Drag Me Pissed „La Guerre Des Sons“

10“LP (Greta Sound System Records)

„Severní vítr je krutý, počítej lásko má s tím“, ani nevím proč mně to napadlo. Snad proto, že jsem otevřel balíček s novou nahrávkou kapely Drag Me Pissed, kteří pocházejí z Mariánských Lázní a Karlových Varů. Skupina, o které jsem zatím neslyšel skoro nic, ale podle informací v jejich sestavě najdeš členy Universal Young Musicians nebo Eastern Star. Severním (severo-západním) vánkem jsem se vždycky nechal rád ovanout. Nikdy nebyl příliš drsný, ale vždycky měl specifickou pachuť tamních končin. Je radost vidět, že „sever“ je opět ve hře a s ním i tamní podoba „emo“ hardcore.

Drag Me Pissed jsou pro mě novinkou a styl, kterým vydávají svou novou nahrávku, je mi velice sympatický a rozhodně podobný tomu, jakým si desku vydali Esa z Lesa. Dva 10“ vinyly a oboje vydané „Do It Yourself“ stylem. Super! Mám rád, když každá oblast, země nebo město je něčím specifická a kapely Drag Me Pissed, Le Bain de Maid a Esa z lesa, si svůj specifický styl vytvářejí. Nevím jak moc je ovlivnili kapely jakými byli Amity, Ember, Short Time, ranní Albion nebo Ravelin 7, ale nad tím je zbytečné bádat. Možná je kdysi poslouchali, možná je to tam ve vzduchu. Podobnost najdeš se všemi jmenovanými a možná vzpomeneš i na kapely jako Grade nebo Yaphett Kotto. Ostatně, Drag Me Pissed se sami hlásají k odkazu "smrdutého chebského EMO – HC".

Od prvního pohledu je seznámení s Drag Me Pissed příjemné. Znáte to sami, většinou o dalších sympatiích rozhodnou první vteřiny. Pokud si kapela vydá nahrávku sama je to chválihodné a hned zpočátku dávám body navíc. Deska není odfláknutá, nosičem je vinyl, takže další body navíc. Již to by mi stačilo k tomu, aby mě informace zaujala. Pokud ještě zmíním, že obal je ručně dělaný, víš co - karton a sprej, potom jsem hořel nedočkavostí až uslyším první zvuky linoucí se z repro soustavy.

První tóny... hlavou mi bleskne vzpomínka na Ember „Seven Samurai“. Rychle se však rozplyne a jsem překvapenej dalším vývojem. Drag Me Pissed hrají perfektně zmáknutou emotivní muziku a jejich aparáty znějí skvěle, což je podle mě jejich silná stránka. Všechno drží parádně pohromadě a celek je velice zajímavý - melodický, dravý a nehraně emotivní. Dojem vyzdvihuje zvláštní melancholická nálada desky. Drag Me Pissed mají svůj ksicht a já z nich cítím starej hardcore ve středním (až pomalejším tempu), kterej je zahranej moderně (třeba jak to slyšíme od ENVY). Moderní pojetí, ale žádná chemie. Sekané pasáže, střídají svižnější nebo kytarové plochy, perfektní zpěvy – dvojzpěvy a občas na sebe upozorní bicmen dvojšlapkou. Dlouho jsem v našich končinách neslyšel tak dobrou nahrávku. Nemá cenu vybírat hitovku. „La Guerre Des Sons“ jsem poslechl několikrát a z kompatního celku postupně vylejzají jednotlivé melodie, které si uvědomíte při dalším poslechu. Pět skladeb je anglicky nazpívaných a jedna česky. Čeština nebo angličtina? Je to věc vkusu. Mě se líbí oboje.

Těší mě, že se objevují kapely jako Drag Me Pissed a neřídí se planým heslem „at war with EMO“. Ono totiž není EMO jako „EMO“ a v případě Drag Me Pissed se jde ke kořenům. Jsem zvědavý na to co přijde dál a těším se na živá vystoupení. Vzhled desky a nahrávka sama vypadají skvěle. Držím palce hoši! (S)

http://bandzone.cz/dragmepissed

GLOW KIT „4 Song EP“

7"EP (P.Trash Records)

Nikdy mě nějak extra nebavil garage punk. Postupem času jsem si k němu ale našel cestu a teď prožívám pocity adolescenta na prvním rande. Když poslouchám nahrávku, která má každým dnem vyjít na P.Trash Records, říkám si, čím jsou kapely jako Glow Kit zajímavé? Odpověď je jednoduchá jako punk sám - jsou prostě dobrý!!! Úplně vidím staré U.S.filmy a mladé výrostky oblečené v riflích a bílých tričkách. Stejně jako každý jiný styl má i garážová odnož punku své pilíře, ze kterých vychází. Jmenuju jména jako Ramones, The Clash, Buzzcoks, Wipers a určitě by se našli další, které položili základy pro styl, který je označovaný jako power pop punk nebo garage punk. Alespoň v Německu slaví návrat a hodně skvělých kapel je z Kanady. Těší mně, že i přes svou melodičnost se o těch kapelách dá říct, že jsou PUNK. Není čas na politické diskuze, Glow Kit jsou žhavý jako čerstvě upečená bábovka. Takže „one-two-frííí-foooour“ - jdeme na to.

Tihle dánští pardi hrají podle předepsané rovnice - jednoduché chytlavé rify, zabijácké melodie, punkový melodický vokál a refrény! Zvuk je čitelný, lehce nakřáplý, s patinou garáží a starých časů. Těžko bych odhadnul rok, kdy byl tenhle majstrštyk nahraný. Super! Miluju zvuk kytar, který je čistý a přesto zbustřený na hranici snesitelnosti. Dej dohromady Weston, Statues, Ramones, Buzzcoks, Jay Reatard, Regulations, rock'n'roll šmrnc The Hives, Travoltovo šarm, hitovost Beatles a do toho přidej klávesy. Zní divně, dost podobně jako u Sedatives. Na EP jsou čtyři extrémně chytlavý pecky, strana A je více pop a na B-straně přitvrdíme více k rock'n'rollu! Kroutí mi to nohy. Ne! Ne! Ne! Nejsem objektivní, jsem totálně polapený!

GlowKit nejsou vážný, ani prvoplánový – je to jiný. Určitě se nebudou líbit každýmu a vlastně o to tady ani nejde. Jejich muzika je recept na věčnou mladost a když si Glow Kit pustím do walkmana, je mi opravdu HEJ! Nemohu se dočkat až bude EP venku. Vychází se zinem „Corporate Rock Knockout“ číslo 1.. Kde ho u nás seženete? Nikde. Kdy tady bude tahle kapela hrát? Asi nikdy. Singl seženeš brzo u P.Trash Records. (S)

PS: V příštím roce by mělo na P.Trash vyjít jejich debutní LP.

http://www.myspace.com/glowkit
http://ptrashrecords.com

Fanzui Xiangfa / SS20 „split“

7“EP (W.I.F.A.G.E.N.A.)
Vždycky jsem obdivoval Wojczech a jejich četná exotická turné do míst, o kterých tady v Evropě jen občas slyšíme z televize. Je úžasné vidět, kam je možné s kapelou vyrazit hrát. Neříkám, že je to jednoduché nebo levné, ale obdivuji tu mravenčí práci na jejíž konci je třeba turné po Malajsii a tím se dostávám do bodu, ve kterém se cesty Wojczech a SS20 protínají. SS20 pocházejí stejně jako Wojczech z Německa a není to tak dávno, co se vrátili z turné po Číně a Koreji.

V záplavě desek, které skoro každým dnem vycházejí, je split EP Fanzui Xiangfa / SS20 téměř pozapomenutou novinkou. Vyšel v kooperaci mnoha labelů z celého světa (Čechy zastupuje Pope Ass Records). Singl propojuje nadšené lidi, dá se říct z celého světa a dvě kapely z různých míst zeměkoule. Spojení je to vcelku kuriózní, SS20 jsou z Německa a Fanzui Xiangfa z Číny. SS20 není jen název pro ruskou raketu, aktuálně je tak pojmenovaná i kapela (poznámka pod čarou – tuším, že název SS-20 měla původně i polská punková legenda Dezerter, která ho však změnila kvůli problémům s tehdejším režimem.). V SS20 se sešli členové IDIOT SAVANT (Ronny), TINY GHOSTS, THE 4 SIVITS (Rico) & ELOQUENT. Fanzui Xiangfa zaujmou hlavně místem lokalizace a tím je Čína. Ať přemýšlím jak chci, jinou kapelu z těchto končin světa neznám. S jejich složením to není tak jednoduché, jak by se mohlo zdát - dva členové jsou z Číny, dva z Ameriky a pokud k nim přidáte chlapíka ze Švédska (kytaristu známých DS13), potom máme dostatečně kuriózní sestavu, že?

SS20 propojují hardcore, punk, thrashové kytarové riffy a „murmuro“ zpěv. Celek pěkně drží pohromadě a působí na mně hodně sympaticky. Víš co, zní to jako když hardcore-punx poslouchají thrash a to nepřeslechnutelně ovlivňuje jejich tvorbu. Muziku doplňují kritické texty motající se kolem hardcore punku. Takzvaně kritika do vlastních řad, pohledem stárnoucích lidí, kteří ze „scény“ vzešli. Po demo nahrávce se jedná o první vinyl počin a já jsem se těším na další.

Fanzui Xiangfa mají s SS20 hodně společného. Nevím jak jsou staří, ale jejich muzika je plná energie a nadšení. Dýchnul na mě nepřeslechnutelný „youth styl“ odér jehož rytmika Tě nutí běhat kolečka a dělat podobné vylomeniny. Ani tady neunikneme thrashovým rifům, ovšem více ukrytým do „distortion“ celku. Zpěv je celkem čitelný, vytáhnutý nad hudbu a hodně mi připomíná zpěváky z „youth crew - circle pit“ kapel.

Estetické hledisko je vždycky důležité a singl zaujme velice pěkným obalem, kterému vévodí malovaná kresba. EP vychází s kupónem pro bezplatné stáhnutí celého singlu v mp3 formátu z internetu. Tohle je povedený kousek asfaltu, takže kšilty dozadu a jde se na to! (S)

http://wifagena.com
http://fx-ss20.wifagena.com

PS: Díky Ronnymu mám SS20 předem v oblibě. Jsou pro mě jistou vzpomínkou na Idiot Savant, kteří posádku nerozpustili, jen se věnují svým rodinám, pracím a životům. Nedávno mi Ronny psal, že dokončují novou nahrávku. Příznivci Idiot Savant mohou mít tedy dobrý pocit, že něco je ve vzduchu a je na co se těšit.

Radio Maquis "Resistance"

CD EP (Fight or flight/Fight for your mind/Beer records)

Pryč jsou časy, kdy turné jezdilo „stravitelné“ množství kapel. Radio Maquis jsou jednou z nespočetného seznamu těch, které projiždějí Evropu. Pocházejí z Francie a od začátku je mám jako nepopsaný list papíru. Od prvního seznámení jsem o nich nevěděl naprosto nic a zaujala mě jen jedna drobná věc - po hromadném emailu, kterým hledali české koncerty jsem jim odepsal, že pomoct s koncertem nemohu, ale kdyby je to zajímalo, pokusím se napsat o jejich muzice. Po čase mi opravdu přišel úhledně zabalený balíček a v něm CD a split Ep francouzskými parťáky Myciaa. Psát o kapele, ke které nemáte žádné osobní vazby je, i není, fajn. Můžete být objektivní, ale na druhou stranu chybí osobní poznatky, které často nasměrují a propojí. S Radio Maquis nemám spojeného naprosto nic, přesto úvodní pocit je celkem sympatický. Uvidíme.

Nevím jestli jsou regulérní skupinou – podle slov Radio Maquis by se spíš mělo jednat o projekt členů různých skupin, kteří mají podobný pohled na hudbu a politiku. Jsou hlasití a za pomoci Radio Maquis šíří společné poselství dál. Nevím jestli tady jsou souvislosti, ale za druhé světové války byli ve Francii odbojové jednotky Maquis, které bojovali proti nacismu.

Radio Maquis je propojení jedniček a nul (chápej elektroniky), hardcore, punku, ostrých kytarových riffů a nařvaného zvěvu. O tom všem je EP "Resistance". Celek působí hodně agresivním a moderním dojmem, až bych řekl někde mezi Arch Enemy / nu-metalem. Alespoň tak působí na mě. Jejich zvuk by se dal položit i někam mezi duet postarších sympaťáků Grrzzz a Atari Teenage Riot. V každém případě elektronický spodek vytváří až chrámovou atmosféru pouličního násilí. Podobné kapely neposlouchám, ale musím uznat, že Radio Maquis to šlape. Jsou výrazní a záleží jen na vkusu posluchačů, jak se s tím poperou.

Kapela má před sebou dva české koncerty 29.9 v pražském klubu Cross a 30.9. s CLOAK/DAGGER (USA) + PANACEA (PL) v Brněnském, Vegelité. (S)

PS: Abych nezapoměl, jedna písnička začíná podobně jako New Model Army, ale jen začíná :).

http://www.radiomaquis.fr

1. Contre Cartel
2. Enfant Guerrier
3. Le Cheval de Troie
4. La Sixième Extinction
5. Dessine moi un Canon
6. (R)évolution
7. Frères de la Côte
8. Maladolescenza
9. Biopiratage
10. Herocentrisme

Short Fuse/Chuck Damage „split“

7“EP (Hardware Records)

Na německém vydavatelství Hardware Records vychází jedna dobrá deska za druhou. Fakt, který myslím pár hardcore/punks již zaznamenalo. Nahrávky vydává s rozvahou a každý titul je poctivě udělaný a hudebně zajímavý. Naprosto čerstvou novinkou je split EP Short Fuse a Chuck Damage – dvou kapel z Münsteru a Dolomenu, oboje v Německu. Dvě kapely, které zastupují současnou podobu negativního hardcore punku, který z velké části proslavili Negative Approach.

Short Fuse nejsou žádnými nováčky. Vydávají desky, hrají koncerty - jdou stále kupředu. Zub času se však podepsal i na nich a z původní „demo“ sestavy nezůstal na kameni kámen, respektive jen zpěvák Seb. Zbytek kapely je nový, pokud nebudu počítat Matthiase, který by se při troše dobré vůle mohl za původního člena považovat. Short Fuse hrají hrubý hardcore ve stylu jmenovaných Negative Approach. Krátké, úderné skladby s hrubým zpěvem. Texty jsou, dá se říct, osobní zpovědi, plné odcizení a vnitřní prázdnoty. Ve finále jsou vlastně pozitivní - je z nich cítit vnitřní boj stárnoucího chlapíka, plného negativních pohledů na své okolí. Těm pocitům rozumím. Věci kolem Vás se mění a Vy jdete dál s heslem „co Tě nezabije, to Tě posilní“. Jste stejný a přesto jiný! Short Fuse strana, to jsou tři skladby z období, kdy nahráli desku „Burnout“, cca rok staré. Deska „Burnout“ (dnes již vyprodaná) je jejich nejhrubší materiál, skvělá po všech stránkách a její zvuk trhá koule. Podobně jsou na tom i tři pecky na singlu. Ani nedopijete kafe a přenosku gramofonu vracíte na první drážku. Short Fuse nebo Negative Approach? Já vím, pro koho bych hlasoval.

Chuck Damage jsou z německého Dolmenu a popisují se jako „drunken, out of control, anti-social hardcore/punk“. To se ani nemusí překládat, že? Styl hrají hodně podobný Short Fuse a kapely propojuje i kytarista Matthias. Loni jim na Hardware Records vyšlo debutní LP a aktuální split EP je třetím vinylovým zářezem. Opět čekej negativní hardcore punk s parádním punkovým odérem, švihem a energií. Smíchej Dropdead, Agnostic Front, 86 Mentality a jsou venku Chuck Damage. Na své straně mají tři úderné a chytlavé pecky. Super!

Závěr je jednoznačný – nikdo neprohrál ani nevyhrál, je to 1:1. Obě kapely v sobě mají sílu! Nahrávka je ze studiu Rec-O-Rob z Münsteru (www.myspace.com/recrob), kde již vznikla spousta parádních nahrávek - od Short Fuse, SS20, The Now Denial … atd. (S)

http://www.hardware-records.com

Hombre Malo „The Ecstasy Of Devastation“

CD-R (DIY) / LP (SM Musik)

Mám rád, jak do sebe věci zapadají. Kdysi dávno jsem několikrát viděl francouzskou kapelu Sons Of Saturn. Hombre Malo to je norsko-francouzskej projekt, ve kterém hraje Boris ze S.O.S. (+ členové Iktus, Sons Of Saturn a La Casa Fantom). Znějí podobně zajímavě jako Sons Of Saturn a jejich demo nahrávka je od prvního pohledu sympatická. Padne Ti do oka hlavně v případě, že máš rád ručně dělané obaly (bavím se o demo CD-R). Hudebně hrají Hobre Malo zvláštně temný noise rock s dunivou bassovou linkou, která nás elegantně provází téměř všemi skladbami – je skvělá! Celkově velice dobře propojují rock, post rock, heavy rock, sludge, stoner … už si děláte obrázek? Písničky jsou dlouhé, táhlé a členité. Často se v nich mění tempo, takže uši nejsou ukolíbaný a posluchač je ve střehu. Stoupáme, klesáme a zase stoupáme. Zaujme zpěv - zpěvák zvládá řvát i zpívat. Hombre Malo jsou velice solidní mix noise rocku s odérem Amandy Woodward, Daitro … atd … . Navíc - mají špinavej zvuk a ten k punk hardcore patří, celek to jen vyzdvihuje! Kapela myslím projela v nedávné době, na jednom ze svých tour, přes Čechy. „The Ecstasy Of Devastation“ vyšlo původně na D.I.Y. udělaném CD-R. Jak jsem demo slyšel, říkal jsem si, že tohle by zasloužilo vinyl. Časem jsem zapomněl a přestal to nějak sledovat. Po pár měsících jsem při výměně desek na „The Ecstasy Of Devastation“ 12“LP opravdu narazil. Ani se tomu nedivím a mám radost! Vyšel za spolupráce In My Heart Empire Records, SM Musik a Iskremboden v roce 2009. Na SM Musik je venku i split Hombre Malo / Jack & the bearded fishermen (zajímavý rock / post punk, Besancon/Francie). Těším se na další počin a snad je někdy uvidím živě! V hlavě mi z každé desky něco zůstane - Hombre Malo se zapsali částí textu k jedné skladbě „...but questions live forever!“ (S)

PS: členové Hombre Malo hrají také v kapele OKKULTOKRATI - norském špinavém black metal punk rocku.

http://www.myspace.com/hombremalooslo
http://sm-musik.de

strana A
1. armour
2. towers fall at night
strana B
1. raolling truck
2. reilly's armies

QUATTRO STAGIONI „s/t“

LP (625/R.S.R.)

Pokud by mělo platit heslo „inteligent zvládá chaos“, hoši z Quattro Stagioni by mohli vyučovat na univerzitách hodiny fatscore/power violence. Jejich čerstvou novinkou je dlouho očekávaná velká deska, která je LP debutem a bohužel i posmrtnou vzpomínkou (1998-2008). Tvorba Quattro Stagioni má podobně jako „Pán prstenů“ tři dějství – 1. „s/t EP (625), 2. Quattro Stagioni/Iron Lung 5“EP (Crucificados Pelo Sistema) a 3. aktuálním „s/t“ LP, kterým se kruh uzavírá. O existenci nahrávky jsem zaslechl před pár lety a jak už to tak bývá, světlo světa spatřila s jistým časovým odstupem. „Demo session“ kolovalo po německých „fast“ fanoušcích podobně jako informace, že Quattro Stagioni zlenivěli a již jen doma kouří trávu. V každém případě deska je konečně venku na 12“LP a vyšla za spolupráce 625 Thrashcore (USA) a R.S.R. (Německo). U nás ji seženeš u prvotřídního domácího dodavatele fast muziky – Psychocontrol.

Quattro Stagioni byli „erste klasse“ fastcore s vlivy power violence, grindcore a hrubého hardcore (nepřátelé „ema“ odpustí, snad i jistou dávku emo-violence). Jejich podání se mi líbí pro svou pestrost i extrémní podání. Hardcore o kterém mluvím je ultra rychlý, proložený „mosh pasážemi“, vykřiky a hardcore vsuvkami. Sečteno a podtrženo - FAST jak má být, přesto členitý a barvitý. Nejvíc se zviditelňuje bubeník a zpěvák. „Ječák“ vokalisty KOCHa je úžasnej! Klobouk dolů! Bubeník vypadá na mladého houslistu, ale škopky drtí jako život. Uf! Může se ohradit, jestli vůbec může být v téhle muzice pestrost? Buďte si jistí – může! Možná i díky tomu, že dva členové Quattro Stagioni hráli v německých Danse Macabre (bohužel jsou již také kaputt). Danse Macabre hráli power violence, screamo – v jejich případě jsem z nich cítil více „emo“, oproti Q.S., který jsou více „grind“ (to ber s nadhledem, ok?). A hlavně, jak se říká „cvičené ucho najde melodii všude“!

Quattro Stagiony do Čech před lety „dotáhnul“ Filip Fuchs (díky) a společně se See You In Hell u nás odehráli několik koncertů. Osobně mám na jejich vystoupení na písecké Palubě (R.I.P.) fajn vzpomínky. Byla to doba, kdy u nich bassu drtil pivní ďábel Clausi (je na 5“ s Iron Lung). Myslím, že krátce po českém turné kapelu opustil a přestěhoval se do jiného města (hrál pak, tuším, v kapele John Deere). Posila přišla z již zmiňovaných Danse Macabre a nová sestava vydržela až posledních dní. Díky LP jsem si vzpomněl i na Palubu – koncert byl tehdy čistá smrt!!! Osobně si myslím, že na Quattro Stagiony se projevila i změna sestavy a oproti EP a 5“ z nich cítím silnější vliv „uvřískaného“ emo-violence, což osobně hodnotím jednoznačně kladně. Prostě a jednoduše - debutní EP byl oproti LP větší „rubanice". Neboj LP je stále velice solidní FAST jízda, kterou zaručeně musí milovat i Broňa „Fastcorista“.

Jak popsat jejich styl? Jako perfektně ozvučenou cirkulárku napojenou na metronom - zaznamenanou v okamžiku, kdy se obsluze „seklo“ polénko a má čerstvě ufiknutý prst? Nebo jako mix fastcore/hrubého hardcore/grindu a power violence? V každém případě tempo Quattro Stagiony je šílené a stačí mu jen málokdo. Do notového sešitu by jejich muziku nezapsal ani Adam Bernau.

Velice povedený je i obal. Zajímal by mě autor, tato informace bohužel v obalu uvedená není. Jedno tričko pro Quattro Stagiony, dělal německý návrhář Stefan Weyer a mohu se jen domnívat jestli to je jeho práce. Možná znáte některé jeho obaly pro RESURRECTIONISTS nebo DANSE MACABRE. Velice dobré práce.

Rest In Peace! Tahle kapitola dějin evropského fastcore byla skvělá. (S)

http://www.quattro-stagioni.de/ (hoši mají smysl pro humor)

Tracklist:
1. 45 RPM
2. Always Ask - Never Question
3. Burnout Syndrome
4. Hey What's Up You Fucker?!
5. Escape
6. Hoffi Plus 3
7. Harmlosigkeit Einer Abstrakten Kategorie
8. Level 6
9. Bildungsluckensystem
10. Klugscheisserelite
11. Who I am!?
12. The Brains Other Supplier (je i na debutním EP)