DALE COOPER QUARTET & THE DICTAPHONES je francouzská experimentální kapela, která ve své tvorbě propojuje experimentátorství, jazz a velký důraz klade na osobitý přístup, i improvizaci. Ano, budeme se vznášet nad krajinou, dojde na hudební plochy, neotřelé zvuky a nekonvenční přístup. Deska „METAMANOIR“ vyšla v roce 2011 na německém labelu Denovali Records a na albu se setkává několik muzikantů, kteří vytváří ojedinělý celek. Výsledek je hodně silný a slyšíme mnoho netradičních zvuků a nástrojů. Spojení klasického jazzu se současnou elektronikou a naopak. Výrazné tóny bez snahy zalíbit se, to jsou DALE COOPER QUARTET & THE DICTAPHONES. Nechají nám nahlédnout do našich duší.
Kvartet hudebníků kombinuje širokou škálu hudebních stylů a zvuků, který propojuje elektroniku, myslím různé samply, střihy, s kytarou, saxofonem a trubkou. Naléhavé zvuky z prázdna. Nesou se na nosných vlnách mlhy nad krajinou a střídavě se zjevují jasné obrysy jazzu. Jednou jsou výraznější a podruhé postupně ustupují do pozadí, aby se opět vrátily. Alfou i omegou začátku desky je atmosférické bloumání. Jazzovou linku vnímám jako svého průvodce, je krásná. Koncem druhé písničky se vynoří další výrazné vlivy, dva hlasy – mužský a ženský. Právě ten ženský se stane jakousi mantrou, vznášející se nad zamlženou krajinou. Krystalicky čistou, nadčasovou a bez emocí. V těchto bodech končí první strana alba.
Tápáním začínáme i na B-stranu. Tóny mají svůj tep, vnitřní metronom. Kolem prstu si mně omotávají pomalu a mlha je stále hodně hustá. Jdeme kupředu, do bažiny se noříme stále víc. Krok za krokem postupuji, nevidím start ani cíl. Jdu. Právě v těchto místech se vrací mužský hlas. Vše působí jako náznaky, jako by se to jen zjevovalo a já bych se měl přiklonit na stranu dobra nebo zla. Hlasy znějí, našeptávají. Mám chuť jít dál? Není cesty zpátky, stejně jako v životě. Vrací se i jazzová linka, která jako by dávala tušit, že má cesta má svůj cíl, který přijde. Ještě ale není správný čas. Zde končí druhá strana.
Třetí strana začíná v místech, kdy jako bych cítil záblesky slunce. Pomyslný břeh se blíží. Noc ztrácí svou moc a ze snu se stane běžný den. Střih. Najednou slyším hlasy, které zní, jako kdybych si pustil zprávy v rádiu. Střih. Vše se najednou vrací, obloha se zatahuje. Své myšlenky musíš zhodnotit, přesypat přes síto. Musíš se očistit, závěrečná mantra přichází. Je to stále sen? Střih. Z mlhy přichází hlasy, znějí jako sbor jeptišek, ve starém chámu. Elektronické smyčky kvílí a já naprosto nevím, co přijde. Střih. Štěká někde pes? Někoho zabíjejí? Konec. Deska se stále točí a jehla nevyskakuje. Najednou někdo sýpe, dusí se. Nejsou to pěkné zvuky.
Poslední strany začíná. Nehraje nic, ale jako bych cítil „tlak“. Něco mně svírá. Probouzím se? Chrámový sbor přichází opět na scénu. Ležím na louce a mlha je pryč. Slunce vychází a opět přichází mužský hlas, jako by byl hlasem nového dne. Mizí. Přichází kombinace hlasů, během několik vteřin si projdeš vším znova. Crrrrrr … Konvice cvakne. Voní kafe. Vracím se do reality.
Tohle je deska, kterou můžeš poslouchat jednou, dvakrát, stokrát a stále z ní na tebe budou přeskakovat impulzy. Má svůj rytmus, svůj běh času, moje rozpoložení není podstatné. To já jsem ten, který se díky tónům uvolňuje. Ano, deska působí jako balzám na duši. Přesto nemění nic, jen mi nabízí klid a prostor pro přemýšlení. Všechno je jen na mně a opět platí - jako v životě. Hudba to není positivní, ale ani negativní, je hlasem volnosti a má své charisma. Zní, jako cesta k sobě samému. Nic neztratíš, můžeš jen získat ... (S)
Seznam skladeb:
1- UNE PETIT CELLIER 5:24
2- EUX EXQUIS ACROSTOLE 11:15
3- MA INSAISISSABLE ABRI 5:37
4- SA PRODIGIEUX HERMITAGE 0:36
5- LE IMPLACABLE GENTILHOMMI�RE 7:45
6- ELLE AGR�ABLE RENDEZ-VOUS DE CHASSE 5:35
7- MON TRAGIQUE CHARTREUSE 12:54
8- LA TERRIBLE PALAIS 5:59
9- IL M�LODIEUX MANOIR 5:07
http://www.youtube.com/watch?v=C39IgZictrU
Žádné komentáře:
Okomentovat