čtvrtek 26. prosince 2013
Cirguz - Konec Punku
7“EP (DIY)
Cirguz je česká punková kapela, lokalizace - Mělník City Punx. V ruce držím jejich sedmipalcové EP, které si kluci loni (2012) vydali vlastním nákladem. Nějaký pátek ho mám doma, ale osud je osud, pouštím ho až teď, téměř přesně v okamžiku, kdy vychází jejich nový singl na Pirates Press. O tom až později … Ano slyšel jsi správně – EP vinyl byl vydaný vlastním nákladem a to v počtu 100 ks (+/-). Kopírovaný obal + navrch dvě CD´s, který mapují historii kapely (CD-C je nahrávka z roku 2007-2009), na CD-Z zachycuje rok 2010). Přesně tento styl vydání, mi je silně sympatický, a je to myslím přesně „to pravé“! Jen to potvrzuje fakt, že to kapela „myslí vážně“. Lichotky stranou, prostě již tohle mi přijde hodně dobrý nápad. Na singlu jsou dvě pecky z loňského roku … „Konec punku“ (že by inspirace knížkou Jaroslava Rudiše? Nic proti.) a „Někdy se stává“.
O kapele jsem toho zatím moc neslyšel, ale o to naprosto nejde, papír je čistej a nepopsanej. Jeden jejich text se jmenuje „Tak mi to nadiktuj“ - kluci si „zapojili své kytary a já jsem jen jejich, do varu mně dostali … „. Šlape jim to myslím skvěle! Hudebně se pohybujeme na vlnách „punk rock“ s melodickou linkou. Texty jsou jednoduchý, stručný, věcný … někdy možná až moc, ale zase si nemusíš nic domýšlet. Cítit je z nich jedna podstatná věc, kluci mají v srdci lásku ke starému punk rocku, rock´n´rollu, skateboardům … ještě k pivu (a holkám?). Témata, která si říkají o to, že budou klišovitý, přesto se mi celkem líbí, hlavně díky jedné věci – texty (i muzika), jsou takový neučesaný, frackovitý a neotesaně upřímný. Hlasitost na maximum, hraj muziku, kterou miluješ a zpívej o radostech, i strastech, co nosíš v srdci. Nemám s tím naprosto problém, přijde mi to sympatický! Tak to má bejt! Všechny texty jsou český, osobně si na tom naprosto nezakládám, ale je to perfektní a určitě lepší, než kdyby byli anglicky …
Cirguz hrajou PUNK, skvělej frackovitej punk. Nějak extra ho neposlouchám, přesto muzika buď „čapne“, nebo jde mimo zorný úhel, že? Cirguz mě naprosto baví. Snad je to i díky, některým hitovým písničkám, hlavně na přiložených cédéčkách. Singl je dobrej, ale pecky jako „Tak mi to nadiktuj“, „Skateboard“, „Fešák alkoholik“ jsou naprosto perfektní adolescentní punkový hymny. Nemůžeš s nima zestárnout! Přiložený jsou dvě CD´s a na každém z nich je jeden akusticky zahraný song. Tahle tvář kapely se mi taky zamlouvá. Písničky vyznívají v trochu jiném světle. Mám rád písničkáře, a je jedno jestli country punkové nebo punkové.
Neříkám, že se mi všechno líbí … cením si, jakým stylem kapela vydala svou první vinylovou nahrávku. Perfektní! Líbí se mi jak písničky, hlavně ty z roku 2010, zní a cením si i toho, že kapela jde na „trh“ s vlastním ksichtem (kůží). Někdy možná můžou působit krkolomně, ale je to z nich, jsou to oni … na nic si nehrají!
Vrátil jsem se v čase, tahle nahrávka mi to umožnila, zavzpomínal jsem na Hysterics, Podivnou formaci a když Suffer hráli ještě jako Wrong Joke … Jestli Vám to něco říká i dnes, zkuste Cirguz! (S)
PS: jen malá poznámka pod čarou k písničce „emo“ … starý „emo“ beru jako základ. Určitě bych doporučoval k poslechu Ebullition records diskografii. Ale asi se v Mělníku motalo v roce 2010, víc než větší množství zoufalých, emo kids nového druhu. Dogmata stranou, není emo jako „emo“.
PS2: aktuálně je venku novej singl s názvem „Tak se zbal“, vyšel na Pirates Press Records.
cirguz.melnicek.cz
úterý 17. prosince 2013
GRIDE / ABORTION – split
7“EP (Totalitarianism still continues)
„Split snů“. Není o něm potřeba psát naprosto nic. Spojení Gride + Abortion mluví za vše. Osobně bych snad jen pogratuloval labelu k průsečíku práce jeho a obou kapel. Split slovenských Abortion / Gride zajisté ozdobí diskografii nejen Totalitarianism still continues, ale i každého nadšeného posluchače extrémní muziky. Ufouni jsou tady, legendy se nevrací, ale jsou stále ve hře. Ať sami chtějí nebo nechtějí, status „legenda“ je obě spojuje. Nebojte se na žádné „nucené práce“ nedojde, tenhle singl senilitou netrpí.
GRIDE. Inteligent zvládá chaos. Extrémní filharmonie pro náročné! Zvuky prachatických hvozdů, které nenechají žádný mozek odpočinout. Musíš se soustředit mladej, být stále ve střehu! Slyšíš tu nádheru? Není to klid lesa, je to odlesk dnešní doby. Že je to rámus? Málo se snažíš! Buď ale v klidu, nehrají to stroje, ikdyž je to tak přesný. Kde to jsem? Nic nevidím. Nebuď smutný, rubikovu kostku taky nesloží každý! Dej to znovu. Hledej. Ozubený kolečka již zapadají? Ta mechanika je strašně jemná, přitom zní tak hrubě že? Hledat se vždy vyplatí. Miluju to.
Z jara letošního roku jsem začal registrovat informace o novém nahrávání Gride. V květnu proběhlo druhé americké turné a jako pohlednici GRIDE dovezli splitko s TURBOKRIEG. První nahrávka je tedy venku. Dvojku držím právě v ruce. Tuším, že se ještě můžeme na dvě pokračování těšit. Nebo se pletu?
Všechno souvisí se vším. GRIDE jsou GRIDE. Jejich pecky na splitu kráčejí po krkolomné cestě. GRIDE navazují na „Záškuby chaosu“ (2011) a od prvních tónu poznáme, že to jsou oni - zběsilé tempo, agresivní, rafinované a přesto čitelné. Nikdo jiný by to podobně nevymyslel (nezahrál). U nových válů slyším „něco“ nového, svěží vítr z hor, pojmenovat to nedokážu. Líbí se mi to. Grind? Extrémní hardcore?
Experimentátorství? Je tam vše! Texty jsou opět velice nadstandartní záležitost. Otevírají množství myšlenkových směrů, které nesou podněty k zamyšlení. Vycházejí z konkrétních věcí a tím směrem nás i vedou. Nechávají prostor pro představivost, přesto posluchače naprosto jasně formují! „Eugene Francois Vidocq“ - text inspirovaný bývalým francouzským trestancem, který se rozhodl nabídnout svou znalost kriminálního prostředí policejnímu aparátu. „Šavlový tanec“ – instrumentálka, aneb GRIDE adaptace hudební věty závěrečného aktu baletu Gajané arménského skladatele Arama Chačaturjana (No ty vole, pánové Vy dokážete překvapit, co vytáhnete za eso z rukávu. Na co se můžeme těšit příště?). Poslední pecka je předělávka Našrot „Malá je naděje“.
Aktualizoval bych modlitbu pro všechny pro všechny věřící - zněla by „óoo Gride, Vy jste tak mocný, Gride vy jste tak velký … „ no jsem tady z Vás všichni úplně v prdeli.“ Já tedy určitě! GRIDE miluju Vás!
ABORTION … veteráni slovenské scény. Působí od roku 1989 a hrají tvrdý uřvaný grindcore staré školy, který na mně působí méně „hitově“ než GRIDE. Tóny nesou zvláštním odtažitý podtón. Snaha zalíbit se je na nule. Hrubé. Autentické. Zloba dnešní ho světa přetvořená do tónů. Texty odrážející dění v naší společnosti, nejedná se o nic smyšleného. Realita. Odlesk doby. Otevři noviny a řvi! Skvělý „murmury“, kterým se dá rozumět. ABORTION strana jsou tři rozbušky „old school“ grindcore. Je tam dle všechno co tam být má. Nejsem znalec. Hodně solidní nálož a osobně se mně líbí více než AGATHOCLES. Jak dlouho, že to hrají? Dvacet čtyři let. Respekt! „Miluj ma večně, dokonaly snob. Budem Tvoje utrpenie alebo Tvoj hrob“.
O GRIDE jsem napsal menší slohové cvičení. ABORTION jsem vzal zkrátka. Kdo vítězí? Nejde o závody ve wrestlingu - rámus opět zvítězil nad lží a nenávistí. Amen! (S)
punkgen.sk
náhled EP
01. GRIDE - Eugene Francois Vidocq
02. GRIDE - Šavlový tanec
03. GRIDE - Malá je naděje (NAŠROT cover)
04. ABORTION - Čakanie v dyme
05. ABORTION - Prostitúcia života
06. ABORTION - Rovno do hlavy
07. ABORTION - Pandorina skrinka
PS: To, že proběhli i nominace Gride na Anděla nejspíš zaslechl každý, dovede si představit písničku „V kundě pany Marie“ live a to v hlavním sobotním vysílacím čase? Já bych to bral jako hodně solidní výkop! Někde jsem četl, co napsal Iny … „hitparády pro nás nemají žádný zvláštní význam. Já, a myslím, že i ostatní, si vážíme především lidí, kteří chodí na koncerty nebo je pořádají, lidí kteří na koncertech paří, jsou odvázaní z naší muziky, koupí si triko nebo desku, vydají nám desku, nechají nás přespat, uvaří pro nás jídlo… Často to dělají i za cenu vlastního prodělku, omezení vlastního pohodlí, jen kvůli tomu, aby nás slyšeli hrát a přijeli jsme do jejich města. Když se někdo dokáže pro GRIDE takhle „obětovat“, je to pro nás to nejlepší ocenění.“
PS2: mrkněte i na video - ABORTION
PS3: Vyšla limitovaná 100 ks verze na ručně číslovaném trojbarevném vinylu s nálepkou + dalších 600 kusů je na modrém singlu.
středa 4. prosince 2013
Smalltown - Square One
7“EP (Pirates Press)
Švédský trojlístek Smalltown pochází z malého města Oskarshamn, lokalizovaného na jihovýchodě Švédska. Na své cestě již popsali nejeden list papíru a jejich diskografie nabízí množství nahrávek na různých labelech (Deranged, Combat Rock Industry, Pirates Press). Koncerty hráli po Evropě, v Americe, Japonsku a já mám v hlavě vzpomínku na jejich koncert s „božskými“ (označení ber s nadsázkou, nemohu si pomoct) Statues, který hráli v brněnském Yachtu. Možná díky tomu vyšlo jako příloha k poslednímu číslu How Can Limo Kid Kill Your Dreams? flexi EP se Smalltown písničkou „Boiling Point“ (jen pro pořádek, není to pocta skvělé slovenské skupině xBxPx). Pecka zároveň vyšla na 10“EP vydaném Pirates Press Records, kde letos na jaře vyšla nová Smalltown nahrávka pojmenovaná „XII”. Vydání singlu „XII” bylo v nadstandartní kvalitě a slyšet jsme mohli čtyři nové písničky + nějaké bonusy. Novinek to nebylo mnoho, takže hlad po melodickém punku „made in sweden“ mohl zůstat nenasycený. Nějaký čas utekl a jak je vidět, majitel Pirates Press má Smalltown v oblibě. Jako další sousto předkládá singl "Square One", což lze brát jako projev náklonosti a nostalgie, protože se jedná o čtyři „šuplíkové písničky“.
Máš-li rád melodický punkrock ve středním tempu, který nepostrádá perfektně zpracované melodické linky a chytlavé refrény, potom Smalltown mohou být tvoje parketa. Všechno je u nich důmyslně poskládané, jak se říká „na svém místě“. Kytara, bassa + zpěv, bicí. Pop punkový minimalismus, žádná velká matematika. Hrají „příjemný“ punk rock a jejich muzika nepostrádá „svěží“ odér. Cítím z nich odkaz The Clash, Beach Boys, odlesky mod i power popu. Mám tuhle partu v oblibě snad i díky jedné věci – zachovávají si svůj vlastní zvuk. Nepřicházejí s žádnými velkými stylovými vibracemi, poznám je. Nejsou moc sladký, ani moc drsný. Jejich svěží rukopis dýchá ze všech zaznamenaných nahrávek a nový singl „Square One“ není vyjímkou. Opět přináší melodický punkrock, přesně v duchu, jak ho mám od Smalltown rád a zavádí nás k ranému období kapely, do roku 1999. Archivy se otevírají. Chybělo Vám na „XII” pár písniček? Přichází další sousto. Čtyři pecky na perfektně zpracovaném EP s „retro obalem“ a krásným barevným vinylem. Tuším, že Ep také vyšlo v rámci „Under One Flag Singles Series“ (Pirates Press).
Mám rád singly, všechno je na nich jasně řečené. „Square One“ EP je poskládaný ze čtyř tablet pop punkových „antidepresiv“ a z reproduktorů dostávám, větší než malé množství pozitivních vibrací! Není to vůbec málo … (S)
piratespressrecords.com
smalltownsweden.com
Seznam skladeb:
A:
Square One
Wasted Lives & Broken Dreams
B:
The Hardest Lesson
Dead End (skrytá písnička)
2 skladby z EP jsou k poslechu na youtube.com nebo youtube.com
pondělí 25. listopadu 2013
CJ RAMONE – Reconquista

„Reconquista“ je debutní nahrávka, kterou si CJ RAMONE vydal vlastním nákladem, za pomoci Pirates Press (vyšla zde picture 12“LP verze, obratem vyprodaná a klasický 12“LP press). Předem řeknu, že pokud i ty patříš mezi příznivce jednoduchého „Ramones punk rocku“, budeš desku oddaně protáčet. Na albu je na ploše 35,5 min. dvanáct pecek a k CD je přiložené DVD s filmem, jak album “ Reconquista“ vznikalo. CJ RAMONE je hlavní persónou, kolem kterého se dění točí, a jako „kapela“ na desce hrají ve složení: CJ RAMONE (bassa/zpěv), Steve Soto (The Adolescents - kytara + další vokály) a Jose Medeles (The Breeders, 22 Jacks – bicí). Na nahrávce se setkáme se spoustou dalších výrazných muzikantů, takže i tím je deska určitě zvýrazněná. Jsou to: Billy Zoom (X), Jonny "Two Bags" Wickersham (Social Distortion, U.S. Bombs), Jay Bentley (Bad Religion, The Circle Jerks, T.S.O.L etc.), Marcus Hollar (Street Dogs), Matt Katz (Blondie), Frank Agnew (The Adolescents/ 45 Grave), Dan Root (The Adolescents/ One Hit Wonder), Pamela vain, "The Chimpan three" (zpěvový trojlístek ve složení John Mauer, Marcus Hollar and Greg Stocks).
CJ RAMONE je postarší usměvavej chlápek (stejně tak všichni ostatní muzikanti v kapele), a z jeho písniček dýchne nostalgie, i srdcařský punkový přístup. Na debutním albu „Reconquista“ je zaznamenáno dvanáct pecek, které jsou hlavně o životě, lásce, příchodech, odchodech, rozchodech a o R´n´R. Hudebně přesně ten tip muziky, kterou se tolik proslavili Ramones a která nenechá mladé, ani staré, „duševně zestárnout“. Osobně jsem rád, že se ke mně dostala LP verze desky, ale i CD/DVD s dokumenten o „Reconquista“ nahrávání. Jedná se příjemný sestřih rozhovorů, povídání, zaznamů ze studia i zkušebny a vypráví příběh nahrávání alba. Ikdyž chlápkové jsou „postarší ročníky“, tak na mně dýchla vlna naprostého nadšení. „Reconquista“ se stylově pohybuje někde mezi „Rocket to Russia“ a popovějšími písničkami od Ramones. Prostě jednoduchý, skvěle zahraný, energický punk rock. Většina písniček je vlastních, jen „Waitin' For The Man“ je předělávka od Lou Reeda.
Víc nemá cenu psát. S albem „Reconquista“ se můžeš napít elixíru věčného mládí. Skvělá deska! ¡Adios Amigos! (S)
What We Gonna Do Now? 2:41
Three Angels 2:57
You're The Only One 3:00
Nobody's Sweetheart 2:47
Shut Up 2:42
King Cobra 3:43
Now I Know... 3:28
Ghost Ring 2:25
Waitin' For The Man 2:18
Goin' Home 2:17
Low On Ammo 4:19
Aloha Oe 2:57
středa 13. listopadu 2013
Rank/Xerox - S/T

12”LP (Sabotage Records)
„ …Když půjdeš do San Franciska, ujisti se, že máš květiny ve svých vlasech …, když půjdeš do San Franciska, … potkáš tam milé lidi …“. Asi každý bude znát písničku Scotta McKenzieho, že? Na druhou stranu, tohle město není jen vzpomínkou na děti květin, a najdeš zde i poměrně mladou, „potemnělou“, kapelu Rank/Xerox. Joy Division za sebou zanechali hodně hlubokou stopu a její otisk je v současné době poměrně často recyklovaný. Jako základ si vezmi ten známý „temný odér“, nasaď si inovátorské 3D brýle a horizont ve Tvém výhledu se začne měnit. Rank/Xerox kráčejí v rytmu krkolomných, i poklidnějších oscilací, a během poslechu se mi vybavili poměrně různá jména skupin. Co se mi nepovedlo? Nudit se …
Post punk …, deathrock …, aktuálně jsou používána různá označení a je jasné, že tenhle styl je na vzestupu, nebo alespoň já mám v hledáčku svého zájmu, stále více „potemnělých“ kapel. Spojují je minimalistické kytary, opakující se melodie, dominantní basové linky a uhrančivé vokály. Post punkové rytmy jsou nakažlivé. Bavím se o hloubavé atmosféře, těžké, přesto prezentované s lehkostí a jiskrou. Mám rád The Estranged, Spectres, The Bellicose Minds … a aktuálně přidávám Rank/Xerox. Oproti jmenovaným jsou nejméně „předpisový“ (co se „joy division“ klonování týče), ale zároveň nejvíce hluční. Určitě není náhodou, že evropský press jejich debutní desky vyšel právě na německém labelu Sabotage Records. Pokud se podívám zpátky, mohu s klidem říct, že na Sabotage Records za poslední dobu nevyšla žádná špatná deska. Na dotaz, jak je možné, že má Franz tak šťastnou ruku při svém výběru, mi odpověděl, že prostě vydává desky svým kámošům. Pokud Tvému uchu lahodí charismatický post punk, nebudeš rozhodně zklamaný. Album Rank/Xerox podobnou náladou začíná, dveře se otevírají. Po úvodních tónech však poměrně rychle zjistíme, že máme co dočinění s oscilujícím a hodně členitým mixem, ve kterém dostaneme dravý - intenzivní / nervní post-punk s notnou dávkou rytmických vibrací. Rank/Xerox je poměrně neznámé jméno a rozhodně bych je k prozkoumání doporučil.
Bezejmenná deska je pro kapelu dlouhohrajícím debutem. Dostávám všechno, co se mi líbí na zmíněných kapelách v úvodu, nebo na skupinách hrajících post punk, deathrock …. Rank/Xerox vychází ze stejného “joy division” základu, ale nebojí se experimentovat, míchat styly a přidat notnou dávku noise rocku. Jdou dál. Výsledek zní uhrančivě. Mám z nich hodně zvláštní dojem, pocity oscilují. Jejich tóny mně nenechávají v klidu. Většina postupů je krkolomných, přesto výrazných / čitelných. Chytlavá odtažitost? Možná. I přesto všechno je deska velice kompaktní. „Dějové zápletky“ jsou zamotané a při rozplétání (poslechu) potkáme spoustu „známých“. Já v jejich tvorbě slyším třeba Fugazi (ano, vím Fugazi jsou jen jedni, o tom žádná), The VSS, Phantom Limbs (díky klávesám a temnému psycho nádechu), White Lung a určitě i odlesk kapel z Gravity Records. Rank/Xerox nepostrádají změny v rychlostech a dynamice, prostě uši posluchače jsou stále udržované ve střehu. Jednou zabrousíme do více noisy (post) punku, který je rychle vystřídaný zábleskem "at the drive" dravosti nebo Fugazi bloumavé těkavosti, nebo trochou „San Diego“ stylu … asi bych mohl pokračovat dál. Přesvědčit se můžete sami…
Obal jednoduchý, texty tíživé. Všechno souvisí se vším, a pokud je hudba propojená s grafikou, kterou je prezentovaná, s texty … rýsuje se vždy zajímavý tip… v záplavě desek je ten můj „aktuální“ kapela Rank/Xerox. (S)
Seznam skladeb:
Sterile Regions
Cave Dweller
Nausea
Helpless
Padek Man
Drips
Discipline
You Might Follow
Fiction
Turn To Stone
Album k poslechu na sabotagerecords.bandcamp.com/album/rank-xerox-s-t-lp
Video: youtube.com
pátek 1. listopadu 2013
The Bellicose Minds – The Spine
12“LP (Sabotage Records)
Není moc věcí, kterými si můžeme být v životě jistí. Snad jen ty roční období? Jaro. Léto. Podzim. Zima. Nikdo nejspíš nebude pochybovat, že po létě přijde podzim. Ochladí se, všechno se trochu zpomalí a lze tušit, že tohle období má nejen své barvy, ale i tóny. Jasné, potemnělé, smutné, hravé. Stejně jako ranní mlhu rozříznou první paprsky slunce, ukončím své polemizování slovy - The Bellicose Minds. Vracím se k hudbě, hardcore/punku - pokud se ti líbí kapely Estranged a Spectres, máš před sebou další tip – portlandské trio The Bellicose Minds.
The Estranged nás vracejí do dob Joy Division, Warsaw, Wipers, a samozřejmě The Cure. Označení jsou aktuálně používána různá, třeba temný post punk? Není to ale jen o The Estranged, jim podobných kapel přibývá (hlavně za velkou louží) a jednou z nich je poměrně nová skupina The Bellicose Minds (fungují tuším od roku 2009). Jejich zvuk je velice blízký zmiňovaným The Estranged, Spectres - temná přímočará hudba, která je zvláštním způsobem uzavřená, semknutá sama v sobě, a zároveň prozářená svěží jiskrou. Introvertní i extrovertní zároveň. Líbí se mi na tom, že ikdyž je vše založeno na podobných základech, výsledky se liší. Tóny jsou dané, nálady pak různé. Tím se vrátím opět k podzimu, ročnímu období, ve kterém změny počasí nikoho nepřekvapí. Nálady mi při poslechu „joy division“ klonů oscilují, a přesně tohle se mi dostává při poslechu The Bellicose Minds.
Kapela je z Portlandu. Venku mají singl na Whisper In Darkness (zajímavý label na kterém vyšly nahrávky Contrast Attitude, Spectres, Disclose, atd.) a album “The Spine”, které bylo ve státech vydané Black Water (label z Portlandu a opět mraky zajímavých desek - Hellshock, Bi-Marks, Autistic Youth, Warcry, The Estranged, atd. ). Evropský press “The Spine” LP vyšel poměrně nedávno na, mém velice oblíbeném, německém labelu Sabotage Records. Deska vyšla i k příležitosti evropského turné, které má kapela čerstvě za sebou. Jak jejich „dlohohrající debut“ zní, může každý posoudit na sabotagerecords.bandcamp.com, kde je celé umístěné k poslechu. Poznámka pod čarou, naprosto obdivuji vydavatelskou linku, která se nese posledními tituly – Spectres - The Bellicose Minds – Rank/Xerox.
The Bellicose Minds to hraje naprosto perfektně. Jsou jako černí jezdci, kteří povstali ze šedých dní, plných prázdnoty. Tíseň a chlad je jejich hymnou, denním chlebem. Hudbu hrají hodně náladovou. Temnou, přesto s výraznými melodiemi a zajímavě položeným zpěvem, který se nad tóny mlhavě vznáší, jako zabalený v mlhovém oparu.
Podzim se hlásí o slovo. The Bellicose Minds se točí na gramci, myšlenky se mění jako počasí. Myslím, že nemá cenu psát víc, tahle parta stojí za pozornost. „The Spine“ řadím k deskám, o kterých stačí říct - „jo“ - to je ono! Obal, zvuk … vše je super! Naprosto si mně omotali kolem prstu! (S)
PS: Nová nahrávka The Bellicose Minds vyjde na A389 Recordings.
sabotagerecords.net
bellicoseminds.bandcamp.com
Rozhovor:
maximumrocknroll.com
Videa:
youtube.com
youtube.com
Seznam skladeb:
Lessons
The Spine
Bellicose Minds
Call To Graves
The Observer
Engulfed
Visions Of Pain
Banished Alone (Forever)
Bloody Hands
Destruct
In Greed
Další recenze/články najdeš na http://samuelrecords.blogspot.com.
pondělí 21. října 2013
Rozhovor: Gifo/Controlled Existence
Již delší dobu sleduji hlučnou partu Controlled Existence, které letos vyšel debutní vinylový 7“EP split s maďarskými ALEA IACTA EST. Super kapela, i split, tak mi to nedalo a udělal jsem rozhovor s kytaristou Gifom (Controlled Existence). Rozhovor vznikl po emailu a vychází v původním znění česko-slovensky. Otázky: Samuel / odpovídal: Gifo.
Ahoj, na úvod rozhovoru položím klasickou otázku, jak představíte Vaši kapelu? Ahoj, za prvé díky za rozhovor. Sme radi za záujem z tvojej strany. Sme jedna z mnohých hardcoreových kapiel v Čechách. Hráme od roku 2011 a snažíme sa o tvorbu rýchlej a agresívnej hudby. Zatiaľ sme vydali jedno split MC s bratislavskou kapelou MINDFUCK a split EP s našimi maďarsko-slovenskými priateľmi ALEA IACTA EST. Minulý týždeň sme sa práve s touto kapelou vrátili zo spoločného balkánskeho tour. Kapelu tvorí Zubár /bicie/, Ľuba /spev/, Medveďlába /basa/ a Gifo /gitara/.
Hardcore X grind X hardcore grind? Chcete sami sebe někam zařadit? Možno to úplne potrebné nie je. Teda pre mňa nie. Vždy je lepšie si pustiť desku kapely, alebo ísť na koncert, než jej vymýšľať škatuľku do ktorej sa zmestí. Keď sa ma ale niekto opýta, čo za hudbu hráme, tak to najčastejšie popisujem ako mix grindcore a powerviolence. Rozhodne sme viac punk než metal.
Odkud pocházíte a kde jste aktuálně lokalizovaný? Trištvrte kapely je zo stredného Slovenska, len každý z nás z iného mesta. Medveď je jediný člen kapely pôvodom z Čiech. Všetci momentálne žijeme v Prahe a vypadá to, že ak sa nič zásadné nezmení, tak tu ešte nejaký čas pobudneme.
Jaké to je žít v Praze? Jak se díváš na cestování za prací mezi státy? Jaká je situace s prací u Vás? Ja som v tejto chvíli v Prahe spokojný. Je to veľkomesto so všetkými plusmi a mínusmi, ktoré bývanie v ňom prináša. Je super, že mám možnosť chodiť do vege reštaurácií, na koncerty, do kina, divadla alebo inde za kultúrou. V Prahe je týchto možností viac než kdekoľvek inde v Čechách alebo na Slovensku. Taktiež i keď je to preľudnené mesto, tak je tu dosť zelene a parkov. Kapely to z môjho pohľadu majú tiež jednoduchšie vo väčšom meste – viac možností na hranie, hranie s kapelami, ktoré prechádzajú cez Prahu takže si ťa skôr niekto všimne apod.
Áno, primárnym dôvodom príchodu väčšiny slovenských, ale i ďalších emigrantov z východu je práca s ktorou to doma neni žiadna sláva. Na Slovensku je to s prácou najlepšie podobne, jak tu a teda v hlavnom meste. Čím ideš ďalej na východ, tým viac sa to kurví. Osobne som strašne rád, že môžem pracovať v oblasti ktorú som vyštudoval a ktorá ma nejakým spôsobom baví. Doma by to nebolo možné. Uvedomím si to vždy keď sa párkrát do roka vrátim a stretnem so starými známymi, ktorí sú bez práce, prípadne majú blbo platenú a ubíjajúcu robotu. Dôležité je ešte dodať, že i keď sme cudzinci tak máme úplne iný formálny status než ľudia prichádzajúci mimo EÚ, čo nám život tu dosť zásadne uľahčuje.
Taky mám raději více punk než metal. Když jsem ještě řval v kapele, tak všechny akce směrem na „východ“ byli super, přišlo mi, že lidi si akce více užívají a jsou spontánnější. Jaké bylo „balkánské tour“? Zařizovali jste si ho celé sami? Všetky koncerty na turné zariadila a vykomunikovala Ľuba. Koncerty boli fajn, niekde sa ľudia bavili viac, inde menej. Na to, že sme ale neznáma kapela, tak myslím, že sme mali úspech. Jeden z najlepších koncertov bol v Chorvátskom Zahrebe v Medike, čo je miesto v štýle autonómnych centier, ktoré sú časté v západnej Európe. Teda čosi ako squat, ale zlegalizovaný a s miernou podporou mesta alebo iných lokálnych „autorít.“ Ďalší super koncert bol v Sarajeve, kde sme mali hlavne hrozne príjemných hostiteľov. Ľudia na akcii boli tiež milý, čo bolo dosť v kontraste s vojnou zničenou krajinou. Cestovanie po Bosne a Hercegovine je teda dosť depresívne. Takže celkovo bolo turné super, až na pár problémov pri prechode cez hranice.
Jak v kapele fungujete a jak by jsi popsal ostatní členy? Myslím, že sme sa stretli štyria relatívne zodpovední ľudia, čo niekedy nie je v punkových kapelách úplne bežné. Takže je fajn, že keď pokazíme napr. song na koncerte, tak to nie je kvôli nezodpovednosti, ale kvôli tomu, že sme amatéri J. Všetky texty ktoré máme si píše Ľuba, riffy vymýšľam najčastejšie ja alebo Zubár a finálna podoba piesní sa dotvára na skúške za účasti všetkých členov. Medveď je dvorný technik kapely, pretože má toľko aparátu jak zvukár Argemy, Ľuba je dlhoročná vegánka a Zubár je výrobca a milovník domácich knedlíkov /samozrejme vegánskych/. Všetci v kapele máme radi zvieratká, takže ich nikto z nás nekonzumuje. Zatiaľ nás kapela všetkých baví a dúfam, že to tak bude čo najdlhšie.
Skvělý představení a je fajn slyšet, že celá kapela jste „meet free“. Jak se díváte na hardcore punkové kapely, jejich členové jedí maso? Odpovedám len za seba, takže ostatní z kapely na to môžu mať iný názor. Nemám problém s tým, keď niekto z kapiel alebo aj mimo ne konzumuje mäso. Je to jeho/jej voľba a rozhodnutie.
Letos jste vydali 7“EP, zúčastnili se 10“ kompilace na Dead Heroes ... Jak to probíhalo a co by jsi k nahrávkám pověděl? S ponukou účasti na kompilačke nás oslovil Pepa z Dead Heroes, za čo sme mu vďačný. Myslím, že sa podarila super a už sa teším na ďalšie pokračovanie. Je fajn, že sme sa ocitli na spoločnom vinyle s týmito kapelami a že sa naša hudba dostane k ďalším ľudom. Songy na nej sú z nášho prvého split MC, takže nič nové.
Sedempalec sme vydávali viac-menej kapely sami za prispenia niekoľko labelov. Nahrávka je fajn, ale po čase vždy počuješ, že by to mohlo byť o trochu lepšie, takže si ju už radšej nepúšťam. Za to druhá strana desky od Ale Iacta Est je parádna!
Líbí se mi Vaše logo, grafika EP, motiv trika … kdo Vám dělal? Jak velký vliv má podle Tebe grafika, kterou si kapela vytváří „ksicht“, na její úspěšnost? Logo a motív na MC nám nakreslil náš kamarát Jano zo Stožku. Medzi slovenskými HC/grindermi je už celkom známy pretože kreslí parádne a občas ho niekto zneužije tak jak my. Obrázok na EP kreslila Ľuba a Janovu ďalšiu grafiku sme použili ako nový motív na tričká.
Úspešnosť skrz grafiku kapely posúdiť neviem. Určite to môže hrať významnú úlohu pri prvých kontaktoch s kapelou, prípadne pri tom keď sa kapela chce držať nejakého štýlu apod. A jasné, že dobre urobené triko sa lepšie predáva. Stále ale dúfam, že väčšina ľudí hladí skôr na hudbu, než na image.
Proč jste si vybrali název Controlled Existence? Pred prvým koncertom prebiehalo klasické hľadanie názvu kapely. Z viacerých variant nám táto prišla ako najlepšia. K významu názvu sa viaže to, ako v súčasnosti fungujeme. Na jednej strane je celý náš život dohľadatelný v poistení, pracovných zmluvách, výpisoch z účtu, prípadne každodenne na Facebooku. Na druhej strane máš možnosť fungovať len v určitých medziach, ktoré ti umožňujú byť súčasťou spoločnosti, čo tiež predstavuje dosť zásadnú kontrolu.
Má hardcore/punk nějaké hranice? Kde podle Tebe nálepka „hardcore/punk“ začíná, a kde končí? Dúfam, že hudobne žiadne hranice nie sú. Aspoň ja ich nevnímam a som rád, že sú kapely, ktoré zdieľajú podobné názory a pritom hrajú úplne iné hudobné štýly - grindcore, hip-hop, ska, punk, folk.....
Jak se díváš na kapely, které svoje nahrávky vydají na mainstream labelech? Řešíš to nějak? To či ma to štve záleží od konkrétnej kapely. Počúvam množstvo kapiel, ktoré mevychádzajú z hardcoreových myšlienok. Takže u týchto kapiel to neriešim vôbec.
Zvláštne je keď kapela, ktorá hlása princíp DIY prestúpi k veľkému vydavateľstvu. Otázka ale je čo je to mainstream label? Je to už napríklad Southern Lord (ktorý mimochodom vydáva parádne pecky) alebo sa za mainstream považuje až EMI prípadne aktivity SCION-u? Zrovná SCION je pre mňa fakt záhadný a nechápem prečo do toho šli niektoré kapely, ktoré by sa bez problémov presadili aj bez nich. Tie videá s rozmazanými tričkami sú fakt otras! O sponzoringu a reklame pre Toyotou ani nehovorím. Desku Magrudegrind, ktorú mám doma som ale kvôli tomu nevyhodil.
Kupuješ si desky, potažmo sleduješ dění na p/w, fast, grind scéně? Jaký by byl Tvůj „tip na hit“ ze světa, a samozřejmě i od nás? Áno kupujem a určite sledujem jak nové, tak už overené kapely. Nie som síce žiadny maniak do nakupovania vinylov, ktorý by na to minul celú výplatu ale občas si rád zaobstarám novú nahrávku. Tipy na hity – snáď to môže byť aj mimo uvedené štýly:
Blues For The Red Sun – parádna nahrávka, ktorú majú zatiaľ len na nete. Dúfam, že čoskoro budú chlapci koncertovať a nahrávka dostane aj materiálnu podobu.
Dáša fon Flááááša – asi netreba predstavovať.
Crowskin – nemecký doom/sludge.
The Epidemics – super punkrock zo Švédska.
Afternoon Gentleman - už dosť známy PW.
SETE STAR SEPT – neskutočné čo predviedli naživo na OEF a PF.
Ďalej napr. Looking for answer, Lycantrophy, Gattaca (hlavne to epko s opičkami), Prugelknable a hromada ďalších skvelých kapiel.
Máš rád „stylovost“ nebo uvítáš, když na akci, kde hrajete je více kapel, různých stylů? To je ťažké. Záleží na tom, čo si pod pojmom štýlovosť predstavuješ. Vyhovuje mi, keď je na koncerte viac štýlov, ktoré ale majú k sebe blízko. To znamená, že mám rád akcie kde hrá napríklad jedna kapela crust, dalšia PV, potom grind, sludge a pod. Divné je medzi podobné kapely zakomponovať neopunk, grunge alebo ska. Takže rôznorodosť štýlov áno, ale nie za cenu úplného megamixu.
Jaký je Tvůj pohled na výši cesťáku/garance v hardcore/punku? Rozumiem tomu, že kapela ktorá hrá dlhšiu dobu, a má už nejaké „meno“, tak chce dostať za koncert viac než cesťák. Predsa len do kapely neustále vrážaš prachy a ak na ich koncerty chodí dosť ľudí, tak prečo im nedať viac než náklady na cestu? Myslím, že kapely ktoré si pýtajú veľa prachov sa sami „vyoutujú“ z undegroundového hc/punku a začnú sa pohybovať v iných sférach.
Čo sa týka garancií, tak z pohľadu člena kapely je vždy fajn, keď dostaneme toľko prachov jak bolo dohodnuté dopredu. Ale chápem to, že keď je na koncerte 5 platiacich a tri kapely tak asi nedostaneme sľúbených 80 euro. Ako průser vidím, keď sa organizátor vykašle po koncerte ubytovať kapelu, s ktorou to mal dohodnuté. To je neospravedlniteľné.
Hardcore, punk, grind má svou historii. Máš rád nějaké období, které Tě ovlivnilo a vracíš se k němu? Určite. Mám rád začiatky HC a crustu v Československu, to znamená kapely ako Mrtvá budoucnost, Testimony, Nonconformist, Dread 101, Gride atd. Boli to jedny z prvých kapiel, ktoré ma dostali k HC a počúvam ich dodnes. Väčšinu z nich som nikdy na živo nevidel.
Jaké jsou plány Controlled Existence? Do konca roka sme si dali pauzu s koncertmi. Najbližšie hráme až v januári 2014 na akcii v Ořechově, ktorú robia chlapci z Škody 120. Do tej doby chceme vymýšľať nové songy, obmeniť set a svojpomocne nahrať nový materiál na plánované split EP. Ak sa to podarí, tak začiatkom roku by mohlo byť vonku.
Vydali by jste split s „emo“ kapelou? Ty jo…Záležalo by na tom, či by nás tá kapela niečím oslovila. Je to ale menej pravdepodobné. Hudobne ide emo hardcore úplne mimo mňa. Zatiaľ som nenarazil na emo kapelu, ktorá by sa mi páčila.
Máš raději psy a nebo kočky? Tento spor ma občas dosť štve. Keď to preženiem, tak psičkári nemajú radi mačky, pretože sú predsa falošné, vychcané, lenivé a sú to proste kurvy. Milovníci kočiek zase nadávajú na to že psy sú úplne blbí, bez svojej hlavy a chorobne oddaní. Najviac ma zaráža, keď je niekto schopný sa kvôli tomu hádať. Mám rád zvieratá. Psy a mačky mám rád úplne rovnako. Majú úplne iné povahy a to je dobre. Keby sa všetky zvieratá správali rovnako, tak by to bolo pekne nudné...a to platí aj u ľudí.
Jaké to je, když se v kapele sejdou obě pohlaví? Myslím, že pre fungovanie kapely to nie je až tak dôležité. Možno by sa to prejavilo výraznejšie, kebyže je u nás žien viac.
Tým, že máme speváčku sme asi zaujímavejší pre ostatných ľudí a ľahšie si nás zapamätajú. Predsa len to v grindcore nie je až tak časté. Snáď to neni naše jediné pozitívum.
Pokud bych měl vybrat tři nejoblíbenější zpěvačky, chvilku bych přemýšlel, a pak bych řekl – Alela Diane, Faiza Kracheni (Mindless, Hatred Surge), Kim Shattuck (zpívá s NOFX písničku Lori Meyers) & Emma (Epidemics). Máš nějaké oblíbené zpěvačky? Peťa z Idiots parade a Zdíša z Lycantrophy. To je predsa jasné J
V rozhovoru na Periferia.cz jsem četl, že pracuješ v sociální sféře? Co konkrétně děláš? Pár rokov pracujem s ľuďmi, ktorí majú problém s užívaním drog. V súčasnosti som zamestnaný v pracovnej agentúre, ktorá sa snaží pomáhať už abstinujúcim klientom s hľadaním zamestnania, zaradením sa do práce a ďalšími vecami ktoré si dáva človek do poriadku po prefetovaných rokoch.
Vrátím se zpátky ke kapele, jak distribuujete své nahrávky? Nejaké kusy sú u labelov, ktoré sa podieľali na vydaní a v ďalších distrách s ktorými sme platne menili. Nahrávky predávame na koncertoch, prípadne je možné napísať nám email. Takže úplne štandardná cesta. V mp3 sa v podstate všetko dá stiahnuť z netu.
Další otázka se může jevit jako nudná, často opakovaná, přesto jí položím, přeci jen - kolik kapel jsem si pořídil jen kvůli tomu, že jsem „jejich nápis viděl u někoho na triku“, nebo že mi někdo upozornil … jmenoval by jsi několik pro Tebe zásadních, desek a knížek, s tím, že ke každé napíšeš pár řádek? Ok, pár tipov na hudbu a knihy, ktoré mám rád : Nonconformist – EP Touch reality. Súvisí s otázkou predtým. Jedna z mojich prvý HC nahrávok.
Eyehategod – všetky albumy. Skvelé spojenie bluesu a sludgeu.
Jan Keller - Tři sociální světy - Sociální struktura postindustriální společnosti. – Táto aj ďalšie knižky od Kellera sú fajn. Dobrý popis toho jak spoločnosť vypadá. Nie všetko vidím rovnako, ale aspoň k zamysleniu je jeho tvorba dobrá.
Paolo Coelho – Veronika sa rozhodla zomrieť. - Jednoduchá a pozitívna knižka. Iná ako jeho ostatné. Ideálna na blížiacu sa zimu.
Norman N. Naimark – Plameny nenávisti. - Knižka o etnických čistkách. Čítal som ju nedávno. Popisuje okrem iného aj to, jak sa dosť často správajú ponižovaní ľudia, potom jak dostanú do rúk moc.
Black Sabbath – Prvý album. – toto je fakt základ J
V čem je podle Tebe síla hardcore/punku/grindu … ? Ťažká otázka. Neviem ako chápať „silu". Mňa baví už samotná hudba a to, že sa môžeš cez ňu dostať k zaujímavým veciam a rozšíriť si tým obzory, čo sa ti pri počúvaní popu moc nepodarí. Je super, že je miesto a ľudia, kde nie sú až tak dôležité prachy. Keď sa bavím s ľuďmi mimo "scénu", tak pre nich fungovanie koncertov na DIY princípoch znie jak sci-fi, čo je skvelé. Úplne by som ale HC neglorifikoval. Nemyslím si, že sa nejako zásadne líšime od zvyšku spoločnosti.
Díky za rozhovor. Máš prostor pro cokoliv … Ja a Controlled Existence ďakujeme za záujem. Nech sa ti darí so zinom, Samuel records a rodinným životom v prírode! Rád ťa niekedy uvidím osobne.
Gifo / controlledexistence@seznam.cz
PS: Controlled Existence/ALEA IACTA EST – split 7“Ep seženeš přímo u kapely. Neváhej, je skvělej!
controlledexistence.blogspot.com
controlledexistence.bandcamp.com