není tvůj záměr. Přitom zajímavých holek v české hc/punk scéně je celkem dost. Nechci aby to vyznělo tak, že by jsi měl nastavit nějaké kvóty 50 na 50,  podle kterých by ses měl držet - spíše to ber jako názor k zamyšlení. Díky moc.

blum | blum@veganka.cz

http://samuelrecords.net/37.html

Podzimní koncerty na SF MINIramp Olomouc

16.10. Same River Twice, My Dead Cat
12.11. Sítě + Kalle
10.12. Aran Epochal, Calvera, Dimitar
12.12. Gattaca, Remek

ESOASISI - ... to se lehce říká nám

10“LP (Silver Rocket)

V ruce držím desku, která zcela koresponduje s nastupujícím podzimem, ochlazováním, prostě časem, který jako by zpomalil životní běh a nechal myšlenky chvilku bilancovat. Impulzem je kapela ESOASISI. Co si pod tím představit? Neřeknu nic, nebo povím, když budeš hledat, dopátráš se stromu života. Uslyšíš klavír, housle a hlas bilancujícího šamana. Silné smutné písničky, šahající až na samé dno lidské skořápky. Bez pozlátka, tím jsou krásné, ikdyž často smutné a temné. Ale pro uvědomění si sebe samého, musíme často překročit pomyslné hranice své mysli, že? Šáháme si na pomyslné dno a pokud se odrazíme, objeví se křídla. Let pak dostane pocit bezstarostnosti. Můžeme ale taky dosednout na dno, utopit se v šedi. Nikdo nevíme co přijde. Ti, kteří si něčím prošli, mohou být šťastní. Mají totiž možnost bilancovat. Narostli jim křídla. Pomyslný krok mají za sebou. Nevím jak je na tom  ESOASISI. Písně, které slyším z desky „... to se lehce říká nám“ znějí jako pokorné písně posledního mohykána – bilancující, klidné a temné. Pokorné grázlovství.

Všechny radosti a strasti, se kterýma se potkáme na životních cestách, si v našich duších dělají čárky. Stejně jako číšník v každé hospodě. Jednou přijde zúčtování, nebo možná všechno vyšumí do prázdna. Každej se ale sám nejspíš dostane do bodu, kdy bude chtít zúčtovat, bilancovat. Nebo alespoň udělat čáru a podívat se zpátky. Na gramec jsem položil krásně udělanou desku. Očekávání jsem neměl žádný. Naprosto mně smetla, a během jednoho večera jsem ji protočil nesčíslněkrát. Čím více jsem jí propadal, tím méně vína bylo ve flašce. Životní bilancování. Přesně tohle mě napadlo. Ten chlapek z desky bilancuje, nahlas zpívá o svém životě? Můžu si o tom myslet cokoliv, všemu nemusím rozumět, ale napsat musím jedno, poslouchám kurva silnou desku, syrovou zápachem prožitého. Mám dojem, že se všechna šeď obyčejných dní se natlakovala do jednoho člověka, slyším jeho šansony. Ikdyž jsem se tomu bránil, často tnou do „živýho“ a jako bych jim rozuměl, prožil jsem je … naprosto souhlasím s popisem desky …

„Sledujte, co vznikne, když se spojí klavír, housle – a hlas vypravěče. Sisi od dob Esgmeq neudělal nic silnějšího; písničky Esoasisi jsou syrový jako zaplivaný nonstopy a rezavý jako starý hřebíky. V podání kohokoliv jinýho by tahle hudba balancovala na hranici kýče, ale když se jí ujme někdo jako Sisi, její účinek je rázem stokrát silnější. Pojítko s Esgmeq? Desetipalcovej formát coby debut. A texty plný obyčejný bolesti, s kterou prostě žiješ, protože se to tak dělá, a protože zatím nic jinýho neznáš. Zatím.“

Vyprávěné příběhy jsou syrové, a často mě z nich až mrazí. Něco podobného jsem na české alternativní scéně již slyšel, ale jmenovat nebudu. Je to již dávno. Hledej. K tomu navíc to piano. Dohromady je to úžasný. Mám strašně pána jménem FEDERICO ALBANESE (na Denovali Records mu vyšla myslím deska) a naprosto oddaně si užívám atmosféru, která dýchne z jeho videa. Jako bych něco podobně „krásnýho“ cítil z muziky Esoasisi. Je to ale proloženo temnem. Kráska a netvor, dvě různý polohy, světy a výsledek zní magicky.

Cítím ty prožitky, osobní cestu. Díky tomu je to silný a strašně uvěřitelný. Věřím tomu! Kazatel ale chybí, je tu spíš vypravěč. Nálada je spíš temná, přitom je v tom všem tolik citu. Může se o něčem takovém říct, že to zní nádherně? Chladná hudba, citlivé tóny. Smutné, naléhavé temné. Tíseň, kterou z hlavy nevyženeš. Je to jako když se probudíš do práce místo ve 4:40 v 7:10. Tísně z vlastního života, kdy Tě prožitky dohánějí u ranního kafe. Punkový chanson brnkající na struny Tvé vlastní duše. Všechno nemusíš pochopit, něco můžeš jen pozorovat, a přesně tohle můžeš udělat s touhle deskou, nemusíš ji pochopit, ale je dobrý si ji poslechnou. Nechat ji na sebe zapůsobit. Zní jako poezie všedních dní … Myslím si, že je důležité, vidět věci - „nahé, obnažené až na kost, takové jaké to je, a bylo to prosté, pravdivé, a svým způsobem nádherné.“ Přesně taková je tahle deska. Díky. Chtěl bys ESOASISI slyšet naživo? Já tedy jo! (S)

silver-rocket.org

 

Seznam skladeb:

1. Otroctví
2. Čas
3. Šedá
4. Vítr
5. Jugoslávie
6. Jablka

SRR 66

CD (Silver Rocket)

Měl jsem rád kompilace, stále mám, a vyhledávat je budu i v budoucnu. Cením si na nich jedné věci - schopnosti zachytit stav vydavatelství, části scény nebo lokality v určitém období. Většinou se na výběrech sejdou hodně rozdílné spolky, spojené nějakým pojítkem, a vytvoří jeden unikátní celek. Různorodost, pestrost, hledání perel …. Rád hledám. Snad i proto, že často je pod lampou největší tma. Proč jsem se o tom rozepsal? Aktuálním “tmelítkem” je SRR, nebo-li stříbrná raketa - Silver Rocket, a výběr se jmenuje “SRR 66”. Brát ho můžeš třeba jako výroční zprávu za roku 66, sorry 2015.

Opravdu si cením, když se propojují rozdílné věci (přístupy), když do sebe soukolí různých ozubených kol začnou zapadat, skřípat, a vytvoří se unikátní stroj běžící v tempu jednoho metronomu. Kapely na SRR 66 výběru k sobě zase moc daleko nemají, jsou z jedné scény, pod vlivem záře jedné rakety, přesto rozdíly v přístupu tady jsou. Poskládat dohromady devatenáct ozubených koleček se týmu stříbrné rakety povedlo poskládat perfektně. SR fungují léta, a za tu dobu se zajisté kolem nich vytvořil jejich svět, aura, snad scéna? Kdo sleduje aktuální dění – ví, a možná ocení propojení všech kapely na jedné kompilaci. Vyšla a lze ji brát jako hlášení o stavu na posádce na stříbrné raketě … hlášení by znělo „připoutejte se prosím, vše je na svém místě, posádka i osazenstvo je v nejlepší formě“.  Na reklamních displejích běží text od ÚV SRR: “V době vinylů, downloadů, kazet a streamů přicházíme s maximálně archaickým formátem: CD kompilací. Vzpomínáte na legendární počiny jako Svinstvo z vesmíru, Ten Years Ego nebo Zwei Kessel Buntes? Tohle CD je zpráva o stavu SR a okolí v roce SRR 66. Každá kapela do toho dala sebe, obal dělal Štěpán Adámek.“

Dveře se zavírají, a my máme před sebou devatenáct skladeb, a stejný počet interpretů, který jsou tak “jiný”, až je to až spojuje. Kapely na Silver Rocket jsem vždycky měl jako těžko stravitelný, přesto vyzařovali jistou auru, která mě lákala k jejich poslechu. Je tady ve hře “jejich svět”,  představa o tom, jak má hudba znít. Specifickej svět, do kterýho jsem se musel proposlouchat, překážky v mysli překonat. Tohle není hodnocení. Je to hlášení o cestě mé mysli. Nelituju. Tahle hudba není pro všechny, zvuky (SRR hluky) mi s léty odkryly svou skrytou krásu tónů, a půvab slov. Snad mi to všechno na “SRR 66” kompilací začalo zapad do sebe. Dalo by se říct, že všechny kapely na SRR znějí nějak “divně”, a jejich textům na chuť nepříjdeš nikdy, nebo až někdy s odstupem pochytáš střípky souvislostí. Je to moc divný, aby se to dalo označit jako rocková muzika, je to moc divný na to, aby se to dalo označit jako punk nebo hardcore. Svět Silver Rocket prostě musíš chtít objevit a právě na tohle se dá “SRR 66” použít naprosto perfektně. Měl jsem něco napsat o kapelách?

Vrátím se ke kompilacím, výběrům. Líbí se mi pro fakt, že seznamují s tváří labelu, části scény, v určitém období. Pokud kompilace zapadne v archivu a po nějakém čase ji vezmu do ruky, mohu si s nostalgií říct - tohle byla skvělá doba. Nemluvím slovy pamětníka, nebo archiváře, zdaleka neschovávám všechno. Kompilace mám moc rád a k mým nejoblíbenějším, které mám stále doma patří následující … In-Flight Program - Revelation Records Collection '97 (Revelation), Doghouse Fifty (Doghouse), On The Cam (Touch And Go), A Tribute To Dischord Records (Millipede Records), Love Still Has Its Meaning (Millipede Records) a V/A 20 YEARS OF DISCHORD (Dischord). Podobně mně baví i aktuální výběr od Silver Rocket, který má navíc i skvělý obal od Štěpána Adámka. Třeba to jednou vyjde i na vinylu? V každém případě CD je stále aktuální TEĎ, a seznámit se můžeš s aktuálním katalogem SRR. Nebo ochutnat, jak asi znějí desky ESOASISI - ... to se lehce říká nám, ARAN EPOCHAL & TAHLE HUDBA - Doba bronzová nebo DĚTI DEŠTĚ - Tyto alba, který jsou již venku. Taky se „projdeš po dně oceánu, uvidíš stromy v jarním rozpuku … „ nebo se „dotkneš tětivy luku“ … Povedenej výběr. (S)

www.silver-rocket.org

 

Seznam skladeb:

1.Kontroll - Pro vás

2.Lyssa - Pongstar

3.Esoasisi - Čas

4.OTK - Zakopáno

5.Unkilled Worker - Rain Down Fire

6.Planety - Dva břehy

7.Aran Epochal (+ Bene) - S

8.Inau - Landland

9.Děti deště - Paseka

10.Calvera - Sakury

11.Or - Západ

12.Unkilled Worker Machine - The Cops Around Here

13.Leto - Tuny vzduchu

14.Fetch! - Dámičky

15.Zkouška sirén - Fóbie ze zamotaných kabelů

16.Tomáš Palucha - Join the Love Gang II (Semiramis)

17.Peleton - Šípky

18.Zutro - Druhá půlka (boty)

19.Five Seconds to Leave - A Lifetime Ain't Enough to Cure This