7“EP (Tchichimania Records)
Láska k rock´n ´rollu, Elvisovi, punk a přátelství, to asi byli hybné motory pro vznik společné nahrávky Phantoms On Fire a Flaming Cocks. Registruji obě kapely i informaci o tomto singlu, ale výrazněji jsem se s nimi nesetkal (snad jen s Phantoms jsem několikrát viděl živě). Bez očekávání i předsudků jsem si desku pustil a dá se říct, že moje první setkání s prací kapel bylo milým překvapením. Hrají styl co neposlouchám, přesto se jim povedlo mně udržet ve střehu, pobrukovat si a zatáhnout mně do jejich podání „Šakalých let“. Rock´n´roll je z desky cítit již prvního pohledu (obal se mi nelíbí, ale stylovost asi musí být). Phantoms On Fire mají na své straně tři skladby - (Some) Girls Are For Lovin´, Be Bop a Lula, She´s a Best Of Prey a šlapou jim jak mají. Dobře se poslouchají a hlavně jim nechybí švih, což si tenhle styl potřebuje. Nemám jim co vytknout - skvělá bassa (bravo Vikku), parádní bicí i kytara a zpěv, který vše ještě vyzdvihuje (super jsou i back vokály). Temnější s přehledem zahraný punk/rock´n´roll, záhrobní atmosféra, láska k Danzig, Misfits, lebkám … to jsou Phantoms On Fire. Flaming Cocks jsou zcela jiní než jsem očekával - více punkovější a méně rock´a´billy. Klasický kontrabas jim ale rock´a´billy nádech udržuje. I´m Alivem So Cool, White Trash, to jsou jejich tři pecky. Oproti POF znějí optimističtěji (místy až cítím veselou atmosféru Misfits „American Psycho“ ), s méně horror příchutí. Mám z nich fajn dojem a baví mně! Super, že se kapely a lidi kolem nich se rozhodli vydat společnou nahrávku na nosiči, který jejich stylu opravdu sluší. Těchto šest skladeb dělá v mých očích z obou kapel špičky punk/rock´a´rollové scény u nás, ale to jejich fans určitě ví mnohem lépe. Škoda jen, že obal postrádá texty! Nezbývá než doporučit i jako hudební kulisu při četbě knížky Lydia Lunch „Paradoxia“. (S)
Phantoms On Fire
Žádné komentáře:
Okomentovat