Petr (Telepatie) | rozhovor

Začátkem března vyšlo nové číslo zinu Telepatie. Pro jeho krátké představení poslouží „tisková zpráva“ - Obsah tvoří hlavně rozhovory mj. s LVMEN, LYCANTHROPHY nebo ČAD, ale i méně známými jmény a osobnostmi. Zahraniční temnotu reprezentují divocí Japonci ABIGAL, přemýšliví DER WEG EINER FREIHEIT a hnijící UNDERGANG. Nedílnou součástí Telepatie je anketa na téma rok 2000 vs. 2020. Nechybí ani tourreporty (ABNORMALITY a DECULTIVATE). Zajímavou sondou je do posledního šroubku rozebraná historie alba „Rock´n´Freud“ od INSANIE. Řadu dalších článků doplňuje velkoryse pojatý scene report z období 2009 až 2019 z jihozápadních Čech. 2. číslo vznikalo se stejným nadšením jako to první, což se promítlo i do počtu stránek, kdy zine nabobtnal o 20 stran a o 20 % článků. Summa summarum, čeká na vás necelého půl kilogramu čtení obsaženého na poctivých 154 stránkách. Nedalo mi to a oslovil jsem otce myšlenky zinu Petra, se kterým jsem udělal krátký emailový rozhovor. Otázka – odpověď a po pár dnech bylo hotovo.
Otázky: Samuel, odpovědi: Petr.



Ahoj Petře, venku je druhé číslo Telepatie. Jak by jsi představil sebe, redakci a zine? První číslo se myslím velice dobře chytlo, jak jste s spokojený s druhým pokračováním?
Ahoj Samueli, v první řadě ti chci poděkovat za zájem o náš zine.
Začnu odzadu… zine Telepatie se zrodil v mé hlavě po delších úvahách, které ale nikam nevedly, až bylo potřeba do toho jednoho dne prásknout a rozseknout to. V létě 2018 jsme dali hlavy dohromady a začaly se dít věci. Těch bylo k zajištění a tvorbě zinu docela dost. Hlavně když vstoupíš do vod, o kterých nemáš tušení. Od technických věcí přejdu k redakci, kterou v první řadě tvoří můj parťák Johan, s kterým konzultuju všechno. Společně jsme vymysleli koncept zinu. Ono teda nebylo co vymýšlet, protože jak zin vypadá, to jsme měli v hlavě vysněné dávno a jinou podobu nechtěli. Následně jsme oslovili lidi blízké, hlavně ty, o kterých jsme věděli, že hudbou žijí a mají zájem. Po dvou číslech mám pocit, že to dopadlo tak, jak mělo. Telepatii tvoří ještě Berry, Peťan, Bhut, Mára a tourreportama přispěl do obou čísel Radek a teď ve dvojce Daniela. Zásadní součástí se stal Andy, který má na svědomí titulní malby a teď přidal ruku k dílu rozhovorem s LVMEN.
Všichni jsme v hudební sféře nějak aktivní. Kluci pořádají koncerty, vydávají desky, hrají v kapelách nebo píšou do webzinů atd.
Co se týče mě, tak kromě Telepatie jsem součástí webu Fobiazine, kde to s Johanem společně táhneme už desátý rok. On mnohem déle.
První číslo se chytlo nad očekávání. Jsem rád, že to takhle zarezonovalo a splnilo to, s čím jsme do toho šli. Ohlas byl mnohem větší, než jsme čekali. Teď u dvojky to zatím vypadá taky parádně. Ukazuje se, že tu pro nás místo je. Jsme za ten zájem vděční!
S druhým číslem jsme spokojení moc. Slyšel jsem hlasy ve stylu, co chceme nacpat do dvojky, když jedničkou jsme pojmuli dost jmen. Odpověď najdete ve dvojce. Nebo ti přijde slabší? Ani trojky se nebojíme. Je v podstatě vymyšlená, jen to nemá cenu uspěchat. Začneme makat zase od 1. září.


Vystřihnu část Tvé odpovědi „Ukazuje se, že tu pro nás místo je“. Kde je podle Tebe Vaše „místo“? Metal, hardcore, punk, rock … Máte to nějak stylově posazený a celkově funguje u Vás nějaké síto / mantinely přes které nejdete?
To je dobrá otázka, kterou si sám občas kladu. Tak jak jsi to napsal – metal, hardcore, punk, rock, tak bych to asi přeskládal na hardcore, punk, metal a rock. Telepatie konzervativního metalistu nemá asi šanci oslovit, protože metalu s velkým M se nevěnujeme. Největší zájem o zin byl z HC/punk sféry.
Stylově to máme posazené tak, aby obsah „tankoval“ nás. Když to bude bavit další lidi, je to super. Základ je ale dělat to, co nás baví. Takže se pohybujeme v mantinelech od rocku až po grindcore. Tohle je spektrum, které hlavně já vyznávám a dá se říct, že v těchto mezích se pohybuju. Jdu na metalovou akci, zároveň si zajdu na nějakou tu „špinavost“ a přijde mi to cajk. Já se stejně nehodím nikam, takže je to fuk. :-) Telepatie je otevřená a chce se zabývat více žánry, ale zároveň to chceme držet v lati, aby to nebyl kočkopes. Můj sen je, aby si lidi přečetli všechny články a řekli si, že i když je daný interpret nebo osobnost po hudební stránce nezajímá, že ten rozhovor byl dobrý. Nějaké takové ohlasy jsem na jedničku měl, tak snad se to tak bude držet dál.
Síto a mantinely… je mi jasné, na co narážíš. Asi bychom byli blázni, kdybychom se věnovali nějakým kapelám, které jsou ideologicky praštěné do hlavy. Mně ale začaly třeba vadit i spolky, kde lezou kapely na pódium v latexových oblečkách, sadomaso kuklách atd. Ale na takové kapely si logicky nezajdu, ale v rámci nějakého festivalu na ně pochopitelně narazíš. Třeba tahle image mi přijde už dnes hloupá a v Telepatii bych to nechtěl.


Máte nějaký fanzine, který Vás nakopl - inspiroval a třeba podle něj jste si řekli, takhle by jsme chtěli, aby to vypadalo? Když jsme u srovnávání, máte v hlavě ideální představu, jak by měl papírový zinu dneska fungovat?
Po grafické stránce to byl Kazimír. Martinova forma nám přišla nejpřehlednější a šikovná. Po obsahové stránce, když budu mluvit čistě za sebe, tak mě nejvíc baví Buryzone. A je to tím, že tam Bury zařazuje kapely i z metalového spektra a není to jen vyloženě HC/punk zin. Samozřejmě nemusím zmiňovat všechna další známá jména, která všichni dokonale známe. Starší kluci z Telepatie frčeli naplno v metalových fanzinech v devadesátých letech. Berry třeba vydával Rinsing Stage, Johan byl mnoho let součástí Pařátu atd.
Jak by měl papírový zin dnes fungovat? To je těžké říct. Záleží, kdo tomu vládne a jakou má představu. Když se podíváš, jaké ziny tady vychází, tak zjistíš, že jsou kolikrát odlišně pojaté. My chceme vycházet každý rok v březnu a držet si roční odstup a jsem rád, že se nám osvědčila grafika už hned od prvního čísla. Tady jsem si myslel, že budeme muset vychytávat, vzhledem k naší nevědomosti v tomhle směru, v budoucnosti víc much.


Je pro Tebe (Vás) důležité, aby zin byl nezávislý, D.I.Y.? Jak tohle "vymezení se" vnímáš Ty osobně?
Upřímně řečeno si ani jinou formu v našem případě nedokážu představit. Vlastně jsme ani nijak jinak, než jak je tomu teď, nepřemýšleli. Časák si uděláš sám, sám si uděláš články. K tomu bych rád dodal, že jsou to plně autorské články, ne rozhovory z nějakých zahraničních fanzinů, které jsou „jen“ odněkud přeložené. Tohle osobně neuznávám. Sami jsme se naučili „grafiku“ (silné slovo, vím) a nakonec jsem to z vlastní kapsy zaplatil. To je celé. Je to dost D.I.Y.? Reklamu jsme v jedničce měli na Fobii, což jsme my v internetové podobě. Potom na Berryho distro, což je logické, když Berry je součástí Telepatie a nakonec na Ossieho shop, protože je to kámoš a stejně jako Berry pomohl s distribucí a navíc měl v jedničce dlouhý rozhovor. Podobné je to i u dvojky. Nicméně to rozhodně není placená zóna a už teď třeba vím, že ve trojce nebude tahle „reklama“ ani těch kamarádů, ani našeho webu. První strana po otočení obalu bude ve trojce patřit něčemu jinému.


Mám rád souvislosti a odkazy. Třeba když nějaký člen mé oblíbené kapely nasměruje moji pozornost určitým směrem, kapela – zine, ukáže na svojí lokální scénu … atd. atd. … malé věci, které vedou dalším malým věcem. Máš Ty snahu zaměřit Telepatii na nějakou část scény a zviditelnit třeba jihočeskou scénu nebo tak?
Ač to tak může vypadat, nemáme. Je logické, že se v jedničce a dvojce objevilo dost lidí a kapel z jihočeského regionu, my spíš říkáme jihozápadu, protože Sušice tam hraje zásadní roli, ale spíš to vychází z toho, že většina kluků je odtamtud a já tam za kamarády a koncerty jakožto Středočech dojíždím. Takže vlastně to byl důvod proč napsat z tohoto regionu scene report za posledních deset let, které jsme tam poměrně intenzivně prožili a valnou část zásadních akcí navštívili, plus napsali hromady recenzí skoro na všechny desky, které v regionu vznikly.
S tím zviditelněním konkrétní scény se to má jednoduše tak, že píšeš o tom, co tě baví a o čem víš, že můžeš podat nějakou zasvěcenou zprávu. Těžko psát z mé pozice report např. z ostravské scény, když to sleduješ z dálky, že jo. Podobně k tomu přistoupil ve svém prvním a zatím posledním čísle Destruktorrru Mičl, který se věnoval okolí Jihlavy. Takhle to má podle mě být.


Jak vidíš Ty osobně hardcore punk v roce 2020?
Asi jako rok předtím. Určitě zase vyjdou zajímavé desky, objeví se fanziny... budou koncerty, ale veškeré dění se bude odvíjet od momentální virové situace, která všechno zbrzdí, ale nebojím se toho, že by se tahle kultura nějak výrazně změnila.


V Telepatii se prolínají metal a hardcore / punk … Čím Tebe osobně baví metal a čeho si ceníš zase na hardcore /punku? Dostali jste se s redakcí do bodu, že o nějakých kapelách / labelech psát nebudete?
Prolínání metalu a hardcore / punku je pro nás přirozená záležitost. Ptáš se na mě, tak teď čistě budu mluvit jen za sebe. Metal mě začal bavit v první polovině devadesátek, kdy jsem zjistil, že kromě kapel, jako jsou a navždy u mě budou nejvíc, vztaženo na ty jejich desky vydané v devadesátkách (RED HOT CHILI PEPPERS, FAITH NO MORE, RAGE AGAINST THE MACHINE, NIRVANA, PEARL JAM, LIFE OF AGONY, ALICE IN CHAINS, SUICIDAL TENDENCIES, MINISTRY, PANTERA…), jsou tady kapely, které to drtí mnohem tvrději, ale je v nich něco, co mě přitahuje. V první moment to byly perly z doommetalového podhoubí a to hlavně PARADISE LOST, kteří mě baví do dnešních dnů se všemi svými deskami. Čuchnout si k murmuru, kterému jsem se do té doby vysmíval a i se ho trochu bál, mi dali AMORPHIS na „Tales From The Thousand Lakes“. Dál to šlo přes TIAMAT, MOONSPELL atd. Samozřejmě to pokračovalo a bavil mě a stále baví dobový death metal, kde na mě největší dojem udělala deska „Heartwork“ od CARCASS, ale i věci od OBITUARY, MORBID ANGEL, GOREFEST a tisíce dalších... a nemůžu nevzpomenout FEAR FACTORY a jejich „Demanufacture“. Samozřejmě mi imponoval black metal atd.
K hardcore jsem se dostal později, i když INSANIA, BIOHAZARD, ROLLINS BAND atd. patřili do povinné výbavy. Osobně jako svět hardcore/punku beru třeba tuzemské dění kolem Silver Rocket, od kterých jsem si po roce 2000 objednával desky, stejně tak jako třeba od LVMEN. Tady už šlo o ten přístup, který se od metalistů liší. Na těchto kapelách, potažmo labelech, mi je sympatická určitá schopnost soběstačnosti a toho nikam se necpat. Na druhou stranu to někdy působí až zbytečně uzavřeně. Vlastně nevím, co je ideál, jestli ten svět metalu nebo HC/punku. Já se nacházím někde mezi. Každopádně jsem na hony vzdálený metalovému klišé, plnému paroháčů, póz, bubáků, kozlů, trvalých, legín, prestiží, nafukovacích kytar...
K poslední části tvé otázky… vlastně jednou jsme i něco takového řešili. Někdo navrhnul zmapovat jednoho muzikanta, ale jelikož mi to přišlo jako „moc metalová“ záležitost, která se mi do Telepatie konceptem nelíbila, tak jsem to hned smetl ze stolu a tím to bylo vyřízené. S Johanem, se kterým si všechny nápady odsouhlasujeme, máme v tomhle víceméně jasno. Aniž bychom se na to téma museli bavit, telepaticky víme, co jo a co ne. A co nechceme, víme moc dobře.
Abych byl konkrétnější. Z prostředí HC/punku to může v podstatě být vše, až na nějaké vyhraněné radikály. Z metalového spektra tam chceme kapely, které ctí nějakého ducha, ať už třeba D.I.Y. nebo jsou myšlenkově v pohodě a vycházejí z undergroundu nebo víme z osobního kontaktu, že jsou to srdcaři podporující druhé a mají co říct.


Osobně mám rád jasné odkazy, které ze „suvenýrů“ dýchnou … třeba aktuálně jsem si pořídil tričko mého oblíbeného US zpěváka Lenny Lashleyho, jeho poslední deska se jmenuje „All Are Welcome” a na triku má jen nápis „All Are Welcome / Fuck Your Wall” (oboje jasně vyznačuje postoj k US politice směrem k migraci). Nebo když vezmu do ruky skvělou poslední desku The Restarts, z obrázku na zadní straně desky je hned jasné na jaké straně jsou. Je pro Tebe nějak důležitý, aby Telepatie byla jasně vymezená, i dejme tomu “politickým” způsobem? Jak Ty vnímáš politiku, jak být politický?
Co se týče Telepatie, tak tam jsme za jedno a to je, že nemáme chuť se v obsahu zaobírat politikou. Chápu, že pro tebe jako člověka pohybujícího se v HC sféře to je téma a vlastně i spojité nádoby. Rozumím i tomu, že je politika nedílná součást hardcoreových zinů, ale my ji v Telepatii nechceme.
Teď budu mluvit čistě jen za sebe. Troufnu si říct, že mám o politice jakýsi přehled a vnímám, co se v ní zrovna děje. A momentálně je situace z mého pohledu velice vážná… Současný premiér a prezident mě vytáčejí. Stejně tak jako ta pseudovláda, do které je potřeba počítat i zločineckou organizaci, která ji drží nad vodou. Bohužel ani s opozicí to není kdo ví jak dobré, takže jít teď volit, budu si muset hodit korunou. Čest výjimkám, které se jeví nadějně a jsou mi věkově blízké, několikrát i mladší. Ministra zdravotnictví tím ale opravdu nemyslím.
Rozhovor děláme v době, kdy budu končit první týden, kdy jsem doma a nechodím do práce, protože začíná dramaticky stoupat počet nakažených koronavirem. Jsem zvědavý, v jaké fázi se budeme nacházet, až tenhle rozhovor bude online. Proč o tom všem píšu… Jedno z posledních vyjádření našeho premiéra, jehož jméno si nechci vzít do pusy, bylo, že máme být vděční Číně… po tomhle slovním průjmu mi naběhla žíla a doufám, že snad procitne i ta část lidí, která mu dala za koblihu hlas. A vrchol celé show přišla před chvílí, kdy měl projev „ten, kterého jsme čtrnáct dní neviděli“, z něhož jde pochopit to, že vlastně děkuje pachatelům této příšerné katastrofy jako našim zachráncům...
Měl bych si teď dát minimálně na den od politiky oraz.


Řekl jsi „oraz“, jak odpočíváš? Co je pro Tebe ventilem k upuštění přetlaku?
Poslední dobou je to les. Mám výhodu, že vyjdu de facto na kopec a jsem v Brdech. Lesy mám všude kolem sebe a mám „svá“ místa, kdy nepotkám nikoho. Momentálně nemůžu běhat, protože jsem pár měsíců po operaci kolena, takže se procházím spíš jako důchodce, ale každým dnem je to lepší a lepší. Dřív jsem měl každou procházku v uších sluchátka a poslouchal muziku, poslední dobou to už střídám a poslouchám i zvuk lesů. Odpočinek si dávám i s knížkou. Od vánoc jsem měl nasazené tempo co týden, to jedna přečtená knížka, ale poslední dny to nedávám. Přečtu si tři řádky a zjistím, že nevím, o čem čtu, ale zapracuju na tom.


Vrátím se k Telepatii, v jaké programu ji sázíte? Kdo dělá obálky?
Obálky dělá Andy, kterého můžete vidět za basou v MÖRKHIMMEL. Dřív hrál v !ÚL.. Paralelně s MÖRKHIMMEL i ve VEKSLAN, ale to byla víceméně jen epizodka. Andy se živí jako tatér a tak je logické, že má k malbě blízko. Mně se jeho práce vždy líbila a navrch jsme byli díky MÖRKHIMMEL často v kontaktu a rádi se vídali. Andy se do toho vrhnul se vší vervou a na nedávném srazu, který jsme nazvali release party Telepatie II, jsme už střádali nápady na trojku.
Telepatii sázím v InDesignu. Před začátkem jedničky jsem neuměl nic a když jsem ten program otevřel, přišlo mi, že čumím do něčeho, co nemůžu nikdy pochopit. Za pomoci sestry, která na mě měla asi hodinu času, jsem si osvojil ty nejnutnější základy a nějak jsem se tím prokousal. Ve finále, na to co „umím“, jsem se vzhledem spokojený a až na nějakou drobnost lze říct, že jsme to takhle přesně s Johanem chtěli. Jak říká Johan. Čisté, přehledné, s jedním fontem písma a hlavně ne žádnou anarchii a chaos.


Máte za sebou dvě čísla, jaký je Tvůj nejoblíbenější rozhovor? Z čeho máš radost a dobrý pocit?
Už po prvním čísle, které mělo 16 článků a nebyly to jen rozhovory, jsem říkal, že ze 75 % jsem fakt nadšený a se zbytkem spokojený. Teď u dvojky jsem fakt hodně spokojený s 90 % a se zbytkem jsem absolutně v pohodě. Takže je jasné, že těžko vybírat nějaký rozhovor, který bych měl za nejoblíbenější. Když to vezmu ze svého pohledu a na komunikaci se „svými“ respondenty, tak jsem si užil rozhovor dělaný naživo s Petrem Wagnerem, jehož vyřídilka a schopnost mluvení a jeho reakce mě bavily moc. Stejně jako jeho zajímavá osobnost. Skvěle se mi domlouval rozhovor s Ondrou z LYCANTHROPHY, osobně mě moc baví rozhovor s německými DER WEG EINER FREIHEIT, kde se odpovídající projevil jako velice přemýšlivý člověk, stejně jako v prvním čísle Ralf z německých ULTHA. Pak záleží, z jakých scén lidi k časáku přistupují. Když to vezmu dle ohlasů, tak asi největší úspěch měl u jedničky rozhovor s Ossiem, SEE YOU IN HELL, se Záhořem (Silver Rocket) a Banánem. Teď jsou skvělé ohlasy na povídání s Wejškou, Tomášem Poláčkem, ČAD... ale nelze z toho dělat úplně závěry. Každý bude mít názor jiný a té zpětné vazby se ke mně ještě teď tolik nedostalo. Čekám na slíbené recenze. :-)
A největší pochvalu oprávněně slízává Andy za svoje covery, což je pro nás všechny zadostiučinění, protože to, že budeme mít na titulce originální malbu a ne fotku kapely nebo tak něco, byl od začátku náš cíl.


Petře, děkuji za bleskové odpovědi. Držím palce s prací na dalším čísle Telepatie a teď máš prostor na cokoliv, co Tě napadne …
Zopakuju to samé ze začátku. Díky ti za prostor, který jsi nám věnoval a pak za tvůj čas při vymýšlení otázek. Spousta lidí tohle bere jako samozřejmost, ale my víme své...
Stejně tak díky za přání.
Trojka vyjde zase v březnu. O velké části obsahu už mám jasno, ale chce to zatím nechat být a odležet. Přece jen do začátku prací na dalším čísle se toho může hodně stát. Chceme pokračovat v trendu dvojky, ale asi už nebudeme navyšovat počet stran. Tenhle počet (154 stran) se mi zdá být maximální. Uvidíme, jak to dopadne v souvislosti s tou debilní situací teď s tourreportama, ale když nebude žádný, svět se nezboří.
Nakonec ještě dodám pár čísel. Dvojky se nechalo vytisknou 400 kusů (u jedničky to bylo 300 + 200 dotisk). Když dopisuju tyhle poslední řádky, 360 kusů dvojky je prodaných nebo po pár kouskách v distrech. Takže už toho moc nezbývá a momentálně jsem rozhodnutý, že dotisk, na rozdíl od jedničky, nebude.


Kontakt:
telepatiezine@seznam.cz
https://www.facebook.com/Telepatie-zine-2016398318408696

Marek Rybenský rozhovor

Před pár dny mě oslovil Marek Rybenský s nabídkou Coffin Varnish CD-R na recku. Ikdyž mě tahle kapela baví, dal jsem přednost možnosti poslat Márovi pár otázek, na které mi bleskově odpověděl. Vznikl tak krátký rozhovor, emailové povídání, a možná o Márovo aktuálních kapelách napoví víc než recenze. Navíc, Coffin Varnish mají v lisovně debutní EP, které vyjde za spolupráce kapely a brněnského labelu Ultima Ratio. Je tedy na co se těšit! Otázky: Samuel, odpovědi: Mára.

Ahoj Máro, zapínám Coffin Varnish - GUMO demo ... Představování je myslím zbytečné, Festu Desperato a Evidenci Smrti, bude znát asi každý. Pověz na úvod, jak se aktuálně máš a co je nového v Tvém hardcore punkovém světě? Většinou mám tendence říct, "děkuji, mohlo by být líp", ale čím jsem starší, tím víc mi tahle odpověď přijde hloupější. Asi bych v tomhle případě mluvil o Evidence smrti, jestli se máme bavit i o minulosti, jelikož každý jeden z Coffin Varnish je s E.S. více nebo méně spojený.

Nějak výrazně neodděluji hc punk svět od toho řekněme běžného. Jednou z novinek je demo C.V., i když už je několik měsíců venku a v Loděnicích se právě schyluje k lisu debutního 7“EP. Obě nahrávky jsou z jedné „session“ ve studiu. Mezi novinky bych taky zařadil vydání dema mé druhé kapely - Death Culture Deprivation, se kterou v těchto měsících renovujeme sestavu a tvoříme nový set. Po několika letech jsem se opět vrátil k tvorbě primitivní grafiky a vypadá to tak, že se snad i začne pracovat na novém fanzinu. Vlastně by se dalo říct, že mi to nic nedělání, kterému jsem se po zániku Gasmask records upsal, moc dlouho nevydrželo. :)

Pověz, co Tě vedlo ukončit Gasmask records a naopak, co Tě zase motivalo se s odstupem pustit do dalších projektů? V prvé řadě osobní selhání a pak samozřejmě věci, které nelze ovlivnit. Peru se s tím do dnes a asi už to nechám být. Proč otvírám další projekty? Ta nejjednodušší odpověď by asi zněla - jsem rád v centru dění. Ale faktem zůstává, že s myšlenkou na obnovení fanzinu se zaobírám už dobrý rok. Ideu jsem nadhodil Radovi (Kaz zine, Sedem minút strachu) už minulý rok na Eternal Noise Misery festivalu, ale teprve nedávno jsem oslovil ostatní potencionální spolutvůrce, takže kola se snad začnou hýbat v průběhu letošního roku.

Začnu u kapel ve kterých hraješ, jak fungují? Tuším, že nebydlíte všichni v jednom místě, a tak … Pohybujeme se v hardcore punku, máš nějakou osobní vizi, jak by měla hardcore punková kapela fungovat? Něco pamatuješ, mění se nějak ty "mantinely"? Máš nějaké "mantinely"? :) D.C.D. v úplném začátku byla místní kapela, byl jsem šťastný a trochu naivně věřil ve věci co půjdou snadněji, ale poté proběhla změna na postu basáka, pak se odstěhoval bubeník za přítelkyní. Dnes všichni dojíždí z okolí a obávám se, že člověk který je nyní adeptem na zpěv bude dojíždět z Brna, jako já zase dojíždím do Brna za CV. Ano může to znít celkem srandovně, ale taková je realita. Většina věcí funguje přes nahrávky a přípravu doma, což ale dnes v době moderních technologií jde naprosto bez problému. Když mi Filip nebo Paaya dávali věci na kazetách abych se je za týden naučil, to bylo složitější. Nesmím opomenout, nikdy jsem nebyl hudební talent a moji spoluhráči by ti mohli povídat. :)

Jak by měla kapela fungovat? Zásadní věcí je zodpovědnost a aktivní přístup. Můžeš být dobrý hudebník jak chceš, ale pokud na kapelu kašleš je to jako bys nic nepřinesl. Samozřejmě, aby to bylo po lidské stránce dobré to snad ani nemusím zmiňovat. Když funguje chemie je to vždycky nejlepší.

S tím jak je člověk starší se samozřejmě ta vize různě mění a ty mantinely jsou tak trochu elastické, někde se zužují, někde naopak rozšiřují. V roce 1995 jsem měl docela jasno a abych si o několik let později řekl, že nemám jasno vůbec v ničem a že svět se netočí podle toho jak pískám já, přesto mi nepřijde úplně v pohodě pod tíhou takové myšlenky ohnout hřbet a rezignovat na život. To je asi ten zásadní mantinel, který se týká života obecně a v rámci undergroundu nemám problém s tím, že firma nemá nálepku D.I.Y.

Jak vidíš Ty osobně hardcore punk v roce 2020? Sice je teprve konec února, ale dívám se na věci pozitivně. Hraje se, píše se, kreslí se...jednoduše řečeno dokud jsou lidi kreativní, tak je to pořád dobré. Takže abych odpověděl – dobře.

Srovnáváš někdy, "jak to bylo" ve "jak to je"? Samozřejmě, a myslím že nejsem sám. Jen se snažím o to abych zbytečně neuvázl v síti sentimentu nebo nostalgie. Člověk rád zapomíná to špatné, takže pak automaticky vaří z toho co bylo dobré a co se mu hodí a to by bylo vůči minulosti, přítomnosti a vlastně i budoucnosti nespravedlivé. Bylo mnoho skvělých věcí jako na koleni dělané fanziny, týdny čekání než dorazí odpověď na dopis, rozhovor, nebo vyměněnou/koupenou věc ze zahraničí. Bylo pravděpodobně daleko víc toho těšení se na to či ono. Dnes máme vše daleko rychleji a asi bysme měli být rádi a neměli to vyčítat těm generacím, které přicházejí po nás, pak se z nás totiž stávají ti rodičové, ti důchodci, ty fosílie co tvrdí, že ty mladý to mají moc lehké, ničeho si neváží a podobně. To byl počátek naší revolty. Takže jo srovnávám, ale snažím se na věc nahlížet realisticky.

Vrátím se ke Coffin Varnish, zmínil jsi, že máte v lisovně debutní EP. Kde singl vyjde? Klidně o nahrávce něco pověz, ať je na co se těšit … Jasný, žádný tajnosti :) Jak jsem zmínil v první odpovědi, singl jsme nahráli ve stejný den jako demo, epicentrum Vyškov, Davos. Bery a Adam studio znali, takže jako ryby ve vodě a Otyn je výborný společník, za 11 hodin bylo hotovo.

Vydáváme ve spolupráci s Ultima Ratio. Malý label, kterému šéfuje brněnský bard Mira Kokavec. Jen pro připomenutí, vydal např. Lucifer Efekt, Kullervo, Ad Calendas Graceas, Risposta, Zeměžluč. V závěsu za naším singlem se postará i o vydání split alba Lucifer Efekt / Psi. Vydavatelství je v aktivním módu a jsem rád, že mu touto cestou mohu udělat trochu reklamu.

Obal kreslil Tomáš Mitura, křikloun kapel VOLE a SNĚŤ. Nevím, zda to byl záměr, ale jeho dílo je naprostý worship 80‘s US hardcore punk.
Osobně jsem už teď velice spokojený, doufám že lis v Loděnicích dopadne dobře a těším se na den kdy budeme singly kompletovat a postupně vypouštět do světa.

Máro, těším se na vinyl. Bude nahrávka dostupná i elektronicky? Jak se vlastně Ty osobně díváš na šíření elektronické šíření hudby? Honzo, těším se taky, ani nevíš jak. V následujících dnech budou na našem bandcamp profilu dostupné dvě skladby jako ochutnávka a předpokládám, že v budoucnu bude celý singl regulérně ke stažení.

Když si vzpomenu na časy minulé, měl jsem mnoho nahraných kazet, byl to základ, nejen v hledání, ale logicky kdo by si všechno mohl dovolit koupit v originálním balení, že? Nehledě na to, že mnohé z nás v jistých časech od čehokoliv dělil i jiný systém.
Dnes jsou data základní výbavou, takže nemám nic proti nakupování hudby elektronicky a nemám ani problém s tím, že je hudba dostupná zdarma.

Samozřejmě existuje hledisko, kdy by si kapela zasloužila aby se jí alespoň vrátilo to co do dané nahrávky vložila… ve skutečnosti neznám 100% cestu jak toho docílit, asi je to na dlouhou bezvýchodnou debatu a ve své podstatě, hrajeme hluk, řveme, kreslíme, píšeme....tvoříme, to je něco co je pro moji osobu už dlouhé roky důvod k životu, pohon pro který se rád každý den zvednu z postele a když to vidím i u ostatních, dělá mě to šťastným a pak vidím smysl i tam kde by se mohlo zdát, že jsem prošustroval i kalhoty.

Zmínil jsi, že rád děláš grafiku. Pověz o téhle činnosti něco ... Jak jsi to „v sobě našel“, co Tě inspiruje ... ? Sakra, těžké odpovědět, že jsem něco v sobě našel, jelikož jsem něco konkrétního nehledal a bylo to to samé jako s hudbou nebo čímkoliv jiným, začal jsem to prostě dělat. Nemyslím si, že bych tvořil nějaké super geniální díla, něco co je 100% originální, ale přesto stále mám touhu vytvářet a přetvářet obrazy které odráží realitu nebo ji naopak překrucují. Do budoucna bych se tomu rád věnoval hlouběji, protože cítím, že je tu něco uvnitř mě co potřebuje ven, vyjádřit se obrazem, něco co nedokážu napsat slovem, ale koláží snad ano.

Myslím, že ani neexistuje konkrétní inspirace, ale samozřejmě vnímám další jiné díla, od obalů desek až po díla, která zahlédnu na internetu, v knihách…. Jeden čas jsem měl hodně rád ( ve skutečnosti ne jeden čas ale stále) věci od Johna Heartfilda nebo Johna Yatese nebo třeba jen minimalistická grafika Man is the Bastard. Někdy jen černá plocha a název řekne daleko víc, než tisíce slov...samozřejmě někdy to může být naopak, jen vystihnout to správné vyjádření. No a neodmyslitelně některé d-beat hardcore punk zvrácené grafiky s okovanýma bundama, samopaly, nábojáky…. SKV styl grafiky nahání hrůzu a neskutečně těžké myšlenky, booklet SonicCRIME TheRapy, je totální temnota.

Během pár dnů, co děláme tenhle krátký rozhovor máte novinku u Death Culture Deprivation. Povíš o ní něco víc? Za úplně nejzásadnější aktualitu můžeme považovat, že kapela je po čtvrt roce opět kompletní. Vosáka za mikrofonem nahradila Wiky (ex-Blind Pride) a Komor, který původně přišel aby v D.C.D. mlátil do šesti strun, dvě odložil a na postu basáka vystřídal Šupina. Následující čas budeme trávit ve zkušebně a doufám, jak jen to bude možné začneme hrát koncerty.

Předpokládám, že vycházíš z našeho statusu na facebooku. Ten jsem napsal ze dvou důvodů. V prvé řadě jsem chtěl těm kdo projevili zájem o kapelu a v nedávné době se dotazovali zda ještě stále hrajeme, veřejně vzkázat: ano, děláme všechno proto abychom opět stáli na pódiu a druhým důvodem, poděkovat klukům za spolupráci a přetočit list na nepopsanou stranu.

Nedá mi to se nezeptat, často vzpomenu na Festu Desperato … jste stále nějak v kontaktu, sleduješ kluků projekty ostatních členů? Tak s většinou se čas od času potkám na nějakém koncertě, minimálně v Brně. Na konci března to bude s Miruusem, vyrážíme s Brunner Todesmarsch na společné koncerty a shodou okolností se uvidím i s Paayou, který nám dělá koncert ve Vídni.

Nedávno jsem poslouchal některé naše nahrávky. Jo, i s odstupem času si můžu říct, v mnohém to byla skvělá doba a moře srandy.

Máro, díky za bleskové odpovědi. Těším na singl Coffin Varnish, snad se ke mně nějak dostane. Drž se a máš prostor na cokoliv, co Tě napadne … Honzo, děkuji za otázky a rádo se stalo. Tohle je vždycky nejzáludnější otázka, přesto ji znám jelikož jsem ji mnohokrát použil na někoho jiného a věřím, že se každý musel poškrábat na hlavě...tohle je váš prostor, dejte si téma, řekněte něco na co jsem se vás zapomněl zeptat...oh, uh! Protože ať se snažíte jakkoli a nejste zrovna lidový vypravěč v ten moment vlastně nevíte nic, v hlavě je prázdno jako na nočním tržišti…. :)

Obvykle mám v záloze nějaký top ten, dnes určitě soundtrack (nejen) k naší korespondenci v uplynulých dnech:

CAPITALIST CASUALTIES - 1996-1999:Years in Ruin
AFTER THE BOMBS – Relentless Onslaught
HAUNT – If Icarus Could Fly
LEBENDEN TOTEN – Static + Mind Parasites
WARTHOG – s/t
RUPTURE – Corrupture
DOLLHOUSE – demo
IRON MAIDEN – Wacken live
HARSH – s/t
REGIONAL JUSTICE CENTRE – studio + live
BASTARD NOISE – studio + live
DROPDEAD – demo
SEX PRISONER – studio
THE LOWEST FORM – Negative Extasy
HALSHUG – Drom


cvpunx.bc.com

deathculture.bc.com

Fotky: Turčo Macabra (bubeník Roxor)

Empty Hall Of Fame - Minuty ticha

12”LP (DIY + další labely)
Empty Hall Of Fame již pár let fungují a koncem loňského roku určitě potěšili všechny své příznivce novinkou v podobě 12"EP s názvem Minuty Ticha. Deska vyšla jako jednostranný dvanáctipalec a kapela si ho vydala svépomocně, za pomoci několika spřízněných labelů. Empty Hall Of Fame jsou z různých koutů Moravy a svůj melodický hardcore punk pilují tuším od roku 2006 (přesně to najdete na jejich profilu). Pokud se budeme bavit o „československém“ melodickém hardcore punku, vždycky si je rád poslechnu. Kapela je to sympatická a dýchá z nich pozitivní melancholická nálada. Mix "posi" hardcore punku s politickým podtextem přináší i nové EP Minuty Ticha. Vinyl je jednostranný a jsou na něm čtyři nové písničky kompletně nazpívané v češtině.

Do hudebního kritika mám daleko, líbí se mi jak Empty Hall Of Fame fungují a jejich přístupu si cením. Našli si svůj styl a léta si dělají “to svoje”. Jde jim to čím dál tím lépe. Vnímám je pozitivně a hlavní novinkou, kterou přináší jejich nové EP jsou české texty a zpěv. Nejsem naprosto zastáncem toho, aby kapela nutně používala svůj rodný jazyk, přesto - čtyřem peckám, které Empty Hall Of Fame nahráli to dodalo puncu osobitosti. Znějí fakt dobře a určitě to musela být po letech používání angličtiny výzva. Za mě dopadla na výbornou.

Kolikrát jsem si přál vidět jen po okraj mapy?
Kolikrát jsem se ptal co je to svoboda?
Kolikrát jsem si přál nevidět vůbec a necítit nic?
Kolikrát jsem se ptal: má něco z toho smysl, nebo i víc?

Texty se mi líbí, jsou osobní a přemýšlivé. Najdeme ale i odraz problémů dnešního globálního světa "Stačí jen odlišnost, stačí jen barva těla, Migranty do moře, černochy na stromy, židy do pece na cikány pogromy ..." To byla část textu skladby "Nenávist na prodej" a právě touhle písničkou celý singl končí ... silný závěr, který nutí k přemýšlení ... "Takhle cesta už nikam nevede ty víš, tahle cesta už nikam nevede vždyť víš, Takhle cesta už nikam nevede ty víš, tahle cesta už nikam nevede vždyť víš ..." Vrátím se ještě ke druhé písni "Snáře", která mě hodně zaujala svojí rychlostí, je poměrně pomalá, přesto intenzivní a silná. Hudbu kapely protíná mix melodického hardcore punku a já cítím silnou melancholickou linku.

Obal desky je povedený. Empty Hall Of Fame kladou důraz na grafiku a to je dobře. S prvním vinylovým počinem, singlem The Road, jim vypomohl Tofu Thrasher, obal dvanáctipalcového splitu s Thalidomide dělal Roman xJesux Láriš - oba tyhle artworky jsou super. Nová grafika pro Minut ticha, je založená na kontrastu černé barvy s bílou a působí perfektně. Dělal ho Tomáš Motal a dojem vyzdvihuje i práce tiskány, myslím lakované lamino hlavní kapsy, obal na LP s PVC vložkou. Jistotou, která dodává na osobitosti jsou i ručně psané texty v insertu. Pokud se budeme bavit o nahrávce, tak část vznikla v ZIKI Records a další v olomoucké SF MINI. Mix dělal Blum a master Šaman (oba Gattaca). Hraje to moc pěkně, co k tomu napsat :).

V dnešní době rozvinutých elektronický platforem recenze ztrácejí téměř smysl (+/-). Poslal jsem snad i proto Empty Hall Of Fame pár otázek, abych své psaní osvěžil ...

Vyšlo Vám nové EP "Minuty ticha", jak by jste ho svými slovy představili? Co nového v kapele?
Filip: I když je to jen EP, materiál vznikal docela dlouho a tak jsme měli možnost písničky pořádně sehrát a nechat dozrát, což alespoň z našeho pohledu nahrávce pomohlo. Taky je to jakási ukázka toho, kam bychom se chtěli ubírat v budoucí tvorbě. V kapele je nový bubeník Tomáš, což už taková novinka není, pro ty, co nás trochu sledují. Momentálně skládáme materiál pro další nahrávku a chystáme se na koncerty.
Karel: „Vymodlené dítě“, první nahrávka EHOF česky, něco, co se fakt hrozně dlouho táhlo..

Změnou oproti předchozím nahrávkám jsou české texty, proč jste vyměnili češtinu za angličtinu?
Karel: Po těch letech jsem už trochu bojoval s pocitem vyhoření a potřeboval jsem nový impulz a ta čeština byla velká výzva. Dost tomu pomohlo i to, že jsme si to zkusili v naší druhé kapele TARPEIA, kde jsem poprvé napsal text česky, nebylo to zase tak těžký jak jsem si celou tu dobu myslel a ohlasy byly taky pozitivní.. A i když jsme vozily překlady textů na koncerty, měl jsem pořád pocit, že to nikoho moc nezajímá a ani moc nepamatuju, že by se někdo stavil a chtěl si o textech povídat, tak jsem si řekl, že to naservíruju až pod nos..víc udělat nemůžeme :)

Jak Vaše písničky vznikají?
Filip: Většinou tak, že vymyslím riffy, které pak s ostatníma na zkouškách lepíme dohromady, výsledný produkt se pak ve finále ještě koriguje podle textu. Tenhle postup se většinou opakuje, ale jsou i songy, které vzniknou spontánně na zkoušce v podstatě během několika minut.
Karel: jak píše Filip..kostru písničky přinese on, ta se následně společně dotváří a až je hotová hudba, teprve potom do toho píšu texty.

Proč se deska jmenuje Minuty ticha?
Filip: Mám pocit, že kolem nás vládne už taková apatie vůči všemu, že se nezmůžeme na víc, než držení „minut ticha za cokoliv“ a tím jsme vlastně vykoupení. Až se deska vylisovala, tak nám došel i takovej trochu komickej význam toho názvu, protože druhá strana opravdu nemá drážky a nápis Minuty ticha je právě na straně B J
V poslední době mám pocit, že vychází dost vinylů a hodně z nich na 12"LP, přitom mají stopáž na singl. Proč jste se Vy rozhodli vydat singl na velký desce?
Filip: Podle mě hlavní důvod byl, že se nám hodně líbil artwork, který jsme dostali od výtvarníka Tomáše Motala, a chtěli jsme to mít ve formátu LP. Ve skutečnosti je to možná jen úlitba našim egům, protože samostatné LP jsme ještě nevydali. To se snad změní a příští dvanáctipalec už bude mít drážky z obou stran.
Karel: Tady Filipa trochu poopravím, artwork od Tomáše je skvělej,o tom žádná, ale podařilo se nám najít firmu, která nám nabídla kalkulaci 12“ srovnatelnou s náklady na 7“, takže nebylo moc o čem přemýšlet.

Kde nejraději hrajete a jak je těžký Vám udělat koncert?
Filip: Míst, kde jsme hráli za těch téměř 14 let je strašně moc. Nejde vypíchnou nějaké konkrétní. Udělat nám koncert není zas tak těžký. Stačí nás kontaktovat a při troše oboustranné trpělivosti to většinou dopadne dobře.
Karel: uspořádat koncert EHOF není rozhodně nic těžkýho, hráli jsme už např. na peróně nádraží, v kamenictví, na statku, v obýváku apod., takže stačí napsat a domluvíme se. Ideální případ je cesťák a vegan jídlo :) Děkujeme za prostor!

Empty Hall Of Fame jsou tady s novou nahrávkou, takže i já jim přeju hodně štěstí a hlavně aby neztratili sílu pro další cestu ...

Možná ztrácíš síly, možná černá s bílou je jenom šeď
Možná ztrácíš víru, možná pochopíš to zítra možná za pár let
Chtěli jsme stavět hrady, buďme rádi aspoň za most
Prázdný klece a barvy, odděleně už jenom na paletě

I když vidíš tmu já jsem pořád tady
Možná umřeme na svědomí, možná umřeme hlady
Ale pořád si hlídej ten pocit nebýt jen další z davu, co čeká jen na zázrak, anebo na popravu

Já vím, že to bolí, bude ještě stokrát, rozlámaný srdce, uvnitř možná poklad možná nic

emptyhalloffame.bc.com

Seznam skladeb:
1. Svoboda
2. Snáře
3. Svědomí
4. Nenávist na prodej

Dödläge ‎– Hostile Regression

12“LP ( Phobia Records)

Jak začít? Jsem opravdu rád, že mi Mirek z Phobia Records občas pošle nějaké z jeho novinek na recenze. Většina desek, který se mi tak dostala k rukám byla naprosto super! Znáte Dödläge? Předem musím napsat, že v množství aktuálních kapel, desek, bych možná tohle jméno možná i přehlédl. Byla by to ale velká chyba! Dödläge jsou americká parta z Portlandu a nebude asi velkým tajemství nebo obchodním reklamním trikem, že z této lokality je většina kapel parádních a hudebně zajímavých! Ano, ani oni nejsou výjimkou a po několikátém poslechu jejich druhého alba Hostile Regression jsem naprosto lapený jejich brutální energií!

Dödläge nejsou žádní nováčči, první koncert odehráli v roce 2013 a jak jsem zmínil, Hostile Regression je druhé album téhle americké d-beat hardcore / raw-punk kapely z Portlandu, Oregon. Deska vyšla na Phobia Records (za spolupráce s Halvfabrikat Records) v polovině loňského roku a popiska labelu zněla - „DÖDLÄGE vás virtuálně přenese časem, kdy byly ještě populární hrubé crust spolky jako State Of Fear, Consume, Skitsystem či 3 Way Cum nebo Warcollapse (rychlejší pasáže). Hrst skandinávské invence a velká špetka americké zarputilosti. Crustové album roku. Pro fans klasické špíny, ale s kvalitním zvukem. Hrubost.“ S popiskou naprosto souhlasím! V tomhle stylu jsem dlouho neslyšel tak dobrou desku (ikdyž v zemích za velkou louží jsou poslední dobou v tomhle stylu i další zajímavé party). Já jsem si vzpomněl i na Festu Desperato. Ale k Dödläge, jejich album je jízda od začátku do konce. Písničky mají „ideální“ stopáž, pohybujeme se mezi 1:00 až max. 1:56 minuty, řve se přímo k věci a „d-beat / crust beast“ kolovrátek je plný energie! Je to hrubé, energické, prostě naprostá jízda! Jednoho ze členů Dödläge najdeš i v Black Hole Of Calcutta nebo Daydream …

Hostile Regression má skvělý zvuk, a i ten tlačí tenhle stroj kupředu bez jediného selhání! Jednoznačný tah na branku. Obal jsem s muzikou ruku v ruce, temnej bílo-černej obal a plnej ještě temnějších výjevů. Určitě stylová záležitost, nicméně není to jen zrcadlo konfliktům, které i v dnešní době po celém světě probíhají? Nastaveným zrcadlem jsou i texty Dödläge. Ostrá lyrika mířící do černého.

Celé album je umístěné k poslechu na „bc“ profilu labelu a záznam celého setu Dödläge najdeš zde. Oboje je totální jízda, ale to se trochu opakuju - jasný! Pomoct si ale nemůžu. Na poslech alba i živáku, potřebuješ cca 34 min svého života (cca 17 / 17) a já bych je určitě obětoval! Skvělá deska a nemám co víc bych k tomu napsal! Jo, mastring dělal Will Killingsworth ... (S)

phobiarecords.bc.com
phobiarecords.net

CONFUSION MASTER / ANGOISSE - split

12“ LP (Sensitive Wormile)

Držím v ruce novou vinylovou nahrávku německých Confusion Master. Jedná se split LP s francouzskými ANGOISSE, které vyšlo pod hlavičkou Sensitive Wormile / Void City Records. Deska ještě voní novotou, znáte to, že? V hlavě mi ještě běží vzpomínky na nedávný koncert na olomoucké SF MINI, kde byla novinka poprvé k dostání. Confusion Master jeli krátké evropské turné pojmenované “Examinations on a cross” s kanadskými Hoopsnake (tihle kanadští borci podle informací na turné nikdy nepili vodu :) ). Jestli máš rád společné nahrávky různých skupin, propojování odlišných hudebních stylů, scén, je tady něco pro Tebe - Confusion Master aneb  „electric sabbath rip off doom” z Rostocku a  ANGOISSE jsou z Francie.  Dle mapy je to francouzské město, ale v našem případě se bude jednat o black metal punx z Bordeaux a částečně je přiblíží záznam jejich koncertu z roku 2018.

Pokud máš doma Confusion Master album “Awaken” 12"LP (Exile On Mainstream & Bonten Records), nejspíš budeš mít naposlouchané i přiložené bonus CD. Confusion Master z něj použili skladby “In The Shadow Of The Bong” a “False Down”. Spojení Confusion Master s ANGOISSE je dle mého velice zajímavý nápad. Osobně mám hodně rád propojování různých stylově odlišných kapel a tohle je přesně jeden z těch případů. O Confusion Master jsem něco napsal v povídání o jejich albu „Awaken“ a všechno to platí i v případě split LP - jsou čtyřčlenná doom / stoner kapela, která sama sebe popisuje jako "Electric Sabbath Action Doom Band from Rostock / Baltic Sea / South Of Sweden / Europe / Earth". Jejich skladby jsou dlouhé magické opusy, založené na silných riffech, hutném zvuku a recyklování riffů Black Sabbath a Electric Wizard. Používají i zajímavá intra / outra písniček. Confusion Master mě osobně odkazují k nostalgii, v téhle partě jsou dva členové Wojczech a to byla první grindcore kapela, které jsem dělal koncert (jasně, ještě s Korkem, LAHAR). Bylo to v roce 2002 a stále mám tyhle německé sympaťáky rád, stejně jako si občas vzpomenu na Palubu a ty pěkné časy. Stále si pořizuji všechny Wojczech nahrávky a samozřejmě sleduji i všechny projekty, ve kterých jejich členové hrají. Není jich nějak extra moc, ale zase ani málo. CONFUSION MASTER jsou jedni z nich a v sestavě najdeš kytaristu Stephana + bubeníka Wojczech Heinricha. Pokud máš rád doom, sludge, Black Sabbath, Electric Wizard, je to přesně tip pro Tebe! Navíc, velice sympatičtí lidé!

Dostávám se ke straně druhé, francouským ANGOISSE. Nemám nějak extra v oblibě black metal, ani různé temné klony. Je to ale již mnoho let, kdy jsem dostal od německého kamaráda Ronnyho CD demo amerických black metalistů Leech a jak jsem uslyšel první tóny ANGOISSE, hned jsem si na ně vzpomněl. Lesní black metal, vlna přírodní energie a šumění hvozdů. Hrubé, neuchopitelné. O ANGOISSE toho moc nevím, na splitu mají tři skladby a je to mé první setkání. Na jejich profilu angoisseblackmetal.bc.com si můžeš poslechnout navíc jejich dvě dema. Jízda je to pekelná a velice sympatický mi název jedné skladby „No patch Burzum“. Ano, nemám rád Burzum a ještě víc trika Burzum! Nejsem ale zatížený opovrhováním styly, a ANGOISSE zní hodně dobře. Kromě odéru severských lesů, zní hodně hrubě a energicky. Tři pecky s kompletně francouskou lyrickou, bez překladu, ale podle všeho se asi nebude jednat o texty o lásce. Zní to fakt dobře! Pokud na podobných kapelách ujíždíš, možná je budeš znát, pokud ne, je to určitě zajímavá parta k prozkoumání!

Závěr je jednoznačný, velice zajímavý split. Obě kapely díky různorodému propojení vyniknou a přitom do sebe vlastně pěkně zapadají. Spojuje je i moc pěkně udělaný temný kreslený obal. Může být vlastně obal pěkný, když se na něm nad nějakou katedrálou vznášejí plameny? (S)
wifagenarecords.bc.com

Risposta | rozhovovor

Bez varování a reklamy o sobě dali nedávno vědět crustpunks z Brna / Dis-notic (Přísnotic) – Risposta. Novotou ještě voní jejich nový 10“LP pojmenovaný „Železná svoboda“ a před sebou máš krátké povídání o aktuální desce, Rispostě ...

Otázky: Samuel. Odpovědi: Risposta.


Zdravím Rispostu! Překvapili jsme mě strohou informací " po dlouhém „po dlouhém a komplikovaném porodu přišlo na svět 10" LP Železná svoboda“. Povězte něco o Rispostě a Vaší nové nahrávce. Byl to Vás úmysl vydat desku tímhle stylem?
Zdar, novej matroš na novou desku vznikl tak nějak přirozeně s návratem "staronovýho" kytaristy (i bubeníka) Toma, kterej rozšířil předchozí 3-člennou sestavu o druhou kytaru začátkem roku 2018. Na podzim jsme těch 8 válů nahráli a jelikož jsme i předchozí splitko s Bricanyl Turbuhaler vydávali svépomocí, chtěli jsme to tak udělat i tentokrát a nakonec to dopadlo i s přispěním Ultima Ratio a Tongue Sol Distribución. Volba padla na desetipalec tak trochu i proto, že tenhle formát v doposud vydaných nahrávkách Risposty chybí a stopáž na to seděla. :) Před koncem roku byla deska v lisovně a koncem ledna 2019 u Miry v obýváku. Porod byl obal, který trval nekonečný měsíce, ale lepší pozdě než nikdy.

Risposta vs. rok 2019. Jak vidíte aktuální crust / punk a kde je podle Vás Vaše místo?
Jak na to odpovědět? Aktuální crust /punk? Crustpunk je crustpunk, je to přístup a je to myšlenka, crust punk je jen definice stejně jako hardcore punk nebo třeba metalickej anarcho punk. Není to o tom jestli umíš nebo neumíš dobře hrát a ani tak o tom co konkrétně hraješ, je to o tom co se snažíš říct a jaký pocit do toho předáš. Je fakt, že v aktuální době přehlcení naprosto vším je to někdy víc o tom spíš ukázat jak dobře ten či onen umí hrát a ten přístup a ta myšlenka stojí až někde v pozadí a to už pak není crust/punk nýbrž aktuální crust/punk.

A kde je naše místo? To je záludná otázka…nejlepší koncerty sme povětšinou zažili vždycky někde po plesnivých upocených sklepech (obecních kulturáků a jiných zařízení v různých dědinách a maloměstech), takže bychom asi začali tam, dál taky v chlastem smrdících dodávkách zaparkovaných o lednicu na nelegálních skládkách při okraji městkých periferií, v řece s otrávenýma, nafouknutýma krysama, mezi bandou zlodějů slovenských nerostů, ale někdy se určitě cítíme i na svatyně starých metalistů, nesdílené kanceláře a dětský pokojíčky. :)

Vaše texty, podobně jako grafika desky, zachycují temnější pohledy na svět kolem nás. Osobně vnímám vztek pozitivně - "Vztek! Nechci být ztracen v davu, identické životy pro identické lidi" - dle mého dává impulz k přemýšlení, hledání jiných - třeba životních cest. Jaký je Váš pohled na život, svět kolem nás?
Právě jak zmiňuješ, pokud kolem sebe vidíme něco, co nám zvedne mandle, je to právě ten „vztek“, kterej nás podnítí to zkusit překovat do textu a ventilovat v kapele. Proto ta temnota, asi se se světem a politikou kolem a zejména s jejich špatnýma stránkama snažíme tak nějak popasovat mimo jiný skrz texty a kapelu. Jinak by se dalo říct, že žijeme +/- „normální“ životy, jak nejlíp umíme a s takovou dávkou zodpovědnosti, jakou si každej sám naložíme a uneseme. S tím, že přesně, jak píšeš, se snažíme o věcech (a způsobu životní cesty) přemýšlet, o tom, proč věci sou tak jak sou, jak s nima nesouhlasit a jak je případně dělat jinak.

Ty sám jsi taky hrál v kapele a psal texty, tak asi víš, co chceme říct…a nakonec zdrhls do lesů – to je taky cesta. Někteří k ní nemáme daleko. :)

Je pro Vás důležité ctít nějakou pomyslnou "crustovou textovou uniformitu"? Máte nějaký oblíbený crust punkový text (nemyslím jen Váš)?
Crustovou uniformitu v textech určitě nijak záměrně nectíme a vlastně ani v hudbě, jak už bylo řečeno, píšem texty o tom, co zažíváme, co vidíme kolem sebe a v sobě a co nám vrtá hlavou. Pokud se to protíná s crustovou textovou uniformitou, není to prvoplán... nikdy to není tak, že si řeknem: ještě nám chybí text o válce, napište někdo něco. :)

Z oblíbených textů nás napadá například Kupředu od See you in hell, pak taky třeba texty od Gride, Vir sou pecka, samozřejme Co-Ca a celý rožnovsko. Těch oblíbených textů je nespočet a taky v tom není ryzí crustová uniformita... spíš u nás víc převladá hlavně to punk a až potom to crust, t(h)rash, HC nebo metal.

Když by jsme pod texty na novém desetipalci udělali čáru, a měli vypíchnout nějakou hlavní společnou myšlenku - co by to bylo?
Je to koktejl kritiky špatných stránek společnosti, rezignace, zlosti a nihilu (odraz doby), ale mezi řádkama by měla být rozsypána i trocha povzbuzení k pohledu na svět jinýma očima a dělání věcí po svým.

Zmínil jsi "...někdy se určitě cítíme i na svatyně starých metalistů ..." Na Vaší poslední nahrávce cítím více thrashovou kytaru, než jsem si u Risposty dovedl představit. Baví Vás thrash / metal obecně?
No rozhodně baví, ale určitě se necítíme jako zarytí thrashers, posloucháme více méně vše možné napříč hudebníma žánrama a máme v tomhle společně dost široký záběr. A ten metal v naší tvorbě hrál vždycky svou určitou roli. Už druhá nahrávka na singlu s Reakcí na změnu smrdí metalem. Je pravda, že od splitka s Bricanyl Turbuhaler to smrdí víc, ale to je především hlavně tím, v jaké sestavě jsme se teď potkali a co do toho každý z nás přinese. Punk a metal je to, na čem se shodnem jako celek, a ono se to vždycky nějak projeví.

Chtěl jsem, aby se tohle krátké povídání točilo hlavně kolem Vaší aktuální nahrávky. Kde deska vznikla a kdo dělal obal ?
Deska byla nahrána i zmasterována v prověřeným Hellsound studiu u Honzy Kapáka. Vylisována u Flight13 Duplication v Německu. Koncept obalu vymyslel kytarista Mira a grafické podoby převedl Bery z Brunner Todesmarsch a Coffin Varnish.


Kontakty:

risposta@seznam.cz
bz.cz/risposta
risposta.bc.com 

Rozhovor se Šamanem

Čas letí a nejde ho zastavit. Je to již 12 let, co jsem udělal rozhovor s Honzou „Šamanem“ Šamánkem pro zine „How Can Limo Kid Kill Your Dreams? Honza tehdy zaznamenával různé koncerty na kameru a hrál v kapele Lakmé. Protože utekl nějaký čas, Honzovo aktivit přibylo, byl jsem rád, že Honza měl chuť udělat po letech pokračování rozhovoru.
Povídání vzniklo letos, v období léto – podzim, emailem, otázka – odpověď. Otázky: Samuel, odpovědi: Šaman.


Ahoj Honzo, jsem rád, že máš chuť pustit se do rozhovoru. Pokud ho dokončíme, bude to naše druhé povídání. První proběhlo před cca lety 12 lety a vyšlo v How Can Limo Kill Yor Dreams? (2/2007). Uteklo hodně času - 12 let je dlouhá doba, až jsem se sám zalekl :) Jak by jsi se na začátek uvedl, představil? Pamatuju se, že jsi tehdy sbíral singly Nofx :) Změnil se za tu dobu nějak Honza Šaman? Ahoj Honzo, je to slušná doba. Změnilo se toho hodně. Když HCLKYD s tím rozhovorem vyšel, mi bylo 23. Když jsme ten rozhovor dělali, tak to bylo ještě asi o něco míň. Je to věk, kdy se se člověk ještě dost hledá. Takže je jasné, že se toho změnilo hodně. Ve 35 je to nějak větší vnitřní pohoda. Samozřejmě ale taky odezní studentská naivita a bezstarostnost, zažiješ nějaký hrozný věci a musíš dělat velký životní rozhodnutí a přemýšlet, jak zasáhnou tvůj život. Jestli jsem tehdy sbíral singly NOFX si nepamatuju, ale myslím, že jsem tu kapelu měl nostalgicky rád ještě z teenage let. Teď bych si to nepustil.

Nostalgie. Vracíš se někdy v myšlenkách zpátky? Kdybys měl srovnat hardcore / punk roku 2019 s tím, třeba v roce 2017, jak by to dopadlo? Musím říct, že na tu nostalgii moc nejsem. Všude se děje spousta zajímavých věcí a na vzpomínání si můžu nechat na důchod. Ale samozřejmě občas si rád poslechnu desky, se kterýma mám spojená nějaká starší životní období, nebo se mrknu na videa starých koncertů. Od roku 2004 shromažďuju různá videa z koncertů a dávám je na youtube (youtube.com/lakme666), ale není to motivované nostalgií, jako spíš mojí archivářskou povahou a posedlostí dokumentací a tříděním informací. Srovnat takhle období dvou let moc nedokážu. Jak jsem říkal, přijde mi, že se pořád děje něco zajímavého. Vznikají nové kapely, různým způsobem mutují žánry, je zajímavý to pozorovat. Jen mi přijde, že se pořád prohlubuje rozdělení na nějaké podscény. Vysvětluju si to tím, že jezdí turné stovky různých kapel, minimálně v Praze si skoro každý den můžeš vybrat z několika koncertů, takže lidi přirozeně vybírají ty, které jsou jim nejbližší a málokdy se dostávají mimo svůj okruh. Ale je možné, že to se dělo i dřív, jenom jsem to nevnímal. Na druhou stranu v poslední době vnímám větší otevřenost vůči různým experimentům a překračování žánrových hranic.

Honzo, co pro Tebe znamená „hardcore/punk“ v roce 2019? Jaký jsou Tvoje současný aktivity/kapely, kterýma „žiješ“? Pro mě to asi pořád znamená to stejný – především nějaký svobodný prostor k tomu se realizovat a potkávat se s podobně naladěnejma lidma. Samozřejmě taky prostor k nějaké otevřenější diskusi nebo konfrontaci. Někoho můžou otravovat nějaké neustálé kauzy, ale kam by se věci mohly posunout, kdyby se nic neřešilo? V současnosti z našich kapel pravidelně funguje Gattaca a V0NT, Remek hrál naposledy vloni, ale mrtvej ještě oficiálně není. Když zbývá čas, tak něco zahrajeme s Protijedem a když už fakt roupama nevím co by, tak dělám na sólo projektu Talk=Trouble. To je hlavně studio věc, ale už byl jeden koncert. Když to tak čtu, tak to je děsivý.

Rád bych se Tě nejdřív zeptal na „elektroniku“. Jak jsi se k ní dostal a čím Tě přitahuje? Jaký jsou její podoby ve VONT a jaký v Talk=Trouble? K elektronice jsem se dostal přes rap, který od mlada poslouchám zároveň s punkem. Samozřejmě někdy víc a někdy míň. Když si to takhle zpětně promítám v hlavě, tak ještě někdy na začátku střední jsem si na tátově kompu hrál s programem Fruity Loops a snažil jsem se udělat v tom nějaký song. Moc to ale nešlo, byla to jen demoverze, takže to udělalo krátkou smyčku a tu jsem pak v nějakém programu, co byl součástí Windows kopíroval několikrát za sebou. Až pak někdy v létě 2015, když jsem nějak měl trochu volného času, jsem si začal hrát s nějakejma synťákama, protože to je zas něco nového a jiného než kytara, a udělal jsem základy 3 songů pro V0NT. Tím se to rozjelo nějak víc. S tím, jak jsem začal dělat elektronické songy se samozřejmě ještě víc rozjel můj zájem o elektroniku - jak o hudbu, tak o nástroje, a začal jsem se v tom vrtat ještě víc, poslouchat čím dál tím neposlouchatelnější věci a tak. V0NT je v podstatě písničková kapela a Talk=Trouble jsou jen takový různý experimenty. Spíš co doma nebo venku tak náhodně nahraju nebo různě poslepuju. Koncert jsem hrál zatím jen jeden, chce to totiž trénink a bohužel na něj nemám čas :(

V čem je podle Tebe síla elektroniky, tím myslím elektronického hudebního vyjádření? Ty jako někdo, kdo elektroniku tvoří, posloucháš ji i doma? Já myslím, že to je úplně stejné, jako u kytarové hudby, prostě to na člověka nějakým záhadným způsobem funguje. Elektronika má tu výhodu obrovské škály zvuků a frekvencí, se kterými můžeš pracovat, ale stejně nakonec záleží na tom, jestli to na tebe jako posluchače nějak zafunguje. Já to mám tak, že na mě fungujou pořád klasický punkový a nějaký metalový věci, ale čím jsem starší, tím poslouchám víc drone a nějaké minimální elektroniky. Asi je to tím, že člověk je nucenej furt někam pospíchat, přeskakuje mu pozornost z jedný věci na druhou a tyhle pomalý záležitosti, kde se jen třeba mění frekvence nebo zabarvení zvuku, člověka dokážou zpomalit a učej ho se zase delší dobu soustředit na jednu věc. Tak to mám já. Taky často mám pocit, že potřebuju klid a že nepotřebuju, aby na mě někdo křičel. Na druhou stranu jsem taky teď schopnej vstřebávat i mnohem extrémnější záležitosti než dřív, čemuž mě částečně naučil Vitamín, kterej mě zásobuje různejma tipama.

Zcela chápu, mám to s elektronikou podobně. Přesto mi to nedá se zeptat, pro spoustu lidí je hlasitá elektronika na koncertech „neposlouchatelná“ a mám dojem, že na ně působí zcela opačně. Jaký je Tvůj dojem? Vždycky si vzpomenu na kamaráda Sykyho, který mi říkal, že „cvičené ucho, si najde melodii všude …“ Já myslím, že Syky na to kápnul. Poslouchání těchhle extrémnějších forem hudby podle mě vyžaduje trochu cvik, kterýmu ještě předchází odhodlání to zkoušet poslouchat. Samozřejmě každý to má trochu jinak a asi ne všichni k tomu přistupujou tímhle způsobem, ale mě třeba dost baví sledovat práci s kontrastama nesnesitelnosti a nějakýho odlehčení. Třeba když jsi na drone koncertu a 10 minut ti něco strašně nahlas graduje, svíraj tě ty basy a když si už myslíš, že to nevydržíš, tak přijde nějaká změna, třeba povolej ty basy a zůstane jen nějaký lehký bzučení. To je prostě super pocit. Hrozně oceňuju, když někdo dokáže skvěle ovládnout tyhle momenty. A člověk to nepochopí, dokud tomu nedá šanci. Třeba teď si ujíždím na desce Chords od švédky Ellen Arkbro, která je postavená čistě na pomalých úderech kytarových nebo varhanních akordů a když by to člověk slyšel jen tak zběžně, tak je to vlastně strašná nuda. Když tomu ale dáš šanci a poslechneš si to důkladně a v klidu, tak v tom jde najít hrozná dynamika. Ale na druhou stranu si dokážu užít i koncert, kterej je čistě o animální energii. Vloni jsem viděl Damien Dubrovnik a byl to nejhlasitější koncert, co jsem kdy zažil. Místy jsem si zacpával uši i přes špunty. Úplný peklo. Čistá elektronika, nelidskej řev, paráda. Ale taky musíš chtít se tomu poddat.

Občas poslouchám Tvůj / Váš pořad na R.Wave … baví mě! V počátcích jsem si jen řekl, pořad o hardcore punku na veřejnoprávním (komerčním) rádiu? Přemýšlel jsi o tom někdy? Nemyslím to vůči Tobě útočně, jen si myslím, že před pár lety se tohle řešilo a dnes mám dojem, že nějaký pomysl hranice jsou pryč. Osobně to nevnímám špatně, jen … nebyl Ten vzdor něčím inspirativní? Jak vidíš dnešní dobu touhle matematikou? Jasně, že jsem o tom přemýšlel. Někteří lidé s tím mají problém. Když jsem si to ale nechal projít hlavou, tak jsem asi nenašel žádný pádný argument, který by šel proti nějakým mým všeobecným přesvědčením. Nemám pocit, že bych cokoliv prodával nebo se nějak zaprodával - se třemi kamarády se v radiu bavíme o věcech, co máme rádi. Každý si z toho může vzít, co chce. Pro mě je důležitý, že vím, že ten pořad děláme z nadšení k věcem, které tam prezentujeme - v tomhle máme myslím čistý stůl., Když už jsme u toho, tak osobně vnímám rozdíl mezi veřejnoprávní a komerční stanicí. Veřejnoprávní média zvlášť v dnešní době fake news apod. vnímám jako docela potřebné subjekty.

Plynule se dostávám k Tvojí další tváří, práci moderátora? Jak jsi se k tomu vlastně dostal? Máš nějaký vzor, inspiraci, která Tě motivuje? Bereš to vůbc jako práci? Já bych o sobě v první řadě nikdy nemluvil jako o moderátorovi – mluvit moc neumím a pohotovej taky nejsem. Nevím, jestli máš na mysli pořád tu Špínu. To beru furt tak, že si jdu popovídat s někým, kdo mě zajímá, ale je u toho puštěnej mikrofon. Je to podobný, jako když dělám zin. Možná ale narážíš na to, že na radio Wave občas připravuju příspěvky s ekologickou tématikou. V tomhle případě to beru spíš jako komentování, protože se v této oblasti pohybuju profesně a ze strany Wave je o ekologické zpravodajství zájem, tak občas něco napíšu a nahraju. O vzorech jsem nikdy nepřemýšlel, protože to ani neberu jako práci a nemám v tomhle ohledu vůbec žádné vyšší ambice. Ale musím třeba říct, že obdivuju mého kolegu ze Špíny Petra Wagnera, který umí fakt krásně mluvit.

Abych řekl pravdu, uvedl jsem to slovo moderátor, myslel spíš jako „moderátor“, myšleno s nadsázkou. Nenarážím na nic a upřímně jsem ani nevěděl, že připravuješ příspěvky s ekologickou tématikou v dalším pořadu. V jedné z předchozích odpovědí jsi zmínil „fake news“, slovo ekologie vzbuzuje celosvětově velké emoce. Jak jsi se k tématu ekologie dostal a o čem jsou Tvé zprávy? Jak Ty vnímáš pojem "ekologie"? Já už přes 10 let pracuju v ekologické organizaci, náš tým se věnuje hlavně průmyslovému znečištění a toxickým látkám. To, že jsem začal dělat tuhle práci, byla trochu náhoda, ale odmala jsem k ekologii měl kladný vztah. Asi za to může výchova v rodině, rodiče jsou v tomhle směru dost otevření, nejspíš proto, že jsou strašně často někde na horách. Ani moc nevím, jak odpovědět na to, jak vnímám pojem "ekologie", ale když nějak shrnu to, o co jde mě, tak je to uvědomovat si křehkost a vzájemnou závislost různých druhů, ale i zdrojů, co se na této planetě vyskytují. Hlavně v posledních 70 letech jsme žili v představě, že je možný nekonečný ekonomický růst, ale ten poválečný optimismus, který u nás byl trochu opožděný, se začíná rozpadat. Myslím, že je důležité lidem ukazovat nějaké hranice a snažit se zabránit nevratnému zničení ekosystémů, na kterých v důsledku může záviset i přežití lidstva. Teda ne, že by mě otázka přežití lidstva nějak trápila. Spíš se mi špatně smiřuje s představou hluboké environmentální krize, kterou by zřejmě doprovázelo nepředstavitelné utrpení jak lidí tak jiných živočišných druhů. Právě ohmatávání těch hranic se týkají i články, které připravuju.

V jedné z předchozích odpovědí jsi zmínil "fake news". Ve spojení e ekologií se setkáváme myslím s množstvím zavádějících informací a zpráv. Máš ty osobně jakou "zprávu", při které jsi se ty osobně "chytil za hlavu", když si ji četl? Co říkáš třeba na "uhlíkovou stopu za Gréty sportovní plachetnicí?" To jsou přesně věci, o kterých mluvím. V mediálním prostoru koluje už tolik informací, že je pro člověka bez hlubší znalosti problematiky čím dál složitější se v tom vyznat. Navíc se ale neadekvátně řeší naprosté malichernosti, jako je právě způsob cesty Gréty Thunberg do USA. Celé to pak vypadá jako jeden obří cirkus. Jinak k otázce toho, co mě rozčiluje: spolehlivě mě dokážou vytočit "experti na všechno", kteří tlačí moudra všude, kam to jde. Cílek, Kubera, mladej Klaus - jeden jako druhej. Skoro bych řekl, že to je nějaká divná nemoc, která napadá stárnoucí muže trpící nějakými komplexy. Ale tyhle typy se nejdou napříč gendery i politickou orientací. Mě už nevytáčí jednotlivé zprávy, ale celý fungování toho mediálního prostoru.


V jedné odpovědi jsi zmínil, "... že se pořád děje něco zajímavého" ... osobně si myslím, že i Ty děláš spoustu zajímavých věcí. Na nějaké jsem se Tě zeptal, na pár jich možná zapomenu. Kromě kapel, moderování v rádiu, nahrávání videí ... bych se Tě určitě rád zeptal na mastering. Hodně lidí Tě chválí a slyšel jsem i přirovnání, že jsi "českej Will Killingsworth" :) Pověz o tom něco ..., co Tě k tomu vedlo? V první řadě musím říct, že jsem úplný amatér, jen mě baví si hrát se zvukem. Začalo to myslím u nahrávek Marnost, o kterých jsme měli po zvukové stránce jasnou představu a výsledný mix jsme prohnali soustavou nějakých hardware ekvalizérů, kompresorů atd. Pak jsem si tu a tam hrál s nějakými dalšími věcmi. Pak mi občas Blum poslal nějakou nahrávku ze svého studia, ať na to mrknu, načež se občas začaly ozývat nějaké kapely, jestli bych jim nepomohl. Metodou pokus/omyl jsem pak pracoval na pár nahrávkách kámosů. Poslední rok až dva se mi už ozývají lidi docela pravidelně a podle mě mi projde rukama cca 5-8 nahrávek ročně. Nejvíc to začalo hejbat asi když se mi ozval Lilek, že by potřebovali pomoct s masterem Půl litru země od Pacino. Je to pro mě hlavně zábava a učení se. V poslední době jsem dělal na nahrávkách V rukou osudu, Zmar, Rubanisko, Bahratal nebo Koroze. Přirovnání k práci Willa je sice potěšující, ale bohužel myslím, že ještě daleko od reality :)

Vrátím se ještě k Tvým kapelám. Máš představu kolik máš doma vinylových nahrávek, na kterých hraješ? Aktuální desky jsou pro Tebe asi VONT a GATTACA, že? Jak by jsi sám tyhle alba představil, čeho si na nich ceníš … ? Zaslechl jsem, že vyjde na vinylu i PROTIJED … Já jsem rozenej archivář, takže si pěkně všechny věci, kde jsem hrál, schraňuju. Těch vinylů je tuším okolo 20, možná něco málo přes, když počítám desky Lakmé, Gattaca, Remek, Marnost, V0NT, nějaký noisový kolaborace... Jen letos toho vyšla hromada - Gattaca LP, Gattaca 5" s coverem od R.A.M.B.O., split V0NT/Crevasse a brzy vyjde LP Protijed s názvem Stres (tvoje informace byly správné, hehe). Popravdě už těch desek je tolik, že už se mi vytrácí ten posvátnej moment, když si desku přivezeš domu, posloucháš to, prohlížíš a tak. Teď mám víc radost ze samotného faktu, že se něco dotáhne do konce, než z té fyzické věci. Ta aktuální deska V0NT je pro mě samozřejmě speciální tím, jak vznikala a že jsme na tom dělali společně s dobrejma kámošema. Počínaje Crevasse, přes zúčastněné labely Rope or Guillotine, Stoned to Death a Contraszt!, který dlouhodobě podporujou naše kapely, až po obal. Ten zas dělal Jaka, zpěvák z Leechfeast, který má na svědomí i obal splitu Leechfeast/Marnost. Taky se mi splnilo další přání nechat si věci zremixovat. Chvíli po splitu Lilek vydal i kazetu s remixama těch dvou věcí z desky od lidí, kterejch si nějakým způsobem vážíme. No a co říct k LP Gattaca? Pro nás to je asi deska, na které jsme si po všech stránkách dali extrémně záležet - od samotnejch songů, přes texty, nahrávání a zvuk, až po obal. Všechno jsme měli dopředu vymyšlený, takže deska mohla vyjít na den přesně 2 měsíce po tom, co jsme jí nahráli. Myslím, že to celé vyšlo pěkně a sedí to celé k sobě. Musím, říct, že mám z toho celého procesu vydávání i výsledku opravdu super pocit. Taky mám rád ty songy samozřejmě, těší mě, že se nám to podařilo nějak posunout zase.

Honzo, děkuju za povídání, doufám, že se zase za pár let potkáme a probereme novinky :) Pověz na závěr, jak třeba odpočíváš, jak si čistíš hlavu? Jinak závěr je Tvůj … Taky děkuju za rozhovor, někdy to člověka donutí přemýšlet. Omlouvám se, že mi odpovídání hrozně trvalo. Jinak co se týče relaxace, tak posledních cca 5 let je mým hlavním způsobem čištění hlavy skateboarding. Začal jsem nějak víc jezdit až po třicítce, tak jsem asi tak 100x pomalejší v učení se nových triků než o 15 let mladší lidi, co většinou ve skateparku jezděj, ale o to vůbec nejde. Baví mě to vlastně čím dál víc a je skvělý, že k tomu nepotřebuješ víceméně nic, ani za tím nemusíš nikam cestovat. A samozřejmě naprosto nejlepší věc na čištění hlavy jsou hory, ať už tam chodíš na skialpech, nebo jen sedíš v chalupě a čteš si. V posledních letech jsem si hrozně oblíbil severní část Krušných hor, kde měl děda chalupu, o kterou se s bráchou teď staráme. Po ekologické katastrofě na konci 80. let se tam příroda hrozně rychle obnovila a má to takovej divokej charakter. Není asi lepší závěr, než všem doporučit výlet tímto směrem.

Fotky: V0NT - Jindra Jandečka, GATTACA - Déé x Géé.