Nervosas – Nervosas

12“LP (P.Trash Records)

Pod lampou je největší tma! Dávno vím, že tohle platí a největší poklady nacházím zcela náhodně. Pokud se aktuálně rozhlížím po muzice, nedržím se hudebních stylů, ale hodně sleduju přístup. Pokud hledáček zájmu zaměřím na pop punk, směřuji jednoznačně do Kanady. Objevil jsem tak množství naprosto parádních kapel, většina z nich u mě měla status – neznámá. Jedna věc ukazuje na druhou, a zaručeně platí, že kdo hledá, nalézá. Pokud budete alespoň trochu usilovně pátrat, dostanete se k německému labelu P.Trash Records. Je to jedna z přestupních stanic ke kanadskému pop punku, ale hlavně království „neznámých“ kapel,  muziku v rytmu garage, pop punk a množství dalších „divnostylů“. Label je vedený postarším, skoro padesátiletým mladíkem, a z jeho titulů mám několik desek ve velké oblibě (jednoznačně vládnou Statues). Příznivci „garage / pop punku“, by tento label neměli při hledání pokladů vynechat, ok? Deska, o které budu psát, není zcela aktuální a vlastně ani nesedí ke škatulce pop punk. Dostala se ale ke mě až teď a myslím si, že rozhodně stojí za pozornost nebo poslech. Pokud pro tebe ovšem není popiska post / dark punk sprostým slovem.

Nervosas (nepléct s Nervosa, „to zase jinde jsme … „) jsou „dark“ punková kapela, lokalizace Columbus / Ohio. Dva kluci a holka, trojlístek, který potěší všechny, které těší desky od Belgrado, Spestres, Sect, The Estranged, The Bellicose Minds, Arctic Flowers, atd. (těch jmen je poměrně hodně, které sem lze dosadit ok?). Prostě temněji laděného punku. Pokud máš rád jmenované současné kapely, zakladatele temnoty Joy Division, (ale i třeba New Order) a neznáš Nervosas, neváhej prověřit další jméno. Mám pocit, jako bych na tuhle desku čekal, potřeboval jsem ji slyšet. Album je z roku 2013 a původně vyšlo jako 2LP na Let's Pretend Records. P.Trash Records vydává první desku, jako nepojmenovaný vinyl. Temná nálada Joy Division, Warsaw nebo Wipers, kterou se zapsali do „dějin“ je opět recyklovaná. Použitá je jako stylový základ, rozvinutý o další invence, a kreativitu členů Nervosas. Srážka post punk, pop punku, s Wasted / I Walk The Line melancholickým odérem? Možná. Má to svojí energii a „magii“. Na temném základu se na mně valí mix post punku, který je poměrně intenzivní. Více dravý než bloumavý. Baví mě to od prvních tónů a při poslechu se mi vybaví i kapely od sousedů, myslím Idle Hands, atd … prostě emoce, melancholie, a intenzivní švih punku.

Bez muziky by byli dny prázdnější. Má své nezaměnitelné kouzlo, které jí nikdo nemůže vzít. Samozřejmě nezasáhne každého, to je samozřejmý. Na mě ale působí a deska Nervosas má svou sílu! Pokud Tě zajímají kapely, který jsem vyjmenoval, máš ušetřený hledání na další pecku. Skvělý je, že ve sklepech a obývákách hrají takhle skvělý kapely! (S)

Záznam koncertu: youtube.com

Deska je k poslechu na youtube.com .

PS: chcete tip na další kapelu? Vyzkoušejte Vexx .

 

ptrashrecords.com

nervosas.bandcamp.com

Seznam skladeb:
A1 Sissie  
A2 Stellarcore  
A3 Like Trash  
A4 Unstable  
A5 Bad Cop 
A6 Empty Hearts 
B1 Paranoid Visions 
B2 Uncanny 
B3 Window 
B4 APAP 
B5 Mutation Ritual 

Hardcore punkové koncerty v Olomouci

20.05.2015 SF MINI
RÜBÄNÏSKÖ (nihilistický hc/punk, slovensko) + STERN (folk/punk)

04.06.2015 SF MINI
Grzzz (elektropunk, Francie) + Kultra (elektropunk, Rožnov / Pardubice)

15.07.2015 SF MINI
Hanba (hardcore/punk, Praha) + další

15.08.2015 GALERIE U MLOKA
Sangre de Muerdago (melancholický folk Španělsko / Německo) + více

05.09.2015 SF MINI
Past (postpunk Polsko) + CTIB (Vrah)

04-06.09.2015 SF MINI
ZINE FEST

SF MINI – PASTEUROVA 935/8, OLOMOUC – areál OLFEDO

Downtown Struts - Hope You're Dope

12“MLP (Pirates Press Records)

Celkem dlouhou dobu velice rád sleduji dění v hardcore punku. Mám rád různé styly a zajímá mě, co se děje v různých městech po celém světě. Za velkou louží je množství zajímavých kapel, a samozřejmě i lokalit. Co mi říká město Chicago? Mafie? Z muziky mě blízké kapely jako 88 Fingers Louie, Alkaline Trio, Articles of Faith, The Bollweevils, Charles Bronson, Los Crudos, Hewhocorrupts, MK-ULTRA, Rise Against, Screeching Weasel, The Repos a Canadian Rifle. Ve výčtu je velký hudební rozptyl, jak ve stylech, tak v přístupu. Jednou z kapel, která si také nese spojení s městem Chicago, jsou Downtown Struts. Čtveřice, která se zde dala dohromady v roce 2008. Mladí pokérovaní pánové hrající melodický punk rock, se silnými melodiemi. Navíc, jejich frontman vypadá jako mladší brácha Nicka 13 nebo Mika Nesse.

Kdysi jsem o nich napsal – „perfektně zahraný melodický punk rock“. To znamená, že uslyšíme dobře zahrané, i nahrané, a perfektně nazpívané pecky s velice výraznými melodiemi.“ Platí to stále. Pokud máš rád kapely z Fat Wreck, myslím, že Downtown Struts oceníš. Mně se dostali pod kůži albem „Victoria!“ a singlem "Anchors" . Ten se mi jen tak z hlavy nedostane. Čas ale nezastavíš, a i tahle parta jde dál …

"Hope You're Dope" začíná pomalou písničkou „American Animals“. Informaci o novém Downtown Struts singlu jsem registroval s očekáváním, a možná i díky němu, trvalo mé počáteční „naposluchání“ trochu déle. Nic není špatně, všechno zní skvěle, přesto se mi po prvním poslechu zdála celá nahrávka moc indie, jedním slovem pomalá. Singl zní prostě trochu jinak, než jsem byl zvyklý na nahrávce „Victoria!„. „Indie vítr“ (myslím něco jako The Rifles …?) dává kapele nový směr. Nezní vůbec špatně, písničky jsou hodně vypilované. Jen jsem si na nový zvuk kapely musel trochu zvykat. Hledat. Ve spojení s brilantním zvukem se ale po několikátém poslechu vracím v čase, pochybnosti jdou stranou, a užívám si nové pecky. Mám pocit, jako by se propojilo to, co se mi líbilo na singlu "Anchors", se zmíněnou „novou tváří“ Downtown Struts. Cítím punkové kořeny, ale těžko říct, jestli je tahle nahrávka hudebně ještě punk – hardcore. Asi o to ani nejde. Osobně se mi líbí, že kapela se nesnaží nějak výrazně kopírovat trendy, znají svůj potenciál, s tím pracují a znějí jako Downtown Struts. Díky tomu jsou i výrazní, pamatuji si je. Všechny písničky jsou zapamatovatelné a výborně napsané, pokud jim dáš šanci, je velká pravděpodobnost, že Ti zůstanou v hlavě.

Jak jsem napsal, líbí se mi „přiznávání barvy“ (punkových kořenů) a zároveň je v nich cítit snaha po jistém hudebním posunu. V jejich písničkách je energie, i jistý „mámovský podtón“, tím chci říct, že z nich dýchne něco pěknýho. Když si je pustím, a moje nálada není nejlepší, svým křehkým stylem mě kopnou do míst, kde se myšlenky začnou ubírat pozitivnějším směrem. To se mi líbí. Všech pět skladeb na singlu „Hope You're Dope“ zní hodně dobře, suverénně, přesto skromně, řekl bych.

Downtown Struts se dle mého mistrně pohybují na hranici, kdy se o jejich muzice dá říct, že je spíš melodická – energická, než melodická přeslazená. Těším se na další vývoj … (S)

PS: deska vyšla na velice pěkně udělaném 12"LP, s barevným vinylem, download mp3 kupónem, pěkným obalem ... ale to je u Pirates Press standart.

piratespressrecords.com

 

Seznam skladeb:

1. American Animals - youtube.com

2. Bipolar - youtube.com

3. Italian Homes - youtube.com

4. Abused - youtube.com

5. Battle Of Britain - youtube.com

His Another Fall (Přerov)

Léta si říkám, že si udělám pořádek v počítači, ale stále se mi to nedaří. Našel jsem pár fotek kapely, kterou jsem měl velice rád a dodnes si ji občas pustím. Vracím se do roku 2002, kdy jim vyšlo debutní LP na Samuel Records. Deska se netěšila nějak zvláštnímu ohlasu, přesto si myslím, že byla skvělá. R.I.P.

Stručné BIO His Another Fall :
VZNIK: 1995

PŮVODNÍ SESTAVA: MARCEL "MÁCA" CHANTÚR", KYTARA DAVID "DEJVÍSEK" OULEHLA", KYTARA/ZPĚV LUDĚK "LUIGI" VÁVRA, BASA

PRVNÍ KONCERT: 1996
97-98 PŘESTÁVKA MÁCA ODLET DO USA
98-99 NAHRANÝ CD 3 SONGS 2000 KAPELA ZKOUŠÍ, MÁCA KONČÍ S KYTAROU. HRAJE VE FLYING ENTERPRISE. NA BICÍ.VZNIK FLYING ENTERPRISE.
2001 KINDERA ODCHÁZÍ Z H.A.F, MÁCA KONČÍ S FLYING ENTERPRISE A DÁVÁ SE DOHROMADY STARONOVÁ SESTAVA His Another Fall.
2002 NAHRANÝCH 6 SONGS SESTAVA ZUSTÁVÁ SPOLUPRÁCE SE SAMUEL REC. DRUHÝ KYTARISTA SE CHYSTÁ NA START, Martin „Cágo“ je na palubě.

PS: fotky mi před lety poslala kapela, autora bohužel neznám.

 

 

 

 

 


 

 

Gets Worse / Fissure - split

7”EP (Dead Heroes Records)

Dead Heroes Records opět přicházejí s velice zajímavou nahrávkou! Strohé konstatování na začátek. Není to tak dávno, co vyšel společný singl, který propojuje dvě aktuální extrémní kapely - Gets Worse = těžkotonážní power violence grind z Leedsu (UK) vs. Fissure = americký hardcore / fastcore / punk / grind z Los Angeles (Jižní Kalifornie). 9 pecek se stopáží někde kolem osmi minut. Stačí? Ano, pokud je Ti sympatické heslo „Play Fast Or Don´t“, obě kapely plně splňují předpoklad, že si je velice rychle oblíbíš.

Gets Worse (Leeds, UK). Leeds powerviolence při čelní srážce s kalifornským nasraným hardcorem. Po prvním poslechu je jasné, že členové Gets Worse mají tradiční pojetí powerviolence. Vazba, pomalý riff a jdeme na to. Změny v rychlostech se mění jako aprílové počasí. Hutné riffy se střídají s extrémním „klepačkou“. Silný zvuk (plný, bez syntetiky …) a oscilace rychlostí, to mě baví! Samozřejmě i zjištění, že v muzice Gets Worse není nic navíc. Je slyšet, že tuto mašinu obsluhují zruční „mašinfírové“. Hudební destrukce, meditace pro náročné. Po prvním poslechu říkám skvělý, s každým dalším, se mi Gets Worse prořezávání hlouběji a hlouběji pod kůži. Super zvuk. V kapele najdeš členy The Afternoon Gentlemen a to o mnohém napoví. Je potřeba psát, že hlasitost na maximum jen zvýší požitek z poslechu? Skvělý!

Laťka je nastavena vysoko. Nicméně předem říkám, že parťáci Fissure ze států nezaostávají ani o píď! Počítá se každá vteřina, pět pecek stopáž pod pět minut. Při jejich koncertě bych nedoporučoval, odskočit si pro limonádu, pivo nebo na toaletu. Intro a jedeme v ultra rychlém a chytlavém hardcore punku ala Charles Bronson. Perfektní začátek. Rychlý hardcore je prokládaný pomalejšími, sekanými, pasážemi. Všech pět písniček je hodně rychlých a přímočarých. Zahrané jsou s lehkostí, bez nějakých krkolomností. Největší prostor pro pomalejší pasáže je v posledním válu „30 Miles of Diarrhea“. Pokud vzpomínáš na Charles Bronson, neváhej!

Extrémní koktail od Gets Worse / Fissure je rozlévaný v malých dávkách, myslím s krátkou stopáží. V každém kole dostaneme jen to podstatné a na plný výkon. Při komplexním pohledu je jasné, že posluchaž dostane brutální “nakládačku”, kdy při první písničce je “čapnutý za pačesy” a v dalších osmi válech s ním je cloumáno, třepáno, klepáno. Konec. Ještě jednou prosím … Kořeny jsou jasné - NO COMMENT, INFEST nebo CROSSED OUT. Nedokážu odhadnout, kolikátá v pořadí, je tohle již generace powerviolence kapel. Důležité je, že kruh se neuzavřel ... (S)

PS1: singl vyšel v pěkném provedení, na barevném vinylu, s černým sáčkem, a s velice povedenou grafikou, kterou udělal Tom is the Bastard. Více o něm najdeš na tomisthebastard.blogspot.co.uk nebo discogs.com/Tom-Is-The-Bastard.

PS2: omlouvám se za prodlevu, chvilku mi trvalo, než jsem se k psaní dostal. Aktuálně jsem lapený, a každý den jsem v pokušení si desku aspoň jednou pustit. Šťastný majitel jsem o to víc, když vidím status SOLD OUT v Dead Heroes e-shopu. (Oprava e-shop ukazoval vyprodáno, ale deska je stále skladem :))

PS3: Vždycky jsem nadšený, když vydavatel mluví o kapelách, které vydal s nadšením. Nedá mi to, abych nepřipojil psaní od Pepy (Dead Heroes). Zeptal jsem se ho, čím jsou pro Tebe Get Worse, jako pro "vydavatele" zajímavý? Odpověď: „Gets Worse jsou hlavně výborná parta lidí a nejen oni, ale všechny ty kapely této bandy lidí z Leedsu. Většina žije v jednom domě / ulici / čtvrti a mají mezi sebou spoustu kapel a všechny jsou super, ať už to vychází z powerviolence, hardcore, grindcore nebo punku, a to se mi na tom strašně líbí. Potom seš schopen se i v týdnu sbalit sám a vyrazit na koncert do Ostravy na gig FAMINE, v noci zpět, a ráno do hokny. Na gigu je sice pár lidí, ale seš šťastněj, žes tam mohl být. Také jsem se mohl zůčastnit jednoho večírku v jejich domě v Leeds na našem tour s TUMMO a byla to neskutečná jízda, spousta chlastu, super jídlo, inteligentní humor, zábava jak má být. Jednoduše fajn lidi = rodina a super muzika k tomu. Vynikající kapely a lidi pořád nohama na zemi. Gets Worse jsou vedle TAG jednou z nejlepších powerviolence kapel v Evropě a když ty lidi znáš osobně, miluješ jejich muziku, vždy jim rád pomůžeš vydat desku. Cítím to obdobně jako s Sheeva Yoga, vždy rádi podporujeme lidi z Ostravy kolem SHEEVA YOGA a dalších jejich kapel. Podobná parta jako GETS WORSE, ale z Moravy. LOVE IT.“

PS4: Obě kapely hrají na letošním ročníku Obscene Extreme.

http://www.deadheroes.cz/

https://getsworse.bandcamp.com/album/gets-worse-fissure
http://fissurehcpv.bandcamp.com/album/gets-worse-fissure

Seznam skladeb:
Gets Worse - Boring Legend
Gets Worse - No Remorse
Gets Worse - Push Past The Trash
Gets Worse - No Shep
Fissure - Manos Sin Dedo
Fissure - You Were Never Funny
Fissure - Hey At Least Wasn't Barbed Wire
Fissure - No Me Digas Secretos Te Apesta La Boca
Fissure - 30 Miles Of Diarrhea

Horse Bastard ‎– Giraffetermath

10”LP (Dead Heroes Records)

Jeden má rád psi, druhý kočky a další si vybere třeba koně. Aby to nebylo nějak extra normální, tak “šemíky” lehce zmutované. Horse Bastard? Ano, přesně tak se jmenuje britská parta grinderů z Liverpoolu. Napíšu o nich pár řádek, ale opravdu jen pár, protože dlouhý psaní není potřeba. Život je krátkej na zbytečné řeči. Název kapely vychází ze souboje, který svádí kůň terminátor a black metal robocop. Jaký je poměr sil netuším, mohu jen předpokládat. Snad to bude 50/50. Ostatně tuhle vtipnou popisku mají Horse Bastard umístěnou i pod jmény členů kapely na svém bandcamp profilu. Dead Heroes Records přicházejí s jejich vinylovým debutem, na kterém je čtrnáct blast beat grindcore rozbušek.

Intro … střih … od první vteřiny se mi do uší valý mix šíleného fastcore grindu. Přesně v duchu úvodní popisky – šílený souboj 50/50.  Již po prvním poslechu mám tmu před očima, na moje sluchovody útočí brutální „náser“ (slušně řečeno). Extra rychle zahrané a nařvané! Úžasný! Pokud se Ti stýská po kapelách, jako byli třeba Quattro Stagioni (atd.), Horse Bastard a jejich “jezdecký blastcore” Ti bude záplatou na uši. Kapelu jste mohli potkat na jednom z ročníků Obscene Extreme, kde hráli v roce 2010. Destrukce i sebedestrukce zaručena. Texty jsou heslovité a letmo naznačí, že kapela bere život vážně / nevážně. Proti šedi běžných dní bojuje svým svérázným způsobem. Beru to, baví mě to, asi stejně jako vtipný název písničky “We Can't Be Friends Cause You Like Hatebreed“ od Even Worse nebo text Crucial Unit „Lets Unite The Punx And Skinz…“. Obdobných „legrací“ se najde nespočet a ono to není ani úplně podstatné.

Podstatná informace je, že kapela hraje přesně v duchu hesla „play fast or don´t“. Fast Fast a zase Fast! Přesně o to tady myslím jde. Útok nemilosrdným fastcore grindem. Výsledný zvuk zní hodně špinavě, nasraně a výsledný efekt je podpořený „fuck you“ odérem. Deska „Giraffetermath“ vyšla bez většího povyku na Dead Heroes, který s jistou pravidelností vypouští podobná překvapení. Důležité na vydavatelských aktivitách Dead Heroes je pro mě i to, že vydávají aktuální kapely žánru, který mají rádi, a nedělají kolem toho žádnou velkou estrádu, vinyly prostě vycházejí …

Pokud máš rád špinavý fastcore grind kapelu Horse Bastard asi znáš. V opačném případě doporučuji k prověření. Podle informací labelu měl zpěvák Horse Bastard i kapelu s bubeníkem z THE AFTERNOON GENTLEMEN a je aktivní v jiných partách, např. CONFINE, kde hraje i bubeník GETS WORSE, nebo kytarista HUMAN CULL. Působí i v CORRUPT MORAL ALTAR.  Fatscore grind, který silou uragánu nakopou sedací orgány každého posluchače. (S)

Seznam skladeb:
Strana: Horse
A1 Fear Of Circles
A2 Polydactyl
A3 Vogon Poetry
A4 Solid Grade
A5 Midlife Crisiscore
A6 Uncles Of The Champion Sandwich
A7 Shin Kicker
A8 God Is An Awful Human
 
Strana: Bastard
B1 Giraffetermath
B2 Suppository Soundscapes
B3 Veterans Of Future Wars
B4 No Response
B5 Christpipe
B6 None Shall Pass

deadheroeslabel.bandcamp.com
deadheroes.cz

 

MYCOP - Self-titled EP

12“LP one sided (kooperace labelů)

Kdo sleduje DIY hardcore punk, bude na tom asi podobně jako já - tuší, že existuje skupina MYCOP (lokalizace Hranice na Moravě / Hradec Králové). Jak jsem zjistil, nejedná se o slovo anglické, ale pochází z ruštiny, kde je to význam pro “odpadky” nebo “neřád”. To je něco na úvod, aktuální „status“ kapely ale netuším. Vím jen, že před nedávnou dobou vypustili čtyř skladbovou nahrávku na jednostranném 12“vinylu. Stalo se tak v lednu 2015 a informace myslím zněla: „LP je venku, 143 různých kusů je možno získat u hromady vydavatelství a dister - Skaven records, Music For Liberation, Pure Heart records, Swamper, TRVS (RU), Dingleberry (DE), Rosa Punx kolektiv, Opavské Perverzní pandy a přes kapelu a Korobushka recs.”

Co očekávat? Emocore & DIY. Není to ani málo, ani hodně. Z kapely cítím, že je to baví a to je vždycky podstatné. Obal ve stylu nůžky & lepidlo a texty v insertu se snaží něco sdělit. Energie, která dýchne je volně přenositelná (byla, je, a bude) a hudebně se pohybujeme v kategorii, kterou myslím při předávání cen Anděl nenajdeme. MYCOP se mi líbí, jak hudebně, tak snahou předat sdělení. Neříkám, že všechno vidím stejně, ale “chtění” dělat věci po svém je mi prostě sympatické. Navíc, vždycky jsem měl rád emocore (hlavně US Ebullition podobu), a to i přesto, že mám v oblibě i Hellation, který jsou jak se říká “At War With Emo”. Ale není emo jako emo. Otázka možná i zní, jestli to v dnešní době ještě někoho zajímá. Dny jsou rychlé, média otevřená a není problém skoro nic. Pokud na to tedy máš peníze. Můžeš vyrazit na vyrazit na koncert skupiny Queen i bez Fredieho Mercuryho (osobně doufám, že nezažiju koncert Charles Bronson bez McCoye :)), vydat si vinyl již není tak náročné, a o CD můžeme říct, že se jedná o mrtvý formát. MYCOP mají určitě vinyl rádi a je fajn, že skladby nevypustili jen do světa jedniček a nul, ale v pár kusech zůstanou archivované i na vinylu. Tohle mě vždycky potěší a držím palce (minimálně s prodejem)! Věci by měly dávat smysl a o MYCOP tuším, že ho nacházejí v DIY etice. Díváme tedy se podobným směrem.

Na vinylu nebo na netu, jedničky/nuly nebo analogově, uslyšíme čtyři skladby. Začínáme “Lidé nového století”, která je na pomezí básně / mluveného slova, tedy abych byl přesný její první polovina. Ve druhé pokračujeme v pomalejším tempu, táhlém a řvaném. Emocore toužící po lepší společnosti? “Kéž naše století zplodí lidi lepší. Poskytne našim štětcům půvabné náměty ctnosti. Pak teprve budou naše prosté touhy ukojeny.“. Jedná se víceméně o “proslov k lidem”,  intro s “brnkaným” podbarvením a mluveným slovem. Zní dobře, a posluchač uslyší, co kapele vadí. MYCOP emocore, se přiklání k jeho hrubé, špinavé podobě, kde se prolínají chaotičtější pasáže, s křehkými jiskřivými momenty. Nacházím odkaz kapel, které lze hodit do škatulky “starý emocore”, myslím tím party z Ebullition, atd … Všechny písničky MYCOP znějí dobře a to snad i díky jejich rozmanitosti, jistému stylovému přesahu (ano, tak to cítím). Svým způsobem působí nevypočitatelně, neprvoplánově. Třeba druhá skladba “Náš pán” začíná klepkou, za kterou by se nemuseli stydět Reversal Of The Man a během poslechu se s elegancí její tóny promění v melodické emocore, třeba ve stylu Sinaloa. Nechytejte mě za slovo, fakt se mi líbí podobné změny nálad. Navíc v části písničky jako bych slyšel “intro”, které kdysi používali Landmine Spring. Super je i řev, přesně ve stylu uřvaného “emocore”. Velká poklona pane Rajče (Pure Heart Records), vždycky je fajn, když je člověk mile překvapený. Další dvě písničky “Slepá láska” a “Ve snu” se nesou přesně v duchu, který jsem nastínil, intenzivní oscilující “emo”, emotivní a “bordelové”. Nacházející i tápající. “Představou štěstí zaslepení nevidí že sami sebe ztrácí.“ Štěstí je krásna věc, ale nejreálněji člověk funguje, když zcela štastný není. Tak to vidím. Možná podobné vyznění jako jsem kdysi cítil z textu DG307, „…nejdřív se musíš projít kanálama sraček, abys pak mluvil o čistotě jinak, nebo vůbec …“. Tak nějak to bylo? Musíme poznat dobré i špatné, abychom pochopili sami sebe, začali fungovat „správně“. Jsem mile překvapený, líbí se mi to a MYCOP pokračujte v tom co děláte, děláte to myslím dobře! Jestli už to dělat nebudete, tohle se vám povedlo. Howgh!

Obal ve stylu nůžky lepidlo … aneb udělej tak, jak to nejlíp dokážeš. Samozřejmě a aktuálními možnostmi. Je to cesta, je tam cítit něco z kapely. DIY! Každá deska je myslím originál. Podobným stylem vznikla i nahrávka a velice mě pobavila úvaha v bookletu o recyklování vinylů. Recyklují se ale i obaly a myšlenky.

Sečteno a podtrženo, sympatická nahrávka! Líbí se mi hudebně, textově a i tím emařským přístupem, který u nás nikdy moc na růžích ustláno neměl. Jak jsem již napsal cítím tápání, hledání, nasranost, ale vyznění mi vychází v optimistickém duchu. Jednou bude líp, ale jednou tady nebudeme.Vždycky je dobré dělat věci hned a je dobře, že to MYCOP udělali … ikdyž to možná bolelo. (S)

http://pureheartrecords.bandcamp.com/album/s-t-ep

http://bandzone.cz/mycop

 

Další recenze/články najdeš na samuelrecords.blogspot.com.