STRANGE ATTRACTOR / RED MASS „Split“

10"LP (P.Trash Records)

„Nahrávka, která má více barev než Disney film na LSD“,taková je popiska na internetové stránce P. Trash ke společnému splitu STRANGE ATTRACTOR / RED MASS. Než jsem si desku pustil, bral jsem to s nadhledem, ale teď mi nezbývá než souhlasit.

Německé vydavatelství P. Trash vydává jednu skvělou nahrávku za druhou. Jeho vydavatelskému tempu by možná nestačil ani Jožka Pribiliněc - některé z jimi vydaných titulů nepotřebují žádnou propagaci (Regulations, Statues, AC4). Jiné na první pohled nic neříkají. Ale „pod lampou je největší tma“ a 10“ split STRANGE ATTRACTOR / RED MASS je šibalským kouskem asfaltu, ke kterému jen těžko hledat popisky. Formát desetipalce tímto slaví u P. Trash premiéru.

Tahle deska je šílenost, v tom nejlepším slova smyslu, a pěknej vodvaz. Nejsou tady žádné mantinely, čekat můžete cokoliv. Stejně bude všechno jinak, než jste si představovali. Malou úvodní nápovědou může být informace, že STRANGE ATTRACTOR je projekt Jeffa, bubeníka Statues a jeho pekelně zbustřené kytary. Pomocnou ruku při tomto běsnění mu nabídl Ian ze Sedatives se svými klávesy, které zní jako pozdrav ze záhrobí.

STRANGE ATTRACTOR – to jsou osvědčené punkové riffy, „frackovitej“ zpěv, hlasitost doleva a všechno „přebuzený“, až to bolí. Jde o pohled na punk ze zcela jiného úhlu, než na jaký jsem zvyklý. Samostatnou kapitolou je „zvuk“. Představ si nahrávku ze skvělého studia prohnanou přes různé „mástry“. Zní to, jako by si soused, kterej bydlí o dva baráky vedle, pouštěl na své špicovní hifárně desky Ramones a jeho dcera si pouštěla v děcáku Angry Samoans. Všechno vyvejškovaný a „distrošn“ otočenej doleva - na maximum - většinou na hranici snesitelnosti. Takhle snad nevykrádají své nahrávky ani Hellnation. Ono je v tom „mástru“ udělaný snad i praskání jehly! Po prvním poslechu jsem šokovanej. Pouštím si je ale znova a znova a znova - je to skvělý! V jednoduchosti je krása. Nemusíš nic moc řešit, jen kejvat hlavou. Parádní garážovej D.I.Y. punk založenej na poctivejch punkovejch základech.

RED MASS je kapela, ale možná bude výstižnější označení „sdružení muzikantů“. STRANGE ATTRACTOR se s RED MASS opravdu hledali a lepší kapelu si s nimi na společné nahrávce představit ani nedovedu (mimochodem, obě kapely jsou z Kanady). Zvuk je obdobně divnej, principy stejný – rock´n´roll ve své nejšpinavější garážové podstatě. Obzory ale posouvá do více experimentálních rovin než S.A.. Postup pro uvaření téhle polívky je zdánlivě jednoduchej, pro základ použij punk – jak začne vařit, přidávej postupně post punk, hippísárnu ze šedesátých let, psychidelii, noise a folk (místy slyším i Wollongong). Až to bude uvařený, budeš si pochutnávat, přežereš se, bude ti blbě, ale stejně si ještě přidáš. Šílený, návykový a magicky chytlavý. (S)

http://ptrashrecords.com/

Lost Boys - Work. Life. Regret.

7"EP (Thrashbastard)

„Ztracení hoši“ jsou kapelou z francouzského Lyonu. Hrají hardcore/punk středního tempa ovlivněný ANGRY SAMOANS, CIRCLE JERKS, snad i BLACK FLAG. Osobně neznám žádnou jinou jim stylově podobnou francouzskou kapelu a hned v úvodu musím uznat, že jim to šlape skvěle. Dýchá z nich entusiasmus odkazující na starý osmdesátkový US hardcore/punk a je skvělý cítit ten recyklovaný svěží vítr! Novotou vonící EP „Work. Life. Regret.“ navazuje v jejich diskografii na kazetové demo (vyšlo i na vinylu), debutní singl, splity se STRONG AS TEN, SUNPOWER a THE IRRADIATES. Pokud ujíždíš na kapelách s „retro“ odérem, Lost Boys by tě neměli zklamat. Nabízejí férovou rovnici: svým podáním hardcore punku čerpají z kořenů, s ničím se moc neserou, jsou sami sebou a naprosto se nesnaží zavděčit. I když jsem něco podobného již slyšel, tak z LOST BOYS dýchá nadšení a upřímná naštvanost - to se mi líbí! Kapely jako jsou oni, hrají na 100 %, nebo se rozpadnou. EP má pěkný obal - namaloval ho Andrei Bouzikov a moc sympatický je i název, že? K poslechu jsou v drážkách nachystané tři písničky Lost Boys a předělávka od M.I.A. (což byla osmdesátková kapela z Orange County, Kalifornia). Od prvního válu mi - hlavně díky kytaře - připomínají Angry Samoans. Celkově to ale není tak přímočaré a slyšet můžeme i „sólíčka“. Samozřejmostí je parádní, lehce prasácký zvuk, který tenhle styl vyzdvihuje a dodává mu správný autentický odér. Z kapely cítím mladickou nespoutanost, ale i pouliční lopato-dřevnatost 86 Mentality. Parádní je skvělej zpěv. Zní, jako kdybyste dali dohromady Seba ze Short Fuse a Katona z Hirax – prostě hrubej hlas s „heavy ocáskem“. Texty jsou plný odcizení, nasranosti a snad i cynismu. Viditelně jsou inspirované Orwellem a přímočarostí nemají daleko k již zmiňovaným 86 Mentality. Jedna pecka je věnovaná i protestům ve francouzských továrnách v roce 1968, konkrétně v Sochaux. Předělávka od M.I.A. je praštěnej anti-hippies protest song :). Vyšlo ve čtyřech evropských hardcore vydavatelstvích. Má kopie se ke mně dostala od berlínského labelu Thrashbastards. Ty, kteří novinky v hardcore sledují, asi nemusím na tenhle label upozorňovat - ostatním doporučuju! Najdete na něm spoustu zajímavých, známějších i naprosto neprofláklých skupin. Andreas mi sám říkal, že do budoucna se chce stále více zaměřovat na „malé“ a neznáme kapely, což je skvělý! (S)

http://stillholdingon.free.fr/lostboys

http://www.myspace.com/thrashbastard_

AUXES/Obstacles - split

7“EP (Revolution Summer)

Mám rád sedmipalcové singly. Jejich realizace se mnohdy ubírá po trnitých cestách a finální výsledek bývá nejistý. Společný split Ep AUXES s Obstacles vznikal „pod rukama“ sympatického olomouckého vydavatelství Revolution Summer, jehož je i debutním vydavatelským počinem. Myšlenka singlu se vyvíjela postupně a myslím si, že lepší propojení kapel se ani nemohlo vydařit. Všechno do sebe moc pěkně zapadlo. Loni jsem psal recenzi na album australských grindcoristů Agents Of Abhorrence. Ani s jednou kapelou nemají nic společného, nápad spočívá v tom, že jejich intro na albu „Earth.Water.Sun“ se jmenuje „Bob Dylan Still Isn't Dead And I Think It Fuck“ a písnička AUXES na tomhle singlu je pojmenovaná „Song For Bob Dylan“. :) Ber to jako poznámku pod čarou, která mě osobně pobavila. Tyhle náhodné souvislosti mě baví stejně jako používání slov „jerk“ nebo „freak“ v textech punkových skupin. Ale k samotnému splitu - ani o jedné kapele se nemá cenu zeširoka rozepisovat. AUXES je projektem Davea Layneho z Milemarker a Challenger, Obstacles pak projektem členů rozpadlých Children Of Fall. Tuším, že psát o propojení všech tří kapel s Day After/Lovitt/Jade Tree by bylo fakt zbytečné.


AUXES hrají chytlavý post-punk/alternativní rock s melancholickým odérem. Nevím jak Vy, ale já si nemůžu pomoct – z jejich desky „Sunshine“ cejtím dojímavou posmutnělost Roberta Smitha (The Cure) a samotná stejnojmenná písnička má skvělej „sabaťáckej“ riff – to fakt žeru. Tak či tak, „Sunshine“ je parádní, náladové a různorodé album. Na splitu s Obstacles mají AUXES dvě starší pecky. Přijdou mi více syrové a experimentátorské. AUXES v sobě mají zakódovano zvláštní sebestředné charisma a jejich umění zaujmout je dotažené k dokonalosti. Obě písničky, kterými se prezentují, nepostrádají atmosféru a ta úžasně graduje. Je v nich prostor a když je poslouchám, mám pocit, jako když koukám do 3D obrázku. S každým novým přehráním nacházím nová zákoutí.


AUXES čeká spousta koncertů v Čechách, který pojednou společně s Aran Epochal. Což je skvělý, stejně jako informace o dalším Aranově split singlu, který nebude s nikým jiným než právě s AUXES.


Strana s Obstacles představuje jeden dlouhý instrumentální opus, ve kterém slova nejsou k ničemu. Všechno potřebné je vyjádřeno hudbou. „The B-side contains Subliminal Messages“ je komplikovaná písnička s nejednou zápletkou a neočekávanými dějovými zvraty. Nástroje podbarvuje elektronický spodek a to jim dodává jistou tajemnost. Skvělá písnička a než Obstacles skončí, nakoukneme do různých míst. Neboj se, Obstacles jsou skvělý vyprávěči a nudit se při nich rozhodně nebudeš. Připomínají mi švédské Alarma Men, snad slyším i útržky Frodus a divný kapely Svenson, která vychází na labelu Shelbyho Cincy (Carcrash Records).


Kdybych se měl rozhodnout, která kapela mě na splitu více zaujala, tak by to asi bylo 50 na 50, neboli „paragánská padesátka“. Co víc dodat? Singl vyšel na barevným vinylu a s kupónem pro bezplatné stáhnutí všech tři písniček v mp3 formátu na internetu. Navíc má i moc pěkný obal. Kvízová otázka na závěr: poznáte město na obalu? (S)

Let´s go!: http://www.revolutionsummer.info/

Auxes / Aran Epochal -split EP

7"EP (Silver Rocket)

Aran Epochal = projekt Adama z Gnu doplněný o Borka z Bonus. To dnes ví již nejspíš každý. Aranova cesta mi je od samého počátku sympatická, stejně jako způsob vydávání jeho nahrávek. Za svým rozhodnutím sdílet písničky na společných singlech s dalšími uskupeními si evidentně stojí - vyšlo již šest krásných sedmipalců. Spojuje je myšlenka, nadšení i grafika. Bourek je profík, jeho práce působí čistě a decentně. Vytvořit na singlech propojující linii se opravdu podařilo. Slova zde neskončila jen u plánů a všechno se nachází na místě, kde to “architekti” nejspíš chtěli mít. Zopakuji, že sledovat tenhle vývoj je pro mě inspirativní. Celková koncepce, písničky a prostě všechno okolo do sebe až magicky zapadá - to se mi moc líbí. Nedávno jsem si říkal: “Co bude dál?” Teď je již jasno, v pořadí šestý split vzniknul s AUXES (USA, ex.Challenger, Millemarker) a vyšel téměř ve stejný čas jako AUXES/Obstacles EP na olomouckém vydavatelství Revolution Summer.

Každý singl od Aran Epochal přinesl něco zajímavého. Jak jsem již zmínil, především svou koncepcí a potřebou sdílet vinylovej split s někým dalším. Co víc, funguje to i jako dobrá propagace zajímavých zahraničních kapel a v případě AUXES jsem za to rád dvojnásobně. O splitu jsem chtěl napsat ještě před společnými AUXES / Aran Epochal koncerty. Čas je však nelítostný a nestihnul jsem to. Na druhou stranu jsem rád, že jsem amíky před dokončením recenze viděl živě.

AUXES novej matroš, co hráli na koncertě, byl perfektní, špinavej nátěr zahranej se 120% nasazením, zkrátka punk jako noha. Jestli předchozí nahrávky odkazovaly více na “emo”, nová produkce se rozhodně přiklání k “punku”. Kdo je viděl, bude se mnou určitě souhlasit. Jsou to navíc milí chlápkové, kteří si podle vizáže již prošli svým. Jejich hudba je různorodá, emotivní i hrubá zároveň, přitom do sebe jednotlivé tóny písniček tak krásně zapadají. Jde to z nich a v tom je jejich síla. “There Were Five Hundred” je singlovka, jak má být. Hit, který vám dlouho bude znít v hlavě. Dneska ráno jsem jel do práce a poslouchal Social Distortion “Kings Of Fools”. Přehrával jsem si ji nesčíslněkrát, tak nějak si o to hlava sama říkala. “There Were Five Hundred” na mě působí podobně, jedná se o silnou písničku, která ve mně vzbuzuje potřebu pouštět ji stále dokola. Další kapela na seznamu, která je potravou pro mou závislost na muzice.

“Práce s dřevem” - Aranova písnička. Jiná než “There Were Five Hundred”, přitom do sebe obě dvě moc pěkně zapadají. Možná podobně jako “ježek v kleci” na obalu. Po esoterickém a poměrně dlouhém začátku jsem čekal, co přijde. “Světlo na konci” tunelu zmizelo a do reálného světa mě vrací bassová linka. Vše je na svém místě – přesná rytmika, jistý hlas a texty k hloubání. Prostor pro zpěv v pozadí dostal Scott McCloud (Girls Against Boys, Paramount Styles). Písnička má hloubku a líbí se mi, jak postupně graduje. Tohle se neoposlouchá, stejně jako mě nepřestane bavit “Práce s dřevem”.

Auxes i Aran Epochal mě baví živě i z vinylu a toho si moc cením. Každé uskupení je jiné, ale jako by je ta individualita spojovala do jednoho celku. Závěr je jednoznačnej: AUXES i Aran Epochal jsou skvělý a SRR patří dík za nasměrování správným směrem. Co bude dál? Netuším, ale těším se! (S)

http://www.silver-rocket.org

Statues - New People Make Us Nervous

12“LP (P.Trash Records)
Statues je trojlístek z Kanady. Hrají jednoduchý punk, kterému se říká pop punk nebo taky power pop. Jednoduché riffy, chytlavé refrény a optimistický nádech, prostě muzika, se kterou se lépe dejchá. Jejich podání nechybí patina garáží, sympatický projev a naprosto nulové hvězdné ambice. Kdo si myslel, že pop punkové kapely zajímají již jen rádia, tak se naštěstí plete - jsou tady kapely, co hrají ve squattech a malých klubech - Statues.

Zamiloval jsem si je před pár lety a od té doby na jejich muziku nedám dopustit. Měl jsem dvě přání - vidět je živě a mít desku „New People Make Us Nervous“ na vinylu. Koncert jsem viděl a má očekávání splnil naprosto do puntíčku. Statues nejde lépe popsat, než se to povedlo Igorovi z My Dead Cat - “vypadají jako voják z povolání, profesor na univerzitě a chovanec tamního ústavu na vycházce - klidně si ty „funkce“ můžou prohazovat“. Ha ha ha… no faktem zůstává, že je to nepřehlédnutelná trojice. Každý z nich je individualita, všichni mají pořádný „intošský“ brejle a kytarová / bassová sekce jsou bráchové. Od prvních tónů jsem jim sednul na lopatu a oddaně na ně kývu hlavou.

Myslím si, že i pro Statues je album „New People Make Us Nervous“ svým způsobem stěžejní. Album není nejnovější, přesto ho sami upřednostňují i po letech. Vychází v reedici a na koncertě zahráli téměř všechny písničky z desky. Původně vyšla CD verze na Pelado Records a snad i někde na vinylu. Jsem nulovej fanda e-baye, proto jsem strašně rád, že deska vychází znova na vinylu. O evropský press se postarali garážoví maniaci Peter a Susanne (P.Trash). Skvělý! Žádnej bootleg, ale oficiální nosič - za férový prachy, s novým obalem a na růžovém „chewig buble gum“ vinylu. Statues jsou milý lidi, jejich desky vycházejí na Deranged, P.Trash a Pelado Records. Evropské turné jeli společně se švédskými Smalltown a když mi jejich zpěvák dával balík s deskama od P.Trash, zpěvák Statues se začal vyptávat, co je to za desky a na moje aktivity. Říkám, že jsem malá ryba, ale mám rád tuhle muziku a chci jí tady nabízet. Měl strašnou radost a říkal: „My jsme taky malý ryby…“ Zní to asi pateticky, ale já mám tyhle osobní drobnosti strašně rád.

Jak přiblížit Statues těm, kterým nic neříkají? Asi jako mix garážového punku s popem. Písničky, co dělají, jsou jednoznačný tah na branku, jednoduché nápadité riffy a velice chytlavé refrény. Z osobní zkušenosti říkám, že mi spousta melodických kapel po „zacykleném“ poslouchání leze krkem. Znáte to možná sami, muzika vás chytne a dokážete ji poslouchat stále a stále dokola. Najednou střih a je po vášni. U Statues je to jinak. Čím víc je poslouchám, tím víc mě to baví. Snad je to tou skromností, o který jsem psal, nevím. Slyším z nich množství kapel – Buzzcocks, Ramones, The Clash, Jawbreaker, atd..

Pecky z „New People Make Us Nervous“ jsou pro mě svým způsobem nesmrtelný. Lépe se za jejich poslechu začíná novej den. Ať se na to koukám z jaké strany chci, tak neznám jim podobnou pop/punkovou partu, o které by šlo podobně mluvit. Domluvil jsem! (S)

http://www.myspace.com/statues
http://ptrashrecords.com/

THREATENER "...And The Bending of Throats"

7"EP (SixTwoFive)

Fastcore trilogie se uzavřela. Po singlech "The Hammering" a "The Fastening" je "...And The Bending of Throats" finální Ep michiganské party Threatener. The Fastening" bylo mé první setkání a smetlo mně silou uragánu. Mozkové pochody zastavil mix brutálního prasáckého fastcore / power violence se šílenými horrovými texty a nečekanými zvraty. Závěrečné EP již obalem napovídá, že stále není nic v pořádku a pokračuje v hrubém drásání ušních bubínků i psychiky. O grafiku se postaral John Olson z Wolf Eyes a od prvního pohledu je jasné, že o nic positivního nepůjde. Atmosféru má jako leták k céčkovému filmu, který zdobí různě zdeformované části obličejů. Ksichty mají zamalované nebo vypíchané oči … no, nic moc pěkného. Ujeté, ale na druhou korespondující s temnou atmosférou. Na singlu je deset pecek, které do nás od prvních tónů hrnou vlnu hluku přímo a neuvěřitelnou rychlostí. Sotva se rozkoukáš a strana je na konci! V množství změn, šílených aranží, vazbení a rytmů se občas zjeví melodická linka, kterou si ovšem uvědomíte až v okamžiku když zmizí. Nechybějí skvělé "stop and go" pasáže, rozjezdy i záseky, jež rozhazují naši pozornost a opravdu se musíme hodně snažit udržet se ve střehu. THREATENER jde přirovnat k vyšinutému mixu Charles Bronson, Dropdead a Das Oath, ovšem s víc prasáckým odérem i zvukem a hlavně - několikrát rychlejší. Masakr! Před spaním tuhle desku rozhodně poslouchat nebudete! Pomalu začínám chápat, proč jsou Maxem v 625 katalogu označovaný za nejlepší fastcore kapelu posledního desetiletí :). Na Six Two Five nedávno vyšla CD kompilace obsahující všechny singly, věci z kompilací a nějaké bonusy navíc.(S)

Threatener
SixTwoFive

Phantoms On Fire versus Flaming Cocks

7“EP (Tchichimania Records)

Láska k rock´n ´rollu, Elvisovi, punk a přátelství, to asi byli hybné motory pro vznik společné nahrávky Phantoms On Fire a Flaming Cocks. Registruji obě kapely i informaci o tomto singlu, ale výrazněji jsem se s nimi nesetkal (snad jen s Phantoms jsem několikrát viděl živě). Bez očekávání i předsudků jsem si desku pustil a dá se říct, že moje první setkání s prací kapel bylo milým překvapením. Hrají styl co neposlouchám, přesto se jim povedlo mně udržet ve střehu, pobrukovat si a zatáhnout mně do jejich podání „Šakalých let“. Rock´n´roll je z desky cítit již prvního pohledu (obal se mi nelíbí, ale stylovost asi musí být). Phantoms On Fire mají na své straně tři skladby - (Some) Girls Are For Lovin´, Be Bop a Lula, She´s a Best Of Prey a šlapou jim jak mají. Dobře se poslouchají a hlavně jim nechybí švih, což si tenhle styl potřebuje. Nemám jim co vytknout - skvělá bassa (bravo Vikku), parádní bicí i kytara a zpěv, který vše ještě vyzdvihuje (super jsou i back vokály). Temnější s přehledem zahraný punk/rock´n´roll, záhrobní atmosféra, láska k Danzig, Misfits, lebkám … to jsou Phantoms On Fire. Flaming Cocks jsou zcela jiní než jsem očekával - více punkovější a méně rock´a´billy. Klasický kontrabas jim ale rock´a´billy nádech udržuje. I´m Alivem So Cool, White Trash, to jsou jejich tři pecky. Oproti POF znějí optimističtěji (místy až cítím veselou atmosféru Misfits „American Psycho“ ), s méně horror příchutí. Mám z nich fajn dojem a baví mně! Super, že se kapely a lidi kolem nich se rozhodli vydat společnou nahrávku na nosiči, který jejich stylu opravdu sluší. Těchto šest skladeb dělá v mých očích z obou kapel špičky punk/rock´a´rollové scény u nás, ale to jejich fans určitě ví mnohem lépe. Škoda jen, že obal postrádá texty! Nezbývá než doporučit i jako hudební kulisu při četbě knížky Lydia Lunch „Paradoxia“. (S)

Phantoms On Fire