KOMPLEX VINY – SUITA PRO NOVÉ KONCE

7″EP (Phobia Records)

Na Phobia Records vyšlo pod katalogovým číslem PR225 nové EP poděbradské punk / hardcore kapely KOMPLEX VINY a nosičem je 7"EP pojmenovaný „Suita pro nové konce“. Se singlem dostáváš osobitou energickou muziku, se silnými melodiemi a doplněnou česky psanými texty o životě. Jak sama kapela na svém profilu stroze uvádí: "Pro ty, kteří nemluví česky, jsou všechny songy o každodenním boji v tomto podělaném světě, nic míň, nic víc...". 

Vinyl mám rád, singl je super a vlastně 7"EP je můj nejoblíbenější formát. Aktuálně mám obavu, že EP´s bude díky jejich výrobní ceně vycházet stále méně. Takže jde asi  říct, hurá za každý nový! „Suita pro nové konce“ je novinka od KOMPLEX VINY a jak je psáno v bookletu, kluci ho nahráli náhodě ve Studiu Kolín v roce 2021. Dostaneš přehnutý obal s texty, vinyl EP a na něm šest pecek svižného hardcore punku. Potřebuješ víc od punkového EP? Osobitá punková muzika s vlastní tváří? Jo, tak vidím KOMPLEX VINY! Jsou v super formě a jejich nová nahrávka má energii, je v ní vztek a je protkaná zajímavými melodickými linkami. Melodické nápady zaujmou a jen rozčesávají tepající punk / hardcore. Osobně bych vyzdvihnul ještě písničku "Optickej klam", což je pěkně rychlej punk / hardcore. Poslech singlu uteče jako voda a musím říct, že se poslouchá hodně dobře. Baví mě hlavně energie a zmíněná osobitost, vlastní ksicht! Texty jsou osobní pohledy na okolní svět. "Snažím se najít, cestu přes rozbředlej dav, listí zas padá na stromy, ten kdo byl bitej, bije rád ..." Singl přináší kus světa Komplex Viny 2021 a to vůbec není málo. „Suita pro nové konce“ je povedenej punkovej singl, nic víc a nic míň! Nemá cenu balit banány do igelitu! (S)

komplexviny.bd.com 
phobiarecords.net 

PS: Desku věnoval Mirek, Phobia Records - díky! 

War//Plague - Manifest Ruination

12"LP (Phobia Records)

War//Plague jsou crust punková kapela z Minneapolis a její členové prošli mnoha kapelami (Deadstate, Fear Of The Known, Flux Of Disorder, Mass Extinction, Pontius Pilate, Provoked, Tau Cross, Pontius Pilate...). Manifest Ruination je, pokud se nepletu, v pořadí jejich čtvrté album a navazuje na poměrně bohatou diskografii kapely. Poprvé jsem se s nimi setkal v roce 2019, díky desce Into the Depths, která vyšla na velice aktivním lokálním labelu Phobia Records. Boss Mirek vydává jednu desku za druhou a určitě je dobré sledovat jeho produkci. Na Phobia Records najdeš crustové klenoty a řekl bych, že War//Plague k nim rozhodně patří! S očekáváním jsem se proto těšil na jejich novou desku Manifest Ruination a právě ona je jednou z novinek na Phobia Records (vyšla opět za spolupráce s Organize And Arise). O War//Plague by se dalo říct, že jsou "veteránská" kapela, ale bylo by to zavádějící, člověk je tak mladý, jak se cítí a z jejich nahrávek se hrne energie a crust metalová vitalita!

"Vacillation" je silný začátek desky, vrstvené kytary a hlavně spolupráce kytar s bicími je úžasná. Spolupráce, která žene celý tenhle kolos kupředu! Nové album přináší deset válů, kde je crust punkový živel dokrmovaný hrubým řevem a střetem mnoha vlivů. Je cítit síla, energie a během poslechu se dostaneš k mnoho silným momentům. Mě osobně hodně baví skladba "Synthetic Forms", snad už díky její členitosti a epickým kytarám. Hodně silný song! Vlastně se mi po zbytek desky usadila v hlavě a doprovází mě její naléhavost a atmosféra. Během dalších pecek máš možnost stoupání do epických výšin, proložených metalickými vsuvkami a celé je to podpořené valící se rytmikou. Klasický crust punk kolovrátek a hlavně silné melodie, které stále vylézají na povrch a zůstávají mi v hlavě. Celou desku spojuje energie - je to jízda! Super je i zvuk celého alba! Při poslechu někde v pozadí stále slyším "d-beat kolovrátek", přesto napovrch střídavě vylézají různé impulzy. Muzika War//Plague je stylová, přesto členitá a slyším v ní i thrash, metal nebo black metalové postupy. 

Manifest Ruination je o zmaru, nejen v dnešní společnosti. Cítitit ho může každý. Album je ale i o skvělých kytarách a silných vrstvených melodiích. To mě zaujalo téměř od prvního poslechu, stejně tak jako parádně pozasaný hrubý vokál. Punk is Protest! - to je heslo ve děkovačce! Perfektně vystihuje strohou podstatu punku, je to nadčasové! War​/​/​Plague na své nové desce Manifest Ruination skvěle přetavují negativní věci kolem nás v něco positivního. Co? Snad v sílu a chuť se s věcmi kolem nás nějak vnitřně poprat. Celé desce ale vládnou riffy, silné riffy, texty o společnosti - zmaru, protkané jiskřivou crustovou kytarovou linkou. Silné skladby, které Ti ale dávají i možnost jistého potěšení - zábavy, texty zase naději bojovat! Svět stále není lepším místem k životu a asi hned tak nebude, vyplatí se ale v daných mantinelech vytvářet své vlastní mikrosvěty!  Muzika War//Plague k tomu může být vhodnou kulisou. Crust punková válka stále trvá a War//Plague mohou být aktuálním palivem pro Tvůj mladický nebo stařecký vztek. Opět skvělá deska! (S)

phobiarecords.net 

Seznam skladeb:
1. Vacillation 00:00
2. Subterfuge 03:33
3. Bed Of Nails 06:43
4. Synthetic Forms 09:33
5. Grief 13:27
6. Manifest Ruination 16:32
7. Vultures 20:34
8. Anxiety 24:47
9. Disruption 28:03
10. Necrosis 29:11
 
Desku věnoval Mirek, Phobia Records - díky! K poslechu ji najdeš na phobiarecords.bc.com.

Grade 2 – Graveyard Island: Acoustic Sessions

12"MLP (Pirates Press Records)

Pirates Press Records vydávají množství aktuálních oi punk street punkových kapel z celého světa a jednou z novinek je netradičně pojaté album anglické kapely Grade 2 pojmenované Graveyard Island: Acoustic Sessions. Již podle názvu je patrné, že se jedná o akustické verze dříve nahraných písniček - jsou z jejich debutní nahrávky pro velký label - Hellcat Records (Hellecat je propojený s Epitaph a jak vidím Epitaph, naskočí mi v hlavě písnička Charles Bronson - I Can’t Be Friends With You Because You Like Epitaph :) ). Grade 2 (neplést se stejnojmennou kapelou Grade, máme tady Grade 2) jsou z Anglie - Ryde, Isle of Wight a jejich stylem je anglický street punk / oi. Řekl bych tedy hlavně spíš oi, ale to jen pro pořádek. Vznikli v roce 2013 a vydavatelsky jsou poměrně plodní, vydali 3 alba, několik Ep´s, demo nahrávek a splitů (společnou nahrávku mají i s tuzemskými Saints & Sinners). Vydavatelsky jsou propojení s labely Contra Records, Hellcat Records a Pirates Press Records. Graveyard Island: Acoustic Sessions vyšlo v roce 2021 na Pirates Press Records a letos v květnu vyšel repress na krásném oranžovém vinylu.

Jak jsem již napsal Graveyard Island: Acoustic Sessions je akustická verze písniček z Graveyard Island. Skladby jsou autorské od Grade2, ale na některých se autorsky podílel Jesse Michaels (Operation Ivy) a Tim Timebomb aka Timothy Ross Armstrong, spoluvlastník Hellcat Records, který bude asi nejznámější z Rancid. Ale k muzice Grade2, pokud je písnička dobrá, je prostě dobrá a s akustickou verzí dostane "stejnou a jinou" tvář, podanou bez elektřiny, obnaženou na kost. Písničky se tak mohou dostat i k posluchačům, ke kterým by se jinak nedostaly. Grade 2 znějí akusticky fakt dobře, baví mě to!

Grade 2 vycházejí z klasického anglického oi punku, což je zjednodušeně řešeno "ořezaná" rocková muzika, podaná s důrazem a řádně "frackovským" stylem. Je to dobře zahranej anglickej melodickej punk oi. Nedojde na žádné velké hudební předvádění, tohle je prostě energická a uvěřitelná melodická muzika pro běžný pracovní den. Ne, nejsem skinhead. Všechna popisování jsou zbytečná, pro vysvětlení si stačí pustit Cock Sparrer nebo jiné veličiny anglické punk oi scény. Její končiny nemám příliš probádané a není proto překvapením, když mi nějaké dávno zapomenuté album mile překvapí. Grade 2 jsou aktuální kapela, která má určitě nakročeno být "velkou" nebo již jsou? Mlaďoši, kterým z očí kouká "sígrovství", ale i nadšení, energie a něco pozitivního. Zkus to!

"Graveyard Island" je album, které šlape a jeho akustická podoba "Graveyard Island: Acoustic Sessions" je snad ještě lepší! Mám rád sólové projekty, věci zahrané instrumentálně - písničky vylézají na světlo "takové jaké jsou" a pokud jsou dobré, akustická verze jejich kvalitu ještě zdůrazní. Navíc, a co si budeme povídat, vracíme tím i punk rock (a vlastně jakýkoliv styl) k ohňům, do hospod a melodie některých songů, si budeš třeba hvízdat při práci. Písničky jsou předloženy ve své "nahé podstatě" a vynikne tak jejich síla. Přesně to Grade 2 na "Graveyard Island: Acoustic Sessions" dělají a jde jim parádně! V písničce "Look Up" dojde i na piano a nezní to vůbec špatně.

Jméno Grade 2 registruju, je to dobrý! Po několikátém poslechu jsem si začal některé akustické pecky pobrukovat (speciálně písničku Murder Town). Aktuálně vypustili Grade 2 nový klip k písničce  "Under the Streetlight" z desky, která vyjde začátkem příštího roku ... Pokud si mohu vybrat, já bych šáhnul po akustické podobě Grade2! (S)

K poslechu na grade2.bc.com.
piratespressrecords.com 

PS: Graveyard Island najdeš zde.

Seznam skladeb:
Only Ones I Trust (singl grade2.bc.com)
Tired Of It (Graveyard Island)    
Don't Look Back (Graveyard Island)
Bowling Green Lane (Graveyard Island)
Murder Town (Graveyard Island)
Look Up (Graveyard Island)

Desku darovalo vydavatelství Pirates Press Records, díky!

Selene - s/t

MCD (DIY)

Selene ze Strakonic vypustili nové EP, o kterém stručně informují na svém profilu "nahrané bylo v létě a vydáno za úplňku 9/10/22. Najdete ho i na všech digitálních platformách, spotify, youtube music, atd.". Nahrávka vznikla u Amáka v Golden HIVE Studios. Zní výborně, ale co čekat?

Selene - post rock, emo ze Strakonic. Je to strohá popiska, která nic moc nenapoví. Faktem je, že kapela má "venku" čerstvé EP, které vyšlo elektronicky a v minimalisticky udělaném singlovém CD. Vezmeme to postupně, začnu lokalizací, městem Strakonice -  punk i hardcore, emo rock, zde měl své periody a období. Rád jsem tam jezdil na koncerty a mé nejoblíbenější období?  Akce v malé hospodě Na Habeši, doba Evil Punk Crew a hardcore kapely No Reason, Stenmark, Delusion, Underfire nebo emo punkový Endstation, Jaywalker, v jistém období i Stepson, a hlavně Landmine Spring. Melodické kapely ze Strakonic bych bral jako spojnici, která nás dovede k Selene. Další popiskou z jejich profilu je "kapela Selene vznikla na podzim roku 2019 ze střepů strakonických kapel Jaywalker, Glasswall ..." Hlavní postavou je pro mě Vlasta Marek, který hrál ve většině jmenovaných melodických kapel a mezi jeho novější projekty patří Sneeze nebo VM. Všechny Vlastovo projekty nebo kapely se točí kolem kolem popisek emo punk, melancholie, energie, kytara a zpěv - hrané od srdce a emotivně! Kytarovky, kterým v žilách koluje krev Lifetime, Shades Apart, Leatherface, Jawbreaker, Broccoli, Doctor Bison, Jawbox, Husker Du ... Myslím, že "modří" už vědím, kterým směrem cesta povede, že?

CD EP přináší čtyři písničky melodického / melancholického emo rocku (punku). Chytám se od prvního poslechu a pokud pokud Ti něco říká text výše, budeš spokojený. Oproti projektům Sneeze a VM, jsou Selene regulérní kapelou a znějí podstatně "veseleji". Temnější náladu Sneeze nahrazuje veselejší "feeling", emoce. Před lety jsem dělal s Vlastou rozhovor a jedna jeho část vlastně vystihuje tvorbu Selene: "Všichni poslouchali buď „moc hardcore“ nebo „moc emo“. A mně se líbilo něco mezi. Měl jsem rád melodii v punkrocku a zároveň to muselo mít nějakou melancholii. Měl jsem takovou svatou trojici - Shades Apart, Leatherface, Jawbreaker." Vezmi své oblíbené kytarovky, přidej zmíněnou popisku a máš Selene! Je to chytlavé a emotivní. Super! (S)

profil Selene 
SELENE | 14–15 minut z Ostrova 

Odkazy: Rozhovor s Vlastou Jaywalker 

The Drowns - Know Who You Are

7"EP (Pirates Press Records)

The Drowns jsou poměrně rozjetá parta z amerického města Seattle, ve státě Washington. Vydavatelsky jsou propojení s Pirates Press Records, kde jim vyšla většina nahrávek. Když budeš sledovat jejich profil na netu, uvidíš, že hrají poměrně často a rádi. Na těhle borcích se mi líbí jedna věc, která je vidět na první pohled, hraní si užívají a je to cítit i z jejich muziky. Dobrou náladu a šoumenství projují s punk rockem, rock´n´rollem, oi punkem, rockem a vše jim to dovoluje přeskakovat po různých stylech. Prostě posílají do světa silné melodie zahrané od srdce a bez zbytečných kudrdlinek, přesně tak, jak se to k punk rocku hodí. Jeho hudební polohy mohou být různé, že?

Singl “Know Who You Are” vyšel na Silvestra 2021 a název dostal podle písničky Slade. Ano, na singlu se potkávají Slade s The Drowns, tedy aby jsme si rozumněli The Drowns hrají předělávku Slade “Know Who You Are”. Na netu najdeš popisku Slade: "Slade je anglická glamrocková a hardrocková skupina. Její muzika se vyznačovala nevtíravou melodičností a instrumentální kvalitou. Patřila k nejpopulárnějším kapelám 70. let." Jejich pecka v podání The Drowns nezní vůbec špatně, v písničce jako by se propojoval citovaný Slade "feeling" s The Drowns odérem. Nikam se nechvátá, tohle je vyhraný hardrock, říznutý rock´n´rollem. The Drowns tomhle singlu znějí jako Slade / rock´n´rollová kapela a tahle atmosféra se přenáší i do písničky na B-straně singlu - "Guidelines of Control", která s nadsázkou zní jako Slade revival. 

Singl navazuje na předchozí tvorbu kapely a zapadá do jejich skládanky. Vinylových singlů již moc nevychází, takže super! Dostaneš pěkný obal, barevný vinyl. The Drowns jsou myslím šoumeni, ale zvládnou spoustu "poloh", jak hudebních, tak lidských. Určitě mrkni po jejich předhozích titulech - punk rock, hard-rock, zvládají na jedničku a nedá mi to vyzdvihnou jejich další hudební polohu, poměrně "civilní" písničku “Look What We've Become“  z EP "Lunatics".

Když vyšlo tohle EP, The Drowns plánovali turné po Evropě a letošního roku začínal. Aktuálně se pomalu schyluje ke konci a plány s evropským turné dopadli dobře. Ti, kteří mají rádi punk rock a jsou z Prahy, mají možnost vidět The Drowns za několik dnů v klubu Cross, kde s nimi vystoupí ještě dvě fajn české kapely - Kung-Fu Girlz a Louty. 

piratespressrecords.com 
thedrowns.bc.com 

Další odkazy: "The Sound",  "Under Tension", "Lunatics".

 

 

How Can Limo Kid Kill Your Dreams? (9/2022)

Vyšlo další číslo How Can Limo Kid Kill Your Dreams? (9/2022). V nepravidelném občasníku najdeš rozhovory, fotky, grafiky v klasickém ležatém A5 provedení. Přečíst si můžeš rozhovory s Miruus (Brünner Todesmarsch), Ondra Košan, Ondra (SKIPLIFE, LYCANTROPHY), Karel (EMPTY HALL OF FAME) a Stanislav Smrčák. Dále sloupek o koncertech v Sušici u  U Chovatelů, najdeš anketu „MŮJ GRAMEC“,  sloupek O OTUŽOVÁNÍ (Smrčák), DIY MONSTER CROSS (úvaha) a tour report LUKÁŠ (GREYNBOWNES). Zine vyšel DIY nákladem a přílohou byl flexi 7"EP US kapely CHARGER „Summon The Demon“ (Pirates Press, 2022). Náklad byl 120 ks.

CHARGER - WARHORSE

12“LP (Pirates Press Records )

Zase opět jednou Matt a jeho parta dala vzplanout mému napůl skrytému metalovému srdci, když nepočítám koncert Integrity na Fluffu před pár dny. Charger od roku 2018, tuším, drtí rock‘n‘roll s mnoha přívlastky. Když si pustíš, sám objevíš, co ti to všechno připomíná. Archetypální a šablonovitý R‘N‘R metalománie konce osmedsátých let. Však úvodní „Devastator“ mi připomíná (hlavně textově) mojí oblíbenou skladbu „311. peruť“ z první desky Arakain. Dneska je tahle kapela jen vyšeptale zašlá verze pro nenáročný metal-fans, který už nikdy nikam nic neposunou. Sabaton přímo nesnáším, takže se nechám dál unášet na vlnách Discharge - Charge - Motörhead energie. Kytarový riffy nejsou nijak originální a o to jsou vlastně zábavnější. Jako když se děti pokouší strkat kostičky různých tvarů do správných otvorů. Nakonec vždycky zapadnou. Oldschool partička s oldschool postupy, který všichni máme rádi. Jako napětí před startovním výstřelem v „Summon The Demon“. Kolikrát si to asi slyšel? Přesně víš co a kdy přijde a přesto vyběhneš, když Charger naplno spustí tu svou. Obvykle mě spolehlivě odpudí metalová estetika obalů, výjevů, názvů skladeb a podobně, protože mi to moc připomíná šermíře, amulety z poutě, špatnou náladu jen pro imidž, žonglování s ohněm, Dračí doupě a  vlastně trochu tupější spolužáky a kamarády, ale - aby bylo jasno - nikoho nesoudím. 

Že se podobná deska jmenuje „Warhorse“ je vlastně nevyhnutelný, stejně jako se emo kapela jmenuje po napůl mytické a zajisté romantické ženě. Hammondův orgán? Jak je libo. Tu flažolety, hned potom off-beat doprovázený sólem. Tři až čtyři desetiletý osvědčený recept mi polechtal sluchovody. Nakonec ani ty texty se zavřením obou očí nejsou takový blbosti. Např. lyrika „Dig Your Own Grave“ mi připadá naprosto necynicky příhodná a aktuální, co svět světem stojí. Vlastně Charger měli od začátku moje sympatie především proto, že přišli s nepopulárním recyklovaným formátem, protože to prostě chtěli udělat. Ve stejným formátu si to dokážu představit - další mezera na trhu? V záplavě trendy „apolitische“ black-punk tuctovek, war-paintů a ostnů až po ramena by „svěží“ thrash metálek (víc punk než metal) nebyl na škodu, ne? A už jsme u toho („Sword Of DIO“):
...Falling on a sword / Destiny awaits/ It never ends

„Warhorse“ je super ale už radši končím, než se někdo urazí. Pořád to zní víc punk než celý Rancid. Hoďte si kostkou a pokoj všem! P.S. Vážně by mě zajímalo, jak tahle partička maká naživo. (Štelca)

Charger je poměrně nové jméno spojené s Pirates Press Records a právě „piráti“ jim vydali  během let 2019 - 2022 hned několik singlů a flexi EP´s. Letos jim vyšlo debutní album „Warhorse“, která obsahuje i písničku „Summon The Demon“ - pecku, ve které hostuje Jack Nunn z Hell Fire (RidingEasy Records, thrash metal z Oaklandu). Vrátím se ale k Charger, jsou punkovým trojlístkem z města Oakland (CA, USA) a v jejich sestavě najdeš známá jména - Matt Freeman (Operation Ivy, Rancid, vypomáhal i v MDC, Social Distortion ...), Jason Willer (Alaric, Jello Biafra And The Guantanamo School Of Medicine, The Born Uglys, The Enemies, hrál i v UK Subs ...) a Andrew McGee. Charger na poslucháče útočí chytlavým mixem metalu, hardrocku, rock´n´rollu a punku. 

Heavy metal mě vrací zpátky o mnoho let v čase. Nikdy jsem se na něj ale nechytnul, ani jsem nenaskočil do metalových „návratů“ posledních let. Muzika je to určitě dobrá, ale nepřitáhla si mne silou, jako se to povedlo hardcore punku. Charger nehrají nic moc inovátorského, musím ale říct, že jsou perfektní. Proč? To co hrají, dělají skvěle a hned z několika důvodů: hrají precizně - sázejí na silné riffy, skvěle zahrané, i nahrané. Heavy metalové riffy - prostě „riffy“, a refrény, sóla, sbory. Mix Motorhead, Judas Priest a punku? Poslechni si třeba písničku „Crackdown“ a řekneš, jo! Valí se to kupředu, jako koně z obalu desky „Warhorse“. Čitelná muzika, která nepostrádá šťávu. Když se podíváš na klip k písničce „Crackdown“, asi pochopíš, co mám na mysli. Je radost ty pány sledovat při hraní. Hrají precizně a jejich muzika má punkový odpich a energii. Vlastně všechno tohle, lze ve stručnosti říct i o celé desce „Warhorse“.  Nemá cenu se zeširoka rozepisovat - svět může být jednoduchý, jako muzika Ramones a stejně tak stačí napsat, že pokud máš rád metal punk nebo punk metal, vyzkoušej Charger! Navíc Charger hladiny metalu, hardrocku, rock´n´rollu a punku skvěle propojují!  Tři koně běžící přímo z pekla! (Samuel)

piratespressrecords.com  
charger-eb.bandcamp.com 

Písničku „Summon The Demon“, která vyšla i jako flexi singl, samozřejmě najdeš na debutním album Charger „Warhorse“ (Pirates Press Records, LP/CD/MC - 2022) a navíc tohle flexi Ep je i  přílohou nového How Can Limo Kid Kill Your Dreams? #9.