sobota 12. září 2026

SOPLON - s/t
























10"MLP (Blood Factor Negative)

SOPLON je audiovizuálním protestem, krátkým a hlasitým. Jejich debutová vinylová nahrávka vyšla začátkem letošního roku na lokálním labelu Blood Factor Negative jako desetipalcový one-sided se sítotiskem potištěnou B stranou. Kapela je trojice z Limy (Peru)/Berlína a hraje na dvě zkreslené basy, bicí a řev. Jedná se o netradičně pojatý powerviolence a jak sami uvádějí na svém profilu: "s kritickými texty odkazujícími na současnou zkorumpovanou peruánskou vládu a policii, která při posledních velkých protivládních protestech v zemi zabila mnoho lidí. Plné naděje, bezmoci a hněvu."

Našel jsem informaci, že v sestavě SOPLON jsou členové Poncho Negro (P/V, Peru) a LÖRI (Screamo, Peru/Německo), kterým vyšla nahrávka na Adagio830 ( adagio830-records.bandcamp.com ). SOPLON přinášejí 9 skladeb zuřivého drum & bass powerviolence, který má hrubý, nasraný a útočný zvuk. Stopáž skladeb je velice krátká; pecky většinou trvají do minuty a jejich dominantou je hlučná, podladěná basa, dvě basy, řev a občasné noisy vsuvky, zpomalení i hlasy z demonstrací.

Na webu Adagio830 jsem našel text, který si dovolím použít: "V posledních leletech Latinská Amerika a Peru zažily sociální a politické otřesy poháněné zoufalou potřebou změny, ale téměř nic nebylo dosaženo a věci jsou skoro stejné. Texty kapely a jejich koncept se ponořují do policejní role, kterou vykonávají občané i policisté, aby získali nebo udrželi kousek iluze moci, i když to hraje proti nim samým. (SOPLÓN znamená udavač, ale také, hovorově a hanlivě, je to způsob, jak někteří lidé označují policisty.)"

SOPLON jsou plní vzteku, ztísněnosti a nasranosti. Desetipalec nejspíš reaguje na události v Peru z loňského září 2025, kdy především v Limě bylo velmi neklidné období. Členové kapely jsou z Limy a svojí hudbou určitě reagují na složité společenské události, které ovlivňovaly jejich životy, a jejich texty reflektují korupci, represe, násilí a celkově hlubokou společenskou frustraci. V září loňského roku vyšli do ulic mladí lidé označovaní jako Generación Z a docházelo ke střetům demonstrantů s policií. Zároveň se v zemi zhoršovala situace s kriminalitou, vraždami a vydíráním. SOPLON nejspíš na svém debutu vypouštějí výbuch dlouhodobě nahromaděné frustrace a nedůvěry ve stát.

Zprávy z tisku: K dnešnímu dni stále platí výjimečný stav, který prezident José Jerí vyhlásil v hlavním městě Limě a v přístavu Callao. Ten omezuje shromažďování, volný pohyb a zakazuje demonstrace. Naopak umožňuje nasazení vojenských a speciálních sil. (2025) Vzhledem k rostoucí kriminalitě byl 22.10.2025 na 30 dní v hlavním městě Limě a v přístavním městě Callao vyhlášen nouzový stav, který omezuje některá ústavní práva a svobody. (2025) Střety při protestu v Peru si vyžádaly sto zraněných. (2025)

Nahrávka mohla klidně vyjít jako sedmipalec, ale nejspíš to byl úmysl vydat skladby na desetipalci, a už je titulní fotka ve větším rozměru lépe vynikne. SOPLON jsou protestním hlasem a jejich zvuk není jen agresivní; určitě je odrazem pocitů lidí z Limy, kteří museli mít pocit, že je stát přestal chránit a naslouchat jim, a to se zcela určitě propsalo do toho, co chce tahle trojice sdělit. (S)

bloodfactornegative.bc.com 

Desku věnoval Blood Factor Negative rec., díky!

Desku věnoval Blood Factor Negative, díky! Blood Factor Negative je malý DIY label specializovaný na fastcore, powerviolence, grindcore, extreme hardcore a deathgrind. V DNA labelu najdeš vzpomínky na Dead Heroes Records.

neděle 30. srpna 2026

GARAGEFEST

























GARAGEFEST

12.9.2026

Kolín, U Cihelny

Další z „podzimních“ festivalů, který je možné navštívit, se koná v Kolíně. Pořadatelská parta tam pořádá festival GARAGEFEST a dělá ho od roku 2012. Místem konání jsou Garáže u Cihelny v Kolíně. Crew jsem poslal pár otázek; třeba tě to nějak inspiruje k návštěvě nebo pomůže s rozhodováním. Festival se koná 12. 9. 2026. (Otázky: Samuel. Odpovědi: Honza Dousek.)

 

Prázdniny 2026 se brzy přehoupnou do druhé poloviny a začátek školního roku je již v dohledu. Jedním z "podzimních" festivalů, který je možné navštívit, je GARAGEFEST. Místo konání je Kolín u Cihelny. Jak byste festival představili, co očekávat pro ty, kteří ho ještě nenavštívili?

Garagefest je multižánrová hudební DIY přehlídka, která se koná v areálu garáží již od roku 2012. Kapely se střídají a hrají přímo ve dvou garážích, ve kterých zkouší místní kapely jako Blank Out, KriminalRoman nebo Ksanax & The Spicy Lords. Čtyři ročníky proběhly na travnatém plácku nad garážemi, kde vyrostla stage a regulérní fesťák. Předloni jsme ale fesťák vrátili zpět do garáží, čímž se vrátila i jedinečná undergroundová atmosféra. A o tom přesně Garagefest je. Chceme vytvořit alternativní prostor, který se bude vymykat od ostatních koncertů a festivalů. Na akci obyčejně vystupují soubory různých žánrů — od folku a bluesu přes punk, hardcore a metal až po rap a elektroniku. Kromě hudby také probíhá každý rok nějaká benefiční sbírka na dobrou věc.

Co nabízí místo, kde se bude festival konat? Je v okolí něco zajímavého?

Garáže u Cihelny se nacházejí na okraji královského města Kolína. V blízkém okolí jsou spíše nudná předměstí, hasičárna, jízdárna a nemocnice. Historické centrum města Kolína je však velmi zajímavé a rozhodně stojí za návštěvu! Přesto ale možná turisticky není tak lákavé jako sousední Kutná Hora (cca 12 km). Musím také zmínit náš domovský Bar Pod Hodinama, kde během roku pořádáme různé další akce a scházíme se tam. Dva ročníky Garagefestu se dokonce kvůli počasí a zákazu z města konaly přímo tam. Na festivalu bude v jedné garáži improvizovaný bar, kde budou nalévat drinky!

Jak vůbec vznikla myšlenka uspořádat festival?

Tvořit scénu na maloměstě není nic jednoduchého, avšak je to z našeho hlediska velmi důležité! Chceme, aby se u nás něco dělo. Od roku 2010 jsme s několika kapelami vystřídali mnoho garáží, ve kterých jsme ještě jako nezletilí pořádali různé mejdany a sleziny. První oficiální mejdan proběhl 1. prosince 2012 a jmenoval se Punk in Garage. Došlo na něj asi 60 lidí, zahrály čtyři kapely, bylo kolem nuly, sněžilo a pro návštěvníky se nakoupily dva sixpacky dvoulitrových plastových piv značky Primus a nespočet flašek tuzemáku a krabicových vín. Od tohoto mejdanu jsme začali organizovat další mejdany, které jsme již nazvali Garagefest, a jejich kvalitu jsme se snažili od prapůvodního provedení zlepšit. Dnes už jsme tým okolo 20–30 lidí a myslím, že vše funguje skvěle! V průběhu let vzniklo a následně i zaniklo několik dalších uskupení v dalších garážích. Od začátku nás taky provází mnoho nepříjemností jak ze strany lidí žijících v blízkosti garáží, tak i od městských a státních autorit. Ani to nás však ještě nedonutilo k tomu to vzdát! Ticho nebudem!

Máte pěkný plakát a zajímavou sestavu. Ze které kapely máte největší radost?

Díky! Letošní plakát vytvořil náš kamarád Sid z kapely Beach Bum a jsme mu tím nesmírně vděční! Každý rok jsme moc rádi za všechny vystupující, kteří na Garagefestu vystoupí. Nelze vypíchnout pouze jednu kapelu. Jak jsem již psal, jedná se o multižánrovou akci, takže si každý může vybrat, co se mu líbí!

Chcete se nějak odlišit od zaběhlých festivalů?

Ano, to je celá pointa této akce. Striktně se držíme DIY přístupu i přes nabídky ke spolupráci z města a od jiných státních orgánů. Zůstáváme nezávislí a nekomerční.

Co byste chtěli, aby si návštěvníci z festivalu odnesli?

Především pozitivní a nezapomenutelné zážitky a vzpomínky, což si myslím, že se daří. Spousta návštěvníků se na Garagefest vrací už několik let! Doufám, že to tak i vydrží.

Co když někdo dojede z dálky — dá se na festivalu nebo někde poblíž přespat?

Přestože nemáme oficiálně vyhrazené místo na přespání nebo vyloženě kempování, každý rok se najde několik přespolních, kteří přespávají na místě v autě, ve stanu nebo i pod širým nebem. Dokud nedojde k ničení pozemku nebo k nějakým nepříjemnostem, které by mohly ohrozit další ročník, nám to absolutně nevadí! Přijeďte a zůstaňte! Hlavně neřiďte zpět domů pod vlivem alkoholu!

Je potřeba si na festival brát svačinu?

Určitě ne! Každý rok vaříme několik veganských chodů a porcí bude dost pro všechny! Koupí jídla a pití u nás navíc podpoříte chod festivalu, popř. i benefiční sbírku.

Chodím do školy, nemám peníze. Lze si například vstupné na festival odpracovat? 

Vstupné máme momentálně doporučené 400 Kč, což považujeme za přiměřené za cca 12 kapel na den. Pokud ale někdo nemá dost peněz, rozhodně mu vstup zakazovat nebudeme! Jediní, kterým vstup zakazujeme, jsou náckové a další následovníci totalitních režimů, rasističtí a homofobní omezenci, oplzlí sexisti, policisté ve službě a další individua, která by mohla narušit pokojný chod této akce.

Přeji dobré počasí, fajn atmosféru a ostrý zvuk! Držím palce, zapomněl jsem na něco?

Děkujeme moc! Budeme moc rádi, když zavítáte na Garagefest, a věřím, že nebudete litovat! Tak zdar!

 

czechcore.cz/Garage-Fest

FB

sobota 29. srpna 2026

PUNX PIKNIK #21


















PUNX PIKNIK #21

4.-5.9.2026

Roztež, Lázně Roztěž

Dalším z „podzimních“ festivalů, který je možné navštívit, se koná v místě Roztěž na Kolínsku. Pořadatelská parta tam pořádá festival pojmenovaný PUNX PIKNIK, letos již číslem #21. Místem konání je malá vesnice Roztěž – lázně Roztěž. Crew jsem poslal pár otázek, třeba tě to nějak inspiruje k návštěvě nebo pomůže s rozhodováním. Festival se koná 4.–5. 9. 2026. (Otázky: Samuel. Odpovědi: Brunet, Žakoň)

 

Prázdniny 2026 se brzy přehoupnou do druhé poloviny a začátek školního roku je již v dohledu. Jedním z "podzimních" festivalů, který je možné navštívit, je PUNX PIKNIK. Místo konání je vesnice Roztež, Lázně Roztež. Jak byste festival představili, co čekat pro ty, kteří ho ještě nenavštívili?

Ahoj, Punx Piknik je menší DIY festival, kam zveme všechny lidi bez předsudků vůči ostatním; netolerujeme projevy rasismu, homofobie apod. Jde vlastně hlavně o setkání, to je asi důležitější než festivalový kontext. Chceme se potkat s kamarády, které třeba celý rok nevidíme, trochu vypnout z každodenní rutiny. V pátek a v sobotu jsou koncerty kapel s poměrně rozmanitým mixem stylů v rámci žánru. Kromě samotné muziky každoročně připravujeme nehudební program, aby byla na akci i jiná forma zábavy a vyžití. Máme super vegan jídlo, pivka z malých pivovarů a věřím, že do jisté míry jedinečnou atmosféru. Žádné čipy, security, zábrany u pódia… Pokud nám to finanční situace dovolí, přispíváme každoročně na z našeho pohledu prospěšné aktivity nebo pomoc konkrétním lidem v těžkých situacích.

Co nabízí místo, kde se bude festival konat? Je v okolí něco zajímavého? 

Kousek od areálu je tvrz Malešov (tam se hojně setkávají příznivci Kingdom Come), je tam i pivovar. Samotná blízká Kutná Hora je pro spoustu lidí „turistickým“ lákadlem, jelikož nabízí památky UNESCO apod. I koupání se v okolí najde.

Jak vůbec vznikla myšlenka uspořádat festival? Letos máte za názvem "#21", takže vzpomenete si na to ještě?

Festival byl na začátku spojený s klubem Cosa Nostra v Přelouči, kde jsme pořádali i během roku pravidelně koncerty, většinou zahraničních kapel, které jely zrovna na tour. Zároveň jsme ale sami hojně jezdili na různé koncerty a festivaly. Líbila se nám koncepce, která nebyla až tak úplně běžná, alespoň ne v Čechách. Když kromě muziky byly na programu různorodé aktivity. U nás to byly například lezení na bedny od piva, zápasy na kladině, pingpongové turnaje, loterie, sítotisk, horrorový stan, výstavy fotek atd. Hlavním inspiračním zdrojem tak byl legendární ZORO fest v Lipsku nebo K-town z Kodaně. Byli jsme z toho tak nadšení, že jsme si řekli, že něco podobného, ale v menším měřítku, uděláme i u nás. A tak je to s dvěma pauzami doteď. Podrobnější popis historie z roku 2015 lze dohledat zde: http://punxpiknik.wordpress.com/about/   

Máte pěkný plakát a zajímavou sestavu. Ze které kapely máte největší radost?

Díky, grafiku si děláme sami (zdravím Gejboše). Ohledně kapel je vždy nějaký plán, který se nám postupem času redukuje, ale každý rok si za těmi, které zveme a které přijedou zahrát, stoprocentně stojíme. Asi bych tu nechtěl vypíchnout jednu kapelu nad ostatní. V tomto směru to bereme dost rovnostářsky, kapely mají stejné podmínky a my si vážíme každé, která u nás hraje s radostí.

Chcete se nějak odlišit od zaběhlých festivalů?
Abych řekl pravdu, nevím… Já na moc festivalů nejezdím (rozhodně ne na ty větší), takže vlastně asi nemám moc s čím porovnávat. Snažíme se přemýšlet o naší akci zejména optikou té akce samotné a ne se definovat na základě srovnání s ostatními. Je pro nás všechny klíčové, aby na akci byli lidi, kteří tam jedou podpořit ten fajn spirit, aby mezi kapelami a návštěvníky panovala vzájemnost, a abychom to ve zdraví přežili :).

Co byste chtěli, aby si návštěvníci z festivalu odnesli?

Chuť přijet zase za rok. A ideálně nějaké historky pro dlouhé zimní večery…

Co když někdo dojede z dálky — dá se na festivalu nebo někde poblíž přespat?

Na místě se dá přespat klasicky ve stanu, je tam louka na stanování. Jinak nejsme schopni lidem zajistit ubytování; to už si každý musí pořešit po vlastní ose.

Je potřeba si na festival brát svačinu?

Myslím, že ne, a snad to ani nedoporučuju, protože se obávám, že by ji lidé vozili zpět domů. Naše gastro sekce z Helly zajišťuje po celou dobu akce v tomto směru nadstandardní servis.

Chodím do školy, nemám peníze. Lze si například vstupné na festival odpracovat? 

Někdy se stane, že se šikovné ruce hodí, ale aktuálně nás je na zajištění akce dost. Pokud by někdo chtěl přijet a byl na tom finančně mizerně, bylo by ideální, kdyby napsal dopředu, a určitě se domluvíme.

Přeji dobré počasí, fajn atmosféru a ostrý zvuk! Držím palce, zapomněl jsem na něco?

Díky za zájem, jen připomenu prosbu o toleranci, pokud se nám třeba něco nepovede. Snažíme se vždycky vyjít vstříc a věci řešit komunikací. A chci poděkovat všem, kdo se na festivalu jakkoliv podílí, a vám, kdo jezdíte pravidelně nebo třeba přijedete letos poprvé. Bez vás by to nešlo, jste super. Up the punx!

czechcore.cz/PUNX-PIKNIK-21

FB

punxpiknik.wordpress.com

čtvrtek 27. srpna 2026

Šumava AGAINST 2026 / vol.18

























Šumava Against

5.9.2026

Sušice, Osada Luh

Prázdniny 2026 se blíží ke konci a začátek školního roku je již v dohledu. Jedním z „podzimních“ festivalů, který je možné navštívit, se koná na Šumavě. Pořadatelská parta ze Sušice pořádá „open air“, rozuměj festival pojmenovaný Šumava Against. Místem konání je charismatické místo zvané Chatová osada Luh. Crew jsem poslal pár otázek, třeba tě to nějak inspiruje k návštěvě nebo pomůže s rozhodováním. Festival se koná 05.09.2026 v Sušici, Osada Luh.

(Otázky: Samuel. Odpovědi: Kaďus, Šhnekn)

 

Prázdniny 2026 se blíží ke konci a začátek školního roku je již v dohledu. Jedním z "podzimních" festivalů, který je možné navštívit, je i Šumava Against. Místo konání je Sušice, osada Luh. Jak byste festival představili, co očekávat pro ty, kteří ho ještě nenavštívili?

Kaďus: Ahoj Same! Jedná se o jednodenní outdoor festival s cca 7 kapelami, občas i s přednáškou, který se koná v areálu kempu Chatová osada Luh. Jak sám název místa napovídá, areál je umístěn v lese u řeky, kde se dá koupat, vedle vede cyklostezka, nedaleko je venkovní koupaliště a skatepark. Jak jsme kdysi psali: každý, kdo má rád přírodu, přátelskou atmosféru, trochu toho sportu a undergroundovou kulturu, si tu přijde na své.

Šhnekn: Ahoj a díky za možnost trochu představit náš mini fest. Jelikož Kaďus odpovídal jako první, tak asi většinu zodpověděl, tudíž to nebudu opakovat a jen to trochu případně doplním.

Letošním ročníkem dosáhneme plnoletosti :D a jsem rád, že jsme nepolevili a opravdu již 18. rokem se snažíme v duchu DIY uspořádat něco, co nás a snad i ostatní baví. Myslím, že můžu říct, že jsme tak trochu multižánrový fest, ovšem ve znamení tvrdší „undergroundové“ hudby. Pokud bych měl zmínit, co u nás můžete slyšet, tak hardcore, punk, grindcore, death/black metal nebo i stoner rock a sludge/doom…

A když už nám teda bude 18 let, tak letos budeme mít pro návštěvníky připravený pivní speciál od Kaďusova známého.

Co nabízí místo, kde se bude festival konat? Je v okolí něco zajímavého? 

Kaďus: Popis okolí jsem popsal v otázce výše, nicméně ještě zmíním, že areál není daleko od centra města. Pokud někdo přijede autobusem na nábřeží, je na místě za cca 15 minut pěknou procházkou při řece. Zastávka MHD, která jezdí z vlakového nádraží, je asi 10 minut od areálu. Jinak pokud má někdo rád turistiku nebo cykloturistiku, určitě si tu přijde na své. Místo je ideální start na túru.

Šhnekn: Já jako biker jen musím zmínit, že v posledních letech na kopcích okolo Sušice vznikají parádní flow/enduro traily, takže pokud by se na fest chystal někdo s podobným zájmem, doporučuji vzít kolo s sebou.

Jak vůbec vznikla myšlenka uspořádat festival?

Kaďus: Nejdřív jsme začínali dělat koncerty k oslavám našich narozenin a odtud nebylo daleko k tomu zkusit udělat i festival. Dalším faktorem byl, myslím, i nedostatek podobných akcí v širokém okolí.

Šhnekn: Jak píše Kaďus… za mě to byl asi nejvíc ten fakt, že takové akce v Sušici chyběly, a kdybychom to neudělali my, tak by to nikdo neudělal.

Máte pěkný plakát a zajímavou sestavu. Ze které kapely máte největší radost?

Kaďus: Plakáty a design řeší převážně Shnek, poslední dva ročníky jsme měli plakát nebo motiv na trička namalované od přátel. Motivy se poslední léta dotýkají Šumavy, lesů, hvozdů apod. Ohledně kapel jsem rád, když se nám povede namíchat zajímavou sestavu, kde nepřevládá jen jeden hudební styl. Mám radost, když kapely mají radost.

Šnekn: Díky za pochvalu :) Musím říct, že nápady na plakáty po těch letech trochu docházejí, nicméně motivy Šumavy, přírody, případně nějaké ekologické či politické náměty si najdeme vždycky.

S kapelama to letos bylo dost náročné, ale mám radost z toho, co se nám nakonec podařilo ulovit. Asi nemůžu říct, z čeho mám největší radost. Těším se na všechno!

Chcete se nějak odlišit od zaběhlých festivalů?

Kaďus: Pokud se bavíme o UG festivalech, tak se odlišit nijak nechceme. Nicméně si myslím, že co nás trochu odlišuje, je to, že se snažíme podpořit pro nás smysluplnou organizaci nebo člověka/skupinu lidí v nesnázích. Když jde o organizaci, jsme rádi, když z ní někdo udělá přednášku, postaví informační stánek, má nějaké materiály apod. Že to prostě není jen o té hudbě.

Šhnekn: Je pravda, že asi ne každý (nám podobný) fest pořádá přednášky. V minulých letech jsme tedy měli např. přednášku o ochraně malých šelem v Čechách, infostánek místního útulku pro psy apod. Jsme rádi, když můžeme pomoci. Po skončení festivalu posíláme příspěvek, takže vlastně každý návštěvník svým způsobem také pomáhá.

Co byste chtěli, aby si návštěvníci z festivalu odnesli?

Kaďus: Asi pocit, že navštívili smysluplnou akci, kterou pořádají lidé se srdcem, a rádi se sem vraceli.

Šhnekn: Za mě asi taky pocit spokojenosti, že viděli a slyšeli dobré kapely, které nehrají jen pro peníze, objevili nějaké nové, a třeba se i dobře najedli a napili.

Co když někdo dojede z dálky — dá se na festivalu nebo někde poblíž přespat?

Kaďus: Ano, v areálu je možné postavit stan, přijet obytným vozem nebo si přes internetové stránky objednat chatu.

Šhnekn: Není moc co dodat. Snad jen — stránka pro rezervaci chatky je zde: https://www.osadaluh.cz/. Pro spaní ve stanu či v autě rezervace nutná není, ale vše je tedy za poplatek; viz ceník na stránkách.

Je potřeba si na festival brát svačinu?

Kaďus: Už léta nám pomáhá jídlo dohonit rozpočet. Veškeré pokrmy, které připravujeme, jsou veganské a vegetariánské; jedná se především o polévky, hlavní jídla, pomazánky apod. Pokud někdo dává přednost jinému jídlu, svačinu si samozřejmě přinést může, nebo si případně může někam zajít dle svého gusta.

Šhnekn: Je to tak. Hladem u nás netrpíte.

Chodím do školy, nemám peníze. Lze si například vstupné na festival odpracovat?

Kaďus: Co bychom dali za to, kdyby k nám chodili i školáci! Nikdy jsme to moc neřešili, protože to nebylo potřeba, ale mladí do 15 let mají vstup zdarma. Když je zájem, občas se s někým domluvíme, že nám přijde pomoct s přípravou/úklidem za volný vstup. Jinak když někdo přijde a nemá peníze, nevyhodíme ho.

Šhnekn: Pokud by někdo chtěl, nechť se ozve. Nejvíce práce je však den před festivalem a pak v neděli a v pondělí po jeho skončení. Festivalová sobota je pro nás už zaužívaná a víceméně všechno potřebné máme obsazené.

Přeji dobré počasí, fajn atmosféru a ostrý zvuk! Držím palce, zapomněl jsem na něco?

Kaďus: I když jsme na špatné počasí připraveni, je to vždy alfa a omega celé akce. Děkujeme za zájem a podporujte své lokální akce!

Šhnekn: Díky moc za prostor! Doražte na Against, mějte se rádi a smrt náckům a podobné havěti! :D

Šumava Against 2026 / vol.18

FB: Šumava Against 2026 / vol.18  

 

čtvrtek 20. srpna 2026

RAN – Apnea
























12"LP (kooperace labelů)

Venku je druhá deska francouzské trojice RAN s názvem Apnea. Hrají těžkou hudbu, ale mají zajisté i smysl pro humor; pousmál jsem se u popisku na jejich profilu: "RAN jsou trio z Lyonu; je to, jako kdyby tě Bud Spencer praštil do tváře směsí punku, grindcoru a death metalu." Album vyšlo v kooperaci mnoha labelů; na českém vydání se podílel Raw Zine Records.

Ve Francii existuje množství zajímavých kapel různých stylů a většinou jsou všechny skvělé. RAN zaujmou odlišným přístupem ke skládání a nebojí se experimentovat. Vytvářejí zvláštní disharmonický zvuk, mixují různé styly extrémní hudby s důrazem na zvláštní instrumentální postupy. Vezmi instrumentální vyzrálost a rafinovanost mathrocku a obě ingredience polož do vod extrémní muziky. Následně přidej chaos, špínu a agresi z hardcore‑grind‑punku a máš RAN. Je to intenzivní, chaotická, nervní, těkavá muzika, působící neotřele, poutavě a zvráceně zároveň. Díky math‑chaosu jsem vlastně neustále udržován v pozoru. Skladby nejsou dlouhé, snad až na poslední, která je finálním opusem (3:14 min). Není to muzika, u které si odpočineš; RAN tě vytrhnou z tvého světa, budou s tebou cloumat a silou své instrumentální zručnosti vysílat všemožné impulzy.

Zajímavý obal je pro album vizuální, pomyslnou druhou rukou, která doplňuje hudbu. RAN zhudebňují chaotické vize, nikoho neutěšují a soukolí dnešní zrychlené, často ADHD doby ještě více roztáčejí. Je to styl, je potřeba se soustředit, a pak to vlastně může působit i částečně jako mantra. Hluková mantra. Nemusí to být pro každého; nedostaneš klid, rozvážnost ani refrény. Nálada alba je nasraná, neutěšitelná, chaotická. V mnohém jako zmíněná dnešní doba, kdy na jednom místě panuje pohoda a o pár stovek kilometrů dál vládne chaos. RAN vytvářejí mix extrémních stylů a v jejich intenzivním podání je síla, alespoň pokud mohu soudit podle poslechu desky. Dělají to sympaticky a je cítit, že jsou z extrémního DIY hardcore/grind prostředí. Není to nic akademického, přednesu rozumím a energie na mně přeskakuje. Jedna ze skladeb se jmenuje NO WAR CAN BE WON s komentářem: „Všechny války jsou hovno, bez ohledu na to, jak slavně zní důvod pro jejich vedení.“ S tím souhlasím.

Stopáž alba není dlouhá, ale během poslechu můžeš projít množstvím extrémů a zákoutí. Album vyšlo v kooperaci mnoha labelů a je fajn vidět, že se stále díky množství DIY nadšenců vydávají podobné desky a kapely. Apnea je rychlá, chaotická deska, plná svěží a neotřelé energie. (S)

rawzinerecords.blogspot.com 
https://ranpunkdeath.bc.com 

Desku věnoval Raw Zine recs., díky!

PS: RAN brzo zahrají v Ostravě a Praze.

sobota 8. srpna 2026

Sloth – Slothmachine
























12“LP (Kabinet Records)

Brněnská kapela Sloth má venku novou desku, která vyšla na Kabinet Records. Vyšla v květnu, měsíci, o kterém se říká, že „je lásky čas“, a právě toto voňavé roční období je kmotrem jejich novinky Slothmachine. Slovo „machine“ by se dalo z názvu vypíchnout, protože album je drtivé, přináší těžkotonážní hudbu, která je o atmosféře a hlavně o riffech. Tlačí to posluchače ke zdi, otevírá brány k sebepoznání. V upoutávce padají slova jako stoner, doom, heavy psych a sludge rock. Hutné riffy, krásný zvuk a vizuální ztvárnění od Jana Taitla. Slothmachine je venku, stačí jen sáhnout na kliku a otevřít dveře.

Začnu zeširoka: u sebe — ke každému stylu, který jsem si oblíbil, mi někdo otevřel dveře. Za „stoner doom, heavy psych a sludge“ jsou rozhodně přátelé z Německa; vítr vane od Baltského moře, tóny jsou stejně chladné a cítím grindcore. Mluvím o Bad Luck Rides On Wheels, Confusion Master nebo některých kapelách z W.I.F.A.G.E.N.A. Records, jako Negative Reaction nebo GUEVNNA. Nic velkého nebo stylového u mě nehledej. Na všechny zmíněné spolky jsem si se Sloth vzpomněl a taky na písecké Poslední přání mrtvého humanisty. Ano, samozřejmě i na Black Sabbath.

Sloth jsou „machine“ a deska „Slothmachine“ má velký, silný zvuk. Drtí to. Rychle i pomalu. Těžkotonážní riffy, rockový odér, hippie atmosféra z časů The Doors — Sloth od začátku roztáčí spirálu, ve které se utápím. Songy jsou poměrně dlouhé a Sloth skvěle pracují s rychlostmi. Je to jako jízda autem: rychle to umí valit každý, ale jen pomalu to vyžaduje sebeovládání a zručnost. Písničky mají kolem šesti až sedmi minut a osobně musím říct, že jsem se nenudil ani vteřinu; hlavně ty pomalé pasáže jsou drtivé. Drtivé. Prolíná se v nich stoner doom, heavy psych, sludge rock a je to přesné, nemilosrdné a zvuk to ještě vynáší do nebes nad mraky.

Představ si otevřenou krajinu. Krok vpřed. Neboj se, jdi. Oči měj otevřené nebo zavřené, je to na tobě. Vnímej krajinu a porovnávej ji s hudebními impulzy. Jsem pozorovatel. Brzy, velice brzy, jsem vtažený do děje, do hudby Sloth. Odnáší mě to nad jejich tóny, nad mě samého, je to jako cesta k vnitřní svobodě. Myslím si, že i o tom je tenhle typ hudby. Dlouhé skladby, prostor na vyznění tónů, nikam se nechvátá. Zdánlivě je to pomalé, klidné, ale má to v sobě hroznou sílu. Hodně se zpomaluje a hned druhá písnička „One and Only“ je magický, táhlý opus. Neutečeš tomu, pokud budeš poctivě poslouchat. Přitlačí tě ke zdi a ukáže ti svou krásu. Jednotlivé skladby makají, mají atmosféru, ale i své zákoutí. Nikdo, myslím, nedělá pokusy, všichni členové vědí, co dělají.

Kabinet Records má svůj vydavatelský styl: obal se slabším hřbetem ve fólii, insert, deska v černém sáčku s ochrannou vnitřní fólií. Klasika, standart. Motiv desky je ilustrovaný od nadaného kreslíře Jana Taitla a moc se mi líbí. Grafice „Slothmachine“ vévodí motiv klasického starého hospodského, dnes již retro, výherního automatu, a pokud se nepletu, tři motivy stejné barvy BAR BAR BAR bývaly jednou z nejvyšších výher. Syté barvy, pěkná práce. Žádné nábojáky, lebky, ani rytíři. Nahrávka je ze zavedeného studia Golden Hive s producentem Amákem; mix a mastering dělal Tomáš Suchánek. V děkovačce najdeš i jméno Jana Sudára z grindcore dua Impulsealer a také stavitele boxů, na které hraje i kytarista Sloth, Alex. Rozhovor s tímhle sympatickým chlápkem najdeš v posledním čísle fun-zinu KILL YOUR DREAMS!

Slothmachine je magická deska, působí nadčasově. Svými tóny dokáže vracet v čase a zároveň je moderní, současná. Riffy, zvuk a hudební zručnost jednotlivých členů působí magickou silou. Sloth si dovedu představit v malém prostoru i na velkém pódiu. Ti, kteří mi otevřeli dveře ke zmíněným stylům, byli načichlí grindcorem. Sloth přináší velký zvuk, rockový feeling, ale i úctu ke kořenům. Nejspíš jsem u nás ještě neslyšel podobnou desku. „Slothmachine“ si se mnou dělá, co chce; užívám si její dým a pomalé tempo. Je to velká deska! (S)

Kabinet Records

Sloth

Desku věnovali Kabinet Records, díky!

sobota 1. srpna 2026

Falcon Burns Fest

























Pořadatelská kapela Morde pořádá „open air“, rozuměj letní festival Falcon Burns Fest, na krásném a dostupném místě blízko vlakového nádraží v Sokolově. Crew jsem poslal pár otázek, třeba Tě to nějak inspiruje vyrazit nebo pomůže s rozhodováním. Festival se koná 15.08.2026 v Sokolově, Loděnice Dronte. Areál festivalu se otevře ve 13:00 a první kapela začne přesně v 15:00.
(Otázky: Samuel. Odpovědi: Roman, Rosťa.)

Prázdniny 2026 se brzo přehoupnou do druhé poloviny a jedním z festivalů, který je možné navštívit je Falcon Burns Fest. Místo konání je Sokolov, Loděnice Dronte. Jak by jste festival představili, co čekat? 
Ahoj, co čekat? To já netuším, co kdo od nás čeká. My osobně děláme festival už třetím rokem, přičemž první dva se dají dohledat pod FB stránkou Falcon burn fest.
Baví nás to, sice zrovna konkrétně na tuhle otázku odpovídám jen já, ale je to kolektivní práce a každý z naší kapely (Morde je pořadatelský kolektiv) má na starosti něco velmi, ale velmi důležitého: pivo, jídlo a podobně :).

Ne, ale vážně, je to makačka, děláme to poprvé venku jako open air a myslím, že se všichni modlíme za počasí a lidi. Není to úplně prdel, stojí to hrozný prachy, a to jen skrze zvuk a pódium. Zbytek jsme vysockovali zadarmo (pronájem, elektriku, plakáty a samolepky, pivo a jídlo pro kapely, stan pro „aftrošku“ taktéž). 

Děláme to všechno na koleni DIY, grafiku, promo bez nějaké dotace, významného daru nebo nějaké městské propagace. Každý z nás přinesl tu svou trošku do mlýna ze zkušeností s pořádáním akcí. Samozřejmě, jak jsem psal, už máme dva ročníky za sebou, to ovšem bylo úplně něco jiného, dělali jsme to prakticky ve zkušebně. Což byla bývalá hospoda s výčepem a plně fungujícími sociálkami, podotýkám na punk a bez vědomí pronajímatele, což byl nějaký pražský spekulant, takže dobře mu tak. 

Naším cílem bylo vždy na festival dostat fakt to nejlepší, co na scéně bylo, protože jsme ze Sokolova a u nás by se to nesetkalo příliš s pochopením, udělat kapely s minimem koncertů a nulovou známostí u „místňáků“. Vybíráme kapely všichni kolektivně a dohadujeme vše společně: pořadí, čas…. Je to takové naše dítě, dost fakan a dost ubrečený, ale naše. 

Takže 15.8. Loděnice Dronte, Sokolov a doraž, jinak to projedem a příští rok bude hovno. 

Co místo, kde fest bude nabízí? Je v okolí něco zajímavého? 
Místo jako takové… Loděnice, nabízí samozřejmě řeku, je v těsné blízkosti vlakového a autobusového nádraží, ve velmi těsné blízkosti zatopeného lomu Medard a přes řeku je staré město a náměstí Sokolov. Jinak asi není nic zajímavého na letním městě.

Jak vůbec myšlenka udělat festival vznikla?
Před prvním ročníkem FBF jsme měli zkušebnu v nevyužívaném objektu, jehož součástí byla i poměrně velká hospoda s kuchyní. Chtěli jsme ten prostor nějak využít a shodli jsme se, že uspořádat hudební festival není úplně myšlenka k zahození. I vzhledem k tomu, že žádný podobný festival zaměřený na hardcore, punk, crust atd. v západních Čechách není. První dva ročníky byly parádní a třetí nám bohužel překazil covid. Zkušebnu jsme sice opustili, ale myšlenku na pokračování FBF jsme nikdy neopustili a letos nám to už konečně vyšlo. (Odpovídá Rosťa ejkej desetdekagoudy)

Máte pěkný plakát a zajímavou sestavu. Z jaké kapely máte největší radost?
Plakát jako celá designová stránka, ať už kapely nebo festivalu, má na svědomí náš František. Je prostě největší borec na tohle.
Co se týče sestavy, tak jsme vždy tak nějak reflektovali to nejzajímavější, co se právě děje a hraje. Musíme k nám na západ holt přitáhnout ty lidi :) Z jedné kapely asi úplně ne, mám radost z celého lineupu.

Chcete se nějak odlišit od zaběhnutých festivalů?
Odlišit asi úplně ne. Máme pouze taková ta přízemní přání, aby nepřišli idioti, náckové (i když u nás bychom byli ihned a hned hotovi) a tak nějak byl klid. Vstup pokryl náklady, nepršelo, a tak no.

Co by jste chtěli, aby si návštěvníci z festivalu odnesli?
Chceme, aby si odnesli dobrý pocit a aby chtěli přijít příští rok znovu.

Co když někdo dojede z dálky, dá se na festivalu nebo někde poblíž přespat?
Přespat je samozřejmost: pod stanem, širákem — je to vodácký kemp; kamenné sociálky jsou plusem. :) 

Je potřeba brát si na festival svačinu?
Jako každý ročník nám veganské jídlo zajišťuje Bistro Oaza o.s. Místní provozovatel kempu má klasické masové věci (klobásy, párky a něco).

Chodím do školy, nemám prachy, lze si třeba vstupné na festivalu odpracovat? 
Co se týče možnosti nezaplatit za vstup, tak jako vždy se dá s námi domluvit na čemkoli — prostě přijď a řekni to nebo napiš, jsme v pohodě. Navíc mládež do 15 let má vstup zdarma.

Přeji dobré počasí, fajn atmosféru a ostrý zvuk! Drží palce, zapomněl jsem na něco?
Díky za možnost rozhovoru a přání dobrého počasí, za to se samozřejmě modlíme všichni :) Díky a měj se krásně, kámo.

https://www.facebook.com/falconburnsfest  

Falcon Burns Fest | Facebook

pátek 24. července 2026

Vychází dotisk fun-zine KILL YOUR DREAMS! č.14



















Nebylo to úplně v plánu, ale stalo se, dnes vyšel dotisk fun-zine KILL YOUR DREAMS! č.14. V nepravidelném občasníku najdeš rozhovory, fotky, grafiky a úvahy. Provedení je klasické ve formátu A5 naležato a tentokrát si můžeš přečíst rozhovory Jánem Sudárem (Impulsealer), Julem (Rübänïskö, Antisocial Skills), Jiřinou (Vegalité, Nagaika, Same River Twice atd.), Lu Gregorovou (Urrah, Daleko, Sola pomáhá) od Honzy Hrany, Honzou Duškem (Balaclava, Urrah atd.) od Štelcy, Anthony "Rat" Martinem (Discharge, Varukers atd.) od Branislava Vartovnika. Fotky v tomto čísle jsou od Martina Kalnýho ze Sušice. Cyklokoutek je úvaha o kole Favorit doplněné slovem "profíka" Dejva (Bajkazyl Olomouc) o tuningu téhle klasiky do městské džungle a doplněné o fotky od Jany Kloučkové Kudrnové. Úvahy napsali Mičl, Radim Oliva, Blanka Kissová, Samuel a Daneczek. Skvělou obálku nakreslila ĽU BA (Controlled Existence). Vychází na recyklovaném papíru, vypadá trochu jinak, obsah je ale stejný. Zine seženeš na emailu samuel.records@seznam.cz nebo na https://samuelrecords.bigcartel.com/product/kill-your-dreams-%C4%8D14-dotisk. Díky za případnou podporu! Cena je 120,- Kč z ruky do ruky, není problém pošta, zásilkovna, cokoliv!

neděle 19. července 2026

Remdik - Potkany patria do diery
























12“LP (Kabinet Records)

Po letošním ročníku trenčínského letního festivalu Pohoda začaly na Slovensku pouliční nepokoje. Lidé ekologicky likvidují vinylové desky Zóny A, papírové obaly házejí do modrých kontejnerů a desky pak do žlutých. Stávající vláda utekla do Ruska a probíhají Razie na policajné stanice. Historici se dohadují, jestli dění odstartovalo vystoupení anglické kapely The Cure nebo slovenských Rozpor. Představte si to! Ano, představte si to, stejně jako slovo „mystifikuje" najdete v krátké upoutávce od labelu, popustil jsem trochu uzdu své představivosti. Netradiční rodina straight edge skinheads Remdik mystifikuje českou a slovenskou scénu! Kabinet Records hlásí „od dechovky po sludge“ a s vydáním debutového alba slovenské kapely Remdik se nemusí stydět rozšířit o slogan „od dechovky po oi hardcore“. Stylovou otevřenost rozhodně vnímám jako jeden z plusů dnešní doby a Remdik zahánějí Potkany do diery.

Krátké představení na úvod, Remdik jsou ze Žiliny a poměrně rychle se na české a slovenské hardcore punkové scéně dostali do povědomí posluchačů. Debutové album Potkany patria do diery vyšlo nedávno na brněnském labelu Kabinet Records a svým způsobem je v našich končinách ojedinělé. Myslím si, že kromě Rozruch! není v ČR/SK další oi hardcore kapela. Pokud se na to podívám globálně, mému US oi hardcore vládnou 86 Mentality, kanadskému oi First Attack nebo oi hardcore Béton Armé, pak je tady Francie, což je kapitola sama pro sebe a tamní kapely s oi stylem bravurně pracují na mnoha frontách. U nás je zatím pole „neorané“, ale už tady jsou první vlaštovky. Stylově se s Remdik pohybujeme v hardcore oi, ovlivněného newyorským hardcore (Agnostic Front), bostonským hardcore, šmrncnutým oi a s klidem to můžeme odstartovat jako reunion koncert 86 Mentality – „LET'S GET FUCKING AGGRO!!!“. Prostě hrubý, neotesaný, hardcore oi, s násilnými texty a pořádným „let´s go „lopato“ odérem. Žádné vážení slov, všechno se říká na rovinu. Ve zmíněné Francii oi často mixují s post punkem, na Slovensku se podává sXe. Žádný chlast, jen oi hardcore.

Album má hardcore stopáž, devět skladeb během cca dvaceti minut. Všechno je řečeno bez zbytečných řečí, jde se rovnou k jádru věci. Muzika je hrubá, mix oi hardcore a jsou tam všechny zmíněné ingredience, viz. výše. Textově by na LP mohla být i nálepka „Parental Advisory: Explicit Content“, některý texty jsou poměrně násilnický, ale asi je to styl. Nasranost je nasranost. Potkany patria do diery má super kreslený obal od Ajshenka Sadiku, zaujme od prvního pohledu a perfektně dokresluje dojem z celé desky. Nenajdeš na něm žádné lebky, rytíře a podobné hodně používané motivy, ale třeba v titulním motivu alba dohledáš všechny Remdik písničky.

Netradičná rodina Remdik vypustila poměrně zajímavou desku. Pod máš rád hardcore oi, raději hrubšího ražení, tím myslím méně Blitz a více Slapshot, určitě si k Remdik najdeš cestu. Kluci do jdou naplno a nebojí se vytahovat témata, které rezonují. Nepočúváme to, čo ostatní. Nemilujeme to, čo ostatní. Neveríme v to, čo ostatní. Remdik vypustili svůj protestní manifest a vyzývají k zabití všech předsudků! (S)

Kabinet Records

REMDIK

Desku věnovali Kabinet Records, díky!

sobota 11. července 2026

Slucholam / Kostohryz – split
























10“LP (Blood Factor Negative + více)

Slucholam a Kostohryz, společná nahrávka dvou hudebních projektů, které se potkávají na společném vinylu. Již od prvního pohledu je jasné, že členové chtějí od samotného pojmenování, grafiky, vypadat neokoukaně. Jak se na desku podívám, dýchne originalita a vzbuzuje to očekávání. Věříte, že se mi vybavil jazykolam „Strč prst skrz krk“? Spojnicí mezi Slucholam a Kostohryz je postava pana Čerta (Gride, Radiolokátor), bubenického mistra, který hraje na bicí v obou zmíněných projektech. Split je jednou z vinylových nahrávek, která u nás v ČR spatřila světlo světa koncem loňského roku, za spolupráce Blood Factor Negative, Olga Hepnarová Records a Anxt Records. Vyšlo na pěkném desetipalci, který posluchači nabídne exkurzi světem extravagantní extrémní muziky a její hranice se opět o kousek posouvají.

Neotřelost a originalita, neubráním se to tak označit. V hlavě mi „naskočila“ i písnička od Gride „Uniformita“ a pokud jsem opět jmenoval Gride, je to druhou indicií k nim směřující. Vždycky jsem je měl rád a poslední léta pod dirigentskou taktovkou pana Čerta, jsem je více a více vnímal, že směřovali k experimentům a hudebnímu bádání. Oddanému a vysokoškolskému. Slucholam a Kostohryz je možná logickým vyústěním na poli hledání. Jo, v sestavách projektů dále najdeme členy kapel Sheeva Yoga, Ÿperitiff, Atomic Candy Creeps, Zmar, Nulajednanulanula, Lady Gaza a možná ještě dalších. „Kapely“ jsem označil jako projekty, sleduji dění, ale nejsem si jistý, jestli se studiové projekty přetransformovali v regulérní kapely. Není to ale podstatná informace, důležité je dílo, které držím v ruce. Pohledů na něj může být mnoho, jedním z nich je, že v projektech se sešli lidé z různých skupin, s letitými hudebními zkušenostmi, znalostmi podsvětí a možná snahou udělat hudební poctu nějakému hudebnímu stylu (tipnul bych „San Diego“ style) a přesto to udělat svým vlastním způsobem, i originálně. Desku vnímám jako hodně extrémní, přesto z ní dýchne svěžest a snaha se odlišit, posunout extrémní muziku, kus někam jinam, méně nebo více extravagantním způsobem. Deska není nestylová ani vizuálně. Neuvidíš fotku se znetvořenou lidskou hlavou nebo něco podobného, co Tě šokuje, ale extravagantní ilustrovaný vizuál. Nevím jestli je to pěkný, je to jiný, zaujme to.

Proč jsem jmenoval „San Diego“? Vždycky pro mně bylo studnicí zajímavé a neotřelé hudby. Jestli někde nějaký hudební styl „zestárnul“, label Three One G Justina Pearsona (i on jako hudebník ve svých kapelách, na sobě dle mého vždycky makali a nabízel/i něco neotřelého).  Žádná z jeho kapel nebyla tuctová nebo nudná, možná nestravitelná nebo chaotická, to jo. „San Diego“ jsem vždycky vnímal jako hudebně neotřelé, stylové snad jen stylem oblékání a povolenou délkou kalhot (nad kotníky). „Sexy“ svěží extrémní muzika a styly, přetavené do něčeho nového? Možná. To „nové“ se již po mnoho let soustavně mění a recykluje, ale stále je to extrémní a svěží. Jak kdysi říkal SYKY z Rabies, kdo krade první, je ještě originální. Platí to i o tom, když vykrádá sám sebe?

Slucholam. Asi bych lépe nepsal popisku, kterou jsem četl v reklamě, když splitko vyšlo, „5 songů potrhlého, nervního, punkem načichlého melt-bananoidního gride-violence“. Nejspíš bych se pod to podepsal. Jsem stále v pozoru! Tohle je extrémní muzika, se spoustou zvratů, změn, chaotických pasáží, ve kterých se zrychluje i zpomaluje a je neuvěřitelný, jak to funguje. Hodně splašený, přesto akademicky přesný. Navíc předělávka THE LOCUST - Kill Roger Hedgecock. Kostky jsou vrženy.

Kostohryz. Opět použiji popisku „6 songů matematického convergo-dillinger-escape-planoidního gridecore“. Neřekl bych to lépe. Přesný jako stroj, skvělý frázování, zajímavý texty. Nevídaný dirigent, je špičkou ledovce, poslední skladbou, na kterou všichni čekali. Nevíte, že předurčený dirigent diktuje zkázu?

Obě kapely jsou hodně zajímavý. Extravagantně pojatá extrémní muzika, přesná a rafinovaná. Řekl bych i neotřelá a neuchopitelná. Vzory jsou, ale nikdy to není stejný. Nikdy. Pokud by platil citát „pořádek je pro blbce, inteligent zvládá chaos“, potom musí mít členové Slucholam / Kostohryz minimálně vysokou školu. (S)

Blood Factor Negative

Desku věnoval Blood Factor Negative, díky! Blood Factor Negative je malý DIY label specializovaný na fastcore, powerviolence, grindcore, extreme hardcore a deathgrind. V DNA labelu najdeš vzpomínky na Dead Heroes Records.

pondělí 6. července 2026

Mental Disorder fanzine
























(rozhovor)

Nedávno vyšlo druhé číslo sympatického zinu Mental Disorder, DIY hardcore punkového fanzinu věnovaného hlučnému hardcore punku. Nedalo mi to a během cca týdne jsme na přelomu června / července udělali s jeho autorem Martinem krátký rozhovor, který je hlavně o představení fanzinu. Držím palce do dalších čísel a hluku zdar!

Upoutávky na předchozí čísla:

Druhé číslo fanzinu Mental Disorder je venku! 

Na jeho stránkách najdete rozhovory s finskou burning spirit hardcore kapelou G.A.Z.E., kolumbijskými INFRA nebo Marcem z vinylového obchodu MUSIKVERSORGUNG. Nechybí ani historie Dropdead, článek o crustových kapelách z Ósaky, příběhy slavných fotografií, které se objevily na obalech hardcore desek, a řada dalších podivností.

Právě vychází Mental Disorder – DIY hardcore punkový fanzin, který dělá čest svému jménu. Obsahuje rozhovory, články, recenze a reporty. Uvnitř najdeš kapely jako Gauze, Capitalist Casualties, Total Con, nebo taky label Children of the Grave.

Otázky: Samuel. Odpovědi: Martin. Rozhovor vznikl po emailu na přelomu června / července.

Ahoj Martine, máš rád rychlý hardcore punk, pojďte na to! Právě vychází nové číslo fanzinu Mental Disorder! Jak by jsi představil sebe, zine Mental Disorder a případně redakci?

Ahoj, předem díky za prostor. Jmenuji se Martin, je mi 37 let a pocházím z malé vesničky nedaleko Českých Budějovic. Už pěknou řádku let ale žiju v Praze. Kromě sbírání desek, čtení fanzinů a chození na koncerty mi spoustu času zabírá sport, kterému se věnuji prakticky každý den. Mezi moje další koníčky patří hledání a sbírání zkamenělin hlavně pravěkých živočichů. Kromě toho se snažím co nejvíc číst a vyrážet do přírody.

Většinu ve fanzinu mám na starosti já, ale do zinu sem tam napíše něco i můj dlouholetý kámoš Lukáš z Tábora. Lukáš je zapálený cyklista a punkový šílenec. Ani v jeho čtyřiceti letech mu nepřijde divné sednout na vlak, jet přes půl republiky kvůli patnáctiminutovému setu kapely z druhého konce světa a pak šest hodin čekat na nádraží, než mu pojede spoj zpátky do Tábora.

Fanzin bych představil jako takový černý sešítek. Není to nic světoborného, takový trošku retro plátek. Zatím vyšly jen dvě čísla, ale chtěl bych ve vydávání pokračovat co nejdéle, protože mě to baví. Zaměřením je čistě hudební s fokusem na surovější polohy punku.                   

Jak vznikla myšlenka dělat zine? Je pro Vás důležité, abych vycházel v papírové podobě?

Za vznikem zinu bych nehledal nic světoborného. Možná je to začínající krize středního věku a snaha vrátit se do teenagerských let. Možná nějaká forma nostalgie?  Nevím… Každopádně asi rok před vydáním prvního čísla jsem se začal probírat starými ziny, které mám doma, a shánět vše, co mi dříve uniklo. Znovuobjevování těch starých časáků a v nich různých podivných článků o obskurních kapelách z celého světa mě znovu nadchlo a inspirovalo. A právě to mě nejspíš přivedlo k myšlence, proč vlastně nezkusit rozjet svůj vlastní fanzine. Spousta z těch starých zinů je totálně v duchu DIY. Dělaná na koleni s naprostým nadšením, tak jsem si řekl, že něco takového bych mohl taky zvládnout.

Jinak papírová podoba zinu je pro mě zásadní. Držet ho v ruce, listovat jím a vracet se k němu po letech má svoje kouzlo, které se z obrazovky přenáší jen těžko.

Čemu se v zinu nejraději věnujete a z čeho čerpané informace?

Mentál je hudební fanzin, a proto se věnuje především hudbě. Asi logicky většinu prostoru zabírají témata, která jsou nám nejbližší a máme rádi. Takže v podstatě celý zine zabírají subžánry, které nejraději posloucháme tedy hardcore punk, crust a raw punk. Zkrátka ty nejdivočejší odnože punku. A protože punk nežije ve vzduchoprázdnu, tak se snažím do článků zapojovat politické a historické souvislosti. Snažím se, aby články byly aspoň trošku zajímavé a nebyl to jen výčet vydaných sedmipalců. Při psaní textů vycházím z desek, knih, starých i současných fanzinů a samozřejmě také z internetových zdrojů.

Inspirují Tě nějaké fanziny? Máš nějaké oblíbené? 

Jelikož jich teď u nás vychází jen pár, tak není problém si je kupovat všechny a všechny mám rád. Mezi ty, co se mi v současnosti líbí patří tvůj fanzine Kill your dreams, Šakalův Noise Master, Buryzone, Mičlův DESTRUKTORRR a Útok z jámy, Go and Kill, Hřmot, ale tam nevím, jestli ještě bude vycházet. Vlastně si kupuju jen hardcore fanziny, takže pokud vycházejí i nějaké jiné, moc o nich nevím. Ve fanzinech mě moc nebaví číst věci, které nejsou o punku. Nebaví mě metal, hip hop, básně ani číst o výletu s batůžkem do Španělska. Asi to zní trochu nabubřele, ale jsem v tomhle prostě dost jednostrannej. Jinak čtu spoustu jiné literatury, takže od fanzinů chci hlavně punk a hardcore. Z těch starých fanzinů, které mě nejvíc inspirovaly, bych zmínil Cheers!, Smrt, Bakterii, Doom's Day, Dis-Chachu, Cerelitidu, anglický Agitate, americký Warning a nebo japonský Crust War, který byl sice v japonštině, ale stačí se jen dívat na grafiku, která je brutální. Hodně rád jsem měl taky takové ty klasiky jako MRR nebo Hlubokou orbu, to byl podle mě nejlepší fanzin všech dob. Ale tohle všechno už je pravěk. 

Mental Disorder tedy bude nabízet jen stránky plné hlučného hardcore? 

Myslím si, že do budoucna se stále budu věnovat hlučnému hardcoru.. Ale těžko říct, jestli budu dělat fanzine třeba i za pět deset let. Pokud ano, tak za pár let může být všechno jinak a může být třeba i o cestování s batůžkem po Španělsku, kdo ví. Kamarád jsem ještě s post punkem a klasickým punk rockem, tak třeba případně i tyhle styly se můžou v zinu objevit anebo už se i objevují.

Jsi přítel s metalem?

S metalem kamarád nejsem, ten jde úplně mimo mě. Je určitě paradoxní, že mám rád spoustu stenchcore a crust kapel, kde je metal hojně zastoupený. Jenže tam je k tomu přidaná punková špína a zběsilost, díky čemuž to na mě funguje mnohem lépe než klasický metal. Každopádně metal vůbec.

Máš rád recenze? 

Recenze mám rád. Je fajn, když se člověk dozví něco nového a může díky nim objevit nějakou novou zabijáckou kapelu. V prvním čísle zinu nechyběly. Šlo o recenze desek, které jsme si s Lukášem pořídili v roce 2025. Ve druhém čísle už recenze chyběly, protože jsem se rozhodl je přesunout až do třetího čísla, kde opět zrecenzujeme desky, které jsme si s Lukášem pořídili za celý rok 2026.

Je pro Tebe důležitý dělat zine DIY stylem? 

Nad tím jsem vůbec nepřemýšlel a bral jsem to úplně automaticky. Ono to vlastně jiným způsobem udělat nejde. Když děláš fanzin věnovanej extrémní muzice, která více méně nikoho nezajímá, tak DIY cesta je jediná možná.

Jak Ty osobně vidíš hardcore punk v roce 2026? Kde je jeho místo?

Úplně stejně, jako každý jiný rok. Hardcore není středobodem mého života. Jsou i jiné věci, kterým se věnuju a které jsou pro mě důležité. Pořád ale zůstává něčím, co mě formovalo a co je součástí mého života. Budu dál chodit na koncerty, kupovat desky, číst fanziny a doma si nerdsky sepisovat ten svůj. Myslím, že pokud budou existovat lidé, kteří budou mít potřebu založit kapelu, udělat koncert, vydat desku nebo zine a dělat to po svém, bude mít hardcore svoje místo i v roce 2036.

Jinak si myslím, že punk patří do squatů, zaplivaných putyk a dalších podivných míst. Bez sponzorů, mamutích labelů, bookingových agentur a šaškování na sociálních sítích. Nejlepší koncerty jsou podle mě ty uprostřed týdne pro třicet nadšených bláznů. Pokud to někdo dělá jinak, nijak zvlášť mě to netrápí. Jen s tím úplně nesouzním.

Mental Disorder má venku dvě čísla! Držím Vám palce a na co se můžeme těšit? Jsou nějaké plány? Díky za krátký pokec…

Na tuhle zimu je v plánu třetí číslo. Co v něm bude konkrétně, zatím ještě nevím, ale bude to klasický mix rozhovorů, článků o historii punku a dalších věcí. Mám přislíbený článek o japonských kapelách, které koncertovaly v Praze. Pokud to klapne, myslím, že z toho bude skvělé čtení.

Já ti děkuju za prostor. Přeju hodně zábavy s tvým fanzinem a jsem rád, že jsi mi dal možnost objevit se na legendárním Czechcore. Tamní diskuze byly svého času opravdu epické. Lukáš mi jednou vyprávěl, že seděl na schodech před Sedmičkou a přišel za ním jeden nejmenovaný hardcorista, který se ho úplně vážně a dost výhružně zeptal, jestli je to právě on, kdo píše do diskuzí na Czechcore. Lukáš do diskuzí nepsal, tak nakonec vše dobře dopadlo. :)

 

Cena 50 Kč + pošta, 32 stran nabitých obsahem s písmenky tak malými, že je nedokážeš přečíst. Výměny vítány. Kontakt: disordermental6(dot)gmail.com.

pátek 3. července 2026

Vychází dotisk fun-zinu KILL YOUR DREAMS! č.14

























V červenci vychází dotisk KILL YOUR DREAMS! č.14 fun-zinu (pokračování How Can Limo Kid Kill Your Dreams?)! V nepravidelném občasníku najdeš rozhovory, fotky, grafiky a úvahy. Provedení je klasické ve formátu A5 naležato a tentokrát si můžeš přečíst rozhovory Jánem Sudárem (Impulsealer), Julem (Rübänïskö, Antisocial Skills), Jiřinou (Vegalité, Nagaika, Same River Twice atd.), Lu Gregorovou (Urrah, Daleko, Sola pomáhá) od Honzy Hrany, Honzou Duškem (Balaclava, Urrah atd.) od Štelcy, Anthony "Rat" Martinem (Discharge, Varukers atd.) od Branislava Vartovnika. Fotky v tomto čísle jsou od Martina Kalnýho ze Sušice. Cyklokoutek je úvaha o kole Favorit doplněné slovem "profíka" Dejva (Bajkazyl Olomouc) o tuningu téhle klasiky do městské džungle a doplněné o fotky od Jany Kloučkové Kudrnové. Úvahy napsali Mičl, Radim Oliva, Blanka Kissová, Samuel a Daneczek. Skvělou obálku nakreslila ĽU BA (Controlled Existence). V čísle najde rozhovor i s JÁN SUDÁR (IMPULSEALER). Grindcore hrdina, cyklista, fajn kluk. Ahoj, za poslechu IMPULSEALER přemýšlím o první otázce, ale nevymyslím asi nic jiného než klasiku, jak se máš a co by jsi o sobě na začátek prozradil? No čáááu. Mám se dobře. Už nějakou dobu se snažím dělat vše proto, abych se měl dobře. Stálo to teda dost práce a odříkání, ale povedlo se to. Co bych ti o sobě prozradil? Normální dospělej človek. Mám dvě děti, lásku k cyklistice, kterou sdílíme společně a dle YTmusic dost nepopsatelnej hudební vkus. Teď zrovna to tady píšu za zvuků Wiegedood. Klasickej UG lover… Zine vychází DIY nákladem v počtu 150 ks. Objednat můžeš na samuelrecords.bigcartel.com nebo na emailu (lepší varianta) samuel.records@seznam.cz.

úterý 30. června 2026

Kaosquad - Absolute Imbalance
























12“LP (Phobia Records)

Kaosquad patří zcela určitě mezi zavedená jména jihočeské scény a čekání na jejich debutovou desku bylo vyčerpávající. Dávali si na čas, ale je venku, jmenuje se Absolute imbalance a vychází na dvanáctipalcovém vinylu s perfektním gatefold obalem pod hlavičkou Phobia Records. Vinyl diskografie kapely tak dostává další zářez, hned vedle povedeného splitu s Behind The Cemetery Wall (2013) a singlu Institute for Mental Decay (2017)

Absolute imbalance je zběsilá jízda, uhrančivá, plná skvělých old school grindcore riffů a s temnou atmosférou, doplněnou o dva hluboké „sick“ vokály. Nekompromisní válec se nebojí občas zpomalit a učarovat temnou bahenní náladou. Lokalizace Blatná, město růží, malebné jihočeské městečko v předhůří brány Šumavy, s krásným zámeckým parkem, kde by se poměrně snadno mohla odehrávat úvodní scéna z dystopického filmu v režii Kaosquad. Titulní zápletkou by byl motiv alba Absolute imbalance a odehrával by se v zámeckém parku. Krása proložená hrůzou. Kaosquad hrají těžkotonážní old school grindcore válec, který se dokáže valit zběsilou rychlostí, ale své riffy i zhutnit, až zpomalit. Jako třeba v úvodu písničky Carry The Pain On, která má i skvělý závěr. Jsme v jižních Čechách a spíš než ke grindcore mistrům z Prachatic, mi ručička ukazuje k budějcům, kultovním majstrům Ingrowing. Místy mám dojem, možná to bude metalový hřích, jako bych slyšel Metallicu s deskou Master of Puppets, jen rychleji, s death metal vokály a grind atmosférou. Jo, taky trochu slyším i Impetigo. Pardon. Celkově má album skvělej old school feeling, je „sick“ a špivaný. Tlačí to!

Trojice Kaosquad, kterou mám spojenou s Blatnou servíruje poměrně těžko stravitelný pokrm. Nic lehkého, dietního. Z jejich muziky dýchne hniloba, metal, death a old school grindcore. Absolute imbalance - Absolutní nerovnováha, přesně o tom je nálada desky. Od prvního válu se to na mě „valý“ a s každým další peckou mi to pomyslně svazuje ruce, nohy… Rád používám hlášku z filmu Vrať se do hrobu, kdy se Víťa Jakoubek točí na kolotoči a se spolužáky křičí: „rychleji, pomaleji, mně se chce zvracet…“ Ano, i tak se můžeš při poslechu cítit.

Album se skvěle poslouchá, ale je to těžká strava. Nahrávka je z let 2020 – 2022 a vznikla DIY stylem (super), mix a master dělal mistr zvuku Šaman. Výsledný špinavý zvuk se mi hodně líbí! Sedí ke Kaosquad a je špinavej jako death old school grind! Obal vše jen vyzdvihuje a dokresluje. Skvělá tiskařská práce, provedení gatefoldu je perfektní a titulka alba je skvělá. Motiv kreslil Alexey, je nádherný, plný barev. Barvy hodnotím pozitivně, podobně jako když crusteři Instinct Of Survival udělali bílý obal desky. Žádná klišé. Barva dodá více tváří, atmosféru a napětí (hlavně když gatefold rozevřeš). Je to podobné jako s motivy desek Extortion, jde o nich ale říct, že jsou krásné? Svým způsobem. Gratuluji, tohle je další skvělá deska do klenotnice pokladů jihočeské „palové“ scény. (S)

phobiarecords.net

profil Kaosquad

Desku věnovali Phobia Records, díky!

sobota 27. června 2026

Šanov 1 – Konec světa
























12“LP (PHR Records)

Album Konec světa nás vrací do období, kdy jeden režim odešel a transformoval se v jiný. Jsme v roce 1990 v porevolučním Československu a Šanov 1 vydal svoji debutovou desku. Po 36 letech přináší aktivní vydavatelství PHR Records album Konec světa v reedici. Pamětníkům nechá zavzpomínat a mladým punks nechává ochutnat zvuk punkrocku 90 let v našich končinách. Autentický punk hardcore, odtažitý a nihilistický, z odloučené lokality Teplic. Nejspíš to nebylo v úmyslu, ale s odstupem času lze o nahrávce říct, že je z jistého úhlu pohledu dokumentem své doby. 

Co se dělo v 90 letech? Začalo několik významných válek, včetně první a druhé války v Kongu, rwandské občanské války a genocidy, somálské občanské války a občanské války v Sierra Leone v Africe; jugoslávských válek v jihovýchodní Evropě; první a druhé čečenské války na území bývalého Sovětského svazu; a války v Perském zálivu… (wikipedia)

Album Konec světa vyšlo původně v květnu 1990 na Globus International a jeho reedice v květnu 2026. Deska patřím k silným nahrávkám z 90tek a bude i jednou z první porevolučních punkových nahrávek. Nahrávka vznikla v roce 1990 a ve stejném roce i vyšla. Byla to doba, kdy bylo možné vinylové desky sehnat v obchodech s muzikou a CD medium teprve čekalo na svoji slávu. Václav Havel je prezident, Češi a Slováci se zatím nerozešli a ruská vojska jsou stále na území Československa. Něco začínalo, něco končilo. Přicházela doba změn, očekávání, svoboda byla najednou na dosah. Ve vzduchu byla euforie. Československo se orientuje na západ a dohoda o odchodu ruských vojsk je na dohled. Další poměrně temná stránka té doby je v rukou „bílých jezdců“, díky kterým se v ČR v následujících letech stane množství rasově motivovaných vražd, na které se nesmí nikdy zapomenout!

PHR Recods je svojí systematickou archeologickou činností dobře známý. Reedice starých nahrávek vrací do života na vinylech a perfektně zpracovaných. Jinak tomu není ani u tohoto vydání. Skvělý gatefold obal, opravdu perfektně udělaný, masivní insert, barevný vinyl v černém sáčku a remasterovaný zvuk od Otyna (Davos Records). Reedice jak má být a je za ní velký kus práce. Titulka je klasická, název alba, kapely a berlínská zeď, což je svým způsobem symbolické.

Tohle nejsou zásnuby, to je blbost, já budu mít průser, všichni stranou, vyrovnejte účet a vodcházíte, konečná… zkrácená verze legendárního intra otevírající desku Konec světa po kterém začne písnička Děti, děti velkej činů a revoluce. Následuje skvělá pecka Voják ve vězení…

Hubu ti zavírá, když chceš říct, že se ti nelíbí
Máš rád to svý a to tě stojí okovy na zápěstí
Už je tam máš
Zaklapnutý rukama, co budou pořád volný
Jsme zatlučeni do země, kde nás temnem dáví, temnem dáví
Nevylezeš!!!

Opět symbolické pro dobu před Sametovou revolucí. Konec světa je k poslechu na profilu PHR Records a řekl bych, že to bude deska, kterou bude spousta lidí znát nazpaměť. Alespoň starších ročníků. Jasná věc, měl jsem tohle album doma taky, na desce i kazetě, ale někomu jsem ho pak daroval. Na desce Konec světa se mi líbilo její autentické nihilistické vyznění, silný zpěv a zajímavé texty, které odrážely svoji dobu. A myslím, že je to tam i dneska! Tenkrát jsem to tak určitě cítil. Šanov 1 hráli zajímavý mix ve kterém jsem cítil underground, punk a hlavně hardcore. Bylo to zajímavě proložené, alespoň pokud se budu bavit o Konci světa. Určitě to nebyla nejlepší studiovka na světě, ale deska měla svoji sílu, „šlapala“ a byla autentická. Když nahrávku slyším dnes, přináší mi spoustu vzpomínek, hlavně na tu dobu. Pěkných, normálních, hudebních, civilních, ale i odporných. Pár desek z 90tek jsem s odstupem času i zničil, neprodal, zničil. Na albu je i česká předělávka námořnické odrhovačky Friggin’ in the Riggin’ kterou v roce 1978 nebo 1979 přehráli Sex Pistols. Verze Šanov 1 se na album jmenuje Hysterie 1990, z dnešního pohledu opět s trefným textem.

My budeme jiný.

My budeme jiný.

My budeme lepší než ti

Co před náma byli.

Deska je doplněná obsáhlým insertem, dostaneš spoustu informací o písničkách a dění kolem kapely. Opět se vyplatí se k poslechu vzít do ruky bibli Československého punku a hardcore před rokem 1989 – Kytary a řev aneb co bylo za zdí (R.I.P. Filip Fuchs), kde můžeš mozaiku informací opět poměrně slušně doplnit. Deska své doby, obraz punku z roku 1990. (S)

PHR bandcamp

PHR Records

Desku věnovali PHR Records, díky!

KILL YOUR DREAMS! #14

Velice rád bych poděkoval všem, kteří si koupili poslední číslo KILL YOUR DREAMS! fun-zinu, samozřejmě do něj přispěli, vzali ho do distra… díky! Děkuji za podporu! Zine je prodaný, něco pak seženeš u Phobia Records, PHR Records, Kabinetu Múz, Vegalité, Šváb Records nebo u Blood Factor Negative rec. Nechám tentokrát udělat i dotisk, bude v červenci a zine vyjde na jiném papíře, jen bez flexi. Díky! Jana Kloučková Kudrnová mi udělala pár skvělých fotek, jak to umí jen ona. Díky.

středa 17. června 2026

Ivan Brun - Bez komentáře
























Kniha, komix.

Nezávislé vydavatelství Centrala zcela určitě nejednou upoutalo pozornost svými tituly a já mám právě před sebou jeden z nich, komix se strohým názvem Bez komentáře. Hned v úvodu řeknu, že to je hodně symbolický název. „Krásná“ barevné publikace s tvrdou knižní vazbou, přináší sbírku komixových příběhů od francouzského autora Ivana Bruna. Napsal jsem „krásné“ publikaci, slovo krása je ale možné použít pouze pro titulní stranu této knihy. Pozor, před sebou máte komix, který není určen dětem a mladistvým. Je možná smyšleným příběhem, ale zaznamenané situace se v různých koutech naší zeměkoule zcela určitě odehráli nebo hůře, možná právě teď odehrávají. 

S titulní stranou krása přichází, ale i končí. Zbytek je brutální záznam, ještě otřesnějších příběhů z lidských životů. Brutální zrcadlo, brutálnímu světu. Pojítkem mezi knižním, komixovým, výtvarným a hardcore punkovým světem je postava autora, Ivana Bruna. Ivan je francouzský grafik a muzikant, kterého si někteří budou pamatovat z kapely Coche Bomba (Lyon). Jeho grafiky najdeš i na různých obalech desek (Zone Infinie, atd.), grafikách, ale kreslil i odsouzené jako soudní kreslíř. Poslechnout si můžeš i jeden díl Modelářů, z prosince loňského roku, kde si Ivanem povídá Banán. Pamětníci vědí, že Ivan maloval i jednu z obálek kultovního lokálního fanzinu Hluboká Orba. Od Coche Bomba mám doma ve sbírce jejich 10“LP Poco O Nada, na kterém Ivan zpívá a kreslil obal. Opět, pokud ten obal znáš, v mnohém napoví o aktuálním komixu. Poznámka pod čarou, já jsem desku dostal od kamaráda Žrouta, který měl obrovskou radost, že mi daroval právě tenhle vinyl, na obalu jen odhalené přirození a je na něm předělané logo Ebullition Records.

Bez komentáře zachycuje střepy světa kolem nás. Různá místa, sociální prostředí, i vrstvy společnosti. Není to ucelené dílo, poskládané je z příběhů, střípků, které jsou zrcadlem. Autor komixu je jako mlčící kreslící žurnalista, zaznamenává příběhy. Bez komentáře, emocí, jako kdyby seděl na mostě a maloval náhodné lidi a události. Ať se stane, co se stane. Nehodnotí, nevylepšuje, nekomentuje, jen zaznamenává. Případné bilancování je na každém, kdo si knihu vezme do ruky, listuje a vnímá. Můžeš být nadšený, omráčený, zhnusený nebo knihu prostě odložíš. Osobně mi chvilku trvalo, než jsem dílo vstřebal a vlastně, abych byl upřímný, naprosto jsem to nedal, nestrávil jsem to. Komix jsem několikrát odložil. Kresby a styl Ivana Bruna mám rád, líbí se mi. Bez komentáře opravdu „bez komentáře“ zachycuje životy lidí, které si nechceš a možná ani nedokážeš představit. Kniha je složená z příběhů, mají různé názvy a odehrávají se na odlišných místech. Různé jsou i postavy a spojuje je snad jen jedno slovo, brutalita.

Ivan má svůj styl kreslířský, ale zcela určitě i novinářský. Události, okamžiky z lidských životů, na které ukazuje pomyslným zrcadlem zachycují zlo, zvrácenost a dvě strany jedné mince. Lidi, které trpí a ty které to těší. Ano, je tady pak ještě další skupina těch, kteří mlčí a doufají, že se jich okolní příběhy nedotknou. Knihu jsem několikrát odložil, neměl jsem na to žaludek. Nakonec jsem se ke konci dostal, ale je to opravdu síla. Chtěl bych napsat, konec dobrý, všechno dobrý. Bohužel tady se k žádnému šťastnému konci nedostaneme. (S)

Centrala

Ivan Brun, Dump Site

Knihu věnovali Dan a Centrala, díky!

pátek 12. června 2026

HACKER - Memory Cache
























12“LP (Phobia Records)

HACKER je australská hardcore parta z města Melbourne. Aktuálně brázdí Evropu a jednou z novinek na Phobia Records je dvanáctipalcový vinyl s názvem Memory Cache. Pokud jste během předchozích dvou vět dvakrát zbystřili, ano u slov „australské hardcore“ a Phobia Records, jste na dobré cestě, HACKER hrají hrubý hardcore a opravdu by byla velká škoda tohle jméno přehlédnout!

Novinka Memory Cache je kompilační vinyl, na kterém najdeš vyprodané nahrávky Pick A Path (2021, Hardcore Victim) + Psy Wi-Fi (2024, Beach Impediment Records, Helta Skelta Records) + demo z roku 2019. Možná si říkáš, všeho je hodně, nic mě už nemůže překvapit. Každý jsme někdy znuděný nebo apatický, nakopnout může pár věcí a jednou z nich je zcela určitě muzika. Tóny plné energie, která přeskočí a najednou je všechno jinak. Samozřejmě, pokud je člověk dostatečně otevřený a dokáže nechat příchozím impulzům volný průběh. Phobia Records strhává moji pozornost stále častěji, hlavně kvalitou svých produktů. Vydavatelské tempo většiny současných funkčních labelů je pekelné a ani Phobia nestojí stranou. HACKER jsem neznal, ale upřímně, je to jízda! Naprosto jim to žeru a chytnul jsem se hned, naprosto stejným způsobem, jako když jsem poprvé slyšel Short Fuse demo, 86 Mentality, Government Warning, Boston Strangler… Intro a od prvních vteřin se hrne hrubý rychlý hardcore punk, zahraný na plno! Hardcore 100%, metalu 0%. DIY jízda!!!

Pokud máš rád moderní hardcore punk, který zní jako stará „ohulená“ 80tková hardcore kazeta, kterou jsi vytáhnul taťkovi z jeho starého walkmana, máš rád kapely z labelu La Vida Es Un Mus, starý UK hardcore punk a výše jmenované party, potom šáhni po téhle desce, myslím, že nebudeš zklamaný. Určitě to musíš slyšet! U mě 100% zásah na první dobrou! Víc o tom asi není potřeba psát, je to hodně svěží a jízda stylem Government Warning - No Moderation! (S)

phobiarecords.bc.com

phobiarecords.net

Desku věnovali Phobia Records, díky!

sobota 30. května 2026

Noi!se - Fate Of The Union
























12“LP (Pirates Press Records)

Noi!se jsou na street punkové / hardcore / oi scéně zavedené jméno a po dlouhých deseti letech jim vyšlo nové album Fate Of The Union. Deska spatřila světlo světa začátkem letošního roku a stylově navazuje na debutové album The Real Enemy. Obě nahrávky jsou pod hlavičkou Pirates Press Records, kam stylově perfektně zapadají. Noi!se se na novince drží svého stylu, poctivě zahraného street hardcore oi punku, s výrazným zpěvem frontmana Matta Hensona. Album přináší desek chytlavých energických pecek, plných melancholie a punkrockových melodií, doplněných o osobní, i politicky laděné texty.

Mé první seznámení s kapelou Noi!se bylo před několika lety, když jim vyšla debutová deska The Real Enemy na Pirates Press Records. S aktuálním albem jsou Noi!se již pětice pokérovaných pánů z Tacoma, ve státě Washington. Jádro kapely tvoří Kenny Dirkes a Matt Henson, kteří spolu mají i akustický projekt Stadium Way, jinak myslím došlo podle fotek v bookletu k jistým změnám v sestavě a Matt Henson se věnuje již jen zpěvu. Noi!se jsou stále hlasem z ulice, které vládnou silné melodie, refrény & slogany „family and unity“ a spousta kérek.

Fate Of The Union to je deset perfektně napsaných, melodických a zároveň energických písniček. Bez klišé a prvoplánových konstrukcí. Funguje to na první poslech a při poslechu na spoustu klasik, známých, i méně zavedených… Cock Sparrer, Blitz, Agnostic Front, H2O, Leatherface, Bishops Green, First Attack, Dropkick Murphys, ale třeba i Rixe nebo The Chisel. Je to melodické, ale i to pěkně "tlačí" kupředu!

Texty nejsou heslovité, ani klišovité a pokud budeš umět dobře anglicky, najdeš za nimi člověka, který o současnosti hodně přemýšlí. Polarizace společnosti, osobní tápání, hledání cest, ale i o věznění, který si každý sám sobě, v sobě samém, tvoříme. Na celém albu se protínají texty reflektují dnešní společnost, dezinformace a tíhu, která dosedá na jednotlivce. Spíš než vztek z toho všechno cítím jisté povzbuzení a melancholii. Hodně se točí kolem individuality, duševního zdraví a vnitřních bojů uvnitř člověka. I zmíněná polarizace společnosti a dezinformace fungují s jistými algoritmy, někdo s tím pracuje. „Kdo potřebuje fakta, když máme ‚Pravdu‘?“ je část textu Media Alchemy. Množství politiků, kteří řídí dnešní svět jsou „ego maniaci“.

Fate Of The Union je dotáhnuté album, na kterém všechno pěkně funguje a drží pohromadě. Stopáž alba je tak akorát, abys po poslední písničce položil jehlu opět na první drážku. Líbí se mi, že ve vzteku, energii, punk rocku, najdeš i poměrně silnou dávku povzbuzení a melancholie! Jo, tohle album doporučuje i Paul Bearer ze Sheer Terror! (S)

Pirates Press Records

K poslechu na profilu NOi!SE.

Desku věnovali Pirates Press Records, díky!