Louty - Lesk a bída života

12“LP (Pirates Press Records)

Dneska je pátek třináctého. Nejsem pověrčivý, ale nejspíš všichni víme, co se o takovém pátku říká, že? Pokud bych poslouchal jen posmutnělou „novou vlnu“, pustil bych si The Cure a byl zamilovaný. Pro posluchače punkrocku může být právě tento den příležitostí projevit zdravou neúctu k pověrám a pustit si punkrock, třeba na gramofonu. Navíc punkrockeři mají páteční večer určitě rádi a je asi jedno, o jaké datum se jedná. Je pátek a pouštím novou desku roudnické party Louty, kterou nedávno pokřtili v pražském klubu 007. Název dostala „Lesk a bída života“ a vyšla na americkém labelu Pirates Press Records. Louty, punkrock, a pokud bys nevěděl, tak mladí lidé „od Labe“ s touto diagnózou: punk rock v srdci maj!

Sleduji mnoho stylů. U punkrocku se americkém držím názvu jedné desky Yacopsae, ale když je muzika dobrá a je za tím cítit srdce, nebráním se tomu. Louty jsou kluci ve věku pánů nebo pánové s duší kluků z města Roudnice nad Labem ve Středočeském kraji. Do Mělníka je to kousek, na kole to dojede i důchodce, a možná si budete pamatovat sympatickou partu Cirguz. Ano, z Mělníku. Za oblíbený nástroj v Louty jsem si zvolil bassovou kytaru, na kterou hraje sympaťák Pedro. Pamatovat si ho můžeš jak z Cirguz, tak třeba z Hippies Chippies, kde úřaduje. Louty jsou ale fajn kapela jako celkem a v každém případě jsou druhou českou kapelou, která vychází na Pirates Press Records. Díky tomuhle sympatickému labelu se zaslouženě dostávají do světa globálního punkrocku! Poslední desky na Pirates Press jsou skvělý, ale k tomu se ještě dostaneme. Teď jsou tady Louty, jejich debutová nahrávka, a je to jedna z povedených novinek u Pirates.

Cirguz byli kluci z Mělníka, co měli punkrock v srdci, Louty jsou kluci z Roudnice, co mají punkrock v srdci. Mám pocit, jako bych svým způsobem trochu naskočil do vlaku přesně tam, kde s Cirguz zastavil. Louty si říkají „dělníci punkrocku“ a album „Lesk a bída života“ je jejich debutová nahrávka. Dostaneš deset pecek melodického punkrocku, ze kterého je cítit, že je zahraný od srdce a s láskou k věci. Na nic si nehraje, je v něm cítit floutkovství, ale i srdečnost. Texty jsou z každodenního života: vztahy, průsery, prostě radosti i strasti. Jsou fajn, je z nich cítit i jistý věkový odstup, bilancování a nadhled. Tohle je punk rock, pochopíš to snadno a určitě k tomu nepotřebuješ větný rozbor.

Jak jsem psal, je pátek večer a „Lesk a bída života“ je perfektním soundtrackem. Všichni žijeme své životy, jak nejlépe umíme. Někdy se daří, jindy to dře, a v každém případě je punkrock z pera Louty fajn! Hodně povedená nahrávka, která perfektně hraje a má super obal! Včera kluci, dneska chlapi, a právě s punkrockem tohoto stylu může kluk v každém zůstat napořád. Jeden můj kamarád říká, že když chlap dostane rozum, je nepoužitelnej, tak pozor na to! Louty, dělníci punkrocku! Rodina, kámoši a punk. Rock over San Francisko, rock on Roudnice nad Labem. (S)

Louty

Pirates Press Records

Desku věnovali Pirates Press Records, díky!

Futile Mourning - March Towards the Death Party

12"LP (Kabinet Records)

Futile Mourning je poměrně nový projekt z našich luhů, hájů, měst a velkoměst. Kapelu tvoří čtveřice z Brna a Orlové, jejíž členy známe především z hardcoreových, crustových a grindových kapel. Společně se vydali novým směrem, cestou temnou a pomalou, ovlivněni atmosférickým funeral doom metalem a nejen jím. Debutová nahrávka vyšla na gatefold vinylu u brněnského labelu Kabinet Records. Zhasni a vydej se na cestu…

Kapela Futile Mourning propojila čtyři přátele, kteří se společně vydali na cestu jiným směrem, než jsme u nich byli zvyklí, pomalou, ponurou a atmosférickou. Obstík, Kubýk, Paul a Marzena – známe je z High Purity, 6Mas, Marne, Impulsealer, Hibakusha, Kandar, The Owl/s a možná ještě dalších skupin. Futile Mourning = Obstik – vocals, noise. Paul – bass, backing vocals. Kubýk – guitar. Marzena – drums. Debut má stopáž kolem 37 minut. Na digitálních platformách jsou to dvě dlouhé plouživé písně, fyzické nosiče jsou doplněny o bonus. Vinyl vychází v pěkném rozevíracím gatefold obalu.

Album je úžasné, je to příběh o mnoha dějstvích. Začínáme skladbou Where Even the Sun Dies (21:21 minut) a z úvodních zvuků se pomalu rodí linka, melancholická a pomalá… Vzbuzuje očekávání i naděje. Je magická a mám nutkání se nechat uchlácholit. Postupně se stává hrubší, ale její zvuk se táhne jako mlha nad ranní loukou. Je to jiskřivé i tísnivé zároveň. Režie skladby je naprosto bravurní. Všechny popisky fungují: funeral doom, epický black metal, psychedelické hlukové plochy, noisové zvuky, ale i postrockové „plochy“. Song působí hluboce lidsky, jako když vstupuji do temného lesa, bojím se, ale vím, že mě ochrání. Skladba je opravdu dlouhá, ale během poslechu se vůbec nenudím; melancholická linka jako by byla mým průvodcem. Je tma a jen zvuky jsou mým průvodcem. Zpěvy jsou epické, lehce utopené v hudbě. Pomyslné hlasy lesa a bolesti. Temné a jiskřivé zároveň, vzbuzuje to ve mně očekávání. Lehce za polovinou mám dojem, že jsme na konci cesty, ale nejsme. Jsem rád a přistihuji se, že poslech je poměrně návykový; postupně se ztrácím v čase i prostoru.

To Seek Shelter In the Dark (15:39 minut) začíná podobně: zvuky, linky a melancholie. Naprosto úžasná je u Futile Mourning práce s náladami a atmosférou. Pracují v metronomicky přesném rytmu, tóny se valí pomalu a s rozvahou. Sleduji pomyslnou spirálu a v jejích závitech se postupně otevírají dveře různých hudebních stylů. Atmosféra je silná, vtahuje do děje. Necítím žádné zlo, snad jen chlad a naději. Představ si, že vyběhneš s čelovkou do temného lesa. S každým metrem budeš zápasit s tím, jestli se vrátit, nebo pokračovat. Budeš šťastný, odhodlaný i vystrašený. Nakonec uvidíš světla místa, kde bydlíš. Ta v tobě vzbudí jistotu, že všechno snad dobře dopadne. Tma vyděsí, ale neublíží, což se o lidech nedá říct.

M.T.A.E. je bonusová skladba a v insertu desky najdeš popisku, že se jedná o poctu anarchopunkové kapele DOOM.

Skladby jsou z roku 2023 a záznam byl pořízen v roce 2025 v Davos Studiu. Nahrávka je „velká“, magická a vtahuje do děje a svých příběhů. Místy mám pocity, jako když jsem před lety slyšel první album Lvmen. Během poslechu si uvědomuji množství ingrediencí, ze kterých je nahrávka složená, přesto mám pocit, jako by mě jen vedla za ruku a já měl svou svobodu a možnost volby. March Towards the Death Party je úžasný debut, emocionální a jiskřivý. Vůbec se s ním necítím špatně a díky poslechu na chvilku zapomínám na problémy všedních dnů. Les může být temný, ale není zlý! (S)

Futile Mourning - Kabinet Records

March Towards The Death Party | Futile Mourning

Desku věnovali Kabinet Records, díky!

Katastr – Mraw

12“LP (Kabinet Records)

Po deseti letech fungování vypouštějí Katastr své debutové album s názvem Mraw. Elektronika a experimentování – to jsou slova, která je možné použít při popisu kapely. Katastr na albu otevírají dveře do světa nezávislé hudby a elektroniky. Zahoď všechny předsudky, představy a očekávání. Před sebou máš nabídku k výletu, na který budeš potřebovat jen chuť poznávat nové světy. Velkou výhodou Ti může být otevřená mysl a odvaha vstoupit. Album vychází na vinylu u brněnského labelu Kabinet Records a kontury „tripu“ tvoří elektronika, která nechává vzpomenout na techno party z devadesátých let a nezávislou elektronickou hudbu.

Zasvěcení posluchači žánru možná budou znát potřebná propojení, pro pořádek je uvedu – sestavu tvoří Tygr (Blank, C, Waawe, Night) a Sváča (Please The Trees, Slut, Veena). Střih, v hlavě jsem se vrátil do roku 2001, kdy jsem vydal kompilaci My Time Is Over, na které byli Blank, ve kterých Patrik (Tygr) hrál. Byl pro mě velice sympatickou postavou, spojenou s táborskou scénou kolem klubu Orion, Free Dimension Records a Free Dim Festu. Odbočil jsem. Katastr jsou duo: bicí a klávesy. Patrik i Sváča v dokonalé souhře otevírají dveře do světa nespoutaného hudebními škatulkami. Prostoru, ve kterém se potkává „analogový“ a digitální svět. Beaty, hudební linky.

Za dveřmi, které Katastr otevírají, se ukrývá minimalistický svět bez hranic, bariér – je to prostor plný zajímavých zvukových kompozic, energie a svobody. Dostávám impulzy, obrysy následné cesty a jsou to svým způsobem hudební skici – nekonkrétní, monotónní, které vedou pomyslnou myšlenkovou spirálou nad vnímání reality všedních dní. Musím se tomu trochu poddat, dát tomu prostor a reálně se vracím do doby, kdy jsem jako mladý chlapec občas zabloudil i na technoparty nebo house party. Neujížděl jsem na tom, ale svou magii to zajisté mělo. Minimálně se ztratit v čase a prostoru – něco podobného nabízejí i Katastr. Elektrony přeskakují mezi prostory světa počítačových her, technoparty/house party a elektroniky. Album Mraw by mohlo klidně vyjít i na labelu Carcrash Records, který provozoval Shelby Cinca z Frodus.

Slova nedostaneš, v tom jsou Katastr podobní třeba C-éčkům. Impulzy pro představivost přicházejí přes tóny, hudbu. Ke skladbě Catasterism najdeš i AI videoklip, neoptimistický a možná z blízké budoucnosti. Mraw je hodně zajímavá deska; kam se s ní dostaneš, záleží jen na každém posluchači. (S)

kabinetrecords.cz

KATASTR

 

Desku věnovali Kabinet Records, díky!

Ničiteľ – Biela

12“LP (DIY kooperace labelů)

Slovenská experimentální hardcore punková kapela Ničiteľ přichází s novou koncepční deskou pojmenovanou Biela. Album vyšlo digitálně a v kooperaci několika DIY labelů, také na krásném gatefold barevném vinylu. Ničiteľ je trojice ze Spišské Nové Vsi a svou tvorbou propojují hardcore punkový vztek s touhou po zvukovém experimentování. Vyzrálými tóny se nebojí jít „za hranu“ do neprobádaných míst a hrát si se zvukem. V minimalistické sestavě, ve složení basa / bicí / zpěv, tak vytvářejí hodně osobitý zvuk – výrazný, čitelný, propojený s krásným vizuálem, grafickým a textovým sdělením. Vydání alba je podpořeno i videoklipy, kdy posluchač dostává další vizuální impulzy. Biela je jednou z devíti barev, ze kterých je stejnojmenné album poskládáno. Biela, White, Bílá… většinou barva papíru a nejsvětlejší z barev. Biela tvár a ruky chladné. Bez smrti niet života.

Ničiteľ na mně působí zajímavě, poutavě, řekl bych. V ruce držím jejich novinku, na které je vidět a následně i slyšet, že členové kapely o písničkách přemýšlejí v souvislostech. Propojují hudbu, grafiku a snad i nakonec vizuál svých vystoupení. Album Biela je koncepční album a první věc, u které se zastavím, je grafické ztvárnění. Minimalisticky udělaný rozkládací obal je béžový; na něm jsou jen čáry směřující jako větvičky vyrůstající na jaře z mladého stromku a logo Ničiteľ. Každá barva na obalu má i svoji písničku; v přiložené brožurce jsou texty a grafiky. Minimalistické, krásně udělané. Jak se říká, v jednoduchosti je krása a představivosti se meze nekladou.

Hudba a Ničiteľ? Ničiteľ – ničení konvencí a zaběhnutých postupů, přicházejí se zvukem, který je svým způsobem minimalistický, ale nabízí mnoho tváří; je také podnětem pro formování nálad. Krása, vztek a bloumání přicházejí postupně, krok za krokem. Zvuk je výrazný a má mnoho tváří. Cítím emoce, intenzitu a snahu vyjádřit „nějaké“ pocity. Zvuk osciluje mezi minimalistickým, agresivním, a místy až postrockovým. Celkovou atmosféru dotvářejí syntezátory. Po úvodním zvukovém profackování přichází bilancování a prostor na přemýšlení. Ničiteľ na mně působí moderně; vlastně se nezabývám tím, jestli je to hardcore, punk nebo rock. Ničiteľ jsou Ničiteľ, zní osobitě a zajímavě — moderně, nadčasově. Každý z nástrojů zní výrazně: basa, bicí a skvěle s nimi jde „ruku v ruce“ zpěv — řev. Perfektní vokál: řeže, místy zpívá a dodává celku patřičnou brutalitu a bezvýchodnost. Album Biela je temné a naléhavé. Necítím ani minimální snahu o nějaké podbízení se posluchači; proudí jen naléhavost a energie.

Z textů mám dojem, že dostávám impulzy a cítím za nimi člověka, jeho pocity. Citlivého člověka. Nejsou sebestředné, sdělují, přenášejí pocity: „Žiadna vina. A už žiaden krik. Nie som tvoja. Nedlžím ti nič.“ Hudební agrese, podbarvená „post“ odérem a zajímavě pojaté texty společně fungují skvěle. Zpěv to vyzdvihuje ještě o patro výš.

„Vidíš v tej tme lásku?“, poslední část textu písničky Hnedá, věta vytržená z kontextu textu skladby. Emoce, intenzita a sdělení. Tlak i pohlazení, city a pocity, cítím to z alba Biela. Člověk vítězí, tohle není umělá inteligence. Vyznění desky hodně závisí i na tom, jakou mám náladu a chuť propadnout jeho síle. Rozhodně se jedná o zajímavé album, které se ti po chvilce neoposlouchá, protože svojí nápaditostí nabízí nejedno zákoutí. Na obalu desky nenajdeš žádnou lebku, rytíře a v písničkách žádný refrén, tohle někdo zcela určitě ocení. „Na hrobe ľudskosti objatie. Dve miznúce telá.“ (S)

Ničiteľ

PS: Lokální CZ labely, u kterých album seženeš jsou PANIC MOVEMENTS RECORDS ( panicmovements(dot)seznam.cz ) a NA DRUHÉ STRANĚ ŘEKY ( nadruhestranereky(dot)atlas.cz ).

Desku věnovali Ničiteľ, díky!

Thalidomide

(PHR Records/Emergency Records)

Thalidomide jsou pražská hardcore punková kapela, která funguje pěknou řádku let (jako začátek jsem našel rok 1993, snad to sedí). Během let se jim proměnila sestava, stále fungují a s různými časovými pauzami vydávají i své nahrávky. Zajímavé je na nich třeba to, že desky nemají názvy a odlišují se barevně. Horkou novinkou je nová deska, říkejme jí třeba „modré album“, a vyšla nedávno na PHR Records (ve spolupráci s Emergency Records). Grafice vévodí krásná modrá barva a pánové novinku představili na společném podzimním turné s Empty Hall Of Fame, kteří slavili 20 let existence. Album krásně vypadá, stejně tak i hraje, a můžeš si být jistý tím, že dostaneš energetickou injekci vitamínů s energií 80tkových hardcore punkových amerických kapel. Prostě rychlý melodický hardcore punk, zdravě nasraný, a komentují nezdravé společenské dění.

Thalidomide mají venku novou desku a už to lze považovat za zajímavou informaci, pro fanoušky kapely určitě! Bylo by škoda jí nedat šanci, protože je to skvělé a velice pestré album. Hudebně, graficky i názorově — k tomu všem se snad postupně dostanu. Jo, aktuální posilou v kapele na bubenické stoličce je Julo (Antisocial Skills). Pánové nahráli velice zajímavou desku; po zvukové stránce (atd.) jim pomáhal Kejmy, se kterým jsem dělal před mnoha lety fajn rozhovor a v Thalidomide i hrál. Podle informace v insertu deska vznikala v letech 2023–2026 a nejspíš zrála jako víno. Vždycky, když jsem slyšel Thalidomide, vzpomněl jsem si na Dead Kennedys, Circle Jerks a kapely amerického hardcore. První peckou je skladba s názvem „Tech bros můžou za vaše posraný životy“; v úvodu mi hned naskočili Propagandhi — je to skvělý oscilující song, plný energie, emocí a nálad, s českým zpěvem. Thalidomide možná přiznávají kapely, které mají rádi, ale vytvářejí svůj zvuk – melodický hardcore (punk), ve kterém je cukr, srdce i žiletky. Líbí se mi to! Pánové střídají české texty s anglickými a vnímám to naprosto přirozeně. Hned třetí pecka, „Hard-core romance“, je pro mě zvukově esenciální vzpomínkou na české lokální devadesátkové kapely, jako byli Clean Slate, Kritická Situace atd. — těžko to popsat: zvláštní emotivní melodický zvuk, který nezněl ani jako rock, ani jako punk, jaký jsem tehdy znal. V té době jsem to vnímal jako něco naprosto nového a svěžího, nutného dalšího studia. „Hard-core romance“ zní podobně svěže a v závěru dostaneš i malý hudební kvíz. Uhodneš? Měl jsem to štěstí, že jsem Thalidomide viděl na oslavě narozenin v olomouckém SF MINI a podobně jako jsem nadšený z nového alba (a to jsme u páté pecky), jsem měl i pocit z jejich vystoupení. Intenzivní set, žádné divadlo, vděčnost. Thalidomide hrají melodický hardcore, který se mi vždycky líbil; uslyšíš zajímavé melodické linky, ale nikdy to nesklouzne k popu (nic proti). Opravdu často si během poslechu vzpomenu na 90. léta českého hardcore (punk) a nejen na ně. Hardcore je víc než hudba, vnímal jsem to tak vždycky, a Thalidomide servírují přesně takový koktejl — intenzivní muziku s množstvím impulzů (a poznámek ke společenskému dění) v textech a grafice. Není to zvukově ale žádné retro, zvuk je silný a svým způsobem moderní.

Ano, společnost je rozdělená, je ale určitě důležité stát na správné straně a mít názor na věci, se kterými člověk nesouhlasí. Thalidomide nemají názvy u svých desek, odlišují je barevně; jasný a hlasitý názor dostaneš ale na každé z desek. Aktuální barvou je modrá, podobně modrá jako je na deskách Black Flag „My War“, Chaos U.K. nebo Weezer. „Modrá je dobrá,“ slovy interpreta, kterému by ezo věštkyně Jolanda možná řekla: „tady vidím velký špatný“. Nazi Anything... Finally Fuck Off!

Provedení desky je nadstandardní, hi-standard, váha vinylu s obalem se blíží skoro 500 gramům, což je cca váha kazety na kolo Shimano XT, 12speed. Vydavatelská práce je skvělá, vše je vytištěné na vysoké gramáži s laminem, a kromě insertu dostaneš i obsáhlý booklet s texty a komentáři ke světu kolem nás, úhlem pohledu kapely. Krásná práce, za kterou stojí množství času a práce, a jen to podtrhuje hudební vyznění celého alba. Najdeš množství informací, takže pokud se budeš nudit o dlouhých zimních večerech, křížovku máš před sebou. „Naše etika je revoluce, naše estetika je život“.

Thalidomide novinka je super! Chytrý melodický hardcore (punk). Podává se thalidomid s cukrem a všechno nakonec dobře dopadne… protože „klid a pohoda jsou smrtící ideály“. (S)

Thalidomide | PHR profil

PHR Records

Desku věnovali PHR Records, díky!

HEALER – LP ONE

12"LP (Blood Factor Negative)

HEALER je čtyřčlenná kapela ze země „za velkou louží“, z Buffala ve státě New York. Album „LP ONE“ vyšlo digitálně v roce 2018 a ve stejném roce i na vinylu u amerického labelu DSK Records. Rok 2022 přinesl vydání u nás v ČR u labelu Blood Factor Negative. Pokud jsem správně dohledal informace, jedná se o první vydání tohoto labelu. Vzpomeneš si na Dead Heroes Records nebo Doom's Day zine? Jejich DNA najdeš i v krvi Blood Factor Negative a, jak uvádí v popisce na svém profilu, jedná se o „malý non-profit D.I.Y. label specializující se na fastcore, powerviolence, grindcore, extrémní hardcore, deathgrind“. Pro svůj první titul vybrali kapelu HEALER. Je vidět, že vydání dostalo péči, je to celé pěkně udělané, i s barevným vinylem.

HEALER zní bezvadně. Pokud máš rád rychlý hardcore / powerviolence / extrémní hardcore, je to jízda. Členové jsou (nebo byli) aktivní v dalších lokálních kapelách / scéně, například THEY LIVE s nahrávkami na 625 Thrashcore, což je velká nápověda — velké pozdravy Maxovi! Album začíná rychlou peckou pojmenovanou podle věku mé dcery: „Sweet 16“, a je to nasraná, neurotická kopačka do ksichtu celému světu – „ležím v posteli, chci zemřít“. Stopáž je fastcore, cca minuta, a podobného modelu se držíme u všech písniček. Deska má 22 skladeb a zhruba 25 minut, takže žádné vytáčky, jen přímý útok na branku. Ostré, rychlé riffy, čitelný/výrazný zvuk a hrubý ženský vokál. Je to tlak od samého začátku, ale pecky jsou perfektně poskládané, včetně zpomalení v sedmé skladbě „I'm Not Christie“. LP ONE je svěží „fast“ album, které má posluchače hlavně praštit přes držku, podržet ho pod krkem, utahat v pitu a nechat všechny vyřvat se ze svých vlastních trápení. O to tady, myslím, jde; posluchači fastcore to proto milují — je to jednoduché: zahrané krátce, rychle a hlasitě.

HEALER balancují mezi fastcore, rychlým hardcore a power violence. Ano, nebojí se ani míst s těžkým sludge zvukem a zpomalení. Základ ale tvoří extrémní hardcore, frustrace vyřvaná přímo do ksichtu v několika větách. Nemusíš o tom psát romány, stejně jako asi nikdo nečeká, že se bude zpěvák Negative Approach usmívat, že? Je to perfektně napsané, zahrané a přednesené, včetně zmíněných občasných zpomalení a circle pit pasáží. Hlavně je to neurotický TLAK! Někdy to může celé znít nesmyslně, ale nemá to, myslím, smysl hloubkově analyzovat — vztek je vztek. Chcípni. S hardcore je to spojené od počátku – rychlost, nasranost, vztek, frustrace, vyřvat se z toho.

HEALER — rychlý hardcore, agresivní, a z jejich muziky cítíš ten fyzický tlak, snad i pot z pitu, který na tebe přímo působí, útočí. Naskočila mi vzpomínka na Svatého Otce Inyho z Gride, jak říkal „mysli globálně, moshuj lokálně“, a přesně toho hesla se chopil lokální label Blood Factor Negative, když sáhl po HEALER, které určitě ocení i Broňa Fastcorista! Ještě drobnost na závěr: letos vyšla na Deep Six Records v/a kompilace In Gratitude Of Man Is The Bastard "The Brutality Continues", na které HEALER hrají „Blinds“. (S)

Blood Factor Negative

HEALER

Desku věnoval Blood Factor Negative, díky!

SOPLON - s/t

10"MLP (Blood Factor Negative)

SOPLON je audiovizuálním protestem, krátkým a hlasitým. Jejich debutová vinylová nahrávka vyšla začátkem letošního roku na lokálním labelu Blood Factor Negative jako desetipalcový one-sided se sítotiskem potištěnou B stranou. Kapela je trojice z Limy (Peru)/Berlína a hraje na dvě zkreslené basy, bicí a řev. Jedná se o netradičně pojatý powerviolence a jak sami uvádějí na svém profilu: "s kritickými texty odkazujícími na současnou zkorumpovanou peruánskou vládu a policii, která při posledních velkých protivládních protestech v zemi zabila mnoho lidí. Plné naděje, bezmoci a hněvu."

Našel jsem informaci, že v sestavě SOPLON jsou členové Poncho Negro (P/V, Peru) a LÖRI (Screamo, Peru/Německo), kterým vyšla nahrávka na Adagio830 ( adagio830-records.bandcamp.com ). SOPLON přinášejí 9 skladeb zuřivého drum & bass powerviolence, který má hrubý, nasraný a útočný zvuk. Stopáž skladeb je velice krátká; pecky většinou trvají do minuty a jejich dominantou je hlučná, podladěná basa, dvě basy, řev a občasné noisy vsuvky, zpomalení i hlasy z demonstrací.

Na webu Adagio830 jsem našel text, který si dovolím použít: "V posledních leletech Latinská Amerika a Peru zažily sociální a politické otřesy poháněné zoufalou potřebou změny, ale téměř nic nebylo dosaženo a věci jsou skoro stejné. Texty kapely a jejich koncept se ponořují do policejní role, kterou vykonávají občané i policisté, aby získali nebo udrželi kousek iluze moci, i když to hraje proti nim samým. (SOPLÓN znamená udavač, ale také, hovorově a hanlivě, je to způsob, jak někteří lidé označují policisty.)"

SOPLON jsou plní vzteku, ztísněnosti a nasranosti. Desetipalec nejspíš reaguje na události v Peru z loňského září 2025, kdy především v Limě bylo velmi neklidné období. Členové kapely jsou z Limy a svojí hudbou určitě reagují na složité společenské události, které ovlivňovaly jejich životy, a jejich texty reflektují korupci, represe, násilí a celkově hlubokou společenskou frustraci. V září loňského roku vyšli do ulic mladí lidé označovaní jako Generación Z a docházelo ke střetům demonstrantů s policií. Zároveň se v zemi zhoršovala situace s kriminalitou, vraždami a vydíráním. SOPLON nejspíš na svém debutu vypouštějí výbuch dlouhodobě nahromaděné frustrace a nedůvěry ve stát.

Zprávy z tisku: K dnešnímu dni stále platí výjimečný stav, který prezident José Jerí vyhlásil v hlavním městě Limě a v přístavu Callao. Ten omezuje shromažďování, volný pohyb a zakazuje demonstrace. Naopak umožňuje nasazení vojenských a speciálních sil. (2025) Vzhledem k rostoucí kriminalitě byl 22.10.2025 na 30 dní v hlavním městě Limě a v přístavním městě Callao vyhlášen nouzový stav, který omezuje některá ústavní práva a svobody. (2025) Střety při protestu v Peru si vyžádaly sto zraněných. (2025)

Nahrávka mohla klidně vyjít jako sedmipalec, ale nejspíš to byl úmysl vydat skladby na desetipalci, a už je titulní fotka ve větším rozměru lépe vynikne. SOPLON jsou protestním hlasem a jejich zvuk není jen agresivní; určitě je odrazem pocitů lidí z Limy, kteří museli mít pocit, že je stát přestal chránit a naslouchat jim, a to se zcela určitě propsalo do toho, co chce tahle trojice sdělit. (S)

bloodfactornegative.bc.com 

Desku věnoval Blood Factor Negative rec., díky!

Desku věnoval Blood Factor Negative, díky! Blood Factor Negative je malý DIY label specializovaný na fastcore, powerviolence, grindcore, extreme hardcore a deathgrind. V DNA labelu najdeš vzpomínky na Dead Heroes Records.