zine (Kids And Heroes)
Na úvod by stačilo napsat: ziny mám rád! Stále sleduji nová vydání a jako přínosnou zábavu považuju listování ve starých, dávno zapomenutých kusech. Aktuálně jsem dostal papírové vydání papírového zinu z hudebního webzinu Kids and Heroes, který tímto rozšířil svoji působnost i na klasické papírové médium. Stejně jsem jako jsem zkratkovitě zhodnotil “ziny”, zhodnotím hned v úvodu prvotinu – je názorově rozmanitá, pestrá a dýchne z nadšení – povedená práce! Doufám, že redakci vydrží energie a vyjdou další pokračování, protože “debutní” číslo má svůj styl a najdete v něm spoustu zajímavého čtení, zabaleného v pěkném obalu. Co je taky podstatné, dýchne z něj duch Kids and Heroes a jeho široký stylový záběr. První vydání zinu vyšlo v prosinci a náklad 300 ks se vyprodal v předprodeji.
Páteří zinu jsou rozhovory (Discharge, Anti-Flag, Thalidomide, Master’s Hammer, Kabinet Múz, Rock Café, Headbanger_FM, Periferia.cz, …) a ankety nejen s hudební tematikou. Například v textu věnovaném listopadu 1989 se o své tehdejší zážitky dělí 25 osobností, namátkou Amrit Sen (Michael’s Uncle), Pavla Jonssonová (Malé Zuby, Dybbuk), Sváťa Šváb (Totální nasazení), Sveťo Korbeľ (Slobodná Európa) nebo Veronika „Supice“ Borovková (Tři sestry). Vzpomínáme rovněž na Ivana Krále, Lemmyho Kilmistera nebo debut Joy Division. Do minulosti se ohlíží také články věnované punku v Jugoslávii, Maďarsku nebo Baskicku. Časopis uzavírají sloupky a povídky od Johnnyho Násilníka, Ctiba, Oi Oi Piratoie, Vojtěcha Urbánka či Bohumila Krejzy.
Papírové vydání posouvá “práci” (nadšení) na zcela na jinou úroveň, to platí vždycky a stejně tak to platí i u Kids and Heroes. Tištěný zine má vždycky “něco”, co má svoji přidanou hodnotu a až jednou “vypnou net”, nezůstane kromě hmotných věcí nic trvalého. Ziny považuji za nadčasové - papírovým plátkem lze listovat i po letech a stejně tak si s odstupem některé ziny dočítám. Knihu vezmu a přečtu, ale k zinům se vracím i po letech. Ve čtení nemám žádný systém, čtu je jak mně to napadne – jednou odpředu, podruhé zase od zadu. Podobně to mám i s muzikou a není nad to, objevovat dávno zapomenuté klenoty. Na Kids And Heroes webzinu je k dispozici množství různorodého čtení a přesně tohle se odrazilo i v jeho tištěné podobě. Zine vyšel jako klasický A4 zine - “půl kila čtení, 152 stran A4, přes 50 článků od 27 autorů, více než 50 originálních ilustrací a jako dárek flexi disc” - vše zabalené do jednoduché funční grafiky, tzn. že texty se dobře čtou a doplňují je ilustrace od různých lidí. Zine se vzhlédl v A4 formátu, podobně jako Trhavina, Hluboká Orba, The Humbling Experience …, zaujme kontrastem bílého pozadí a černého tisku, decentní funkční sazbou, ilustracemi a již obsah napovídá o pestrosti – názorové, i stylové různorodosti. Dostaneme rozhovory, ankety, tématické články, reporty, sloupky, povídky a poezii. Je vidět, že lidé, kteří se v zinu objevují, práce těší a je to pro ně motor všeho. Pokud tohle dýchne z jakéhokoliv média, je to super!
Zine je obsáhlý, snad jen ve zkratce - jedním z témat je anketa na téma koronavirus a je zajímavé, přečíst si ji v punkovém zinu. Všechno zlé je k něčemu dobré, osobně na žádné nemoci dobrého nevidím nic. Tak nebo tak se epidemie dotkne všech, ať chtějí nebo nechtějí. Pohledy na toto téma budou různé, já žiju životem stárnoucího punkového lesního cyklisty, ale když vidím na demostraci odpůrců roušek fotky punks vedle “hnědých” jedinců, hlava mi to nebere. To ale není případ nikoho z ankety, v se lidé zamýšlejí jak čas využít pozitivně. Já mám vlastně štěstí, protože jsem se narodil v “západnější části” civilizace - jsou země, kde se lidé mají špatně i bez koronaviru. V zinu se velice dobře prolínají, sloupky, rozhovory a tématické články. Ať už to je článek “Born To Lose … “ o Lemmy Kilmisterovi, zrozen k prohře – žil ve vítězství a tohle heslo snad svým způsobem i vystihuje podstatu punku. Zajímavá je i anketa úhel pohledu: listopad 1989, stejně článek “Unknown Pleasures” o Joy Division, rozhovor s Pedrem (Pirates Press Records) – vznikl skoro ve stejné době, jako ten můj, co jsem udělal pro czechcore.cz. Z kontextu vytrhnu heslo “... bejt out v punku, kterej je už dávno out, to chce teda taky talent!” je opravdu zábavný :) Jinak se dozvíš, kde vznikla deska Esoasisi, pěkné jsou i rozhovory s periferia.cz, punku ve Strakonicích, sloupek od Ctiba, rozhovor s Jirzou, článek o návštěvě Černobylu. Osobně považuju návštěvu tohoto místa za dost drahý bizarní výlet, ale proti gustu, že? Doporučím mrknout i na dokumenty Bitva o Černobyl a množství dobových dokumentů, které najdeš zde. Baví mě report Empty Hall Of Fame / Rožava, který je důkazem, že když se chce, tak jde opravdu všechno. Hodně věcí jsem neúmyslně přeskočil, hledat ale může každý sám … rozhodně to stojí za to. Zdravím redakci, blahopřeju k prvnímu číslu a držím palce! (S)
Žádné komentáře:
Okomentovat