12“LP gatefold (DIY)
"Co jste vy, byli jsme i my, co jsme my, budete i vy". Tenhle nápis mě kdysi zaujal na jednom malém hřbitově a vybavil jsem si ho s novou deskou Suffer. Po měsících (snad i letech) hybernace nabrali třeboňsko-budějovičtí „4 happy guys“ energii a nasměrovali ji k dalšímu výpadku, bohužel poslednímu. Není to konec smutný, ani nostalgický … kluci prostě dělají tečku a věřím, že se stále najde pár věrných fanoušků, kterým tím udělají radost. Odehrají posledních několik koncertů a zůstane po nich vtipně pojmenované album, vydané na vinylu a jako „free download“ ke stažení na netu. Tečka je to honosná a já osobně si jí velice cením. Po 15 letech něco podobného přijít mělo.
Suffer písničky nikdy nepostrádali notnou dávku melodií a emocí. Nacházím je i na finálním albu, kde na mně všechno působí naprosto vyzrálým dojmem. Označení „full melodic punk rock with lot of emotions“ je prostě stále naprosto vystihující. Jak je vidět, vtipem nedisponují pouze NOFX (to mně napadlo hlavně díky názvu jejich nadcházejícího EP, který by měl být "double A-side"), ale i Suffer – jejich poslední deska je pojmenovaná „BEE-SONGS FROM THE A-CIDE“.
Album kluci sami nahráli, zprodukovali, udělali obal, vydali a sami ho i prodávají. Sympatická cesta. Ani jsem nepředpokládal, že něco podobného ještě někdy přijde. Část našich cest jsme se Suffer šli společně a já na tu dobu stále velice rád vzpomínám. Zpětně se mi vybaví nejedna vtipná historka z dodávky a dnes již vím, že vinylovou podobu, by si zasloužili i další Suffer nahrávky. Čas ale nevrátíš! Za léta hraní si kapela našla své příznivce, kteří na ně nedají dopustit a dokonce jejich logo si jeden nadšenec nechal zvěčnit tattováním na záda. Kluci hráli dlouho a prošli nejednou periodou. Opravdu si velice cením „posledního výpadku“ a snahy, zanechat po sobě desku - vzpomínku. Kluky jsem před týdnem viděl opět na pódiu a cítil jsem obdobný pocit jako vždycky - bylo vidět, že je hraní baví a i oni sami se vrací zpátky v čase.
„BEE-SONGS FROM THE A-CIDE“ je perfektní melodická deska. Myslím, že i jeden z mála pop punkových vinylů, které u nás v ČR doposud vyšly. Pletu se? Vypilovaná je nejen hudebně, ale i kvalitou výroby. Suffer se zaměřili na to, co jim jde nejlépe – melodické kytary, chytlavé melodie a melancholické osobní texty. Zároveň ubrali popovějšího odéru a přidali na energii! Písničky mají švih a nesou se v dokonalé harmonii energie versus melodie. Měl jsem vždy rád veterány melodického punkrocku No Use For A Name (R.I.P.) a těm se na nové desce Suffer podobají nejvíc. Většina písniček je podobně chytlavých a po určité době mně samovolně hrají v hlavě. Hodně podobného mají i s Good Riddance. Suffer hrají od začátku, až do svého konce to, co je baví a na co vsadili u první desky. Aktuálně dostáváme vypilovaný „suffer zvuk“, se vším co k tomu patří. Měli jste Suffer rádi? Věřte, že Vás poslední deska nezklame! Vždycky jsem si myslel, že jejich nejlepší deska, je ta poslední a to platí i teď. Žádné velké stylové výkyvy se nekonají a klukům to hraje lépe než zamlada (pardon). Velkým překvapením je pro mě písnička „Finally“ na B-CIDE straně, která by mohla ihned vyjít na splitu s Joey Cape/Tony Sly (R.I.P.) nebo vedle akustických písniček Farside. Akustická pecka s plným hrncem emocí! Opravdu dobrý! Kluci vždycky poslouchali melodickou muziku a dobrý vkus, v daném stylu, nezapřou.
Víc nemá cenu psát. Desku si může stáhnout, poslechnout a posoudit ji sami. Vinyl končí a mně kupodivu není smutno. Vím, že Suffer díky téhle fošně zůstávají. Vždycky, když ji vezmu do ruky, vzpomenu si na čtyři kámoše a nejedno dobrodružství. Suffer u mě byli nejlepším melodickým punkrockem u nás a po 15 letech, jim to snad mohu říct, že? Vy se na mně za to snad nebude zlobit! Klaním se – díky! S úctou, brůdr Sam (S)
http://www.suffer.cz
PS: Na http://www.suffer.cz v části DOWNLOAD najdeš zdarma kompletní Suffer diskografii, včetně skladeb z kompilací a nevydaných věcí. Najdeš i velice staré předělávky „Rent“ (Pet Shop Boys cover 2002) a „Šváb“ (Kritická Situace cover 2003).
TRACKLIST:
1/ Intro
2/ Call Of Memory
3/ Same Old Times
4/ B-Song
5/ Sleepers
6/ Scary Alley
7/ The Last Drive
8/ Daily Dogs War
9/ One Day
10/ Devil Queen
11/ Finally
12/ Outro
čtvrtek 29. listopadu 2012
čtvrtek 22. listopadu 2012
Empty Hall of Fame – The Road
7“EP (Papagájův Hlasatel records)
Empty Hall of Fame je kapela, která již nějaký ten pátek funguje a za dobu hraní si zajisté stačili najít své příznivce, kteří je podporují. Po 6sti letech existence, změnách v sestavě a několika nahrávkách přicházejí se svým vinylovým debutem. Osobně jsem, ke své spokojenosti sběratele desek, obdobnou nahrávku postrádal. První deska je na světě, dočkal jsem se! Kapela na ní prezentuje svou aktuální tvář a myslím si, že mohu s klidným svědomím napsat, že EP je velice poctivě odvedená práce. Potěší všechny příznivce melodického hardcore punku. Empty Hall Of Fame jsou dva hoši z táhlé obce Libina (okres Šumperk, kraj Olomoucký) + jeden z Přerova a další z Prostějova. Kapela je na cestě a jejich EP se jmenuje „The Road“.
„The Road“ vnímám jako seznámení s novou tváří Empty Hall Of Fame, ale i náznak předpokládaného dalšího vývoje. Bezplatný download vyžaduje několik minut pro umístění na web. Pokud kapela něco nahraje a umístí písničky volně ke stažení, je to fajn, ale vinyl má prostě svou vážnost a hodnotu. Snad jako by sami říkali - stojíme si za tím co děláme. Je moc dobře, že se Empty Hall of Fame rozhodli pro vstřícný krok směrem k vinylu a Papagájův Hlasatel jim ho vydal. Vinyl má prostě svou hodnotu a je za ním hodně práce (i peněz). „The Road je po všech stránkách povedené a opravdu se mi líbí. Velice kladně hodnotím propojení myšlenky (jasná inspirace, ke které se kapela sama hlásí - knížka Cormaca McCarthyho „Cesta“), hudby a grafického zpracování desky. Obal nakreslil a zpracoval Tofu Thrasher a opět nezbývá než složit poklonu. Krásná práce - opět „majstrštyk“. Když se do obrázku zadívám, jako bych viděl zákoutí a čáry odkazovaly na ukryté myšlenky. Líbil se Ti obal RAPSÖD „Pochodeň“? Tvůj hlad po podobné grafice má před sebou další sousto.
Empty Hall Of Fame hrají melodický hardcore punk, říznutí oldschool hardcorem. Nechybějí klasické sekané pasáže, refrény a sbory. Znějí moderně a jejich písničky nepostrádají perfektní melodické nápady. Osobně se mi hodně líbí melancholický nádech, který cítím hlavně z kytary a právě díky němu, mi všechny písničky znějí hodně emotivně. Něco podobného jsem vždycky cítil ze Suffer (Wrong Joke). Nečekej moderně znějící chemický hardcore a zmíněná melancholie, má na „odlišení“ myslím velký podíl. Na singlu jsou čtyři písničky, které se nesou ve středním tempu, znějí jistě a vyhraně. Nahrávka má energii, nápad a myslím si, že ji budu na gramofonu protáčet i po napsání recenze. Dostávám propojení muziky, osobního přístupu a textů, které jsou o osobních pohledech na životy - na problémy, které „trápí“ nejednu generaci hardcore punks. Bohužel jsou stále aktuální, zachycují dnešní rychlou dobu a nechybí v nich moment popíchnutí k povstávání z vlastní apatie.
Singl „The Road“ není o vyhledávání inovátorských přístupů - je poctivě zahraném melodickém hardcore punku, upřímném přístupu a aktivním postoji ke svým životům. Hraje naprosto perfektně a to je ta nejpodstatnější informace z recenze. Mám radost, že poslední dobou vychází (myslím u nás v ČR) stále více melodických hardcore punkových nahrávek … Doufám, že další věci Empty Hall Of Fame přijdou s menším časovým odstupem. (S)
http://www.phr.cz
http://www.ehof.ic.cz
středa 14. listopadu 2012
Aun – VII
AUN … co si pod tím představit? V ruce držím černý gatefold 2LP vinyl, jehož kompozice je laděná ve zcela minimalistickém duchu. Černý obal, logo AUN, názvy skladeb, několik základních informací a logo labelu Denovali Records. Minimalismus, který je náznakem tvorby AUN. Mám tušení, že tohle nebude optimistický poslech. Cesta k pochopení JE dlouhá a tyhle tóny nestráví každý. Pokud budeš chtít dojít do cíle, zaručeně podstup nějakou zvukovou přípravu. Plusem může být otevřená mysl a virtuální likvidace všech očekávání. Pokud Ti nebudou cizí označení/škatulky - „electronic, rock, drone, doom, ambient”, ber to jako plus. Promíchání zlé atmosféry black metalu s post rockem, ambientem a experimentální elektronikou – již tohle je malým náznakem toho, co můžeš očekávat. Vize se nesou na nitkách minimalistických struktur a post rockových pláních. Vánek má nádech mrazivé noci. Tady nejde o to dát naději, zachytit dobu - jde o pocity srovnatelné s bezvýchodností nahé bytosti v ledové pláni. Jak dlouho budu ještě žít? Hodiny? Minuty?
Nějaký čas mám vinyl „VII“ doma. Myslel jsem si, že barva mé kopie vinylu je černá a když jsem jednou, zcela náhodou, otočil desku proti světlu - jen jsem se pousmál, protože tohle je symbolické. Vidím barevný vinyl, normálně černý, ale proti světlu tmavě zelený „haze vinyl“. Na něco přijdeš náhodou, jako v životě, a vzpomenout je na to potřeba i při poslechu AUN.
Moje tušení se naplnila - poslech AUN není nic jednoduchého. Pochopit tohle dílo je těžké, možná nemožné a náročné je „jen“ poslouchat. AUN hrají sebestřednou hudbu, nepřístupnou, zlou a chladnou. Mám z ní mražení, není mi při ní dobře, ale přesto mi zvědavost nedá – desku si stále pouštím. Vím, že procházet se v temném lese nedokáže každý. Stejné je to s poslechem AUN. Posluchač má svůj prostor, protože snad ani jinou možnost nemá. S každým dalším poslechem se postupně odkrývají různé momenty, dříve ukryté. Vracím se opět k barvě desky, která jde ruku v ruce s tvorbou AUN. Rafinovanost zvuků s konstrukcí pavučiny, neuslyší je každý a celek vylézá na povrch „náhodně“. Je v tom magie, rafinovanost a potažmo i krása. Hřejivý pocit, který v sobě nese pocity stísněnosti. Zvuky, které rozhýbávají soukolí lidské představivosti. Pokud bych slyšel AUN s vizuálním doplňkem, očekával bych temnou magii. AUN - tóny harmonické i rozladěně, monotónní i mystické. Cyklické opakování, oscilovalování s mrazivou náladou polorozpadlého promrzlého chrámu. Temné, bolestivé a místy přemýšlím, že dobrovolně přenosku z vinylu sundám. Záblesk. Teplo. Pohlazení. Krkolomné party proložené „normálními“ postupy. Opakování pocitů. Odlesk dnešní chaotické doby.
Architekt tónů, civilním jménem Martin Dumais, je ve světě zvuků známý jako AUN. Desku „VII“ vytvořil za pomoci několika dalších hudebníků. Osobně jsem neslyšel obdobně nestravitelnou, temnou a nepřístupnou desku (kterou lze poslouchat) jako je „VII“. Slyšel jsem ji nejednou a ke konci se vždy cítím zvláštně – jsem unavený, přesto očištěný, jako po dlouhé horké sprše. Varoval jsem Tě! Teď je to na Tobě! (S).
Nějaký čas mám vinyl „VII“ doma. Myslel jsem si, že barva mé kopie vinylu je černá a když jsem jednou, zcela náhodou, otočil desku proti světlu - jen jsem se pousmál, protože tohle je symbolické. Vidím barevný vinyl, normálně černý, ale proti světlu tmavě zelený „haze vinyl“. Na něco přijdeš náhodou, jako v životě, a vzpomenout je na to potřeba i při poslechu AUN.
Moje tušení se naplnila - poslech AUN není nic jednoduchého. Pochopit tohle dílo je těžké, možná nemožné a náročné je „jen“ poslouchat. AUN hrají sebestřednou hudbu, nepřístupnou, zlou a chladnou. Mám z ní mražení, není mi při ní dobře, ale přesto mi zvědavost nedá – desku si stále pouštím. Vím, že procházet se v temném lese nedokáže každý. Stejné je to s poslechem AUN. Posluchač má svůj prostor, protože snad ani jinou možnost nemá. S každým dalším poslechem se postupně odkrývají různé momenty, dříve ukryté. Vracím se opět k barvě desky, která jde ruku v ruce s tvorbou AUN. Rafinovanost zvuků s konstrukcí pavučiny, neuslyší je každý a celek vylézá na povrch „náhodně“. Je v tom magie, rafinovanost a potažmo i krása. Hřejivý pocit, který v sobě nese pocity stísněnosti. Zvuky, které rozhýbávají soukolí lidské představivosti. Pokud bych slyšel AUN s vizuálním doplňkem, očekával bych temnou magii. AUN - tóny harmonické i rozladěně, monotónní i mystické. Cyklické opakování, oscilovalování s mrazivou náladou polorozpadlého promrzlého chrámu. Temné, bolestivé a místy přemýšlím, že dobrovolně přenosku z vinylu sundám. Záblesk. Teplo. Pohlazení. Krkolomné party proložené „normálními“ postupy. Opakování pocitů. Odlesk dnešní chaotické doby.
Architekt tónů, civilním jménem Martin Dumais, je ve světě zvuků známý jako AUN. Desku „VII“ vytvořil za pomoci několika dalších hudebníků. Osobně jsem neslyšel obdobně nestravitelnou, temnou a nepřístupnou desku (kterou lze poslouchat) jako je „VII“. Slyšel jsem ji nejednou a ke konci se vždy cítím zvláštně – jsem unavený, přesto očištěný, jako po dlouhé horké sprše. Varoval jsem Tě! Teď je to na Tobě! (S).
Seznam skladeb:
A1 Drainbow
A2 Broken Hill
A3 Consumed By Flies
B1 Falcon
B2 Black Hole
C1 Sky Fire
C2 Stables
D1 Steel Skull
D2 Kwelbo Krong
http://denovali.com
pátek 9. listopadu 2012
SHEEVA YOGA/KUMURU - split
Slovenský label Totalitarianism Still Continues nespí na vavřínech a dává o sobě stále častěji vědět novými nahrávkami. Nedávno vyšlo EP VOCATIO INTERNA/ K.I.T.T. a téměř ve stejnou dobu byl vypuštěn další červ pro nahlodání naší nervové soustavy – společné EP SHEEVA YOGA / KUMURU. Československý split, na kterém vzdávají poctu označení power violence ostravští veteráni SHEEVA YOGA a bardějovští KUMURU. Power Violence žije i v našich končinách! Společná nahrávka je navíc o DIY a nekonvenčním přístupu k vydávání, i hraní.
Opět platí, že odkaz SPAZZ je díky kapelám jako SHEEVA YOGA nesmrtelný! Ostřílení pánové z ocelového města Ostravy svou vášeň ke svým idolům nejen neskrývají, ale pracují s ní. „Pod vlivem” vytvářejí neotřelý (originální) mix power violence/extrémního hardcore. S velkou radostí držím v ruce jejich další nahrávku, která pochází ze stejného nahrávání jako LP „Svět ten čert vem“, tj. nahrané ještě v nepozměněné sestavě s Fidem. LP mělo perfektní zvuk a písničky, i přes svou stylovou krkolomnost a spoustu záseků, vládlo lehkostí a velkým tahem na branku. V podobném duchu se nese i SHEEVA YOGA strana aktuálního splitu. Díky letitým zkušenostem a lásce k hudebnímu stylu, je nahrávka vyhraná a suverénní. Rozhodně stojí za pozornost. Uslyšíme šest písniček - čtyři vlastní, jedna předělávka (Low Threat Profile ) a remix od studiového zvukaře kapely Mrože navíc. Během poslechu dostávám nejedno bodnutí v rytmu 625 rytmiky. SHEEVA YOGA jsou králové krkolomných variací. Jejich nahrávky rozhodně nepatří do kategorie „easy listening“ – a zdá se mi, že větší přímočarost nových skladeb jim dodává ještě větší grády! Texty o něčem a za života, chytré i pichlavé. Líbí se mi „Kolektivní samota“, text o debatování v prostoru uprostřed čtyřech zdí. Nedávno jsem viděl SHEEVA YOGA v olomoucké Galerii u Mloka. Hráli v nové sestavě, navíc se zpěvákem, a nevěřícně jsem sledoval jejich set. Výsledek byl smrtelná hrubá jízda a více emoviolence než bych očekával. Hodně dobrý. Nové energie proudí v žilách a ve vzduchu se snad brzo objeví náznaky dalších novinek! Držím palce a těším se …
Ke KUMURU přistupuji jako ke kapele, kterou jsem ještě neslyšel, ani živě neviděl. Vím jen to, že zde hraje Fero z Different Records (již několikrát bylo logo vidět na obalu desek, které vyšly v kooperaci mnoha labelů). Líbí se mi zpracování singlu, strana SHEEVA YOGA a ke druhé straně přistupuji samozřejmě s očekáváním. Samozřejmě nebyla lichá, KUMURU hrají zajímavě pojatý mix extrémního hardcore, fastcore a power violence. Velice pěkná je popiska od labelu „mix uvrieskaného alternatívno ladeného prasopalu na pomedzí fastcore až power violence“. Neotřelé, hrubé, „prasácké“ a nepřístupné. Texty ze života. Cítím zvláštní staromilský přístup, obdobný jako mají punkové kapely z východního bloku. Hrubý autentický zvuk, ručně dělaný obal, to oboje jen potvrzuje můj velice dobrý dojem. Dalo by se psát víc, ale podstatná je informace – zajímavá kapela, parádní strana a tip pro posluchače hrubé „play fast or don´t“ muziky.
Mám velice rád formát vinylového singlu. Snad jen formát mi postačí k radosti. Co se obalů týče, mám nejraději xerox obaly ve stylu ep´s na Ebullition Records. Naprosto si nepotrpím na klasickou kapsu, preferuji jednoduchý ohnutý obal. Pokud je navíc ručně dělaný, dávám vždy body k dobru. Správně, dostávám se k obalu EP, který je mi sympatický a velice oceňuji nápad s realizací. Je totiž vytištěný na recyklovaném papíru, romskými dětmi ze základní školy. Velice dobrý nápad a navíc se mi líbí jednoduché zpracování. Stačilo napsat - skvělej singl a fast nadšenci neváhejte! (Já vím, máte ho již doma, že?) (S)
http://www.punkgen.sk
Opět platí, že odkaz SPAZZ je díky kapelám jako SHEEVA YOGA nesmrtelný! Ostřílení pánové z ocelového města Ostravy svou vášeň ke svým idolům nejen neskrývají, ale pracují s ní. „Pod vlivem” vytvářejí neotřelý (originální) mix power violence/extrémního hardcore. S velkou radostí držím v ruce jejich další nahrávku, která pochází ze stejného nahrávání jako LP „Svět ten čert vem“, tj. nahrané ještě v nepozměněné sestavě s Fidem. LP mělo perfektní zvuk a písničky, i přes svou stylovou krkolomnost a spoustu záseků, vládlo lehkostí a velkým tahem na branku. V podobném duchu se nese i SHEEVA YOGA strana aktuálního splitu. Díky letitým zkušenostem a lásce k hudebnímu stylu, je nahrávka vyhraná a suverénní. Rozhodně stojí za pozornost. Uslyšíme šest písniček - čtyři vlastní, jedna předělávka (Low Threat Profile ) a remix od studiového zvukaře kapely Mrože navíc. Během poslechu dostávám nejedno bodnutí v rytmu 625 rytmiky. SHEEVA YOGA jsou králové krkolomných variací. Jejich nahrávky rozhodně nepatří do kategorie „easy listening“ – a zdá se mi, že větší přímočarost nových skladeb jim dodává ještě větší grády! Texty o něčem a za života, chytré i pichlavé. Líbí se mi „Kolektivní samota“, text o debatování v prostoru uprostřed čtyřech zdí. Nedávno jsem viděl SHEEVA YOGA v olomoucké Galerii u Mloka. Hráli v nové sestavě, navíc se zpěvákem, a nevěřícně jsem sledoval jejich set. Výsledek byl smrtelná hrubá jízda a více emoviolence než bych očekával. Hodně dobrý. Nové energie proudí v žilách a ve vzduchu se snad brzo objeví náznaky dalších novinek! Držím palce a těším se …
Ke KUMURU přistupuji jako ke kapele, kterou jsem ještě neslyšel, ani živě neviděl. Vím jen to, že zde hraje Fero z Different Records (již několikrát bylo logo vidět na obalu desek, které vyšly v kooperaci mnoha labelů). Líbí se mi zpracování singlu, strana SHEEVA YOGA a ke druhé straně přistupuji samozřejmě s očekáváním. Samozřejmě nebyla lichá, KUMURU hrají zajímavě pojatý mix extrémního hardcore, fastcore a power violence. Velice pěkná je popiska od labelu „mix uvrieskaného alternatívno ladeného prasopalu na pomedzí fastcore až power violence“. Neotřelé, hrubé, „prasácké“ a nepřístupné. Texty ze života. Cítím zvláštní staromilský přístup, obdobný jako mají punkové kapely z východního bloku. Hrubý autentický zvuk, ručně dělaný obal, to oboje jen potvrzuje můj velice dobrý dojem. Dalo by se psát víc, ale podstatná je informace – zajímavá kapela, parádní strana a tip pro posluchače hrubé „play fast or don´t“ muziky.
Mám velice rád formát vinylového singlu. Snad jen formát mi postačí k radosti. Co se obalů týče, mám nejraději xerox obaly ve stylu ep´s na Ebullition Records. Naprosto si nepotrpím na klasickou kapsu, preferuji jednoduchý ohnutý obal. Pokud je navíc ručně dělaný, dávám vždy body k dobru. Správně, dostávám se k obalu EP, který je mi sympatický a velice oceňuji nápad s realizací. Je totiž vytištěný na recyklovaném papíru, romskými dětmi ze základní školy. Velice dobrý nápad a navíc se mi líbí jednoduché zpracování. Stačilo napsat - skvělej singl a fast nadšenci neváhejte! (Já vím, máte ho již doma, že?) (S)
http://www.punkgen.sk
PS: EP seženeš u Olga Hepnarová Records, což je institut pro výuku power violence v Čechách a na Moravě.
Seznam skladeb:
01. SHEEVA YOGA - Spánek rozumu budí příšery
02. SHEEVA YOGA - Kde je ten terč?
03. SHEEVA YOGA - Kolektivní samota
04. SHEEVA YOGA - Radiocyp #2
05. SHEEVA YOGA - Plastic town (low threat profile!
06. SHEEVA YOGA - Mrožovy rozmary senilního marabu (remrož mix)
07. KUMURU - Zlodeji
08. KUMURU - Rusľan
09. KUMURU - Z kola von
10. KUMURU - Šibačka
11. KUMURU - Kino žriedlo
neděle 4. listopadu 2012
Heaven In Her Arms - Duplex Coated Obstruction
Neurčité zvuky, šumy … lze jen těžko odhadnout, co přijde dál. Jako z mlhy se vynořují tóny – emotivní, pulzující. Post rockové plochy, které směřují přímo k našim pocitům. Znějí jako by byly jen přípravou, předehrou pro další dějství, ale sami si tím nemůžeme být jistí. Oscilace nejistot nás bude provázet po celou nahrávku „Duplex Coated Obstruction“.
HEAVEN IN HER ARMS jsou z Japonska a jejich know how je v propojování post rocku s klasickým screamo emocorem. Dělají to s mistrnou razantností a ani sám nevím, jestli je podstatné zabývat se vyrovnaností jednotlivých ingrediencí ve výsledném koktailu. Není, naprosto není - to je má odpověď. Nevím ani, jak moc jsou u nás známý, ale nějaký koncert v ČR již odehráli. Tahle kapela hraje hudbu, která by měla bavit všechny, co ujíždějí na jejich známějších krajanech ENVY a to přirovnání mi přichází na mysl hodně samovolně. Jejich méně známý sourozenec? Asi by to tak šlo říct. HEAVEN IN HER ARMS hrají rafinovaný post rock/screamo emocore, ve kterém se kombinuje živelné pojetí emocore, s modernějším post hc/rockem. Výsledek je samozřejmě hodně vyzdvižený posledními technickými vymoženostmi dnešní doby. Přesto nejde o žádnou chemii a jde o hodně intenzivní dynamickou muziku. Snad by se dalo i napsat sofistikovaný hardcore, ale tenhle výraz raději nechám stranou.
„Duplex Coated Obstruction“ je nahrávka z roku 2009, která u Denovali Records vyšla po dvou letech, v roce 2011 (původní vydané v Japonsku na CD). Náklad byl 500 ks a uslyšíme čtyři písničky na celkové hrací ploše okolo 29 minut. Těsně po vydání „Duplex Coated Obstruction“ vyšel na Denovali i jejich split s francouzskými Aussitôt Mort.
Náznaky … zvraty … naprosto jasná místa a návraty k tápání. Ikdyž se na „Duplex Coated Obstruction“ zpívá, přijde mi, že deska je hodně instrumentální. Zpěvy jsou v nejlepší tradici uvřískaného screamo emocore. Geniální mixování a mastering nahrávky, jako by propojoval dvě naprosto odlišné kapely - post rockovou nosnou linku a utopený screamo živelný bordel. Výsledek má sílu a jen stěží chápu, jak to může pohromadě tak skvěle fungovat. Deska, od které jsem nic nečekal, a přesto se protáčí na mém gramofonu velice často.
Rafinovanost tónů, krásné zvuky, plochy, post rockové bloumání a erupční screamo vulkán, oboje ve vzájemném souboji i souhře. Během poslechu desetipalcové nahrávky „Duplex Coated Obstruction“ nás motivy protínání a překvapování pronásledují neustále. Konfrontace pocitů. Slyšel jsem zatím několik nahrávek z německého labelu Denovali Records a všechno to byly naprosto úžasné desky. Něčím si mně získaly a stejně je na tom i nahrávka HEAVEN IN HER ARMS. Nacházím zde opět „svůj prostor“, místo pro hledání a rozjímání. Zároveň se, jakoby v přímém přenosu, propojují minimálně dva hudební styly.
V nepřeberném množství nahrávek, které v poslední době vycházejí, je stále těžší se zorientovat. Je a vlastně není. Přesto pokud label udržuje jasnou spojovací linii, je vše jednodušší. Pojítkem může být kvalita desek, jejich provedení nebo stylová podobnost. Všechny tři věci teď opakovaně nacházím na další desce od německého labelu Denovali Records.
Desku jsem slyšel nejednou a okdyž budu hodně přemýšlet, nedokážu říct, jestli HEAVEN IN HER ARMS jsou post rock nebo screamo emocore … Jasno mám jen v jedné věci, „Duplex Coated Obstruction“ je skvělá deska a jde o velice zajímavou kapelu. (S)
http://denovali.com
http://heaveninherarms.com
http://www.discogs.com/Heaven-In-Her-Arms-%E8%A2%AB%E8%A6%86%E3%81%99%E3%82%8B%E9%96%89%E5%A1%9EDuplex-Coated-Obstruction/release/3058409
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)