LAKKA & SAMORAST – split

12“LP (kooperace labelů)

Za spolupráce kapel a několika labelů je venku sympaticky vyhlížející česko-slovenský split LP vinyl LAKKA & SAMORAST.

LAKKA z Prahy servírují emotivní hardcore plný změn, ve kterém se protínají různé nálady, rychlosti a styly. Mix je to intenzivní a naléhavý, jak jen produkce hardcore punkové kapely může být. Ikdyž během cca 12 minut dojde na opravdu na množství zvratů, všechny je vstřebávám naprosto přirozeně, netápu a nechávám se unášet vlnou energie ve které se propojují emo, black metalové šumění lesů a snad i emo violence. Nejen to, dojde i na instrumentální vyhrávky, které mají svůj prostor a posluchače přenášejí zase do jiných zvukových dimenzí. Poslech LAKKA strany uteče velice rychle, jejich muzika má svojí atmosféru, feeling a je z ní cítit jiskra, i lehkost. Za nahrávkou a zvukem stojí ostřílení muzikanti František von Baestien, zmixoval Blum a zmástroval Šaman.

SAMORAST jsou slovenská hardcore kapela a v jejich tvorbě bude mít slovo „emo“ určitě své opodstatnění. Prostor, to je první, co mně napadne při poslechu jejich intra – prostor pro tóny, i slova. Intenzivní, silné, nikam se neženeme. V muzice SAMORAST jako by se protínalo emo hardcore staré školy (místy jsem si vzpoměl třeba na Clean Slate, hlavně po instrumentální stránce) s math rockem? Pomalejší pasáže se v jednotlívých písničkách protínají s intezivnějšími a výsledný mix doplňují osobité texty. Naléhavé, silné. Pěkný rozhovor s kapelou najdeš na kidsandheroes.com a určitě o nich napoví něco víc!

O grafiku desky se postarala zpěvačka LAKKA, Marie. Textury, rastry – vizuál, který podněcuje představivost - líbí se mi. V desce navíc najdeš od každé kapely samolepku a nášivku, DIY suvenýry pro radost. Obě strany nahrávky si můžete poslechnout (zde) a (zde). Na hardcore punku je super už jen to, že mít kapelu je super, něco dělat je super a s každou aktivitou se stáváš součástí celku označovaného jako hardcore punk. Pocit sounáležitosti – dýchne z obou kapel, stejně jako svěžest, názor a vztek. LAKKA i SAMORAST se potkávají na jednom splitu – jejich naštvanost nevytváří zlobu, emotivní tóny jakoby říkali – nejsi v tom sám a vem svůj život do svých rukou. Intenzivní a silný split, který mě baví podobně, jako mi před lety učarovali Albion, Kevorkian, Amity … podobné emoce, jen v jiných časech. (S)

Desku věnoval Radek Buldra, díky!

How Can Limo Kid Kill Your Dreams? #8

Rozhovor s Lukášem z Greynbownes

(rozhovor)

Greynbownes jsou olomoucká stoner rocková kapela. Ve své tvorbě sází na silné riffy a prolínání různých nálad (i stylů). Riffy vládnou! Pánové mají venku nové album Bones and Flowers, které přiblíží i nový animovaný videoklip k písničce Dog's Eyes Dog's Eyes . O nahrávku se postaral Amák (Golden Hive Studios) a celá je k poslechu na greynbownes.bc.com. Lukáš z Greynbownes je k vidění na většině koncertů pořádaných SF MINI partou a protože spolu vždycky prohodíme pár slov, nedalo mi to a poslal jsem mu pár otázek emailem. Vznikl rozhovor, který možná o kapele a jejich novince trochu napoví. V každém případě, pokud ujíždíš na stoner rocku a Greynbownes jsou pro Tebe neznámou, neváhej je vyzkoušet. Album Bones and Flowers by mělo vyjít koncem letošního roku i na vinylu.

Otázky: Samuel. Odpovědi: Lukáš.

Ahoj Lukáši, je skoro léto, máš nové kolo a s kapelou Greynbownes Vám vyšla nová deska Bones And Flowers. Jak by jsi představil sám sebe a vlastně celou Vaší kapelu?

Ahoj, naši kapelu bych popsal jako trio, které si pohrává se stonerem, bluesem, psychedelií a dalšími různými vlivy od sedmdesátek po současnost. Vždy je pro nás důležitý riff a feel. V závěru z toho vždy vzniká nějaká nekonvenční věc nasáklá svou netradičností a atmosférou. Říkáme tomu stoner s příběhem, struktura písní není úplně tradiční, ale spíš si pohráváme s náladami a snažíme se budovat atmosféru. A když jsem už zmínil ty vlivy, tak možná by zaryté stoner fandy překvapilo, že jsme nikdy netíhly k Black Sabbath, zato mě osobně učaroval koncertní film The Song Remains The Same od Led Zeppelin, který jsem si jako teenager byl schopen pouštět i opakovaně za sebou.

Kdyby jsi měl Vás měl stylově “zařadit”, kam by jsi Greynbownes umístil? Rock, punk, alternativa… Upřednostňuješ sílu "riffů" nebo si ceníš i nějakého "mimo hudebního" "přesahu"?

Moc si netroufám na nějaké čisté zařazení, ale ten rock tam určitě dominuje, byť škála vlivů, co tam jde slyšet je pestřejší. Jak říkám, riff a feel je pro nás nejdůležitější. Mimohudební přesah tam taky určitě je, pro mě hlavně jakési vnitřní naplnění. Pro ostatní posluchače to může být možnost nalézt v sobě pomocí hudby něco nového, k tomuto přesahu se snažíme přinášet posluchačům různé pocity a pohrávat si s atmosférou, jež je doprovází. Texty nejsou formované tak, aby měly poučit, sdělovat názor a nebo vyzývat k nějaké akci. Naopak jsou poetického charakteru, kdy slova mnohdy odráží snové a archetypální obrazy, nebo nálady a každý text, byť má jisté poselství, může být vnímán intimně kýmkoli a zcela rozdílně. Je tam kus mě, takže si formou textů skrytě "zapisuji" svůj deník. Texty samozřejmě mají dotvářet i celkovou atmosféru a naléhavost songu.

Co pro Tebe bylo impulzem založit kapelu?

V kapelách se pohybuji už od patnácti let... začínalo to čistým zápalem pro věc, hrát punk a jezdit na skejtu, to vše pak ale postupně přerostlo ve vášeň. Celková chemie a pocit naplnění, kdy žhavíš lampy a pak to začne... nebo když se sama kytara ozývá zpětnou vazbou z aparátu a ty cítíš to vibrující dřevo v ruce, když zahřmí nějaký akord, který necháš jen tak znít a při tom všem máš až husí kůži... Konkrétně Greynbownes jsem založil po ukončení předchozí kapely, kdy jsme se každý rozhodli jít svým směrem, a hlavně proto, protože si nedokážu představit svůj život bez hudby. Je to můj ventil a celkově komunikační prostředek se světem kolem mě.

V jakých kapelách jsi hrál?

Haha, nevím jestli to je publikovatelné jinak, než jen jako sdílení vzpomínek s kamarády při sledování starých koncertů a záznamů… Pro tebe čistě ze zajímavosti Zvuk Ticha (punk) od cca 15-18 let, pak Amorfia (psychedelic grunge) od cca 18-24 let…

Samozrejmě, že to je publikovatelné. Když jsi v kapele, je je to jako vztah - nejdůležitější věc na světě. Jsi víc muzikant nebo punk?

Myslím, že mám v sobě pořád od každého něco, ale cítím se spíše jako muzikant.

Chápu, já jsem v kapele vždycky cítil spiš jako “punk”. Jaké kapely Tě ovlivňují, směřují a dodávají energii? Proč třeba hraješ zrovna styl, co hrajete?

Kapel, co poslouchám je fakt spousta a to napříč žánry. Naše hudba se nejvíce blíží partám jako jsou All Them Witches, Pontiak, Sandrider, Slift, Qotsa… i když přehrávači točím dále kapely jako Idles, ´68, Sleafordmods, Edhochuli, Dead Weather, Auroru, Fever Ray, Gary Clark Jr., až klidně pak osmdesátkové disco, když je chuť.

Pověděl jsi něco o sobě, jak by jsi představil ostatní členy Greynbownes?

Ten blonďák vždy po mé levici, co hrdě třímá svého Rickenbackera (který je mimochodem levoruký, aby si na něj nikdo jiný nemohl zahrát) je Martin. Kluk, který původně hrával na kytaru a kvůli "konkurzu" na basáka do Greynbownes si v roce 2015 rychle koupil první basu a od té doby to spolu táhneme. Sám poslouchá techničtější hudbu, vím, že jeho srdcovka je Tools, tak přináší zase jiný feel, co se hudby týče. Za bicíma od zimy 2018 sedí Petr, vystřídal tak svým postem předchozího bubeníka Kubu. Opět různorodý pohled na hudbu a zásobárna další inspirace. Je to v mých očích (krom toho, že týpek a hecker, co je schopen hackovat pentagon...) dost technický hráč a tak spolu s Martinem staví rytmickou sekci dost poctivě... Krom toho, že jsme spoluhráči, tak jsme naše vztahy za tu dobu co jsme spolu dost prohloubili (někdo z kluků by možná řekl, že tak hluboko se sám nechtěl dostat a že jsme hloubili za něj... ) a tak jsme kromě hudby schopni pokecat, sdílet všelijaké zážitky, cesty na hory atp...

Jak dlouho vlastně hrajete?

Jako Greynbownes jsme začali někdy v zimě 2014/ jaro 2015. Za tu dobu jsme ale udělali různé personální změny a nějakou krystalizaci stylu, než jsme si spolu sedli. Jako trio jsme začali hrát v roce cca 2017 a v současném obsazení jsme od zimy 2018.

Nová deska - co to pro Tebe znamená a jaký z ní máš dojem?

Deska vyjde i na vinylu, z čehož mám velkou radost! Zaznamenává uplynulé dva roky a jsou na ní otisknuty nálady, které mě za ten čas nějak poznamenaly. Za celkové znění z části může i lockdown, kdy se vše zpomalilo a člověk chtě nechtě šel více do sebe. Zpomalená doba si vyžádala pomalejší songy, intimnější témata a získala tak mlhou zahalený nádech. Mlhu zároveň často prořízne elektrizující energie různých riffů a dynamických změn. Ta energie, která se v člověku shromažďuje, pohání ho dál a byť máš nucený útlum k nějakému přetlaku, tak se ta celá síla sama dere na povrch, a to třeba formou hudby... Co se týká oblíbenosti textů, tak to se těžko řekne... S každým mám něco spojeného, ale favoritem je asi Dog's Eyes, ke kterému nám Venca z Lambdy vytvořil animovaný klip a tak máme na kontě již dva animáky.

Kde LP vyjde?

Vyjde na naše náklady, takže bude k dispozici u nás… A vyjde až v prosinci, takže máme alespoň vystaráno s dárky:).

Vydat si desku vlastním nákladem je super. Respekt. Je pro Tebe důležitá nezávislost, DIY?

Nebudu tajit, že jsme pár labelů ohledně vinylu oslovili, ale bez odezvy. Našel se jeden, který nám byl schopen něco nabídnout, ale nepřišlo nám to nijak moc atraktivní. Co se týká vydání, tak pokud jdeš sám za sebe, můžeš si věci dělat jak chceš, bez jakýchkoli ústupků někomu, kdo k tvému dílu mnohdy nemá žádný, než jen obchodní vztah. Celkově je pro mě DIY fajn cesta. Člověku pod rukama vzniká jeho dílo, má to, čemu investuje svou píli a čas a ve finále si produktu více váží. Další věc je ta, že se tvorbou hodně naučí a každý kus je originálem. Celý výtvarný proces se tak stává zajímavý a zábavný, mnohem zajímavější, než zadat objednávku "firmě" a svézt se na jednoduchosti (kterou jsme však taky několikrát využili). Teď chceme dělat DIY trika sítotiskem, tak se moc těším na ten proces od prvotního uchopení tužky pro navrhování designu, přes vrstvení síta, až po ten okamžik, kdy si triko obléknu...

Moc se mi líbi Vaše grafiky obalů. Kdo je dělá?

Grafiku desky měl na starost náš kamarád Michal Pago Peichl, se kterým máme fajn vztah a nebyl problém o grafice v průběhu tvorby diskutovat, měnit ji a dolaďovat, abychom byli všichni spokojeni.

Obal je kreslený?

Ano, je to kreslené. Pago nám mimochodem dělal grafiku i na první desku v roce 2018, takže to má i pěknou kontinuitu.

Kde jste album nahrávali a jak to celý probíhalo? Je pro Tebe návštěva studia radost nebo trápení?

Rozhodli jsme se pro Golden Hive Studios u Amáka a udělali jsme dobře. Ve studiu pro nás vždy panuje větší nervozita, kdy se člověk snaží zahrát věci precizně a zároveň ho někde v hlavě tlačí to, že si platí určitý čas a je v nějakém cizím prostředí... Proto bylo moc fajn, že prostředí studia i přístup Amáka z celého nahrávání udělal příjemnou zkušenost v pohodové atmosféře a dokonce jsme stihli album za menší počet dnů, než jsme původně očekávali. Jo, akorát nám pak všem cukalo v oku z poslouchání metra několik hodin v kuse...

Máš nějaký plán, co by jsi chtěl s kapelou dokázat?

Mám spíše sny, než nějaké strukturované plány. Když začnu těmi nejzběsilejšími fantaziemi, tak bych byl rád za možnosti koncertů po celém světě a zároveň, aby nás ta hudba byla schopna uživit. Dále gig v KEXP atp... Ale reálně bych v tuto chvíli byl rád za možnosti evropské tour a účasti na různých akcích...

Lukáši, díky za pokec. Pěkně se s Tebou povídá a stejně tak Vám to i hraje. Poslední otázka je Tvoje, máš prostor pro cokoliv …

Rozhovor můžeme nechat takhle, beze změn, úprav a krášlení to je alespoň autentické, což je taky podstata hudby.

greynbownes.bc.com

Come Closer - Pretty Garbage

12“ LP

Na Pirates Records vyšla avízovaná deska Come Closer s názvem “Pretty Garbage”. Pilotním singlem pro album byla písnička Get It Wrong, kterou „piráti“ vypustili koncem loňského roku. Deska officiálně vyšla na vinylu začátkem letošního dubna, takže se dá říct, že ještě voní novotou. Come Closer je přezdívka chlapíka jménem Jimmy Elmore alias J.Wang, aktivního hudebníka, který hrál v kapelách Dan Padilla, Tiltwheel, Altaira a album “Pretty Garbage” si nahrával v zadní místnosti svého domu. Come Closer jsou ze San Diega a s „projektem“ J.Wangovi vypomohli Davey Quinn (Tiltwheel, Dan Padilla) a Chris Prescott (Pinback, No Knife, Rocket From the Crypt). Jména kapel jeho parťáků jsou myslím globálně známá, ale už jen zmíněná informace o DIY záznamu minimálně potěší a napoví o přístupu, možná víc než šermování známými jmény.

Písničkou Get It Wrong album „Pretty Garbage” začíná. Je to příjemná skladba, doslova příjemná, a navodí poklidnou pulzující atmosféru, která s každou další písničkou rozkvétá do plné krásy. První, druhá, i všechny další písničky jsou instrumentálně rozmanité a stylově (i náladově) oscilují. Come Closer hrají členitou „různobarevnou“ muziku, která odkazuje na množství různých stylů. Vládnou melodie, ve kterých se protíná punk rock s indie - rock´n´roll, emo punk, snad i western country punk ("Arms Up"). Výsledek je melodická, náladová, osobitá hudba, která si posluchače omotává kolem prstu. Láká a vtahuje do děje, přesto není vlezlá. A hlavně, celou deskou se nese velice příjemná energie.

V Come Closer je slyšel minulost i přítomnost. Vybavil jsem si hned několik kapel zavátých časem. V hlavně mi probleskli Strakonice - Landmine Spring, jejich začátky a i pár dalších kapel té doby. Od prvních tónů cítím svěží vánek a podobný dojem jsem měl, když jsem před mnoha lety slyšel třeba desku „Ride“ od zmíněných Landmine Spring. Ty časy jsou dávno pryč, ale je fajn si uvědomit, že kapely nemusí být jenom tvrdé nebo pomalé, a punkovou muziku lze hrát i jinak - instrumentálně zdatně, emocionálně … Moment „dežaví“ je u mě nejsilnější a nejspíš se ho již nezbavím. A vlastně se ho ani chtít vzdávat nebudu, protože na křídlech příjemných vzpomínek se nesou podobně emotivní tóny Come Closer. J.Wang a jeho pomocníci se krásně vracejí v čase a oprašují mé vzpomínky na 90tkový emo punk. Určitě tak hrají z nějakých jim dobrých důvodů a deska je pohlazením po duši. Z novějších kapel cítím určitě i část nálady z desek Downtown Struts. Album“Pretty Garbage“ je ale dostatečně osobité, pulzující a pokud bych měl desku označit za indie nebo punk, vybral bych punk.

Skvělá deska! (S)

piratespressrecords.com
comeclosermusic.bc.com

Desku poskytlo vydavatelství Pirates Press Records – díky!

DeeCracks - Serious Issues

INNOXIA CORPORA + ARAN SATAN - Stigma

12“LP (Silver Rocket Records & INNOXIA CORPORA)

Překvapení moc nemusím, přesto mě neočekávané věci nakonec většinou potěší. Hlavně když k nim mám nějaký vztah. Letos v únoru vyšla za spolupráce Silver Rocket a Innoxia Corpora velice zajímavá nahrávka. Zbystřil jsem již při čtení informace na Silver Rocket webu, kde psali o avízovaném splitu Innoxia Corpora s Aranem Satanem - „šest novejch songů valašskýho punku na jedný straně, sedm novejch tracků sudetskýho mluvenýho slova na straně druhý... název Stigma, katalogový číslo SRR 110…“. Jistý si nemůžeme být opravdu ničím a já jsem rád, už za to propojení dvou „světů“. Ale nepředbíhejme, vinyl je venku a možná už i vyprodanej.

Věci jsou někdy plánované více, jindy méně. Myšlenka společné nahrávky INNOXIA CORPORA s ARANEM SATANEM podle informace Radeze s Innoxia Corpora, vznikla na koncertě Paramount Styles v Rožnově pod Radhoštěm, kde předskakoval Aran Epochal a jeho poslední přidaný track byl jedním z „nových“ skladeb Arana Satana. Slovo dalo slovo, témata se potkali… Zajímavý věci, spojení a myšlenky, jsou většinou jednoduchý. Stejně jako v případě vzniku téhle nahrávky - prostě je to všechny napadlo a výsledek je na vinylu zaznamenaný napořád. Deska vyšla v období, které nikdo z nás předtím nezažil a dovolím si říct, že je jednou z několika drobných věcí, které mi do mysli vnášejí trochu světla, nebo mi aspoň udělali radost. Snad už jen tím, že i přes to všechno se „věci“ dějí a staří pardálové si vydají desku víceméně sami, bez nějaké omáčky. Tryská z toho energie.

Mám rád rožnovský punk, vůni Vraha, Silver Rocket, Gnu, Arana Epochala a na tomhle split LP se to všechno potkává. Obecně si cením všech možných (i nemožných) společných nahrávek, různých propojení – hlavně těch, u kterých by mně ani ve snu nenapadlo, že vzniknou. Propojení Arana Satana a Innoxia Corpora, je jedním z nich. Strašně se mi líbí přebal desky, práce Štěpána Adámka je skvělá, a v kombinaci s obalem vytištěným na silném lesklém laminovaném papíře, černým vnitřkem s texty, černým sáčkem … je to prostě pěkný. Přebal není klasická kapsa a já mám rád tyhle „singlové“ obaly na velkých deskách. Je to funční, ekonomické a vždycky mám pocit, jako bych si při poslechu vinylu četl noviny. Štěpán Adámek již s Aranem Satanem dělal jeho knihu Mluvicí človek a možná i víc věcí. Tohle se mi ale vybavilo, stejně jako koncert Arana Satana v droždínském obýváku, který dělal před lety Zdenka (Decultivate).

Aran Satan. Velkej chlap. Jistej hlas. Sám proti všem. Bojuje hlasem, podbarveným samply. Dovede věci pojmenovat, je trochu básník, a ikdyž je to Satan, dokáže i potěšit duši. Propojovací linie znáte, Aran Satan stále žije a to je dobrá zpráva. Aranův přednes je rychlý, stejně tak jako obsahuje hodně myšlenek, které mi tlačí do hlavy - jedna za druhou, věta za větou. Sled je fakt rychlý, a já si po chvilce říkám, jak to pěkně do sebe všechno zapadá. Jako básnička - texty rozvíjejí moji představivost a věci se propojují v jednolitý text. Neříkám, že Aranova lyrika nevzbudí pozornost u děcek. Malej mi při poslechu říkal - tati, proč se jako ten pán vzbudil nahej k ránu, v krabicích od banánů? To ho zaujalo. Sudety. Já bydlím s lesní rodinou cca 4 km od závory, kde začínali Sudety. To slovo padlo je v upoutávce a já temnou auru i osudy místa cítím stále a občas je k vidění i německý nápis na starým baráku. Příroda je tu krásná a láhev je pro mnohé nablízku vždycky… stejně jako pro mnohé mladé asi bude platit Aranův text „Nezestárneš tady, nezasadíš lípu, nespočineš pod ní, pohřbívám den po dni“. Aran propojuje množství témat - takový to bylo, takový to je… citím to uvědomění si věcí, bilancování … krásně se to poslouchá, mozkové buňky stále pracují.

Innoxia Corpora. Léty osvědčená značka, která netrpí stařeckou únavou nebo sešlostí. Rožnov pod Radhoštěm. Ostrý jazyk, ostrý zvuk. Hardcore punk / punk hardcore. Vyhrávky a množství riffů - přímočaří, komplikovaní i melodičtí. Inoxia Corpora má léty vypilovaný vlastní ksicht a čím víc poslouchám jejich písničky, tím víc mě baví. Rozhodně to není věc na první poslech, ale to asi ani nikdy nebyla. S muzikou i texty se posluchač musí sám trochu snažit. Cítím sehranost, cit pro melodie a dar proložit do „vrstvených kytarových riffů“ melodickou pasáž, vyhrávku nebo text, ze kterých až zamrazí. „Tak táhnu dál a jiskra v očích tvých mě nabíjí trpělivostí. Nevěřím v zámky vzdušné, věřím v hrady od základu.“

Skvělá společná nahrávka a jak zpívá Innoxia Corpora, „věřím v tebe, věřím i v sebe“, tak já tomu celýmu taky věřím! (S)

silver-rocket.org

Poslouchat a kupovat můžete jako vždycky ZDE.

PS: desku darovala Innoxia Corpora, díky!

Chrobopop – Kočky, krysy, celebrity

12”LP (Malárie Records)

Pokud by před lety zazněla v dětském vědomostním pořadu Hip Hap Hop otázka – „V jaké části Čech se nachází hodně zajímavých a originálních skupin? Modří by zajisté věděli (já napovím) – lokace Rožnov pod Radhoštěm. Malárie Records hlásí novinku, debutní desku kapely Chorobopop. Vinyl ještě voní novotou, vyšel v prosinci (2020) za spolupráce Malárie & Burina & Cultburger. Skupina vznikla na troskách hardcorepunkového TELEFONU. Poté, co jeho řady opustil bubeník, sáhla osiřelá trojice Zay, Keč a Ctib po bicím automatu, změnila název a pustila se do hledání nové tváře, od té předchozí záměrně odlišné. Jak je vidět, staré známé tváře se neukládají ke spánku a přícházejí zase s něčím novým!
přicházíme, abychom přinesli
zůstáváme, abychom zanechali
hrajeme, abychom svědčili že lze i
písní slovem myšlenkou
ukázat svět v nahotě syrové”.

Pokud máš otevřenou mysl, pojďme na to. Album startuje pecka “Jen odemknout zámek“, které se dostalo i video ztvárnění. Po pár tónech je mi hned jasné, že Chorobop přinášejí “něco nového”, svěží vzduch. Nic ale nebude přesně tak, jak bych očekával, a již v první písničce se vystřídá množství zajímavých nápadů. Těmi se na desce nešetří. Oscilují různé podoby převážně melodické muziky, zvláštně dynamické a energické. Většinou nepředvídatelné, když se třeba domnívám, že až math(ematická) rytmika kapele sluší, plynule se přesuneme do svižnější “rocking” podoby. Chorobop jsou trojlístek - dvě kytary, basa, automatický bubeník, klávesy a k tomu všichni tři členové zpívají. Je cítit, že se v kapele prolínají tři muzikanti, každý se svým stylem a citem pro společný výsledek. Necítím jednotlivá ega, ale kapelu jako celek. Kam je zařaditelná? Nevím, ale asi to nebude podstatné. Tvůrčí potenciál je nepřeslechnutelný a “nový zvuk” bez mantinelů nejspíš i Chorobop sami chtějí. Aby to nebyla nuda, proložím své psaní o tom, jak se mi debut líbí (ano, moc), třemi otázkami pro kapelu.

Jak se má Chorobopop? Co je u Vás nového? Ctib: Chorobopop se má myslím výborně! Zkoušíme, hledáme nové zvuky, děláme na nových písních a pomalu plánujeme další nahrávku. Jenom ty koncerty nám chybí.
Zay: Jak říká Ctib, pár nových fláků nazkoušených, něco oprášeného, co se na desku nevlezlo, před náma stream, řešíme, co a jak na dalším nahrávacím sešnu, který chceme dělat někdy zjara. Mě osobně těší, že se deska lidem líbí a koncept obyčejných písniček funguje. No a konečně hraju v kapele, kterou nikdo nepřirovnává k ÚJéDečkám.

Tóny z desky propojují math(ematicky) přesnou muziku, rockovej undroš a já osobně slyším (nebo chci slyšet, díky Ctibe) i jedovatý jazyk rožnovského punkového undregroundu. Navíc klávesy, elektrickej bicmen a tři hlasy, tři různé nálady: Ctib – jedovatý útočník, Keč - přesný hlasatel, Zay - hitový potenciál. Deska je různorodá, přesto kompaktní. Množství nápadů do sebe perfektně zapadá. Často se texty s hudbou prolínají, jindy jsou proti sobě, vždycky do sebe ale zapadají. Pokud bych měl vyzdvihnout jednu pecku, hlasoval bych pro „Tetrapack“ – velice silná písnička. Melodicky a hlavně myšlenkou v textu! Strašně dobrý! Porovnat rozpad tetrapack obalu s rozpadem vztahů a udělat to s lehkostí, jakou se to povedlo Chorobopop, je „majstrštyk“. Jako velkou škodu beru, že písnička je již na třetím místě, po takové hitovce, jsou další písničky „ve stínu“. Hit!

Kdo jsou kočky, kdo krysy a kdo celebrity? Ctib : Celebrity jsou ti, kdo potřebují být za každou cenu vidět a mít okolo sebe všecku tu zvěř.
Zay: No, to je přeci ten mediální bezva vopruz a publikum, co to hltá. Jedni, aby vydělali na druhých, druzí, co se podělali z těch prvních.

Deska nabízí rozdílné nálady, klidnější i energičtější momenty. Častokrát dojde i na kontrastu pěkných melodií a textu – „šibenice obehnaná mobily, kolem celebrit po obou stranách krysy, kočky, viry, gorily“. Prolínání nálad je s námi ale během celé desky. S každým novým poslechem vylezají nová zákoutí a propojení.

Má Vaše deska komerční potenciál? Ctib: No já hlavně doufám, že v souvislosti s naší deskou se dá mluvit spíš o tvůrčím než komerčním potenciálu.
Zay: Já z téhle desky cítím hitový potenciál... a vlastně to je spíš otázka pro vydavatele, ne? Když jsme vydali desku Smysl malých činů s Telefonem, Papagáj tvrdil, že to byla jedna z jeho nejrychleji vyprodaných desek. Takže záleží na tom, jak to cítí dr. Malarius.

Mám děti, jasně že mám, a občas vidím jejich strachy - neopodstatněné, třeba když usínají a tohle skvěle cítím z písničky „Rejnok“. Projdeme si během ní procesem uspávání a oboustrannými pocity, rodiče i děcka, které jsou vyzdvižené nad pomyslné mraky, až do psychedelických sfér :).
zůstaň se mnou ještě chvíli malou
šeptá dítě padající do snů
netopýři krouží nad mou hlavou
bojím se, že nevrátím se

Kontrasty a impulzy. Hudební i textové. Texty, ve kterých nejsou „pravdy vyřčené“, kontury jsou načrtnuté a je ponecháno hodně prostoru pro osobní přemýšlení a hledání. Obal je moc pěkný, decentní. Černá / bílá, texty a parádní fotka kapely. Hodnocení? Skvělá deska! Tvé uši dostanou oscilují a neotřelé melodie, Tvoje hlava podobně oscilující texty. „Kočky, krysy, celebrity“ vnímám jako nad stylovou a nad časovou. Je bezvadný, že i právě takové desky a kapely občas přináší punk-hardcore (pořadí se nedržte). Chorobopop mají sílu otevírat zámky v hlavách a s lehkostí sobě vlastní, bořit zažité mantinely. Je tahle deska punk? Hardcore? Alternativa? Nevím. (S)
Bubliny a kouř nad hlavama
se v čase rozpouští
Já toužím plout...
Pryč

chorobopop.bc.com

Desku poskytla Malárie Records, díky! malarie.eu