úterý 17. května 2011

KOMATOZ „Two Hands“


LP (Papagájův Hlasatel Records)

KOMATOZ hrají crusty/thrashing/metal/punk s nálepkou „СДЕЛАНО В СССР“. Pocházejí ze St.Petersburgu a společně s Distress je mám zařazené jako známější představitele ruského punku, zajisté i díky jejich neúnavnému koncertování. Příliš kapel z východu se ke mně nedostane a abych řekl pravdu, vlastně je ani moc nevyhledávám. Letošní rok je skoro v polovině a pozdravy z východu - ruských končin, byly zatím jen dva - první z nich byl nehudební, knížka „Russian Tattoo“ o kérkách z ruských kriminálů a teď díky Papagájovo Hlasateli i hudební, kterým jsou Komatoz. Jejich nová deska vychází v kooperaci mnoha labelů a jedním z českých je právě Papagájův Hlasatel Records. Vyšla nedávno i na vinylu a jmenuje se „Two Hands“.

Nějak extra neujíždím na crusty (metalickém) punku, ale o to naprosto nejde. Komatoz jsem viděl před cca 2-3 lety živě v píseckém klubu PÍ a celkem mě jejich vystoupení bavilo. Koncert měl energii a rozhodně již tehdy, tahle sympatická parta inklinovala k metalovější podobě crust/punku. Hlavně u kytaristy a jeho „thrashing“ riffů to bylo nepřeslechnutelné. Z doslechu vím, že u Komatoz proběhl jistý posun v jejich stylu, takže tábor fanoušků se nejspíš rozdělí na dva proudy. To lze předpokládat, pokud kapela změní styl. Neboj nebudu nic řešit, já se nekloním nikam a popíšu jen pocity, které ve mě nová deska „Two Hands“ vyvolala. Tihle východoevropští punx jsou na ní více metal než punk, o tom žádná a ptáte se jestli je to dobře nebo špatně? To je otázka na kterou si musíš odpovědět sám. Osobně řeknu jen tohle - hlavně že to kluky baví jako kapelu, ale mně rozhodně víc seděla jejich výraznější punková podoba. Nechci tím jejich práci nějak shodit, „thrash“ v podání špiček ledovce, myslím Municipal Waste, chytne za koule a tenhle moment bohužel Komatoz chybí, což je škoda.

Přesto nejde říct, že by „Two Hands“ bylo nějak odfláknuté album, je poctivě udělané, s dobrým zvukem, pěkným obalem od Steva z VISIONS OF WAR … jen mi tam něco chybí. Že by trochu energie nebo silnější, hitovější, náboj? Na můj vkus je až moc výrazná kytara a zpěvák zase až moc utopený. Řeknu to oklikou, miluju WIPERS a jejich tři desky „Is This Real?“, „Youth of America“ a „Over the Edge“. U dalších desek něco postrádám a nějak to není ono – od začátku do konce mám nenaplněná očekávání. Podobné pocity mám i při poslechu „Two Hands“.

Na Komatoz novou tvář si prostě musím zvyknout nebo na ně zapomenout, to je ale jen a jen můj problém. Zní jinak než zněli a když se na ně podíváte bez výraznějšího očekávání, budete na tom určitě lépe než já.(S)

www.phr.cz

pondělí 2. května 2011

DEAN Dirg - Verpisst


12"LP (Hardware Records)

Hlava i tělo se mi vzpouzí proti cyklicky se opakujícím a zaběhnutým činnostem. Často potřebuji impulz, něco si pustit, vypadnout - prohnat k mozku signál, ať se zase rozhýbe z letargie. Zaručeným generátorem impulzů jsou pro mě „dojče“ komando Dean Dirg. Nic cizího jim není cizí, mají neprůstřelnou „imidž“ a jejich lehký cynismus je terčem proti sebestřednosti. Jsou vším, jen ne kapelou, která kývne na zaběhnutá klišé a postupy. Vsadím boty, že pokud by měli přikázáno něco udělat, udělají to naprosto „naruby“ a převráceně o 360 stupňů. Bez větší mediálně kampaně je tady po dlouhých čtyřech letech jejich další album s názvem „Verpisst“ a vychází na Hardware Records. Je krátké, rychlé a trefné. Pokud je Vaše kopie „Raus“ vinylu již ošoupaná, nesmutněte, je tady „Verpisst“ a buď si jistý, že dostaneš všechno, co na Dean Dirg miluješ!

Dean Dirg nedávno oslavili desetiletou existenci a do další dekády vstupují albem „Verpisst“. Do starého železa rozhodně nepatří! Ano, deska vyšla 1.dubna a nebyl to aprílový žertík! V upoutávce u labelu padnou přirovnání k CIRCLE JERKS, DEVO a HENRY FIATS OPEN SORE – rozhodně nejsou lichá. Dean Dirg jsou však dostatečně sami sebou a jejich neseriózně seriózní styl myslím již pár kapel ovlivnil (Press Gang). Život i hardcore/punk berou určitě s velkou nadsázkou. Podle toho nejspíš vypadají i tvoří, což beru jako přístup, který je jejich esem v rukávu. Co by jsi ostatně čekal od kapely, která pojmenuje své písničky „Drink Piss“, „Kill The Boss“, „Mum I Hate Your Kids“, „Fix My Head With A Knife”, “Don`t Make Fun Of Henry Fiats Maybe They Are Really Retards”, atd..

Přední strana „Verpisst“ obalu vypadá nevinně - velikánské logo Dean Dirg, ale pokud hledáš - otočíš na druhou stranu, najdeš na pozadí obrázek riflových kraťasů (nejspíš dost vysoko zastřihnutých), za která by se nemusela stydět ani Samantha Fox. Jasně, nejsou zrovna vyprané a v rozkroku lehce flekaté (tedy více než lehce) :). Ano přesně tohle patří k Dean Dirg – s grácii udělat z brutálního kýče styl. Daří se jim to opravdu moc dobře!

Dean Dirg se s ničím nemazlí - hrají rychle, krátce a chytlavě. Podobně jsou na tom i jejich texty, většinou bloky složené z vět, výkřiků a celek je, aspoň podle mě, naprosto trefa do černého. Samozřejmě se na to musíš koukat s nadhledem, protože tak jsou i dělaný. Nechybí v nich jedna hodně podstatná věc - smysl pro humor a sebereflexi. Při poslechu z nich vylézají výkřiky „I just need to live my own Life …“, „Fuck You – I Hate You …“, „It´s just stop and go (o životě) – fuck, eat, slep, suffer, die …“, „We´re bored – Dean Dirgs bored – TV shit – turn it OF …“, I´m not Lobbyist, No realist, militarist, I´m not pesimist – I´m pissed … „ . No mohl bych pokračovat, jsou to prostě minimalisté kousky a hodně mě baví!

Hudebně smíchej retro hardcore punk, 80tkovej hardcore, 80tkové disco a kapely jako Henry Fiat’s Open Sore, Regulations, Black Flag, DS-13 a podle toho Dean Dirg zní. Je to zabijáckej klon! Výrazná kytara, chytlavé riffy, krátké písničky, retro odér, sborové výkřiky a do toho občasné kytarové sóličko nebo „circle pit“ pasáž … Zkrátka a jednoduše dostatečně chytlavý i jedovatý mix zároveň. Zahrané nejsou nějak extra rychle, ale pecky jsou parádně napsané / poskládané. Pět písniček na A straně uteče rychle a třešničkou je retro disko uchylnost „Dean Dig´s Bored“. Propojení riffů, vzhledu kapely (ano frontmen je opravdu nepřehlédnutelný a rozhodně to bere jako jeden ze stěžejních bodů svého „imidž“) a parádních textů (ano, cynismus, nadsázka, nenávist a ve finále je celek vlastně positivní, ikdyž se nešetří slovy jako fuck you, fuck you all, fuck, don´t care … ). B strana uteče rychleji než řekneš Dean Dirg a je zakončená $8.95 „95 Cent Remix“ – elektronickou předělávkou s odérem Robocop Kraus. Na desce „... the last kid on the block” byla stejně pojmenovaná písnička, ale abych řekl pravdu, nejsem si zcela jistý, jestli je to remix právě jí..

Zvuk desky je parádní – dostatečně čistý i „retro“ zároveň. Nahrávka je z RecORob studia, které provozuje (tuším) chlapík z The Now Denial (R.I.P.) a nahrává tam většina německých skupin, čemuž se ani nedivím.

Desku protáčím stále dokola a čas letí tak moc rychle - chci víc! „I just can´t take more problems, I just need to live my own life“ (We´re OK). Závěr jednoznačný – super deska (jen trochu krátká, ale to není u desek Dean Dirg žádná novinka)! (S)

http://www.hardware-records.com
http://www.deandirg.net

středa 13. dubna 2011

FESTA DESPERATO - Psi Vatikánu


LP (Insane Society)

Festa Desperato má po letech existence velkou debutní desku! Skvělá zpráva a jsem rád, že mohu svátky jara, jako správný pohan, oslavit právě tímto LP. Myslel jsem si, že všemi (i mnou) chválenou a poměrně nedávno vydanou vinylovou podobu demo nahrávky Evidence Smrti, v našich luzích a hájích dlouho nic nepřekoná. Byla chyba si něco takového myslet. Festa Evidenci zdárně šlape na paty a společně s Rispostou je řadím ke třem nejlepším crustovým spolkům u nás. Ale nebylo by fér jednotlivé kapely srovnávat, každá je trochu jinde, přesto mají tolik společného. Abych byl upřímný, u desky Festy by stačilo napsat - Festa Desperato neulehla k věčnému spánku a vydala konečně samostatné album. Myslím si, že se nenajde hardcore/punk, který by Festu neznal. Nebo se pletu? Pokud bych přidal popisku z Insane Society webu - „V kopcích okolo Brna opět hoří nesvaté ohně! Jen dva měsíce po LP vydání dema Evidence Smrti je na světě dlouho očekávaná samostatná deska Festy Desperato. Kytary syčí jako klubko hadů, bicí jsou kára, zuřivě uhánějící morovou zemí. Ahasver volá do tiché krajiny svoji legendu o pádu lidí. Provazy se kývou ve větru - psi už odevzdali kořist svému Pánovi. 10 tracků na méně než 20 minutách, špičkový d-beat crust pro všechna hnijící srdce!“ - řeknu jen, Festa Desperato žije! Viva Festa Desperato! Jsou tady a budou živit nenávist všech nevěřících „desperátů“. Zatracení a silní!

Grafika, zpracování obalu, texty, hudba, propojení s Insane Society – všechno jde v ruku ruce a jedno vyzdvihuje druhé. Hodně se mi líbí obal desky. Mám rád Pájovi (každý určitě ví, že je autorem parádního zinu „Drunk Nach Osten“, který se věnuje východoevropskému punku) koláže obecně a motiv „Psů Vatikánu“ je stále aktuální, opodstatněný - není to nic smyšleného, jen pro drsný efekt. Žijeme mezi nebem a peklem - pokud by motiv naštval alespoň jednoho křesťana, grafika splní svůj účel (můj názor). Barvák se s provedením opět překonal a jak už to u posledních Insane Society titulů bývá, každá z novinek, je vždycky o kousek dál – je něčím zajímavá. Je fajn sledovat ten vývoj a posouvání technických možností (držím palce v dalším boji!). Provedení „Dema“ Evidence Smrti bylo super a na Festa Desperato jsou zase vyzkoušené jiné postupy - obal desky je obrovský skládaný plakát. Jeho punková patina a autentičnost hudbu Festy jen vyzdvihuje. Grafika je samozřejmě „crustově" stylová, přesto si dovolím říct, že se nejedná o žádné klišé plné vran a nábojových pásů. Nezapře osobitého ducha tvůrce a z výjevů samozřejmě zamrazí. Když si to dáš dohromady s hudbou, texty a přístupem, bude Ti víc než jasné, že tohle není nic klišovitého! Jak jsem řekl, ta osobitost – autentický pohled a provedením - hudbu Festy jen vyzdvihuje. Skvělý!

Tím bych mohl psaní ukončit, většina crusties punx by teď již desku měla mít doma. Měla, ale když se podívám na prodeje na Insane Society webu, tak asi nemá. Přesto je potřeba napsat něco o desce, takže jdeme na to a podobně rychle, jako hoši z Festy. Táhlé intro, kvílení kytar, a pomalejší rozject „Až se jednoho rána“, po kterém přichází lehce „thrashing“ kytara a odpaluje rozbušku v rytmu d-beat / crust tónů. Festa Desperato nepolevila a tlačí do posluchačů tepající podobu crustu s ostrým řezavým zvukem, hlukovou kytarovou stěnou, kvílení občasnýma kytarovýna solama a hrubým vokálem. Super zvuk pochází, jak je stále častějším „zvykem“, od Honzy z Hellsound studia. Nemilosrdná rubanice ve stylu „Noise is hippies – noise not masterig“, což je vtipná poznámka z bookletu desky, která mnohé napoví. Deska má něco pod 20 minut, takže jsem se nestačil ani rozkoukat a protáčel jsem ji neustále dokola. Chytlo mě to za pačesy! Pokud otočíš volume hodně doleva všechno ještě vyzní – poslech téhle muziky potichu by Ti snad neodpustil ani Svatý Otec.

Velice kvalitní texty jen dodávají závěrečnou třešničku na dortu. Jsou moc dobrý! Nejsou to jen prázdná slova o válce nebo znechucení a podobně jako z celé Festy, za tím cítím toho člověka přemýšlejícího o světě. Lyrika je to syrová, osobní a tuším, že brnkne na strunu nenávisti v každém z nás. Pořiď si desku a s Birellem v ruce texty pročti, stojí to za to! Jsou živoucí kritikou církve, konzumu, válek ...

Ano, moje recenze je oslavný epos – na závěr jen řeknu Festa Desperato žije, ať žije Festa Desperato! Jejich sláva, ať bran pekla se dotýká :)! (S)

PS: 1) Jednu dobu jednoznačně vládl karikaturám na punkových deskách J.Bush. Aktuálně ho myslím nahradil polský svatý otec :). Takže 2:1 pro Vatikán. V Polsku bude mít grafika zcela určitě velký úspěch, hlavně u věřící většiny :).

PS: 2) Přeji Barvákovi, aby se Festa (i další tituly) prodávaly podobně jako třeba Ep německých Modern Pets. Jejich nahrávku jsem dostal na recenzi v elektronické podobě a během několik dnů byl 500 kusový press vyprodaný. „To Je Německo, Ne Čechy“.

PS: 3) Festa Desperato je v plné palebné síle. Opět koncertuje a v sestavě je i pan Vápno (desku „Psi Vatikánu“ nabubnoval Tom/Risposta) . Jedno z vystoupení mají naplánované na každoročním květnovém crust/grind setkání, Barvákovo a Čurbyho Insane Society Festivalu v Pardubicích.

PS: 4) Čí pes to na desce štěká?

PS: 5) Abych nezapoměl, Festa Desperato je nadčasová a „anti-trendová“. Věřím, že až se „Psi Vatikánu“ dostanou k někomu třeba za 20 let, potom ji ocení stejně jako já teď, možná i víc …

http://www.insanesociety.net
http://www.festadesperato.com/

úterý 29. března 2011

The Epidemics – Umeå hardcore/punk na turné …




26.04.2011 – Olomouc, Mitril (+Unna)
27.04.2011 – Praha, Futurum (+ No Means No)
28.04.2011 – Plzeň, Pod Lampou (+ Barrel).

Švédský hardcore, punk, emocore, grindcore (i metal) mají své příznivce po celém světě. Tamní scéna osciluje obdobnými periodami jako ta celosvětová, ale jedna věc je jistá - a opravdu nevím jestli tam nedýchají nějaký jiný vzduch, protože jinak si nedovedu vysvětlit fakt - že to tamním kapelám tak skvěle hraje. „Švédsko“ má své renomé a v mnohém určuje směr dalšího vývoje. Hardcore – potažmo „umeå hardcore”, změnil pohled na svět možná nejednomu „týnejdžrovi” a snad i dnes si na kapely jakými byli Final Exit, Step Forward, Refused nebo Doughnuts vzpomene hodně lidí. Jak jsem se v internetové encyklopedii Wikipedia dočetl, Billy Graziadei z Biohazard o Umeå řekl, že je hlavním městem evropského hardcore. Možná je to nadnesené, možná na tom něco bude … kdo ví?

Umeå je poměrně malé město, přesto z něj pochází velké množství výborných kapel. Nedalo mi to a zeptal jsem se Richarda z The Epidemics (ano pocházejí z Umeå), jak to s tamní scénou vypadá v dnešních dnech … „Máme hodně skutečně dobrých kapel, na tak malé město. Některé věci se oproti minulosti trochu zpomalili, ale tuším, že spousta věcí se začíná opět hýbat a možná budeme v roce 2011 opět hlavním městem evropského hardcore :). Z aktivních (2010) Umeå kapel bych jmenoval Misantropic, NARS, AC4, UX Vileheads, Brottsvåg, Social Bombs, Lesra, Rats, Industri Royal, Bombettes, Nedslagsplats, Invasionen, Instängd, Forever Young, Lycka Till, Lapdog, Werewolf Syndrome (a Epidemics) ...“. (Pozn. systematici a kolektoři seženou u Day After Records LP kompilaci „UMEÅS VRÅLJAZZ“ z Ny Vag Records a na ní Umeå kapely THE MOST, INVASIONEN, UX VILEHEADS, THE BOMBETTES, KOMMUNEN, REGULATIONS, DOM DODA, MASSHYSTERI, KNUGEN FALLER, AC4, BROTTSVAG a TRISTESS)

Včerejší dny jsou minulost, my žijeme v roce 2011 - The Epidemics jsou současní. Jak je z úvodního psaní patrné, pocházejí z Umeå a v dubnu vyrážejí na své, tuším druhé, evropské turné. V kapele se sešli členové (a členka) The Rats, Disconvenience a důvod byl jednoznačný, chtěli hrát více melodickou podobu punku. Venku mají debutní desku „Waking Up the Dead“ a čerstvě nový singl s názvem „No Reply E.P“, který vychází v různých nákladech a místech naší zeměkoule. The Epidemics se, na poměrně krátkém turné, zastaví na 3 koncertech v ČR:

26.04.2011 – Olomouc, Mitril (+Unna)
27.04.2011 – Praha, Futurum (+ No Means No)
28.04.2011 – Plzeň, Pod Lampou (+ Barrel).

Pokud budete mít čas a chuť tak se na ně zajděte mrknout! Rozhovor s Epidemics si můžeme přečíst na http://periferia.cz a na periférii vyšla i recenze na jejich nové EP (díky).

Více informací na http://epidemics.se.

úterý 22. března 2011

Koncert v obýváku s Aranem Epochalem, Aranem Satanem a Calvera


Zažili jste koncert v obýváku? Já jsem tam byl a bylo to strašně silný! Je to týden zpátky a ještě teď mám mrazení v zádech. Najednou spoustu věcí vidím zase o kousek jinak. Mám svůj věk a „obývákové“ koncerty znám jen z doslechu, z lokalit daleko za mořem. Na vlastní kůži jsem nezažil žádný, pokud tedy nebudu počítat koncert v německém legálním squattu DANZ, kde se hraje (nebo hrálo?) v několikametrové místnosti ve sklepě. Nedaleko mého bydliště, jsem měl nedávno možnost, ve svém věku poprvé, vyzkoušet kouzlo koncertů tohoto typu. Očekávání byla ve vzduchu, pochybnosti nebyly žádné a duše byla rozběhnutá z celodenního maratónu – moje nálady oscilovali a vlastně jsem nevěděl co přijde. Koncert byl u cesty, kterou jezdím každý den dvakrát do práce a místa jsem si nikdy ani nevšiml. Nejednou je vše jiné, protože už vždycky budu vědět, že tady v tomhle baráku se událo něco strašně pěkného a každá cesta kolem, bude ve znamení problesknutí vzpomínek.

Koncert se konal v Droždíně, městské části Olomouce. Je to místo pod Svatým Kopečkem, poutním místem, které je vidět široko daleko. Z doslechu vím, že kdysi byl v těchto místech snad i prostor, kde se scházeli „naši lidé“:) - rockeři, hippíci, atd … . prostě samí sympaťáci a za jistých podivných okolností prostor vzplanul a lehnul popelem. Ale jak říkám, kolem mého ucha informace prolétla jen letmo a ozubená kola poznatků do sebe zcela nezapadají … vím jen to, že všechno nebylo zcela korektní a pravda je pohřbená někde … no, někde. Kopeček je místo monumentální, o tom žádná a já ho rád procházím se psem nebo chodím na pivo do tamní hospody pod košaté listnáče.

Letošní zimní koncert La Casa Fantom jsem k mému velkému smutku promeškal, proto jsem rád vyrazil tuhle poslední noc letošní zimy, na koncert do světa (obyváku) Zdeňka Frýby a jeho spolubydlící. Uznejte, nenaláká již popis koncertu? „Dáme si pár piv a kafe a poslední ledovej víkend necháme proletět komínem. Poslední zimní den. A pod Svatým Kopečkem budou Morénu vyhánět zvláštníma způsobama. Dva chlapi, čtyři krky, 8 kolíků a několik drát(k)ů. V černým teple u kamen budeme pozorovat spící střechy a dva proroci nabídnou svoji vizi Světa. „Trueschool písničkáři“ zabrnkaj místním borcům a já budu doufat, že nazítří už nebudu topit…“. Není co říct víc!

Na koncertě zahráli Aran Epochal, Aran Satan a Calvera. Všichni je asi znáte, pokud ne, omrkněte jejich profily - aransatan.tv, myspace.com/aranepochal a
myspace.com/tierradecalvera. „One man“ projekty, myšlenky ucelené a souvislosti se rýsující. Čistě jedovatí i citlivý, prostě nádherní! Jejich hudba spojuje minimalismus tónů se silnýma textama, které někam směřují. Musíte být ve střehu, poslouchat, hledat a často až básnické obraty ukazují na obyčejné věci z našeho bytí, na obyčejný životy. Jsou lidští i nasraní. Prostě cesta do hlubin (nejen) študákovy duše a jak po koncertě mohli obyvatelé bytu ve svém obýváku usnout, to opravdu nevím. Emocí a vibrací zůstalo ve vzduchu víc než dost.

Tento text vypadl samovolně a neplynou z něj žádné poučky ani návody. Podobný koncert nejde dělat vždycky a všude. Jasné je, že často je lepší, když se na koncertě sejde 20 – 30 nadšených lidí, v komorním prostředí, kde každý zná každého, než v neosobním prostředí zakouřených klubů. Hudba Arana Epochala, Arana Satana a Calvera díky místu konání koncertu zaručeně vynikla! Zážitek podobné intenzity rovněž není dobré opakovat moc často. Pokud ale bude dávkovaný s rozvahou a prožitek se rozloží rovnoměrně do celého těla, jeho léčebné účinky dojdou nedozírných rozměrů. Tuto medicínu budu užívat dobrovolně a rád. Pokud pojedete kolem, doporučuji všem, protože podobné akce se tady konají v režii p.Frýby celkem často. Informaci najdete tuším vždy na olomoucgigs.wordpress.com. Ať se na to dívám z jaké strany chci, tenhle koncert (iniciativa) vyzdvihl krásu DIY, hardcore i punku v plné její cíle! Děkuji pane Frýba a dobrovolně pro Tebe hlasuji – nechci Hemalu, chci Frýbu!!!! Byl jsem tam a jsem za to rád! (S)

PS: Na uskutečnění koncertu nebyla potřeba podpora primátora města Olomouce :).

čtvrtek 17. března 2011

Bee Control „s/t“


EP (Revolution Summer)

Vychází obrovské množství desek - možná větší než si běžný konzument dovede představit. Vinyly se stanou smyslem našich životů a zničí CD lisovací průmysl. Ber to s nadsázkou, to myslím jako vtip! Často se mezi dalšími a dalšími novinkami ztratí, třeba jen informace o zajímavé desce a to by v případě Bee Control (Chicago, Illinoise, USA) byla škoda. Proto buďte ve střehu všichni, kdo máte rádi AUXES nebo jste měli v oblibě Milemarker a Challenger. V malém nákladu (300 ks) vyšlo nedávno debutové EP kapely Bee Control na jehož vydání se podílelo i sympatické vydavatelství Revolution Summer z Olomouce, které nedávno vydalo singl AUXES vs. Obstacles. Volba kapely Bee Control nebyla lichá a pojítkem mezi oběma singly je Dave Laney (Milemarker, Auxes, Challenger, Bee Control). Když vezmeme v úvahu složení trojlístku Bee Control, máme před sebou „hvězdnou“ sestavu. Předem je to nepasuje do exklusivních rovin, ale rozhodně to hodně napovídá a věřte, že stojí za pozornost. Posuďte sami - Dave Laney (Milemarker, Auxes, Challenger), Trevor de Brauw (Pelican, Tusk, Chord) a Theo Katsaounis (Joan of Arc, Locks, Hey Tonal). Bee Control jsou skuteční a jejich debutní singl je na světě. Nahrál ho Dave Laney ve zkušebně!

Bee Control debut, to jsou čtyři pecky s kaskádovou strukturou nálad. Nápad střídá nápad a já mám pocit, že se mi v hlavě míchají vzpomínky na všechny kapely (převážně ty 80/90tkové emohardcore), které jsem kdy slyšel. Škatulkovat nemá cenu, když vezmu, že tohle tvoří muzikanti, který si prošli spoustou různých skupin, tak je jasný, že to šlape a mix je to svým způsobem unikátní. Jedna cesta, spousta zvratů a nejednou jsme v cíly. Nasměrovat je však třeba, Bee Control to je zvláštní mix emotivního hardcore s patinou špinavosti a rock´n´roll švihem. Jestli znáš AUXES, nejspíš budeš vědět, co tím myslím. Na EP jsou 4 skladby, což je luxus a rozhodně to beru jako poctivě udělaný singl. Nálad je na něm nepřeberně. První „Give Up Your Hold“ je mixem emohardcore z dob dávno minulých se špetkou Frodus experimentátorství a se spoustou členitých úseků, vyhrávek a zvratů. Rány na činel a jsme u táhlé „Erection in a suit“ - pomalé, loudavé písničky, ve které se úžasně míchá táhlý a zdánlivě monotónní rytmus, s tepající - napovrch deroucí se, melodickou linkou. „Far out man“ je nervní kousek a závěr je hitovka „Now you know“. Přijde mi, jako bych ji znal z AUXES živých koncertů, ale nikde jsem nenašel informaci, jestli se jedná o cover.

Bee Control jsou v mnohém velice podobní jako zmiňovaným AUXES - počtem členů kapely (:)) a hlavně strukturou skladeb. Baví mě členitost a tvůrčí rafinovanost Bee Control. Písničky mají svůj příběh i děj, který zmiňovanými zvraty osciluje a v průběhu se mění. Naprosto parádní je „Now you know“, kdy se z jedné písničky plynule dostaneme do instrumentálních rovin, které bych podle začátku neočekával. Oproti AUXES jsou více emotivní a experimentátorští. Neboj, nejsou to žádné onanie, i přes složitější kompozice, jsou Bee Control punk/hardcoreově svěží!
Super! (S)

PS: skladbu „Now You Know“ si můžete poslechnout i stáhnou na http://www.brooklynvegan.com/archives/2011/01/hardcore_trio_b.html.

U singlu je lístek, na něm máš jedinečný kód a můžeš si ho na cesty stáhnout z internetu v mp3.

http://beecontrol.blogspot.com/
http://www.revolutionsummer.info

úterý 8. března 2011

Sonic Avenues/Steve Adamyk Band „Euro tour 2011“


7“EP (P.Trash records)

Aparáty na maximum, hitové riffy a rozladěný zvuk, to je oscilují podoba punku označovaná jako power pop. Trend? U nás rozhodně ne! Ve světě? No nevím, spíš bych řekl, že se hodně hardcore punk muzikantů vrací k muzice, kterou poslouchali ve svých mladých letech - alespoň Dave ze Steve Adamyk, se při emailování ukázal jako velký nadšenec do ranného Dr.Strange punku a kapely Weston. V každém případě škatulka „power pop“ nabízí spoustu skvělých skupin a špička pomyslného ledovce je lokalizovaná v Kanadě. Právě odtamtud pochází Sonic Avenues a Steve Adamyk Band. I vydavatelská ručička ukazuje na Kanadu, potažmo Going Gaga records (http://goinggagarecords.bigcartel.com/) a jednoznačně na německý label P.Trash records. Právě na P.Trash vychází pro společné EURO turné Sonic Avenues / Steve Adamy Band společný „tour“ singl.

Sonic Avenues, Montreal power pop punk parta. Venku mají redutní LP na Gong Gaga Records (v reedici vyšlo na Taken By Surprise / Sabotage). Garážový zvuk, chytlavé melodie a emotivní linky zahrané zvláštně ležérním (přirozeným) způsobem. Produkují inzenzivní a silně výbušnou směs, která kroutí nohy. Sonic Avenues pro společné Ep přichystali 2 pecky s obdobně hitovým potenciálem, který dýchá z jejich debutní desky. Chci víc!

Steve Adamy Band jsou z stejně jako S.A. z Kanady. V sestavě jsou členové Crusades, Sedatives, The Creeps, Mother’s Children, Year Zero, Buried Inside (Emmanuel Sayer) a snad ještě několika dalších. Retro PUNK, vzpomínky na ranný Dr.Strange pop punk, Sinkhole a Weston, zahrané s pop odérem Buzzcocks. Jejich strana jsou dvě písničky, vlastní „Bored Of Love“ a předělávka od parádní kapely z Německa – Idle Hands. Sedatives s nimi jeli společné koncerty a coverem „Eternal Isolation“ z debutního singlu, jim chtěli složit poklonu!

UF, paráda! Obě kapely jsou pop i punk v jednom. Buďte si jistí, že pražská zastávka obou kapel, v rámci jejich evropského turné bude stát za pozornost. Pokud se nepletu, tak podobné kapely tady u nás moc často nehrají. Abych nezapomněl, pokud si kupujete vinyly – doporučuji se zakoupením singlu neváhat, například album Steve Adamyk Band je již vyprodané :(! (S)

http://www.ptrashrecords.com