Godot Youth přicházejí po několika letech od svého prvního
dema s debutním EP pojmenovaným
"Prostředí". Je prvním vinylem kapely a vyšel za spolupráce Godot Youth, Ultima Ratio a Noise Mafia na 7“EP. Právě tenhle povedený kus vinylu byl impulzem pro krátké emailové povídání o kapele, desce atd. …
Otázky: Samuel, odpovědi: Kocour a Prochy.
Ahoj, zdravím Vás z lesů nedaleko Olomouce! Jirza mi nabídl možnost napsat recenzi na Vaše nové EP a jsem rád, že máte chuť pustit se i do krátkého rozhovoru. Povězte něco o kapele, aktuálním EP, máte možnost se představit …
P: Zdar, mě říkají Prochy, v GY hraju na kytaru a nosím většinu riffů. Kocour se představí sám, ale kromě nás dvou GY tvoří ještě Markéta (vokál), Pája (basa) a Vojta (škopky). Já jsem rád, že se nám tohle EP podařilo vydat i když asi v tu nejdebilnější dobu, vzhledem ke koronaviru a s tím spojenými omezeními, ale to se snad brzy zlepší. Obzvlášť jsem rád, že se na EP nic neposralo, protože například mix a master jsem dělal já. Obecně s výsledkem jsem dost spokojený, ale vůbec to nebylo zadarmo. Taky jsem dost rád, že jsme konečně dobře nahráli vál Prostředí který hrajem už od prvního koncertu, což bylo ze začátku roku 2015 nahoře na Yachtu, kde jsme otvírali tehdejší ročník akce Víc než hudba, víc než móda. Od té doby sestava seznala několika změn, obzvlášť na prokletém postu basáka/čky, kde se (svévolně!) vyměnilo za těch 5 let 5 lidí. Slýchávám, že teď máme dobrou sestavu (což mi taky přijde), tak doufám, že vydrží!
K: Ahoj Honzo, tady Kocour. Lehce doplním Prochyho. V kapele zastávám druhý zpěv. Já jsem z působení v GY opravdu nadšený, protože ač má předchozí kapela Rapsöd byla se svým pojetím thrash/punku pro mě skvělá zkušenost (parádní lidi, na které nedám dopustit, super akce, pár docela povedených válů atd.), tak v Godot Youth konečně hraji opravdu to, co jsem chtěl vždycky hrát a k čemu jsem tíhnul. Tedy nasraný HC/punk. Vždycky jsem chtěl mít v kapele mužsko / ženský zpěv a i to se mi v GY splnilo. Trochu mě mrzí, že jsme stihli s GY za 5 let existence složit a nazkoušet materiál jenom na demo a jednu 7EP. Těch 7 songů na Prostředí jsme skládali a pilovali 3 roky, což se může jevit, jako že jsme neskuteční lenoši, ale jinak to přes personální kolotoče nešlo. Ohledně změn na postu basy jenom doplním, že si občas říkám, jestli to není náhodou mnou, jelikož i v Rapsöd jsem hrál se 4 basáky (čkami) a nyní v GY s 5. Hold basáci asi bývají více přelétaví než ostatní posty v kapele. Velkou radost nám dělá Vojtík, jelikož jeho začátky byly po Keydovi logicky těžké, ale zhostil se toho skvěle a hlavně songy, do kterých už si skládal škopky sám, zní perfektně. Pevně doufám, že se sestava GY nyní stabilizovala a užijeme si ještě spoustu srandy. Za sebe musím říct, že jsme se konečně opravdu sehráli a ač na každým koncertě něco posereš (dokonalé vystoupení neexistuje), tak posledních 5-7 akcí bylo z naší strany relativně suverénních.
Líbí se mi název Vaší kapely. Jak vznikl, co má vyjadřovat a kam sami sebe „stylově“ řadíte?
P: Název jsem vymyslel já, když jsme na začátku kapely vybírali název a v demokratické soutěži nám ze všech návrhů vyhovoval nejvíce. Je to reference na známé absurdní drama Čekání na Godota od Samuela Becketta a taky nemá mít jednoznačný význam. Poukazuje na subjektivitu a absurdnost života a světa ve kterém žijeme (stárneme), i na čekání, až někdo něco pro nás udělá, na správnou chvíli, když na čem opravdu záleží je kdo co dělá, ne kdo má pravdu.
Stylově bych nás strčil do široké škatulky DIY hardcore/punku, ale hlavně cením když lidi píšou ten název správně, protože už několik lidí to dokázalo zprznit haha.
Jak by jste svými slovy představili sebe a ostatní členy kapely?
K: Tak jelikož se Prochy vyhnul trošku bulvární otázce, tak na ni odpovím já. Jsem Ondra (skoro všichni kamarádi/dky mi ale říkají Kocour a myslím si, že spousty lidí ze "scény" mě vlastně ani pod mým civilním jménem nezná), věkem pohybujícím se mezi 30-40 lety. Vlastně celou svou "kariéru" jsem držel v ruce jen mikrofón nebo pivo. Prošel jsem si dvěma kapelami, a to Rapsöd a Godot Youth. Mimo pódia a zaplivané pajzly se živím jako projektant ve stavebnictví, což je občas docela nevděčná práce. Mraky zodpovědnosti, stresů, ale většinou nic moc výdělek. Kytarista Prochy je rožnovák odkojený na prsech Vrahu a v mládí i do dění kolem tohoto legendárního místa zapojený. Vtipné je, že Ctíb ho učil na základní škole hudební výchově... jablko se moc daleko od punku neodkutálelo. Prochy hraje ještě v relativně mladé brněnské PV brusce jménem Orbán na basu a na pivo si vydělává jako IT specialista. Vojtík je jediný v kapele ženatý se závazky a s dítětem . Prošel si na bicí nějakými indie kapelami a dost čumím, jak se zhostil bubnování v punk/hc kapele. Vojtík v civilním životě dělá co ho zrovna baví nebo co se namane, aktuálně ve slévárně. Pája u nás mastí na baskytaru a prošla si před GY moravskými kapelami jako Dispiräte, Bad Age atd. Když už jsme u toho bulvárku, tak bez povzbuzení vínečkem pro zahnání trémy na podium nevyleze . Pája se aktuálně živí jako fakturantka. Posledním členem je Markéta, která společně se mnou svírá v ruce mikrofón. V době studia v Olomouci zpívala v místní kapele Moriarty. Markéta je jednou z nejlepších veganských kuchařek v Brně, kdy lidi bez nadsázky čekali fronty před Die Küche, aby mohli ochutnat něco z jejího kulinářského umění. Každopádně mám pocit, že jsme si lidsky dost sedli a je to momentálně fajn. Tak... doufám, že jsem někoho z kamarádů z kapely nenaštval a nedostanu na nejbližší zkoušce po hubě!
Předpokládám, že jste lokalizovaný v Brně. Jak to tam aktuálně vypadá s hardcore / punkem?
P: V Brně je to dlouhodobě dobrý, akorát teď se nic neděje kvůli koronaviru, což snad už brzo pomine. Jsou tu super nové kapely jako např. Hever, pár co zatím ještě jen zkouší, složené ze známých tváří i nových, kámošů co nikdy pořádně nehráli. Nový je i projekt Orban, kde držím basu a hrajem takový powerviolence pro chudý (bude split EP s Carl Gut (RIP)). Už tu každá druhá kapela nehraje crust což je taky super hehe. Jsou tu pořád dobrý místa na hraní a pro lidi kdo ještě mají čas tuna aktivit jako např. Food Not Bombs. Hlavně bych vyzdvihnul Sibiř (biosibir.cz), která doufám dlouho vydrží protože z míst v Brně má nejvíc atmosféru opravdového DIY místa s přesahem, které tě nabíjí energií.
K: Doplním Prochyho a musím jeho slova jen potvrdit. Brno je aktuálně, co se týče hc/punku, opravdu docela živé místo. Vedle zavedených prostorů jako je legendární Yacht a Vegalité fungují už nějaký čas Bajkazyl, Kabinet Můz (kde se o punkovou produkci starají Slovča s Jirzou a provozují zde i obchod s deskami pod názvem Kabinet Records) a další jiné. Nezávislé doupě Sibiř je kapitola sama o sobě. Prostor, o který Martin Koubek v Brně dlouho bojoval až ho nakonec získal. Místo fungující čistě na dobrovolnické bázi a s velice různorodým programem, které má neuvěřitelné kouzlo DIY. Rozhodně stojí za navštívení. Z kupy kapel bych chtěl vypíchnout dvě a to Brünner Todesmarsh, kteří mají neskutečně našlápnuto. Kopanec do xichtu s nezaměnitelným Miruusovým vokálem. Druhá kapela Lži už bohužel nefunguje. Hráli vynikající spratkovský primitivní punk jaký v Brně nehrál hrozně dlouhou dobu. Doporučuji sehnat si jejich kazetové demo.
Další dvě otázky budou obecnější, již jsem je i položil předchozích rozhovorech. Jak vidíte Vy osobně hardcore punk v roce 2020?
P: Podle mě je to s hardcore/punkem pořád stejné, a to není na škodu. I když jsou lokální i větší "období sucha", jak co se týče organizování koncertů, tak fungování a zakládání kapel, tak nadšenecké jádro pořád je a bude. Zhruba před rokem jsem měl pocit, že to jde všechno z kopce, scéna umírá, ale co jsem se bavil s různými lidmi, tak to tak neviděli. Lidi mají žízeň po hc/punku různě a někdy je hold sucho. Každý si dělá, co sám uzná za vhodné a tak to má být. Co se týče koronaviru a možnosti, že mezinárodní turné se vůbec konat nebudou, tak bych to neviděl tragicky, třeba to dá příležitost víc vidět kapely z různých koutů republiky.
K: No, zajímavá otázka. Já osobně se o hardcore/punk v roce 2020 nebojím. Je pravda, že není vidět tolik nových kapel jako dřív, ale přece jenom nějaké vznikají. Ač je většinou zakládají stále ti samí lidé, kterým je 30/40+. Nová, zapálená a rebelující krev by nebyla od věci, ale dokud bude na co poukazovat v textech, bude hardcore punk na živu. Na druhou stranu mám radost z každého mladého člověka, kterému je kolem 20 a není pro něj hc/punk jen hudba, u které vydrží chvilku. Navíc není nikde dané, že se z konzumenta hudby nestane člověk aktivní pro scénu, ať už hraním v kapele, pořádáním koncertů nebo aktivismu v lidsko/zvířeco právních otázkách atd. Časy 90-tek, na které spousty pamětníků s nostalgií vzpomíná už se pravděpodobně nevrátí (myslím, že i ty jsi pamětníkem že?), kdy hc/punk byl defakto synonymem aktivismu a aktivity kolem kapel měly větší přesah. Nicméně spousty zvířecích/lidsko právních aktivit převzaly neziskové organizace, které se je snaží dostat mezi širší spektrum lidí a ti nějakým způsobem pozitivně reagují. Dříve na ně poukazovali hlavně punkáči. Řešit fašizmus už není jen dominantou hc/punku, ale hlavně mladí lidé už k tomuto tématu nejsou úplně neteční a lhostejní.
Co když Vám položím otázku - jsi víc muzikant nebo punk?
P: Hehe, tak to určitě punk. Zaprvé nějak moc dobře nehraju, nechodil jsem na to do školy. Hlavní je pro mě umět zahrát to co chci hrát, jak chci hrát, a to nejsou nějaké extra složité věci. Zadruhé bych se nechtěl hraním živit, což je podle mě velkou části definice muzikanta. Hudba a svět kolem ní ("scéna") má na mě velký vliv osobně, psychologicky, a nechtěl bych, aby můj vztah k ní byl ovlivňován penězi, podobně jak jsou ovlivněni různí lidé, jejichž prosperita závisí na ignoraci některých faktů, nebo naopak šíření ideí, kterým sami nevěří.
K: Rozhodně punk! Neumím pořádně na nic hrát, neumím zpívat, a přesto si mohu zahrát před lidmi na koncertě a dostal jsem se kapelou na dost míst v Evropě. To se ti v rámci Popu nepovede. Jsem neskutečně rád, že jsem prozřel a dostal se od "krocano" punku, kde jedinými důležitými věcmi byly pivo a bordel, ke kritičtějšímu/přemýšlivějšímu punku. Díky tomu jsem se stal ambicióznějším na poli zpěvu/řevu a začal trošku více řešit frázování a vůbec koncept zpěvu v písních. V Rapsöd jsem zpíval sám, tam to bylo jen o mě, ale v GY máme zpěvy dva a dost mě baví přemýšlet o tom, jak dva hlasy poskládat, aby to nebyla klasická opakovačka.
Vrátím se k Vašemu aktuálnímu EP. Jak vznikla grafika a pod jakými labely vyšlo? Je pro Vás grafika desek důležitá? Stejně tak, je pro Vás i důležité, kde nahrávky vycházejí?
K: Deska byla vydána pod hlavičkami Noise Mafia (což je takový Obstíkův fetiš, kdy desky nenabízí, ale rád by je případně měnil s kámoši či si je hýčkal na prsou...ultra kamarádská pomoc), Ultima Ratio (Míra by se určitě rád desek zbavil) a v kapelní režii (chtěli jsme mít kusy do merche). Náklad byl od počátku řešen půl na půl kapela a labely. Grafika určitě důležitá je, i kdy obecně minimálně pro mě ne, tak jako zaznamenaná hudba. Na druhou stranu jsme přece jenom vydali fyzický nosič, tudíž jsme se snažili věnovat i nemalou část času grafické podobě. Produkt nabízíš jako celek a tak by to mělo i vypadat. Od začátku jsme se shodli, že titulní motiv bychom chtěli otisknout pomocí linorytu. Nápad na motiv titulní strany je můj, který skvěle zpracovala a do lina vyryla Markéty kamarádka Lucka. Vnitřňáky tvořila Markéta a nemalou část sázení a barevných úprav splácala moje sestra s grafickými zkušenostmi. Vlastě už logo kapely tvořila, dle mého návrhu, sestra Danča (dvorní grafik haha). Grafika byla obecně dost kolektivní práce.
Úplně nevím, co je myšleno otázkou, kde nahrávky vycházejí? Vzhledem k tomu, že nahrávka vyšla se zapojením relativně úzkého počtu subjektů (viz výše), tak já jsem s tímto spokojen. Mimo kapely, jsou oba přispěvatelé dlouholetí kamarádi, kterých si velmi vážíme a snad jim desky dlouho nezůstanou ležet v distrech :).
Grafika, další otázku bych rád věnoval textům. Jsou pro Tebe důležité? Jak Vaše texty vznikají? Snažíš se do nich dostat nějaké poselstvím vymezení …? Co posluchač na Vašem singlu dostane?
K: Texty jsou pro mě osobně stejně důležité jako hudba. Myslím si, že takto to vnímá i zbytek kapely. Obecně jsou texty nedílnou součástí songů jako celku. V punku to platí dvojnásob, kdy vedle šokující hudby je to o vyřvání frustrací v textech a poukázání na témata, které mohou posluchače přimět k zamyšlení. Aby mě kapela oslovila, tak se potřebuji nějakým způsobem ztotožnit i s tématy o kterých zpívá. Texty HC/punkových a anarcho/punkových kapel mě pomohly utvořit životní hodnoty, kterých se držím dosud. Jeden příklad za všechny, jak důležité jsou texty v hudbě, jsou třeba kapely Gagarin a Kultra. Hudebně skvělé dnb/elektro/punk kapely, ale jejich sakra naléhavé a skvěle napsané texty celou produkci povznáší na úplně jinou úroveň.
Mám zkušenosti, jak s psaním textů do šuplíku, kdy jsem se je poté snažil napasovat na hudbu, tak s psaním textů do hotové hudby. Za sebe musím říci, že preferuji psát texty do hudby (alespoň kytara a bicí), kdy mohu s frázováním a naléhavostí projevu pracovat v symbióze s náladou hudby. Jsem opravdu rád, že texty jsme v GY psali/píšeme ve více lidech. Bývalý bubeník Keyda složil pár textů a upřímně text Clonazepam byl opravdu schopný tak autenticky a s takovou syrovostí napsat jenom on. Navíc se už do textování zapojuje i Markéta, což je skvělé, jelikož každý z nás reflektuje trochu jiné prožitky, pohledy na věc i styl psaní textů a to dodává hudbě na rozmanitosti.
Témata textů, vždy vychází z momentálního mentálního rozpoložení, kdy texty vznikají. Někdy jsou osobnější, někdy globálnější ve smyslu určitých témat, které se mě dotýkají nebo mám potřebu je nějakým způsobem komentovat. Každopádně jsem nikdy neměl potřebu nějak přímo moralizovat, spíš se o nějaké téma kriticky otřít a zbytek nechat na posouzení a přemýšlení posluchačů.
Na singlu dostane posluchač to. co si zaslouží :). Jelikož se nám bohužel na obal nevešly komentáře k textům, tak si tu dovolím jeden napsat. V době, kdy probíhalo vyklizení pražské Kliniky, jsem reagoval textem Teď ne! Text, týkající se fenoménu squatingu, byl psán v mé frustraci nad tím, že místo s výrazným sociálně/kulturním přesahem bylo vyklizeno jenom z důvodu osobního vlastnictví a avizované potřeby objekt využívat státní institucí. Pohřbili tím místo, kde lidé čistě na dobrovolnické bázi provozovali koncerty, přednášky, výuky cizích jazyků a spoustu jiných aktivit. Výsledek je bohužel takový (jako u všech vyklizených objektů), že objekt vesele chátrá dál bez jakýchkoliv vyhlídek na změnu.
Váš singl je venku a je možné ho sehnat u Vás nebo Ultima Ratio. Jak je náročný Vás pozvat na koncert? Zároveň se s Vámi tímto rozloučím! Díky za odpovědi a máte prostor na cokoliv co Vás napadne nebo na co jsem se zapomněl zeptat …
P: Pozvat nás je jednoduché, stačí se nebát a napsat email hehe. Rádi zahrajem a stačí nám prachy na cestu, trochu vegan jídla, pití a když to není za rohem tak místo na nocleh. Díky za rozhovor! Díky všem co jsou nějak aktivní, kreativní, zejména i za hranicemi své rodiny a blízkých, všem co nejsou normální a jsou otevření nenormálním lidem a všem co se snaží si nelhat. Tak zdar a tipy na muziku z nedávna: Loose Nukes – Behind The Screen, Peace Talks – MMXVIII Tour Tape, Sordid Ship – Vague Digitale.
K: Já jenom doplním Prochyho. Singl seženete jak u nás, tak u Míry Kokavce na Ultima Ratio. Od nás spíše asi na koncertech u Míry klasicky poštou. Děkujeme Same za rozhovor a recenzi EP na Czechcore. Bylo to moc fajn a snad to nebude pro čtenáře moc velká nuda. Díky všem, kteří nám s deskou nějakým způsobem pomohli a všem, kteří nás občas pozvou na koncert. Živé hraní je totiž tou třešničkou pro kterou hrajeme.
email:
godotyouth@riseup.net
https://godotyouth.bandcamp.com/
Použité fotografie, archiv kapely - fotil Karel Vyskočil a Dreadlock Fíbí.
