úterý 27. září 2022

CHARGER - WARHORSE

12“LP (Pirates Press Records )

Zase opět jednou Matt a jeho parta dala vzplanout mému napůl skrytému metalovému srdci, když nepočítám koncert Integrity na Fluffu před pár dny. Charger od roku 2018, tuším, drtí rock‘n‘roll s mnoha přívlastky. Když si pustíš, sám objevíš, co ti to všechno připomíná. Archetypální a šablonovitý R‘N‘R metalománie konce osmedsátých let. Však úvodní „Devastator“ mi připomíná (hlavně textově) mojí oblíbenou skladbu „311. peruť“ z první desky Arakain. Dneska je tahle kapela jen vyšeptale zašlá verze pro nenáročný metal-fans, který už nikdy nikam nic neposunou. Sabaton přímo nesnáším, takže se nechám dál unášet na vlnách Discharge - Charge - Motörhead energie. Kytarový riffy nejsou nijak originální a o to jsou vlastně zábavnější. Jako když se děti pokouší strkat kostičky různých tvarů do správných otvorů. Nakonec vždycky zapadnou. Oldschool partička s oldschool postupy, který všichni máme rádi. Jako napětí před startovním výstřelem v „Summon The Demon“. Kolikrát si to asi slyšel? Přesně víš co a kdy přijde a přesto vyběhneš, když Charger naplno spustí tu svou. Obvykle mě spolehlivě odpudí metalová estetika obalů, výjevů, názvů skladeb a podobně, protože mi to moc připomíná šermíře, amulety z poutě, špatnou náladu jen pro imidž, žonglování s ohněm, Dračí doupě a  vlastně trochu tupější spolužáky a kamarády, ale - aby bylo jasno - nikoho nesoudím. 

Že se podobná deska jmenuje „Warhorse“ je vlastně nevyhnutelný, stejně jako se emo kapela jmenuje po napůl mytické a zajisté romantické ženě. Hammondův orgán? Jak je libo. Tu flažolety, hned potom off-beat doprovázený sólem. Tři až čtyři desetiletý osvědčený recept mi polechtal sluchovody. Nakonec ani ty texty se zavřením obou očí nejsou takový blbosti. Např. lyrika „Dig Your Own Grave“ mi připadá naprosto necynicky příhodná a aktuální, co svět světem stojí. Vlastně Charger měli od začátku moje sympatie především proto, že přišli s nepopulárním recyklovaným formátem, protože to prostě chtěli udělat. Ve stejným formátu si to dokážu představit - další mezera na trhu? V záplavě trendy „apolitische“ black-punk tuctovek, war-paintů a ostnů až po ramena by „svěží“ thrash metálek (víc punk než metal) nebyl na škodu, ne? A už jsme u toho („Sword Of DIO“):
...Falling on a sword / Destiny awaits/ It never ends

„Warhorse“ je super ale už radši končím, než se někdo urazí. Pořád to zní víc punk než celý Rancid. Hoďte si kostkou a pokoj všem! P.S. Vážně by mě zajímalo, jak tahle partička maká naživo. (Štelca)

Charger je poměrně nové jméno spojené s Pirates Press Records a právě „piráti“ jim vydali  během let 2019 - 2022 hned několik singlů a flexi EP´s. Letos jim vyšlo debutní album „Warhorse“, která obsahuje i písničku „Summon The Demon“ - pecku, ve které hostuje Jack Nunn z Hell Fire (RidingEasy Records, thrash metal z Oaklandu). Vrátím se ale k Charger, jsou punkovým trojlístkem z města Oakland (CA, USA) a v jejich sestavě najdeš známá jména - Matt Freeman (Operation Ivy, Rancid, vypomáhal i v MDC, Social Distortion ...), Jason Willer (Alaric, Jello Biafra And The Guantanamo School Of Medicine, The Born Uglys, The Enemies, hrál i v UK Subs ...) a Andrew McGee. Charger na poslucháče útočí chytlavým mixem metalu, hardrocku, rock´n´rollu a punku. 

Heavy metal mě vrací zpátky o mnoho let v čase. Nikdy jsem se na něj ale nechytnul, ani jsem nenaskočil do metalových „návratů“ posledních let. Muzika je to určitě dobrá, ale nepřitáhla si mne silou, jako se to povedlo hardcore punku. Charger nehrají nic moc inovátorského, musím ale říct, že jsou perfektní. Proč? To co hrají, dělají skvěle a hned z několika důvodů: hrají precizně - sázejí na silné riffy, skvěle zahrané, i nahrané. Heavy metalové riffy - prostě „riffy“, a refrény, sóla, sbory. Mix Motorhead, Judas Priest a punku? Poslechni si třeba písničku „Crackdown“ a řekneš, jo! Valí se to kupředu, jako koně z obalu desky „Warhorse“. Čitelná muzika, která nepostrádá šťávu. Když se podíváš na klip k písničce „Crackdown“, asi pochopíš, co mám na mysli. Je radost ty pány sledovat při hraní. Hrají precizně a jejich muzika má punkový odpich a energii. Vlastně všechno tohle, lze ve stručnosti říct i o celé desce „Warhorse“.  Nemá cenu se zeširoka rozepisovat - svět může být jednoduchý, jako muzika Ramones a stejně tak stačí napsat, že pokud máš rád metal punk nebo punk metal, vyzkoušej Charger! Navíc Charger hladiny metalu, hardrocku, rock´n´rollu a punku skvěle propojují!  Tři koně běžící přímo z pekla! (Samuel)

piratespressrecords.com  
charger-eb.bandcamp.com 

Písničku „Summon The Demon“, která vyšla i jako flexi singl, samozřejmě najdeš na debutním album Charger „Warhorse“ (Pirates Press Records, LP/CD/MC - 2022) a navíc tohle flexi Ep je i  přílohou nového How Can Limo Kid Kill Your Dreams? #9.

pátek 1. července 2022

Booze & Glory - Raising The Roof

12"MLP (Pirates Press Records)

Představovat Booze & Glory, by bylo totéž jako nosit dříví do lesa. Ve zkratce - oi punks z Londýna, kteří si své jméno ve scéně za léta hraní vybudovali a myslím, že aktuálně jsou již poměrně "velkou kapelou". Fungují od roku 2009, tři zakládající členové byli z Polska a během let se nevyhnuli ani změnám v sestavě. Venku mají novou nahrávku "Raising The Roof", která vyšla nedávno na Pirates Press Records. 

Booze & Glory o sobě dávají vědět po covid pauze čtyřmi novými skladbami. Silnými, ve stylu moderního oi punku, plného výrazných melodií a "singalongů". Provedení "Raising The Roof" je na EP nadstandartní, ale to je u Pirates Press Records "standartem". Gatefold obal, barevný vinyl - snad si až říkám, jestli to není na singl moc, ale když jsem si písničky poslechl, je mi jasné, že tohle je naprosto zralá kapela, s darem psát skvělý pecky pro svoji "scénu". Tohle provedení má určitě své opodstatnění a hlavně to celý vypadá fakt krásně. 

Písničkám není co vytknout - jsou svěží a energie z nich jen tryská. Všechny jsou plné melodií a mají hodně dobré texty. Vlastně nemohu napsat nějaký "hlubší" rozbor téhle desky, nejsem skinhead. Mohu ale napsat pár slov o tom, jak na mně muzika Booze & Glory působí. Na singlu jsou čtyři pecky, napsané s nepřehlédnutelným talentem, důrazem na melodie a hlavně citem pro to, co „scéna“ potřebuje slyšet a možná nejen ona. Z písniček dýchne povzbuzení, nadšení, empatie i sounáležitost. Ty "melodie" pořád opakuju, ale Booze & Glory s nima umějí velice dobře pracovat, je to melodický, ale není to přeslazený!

Startujeme peckou "Raising The Roof" a nic nevystihne lépe atmosféru, než část textu ... „Jsme připraveni na dobré časy! A jsme připraveni na ty nekonečné noci … bok po boku, všichni za jednoho, jeden za všechny …“. „ Vždy žij svůj život, jako by nebylo zítřka …“ jasný, může to znít jako fráze, ale občas je dobrý tohle slyšet. Minimálně to nakopne a povzbudí. "Betrayed" - ukažte všem svůj prostředníček, nepřestávejte věřit a zkoušet dělat věci znova a znova. Jo, to je rada jak být! Třetí pecka "C'est La Vie" mi náladou připomíná Social Distortion, hodně emotivní písnička. Neměl stejně pojmenovanou písničku i Karel Gott? Možná. Text je o životě, vině a jejím přijmutí a uvědomění si, že život není jen černý a bílý „Přijmu vinu nebo dvě, a snad to zvládnu, toto je svět, ve kterém žijeme …“.  Písnička je nejspíš o pochopení chyb, jejich přijmutí a snaze jít dál. Což je určitě důležitý. Poslední skladba je o návratech do míst, kde člověk vyrůstal nebo nějakou dobu žil. „Procházka starými uličkami, moje spoty před lety, některé voní pořád stejně, ale nejsou to místa, která znám …“. Všichni odcházíme a přesto se do opouštěných míst stále vracíme. 

Super silná deska! Musím to takhle napsat! (S)

piratespressrecords.com 

Ke každé skladbě je i video klip, najdeš na následujících odkazech:
"Raising The Roof" 
"Betrayed" 
"C'est La Vie" 
"The Streets I Call My Own" 

úterý 24. května 2022

The Drowns – Lunatics

12“MLP (Pirates Press Records)

Letošní rok zahájili The Drowns singlem „Know Who You Are“, na kterém měli jednu vlastní písničku a předělávku “Know Who You Are” od Slade. Show pokračuje a v květnu vyšlo šesti skladbové EP "Lunatics". Tahle parta z města Seattle funguje od roku 2018, kdy začali hrát jako trojice. Od EP „The Sound“ je zastihneš již jako čtyřlístek a ve stejné sestavě pokračují na "Lunatics". Podobně jako na předchozích nahrávkách dostaneš bezprostřední, sympaticky podaný, melodický punk rock s příchutí oi a rock´n´rollu. Zahraný je vždy naplno, s úsměvem a pánové s tohle formou přináší i novou nahrávku. Je slyšet, že jsou stále více vyhraní a co víc, že je hraní baví a nebojí se experimentovat. Deska vyšla opět u Pirates Press Records a kapela volně navazuje na svá předchozí alba „Under Tension“ a „View From Bottom“.

Deska se rozjíždí v rytmu rychlého rock´n´rollu, peckou „Live Like Yer Dyin“. Z rozjetého vlaku bravurně přeskočí to melodické pecky "Lunatics". Melodický punk rock je pojítkem, ale každá písnička na "Lunatics" bude trochu o něčem jiném a k melodickému punk rocku se vždycky dostaneme namícháním jiného koktailu. The Drowns bych označil jako svěží kapelu. Vidím čtyři chlapíky, kteří se věnují hraní, posouvají se a snad by se dalo říct – rostou. Je z nich cítit nadšení a snad i díky tomu hrají „s lehkostí“. Ve spoustě věcí, které dnešní doba nabízí, občas cítím otupení. Tihle borci ale nechávají pocítit své nadšení a už jen to je inspirativní. Nahrávce „Lunatic“ toho nejde moc vytknout, tedy pokud se na něj nebudeš dívat černobílou optikou. Je to fajnová melodická deska, dobře zahraná a s výrazným zvukem. The Drowns se drží toho, co jim jde evidentně nejlépe, psát melodické punk rockové písničky. V textech volí různá témata, dokáží napsat silnou písničku třeba o bezdomovectví, o životě bez práce, střídání fajn života na turné a návratů do běžných zaměstnání. Dokáží se i zklidnit a zahrát super pecku jakou je "Look What We've Become'". O tom všem je EP „Lunatic“ a jak jsem zmínil v úvodu, každá ze šesti písniček je trochu jiná. Singl je určitě progresivní, kapela má nějaké nahrávky za sebou a jasně je cítit, že pánové se nebojí experimentovat. Propojují odér melodického punk rocku s rock´n ´rollem, oi punkem, rockem, ale třeba i americkým písničkářstvím.

S novým singlem The Drowns dostávám všechno, co mám na tohle stylu rád – silné melodie a od srdce zahraný punk rock. Parádní deska! (S)

piratespressrecords.com

thedrowns.bc.com

Desku poskytlo vydavatelsví Pirates Press, díky!

neděle 10. dubna 2022

Greynbownes - Bones And Flowers

12“LP (DIY)

Líbí se mi, když je kapela nezávislá a snaží se dělat věci sama a po svém. Přesně to platí pro olomouckou kapelu Greynbownes. Není to tak dávno, co si vlastním nákladem vydali album „Bones And Flowers“. Vyšlo jako krásně provedený vinyl / CD s nádhernou grafikou od Michala Pago Peichla. Oba nosiče zaujmou od prvního pohledu, je to poctivě provedená práce a body navrch už jen za grafiku. Hudebně dostaneme vstupenku do světa heavy rocku, stoner / blues rocku, grunge, psychedelie a všemi přísadami nás budou provázet silné riffy. Greynbownes roztahují křídla a svojí hudbou dávají posluchačům křídla a prostor pro vlastní fantazii.

Pokud Greynbownes neznáš, můžeš se nechat naladit videoklipem k písničce „Dog's Eyes“. Klip byl vypuštěný před vydáním alba a písničku uslyšíš i „Bones And Flowers“ nosiči. „Dog's Eyes“ je krásná písnička, plná magie! Pro úvod / seznámení, si můžeš přečíst povídání s frontmanem Lukášem, které vzniklo v létě loňského roku (2021) a představí kapelu, desku a je to fajn povídání. Greynbownes svojí novinkou vytvořili hmotu, album kterým probublává množství nálad. Je poskládané ze sedmi příběhů o různých dějstvích, kterými posluchače provádí riffy - nesmrtelné, cyklicky opakované, rockově magické a nadčasové. Jejich sílu vyzvedává zvuk, který je z dílny Amáka (Golden Hive Studios). Frontman Lukáš skvěle zpívá, má svůj styl. Za takového pokračovatele by se nestyděl možná ani Jim Morrison nebo Wino. Deska má atmosféru, vládnou jí silné riffy a perfektní zvuk! Vyzdvihnul bych i lehkost, kterou je přímo nasáklá. Všechno je naprosto přirozené, zpěv i muzika a albu (i posluchačům) to dává pomyslná křídla. Protáčím vinyl stále dokola a musím říct, že se to krásně poslouchá. „Bones And Flowers“ nabízí množství nálad a je radost se jimi nechat unášet.

Nahrávka potřebuje čas, prostor. Pokud jí ho dáš, začnou se objevovat ukrytá místa a momenty. Nepostrádá rafinovanost, magii a přes to všechno jí nelze upřít tah na branku. Zároveň je to deska svobodná - dává křídla, a pokud jí neodmítnu, dám jí šanci, jako by mé myšlenky dostávali volnost. Mám z toho takový dojem. Řekl bych, že tohle je hodně dobré album, snad až světové úrovně. Mohl bych se o něm rozepisovat, popisovat, ale jejich muzika má prostě sílu. Sílu hudby. Musím to otestovat i na nějakém Greynbownes koncertě. Za mě skvělý! (S)

greynbownes.bc.com

rozhovor

Desku věnovala kapela Greynbownes, díky!

neděle 3. dubna 2022

Human Fault - No Není Tady Krásně? / Poslední Propadne Peklu

12“LP (Aback Distribuce + více)

Human Fault je kapela z Vyškova. Není to daleko od mého lesního bydliště, ale ještě jsem neměl štěstí je vidět živě. Jejich jméno samozřejmě registruji, přesto intenzivní poslech přichází až s jejich „poslední“ nahrávkou, o které jsem se dozvěděl od mého oblíbeného francouzského dealera vinylů. Následně se mi ozval aktivní cruster Peťa / Aback Distribution, který mi nabídl vinyl na recenzi. Svět je globální a je fajn vidět, že kapela, kterou mám od sebe pár desítek kilometrů, se díky muzice dostane - no minimálně po Evropě. Aback Distribuce je jedním z několika labelů podílejících se na vydání vinylu a další labely jsou z Francie a jeden z Německa. Na LP najdeme první dvě alba „No není tady krásně? (2014) a „Poslední propadne peklu“ (2017), původně vydané na CD. Kooperace jsou super, vždycky si vzpomenu na heslo Svatého otce Inyho (Gride) – „mysli globálně, moshuj lokálně“.

Deska vyšla poměrně nedávno a poprvé můžeme na vinylu slyšet první dvě desky Human Fault a to určitě ocenili vinylový příznivci kapely. Vinyl vyšel za spolupráce Aback Distribution a několika vydavatelství z ciziny - Les Nains Aussi, Perce~Oreille, Maniac Attack Records, Svoboda Records, MALOKA a Deviance. Alba „No Není Tady Krásně? / Poslední Propadne Peklu“ propojuje nová grafika, LP je v potištěném sáčku a jako bonus najdeš plakát. Human Falt hrají melodický hardcore punk se zajímavými nápady a ženským zpěvem. Je to zjednodušená nálepka, ale o mnohém napoví. Posluchač dostane energickou, intenzivní, nálož muziky, která je zároveň hodně osobitá. Melodické kytary, tepající bicí a ženský zpěv, který to celý perfektně tlačí kupředu. Vokál je hrubý – vzteklý, a palba probíhá ostrými - angažovanými texty. Přináší spoustu témat k osobním zamyšlením, což nikdy není od věci. Pokud se zastavím u názvů skladeb, tak minimálně „Odzbrojit“ a „Poselství míru“ jsou témata nadčasová. V bookletu není informace o převzaté písničce uvedená, ale dostaneš i povedenou předělávku „Chromovaná jehla“ od strakonických Telex, jen na začátku neštěká pes.

Human Fault to šlape! Dokáží propojit melodické kytarové nápady, energii a vztek. Všechno do sebe pěkně zapadá, maká to a nechybí „tah na branku“. Osobně se mi asi nejvíc líbí práce s melodiemi a celkově energie obou nahrávek. Human Fault rozhodně nejde upřít, že mají svůj styl a zároveň nezapřou lokální punc, cestu dlážděnou předchozími hardcore punkovými pionýry. Některé členy budeš znát z kapel The Breed, Midnatt Dod nebo Disfukce Mysli. Vinyl seženeš u nás i ve světě, tak neváhej … (S)

abackdistrorecords.bs.com

humanfault.bc.com

Více najdeš i zde!

Desku věnovalo vydavatelství Aback Distribution, díky!

pondělí 7. března 2022

CJ Ramone - Last Chance To Dance

12"LP picture repress (Pirates Press)

CJ Ramone, vlastním jménem Christopher Joseph Ward, své "umělecké jméno" přijal v The Ramones, díky kterým se nejvíce proslavil. Do kapely, dnes již s legendárním statusem, přišel jako poslední. Hrál s nimi na bassu od roku 1989, když odešel původní bassák Dee Dee Ramone a vydržel až do jejich rozpadu v roce 1996. Muziku nepověsil na hřebík ani potom. Hrál v několika dalších kapelách (Ramainz, Warm Jets / Bad Chopper). Debutní sólovou desku „Reconquista“ vydal CJ v roce 2012, tj. před deseti lety. Od té doby stačil nahrát tři další alba a několik singlů. Album „Last Chance To Dance“ vyšlo v roce 2014 a bylo jeho debutem pod hlavičkou Fat Wreck Chords. První tři alba vyšly v roce 2019 jako série picture 12“LP vinylů pod hlavičkou Pirates Press Records. 

Aktuálně má CJ Ramone 57 let a stále drží nad hlavou pochodeň s hořícím „ramones zvukem“. Album „Last Chance To Dance“ pokračuje tam, kde skončil jeho předchůdce „Reconquista“, kterým odstartoval svou sólovou dráhu. Servíruje opět dvanáct chytlavých energických punk rockových vypalovaček. V jejich zvuku se nese odkaz Ramones a zároveň je jasně patrný talent CJ Ramona psát melodické punkrockové pecky a rozvíjet jasně definovaný styl vlastním talentem. Melodie, zapamatovatelné texty, energický punkrock, o tom to celé je.

Album odstartuje písnička „Understand Me?“, která vyšla i na pilotním singlu společně s coverem Black Flag „Rise Above“. Je to melodická pecka, podaná s lehkostí a hodně se drží zvuku The Ramones. CJ rozhodně umí psát písničky přesně v tomhle duchu – jednoduchý, přímočarý, melodický a zapamatovatelný punkrock, s patinou „ramonů“. Ušel s nimi část jejich cesty, tak se mu to asi pořádně zapsalo pod kůži. Písničky jsou ale jeho a má dar do svého zvuku vnášet jistou ležérnost, nadhled. Texty jsou otázkou výkladu a snad i postojů. Jsou mixem milostných textů, příchodů a odchodů, některé jsou o zbraních, dojde i na ztrátu zaměstnání a nástup k pěchotě. 

Picture vinyl je velice pěkně zpracovaný, což je u Pirates Press standart. Přední strana je obal desky a druhou zdobí upravené logo ve stylu The Ramones. Samozřejmě klasicky obsahuje jména členů - CJ Ramone, Steve Soto, David Hidalgo jr. (Social Distortion) a Dan Root (Adolescent, atd.). Doprovodní muzikanti se oproti debutu změnili, zůstal jen skvělý Steve Soto a nově CJ Ramona doprovází David Hidalgo jr. a Dan Root. Určitě bych „vypíchnul“ jméno Steve Soto. Každý určitě ví, že hrál v The Adolescents, Agent Orange, atd. a za pozornost rozhodně stojí I jeho sólová dráha, kterou mám osobně hodně rád (Songs About Girls and Earthquakes).

„Reconquista“ je pomyslnou startovní čarou CJ Ramona a deskou „Last Chance To Dance“ dostáváme svým způsobem její pokračování. Pokud je to pro Tebe novinkou a baví Tě, budeš potěšen informací, že k poslechu jsou venku již čtyři desky. Na netu jsem narazil na jednu recenzi a o CJovi v ni psali - „dokonalý Ramone, který nese prapor a udržuje jméno rodiny“. Asi by tím šlo mé psaní i zakončit, kdo má melodický punk rock, bude myslím nadšený. (S)

piratespressrecords.com

Desku poskytlo vydavatelsví Pirates Press, díky!

čtvrtek 10. února 2022

Sweat - Gotta Give It Up

sa12“LP (Pirates Press Records)

Novinkou na Pirates Press Records je album "Gotta Give It Up" hardcore kapely SWEAT z Los Angeles, kteří o sobě dali poprvé vědět v roce 2020 debutním singlem na Vitriol Records (label kytaristy SWEAT, Justina Smitha). Známá jména v sestavě nový kapel vždycky zaujmou a SWEAT nejsou vyjímkou, najdeš u nich členy Graf Orlock, Dangers, Dogteeth a Ghostlimb. Koncem ledna spatřilo světlo světa jejich debutní album! Uslyšíš na něm deset intenzivních pecek plných výrazných riffů, ostrého zvuku a množství zvratů. Osobně ho protáčím stále dokola!

Ochutnávkou, prvním singlem, která desce předcházela byla skladba ‘Machismo’ nebo studiový živák k písničce "Hit & Run". SWEAT nastínili, co očekávat a v jakých vodách se budeme pohybovat. Kapela rozhodně zaujme moderním a „silným“ zvukem, riffy a množstvím vlivů, kterými je jejich muzika doslova nasáknutá. Přesto, zmíněný moderní zvuk, jako by se protínal se „starou školou“ a styly jako je třeba hardrock. Albu vládne výrazný ženský vokál, podpořený neméně dobrými doprovodnými vokály. Zpěvačka si „jede“ svou linku, celek pěkně „rozčísne“ a jen dodává intenzivnímu vyznění nahrávky. Ale jak to celé zní? Jako silná, intenzivní deska, s parádním zvukem a spoustou energie. Album má svoji atmosféru, svůj švih a drive. Riffy ale vládnou! SWEAT vyvolávají dojem svěží a originální muziky – pulzující a nepředvídatelné, ve které se jednotlivé vlivy promíchali a zní neotřele. SWEAT jsou plni energie, ale k agresivitě mají daleko.

Puzzle alba je poskládané ze střípků různých stylů. Celek drží skvěle pohromadě a zní zajímavě. Osobitě, neotřele a potrhují to zajisté dlouholeté zkušenosti jednotlivých členů v přechozích kapelách. Od prvních vteřin se valý hutný mix, silné riffy a postupně se odkrývají zákoutí, neotřelé vlivy nebo postupy. Ať už hardrock, kontrasty rychlostí a každý jednotlivý nástroj o sobě dá během desek vědět, přesto nezní sebestředně.

"Gotta Give It Up" - čím víc tu desku poslouchám, tím víc mě to baví. Album je hodně pestré, přesto kompatní. Je to je tlak a míří se přímo na branku! Zvuk, riffy, intezita a čitelnost! Skvělá deska a dej jí šanci! (S)

piratespressrecords.com

Desku poskytlo vydavatelsví Pirates Press, díky!