Pedro (Cirguz, The Junk Food, atd.) | rozhovor

Měl jsem slabost pro kapelu Cirguz. Sympatický mlaďasové z Mělníka, který hráli prima mládežnickej punkrock, plnej spontánní energie. Asi nikdy nezapomenu, jak hoši měli sebou na koncertě alkohol tester, aby mohli ráno vyhodnotit nejlepšího kanditáta pro řízení zapůjčeného vozidla z koncertu domů:) Před lety jsem udělal rozhovor s jejich bubeníkem Honzou Štelcíkem a jsem rád, že po letech občasné komunikace, jsme si našli čas a udělali rozhovor s Pedrem, který v Ciruz taky hrál. Znát ho můžeš i z kapely The Junk Food a aktuálně se chystá premiéra nového projektu, kapely Hippie Chippies, kde bude taky hrát. Pedro navíc pracuje v sympatické US firmě / labelu Pirates Press, a jeho slovy je to "... podprůměrnej muzikant, nadprůměrnej sběratel hudby". Pedrovo aktuální TOP list nahrávek nedávno vyšel nedávno na kidsandheroes.com a právě on dal dohromady kompilaci mělnických kapel. Tenhle rozhovor vznikl po emailu v druhé polovině března 2020.

Otázky: Samuel, odpovědi: Pedro.

Ahoj Petře, jsem rád, že máš chuť pustit se do virtuálního povídání. Představíš se pro začátek?

Ahoj, já děkuju za prostor. Je škoda že si nemůžeme povídat u piva, ale na druhou stranu, nakecali by jsme toho tolik, že by si to nemohl ani otisknout:) Navíc teď v karanténě to jinak asi nejde. Představit se? Podprůměrnej muzikant, nadprůměrnej sběratel hudby, nadšenej fanoušek, občas dost negativní a cholerickej sráč, ale jinak snad docela hodnej člověk co je pro každou prdel. To asi stačí, nerad bych říkal víc než je potřeba:) Jinak mi říkají Pípa, Pedro nebo ten divnej debil z tý blbý kapely:) Jo a mám rád debilní humor...

Hned zareaguju, co Tě vedlo k tomu být "podprůměrnej" muzikant a co "nadprůměrnej" sběratel hudby? Je pro Tebe nějak důležitý být více punk nebo muzikant? PS: Často nad "sbíráním" desek přemýšlím a docházím k názoru, že si nejsem jistý, jestli to má nějaký smysl. Stejně člověk poslouchá svých 20 - 30 desek a otázkou je, je to vůbec ekologické?
Hele k "podrůměrnosti" v muzikanství mě osobně vede jenom jedno… lenost! Možná, že někde bude i nedostatek talentu, ale na to jsem díky té lenosti ještě nenarazil:) Prostě doma nedřu x hodin denně na kytaru. Bohužel ten vrozenej talent, zahrát po jednom poslechu super sólo do akordu přesně prostě nemám, ale závidím ho všem:) Já se naučil paroháčem zahrát všechno co chci, občas k tomu něco přidám na zkouškách a to mi k radosti stačí! Než abych doma dřel, energii raději investuju do koncertu nebo do kapely obecně. K čemu mi bude tisíc kytarovejch vychytávek když je nikdo neuslyší?

Jestli sbírání desek má smysl? Má, ale jen pro pár lidí jako si třeba ty (za sběratele desek se nepovažuju, i když jich pár mám – pozn. Samuel). Pro mě je to hlavně "droga" a "punk" to není vůbec, když už si nakousnul tu ekologii atd. Ale mě to prostě nějak dělá dobře když mám hudbu fyzicky v ruce, podpořil jsem tím kapelu, která má teď třeba na nájem ve zkušebně nebo může na tour a já ji třeba uvidím naživo?! No a na koncertě si zase koupím tričko, který mimochodem ale vůbec, jakože vůbec nepotřebuju, ale oni mají zase na benzín, jídlo atd. Je ekologický mít reálně fungující kapelu tak jak ji známe, tour, merch atd.? Nevím, tohle je hodně na bednu a asi to nikdo z nás nevyřeší.

Hele máš z těch desek radost? Z té hudby, co na nich je? Já jo a jestli jsem tu desku otočil na gramci jenom jednou? No a co? Už je stejně vyrobená. Nám těch 30min dává sílu do života a ano, je to neekologický. Já se ale omezuju zase někde jinde se svojí ekologickou stopou. Můj praděda a děda sbírali známky, ty si ale nepřehraju, jim ale dělali určitě taky radost:)

Pověz něco o kapelách, jak by jsi zavzpomínal na Cirguz a co by jsi na druhou stranu pověděl o The Junk Food?

Cirguz bylo víc jak 10let mého života. Rád vzpomínám úplně na všechno, to jak jsme se kolikrát hrozně srali a každej odcházel z kapely, až po všechnu tu srandu kdy jsme se fakt nasmáli. Mám z toho období jedny z nejsilnějších vzpomínek. Pořád si ale stojím za tím, že jsme to dotáhli do toho důstojného konce, kterej si to zasloužilo. Prostě ať chceš nebo ne, i deska jednou dohraje do konce! Myslím, že se nám povedlo všechno co jsme chtěli a za to klukům moc děkuju! Nevím, jestli to mají oni stejně, ale mně to dalo do života víc, než bych řekl. Na všech těch zkušenostech můžu dodneška stavět dál. Navíc na poslední elpíčko jsem do dneška fakt hrdej, ale máme jich asi ještě krabici ve zkušebně co se neprodalo... klasika:)

Jinak s The Junk Food to bylo o tom si zkusit něco nového, kapela se rozjela už v době Cirguz. Paradoxně jsme byli totálně mimo, když jsme chtěli zpívat anglicky a všichni kolem přecházeli na češtinu. Ale zase díky naší „čengliš“ jsme se koukli na Rebellion festival v Anglii a to byl sakra úlet!:) Hudebně je to taky víc špinavější než byl třeba Cirguz, což mě na tom baví nejvíc! Mně osobně se splnil další sen, když náš 7”EP vydal No Front Teeth Records (zajímavej londýnskej label nofrontteeth.co.uk). Je to ale taky o dost náročnější v tom, že každej z nás má ještě další kapelu a jiný závazky, a tak na to není tolik energie a času, kolik by si to asi zasloužilo. Koncertů značně ubylo asi obecně, tak uvidíme jak to půjde dál…

No a nově jsem se teď vrátil ke čtyřem strunám a založili jsme Hippie Chippies, to je zase víc do country . My tomu teda říkáme "western garage"! Sešli jsme se tam lidi z Anyway, Dead Letters a The Oxx. V nejbližší době budeme nahrávat, tak snad to pak bude k poslechu online. Na to se moc těším...

Jsi víc muzikant nebo punk?
Co si pod tim mam představit?:)

Souvisí to i s "Keep musician out of punk" … prostě jsi víc muzikant nebo punk?

Hahaaa:) Už se chytám… Já myslím že je snad jasný že PUNK!

Keep musician out of punk! Ty vole, to si snad nechám vytetovat:)

Jak vidíš Ty osobně hardcore punk v roce 2020?
Jak to vidím v roce 2020? No, myslím si, že díky tomu co se venku děje, to budeme mít všichni zase o dost těžší. Asi je to úhel pohledu, možná tenhle stav někomu hraje do karet, nevím? Na druhou stranu bude tady prostor zase od "začátku" něco tvořit a na to se těším. Teď to bude hodně o štěstí a víme jak to s nim je, že?:) Doufám v to nejlepší a držím nám palce jak v hardcore / punku, tak mimo něj. Ale abych byl úplně konkrétní, tak o hardcore nebo punk se nebojím! Jestli v něco věřím, tak je to hlavně tahle DIY subkultura! Ta nezávislost, která v tom je, je totiž dost kreativní. Aspoň z mého pohledu teda.

Pracuješ v Pirates Press. Pověz něco o tom, jak jsi se tam dostal, jak fungujete a tak…

Byla to hrozná náhoda a štěstí. Právě díky tomu sbírání desek a pořádání koncertů se to všechno seběhlo o dost snáz:)

Víc jsem o tom nedávno prozradil do Kids and Heroes tištěného zinu, tak ať se neopakuju, kdo by chtěl najde to tam! Jinak jak fungujeme? Pirates Press je vlastně firma, která ti dodá kompletně tvůj "produkt", hlavně jde o klasický černý i všechny možný verze a barvy vinylových desek, CD, ale klidně až po kompletní balíček pro interprety, kde najdeš od triček až po puzzle. Pak je Pirates Press Records, kde vycházejí spřízněný kapely od punkrocku, hardcoru, oi až po ska, country atd. Všechno je to hodně na "rodinné" bázi fungování, což mi hodně vyhovuje:) Vlastně to jsme tak trochu zpátky u toho proč mám rád ten hardcore punk?!:)

Pirates Press jsou lokalizovaný v San Francisku, už jsi navštívil jejich základnu?

Jojo, měl jsem to štěstí se tam párkrát podívat. Naposledy to bylo minulý rok na oslavu 15let labelu. Super akce, po klubech v Oaklandu a okolí probíhaly koncerty a všechno pak vyvrcholilo na letadlový lodi USS Hornet, kde bylo podium a program na celej den. Měl jsem radost, že můžu vidět spoustu kapel konečně naživo. Bylo to dost náročný na přípravu a organizaci a na játra, ale myslím, že se akce nakonec fakt povedla:) Jinak Californie je obecně hodně ujetý místo:)

Dá se podle Tvých návštěv v US porovnat ty scény (u nás a v US myslím), vypíchnout rozdíly, dojmy…? Nedávno jsem se bavil s Tvým spoluhráčem Honzou o Rebellion festivalu. Pro mnoho místních punks je zajisté výlet na tenhle v kategorii "sen", hlavně z důvodů finanční dostupnosti. Jak to je třeba ve státech, máš nějaký srovnání?

Stejnou otázku mi dal zrovna i Honza:) Ale když bych to měl porovnat… Punk je tam někde jinde než u nás a to s sebou nese pozitivní i negativní prvky. Pokud bych měl porovnat třeba ty festivaly? Jsme prý festivalová velmoc, takže si myslím, že úroveň třeba tady a tam je stejná. Jde spíš o ten přístup k muzice jako k celku.

Když bych se teď vyhnul čistě opravdu garážovým hardcore punk kapelám, který prostě jedou po vzoru DIY, který jednoduše žene dopředu to, že něco tvoří a milují muziku (paradoxně ty, díky kterým se udržel celý vinyl / hudební průmysl naživu), a ty jsou všude na světě, tak už nám z té západní scény zbydou jen ty celkem velký jména, teda pro naše měřítka velký… A tady asi narážím na ten rozdíl. U nás tyhle kapely buď milujeme nebo nenávidíme, ale víme o nich. A vyprodukovali jsme u nás něco takového? Nějakou kapelu, která by měla ten přesah?

Já tak nějak nevěřím nikomu, že se k téhle muzice nedostal díky právě těm velkým kapelám…

Na druhou stranu, jak můžu porovnávat něco neporovnatelného??? Možná je třeba celá česká punk scéna porovnatelná s tou z Massachusetts, ale to je tak všechno:) Když už jsme u toho, máš rád Green Day?:)

Jaká (a proč) je Tvá nejoblíbenější "pirátská" nahrávka a jaká kapela?

Hele asi čistě jednu nahrávku ani kapelu nemám. Ale když bych měl jmenovat, tak nejblíž mému srdíčku jsou hudebně třeba: The Explosion, The Ratchets, Smalltown, Downtown Struts, Territories, Dee Cracks, Lenny Lashley, Re-Volts, Suede Razors a z těch větších jmen Rancid, Cock Sparrer, Street Dogs, CJ Ramone, Tim Timebomb, Lars Frederiksen, The Old Firm Casual, Charger ale klidně i The Aggrolites:)

Ale asi pro mně nejzásadnější bude split The Explosion / Street Brats a deska Sail The Seas Dry od Downtown Struts! Nevyhýbej se těm Green Day?!:)

Dotaz na Green Day jsem bral spíš jako řečnickou otázku:) Kdysi jsem měl na kazetě album "Dookie", MC vyšlo před 26 lety (?) a pamatuju se, že jeden čas jsem to poslouchal celkem často. Poměrně rychle mě to ale přestalo bavit a dnes bych si to nepustil ani z nostalgie. Jsou ale jiné velké kapely, který si poslechnu rád, i přesto, že jsou „velké“. Třeba Cock Sparrer jsou jedni z nich…, co by jsi o téhle kapele pověděl, potkal jsi je někdy jako "zaměstnanec" Pirates Press?

Haha, jasně... Ono to bylo trochu řečnický, ale chtěl jsem si to taky zkusit dávat otázky a hlavně z tebe dostat, že si měl tu kazetu:)) Hele ke Cock Sparrer jsem se dostal jen trochu, teď si tak vzpomínám, že jsem s nima jel dodávkou po koncertě na hotel. Bylo to v Belgii, kde byla taková větší pirátská party, asi neměli tušení, co tam s nima dělám, ale jsou to milý chlapíci:) Bohužel nikdy jsme se nějak oficiálně nepředstavili nebo tak něco. To jsme měl ale zase celkem štěstí, když mně kamarád představil Larsovi Frederiksenovi. Dodneška by mě zajímal můj tupej výraz tváře. Pamatuju si jen že mi v hlavě běželo, že když jsem si ještě na základce kupoval svoje první Rancid, nikdy bych neřekl, že budu v takový situaci jako teď. Jasně, tohle všechno jsou totální maličkosti, ale je to hezký. To asi musí znát každej, kdo se setkal někdy s nějakým "idolem" nebo ne? Co si budeme ale nalhávat, realita je taková že jsme všichni jenom lidi… :)

Jak by jsi představil Vašeho pirátského kapitána? Kolik je vlastně "pirátů" po celém světě?

Eric je asi největší fanoušek Cock Sparrer s tim největším a nejlaskavějším srdcem co znám:) Jinak "pirátů" je po světě asi víc než si troufám odhadovat, ale já vím určitě tak aspoň o padesáti?!:)

Jestli to není moc osobní, povíš něco o své práci? Dají se Pirates Press nahrávky zakoupit přímo v CZ?

Určitě se to dá, ale musí to stejně lidi objednat na našem ofiko webstoru. Vím že lidi v Čechách se bojí poštovného, ale všechny balíčky jsou sledovatelný atd. Určitě na tom nikdo neprodělá, všechny balíky jim s radostí připravím, třeba s trochou "překvapení navíc". Každou objednávku mám v ruce, takže si dám záležet:) "That's my job... "

Máš nějakou písničku, která Ti vždycky zvedne náladu? Já mám RAMONES "It's Gonna Be Alright"…

Asi v top XXX songu který mi vždy zvednou náladu budou třeba tyhle dva:) Roecker Melody - "What The Hell Happened?" a Wyatt Blair - "Pop Your Heart Out".

Přeskočím ale k "Tvé" nové kapele Hippie Chippies, co plánujete, na co se těšit?
Doufám, že se nám povede v nejbližší době udělat nahrávku. Nahrávání je domluvené, takže se těším. Máme něco kolem 15 songů, tak bude z čeho vybírat:) Jinak až tahle situace opadne, tak doufám že bude možnost zase hodně hrát, my bude určitě ready!:)

Jo, jak Ty osobně představíš své spoluhráče v Hippie Chippies?

Většinu písniček napsal Bohouš (ex-Anyway, Dead Letters) který s Elvisem zkoušeli právě pro Dead Letters. Má v šuplíčku spousty materiálu, píše knížky, povídky atd. Takže mu toho hlavou běží asi hodně:) Tahle dvojka je prostě nerozlučná. Já jsem si s nima chodil trochu přicmrdávat na basu, ale po tom, co se přidal Adam s Albertem z The Oxx to dostalo tu pravou fazonu:) Kluci jsou oproti mně muzikanti a mají spoustů nápadů, takže já jim do toho házím trochu toho punku, ale myslím si, že to funguje hezky:) Adam s Bertem jsou bráchové, takže jsou na sebe nějak napojený, nebo co?:)

Váš druhý singl s The Junk Food vyšel na No Front Teeth Records, což je prima label a vychází tam podobné věci jako tomu bylo na německém labelu P.Trash. V ČR ale tyhle kapely nikdo moc neposlouchá (můj dojem), čím si myslíš, že to je?

K tomu P.Trash a NFT. Já si myslím, že je to možná všude po světě stejný. Ty nahrávky jsou super, ale prostě se k nim dostane jen pár magorů jako my. To rozhodně nemá bejt nějak elitářský, ale každýmu prostě stačí nějakej okruh kapel, co zná a málokdo z něj vylejzá. Sám jsem na tom někdy dost podobně. To ani nepočítám, že v tom množství, kolik toho vychází, se v tom vyznat prostě ani nedá. Víš, co tím myslím, ne? Tady jsme třeba s "džanfůdem" narazili na to, že na koncert stejně přijde max 10-20 lidi, který mají fakt nějakej zájem. To ani nepočítám kolik z nich má podobnou kapelu a jsou to tvoji známí?! Tohle nikdy nebyla a nebude muzika pro davy...

Je každopádně škoda, že v lidech není tolik zájmu o muziku. To je ale v ČR problém delší dobu. Nebo aspoň je to můj pohled, protože když otevřu třeba lokální noviny a dočtu se kolik peněz jde třeba do sportu a kolik na kulturu… tady bych řek že to začíná a končí!


Petře, díky za bleskové odpovědi. Drž se a máš prostor na cokoliv, co Tě napadne …
Já ti děkuju za možnost si povídat, moc mě to bavilo! Doufám, že se sejdeme na to pivo a probereme ještě všechno co jsme nestihli?:) Přeju všem hodně štěstí, zdraví a snad v lepším světě naviděnou. Na závěr mě napadlo si pustit tohle. (To je zase ten blbej humor...)

thejunkfood.bc.com
cirguzcz.bc.com
piratespressrecords.com

GO476910YB (LIDSKÉ ZDROJE) | rozhovor

Začátek letošní roku přinesl lidstvu množství neočekávaných překvapení. Oprášili jsme si pojmy jako jsou rouška, globální pandemie, mytí rukou, dezinfekce atd... Přes to všechno je tady punk rock / hardcore (atd.) a v časech dobrých i špatných ho mám osobně vždy nastavený jako ventil, prostor k úniku. Internet všechno přibližuje i oddaluje a je databází, ve které lze hledat. Prostor je téměř neomezený a najít se dá celkem všechno. Pokud se zaměřím na nahrávky, kapely…, velice rád poslouchám dema a třeba i nahrávky starých kapel online na síti. Nikde si nic nestahuju, ale rád využívám různé kanály, k mým oblíbeným patří Atomvinter, No punks in K-Town a Death, Gore & Grindcore. Dostávám se ale k tomu podstatnému, hodně mě zaujala kapela pojmenovaná Lidské Zdroje a jejich demo nahrávka z konce loňského roku. Trojlístek ve složení 2xCZ / 1x AT, jména a ega v pozadí. Baví mě to a nedivil bych se, kdybych tuhle partu našel náhodou u zmíněných nadšenců Atomvinter nebo No punks in K-Town. Nedalo mi to a poslal jsem email a došel jsem ke zjištění, že se známe, víc než jsem si myslel. Svět je globální, stejně jak někde zmínil Iny (Gride) – „moshuj lokálně, mysli globálně“. Před sebou máš rozhovor s GO476910YB, kytaristou a zpěvákem Lidských zdrojů. Rozhovor vznikl koncem března 2020, jako povídání emailem.
Otázky: Samuel. Odpovědi: GO476910YB.

Ahoj! Držím v ruce demokazetu Lidské Zdroje a velice mě překvapilo, že jsem Tě za touhle kapelou našel. Je to super, baví mě! Upřímně, čekal bych od Tebe ale trochu jiný styl, stárneš:)? Když se zamyslím, je to opravdu dlouho, co jsme se viděli naposledy ... kde teď žiješ, co děláš, prostě se představ jak uznáš za vhodné ...
Nazdar Honzo! Díky, díky... No jo, stárneme všichni, každou vteřinou... ale tím to úplně nebude. Moje cesta k punku přece jen vedla přes britský kytarovky šedesátých a hlavně devadesátých let a pro melodický punk kapely ze 70. a 80. let jsem měl slabost vždycky, takže to, že moje současná kapela z těhle vlivů vychází, je jen logický. Jediný, co se v tomhle ohledu změnilo je to, že dnes už jsem schopnej takovouhle muziku sám napsat i zahrát tak, aniž bych si pak myslel, že je to sračka. Jo, už je to pár let co jsme se viděli naposled, myslím, že to byl nějakej koncert ve Vegalité v Brně. Já už teď žiju osmým rokem ve Vídni, kam jsem se přestěhoval hned poté, co jsme s FESTA DESPERATO natočili poslední EP. Nová kapela se teď po několika letech zkoušení konečně rozjela, takže se věnuju především jí, jinak jsem začal dost aktivně fotit koncerty (něco málo najdeš na paayarazzi) a příležitostně pořádám koncerty. V některých věcech jsem se asi dost uklidnil, ke spoustě jiných věcí mám naopak o dost vyhraněnější postoj. Každopádně se mám skvěle a poslední rok byl pro mě za dlouhou dobu v mnoha ohledech jeden z nejlepších, tak snad to ještě nějakou dobu vydrží! A zapomínám češtinu, to je celkem na hovno...
Jak Vás vlastně napadl název Lidské Zdroje? Jo, je úmyslem držet Vaše jména v tajnosti – GO476910YB, AL479059SZ, YO671959YB? Rozhodně Ti/Vám s LZ fandím, žeru Vám to i s navijákem :)
Ten název přišel dřív než kapela sama, hrál jsem si s tou myšlenkou už několik let. Označení "Lidské zdroje" mi vždycky hýbalo žlučí a jako název pro kapelu mi přijde perfektní. Absolutní cynismus kapitalistickýho newspeaku vyjádřenej ve dvou slovech. Mým cílem je, aby do dvou let každej podělanej manažer velkýho korporátu, co si to spojení zadá do Googlu, se nejdřív musel probrat dvaceti stránkama odkazů na naši kapelu. Pro účely zahraniční expanze to je možná trochu marketingová sebevražda (standardní výslovnost našeho názvu v cizině je zatím něco jako "licke ctrože"), zprvu jsme dokonce zvažovali používat po vzoru řeckých kapel dva názvy- českej a anglickej, ale nakonec jsme nechali jen originál. Ono když kapela za něco stojí, tak se to jméno lidi beztak dřív nebo později naučí a já se taky naučil vyslovovat YHTEISKUNNAN YSTÄVÄT nebo TUOMIOPÄIVÄN LAPSET. A ty osobní jména - tak jasně, lidský zdroje nepotřebujou jména, identifikační kódy stačí.

Překvapil jsi mi svojí "foto stránkou". Mám strašně rád koncertní fotky, jak jsi se k tomu dostal, čím fotíš a máš nějaký plán, třeba vypustit své fotky i "papírově"? Pověz o tom něco …
Já jsem s tím tak nějak koketoval odjakživa, ale nikdy jsem neměl pořádnej foťák ani prachy na filmy a jejich vyvolávání, takže jsem se tomu věnoval jen příležitostně. Až před pár rokama jsem dostal od rodiny digitál Sony DSC-RX100. Je to sice kompakt, ale rozhodně jeden z těch lepších a pro moje potřeby je to parádní kompromis. Sice se s ním někdy rozčiluju, když mu trvá věčnost než zaostří a cvakne toho basáka ve výskoku, kterej už mezitím dávno utekl na druhou stranu pódia, a na větších pódiích z toho celkově nic moc nevytáhneš, ale se zrcadlovkou by se mi po koncertech asi tahat nechtělo - rád si občas kromě focení i užiju kapelu a tak potřebuju něco, co můžu kdykoliv strčit do obalu na opasku a hopsat dál. Cokoliv většího bych do měsíce buď zničil anebo odložil a následně ztratil. Fotky s výjimkou těch nejlepších ukázek na Instagramu nikam online nedávám, ale zakládám si na tom, že dokumentaci z každé akce posílám zúčastněným kapelám. Když to občas někdo použije třeba na desku nebo k rozhovoru do zinu, tak je to pro mě asi to největší zadostiučinění, ale fotím do značné míry i sám pro sebe. Fotky mě obecně baví a sbírám třeba i fotky od jiných lidí z akcí, kde jsem byl. Jinak v době, kdy každej kretén (fízly a nácky nevyjímaje) má k dispozici software pro rozpoznávání obličejů, je focení cizích lidí tak trochu chůzí po tenkým ledě a i když v Česku tohle nikdo moc neřeší, tak přinejmenším v západoevropských squatech a autonomních centrech jsou na focení dost hákliví a já to naprosto chápu. Skloubit tohle dohromady tak, aby všichni byli spokojení, je někdy trochu oříšek, ale dá se to. Proto taky mezi mýma fotkama nenajdeš tolik záběrů publika. Pro mě je automatickou součástí nějaké té fotografické etikety třeba i zeptat se kapely před koncertem jestli je pro ně vůbec OK, že je budu fotit. Taky všem kapelám kladu na srdce, aby dobře zvážily který fotky a jak zveřejnit na netu, protože opravdu ne každej stojí o to mít svůj ksicht ke stažení na Facebooku. Na papíře se určitě jednou něco objeví, asi nějaký (benefiční?) printy nebo fotoknížka, ale nikam s tím nespěchám. Fotky zrajou s časem a zatím spíš sbírám materiál.
Jak vidíš Ty osobně hardcore punk v roce 2020?
Já bych řekl, že mám k současnýmu hc/punku dost ambivalentní postoj, takovej love/hate relationship. Punk se za těch cca 45 let nepřetržitě vyvíjel a dneska má spoustu odlišných podob. Mě sice nikdy moc neužilo na přehnaný vyhraňování se a elitářský definování jedinýho pravýho punku, ale ani na patetický hlásání nějaké falešné jednoty. Věcí, který si zaslouží kritiku anebo rovnou odmítnutí je řada, a leckdy bych asi uvítal, kdyby té konstruktivní konfrontace a palby do vlastních řad bylo víc (naposledy mě třeba zklamaly naprosto nekritický recenze na nový LP ZEMĚŽLUČE s otevřeně transfobním songem), ale přesto myslím, že se mrtě věcí posouvá dobrým směrem a já se v posledních letech snažím soustředit spíš na to pozitivní, než si krátit život zbytečným nadáváním. S tím souvisí i to, že jestli jsem dřív hořel zvědavostí a hltal všechno, co se kolem mě mihlo a mělo alespoň zčásti s punkem něco společnýho, tak dneska už si mnohem víc vybírám, čemu obětuju svůj čas. Většina současných kapel mě moc neoslovuje, ať už hudebně, obsahově, anebo obojím. Přesto se pořád snažím v rámci možností sledovat třeba nový mladý kapely v mým okolí a podle možností je podporovat, i když třeba nejsou úplně podle mýho gusta. A především - punks se za ani ne půl století podařilo vybudovat neuvěřitelnou síť kámošů, kontaktů a projektů, která, i když ani zdaleka nefunguje perfektně, je v mnoha věcech naprosto unikátní a doteď mě nepřestává fascinovat. Je to něco, čeho je třeba si vážit, podporovat to a hlavně - aktivně se na tom podílet, protože právě na té mase aktivních lidí to celý stojí a padá. Jinak mě taky vždycky hrozně bavila punková turistika, cestování spojený s objevováním lokálních scén a tak, protože každá místní scéna je něčím jedinečná, specifická, inspirativní a zajímavá. A asi i tahle neustálá možnost srovnávat jak odlišně punk funguje v různých podmínkách mi pomáhá si udržet nějakej nadhled a nezabřednout do nihilismu. Kdybych měl pořád chodit jen na koncerty ve Vídni, tak už by mi asi jeblo, haha...
Jsi víc muzikant nebo punk?
Hahaha... dobrá otázka! Ono si to odporuje? Asi oboje. Ale kdybych si fakt musel vybrat, tak asi spíš punk.

Ptal jsem se na to Máry, zeptám se i Tebe. Nedá mi to se nezeptat, často vzpomenu na Festu Desperato … jste stále nějak v kontaktu, sleduješ kluků projekty ostatních členů?
Občas jo, vlastně jedinej, koho jsem už pěkných pár let neviděl, je Mates. S Miruusem jsem v kontaktu asi nejvíc, s ním a s Vápnem jsme se dokonce kolem Vánoc sešli v Brně na pivo. Na Máru aspoň jednou do roka taky někde narazím. Jejich kapely samozřejmě sleduju. Koncem března jsem teď měl dokonce pořádat koncert COFFIN VARNISH a BRÜNNER TODESMARSCH na EKH, ale vlezla do toho pandemie, tak snad si to vynahradíme jindy. A co se týče staré sestavy, tak Mirka Kokavce s Kamilem taky občas potkávám, když jedu do Česka na nějakej koncert. Fakt mám radost z toho, že většina z nás se nijak zásadně nezměnila a že furt nějak fungujeme a po vlastní ose pokračujeme s jinýma lidma v tom, co jsme dřív dělali společně.

Žiješ mezi Brnem a Vídní, máš kapelu kde jste dva z Čech + jeden z Rakouska a hrajete u nás i v Rakousku, na koncerty chodíš v CZ i AT … máš nějaká srovnání?
Pro přesnost - žiju jen ve Vídni. Nicméně do Brna je to jen hodina a půl cesty vlakem a mám tam rodinu a kámoše, takže se tam několikrát do roka ukážu. Obě země jsou v něčem specifický, srovnávat se dají i jednotlivý města, ono už jen mezi Vídní a zbytkem Rakouska je spousta rozdílů. Ale když se budu soustředit spíš na Vídeň, tak narozdíl od Česka se tady třeba většina aktivit dá provozovat v nějakých kolektivních, samosprávných a leckdy i zcela nekomerčních prostorách (nekomerčních v tom smyslu, že pro nikoho ze zúčastněných nepředstavujou zisk nebo zdroj obživy). To je asi pro mě ten nejmarkantnější rozdíl - to široký spektrum samosprávných prostor a kolektivů. Řekl bych taky, že obecně vzato je punková Vídeň po politické stránce v mnoha směrech o něco radikálnější a vyhraněněji antikapitalisticky založená než scéna v Česku. Taky mám pocit, že je tu alespoň v určité části scény výrazně větší důraz na feministický témata. Na druhou stranu je tu občas celkem porod se s někým na něčem konstruktivním dohodnout, v Česku mi lidi ve scéně přijdou tak nějak organizovanější, spolehlivější a pečlivější. A narozdíl od Česka, kde se už od 90. let tematizovalo kouření na koncertech a na mnoha místech si lidi automaticky chodili zapálit ven už 15 let před plošným zákazem, tak ve Vídni si s tímhle doteď nikdo moc hlavu neláme... A těch rozdílů by bylo víc - v Rakousku už de facto vymizely papírový fanziny, neexistuje tady žádný větší distro, ta scéna tady je celkově menší atd. Každý místo má svoje plusy i mínusy, který mají nějakej svůj komplexní původ v historii. Snažím se to brát jak to je, zbytečně nehodnotit a v rámci možností zkouším kloubit to dobrý, co mi zkušenosti z jedné nebo druhé země daly.
Máš nějakou písničku, která Ti vždycky zvedne náladu? Já mám RAMONES „It's Gonna Be Alright“…
"True to yourself" od COCK SPARRER, "Strongman" od SWINGIN' UTTERS a asi tak 90% diskografie OASIS včetně pozdějších sólových projektů.

Vrátím se ale k Vaší nahrávce (kapele), strašně mě oboje baví. Plánujete vydat demo třeba na vinylu? Máte nějakou matiku s „merchem“ a tak?
Dík, su rád a zároveň překvapenej, že tě to baví! Demo na vinylu neplánujeme. Vždyť je to právěže demo, haha. Celá nahrávka vznikla relativně spontánně a narychlo, protože jsme chtěli začít hrát koncerty, ale neměli jsme se čím prezentovat. Nahráli jsme ho za 5 hodin naživo a já byl do toho nachlazenej. Máme rozdělaný ještě jedno studiový demo, kde budou krom coverů ty samý songy a k nim ještě pár dalších. Ani já ani YO671959YB nemáme s nahráváním takovéhle muziky moc zkušeností takže si to chceme nejdřív trochu osahat nanečisto a až pak teprv se zavřeme do nějaký pořádnýho studia a všechno nahrajeme načisto na LP. Všechno má ale svůj čas. Nejsem si jistej, co máš na mysli matikou s merchem. Každopádně jsem se poučil z chyb FESTA DESPERATO, kdy jsme jako kapela byli permanentně v mínusu a přesto jsme se za 10 let existence nedokázali dokopat k tomu vyrobit jakejkoliv kloudnej merch, snad až na jednu várku nášivek a placek. S LZ máme od prvních koncertů trika, placky, nálepky a do budoucna toho bude určitě víc. Jednak nás to baví navrhovat a i když to tu kapelovou kasu zrovna nespasí, tak občas to trochu pomůže. A alespoň máme čím obdarovávat kámoše a lidi co nám pomáhají, hehe. Matematiku za tím ale nehledej, z té jsem propadal.

JJ, líbí se mi to. Já jsem byl zase překvapenej, že synek z Festa Desperato nehraje nějaký "pal" :) Jaká je Tvá nejoblíbenější písnička z dema a proč?
Asi "Frustrating Times" anebo "No Borders, No Oceans". Obě skladby stojí na riffech, který jsou tak trochu inspirovaný "Jumping Someone Else's Train" od THE CURE (jeden z mých nejoblíbenějších songů/riffů vůbec) a přitom zní každá ůplně jinak. A taky mají alespoň o trochu univerzálnější texty než většina ostatních věcí na demu. Nejsou to až tak úlisný čistokrevný heartbreak/love songy jako ten zbytek. K "Frustrating Times" jsme hned den po natočení dema nahráli i video. Během nejbližších týdnů by mělo být konečně sestříhaný!

Hodně mě baví písnička "Shit Matters" ... "I wish my mind to be finally free ... " ... jak odpočíváš, v jaký činnosti nacházíš klid?
Tak třeba včera jsem koukal na Vetřelce! Neuvěřitelně uklidňující film. Dojíždí závěrečný titulky, pomalu se vracíš do reality a říkáš si - "Uff, všechno je v pořádku, nic mi nehrozí, jen půlka lidstva v karanténě kvůli globální pandemii, pohoda..." Jinak za běžných okolností asi klasika - oheň v kamnech, čaj, gramec, něco ke čtení, spánek, výlety do lesa. Případně po vzoru Petra Hoška - pořady o zvířátkách!

Teď je asi zbytečné se o tom bavit, ale jak je náročné udělat koncert pro LIDSKÉ ZDROJE?
Já myslím, že kdokoliv vychodil alespoň šestou třídu základky by to měl zvládnout... Základ je co nejlepší komunikace a spolehlivost, přes to nejede vlak. Zbytek záleží na okolnostech, ale zpravidla DIY klasika - cesťák, veganská večeře a v případě potřeby nocleh.
Jaké rakouské kapely by jsi aktuálně doporučil? Osobně mě hodně baví DeeCRACKS, znáš tyhle borce?
Zrovna DEE CRACKS jsem nikdy naživo neviděl, ale slyšel jsem o nich! Z Vídně mě hodně bavili ANSTALT, ti teď žel asi skončili. Ale jejich nesmrtelnej kytarista Danne už má zase novou kapelu - BOOGIE HAMMER, která je míň hardcore a víc rockandroll. Naživo mě baví třeba AUTOR, takovej low-fi punk kde najdeš za kytarou dalšího českýho přistěhovalce Dominika Pilnáčka (SMUTEČNÍ SLAVNOST, PITVA, ÜBEL atd.). BAD WEED hrajou parádní garage punk. DIM PROSPECTS je temnej politickej hc/punk lidí co hráli v různých vídeňských kapelách 90. let jako THOSE WHO SURVIVED THE PLAGUE, BRAMBILLA atd. Pff... zkus si třeba ještě poslechnout STRAFPLANET, DREGS, DISCLONE, F.E.I.D.L., KETTENHUND, PAROLE 80, THE OBSESSIONS, ROST ... Přinejmenším ve Vídni jsou tři prdele kapel všech možných stylů. Kdo má zájem, tomu klidně pošlu svůj seznam, do kterýho nahlídnu vždycky, když potřebuju místní kapelu na koncert.

Jak by jsi představil své spoluhráče v kapele?
YO671959YB - poprvé jsem si ho všiml ještě jako bubeníka JEZUS CRUST, později jsme se i pár let vídali v Brně, kde spoluzakládal ALIUSTERRA a GODOT YOUTH, ale měl prsty i v jiných kapelách. Před lety, když jsme vyhodili Vápna, jsme ho dokonce zkoušeli draftovat do FESTA DESPERATO. Tehdy to ale nevyšlo skrz vzdálenost a vytíženost. Takže su fakt rád, že to tentokrát klaplo. V mnoha ohledech můj protipól, myslím, že se skvěle doplňujeme. Jede v tom se mnou víceméně od začátku a po několika letech příležitostnýho dojíždění se nakonec do Vídně přestěhoval. Bez tohodle jeho kroku bychom se asi nikdy dál posunout nemohli, takže dík za všecko!
AL479059SZ - přidal se k nám teprve před rokem, ale zapadl jakobychom se s ním znali už roky. ASTPAI, ve kterých od svých 15-ti hrál na kytaru, tehdy zrovna výrazně omezili činnost a on se poohlížel po něčem novým. U nás přesedlal na basu a s novým nástrojem se popral se ctí. Miliónové borec - neuvěřitelně příjemnej, vyrovnanej a spolehlivej.
Celkově musím říct, že jsem ze současné sestavy fakt nadšenej - skvěle si rozumíme hudebně i lidsky a zároveň má každej dost zkušeností s hraním v kapele, takže nemusíme řešit malichernosti protože každej ví, co má dělat. Paráda! Do budoucna asi přibereme ještě jednu kytaru, ale nespěcháme s tím.

Díky za bleskové odpovědi. Těším se na další nahrávku od LIDSKÝCH ZDROJŮ (třeba vinyl, což?). Drž se a máš prostor na cokoliv, co Tě napadne …
Honzo tobě díky za otázky a prostor! Snad dáme do konce roku to studiový demo a LP do dvou let? Uvidíme co přijde... drž nám palce! Koncerty v Česku pro nás v nejbližší době asi nepřichází v úvahu, ale tak snad to všechno brzo pomine a pak si nahradíme ten zrušenej koncert v Olomouci! Opatrujte se, myjte si nohy, nenechte si pod záminkou bezpečnosti vnutit k totalitě směřující opatření a až vám v karanténě začne hrabat, tak si pusťte Sonnyho Vincenta! Čus!

https://lidskezdroje.bandcamp.com
https://www.instagram.com/lidskezdrojepunk
https://www.youtube.com/channel/UCEdnStBQYVc22gFQdjG4K7Q

Petr (Telepatie) | rozhovor

Začátkem března vyšlo nové číslo zinu Telepatie. Pro jeho krátké představení poslouží „tisková zpráva“ - Obsah tvoří hlavně rozhovory mj. s LVMEN, LYCANTHROPHY nebo ČAD, ale i méně známými jmény a osobnostmi. Zahraniční temnotu reprezentují divocí Japonci ABIGAL, přemýšliví DER WEG EINER FREIHEIT a hnijící UNDERGANG. Nedílnou součástí Telepatie je anketa na téma rok 2000 vs. 2020. Nechybí ani tourreporty (ABNORMALITY a DECULTIVATE). Zajímavou sondou je do posledního šroubku rozebraná historie alba „Rock´n´Freud“ od INSANIE. Řadu dalších článků doplňuje velkoryse pojatý scene report z období 2009 až 2019 z jihozápadních Čech. 2. číslo vznikalo se stejným nadšením jako to první, což se promítlo i do počtu stránek, kdy zine nabobtnal o 20 stran a o 20 % článků. Summa summarum, čeká na vás necelého půl kilogramu čtení obsaženého na poctivých 154 stránkách. Nedalo mi to a oslovil jsem otce myšlenky zinu Petra, se kterým jsem udělal krátký emailový rozhovor. Otázka – odpověď a po pár dnech bylo hotovo.
Otázky: Samuel, odpovědi: Petr.



Ahoj Petře, venku je druhé číslo Telepatie. Jak by jsi představil sebe, redakci a zine? První číslo se myslím velice dobře chytlo, jak jste s spokojený s druhým pokračováním?
Ahoj Samueli, v první řadě ti chci poděkovat za zájem o náš zine.
Začnu odzadu… zine Telepatie se zrodil v mé hlavě po delších úvahách, které ale nikam nevedly, až bylo potřeba do toho jednoho dne prásknout a rozseknout to. V létě 2018 jsme dali hlavy dohromady a začaly se dít věci. Těch bylo k zajištění a tvorbě zinu docela dost. Hlavně když vstoupíš do vod, o kterých nemáš tušení. Od technických věcí přejdu k redakci, kterou v první řadě tvoří můj parťák Johan, s kterým konzultuju všechno. Společně jsme vymysleli koncept zinu. Ono teda nebylo co vymýšlet, protože jak zin vypadá, to jsme měli v hlavě vysněné dávno a jinou podobu nechtěli. Následně jsme oslovili lidi blízké, hlavně ty, o kterých jsme věděli, že hudbou žijí a mají zájem. Po dvou číslech mám pocit, že to dopadlo tak, jak mělo. Telepatii tvoří ještě Berry, Peťan, Bhut, Mára a tourreportama přispěl do obou čísel Radek a teď ve dvojce Daniela. Zásadní součástí se stal Andy, který má na svědomí titulní malby a teď přidal ruku k dílu rozhovorem s LVMEN.
Všichni jsme v hudební sféře nějak aktivní. Kluci pořádají koncerty, vydávají desky, hrají v kapelách nebo píšou do webzinů atd.
Co se týče mě, tak kromě Telepatie jsem součástí webu Fobiazine, kde to s Johanem společně táhneme už desátý rok. On mnohem déle.
První číslo se chytlo nad očekávání. Jsem rád, že to takhle zarezonovalo a splnilo to, s čím jsme do toho šli. Ohlas byl mnohem větší, než jsme čekali. Teď u dvojky to zatím vypadá taky parádně. Ukazuje se, že tu pro nás místo je. Jsme za ten zájem vděční!
S druhým číslem jsme spokojení moc. Slyšel jsem hlasy ve stylu, co chceme nacpat do dvojky, když jedničkou jsme pojmuli dost jmen. Odpověď najdete ve dvojce. Nebo ti přijde slabší? Ani trojky se nebojíme. Je v podstatě vymyšlená, jen to nemá cenu uspěchat. Začneme makat zase od 1. září.


Vystřihnu část Tvé odpovědi „Ukazuje se, že tu pro nás místo je“. Kde je podle Tebe Vaše „místo“? Metal, hardcore, punk, rock … Máte to nějak stylově posazený a celkově funguje u Vás nějaké síto / mantinely přes které nejdete?
To je dobrá otázka, kterou si sám občas kladu. Tak jak jsi to napsal – metal, hardcore, punk, rock, tak bych to asi přeskládal na hardcore, punk, metal a rock. Telepatie konzervativního metalistu nemá asi šanci oslovit, protože metalu s velkým M se nevěnujeme. Největší zájem o zin byl z HC/punk sféry.
Stylově to máme posazené tak, aby obsah „tankoval“ nás. Když to bude bavit další lidi, je to super. Základ je ale dělat to, co nás baví. Takže se pohybujeme v mantinelech od rocku až po grindcore. Tohle je spektrum, které hlavně já vyznávám a dá se říct, že v těchto mezích se pohybuju. Jdu na metalovou akci, zároveň si zajdu na nějakou tu „špinavost“ a přijde mi to cajk. Já se stejně nehodím nikam, takže je to fuk. :-) Telepatie je otevřená a chce se zabývat více žánry, ale zároveň to chceme držet v lati, aby to nebyl kočkopes. Můj sen je, aby si lidi přečetli všechny články a řekli si, že i když je daný interpret nebo osobnost po hudební stránce nezajímá, že ten rozhovor byl dobrý. Nějaké takové ohlasy jsem na jedničku měl, tak snad se to tak bude držet dál.
Síto a mantinely… je mi jasné, na co narážíš. Asi bychom byli blázni, kdybychom se věnovali nějakým kapelám, které jsou ideologicky praštěné do hlavy. Mně ale začaly třeba vadit i spolky, kde lezou kapely na pódium v latexových oblečkách, sadomaso kuklách atd. Ale na takové kapely si logicky nezajdu, ale v rámci nějakého festivalu na ně pochopitelně narazíš. Třeba tahle image mi přijde už dnes hloupá a v Telepatii bych to nechtěl.


Máte nějaký fanzine, který Vás nakopl - inspiroval a třeba podle něj jste si řekli, takhle by jsme chtěli, aby to vypadalo? Když jsme u srovnávání, máte v hlavě ideální představu, jak by měl papírový zinu dneska fungovat?
Po grafické stránce to byl Kazimír. Martinova forma nám přišla nejpřehlednější a šikovná. Po obsahové stránce, když budu mluvit čistě za sebe, tak mě nejvíc baví Buryzone. A je to tím, že tam Bury zařazuje kapely i z metalového spektra a není to jen vyloženě HC/punk zin. Samozřejmě nemusím zmiňovat všechna další známá jména, která všichni dokonale známe. Starší kluci z Telepatie frčeli naplno v metalových fanzinech v devadesátých letech. Berry třeba vydával Rinsing Stage, Johan byl mnoho let součástí Pařátu atd.
Jak by měl papírový zin dnes fungovat? To je těžké říct. Záleží, kdo tomu vládne a jakou má představu. Když se podíváš, jaké ziny tady vychází, tak zjistíš, že jsou kolikrát odlišně pojaté. My chceme vycházet každý rok v březnu a držet si roční odstup a jsem rád, že se nám osvědčila grafika už hned od prvního čísla. Tady jsem si myslel, že budeme muset vychytávat, vzhledem k naší nevědomosti v tomhle směru, v budoucnosti víc much.


Je pro Tebe (Vás) důležité, aby zin byl nezávislý, D.I.Y.? Jak tohle "vymezení se" vnímáš Ty osobně?
Upřímně řečeno si ani jinou formu v našem případě nedokážu představit. Vlastně jsme ani nijak jinak, než jak je tomu teď, nepřemýšleli. Časák si uděláš sám, sám si uděláš články. K tomu bych rád dodal, že jsou to plně autorské články, ne rozhovory z nějakých zahraničních fanzinů, které jsou „jen“ odněkud přeložené. Tohle osobně neuznávám. Sami jsme se naučili „grafiku“ (silné slovo, vím) a nakonec jsem to z vlastní kapsy zaplatil. To je celé. Je to dost D.I.Y.? Reklamu jsme v jedničce měli na Fobii, což jsme my v internetové podobě. Potom na Berryho distro, což je logické, když Berry je součástí Telepatie a nakonec na Ossieho shop, protože je to kámoš a stejně jako Berry pomohl s distribucí a navíc měl v jedničce dlouhý rozhovor. Podobné je to i u dvojky. Nicméně to rozhodně není placená zóna a už teď třeba vím, že ve trojce nebude tahle „reklama“ ani těch kamarádů, ani našeho webu. První strana po otočení obalu bude ve trojce patřit něčemu jinému.


Mám rád souvislosti a odkazy. Třeba když nějaký člen mé oblíbené kapely nasměruje moji pozornost určitým směrem, kapela – zine, ukáže na svojí lokální scénu … atd. atd. … malé věci, které vedou dalším malým věcem. Máš Ty snahu zaměřit Telepatii na nějakou část scény a zviditelnit třeba jihočeskou scénu nebo tak?
Ač to tak může vypadat, nemáme. Je logické, že se v jedničce a dvojce objevilo dost lidí a kapel z jihočeského regionu, my spíš říkáme jihozápadu, protože Sušice tam hraje zásadní roli, ale spíš to vychází z toho, že většina kluků je odtamtud a já tam za kamarády a koncerty jakožto Středočech dojíždím. Takže vlastně to byl důvod proč napsat z tohoto regionu scene report za posledních deset let, které jsme tam poměrně intenzivně prožili a valnou část zásadních akcí navštívili, plus napsali hromady recenzí skoro na všechny desky, které v regionu vznikly.
S tím zviditelněním konkrétní scény se to má jednoduše tak, že píšeš o tom, co tě baví a o čem víš, že můžeš podat nějakou zasvěcenou zprávu. Těžko psát z mé pozice report např. z ostravské scény, když to sleduješ z dálky, že jo. Podobně k tomu přistoupil ve svém prvním a zatím posledním čísle Destruktorrru Mičl, který se věnoval okolí Jihlavy. Takhle to má podle mě být.


Jak vidíš Ty osobně hardcore punk v roce 2020?
Asi jako rok předtím. Určitě zase vyjdou zajímavé desky, objeví se fanziny... budou koncerty, ale veškeré dění se bude odvíjet od momentální virové situace, která všechno zbrzdí, ale nebojím se toho, že by se tahle kultura nějak výrazně změnila.


V Telepatii se prolínají metal a hardcore / punk … Čím Tebe osobně baví metal a čeho si ceníš zase na hardcore /punku? Dostali jste se s redakcí do bodu, že o nějakých kapelách / labelech psát nebudete?
Prolínání metalu a hardcore / punku je pro nás přirozená záležitost. Ptáš se na mě, tak teď čistě budu mluvit jen za sebe. Metal mě začal bavit v první polovině devadesátek, kdy jsem zjistil, že kromě kapel, jako jsou a navždy u mě budou nejvíc, vztaženo na ty jejich desky vydané v devadesátkách (RED HOT CHILI PEPPERS, FAITH NO MORE, RAGE AGAINST THE MACHINE, NIRVANA, PEARL JAM, LIFE OF AGONY, ALICE IN CHAINS, SUICIDAL TENDENCIES, MINISTRY, PANTERA…), jsou tady kapely, které to drtí mnohem tvrději, ale je v nich něco, co mě přitahuje. V první moment to byly perly z doommetalového podhoubí a to hlavně PARADISE LOST, kteří mě baví do dnešních dnů se všemi svými deskami. Čuchnout si k murmuru, kterému jsem se do té doby vysmíval a i se ho trochu bál, mi dali AMORPHIS na „Tales From The Thousand Lakes“. Dál to šlo přes TIAMAT, MOONSPELL atd. Samozřejmě to pokračovalo a bavil mě a stále baví dobový death metal, kde na mě největší dojem udělala deska „Heartwork“ od CARCASS, ale i věci od OBITUARY, MORBID ANGEL, GOREFEST a tisíce dalších... a nemůžu nevzpomenout FEAR FACTORY a jejich „Demanufacture“. Samozřejmě mi imponoval black metal atd.
K hardcore jsem se dostal později, i když INSANIA, BIOHAZARD, ROLLINS BAND atd. patřili do povinné výbavy. Osobně jako svět hardcore/punku beru třeba tuzemské dění kolem Silver Rocket, od kterých jsem si po roce 2000 objednával desky, stejně tak jako třeba od LVMEN. Tady už šlo o ten přístup, který se od metalistů liší. Na těchto kapelách, potažmo labelech, mi je sympatická určitá schopnost soběstačnosti a toho nikam se necpat. Na druhou stranu to někdy působí až zbytečně uzavřeně. Vlastně nevím, co je ideál, jestli ten svět metalu nebo HC/punku. Já se nacházím někde mezi. Každopádně jsem na hony vzdálený metalovému klišé, plnému paroháčů, póz, bubáků, kozlů, trvalých, legín, prestiží, nafukovacích kytar...
K poslední části tvé otázky… vlastně jednou jsme i něco takového řešili. Někdo navrhnul zmapovat jednoho muzikanta, ale jelikož mi to přišlo jako „moc metalová“ záležitost, která se mi do Telepatie konceptem nelíbila, tak jsem to hned smetl ze stolu a tím to bylo vyřízené. S Johanem, se kterým si všechny nápady odsouhlasujeme, máme v tomhle víceméně jasno. Aniž bychom se na to téma museli bavit, telepaticky víme, co jo a co ne. A co nechceme, víme moc dobře.
Abych byl konkrétnější. Z prostředí HC/punku to může v podstatě být vše, až na nějaké vyhraněné radikály. Z metalového spektra tam chceme kapely, které ctí nějakého ducha, ať už třeba D.I.Y. nebo jsou myšlenkově v pohodě a vycházejí z undergroundu nebo víme z osobního kontaktu, že jsou to srdcaři podporující druhé a mají co říct.


Osobně mám rád jasné odkazy, které ze „suvenýrů“ dýchnou … třeba aktuálně jsem si pořídil tričko mého oblíbeného US zpěváka Lenny Lashleyho, jeho poslední deska se jmenuje „All Are Welcome” a na triku má jen nápis „All Are Welcome / Fuck Your Wall” (oboje jasně vyznačuje postoj k US politice směrem k migraci). Nebo když vezmu do ruky skvělou poslední desku The Restarts, z obrázku na zadní straně desky je hned jasné na jaké straně jsou. Je pro Tebe nějak důležitý, aby Telepatie byla jasně vymezená, i dejme tomu “politickým” způsobem? Jak Ty vnímáš politiku, jak být politický?
Co se týče Telepatie, tak tam jsme za jedno a to je, že nemáme chuť se v obsahu zaobírat politikou. Chápu, že pro tebe jako člověka pohybujícího se v HC sféře to je téma a vlastně i spojité nádoby. Rozumím i tomu, že je politika nedílná součást hardcoreových zinů, ale my ji v Telepatii nechceme.
Teď budu mluvit čistě jen za sebe. Troufnu si říct, že mám o politice jakýsi přehled a vnímám, co se v ní zrovna děje. A momentálně je situace z mého pohledu velice vážná… Současný premiér a prezident mě vytáčejí. Stejně tak jako ta pseudovláda, do které je potřeba počítat i zločineckou organizaci, která ji drží nad vodou. Bohužel ani s opozicí to není kdo ví jak dobré, takže jít teď volit, budu si muset hodit korunou. Čest výjimkám, které se jeví nadějně a jsou mi věkově blízké, několikrát i mladší. Ministra zdravotnictví tím ale opravdu nemyslím.
Rozhovor děláme v době, kdy budu končit první týden, kdy jsem doma a nechodím do práce, protože začíná dramaticky stoupat počet nakažených koronavirem. Jsem zvědavý, v jaké fázi se budeme nacházet, až tenhle rozhovor bude online. Proč o tom všem píšu… Jedno z posledních vyjádření našeho premiéra, jehož jméno si nechci vzít do pusy, bylo, že máme být vděční Číně… po tomhle slovním průjmu mi naběhla žíla a doufám, že snad procitne i ta část lidí, která mu dala za koblihu hlas. A vrchol celé show přišla před chvílí, kdy měl projev „ten, kterého jsme čtrnáct dní neviděli“, z něhož jde pochopit to, že vlastně děkuje pachatelům této příšerné katastrofy jako našim zachráncům...
Měl bych si teď dát minimálně na den od politiky oraz.


Řekl jsi „oraz“, jak odpočíváš? Co je pro Tebe ventilem k upuštění přetlaku?
Poslední dobou je to les. Mám výhodu, že vyjdu de facto na kopec a jsem v Brdech. Lesy mám všude kolem sebe a mám „svá“ místa, kdy nepotkám nikoho. Momentálně nemůžu běhat, protože jsem pár měsíců po operaci kolena, takže se procházím spíš jako důchodce, ale každým dnem je to lepší a lepší. Dřív jsem měl každou procházku v uších sluchátka a poslouchal muziku, poslední dobou to už střídám a poslouchám i zvuk lesů. Odpočinek si dávám i s knížkou. Od vánoc jsem měl nasazené tempo co týden, to jedna přečtená knížka, ale poslední dny to nedávám. Přečtu si tři řádky a zjistím, že nevím, o čem čtu, ale zapracuju na tom.


Vrátím se k Telepatii, v jaké programu ji sázíte? Kdo dělá obálky?
Obálky dělá Andy, kterého můžete vidět za basou v MÖRKHIMMEL. Dřív hrál v !ÚL.. Paralelně s MÖRKHIMMEL i ve VEKSLAN, ale to byla víceméně jen epizodka. Andy se živí jako tatér a tak je logické, že má k malbě blízko. Mně se jeho práce vždy líbila a navrch jsme byli díky MÖRKHIMMEL často v kontaktu a rádi se vídali. Andy se do toho vrhnul se vší vervou a na nedávném srazu, který jsme nazvali release party Telepatie II, jsme už střádali nápady na trojku.
Telepatii sázím v InDesignu. Před začátkem jedničky jsem neuměl nic a když jsem ten program otevřel, přišlo mi, že čumím do něčeho, co nemůžu nikdy pochopit. Za pomoci sestry, která na mě měla asi hodinu času, jsem si osvojil ty nejnutnější základy a nějak jsem se tím prokousal. Ve finále, na to co „umím“, jsem se vzhledem spokojený a až na nějakou drobnost lze říct, že jsme to takhle přesně s Johanem chtěli. Jak říká Johan. Čisté, přehledné, s jedním fontem písma a hlavně ne žádnou anarchii a chaos.


Máte za sebou dvě čísla, jaký je Tvůj nejoblíbenější rozhovor? Z čeho máš radost a dobrý pocit?
Už po prvním čísle, které mělo 16 článků a nebyly to jen rozhovory, jsem říkal, že ze 75 % jsem fakt nadšený a se zbytkem spokojený. Teď u dvojky jsem fakt hodně spokojený s 90 % a se zbytkem jsem absolutně v pohodě. Takže je jasné, že těžko vybírat nějaký rozhovor, který bych měl za nejoblíbenější. Když to vezmu ze svého pohledu a na komunikaci se „svými“ respondenty, tak jsem si užil rozhovor dělaný naživo s Petrem Wagnerem, jehož vyřídilka a schopnost mluvení a jeho reakce mě bavily moc. Stejně jako jeho zajímavá osobnost. Skvěle se mi domlouval rozhovor s Ondrou z LYCANTHROPHY, osobně mě moc baví rozhovor s německými DER WEG EINER FREIHEIT, kde se odpovídající projevil jako velice přemýšlivý člověk, stejně jako v prvním čísle Ralf z německých ULTHA. Pak záleží, z jakých scén lidi k časáku přistupují. Když to vezmu dle ohlasů, tak asi největší úspěch měl u jedničky rozhovor s Ossiem, SEE YOU IN HELL, se Záhořem (Silver Rocket) a Banánem. Teď jsou skvělé ohlasy na povídání s Wejškou, Tomášem Poláčkem, ČAD... ale nelze z toho dělat úplně závěry. Každý bude mít názor jiný a té zpětné vazby se ke mně ještě teď tolik nedostalo. Čekám na slíbené recenze. :-)
A největší pochvalu oprávněně slízává Andy za svoje covery, což je pro nás všechny zadostiučinění, protože to, že budeme mít na titulce originální malbu a ne fotku kapely nebo tak něco, byl od začátku náš cíl.


Petře, děkuji za bleskové odpovědi. Držím palce s prací na dalším čísle Telepatie a teď máš prostor na cokoliv, co Tě napadne …
Zopakuju to samé ze začátku. Díky ti za prostor, který jsi nám věnoval a pak za tvůj čas při vymýšlení otázek. Spousta lidí tohle bere jako samozřejmost, ale my víme své...
Stejně tak díky za přání.
Trojka vyjde zase v březnu. O velké části obsahu už mám jasno, ale chce to zatím nechat být a odležet. Přece jen do začátku prací na dalším čísle se toho může hodně stát. Chceme pokračovat v trendu dvojky, ale asi už nebudeme navyšovat počet stran. Tenhle počet (154 stran) se mi zdá být maximální. Uvidíme, jak to dopadne v souvislosti s tou debilní situací teď s tourreportama, ale když nebude žádný, svět se nezboří.
Nakonec ještě dodám pár čísel. Dvojky se nechalo vytisknou 400 kusů (u jedničky to bylo 300 + 200 dotisk). Když dopisuju tyhle poslední řádky, 360 kusů dvojky je prodaných nebo po pár kouskách v distrech. Takže už toho moc nezbývá a momentálně jsem rozhodnutý, že dotisk, na rozdíl od jedničky, nebude.


Kontakt:
telepatiezine@seznam.cz
https://www.facebook.com/Telepatie-zine-2016398318408696

Marek Rybenský rozhovor

Před pár dny mě oslovil Marek Rybenský s nabídkou Coffin Varnish CD-R na recku. Ikdyž mě tahle kapela baví, dal jsem přednost možnosti poslat Márovi pár otázek, na které mi bleskově odpověděl. Vznikl tak krátký rozhovor, emailové povídání, a možná o Márovo aktuálních kapelách napoví víc než recenze. Navíc, Coffin Varnish mají v lisovně debutní EP, které vyjde za spolupráce kapely a brněnského labelu Ultima Ratio. Je tedy na co se těšit! Otázky: Samuel, odpovědi: Mára.

Ahoj Máro, zapínám Coffin Varnish - GUMO demo ... Představování je myslím zbytečné, Festu Desperato a Evidenci Smrti, bude znát asi každý. Pověz na úvod, jak se aktuálně máš a co je nového v Tvém hardcore punkovém světě? Většinou mám tendence říct, "děkuji, mohlo by být líp", ale čím jsem starší, tím víc mi tahle odpověď přijde hloupější. Asi bych v tomhle případě mluvil o Evidence smrti, jestli se máme bavit i o minulosti, jelikož každý jeden z Coffin Varnish je s E.S. více nebo méně spojený.

Nějak výrazně neodděluji hc punk svět od toho řekněme běžného. Jednou z novinek je demo C.V., i když už je několik měsíců venku a v Loděnicích se právě schyluje k lisu debutního 7“EP. Obě nahrávky jsou z jedné „session“ ve studiu. Mezi novinky bych taky zařadil vydání dema mé druhé kapely - Death Culture Deprivation, se kterou v těchto měsících renovujeme sestavu a tvoříme nový set. Po několika letech jsem se opět vrátil k tvorbě primitivní grafiky a vypadá to tak, že se snad i začne pracovat na novém fanzinu. Vlastně by se dalo říct, že mi to nic nedělání, kterému jsem se po zániku Gasmask records upsal, moc dlouho nevydrželo. :)

Pověz, co Tě vedlo ukončit Gasmask records a naopak, co Tě zase motivalo se s odstupem pustit do dalších projektů? V prvé řadě osobní selhání a pak samozřejmě věci, které nelze ovlivnit. Peru se s tím do dnes a asi už to nechám být. Proč otvírám další projekty? Ta nejjednodušší odpověď by asi zněla - jsem rád v centru dění. Ale faktem zůstává, že s myšlenkou na obnovení fanzinu se zaobírám už dobrý rok. Ideu jsem nadhodil Radovi (Kaz zine, Sedem minút strachu) už minulý rok na Eternal Noise Misery festivalu, ale teprve nedávno jsem oslovil ostatní potencionální spolutvůrce, takže kola se snad začnou hýbat v průběhu letošního roku.

Začnu u kapel ve kterých hraješ, jak fungují? Tuším, že nebydlíte všichni v jednom místě, a tak … Pohybujeme se v hardcore punku, máš nějakou osobní vizi, jak by měla hardcore punková kapela fungovat? Něco pamatuješ, mění se nějak ty "mantinely"? Máš nějaké "mantinely"? :) D.C.D. v úplném začátku byla místní kapela, byl jsem šťastný a trochu naivně věřil ve věci co půjdou snadněji, ale poté proběhla změna na postu basáka, pak se odstěhoval bubeník za přítelkyní. Dnes všichni dojíždí z okolí a obávám se, že člověk který je nyní adeptem na zpěv bude dojíždět z Brna, jako já zase dojíždím do Brna za CV. Ano může to znít celkem srandovně, ale taková je realita. Většina věcí funguje přes nahrávky a přípravu doma, což ale dnes v době moderních technologií jde naprosto bez problému. Když mi Filip nebo Paaya dávali věci na kazetách abych se je za týden naučil, to bylo složitější. Nesmím opomenout, nikdy jsem nebyl hudební talent a moji spoluhráči by ti mohli povídat. :)

Jak by měla kapela fungovat? Zásadní věcí je zodpovědnost a aktivní přístup. Můžeš být dobrý hudebník jak chceš, ale pokud na kapelu kašleš je to jako bys nic nepřinesl. Samozřejmě, aby to bylo po lidské stránce dobré to snad ani nemusím zmiňovat. Když funguje chemie je to vždycky nejlepší.

S tím jak je člověk starší se samozřejmě ta vize různě mění a ty mantinely jsou tak trochu elastické, někde se zužují, někde naopak rozšiřují. V roce 1995 jsem měl docela jasno a abych si o několik let později řekl, že nemám jasno vůbec v ničem a že svět se netočí podle toho jak pískám já, přesto mi nepřijde úplně v pohodě pod tíhou takové myšlenky ohnout hřbet a rezignovat na život. To je asi ten zásadní mantinel, který se týká života obecně a v rámci undergroundu nemám problém s tím, že firma nemá nálepku D.I.Y.

Jak vidíš Ty osobně hardcore punk v roce 2020? Sice je teprve konec února, ale dívám se na věci pozitivně. Hraje se, píše se, kreslí se...jednoduše řečeno dokud jsou lidi kreativní, tak je to pořád dobré. Takže abych odpověděl – dobře.

Srovnáváš někdy, "jak to bylo" ve "jak to je"? Samozřejmě, a myslím že nejsem sám. Jen se snažím o to abych zbytečně neuvázl v síti sentimentu nebo nostalgie. Člověk rád zapomíná to špatné, takže pak automaticky vaří z toho co bylo dobré a co se mu hodí a to by bylo vůči minulosti, přítomnosti a vlastně i budoucnosti nespravedlivé. Bylo mnoho skvělých věcí jako na koleni dělané fanziny, týdny čekání než dorazí odpověď na dopis, rozhovor, nebo vyměněnou/koupenou věc ze zahraničí. Bylo pravděpodobně daleko víc toho těšení se na to či ono. Dnes máme vše daleko rychleji a asi bysme měli být rádi a neměli to vyčítat těm generacím, které přicházejí po nás, pak se z nás totiž stávají ti rodičové, ti důchodci, ty fosílie co tvrdí, že ty mladý to mají moc lehké, ničeho si neváží a podobně. To byl počátek naší revolty. Takže jo srovnávám, ale snažím se na věc nahlížet realisticky.

Vrátím se ke Coffin Varnish, zmínil jsi, že máte v lisovně debutní EP. Kde singl vyjde? Klidně o nahrávce něco pověz, ať je na co se těšit … Jasný, žádný tajnosti :) Jak jsem zmínil v první odpovědi, singl jsme nahráli ve stejný den jako demo, epicentrum Vyškov, Davos. Bery a Adam studio znali, takže jako ryby ve vodě a Otyn je výborný společník, za 11 hodin bylo hotovo.

Vydáváme ve spolupráci s Ultima Ratio. Malý label, kterému šéfuje brněnský bard Mira Kokavec. Jen pro připomenutí, vydal např. Lucifer Efekt, Kullervo, Ad Calendas Graceas, Risposta, Zeměžluč. V závěsu za naším singlem se postará i o vydání split alba Lucifer Efekt / Psi. Vydavatelství je v aktivním módu a jsem rád, že mu touto cestou mohu udělat trochu reklamu.

Obal kreslil Tomáš Mitura, křikloun kapel VOLE a SNĚŤ. Nevím, zda to byl záměr, ale jeho dílo je naprostý worship 80‘s US hardcore punk.
Osobně jsem už teď velice spokojený, doufám že lis v Loděnicích dopadne dobře a těším se na den kdy budeme singly kompletovat a postupně vypouštět do světa.

Máro, těším se na vinyl. Bude nahrávka dostupná i elektronicky? Jak se vlastně Ty osobně díváš na šíření elektronické šíření hudby? Honzo, těším se taky, ani nevíš jak. V následujících dnech budou na našem bandcamp profilu dostupné dvě skladby jako ochutnávka a předpokládám, že v budoucnu bude celý singl regulérně ke stažení.

Když si vzpomenu na časy minulé, měl jsem mnoho nahraných kazet, byl to základ, nejen v hledání, ale logicky kdo by si všechno mohl dovolit koupit v originálním balení, že? Nehledě na to, že mnohé z nás v jistých časech od čehokoliv dělil i jiný systém.
Dnes jsou data základní výbavou, takže nemám nic proti nakupování hudby elektronicky a nemám ani problém s tím, že je hudba dostupná zdarma.

Samozřejmě existuje hledisko, kdy by si kapela zasloužila aby se jí alespoň vrátilo to co do dané nahrávky vložila… ve skutečnosti neznám 100% cestu jak toho docílit, asi je to na dlouhou bezvýchodnou debatu a ve své podstatě, hrajeme hluk, řveme, kreslíme, píšeme....tvoříme, to je něco co je pro moji osobu už dlouhé roky důvod k životu, pohon pro který se rád každý den zvednu z postele a když to vidím i u ostatních, dělá mě to šťastným a pak vidím smysl i tam kde by se mohlo zdát, že jsem prošustroval i kalhoty.

Zmínil jsi, že rád děláš grafiku. Pověz o téhle činnosti něco ... Jak jsi to „v sobě našel“, co Tě inspiruje ... ? Sakra, těžké odpovědět, že jsem něco v sobě našel, jelikož jsem něco konkrétního nehledal a bylo to to samé jako s hudbou nebo čímkoliv jiným, začal jsem to prostě dělat. Nemyslím si, že bych tvořil nějaké super geniální díla, něco co je 100% originální, ale přesto stále mám touhu vytvářet a přetvářet obrazy které odráží realitu nebo ji naopak překrucují. Do budoucna bych se tomu rád věnoval hlouběji, protože cítím, že je tu něco uvnitř mě co potřebuje ven, vyjádřit se obrazem, něco co nedokážu napsat slovem, ale koláží snad ano.

Myslím, že ani neexistuje konkrétní inspirace, ale samozřejmě vnímám další jiné díla, od obalů desek až po díla, která zahlédnu na internetu, v knihách…. Jeden čas jsem měl hodně rád ( ve skutečnosti ne jeden čas ale stále) věci od Johna Heartfilda nebo Johna Yatese nebo třeba jen minimalistická grafika Man is the Bastard. Někdy jen černá plocha a název řekne daleko víc, než tisíce slov...samozřejmě někdy to může být naopak, jen vystihnout to správné vyjádření. No a neodmyslitelně některé d-beat hardcore punk zvrácené grafiky s okovanýma bundama, samopaly, nábojáky…. SKV styl grafiky nahání hrůzu a neskutečně těžké myšlenky, booklet SonicCRIME TheRapy, je totální temnota.

Během pár dnů, co děláme tenhle krátký rozhovor máte novinku u Death Culture Deprivation. Povíš o ní něco víc? Za úplně nejzásadnější aktualitu můžeme považovat, že kapela je po čtvrt roce opět kompletní. Vosáka za mikrofonem nahradila Wiky (ex-Blind Pride) a Komor, který původně přišel aby v D.C.D. mlátil do šesti strun, dvě odložil a na postu basáka vystřídal Šupina. Následující čas budeme trávit ve zkušebně a doufám, jak jen to bude možné začneme hrát koncerty.

Předpokládám, že vycházíš z našeho statusu na facebooku. Ten jsem napsal ze dvou důvodů. V prvé řadě jsem chtěl těm kdo projevili zájem o kapelu a v nedávné době se dotazovali zda ještě stále hrajeme, veřejně vzkázat: ano, děláme všechno proto abychom opět stáli na pódiu a druhým důvodem, poděkovat klukům za spolupráci a přetočit list na nepopsanou stranu.

Nedá mi to se nezeptat, často vzpomenu na Festu Desperato … jste stále nějak v kontaktu, sleduješ kluků projekty ostatních členů? Tak s většinou se čas od času potkám na nějakém koncertě, minimálně v Brně. Na konci března to bude s Miruusem, vyrážíme s Brunner Todesmarsch na společné koncerty a shodou okolností se uvidím i s Paayou, který nám dělá koncert ve Vídni.

Nedávno jsem poslouchal některé naše nahrávky. Jo, i s odstupem času si můžu říct, v mnohém to byla skvělá doba a moře srandy.

Máro, díky za bleskové odpovědi. Těším na singl Coffin Varnish, snad se ke mně nějak dostane. Drž se a máš prostor na cokoliv, co Tě napadne … Honzo, děkuji za otázky a rádo se stalo. Tohle je vždycky nejzáludnější otázka, přesto ji znám jelikož jsem ji mnohokrát použil na někoho jiného a věřím, že se každý musel poškrábat na hlavě...tohle je váš prostor, dejte si téma, řekněte něco na co jsem se vás zapomněl zeptat...oh, uh! Protože ať se snažíte jakkoli a nejste zrovna lidový vypravěč v ten moment vlastně nevíte nic, v hlavě je prázdno jako na nočním tržišti…. :)

Obvykle mám v záloze nějaký top ten, dnes určitě soundtrack (nejen) k naší korespondenci v uplynulých dnech:

CAPITALIST CASUALTIES - 1996-1999:Years in Ruin
AFTER THE BOMBS – Relentless Onslaught
HAUNT – If Icarus Could Fly
LEBENDEN TOTEN – Static + Mind Parasites
WARTHOG – s/t
RUPTURE – Corrupture
DOLLHOUSE – demo
IRON MAIDEN – Wacken live
HARSH – s/t
REGIONAL JUSTICE CENTRE – studio + live
BASTARD NOISE – studio + live
DROPDEAD – demo
SEX PRISONER – studio
THE LOWEST FORM – Negative Extasy
HALSHUG – Drom


cvpunx.bc.com

deathculture.bc.com

Fotky: Turčo Macabra (bubeník Roxor)

Empty Hall Of Fame - Minuty ticha

12”LP (DIY + další labely)
Empty Hall Of Fame již pár let fungují a koncem loňského roku určitě potěšili všechny své příznivce novinkou v podobě 12"EP s názvem Minuty Ticha. Deska vyšla jako jednostranný dvanáctipalec a kapela si ho vydala svépomocně, za pomoci několika spřízněných labelů. Empty Hall Of Fame jsou z různých koutů Moravy a svůj melodický hardcore punk pilují tuším od roku 2006 (přesně to najdete na jejich profilu). Pokud se budeme bavit o „československém“ melodickém hardcore punku, vždycky si je rád poslechnu. Kapela je to sympatická a dýchá z nich pozitivní melancholická nálada. Mix "posi" hardcore punku s politickým podtextem přináší i nové EP Minuty Ticha. Vinyl je jednostranný a jsou na něm čtyři nové písničky kompletně nazpívané v češtině.

Do hudebního kritika mám daleko, líbí se mi jak Empty Hall Of Fame fungují a jejich přístupu si cením. Našli si svůj styl a léta si dělají “to svoje”. Jde jim to čím dál tím lépe. Vnímám je pozitivně a hlavní novinkou, kterou přináší jejich nové EP jsou české texty a zpěv. Nejsem naprosto zastáncem toho, aby kapela nutně používala svůj rodný jazyk, přesto - čtyřem peckám, které Empty Hall Of Fame nahráli to dodalo puncu osobitosti. Znějí fakt dobře a určitě to musela být po letech používání angličtiny výzva. Za mě dopadla na výbornou.

Kolikrát jsem si přál vidět jen po okraj mapy?
Kolikrát jsem se ptal co je to svoboda?
Kolikrát jsem si přál nevidět vůbec a necítit nic?
Kolikrát jsem se ptal: má něco z toho smysl, nebo i víc?

Texty se mi líbí, jsou osobní a přemýšlivé. Najdeme ale i odraz problémů dnešního globálního světa "Stačí jen odlišnost, stačí jen barva těla, Migranty do moře, černochy na stromy, židy do pece na cikány pogromy ..." To byla část textu skladby "Nenávist na prodej" a právě touhle písničkou celý singl končí ... silný závěr, který nutí k přemýšlení ... "Takhle cesta už nikam nevede ty víš, tahle cesta už nikam nevede vždyť víš, Takhle cesta už nikam nevede ty víš, tahle cesta už nikam nevede vždyť víš ..." Vrátím se ještě ke druhé písni "Snáře", která mě hodně zaujala svojí rychlostí, je poměrně pomalá, přesto intenzivní a silná. Hudbu kapely protíná mix melodického hardcore punku a já cítím silnou melancholickou linku.

Obal desky je povedený. Empty Hall Of Fame kladou důraz na grafiku a to je dobře. S prvním vinylovým počinem, singlem The Road, jim vypomohl Tofu Thrasher, obal dvanáctipalcového splitu s Thalidomide dělal Roman xJesux Láriš - oba tyhle artworky jsou super. Nová grafika pro Minut ticha, je založená na kontrastu černé barvy s bílou a působí perfektně. Dělal ho Tomáš Motal a dojem vyzdvihuje i práce tiskány, myslím lakované lamino hlavní kapsy, obal na LP s PVC vložkou. Jistotou, která dodává na osobitosti jsou i ručně psané texty v insertu. Pokud se budeme bavit o nahrávce, tak část vznikla v ZIKI Records a další v olomoucké SF MINI. Mix dělal Blum a master Šaman (oba Gattaca). Hraje to moc pěkně, co k tomu napsat :).

V dnešní době rozvinutých elektronický platforem recenze ztrácejí téměř smysl (+/-). Poslal jsem snad i proto Empty Hall Of Fame pár otázek, abych své psaní osvěžil ...

Vyšlo Vám nové EP "Minuty ticha", jak by jste ho svými slovy představili? Co nového v kapele?
Filip: I když je to jen EP, materiál vznikal docela dlouho a tak jsme měli možnost písničky pořádně sehrát a nechat dozrát, což alespoň z našeho pohledu nahrávce pomohlo. Taky je to jakási ukázka toho, kam bychom se chtěli ubírat v budoucí tvorbě. V kapele je nový bubeník Tomáš, což už taková novinka není, pro ty, co nás trochu sledují. Momentálně skládáme materiál pro další nahrávku a chystáme se na koncerty.
Karel: „Vymodlené dítě“, první nahrávka EHOF česky, něco, co se fakt hrozně dlouho táhlo..

Změnou oproti předchozím nahrávkám jsou české texty, proč jste vyměnili češtinu za angličtinu?
Karel: Po těch letech jsem už trochu bojoval s pocitem vyhoření a potřeboval jsem nový impulz a ta čeština byla velká výzva. Dost tomu pomohlo i to, že jsme si to zkusili v naší druhé kapele TARPEIA, kde jsem poprvé napsal text česky, nebylo to zase tak těžký jak jsem si celou tu dobu myslel a ohlasy byly taky pozitivní.. A i když jsme vozily překlady textů na koncerty, měl jsem pořád pocit, že to nikoho moc nezajímá a ani moc nepamatuju, že by se někdo stavil a chtěl si o textech povídat, tak jsem si řekl, že to naservíruju až pod nos..víc udělat nemůžeme :)

Jak Vaše písničky vznikají?
Filip: Většinou tak, že vymyslím riffy, které pak s ostatníma na zkouškách lepíme dohromady, výsledný produkt se pak ve finále ještě koriguje podle textu. Tenhle postup se většinou opakuje, ale jsou i songy, které vzniknou spontánně na zkoušce v podstatě během několika minut.
Karel: jak píše Filip..kostru písničky přinese on, ta se následně společně dotváří a až je hotová hudba, teprve potom do toho píšu texty.

Proč se deska jmenuje Minuty ticha?
Filip: Mám pocit, že kolem nás vládne už taková apatie vůči všemu, že se nezmůžeme na víc, než držení „minut ticha za cokoliv“ a tím jsme vlastně vykoupení. Až se deska vylisovala, tak nám došel i takovej trochu komickej význam toho názvu, protože druhá strana opravdu nemá drážky a nápis Minuty ticha je právě na straně B J
V poslední době mám pocit, že vychází dost vinylů a hodně z nich na 12"LP, přitom mají stopáž na singl. Proč jste se Vy rozhodli vydat singl na velký desce?
Filip: Podle mě hlavní důvod byl, že se nám hodně líbil artwork, který jsme dostali od výtvarníka Tomáše Motala, a chtěli jsme to mít ve formátu LP. Ve skutečnosti je to možná jen úlitba našim egům, protože samostatné LP jsme ještě nevydali. To se snad změní a příští dvanáctipalec už bude mít drážky z obou stran.
Karel: Tady Filipa trochu poopravím, artwork od Tomáše je skvělej,o tom žádná, ale podařilo se nám najít firmu, která nám nabídla kalkulaci 12“ srovnatelnou s náklady na 7“, takže nebylo moc o čem přemýšlet.

Kde nejraději hrajete a jak je těžký Vám udělat koncert?
Filip: Míst, kde jsme hráli za těch téměř 14 let je strašně moc. Nejde vypíchnou nějaké konkrétní. Udělat nám koncert není zas tak těžký. Stačí nás kontaktovat a při troše oboustranné trpělivosti to většinou dopadne dobře.
Karel: uspořádat koncert EHOF není rozhodně nic těžkýho, hráli jsme už např. na peróně nádraží, v kamenictví, na statku, v obýváku apod., takže stačí napsat a domluvíme se. Ideální případ je cesťák a vegan jídlo :) Děkujeme za prostor!

Empty Hall Of Fame jsou tady s novou nahrávkou, takže i já jim přeju hodně štěstí a hlavně aby neztratili sílu pro další cestu ...

Možná ztrácíš síly, možná černá s bílou je jenom šeď
Možná ztrácíš víru, možná pochopíš to zítra možná za pár let
Chtěli jsme stavět hrady, buďme rádi aspoň za most
Prázdný klece a barvy, odděleně už jenom na paletě

I když vidíš tmu já jsem pořád tady
Možná umřeme na svědomí, možná umřeme hlady
Ale pořád si hlídej ten pocit nebýt jen další z davu, co čeká jen na zázrak, anebo na popravu

Já vím, že to bolí, bude ještě stokrát, rozlámaný srdce, uvnitř možná poklad možná nic

emptyhalloffame.bc.com

Seznam skladeb:
1. Svoboda
2. Snáře
3. Svědomí
4. Nenávist na prodej

Dödläge ‎– Hostile Regression

12“LP ( Phobia Records)

Jak začít? Jsem opravdu rád, že mi Mirek z Phobia Records občas pošle nějaké z jeho novinek na recenze. Většina desek, který se mi tak dostala k rukám byla naprosto super! Znáte Dödläge? Předem musím napsat, že v množství aktuálních kapel, desek, bych možná tohle jméno možná i přehlédl. Byla by to ale velká chyba! Dödläge jsou americká parta z Portlandu a nebude asi velkým tajemství nebo obchodním reklamním trikem, že z této lokality je většina kapel parádních a hudebně zajímavých! Ano, ani oni nejsou výjimkou a po několikátém poslechu jejich druhého alba Hostile Regression jsem naprosto lapený jejich brutální energií!

Dödläge nejsou žádní nováčči, první koncert odehráli v roce 2013 a jak jsem zmínil, Hostile Regression je druhé album téhle americké d-beat hardcore / raw-punk kapely z Portlandu, Oregon. Deska vyšla na Phobia Records (za spolupráce s Halvfabrikat Records) v polovině loňského roku a popiska labelu zněla - „DÖDLÄGE vás virtuálně přenese časem, kdy byly ještě populární hrubé crust spolky jako State Of Fear, Consume, Skitsystem či 3 Way Cum nebo Warcollapse (rychlejší pasáže). Hrst skandinávské invence a velká špetka americké zarputilosti. Crustové album roku. Pro fans klasické špíny, ale s kvalitním zvukem. Hrubost.“ S popiskou naprosto souhlasím! V tomhle stylu jsem dlouho neslyšel tak dobrou desku (ikdyž v zemích za velkou louží jsou poslední dobou v tomhle stylu i další zajímavé party). Já jsem si vzpomněl i na Festu Desperato. Ale k Dödläge, jejich album je jízda od začátku do konce. Písničky mají „ideální“ stopáž, pohybujeme se mezi 1:00 až max. 1:56 minuty, řve se přímo k věci a „d-beat / crust beast“ kolovrátek je plný energie! Je to hrubé, energické, prostě naprostá jízda! Jednoho ze členů Dödläge najdeš i v Black Hole Of Calcutta nebo Daydream …

Hostile Regression má skvělý zvuk, a i ten tlačí tenhle stroj kupředu bez jediného selhání! Jednoznačný tah na branku. Obal jsem s muzikou ruku v ruce, temnej bílo-černej obal a plnej ještě temnějších výjevů. Určitě stylová záležitost, nicméně není to jen zrcadlo konfliktům, které i v dnešní době po celém světě probíhají? Nastaveným zrcadlem jsou i texty Dödläge. Ostrá lyrika mířící do černého.

Celé album je umístěné k poslechu na „bc“ profilu labelu a záznam celého setu Dödläge najdeš zde. Oboje je totální jízda, ale to se trochu opakuju - jasný! Pomoct si ale nemůžu. Na poslech alba i živáku, potřebuješ cca 34 min svého života (cca 17 / 17) a já bych je určitě obětoval! Skvělá deska a nemám co víc bych k tomu napsal! Jo, mastring dělal Will Killingsworth ... (S)

phobiarecords.bc.com
phobiarecords.net

CONFUSION MASTER / ANGOISSE - split

12“ LP (Sensitive Wormile)

Držím v ruce novou vinylovou nahrávku německých Confusion Master. Jedná se split LP s francouzskými ANGOISSE, které vyšlo pod hlavičkou Sensitive Wormile / Void City Records. Deska ještě voní novotou, znáte to, že? V hlavě mi ještě běží vzpomínky na nedávný koncert na olomoucké SF MINI, kde byla novinka poprvé k dostání. Confusion Master jeli krátké evropské turné pojmenované “Examinations on a cross” s kanadskými Hoopsnake (tihle kanadští borci podle informací na turné nikdy nepili vodu :) ). Jestli máš rád společné nahrávky různých skupin, propojování odlišných hudebních stylů, scén, je tady něco pro Tebe - Confusion Master aneb  „electric sabbath rip off doom” z Rostocku a  ANGOISSE jsou z Francie.  Dle mapy je to francouzské město, ale v našem případě se bude jednat o black metal punx z Bordeaux a částečně je přiblíží záznam jejich koncertu z roku 2018.

Pokud máš doma Confusion Master album “Awaken” 12"LP (Exile On Mainstream & Bonten Records), nejspíš budeš mít naposlouchané i přiložené bonus CD. Confusion Master z něj použili skladby “In The Shadow Of The Bong” a “False Down”. Spojení Confusion Master s ANGOISSE je dle mého velice zajímavý nápad. Osobně mám hodně rád propojování různých stylově odlišných kapel a tohle je přesně jeden z těch případů. O Confusion Master jsem něco napsal v povídání o jejich albu „Awaken“ a všechno to platí i v případě split LP - jsou čtyřčlenná doom / stoner kapela, která sama sebe popisuje jako "Electric Sabbath Action Doom Band from Rostock / Baltic Sea / South Of Sweden / Europe / Earth". Jejich skladby jsou dlouhé magické opusy, založené na silných riffech, hutném zvuku a recyklování riffů Black Sabbath a Electric Wizard. Používají i zajímavá intra / outra písniček. Confusion Master mě osobně odkazují k nostalgii, v téhle partě jsou dva členové Wojczech a to byla první grindcore kapela, které jsem dělal koncert (jasně, ještě s Korkem, LAHAR). Bylo to v roce 2002 a stále mám tyhle německé sympaťáky rád, stejně jako si občas vzpomenu na Palubu a ty pěkné časy. Stále si pořizuji všechny Wojczech nahrávky a samozřejmě sleduji i všechny projekty, ve kterých jejich členové hrají. Není jich nějak extra moc, ale zase ani málo. CONFUSION MASTER jsou jedni z nich a v sestavě najdeš kytaristu Stephana + bubeníka Wojczech Heinricha. Pokud máš rád doom, sludge, Black Sabbath, Electric Wizard, je to přesně tip pro Tebe! Navíc, velice sympatičtí lidé!

Dostávám se ke straně druhé, francouským ANGOISSE. Nemám nějak extra v oblibě black metal, ani různé temné klony. Je to ale již mnoho let, kdy jsem dostal od německého kamaráda Ronnyho CD demo amerických black metalistů Leech a jak jsem uslyšel první tóny ANGOISSE, hned jsem si na ně vzpomněl. Lesní black metal, vlna přírodní energie a šumění hvozdů. Hrubé, neuchopitelné. O ANGOISSE toho moc nevím, na splitu mají tři skladby a je to mé první setkání. Na jejich profilu angoisseblackmetal.bc.com si můžeš poslechnout navíc jejich dvě dema. Jízda je to pekelná a velice sympatický mi název jedné skladby „No patch Burzum“. Ano, nemám rád Burzum a ještě víc trika Burzum! Nejsem ale zatížený opovrhováním styly, a ANGOISSE zní hodně dobře. Kromě odéru severských lesů, zní hodně hrubě a energicky. Tři pecky s kompletně francouskou lyrickou, bez překladu, ale podle všeho se asi nebude jednat o texty o lásce. Zní to fakt dobře! Pokud na podobných kapelách ujíždíš, možná je budeš znát, pokud ne, je to určitě zajímavá parta k prozkoumání!

Závěr je jednoznačný, velice zajímavý split. Obě kapely díky různorodému propojení vyniknou a přitom do sebe vlastně pěkně zapadají. Spojuje je i moc pěkně udělaný temný kreslený obal. Může být vlastně obal pěkný, když se na něm nad nějakou katedrálou vznášejí plameny? (S)
wifagenarecords.bc.com