Ivan Brun - Bez komentáře

Kniha, komix.

Nezávislé vydavatelství Centrala zcela určitě nejednou upoutalo pozornost svými tituly a já mám právě před sebou jeden z nich, komix se strohým názvem Bez komentáře. Hned v úvodu řeknu, že to je hodně symbolický název. „Krásná“ barevné publikace s tvrdou knižní vazbou, přináší sbírku komixových příběhů od francouzského autora Ivana Bruna. Napsal jsem „krásné“ publikaci, slovo krása je ale možné použít pouze pro titulní stranu této knihy. Pozor, před sebou máte komix, který není určen dětem a mladistvým. Je možná smyšleným příběhem, ale zaznamenané situace se v různých koutech naší zeměkoule zcela určitě odehráli nebo hůře, možná právě teď odehrávají. 

S titulní stranou krása přichází, ale i končí. Zbytek je brutální záznam, ještě otřesnějších příběhů z lidských životů. Brutální zrcadlo, brutálnímu světu. Pojítkem mezi knižním, komixovým, výtvarným a hardcore punkovým světem je postava autora, Ivana Bruna. Ivan je francouzský grafik a muzikant, kterého si někteří budou pamatovat z kapely Coche Bomba (Lyon). Jeho grafiky najdeš i na různých obalech desek (Zone Infinie, atd.), grafikách, ale kreslil i odsouzené jako soudní kreslíř. Poslechnout si můžeš i jeden díl Modelářů, z prosince loňského roku, kde si Ivanem povídá Banán. Pamětníci vědí, že Ivan maloval i jednu z obálek kultovního lokálního fanzinu Hluboká Orba. Od Coche Bomba mám doma ve sbírce jejich 10“LP Poco O Nada, na kterém Ivan zpívá a kreslil obal. Opět, pokud ten obal znáš, v mnohém napoví o aktuálním komixu. Poznámka pod čarou, já jsem desku dostal od kamaráda Žrouta, který měl obrovskou radost, že mi daroval právě tenhle vinyl, na obalu jen odhalené přirození a je na něm předělané logo Ebullition Records.

Bez komentáře zachycuje střepy světa kolem nás. Různá místa, sociální prostředí, i vrstvy společnosti. Není to ucelené dílo, poskládané je z příběhů, střípků, které jsou zrcadlem. Autor komixu je jako mlčící kreslící žurnalista, zaznamenává příběhy. Bez komentáře, emocí, jako kdyby seděl na mostě a maloval náhodné lidi a události. Ať se stane, co se stane. Nehodnotí, nevylepšuje, nekomentuje, jen zaznamenává. Případné bilancování je na každém, kdo si knihu vezme do ruky, listuje a vnímá. Můžeš být nadšený, omráčený, zhnusený nebo knihu prostě odložíš. Osobně mi chvilku trvalo, než jsem dílo vstřebal a vlastně, abych byl upřímný, naprosto jsem to nedal, nestrávil jsem to. Komix jsem několikrát odložil. Kresby a styl Ivana Bruna mám rád, líbí se mi. Bez komentáře opravdu „bez komentáře“ zachycuje životy lidí, které si nechceš a možná ani nedokážeš představit. Kniha je složená z příběhů, mají různé názvy a odehrávají se na odlišných místech. Různé jsou i postavy a spojuje je snad jen jedno slovo, brutalita.

Ivan má svůj styl kreslířský, ale zcela určitě i novinářský. Události, okamžiky z lidských životů, na které ukazuje pomyslným zrcadlem zachycují zlo, zvrácenost a dvě strany jedné mince. Lidi, které trpí a ty které to těší. Ano, je tady pak ještě další skupina těch, kteří mlčí a doufají, že se jich okolní příběhy nedotknou. Knihu jsem několikrát odložil, neměl jsem na to žaludek. Nakonec jsem se ke konci dostal, ale je to opravdu síla. Chtěl bych napsat, konec dobrý, všechno dobrý. Bohužel tady se k žádnému šťastnému konci nedostaneme. (S)

Centrala

Ivan Brun, Dump Site

Knihu věnovali Dan a Centrala, díky!

HACKER - Memory Cache

12“LP (Phobia Records)

HACKER je australská hardcore parta z města Melbourne. Aktuálně brázdí Evropu a jednou z novinek na Phobia Records je dvanáctipalcový vinyl s názvem Memory Cache. Pokud jste během předchozích dvou vět dvakrát zbystřili, ano u slov „australské hardcore“ a Phobia Records, jste na dobré cestě, HACKER hrají hrubý hardcore a opravdu by byla velká škoda tohle jméno přehlédnout!

Novinka Memory Cache je kompilační vinyl, na kterém najdeš vyprodané nahrávky Pick A Path (2021, Hardcore Victim) + Psy Wi-Fi (2024, Beach Impediment Records, Helta Skelta Records) + demo z roku 2019. Možná si říkáš, všeho je hodně, nic mě už nemůže překvapit. Každý jsme někdy znuděný nebo apatický, nakopnout může pár věcí a jednou z nich je zcela určitě muzika. Tóny plné energie, která přeskočí a najednou je všechno jinak. Samozřejmě, pokud je člověk dostatečně otevřený a dokáže nechat příchozím impulzům volný průběh. Phobia Records strhává moji pozornost stále častěji, hlavně kvalitou svých produktů. Vydavatelské tempo většiny současných funkčních labelů je pekelné a ani Phobia nestojí stranou. HACKER jsem neznal, ale upřímně, je to jízda! Naprosto jim to žeru a chytnul jsem se hned, naprosto stejným způsobem, jako když jsem poprvé slyšel Short Fuse demo, 86 Mentality, Government Warning, Boston Strangler… Intro a od prvních vteřin se hrne hrubý rychlý hardcore punk, zahraný na plno! Hardcore 100%, metalu 0%. DIY jízda!!!

Pokud máš rád moderní hardcore punk, který zní jako stará „ohulená“ 80tková hardcore kazeta, kterou jsi vytáhnul taťkovi z jeho starého walkmana, máš rád kapely z labelu La Vida Es Un Mus, starý UK hardcore punk a výše jmenované party, potom šáhni po téhle desce, myslím, že nebudeš zklamaný. Určitě to musíš slyšet! U mě 100% zásah na první dobrou! Víc o tom asi není potřeba psát, je to hodně svěží a jízda stylem Government Warning - No Moderation! (S)

phobiarecords.bc.com

phobiarecords.net

Desku věnovali Phobia Records, díky!

Noi!se - Fate Of The Union

12“LP (Pirates Press Records)

Noi!se jsou na street punkové / hardcore / oi scéně zavedené jméno a po dlouhých deseti letech jim vyšlo nové album Fate Of The Union. Deska spatřila světlo světa začátkem letošního roku a stylově navazuje na debutové album The Real Enemy. Obě nahrávky jsou pod hlavičkou Pirates Press Records, kam stylově perfektně zapadají. Noi!se se na novince drží svého stylu, poctivě zahraného street hardcore oi punku, s výrazným zpěvem frontmana Matta Hensona. Album přináší desek chytlavých energických pecek, plných melancholie a punkrockových melodií, doplněných o osobní, i politicky laděné texty.

Mé první seznámení s kapelou Noi!se bylo před několika lety, když jim vyšla debutová deska The Real Enemy na Pirates Press Records. S aktuálním albem jsou Noi!se již pětice pokérovaných pánů z Tacoma, ve státě Washington. Jádro kapely tvoří Kenny Dirkes a Matt Henson, kteří spolu mají i akustický projekt Stadium Way, jinak myslím došlo podle fotek v bookletu k jistým změnám v sestavě a Matt Henson se věnuje již jen zpěvu. Noi!se jsou stále hlasem z ulice, které vládnou silné melodie, refrény & slogany „family and unity“ a spousta kérek.

Fate Of The Union to je deset perfektně napsaných, melodických a zároveň energických písniček. Bez klišé a prvoplánových konstrukcí. Funguje to na první poslech a při poslechu na spoustu klasik, známých, i méně zavedených… Cock Sparrer, Blitz, Agnostic Front, H2O, Leatherface, Bishops Green, First Attack, Dropkick Murphys, ale třeba i Rixe nebo The Chisel. Je to melodické, ale i to pěkně "tlačí" kupředu!

Texty nejsou heslovité, ani klišovité a pokud budeš umět dobře anglicky, najdeš za nimi člověka, který o současnosti hodně přemýšlí. Polarizace společnosti, osobní tápání, hledání cest, ale i o věznění, který si každý sám sobě, v sobě samém, tvoříme. Na celém albu se protínají texty reflektují dnešní společnost, dezinformace a tíhu, která dosedá na jednotlivce. Spíš než vztek z toho všechno cítím jisté povzbuzení a melancholii. Hodně se točí kolem individuality, duševního zdraví a vnitřních bojů uvnitř člověka. I zmíněná polarizace společnosti a dezinformace fungují s jistými algoritmy, někdo s tím pracuje. „Kdo potřebuje fakta, když máme ‚Pravdu‘?“ je část textu Media Alchemy. Množství politiků, kteří řídí dnešní svět jsou „ego maniaci“.

Fate Of The Union je dotáhnuté album, na kterém všechno pěkně funguje a drží pohromadě. Stopáž alba je tak akorát, abys po poslední písničce položil jehlu opět na první drážku. Líbí se mi, že ve vzteku, energii, punk rocku, najdeš i poměrně silnou dávku povzbuzení a melancholie! Jo, tohle album doporučuje i Paul Bearer ze Sheer Terror! (S)

Pirates Press Records

K poslechu na profilu NOi!SE.

Desku věnovali Pirates Press Records, díky!

Vychází fun-zine KILL YOUR DREAMS! č.14

Začátkem června vychází další číslo Kill Your Dreams! fun-zinu (pokračování How Can Limo Kid Kill Your Dreams?)! V nepravidelném občasníku najdeš rozhovory, fotky, grafiky a úvahy. Provedení je klasické ve formátu A5 naležato a tentokrát si můžeš přečíst rozhovory Jánem Sudárem (Impulsealer), Julem (Rübänïskö, Antisocial Skills), Jiřinou (Vegalité, Nagaika, Same River Twice atd.), Lu Gregorovou (Urrah, Daleko, Sola pomáhá) od Honzy Hrany, Honzou Duškem (Balaclava, Urrah atd.) od Štelcy, Anthony "Rat" Martinem (Discharge, Varukers atd.) od Branislava Vartovnika. Fotky v tomto čísle jsou od Martina Kalnýho ze Sušice. Cyklokoutek je úvaha o kole Favorit doplněné slovem "profíka" Dejva (Bajkazyl Olomouc) o tuningu téhle klasiky do městské džungle a doplněné o fotky od Jany Kloučkové Kudrnové. Úvahy napsali Mičl, Radim Oliva, Blanka Kissová, Samuel a Daneczek. Skvělou obálku nakreslila ĽU BA (Controlled Existence). Zine vychází DIY nákladem v počtu 150 ks a přílohou je flexi 7“EP US kapely TEENAGE BOTTLEROCKET - READY TO ROLL (Pirates Press Records, 2025). Fun-zine vyzvedávám 05.06.2026 z tiskárny a obratem rozesílám. Díky za případnou podporu! Objednat můžeš na samuelrecords.bigcartel.com nebo na emailu (lepší varianta) samuel.records(dot)seznam.cz.

Fear Of The Known - The Last Song

12“LP (Phobia Records)

Fear Of The Known jsou mezinárodní hardcore punková kapela. Ano, dá se to tak říct, a pro mnohé budou nejspíš „superkapela“, v sestavě jsou známá jména z legendárních skupin jako Chaos U.K., Disorder, War//Plague, Frustration nebo Rose Rose. Jejich debutové album The Last Song vyšlo v reedici začátkem letošního roku, jak jinak než na Phobia Records. To, že vyjde v dnešní době deska v reedici, může hodně napovědět a určitě nebude od věci, si na tohle album trochu posvítit, věnovat mu pár řádků v recenzi a zbytek je již na každém posluchači. Jak se to již několikrát v minulosti několikrát stalo, label Phobia Records mile překvapil a byla velká škoda, si Fear Of The Known nevšimnout, když jejich nahrávku máme na dosah ruky u lokálního labelu!

Slova „Divide and Rot“ se v úvodní stejnojmenné skladbě nesou nad tóny jako mlha na krajinou. Podívej se na obal, zmutované město a pokud by šlo o krajinu, mohla by být zdevastovaná. Na mysl se mi dere otázka, kdo to má všechno na svědomí? Člověk? Nemusíme to moc rozebírat, pusť si zprávy nebo otevři noviny, dobrých novinek, aby člověk pohledal. A do toho vypouštějí Fear Of The Known album The Last Song. Je to již dávno, nebo se mi to teď aspoň zdá, miloval jsem Gameface, kteří měli písničku pod stejným názvem. Fear Of The Known jsou ale pánové ve zralém věku a zaznamenávají zcela jiný příběh, který je plný vzteku a frustrace. Možná je to právě odlesk doby a věcí, které se dějí kolem nás. Můžeš s tím bojovat, napsat o tom písničku nebo to zcela ignorovat a žít. Písnička „Divide and Rot“ odpálila rozbušku a před sebou máš dalších čtrnáct nasraných skladeb, občas až překvapivě melodických. Je to tlak a tempo je vyrovnané po celé album.

Fear Of The Known hrají na jistotu a album The Last Song není žádný experiment, jak fungovat na dálku. Pánové přinášejí vyhraný hardcore punk staré školy, který je obohacený o množství jiných stylů, v rámci extrémních žánrů. Myslím rock´n´roll a jeho švih, punkový přímočarý tah na branku, crust, street punk, d-beat nebo odlesk starých punkových kapel z UK. Všechny skladby do sebe perfektně zapadají, skvěle se to poslouchá a občas si i řeknu, to jsou skvělé riffy! Dojde i na více melodické pasáže, sóla, ale celý to pěkně tlačí kupředu a má to jiskru. Kombinace melodického crustu a klasického UK punku funguje i v roce 2026. Skvělá jízda od zkušených muzikantů, kteří si něčím prošli a přesně vědí, co a jak chtějí sdělit! Pokud máš rád crust/d-beat, starej UK punk, nemůžeš šáhnout vedle. Repress vyšel na pěkném barevném vinylu! (S)

PS: Zajímavostí by mohlo být, že prý jde o projekt fungující převážně na dálku, členové spolu prakticky nezkoušejí, nahrávání probíhá odděleně napříč kontinenty. To jsem se dočetl na netu:).

phobiarecords.bc.com

Phobia Records

Desku věnovali Phobia Records, díky!

Ad Calendas Graecas - Neptej se proč

CD (DIY)

Ano, neptej se proč, ani já se neptám. Vlastně, za chvilku bude skoro rok, co mi přišel email -"Tady Lochnes. Možná budeš znát Yarvar Cocha nebo Ad Calendas Graecas, ve kterých jsem stál za mikrákem. Chtěl bych poslat CD Ad Calendas Graecas na recenzi na czechcore. Vydali jsme si ho nakonec sami asi po 17 letech. Je to sakra dlouho, my víme, ale přesto bychom to rádi dali vědět přes czechcore kámošům a spřízněným kapelám." Omlouvám se, sice mi psaní netrvalo tak dlouho, jako klukům vydat zmíněné CD, ale stejně. Pokud máš rád "rožnovský punk", Ad Calendas Graecas si sami vydali CD pojmenované "Neptej se proč" a najdeš na něm nevydané skladby z let 2004/2007.

Diskografie Ad Calendas Graecas mi v paměti končí někdy v roce 2004, kdy jim na Impregnate Noise Laboratories vyšel split EP s Homoconsumens, o rok předtím jim vydal Mirek na Ultima Ratio velkou desku "...Ztrácíš" a v roce 1999 vyšla demo kazeta. Na CD jsou nevydané skladby z let 2004 (nahrané v Rožnově, Moc Plevele) a 2007 (nahrané ve Vsetíně). Celkem sedmnáct bičů, skladem ze "šuplíku", které po vycházejí po 22 letech a nezůstávají zapomenuté. Pokud mi je známo, vydání je pouze na CD a nevypátratelné je i ve světě jedniček / nul. Možná je to symbolické, Ad Calendas Graecas je latinský termín, který se používá k označení dne, kdy se stane něco, co se nikdy nestane. Je to ale i škoda a vlastně si říkám, že by se možná našel i někdo, kdo by tenhle střípek DIY punkové, dnes již historie, vydal a doplnil lokální českou punkovou vinylovou encyklopedii. 

CD je poměrně skromně vydané, najdeš ale vše potřebné. Titulní strana "Neptej se proč" je podobně laděná jako obal desky "...Ztrácíš ", logo a zajímavá černo/bílá kresba. Nechybí texty a hlavně ostrý hardcore punk. Jedovatý, ostrý i melodický a s tepající rytmikou. 

Ukončím výstřižkem z rozhovoru s Jiřinou (Vegalité), který vyjde v novém čísle Kill Your Dreams! "Kdy je punk starej? Teď o Vánocích jsem byl na pár dní v Beskydech. Konkrétně v Rožnově pod Radhoštěm. Asi málokdo mohl minout tamní plodnou punkovou produkci a scénu... Je velmi specifická. Jazyk je jedovatý, sarkastický a ironický. Plný jinotajů a rýpání. Hudba je svižná a převážně melodická. Vokály jsou z drtivé části srozumitelné (rozuměj: zpívané). No a kdyby se mě někdy někdo zeptal, kde se narodil Jello Biafra, nejraději bych řekl, že právě v Rožnově. No a seděli jsme jeden večer v rožnovském klubu Vrátnice s lidma z kapel jako CO-CA, Innoxia Corpora, Ad Calendas Graecas, MacGyver u piva a klábosili... Věkovej průměr lehce pod půl sta a prostě cítíš, že je to všechno tak hrozně přímý, autentický, stabilní a upřímný, že to ani nikdy zestárnout nemůže. Pokud jsi byl jednou odkojenej autentickým garážovým punkem, zůstane ti to prostě pod kůží. Punková matrika. Punk nikdy nebude starej tím, že zešediví a bude se opírat o hůl... Bude starej jen, když zapomene na své ideály a vcucne ho konzumní mainstream a s ním spojené plytké zájmy a striktně oplocené, sobecké obzory vlastního  dvorku. Svět doma a svět venku musí fungovat v symbióze. A punk je o tom, že “svět venku” je jednoznačnou součástí terče zájmů. Kritizuje ho a snaží se ho měnit k lepšímu. To se ale samozřejmě ne vždy setkává s pochopením širšího okolí, ale o tom to je..." Střípek hardcore punkové historie z Valašska je k dohledání (seženeš na emaily kapely) a je to myslím dobře, věci se mají dokončovat. Nikdy není není pozdě! Zní po těch 22 letech staře? Neřekl bych! (S)

PS: Snad mi může být malou omluvou, že již nemám ani doma, ani v autě, ani v PC CD mechaniku, chvilku mi trvalo, než jsem si mohl kompakt přehrát:).

Kontaktní email loch(dot)seznam.cz.

Bare Escape / VDYD - split

12"LP (Kabinet Records)

Dvě personálně propojené brněnské kapely Bare Escape a VDYD vydávají na Kabinet Records společnou nahrávku, vinylový split dvanáctipalec. Obě party jsou současné moderní uskupení a ve své hudbě s lehkostí kombinují různé tváře emotivní energické hudby. Mají svůj osobitý styl, vlastní tvář a propojující emoce, energii, i harmonii. Všechna stylová označení emo, post nebo indie rock nejsou lichá, co víc, na jedné desce je kapely různě modifikují a vytvářejí zajímavý hudební koktejl. Svěží a současný.

Doba se posouvá rychlostí uragánu. Pokud se budu bavit o Moravě a "emo / indie" kapelách, osobně mám stále v hlavě vzpomínku na My Dead Cat z Brna a The Mood z Babic. Dvě skvělé skupiny, které možná fungovali jen ve špatný čas a na špatném místě. Vzpomínky nevymažu a mám dojem, jakoby po nich Bare Escape a VDYD převzali pomyslnou štafetu. Místní mají určitě jasno, já znám Aleše Gajdošíka (The Mood, De Mood, Ette Enaka) a dále si s dovolením vypomohu promo popiskou - "V jejich tvorbě se setkává energie muzikantských tváří: Aleše Gajdošíka (De Mood, Ette Enaka, Aleshi) a dvojici Tomáš Hruban a David Mikeš (oba VDYD) začátkem roku doplnil Miloš Bogdan (Levantadores, KODDN, Ette Enaka)." Bare Escape a VDYD, v mnohém vnímám podobně jako jejich pomyslné předchůdce. Obě kapely mají své desky, starší i nové, přesto společný vinylový split je určitě fajn nápad, už jen pro archivaci toho propojení, které minimálně v držkách desky zůstane napořád. 

Pokládám přenosku na desku, jehla dosedá, začínám stranou VDYD. Jejich hudba je svěží i křehká, poznat to je od prvních tónů, které oscilují a jiskří. Na cestu se vydávám pozvolna a postupně mi v hlavě vyskakují vzpomínky na různá jména z archivu 90tkového emo (indie). Není ale třeba srovnávat, VDYD jsou osobitá a svérázná kapela. Bravurně vytvářejí proměnlivé nálady, jejich hudba je plná barev, je melancholická, bloumavá, i svižná. Jsou jako noční město, neony svítí, ulice jsou již prázdné a ty jdeš sám, unavený, ale i svým způsobem svěží. Únava postupně mizí, zrychluješ krok, až skoro běžíš. Srdce tluče v rytmu math-rockového metronomu. VDYD přinášejí melancholickou atmosféru, množství nálad, stačí si jen sednou, zhasnout a nechat volně plynout čas. Je to zajímavá exkurze a vůbec to není nuda.

Druhá strana vinylu patří Bare Escape a od prvních tónů je jasně patrné, že mají podobnou krevní skupinu, jsou jako druhá strana jedné mince. Kořeny a ingredience jsou myslím podobné, Bare Escape jsou možná trochu více „rock“ a přímočařejší. Podobně jako jejich parťáci, mají zajímavý svěží zvuk, pěkně jim to hraje a jsou jednou z tváří současné nezávislé kytarové muziky, kterou se vyplatí vyzkoušet. Libí se mi celá nálada desky, její hravost, i jak kytary vytvářejí rozmanité nálady, plochy k bloumání, ale i zákoutí. Náladová muzika, občas se vznášející do rockových výšin, jindy zase do math rockového přemýšlení. Sympatické je i to, že nahrávka vznikla ve studiu zpěváka Aleše, BARN STUDIO.

Mám rád splity a tenhle speciálně bych rozhodně doporučil! Je moc fajn, že Kabinet Records obě kapely podpořil a nechává tak nakouknout pod pokličku brněnské (moravské) nezávislé "kytarové" scény. Bare Escape a VDYD se k sobě perfektně hodí a vzájemně se doplňují. Atmosféra desky je krásná a vydavil se mi i label Touch @ Go a jeho kapely. Velice dobrá letošní novinka na Kabinet Records, kde i vinyl seženeš a třeba k nákupu dostaneš i nějaký dobrý vtip navíc! (S)

bareescape.bc.com 
vdyd.bc.com 
kabinetrecords.cz 

Desku poskytlo vydavatelsví Kabinet Records, díky!