RADIOACTIVITY

Nemohu se dočkat, jak v pátek uvidím RADIOACTIVITY!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!

Tomáš Palucha (CZ) + TUMMO (CZ) + Secret Guest (USA) + UNNA (CZ)

 

 

 

Tomáš Palucha - kdysi duo Libor a Honza, dnes plnohodnotná kapela. Po letošním fluffu pro těch pár lidí co je viděli top kapela festivalu.
https://tomaspalucha.bandcamp.com/

Další kapelu řešíme, ale zřejmně nás čeká překvapení v podobě Amerického hosta.

TUMMO (CZ)

UNNA (CZ)

Olomouc - SF Mini, Pasteurova 6
https://www.facebook.com/events/1819180264984907/

Gab De La Vega (It) + Hledání (Cz) + Proti všem (Cz)

Jakub Šimanský (Přerov) & Daša Fon Flaša (sk)

Jakub Šimanský - Jakub je z Přerova, podílí se na labelu Tape-Ty a bubnuje v kapele Unna, ale tady představí svůj projekt - experimentální variace na americkou primitivní kytaru
https://tape-ty.bandcamp.com/album/face-to-face-against-american-primitivism-in-eastern-europe-vol-1

Daša Fon Flaša - notoricky známý punkový nomád ze Slovenska. Folk/punk
https://dasafonflasa.bandcamp.com/

https://www.facebook.com/events/1052582161524565/
https://www.czechcore.cz/Dasa-Fon-Flasa-sk-Jakub-Simansky-Prerov-P7028550.html 

Benefit na stavbu místních betonových diy-skate spotů

 

20.08.2016 20:00
Olomouc, SF MINI

SF Minirampa - benefit! Výtěžek jde na stavbu místních betonových diy-skate spotů, tady jsou kapely:

+++NOMA+++
hardcore/punk /Chrudim
http://bandzone.cz/noma

+++ GATTACA +++epický hc/crust Haná/Praha
http://gattaca.bandcamp.com

+++ ARALKUM +++
crustcore ve stylu From Ashes Rise s lidmi z Rosa Parks, Empty Hall of Fame, Apolita nebo Gattaca
http://aralkum.bandcamp.com

https://www.facebook.com/events/1709835999280771/

MaVa | rozhovor

 

Není to tak dávno, co jsme v Olomouci dělali koncert Tima Remise (USA) a dua MaVa. Tim je již u nás poměrně známý, naopak MaVa je mladá „kapela“, která společně s Timem odehrála několik českých koncertů. Ten olomoucký proběhl v krásném prostředí „wurmofky“, v podloubí před Bajkazylem, prostoru který má svou atmosféru a nese patinu starých časů. Koncert MaVa se nesl v komorní atmosféře, plné klidu, pocitů. Byl krásnej. Zvuky linoucí se z jejich nástrojů nádherně zaplnili prostor nejen v podloubí, ale snad v celém nádvoří. Nebudu daleko od pravdy, když napíšu, že během jejich vystoupení bylo možné slyšet „padat hřebík na zem“. Duo MaVa jsou Váša a Majda a následující rozhovor o nich třeba napoví o kousek víc …

Otázky: Samuel, odpovědi: Váša & Majda.
 

Ahoj! Ještě mám v hlavě Váš skvěl koncert před olomouckým Bajkazylem. Jak by jsi / jste představili Vaše duo?
V: Ahoj, v první řadě dík moc za ten koncert, bylo to nádherný! Pro mě to byl asi nejsilnější den z celýho týdne, který jsme strávili s Timem Remisem. Co se týče nás, jsme Majda a Váša a v MAVA se snažíme nějakým způsobem realizovat naše společné hudební touhy, cítění a inspirace. Tomáš Přidal zase říká, že jsme staří manželé z hororu a stačí přes nás jenom hodit plachtu. Tak si můžeš vybrat.

M: Ahoj, ano ano, děkujeme za koncert v „podloubí“ - vzácný zážitek. Mava = já a Vašek, dlouholetý kamarádi, který měli chuť oprášit klasický nástroje. Nejdříve jen tak pro sebe, a potom i pro ostatní.

MaVA & mé první setkání = krásné tóny a nádherná atmosféra. Řadíte sami sebe do nějaké hudební / stylové škatulky? Co byste rádi, aby se lidem vybavilo, když uvidí nápis MaVA?
V: Když jsme začínali hrát, říkali jsme si, že chceme zkusit nějaký minimalismus. Do jaké míry to minimalismus je netuším - pro mě to je spíš takový prostor, kde můžu zkoušet různé věci v nových formách a nacházet v tom nové zkušenosti a zážitky. To by podle mě mohlo být i nějaké poselství pro posluchače - prostor, který spíš čeká na to, až si ho někdo sám vyplní.

M: Za mě by se lidem při názvu MaVa nemělo vybavit nic konkrétního. Když jsme vybírali název pro duo, snažili jsme se, aby jméno nic neevokovalo, aby byla hudba vnímaná co nejvíce bezpředsudečně, bez předem vnuknutých obrazů. Něco jako překvapení. V žádný škatulce nejsme, ne že by jsme se o to snažili v první řadě, ale zkrátka nejsme.

Co vlastně znamená MaVA?
V: Je to velmi jednoduchý - první slabiky našich jmen. Nic lepšího nás nenapadlo, zároveň to ale zní celkem sofistikovaně :).

M: Vlastně nás napadli i lepší názvy, na kterých jsme se ale neshodli. Nakonec jsme se sešli na tom, že to co hrajeme, jsme my dva - Magdalena a Vašek. Název vlastně podtrhuje i tu klasickou představu dua.

Jak jste se dostali k nástrojům, který používáte? Považujete se za „punkovou kapelu“?
V: Na violoncello hraju od šesti let, přivedli mě k tomu naši, kteří jsou oba hudebníci. V pubertě mě to začalo samozřejmě spíš z principu „nebavit“ a začal jsem hrát na basu. Zpátky k cellu jsem se vrátil asi před třemi lety - hodně jsem v té době poslouchal Rachel´s, a máma, která je cellistka, mi nabídla, že má možnost koupit slušný cello za málo peněz, jestli bych ho nechtěl, a že kdybych na něj nehrál, zase ho prodá dál. Tak jsem radši hrál, přičemž frekvence cvičení se radikálně zvedla, když jsme začali hrát s Majdou. Zásadní rozdíl proti hraní na kytaru vidím v tom, že je fakt potřeba cvičit pravidelně a dokonce bývá nutný se před koncertem aspoň půl hodinky rozehrát.
Osobně si myslím, že jsme punková kapela - nechápu punk jako ohraničený hudební žánr, ale - jak říká Ian MacKaye - jako prostor pro objevování a vlastní realizaci. A pokud jde o můj styl hraní na cello - to je rozhodně punk, nad kterým by každý "profi" hudebník sprásknul ruce:).

M: K pianu jsem se dostala taky už jako malá, vychodila jsem „zušku“, to je myslím sedm let. Pak jsem měla, a mám vlastně doteď, takový období naprostý hluchosti, kdy na piano ani nesáhnu, nebo naopak silného puzení, a to hraju a skládám kdykoli můžu. Tyhle období u mě závisej nejvíc na tom, jestli zrovna bydlím v pokoji s pianem a jestli se cítím dobře na něj hrát (v tomhle je zrádný „spolubydlení“, piano si prostě neztlumíte), a pak na těch nevysledovatelných faktorech okolností, který vás občas přivedou ke ztrátě a vnitřní nepotřebnosti tvořivý energie, a někdy zas naopak k tomu, že nemůžete netvořit. Snažím se vždycky tyhle změny vnímat a netlačit na žádnou stranu, protože mám vyzkoušený, že to zrovna u mě nefunguje. Zákonitě se to vždycky zlomí. Za punkovou kapelu nás považuju, i když by mě to asi nenapadlo se takhle popsat. Punk jako možnost nechat se ovlivňovat a tyhle vlivy přetvářet po svém, vnitřní svoboda tvořivosti, co nejmenší autocenzura, pochopení pro zápal a puzení spíš než pro formu. Takovej zvnitřnělej vodotisk.

Máte za sebou „start“. Jaké jsou Vaše plány?
V: Na začátku června jsme nahráli osm věcí, které vyjdou na kazetě - uvidíme kdy, teď je to v péči Františka z Or, kterej to i nahrával, snad se to blíží ke konci. V srpnu budeme hrát na 007 se Stevem von Tillem, na to jsem docela zvědavej. Jinak ale žádný konkrétnější plány nemáme - v rámci možností budeme hrát, aby nám to dělalo radost, a zároveň aby jsme se z toho nezbláznili...

M: Plán je rozšiřovat bitevní pole.

Kde jsou podle Vás kořeny hudby, kterou hrajete?
V: To je těžká otázka – myslím si, že mantinely a směr nastavují nástroje, který používáme, samy o sobě. Osobně bych řekl, že věci, které ve výsledku vznikají, jsou spíš často dílem náhody než nějakého vypočítaného záměru. Nějakým způsobem se zkombinuje naše hudební myšlení a něco jako vnitřní emoci v tom většinou nacházím až posléze. Zajímá mě, co na to řekne Majda, protože to je většinou ona, kdo přijde s nějakým základním motivem na piáno, do kterého pak zkouším cello.
Pokud tvoje otázka pátrá spíš po obecných hudebních inspiracích, myslím, že to začíná už u toho, že oba máme nějaký základní klasický hudební vzdělání, k myšlence vrátit se k cellu a zkusit něco s Majdou mě pak inspirovaly zmiňovaný Rachel´s a pak třeba Death in June, Esmerine, Steve Reich, John Cage a Largo od Dvořáka.

M: Hudba, co děláme, je pro mě určitě z největší části pocitová. V tomhle byl nejdůležitější Oldřich Janota, jeho tvorba mě naučila cítit v hudbě míň času, víc těla a obrazů. Myslím, že se co nejvíc snažím, aby hudba otvírala pole, prostor, aby se člověk mohl dostat do specifického místa, kde se sám zažije trochu jinak. To specifický místo je v našem případě vyvolávaný opakováním, jemnými změnami základních motivů, a hlavně valivou jednotvárností rytmu. Kořeny jsou tam, kde ke mně hudba nejvíc mluví a otevírá něco neobvyklého, pak to můžou být Dean Blunt nebo DG 307, Swans nebo Sajtban, tisíc a jedny další.

Je pro Vás důležitý být DIY kapelou? Kde pro Vás DIY začíná a kde končí?
V: Nikdy jsme neřešili, jestli jsme DIY nebo ne - děláme to tak, jak nám to je příjemný :) Ta hranice je jinak asi hodně tenká, debat na tohle téma už třeba na czechcore proběhlo miliony. Pro mě je DIY primárně asi účast v nějaké komunitě lidí, která se řídí podobnýma principy jako já, a nemusí to být nutně spojeno jen s hudbou. Principy korporátního hudebního prostředí se občas přelívají i sem, ale osobně asi nejsem z těch, kdo by někoho odsuzoval a pranýřoval kvůli tomu, že se rozhodl jít jinou cestou, pokud to není úplnej debil. V životě jsou asi důležitější věci.

M: Je to stejné, jako když jsi ptal na to, jestli jsme punková kapela. Pro mě není důležitý být DIY kapelou, protože si ani neumím představit, že by někdy mohlo být jinak než DIY. Vnímám to až velmi pevně srostle, a prorostle. Nepovažuju pro sebe za důležitý o tom spekulovat. Nebo jsi myslel DIY jako “dancing in yourself”? To je pak nanejvýš důležitá záležitost!

Co je pro Vás, jako pro kapelu, třeba důležitý?
V: Já jsem rád, že můžeme hrát dobrý koncerty a potkávat se s fajn lidmi. Koncertní zkušenost touhle formou je pro nás oba myslím pořád dost nová a ještě si na to zvykáme, ale zatím mě vždycky potěšilo, když jsme hráli pro otevřený a pozorný publikum. Důležitý je taky hrát na dobrý piáno. V té abstraktnější rovině bych si přál, aby to pro nás pořád byl prostor, ve kterém se cítíme dobře, ve kterým si vyhovíme a bude nás naplňovat.

M: Nejdůležitější je pro mě dostat se dovnitř toho, co hrajeme. Někdy to totiž nejde, ale asi to zná každý kdo hraje. Potom mít inspiraci dělat nový věci. Cítit se volně a nesouzeně.

Kde máte „doma“? Je možný o Vás najít na netu nějaký informace, když se budu chtít seznámit?
V: Já teď mám doma v Praze, pracuju tady i studuju. Celkově se ale snažím v rámci možností uplatňovat dávnověké heslo Hluchu "všude doma dobře nejlíp". Webovou prezentaci zatím hodně flákáme - nahráli jsme na začátku roku pár věcí na zkoušce a dali je na soundcloud, ale snad se nám podaří to v brzké době zlepšit, třeba i v souvislosti s tou připravovanou nahrávkou.

M: Doma je radost.

Vaše muzika je čistě instrumentální. Běží Vám v hlavě při hraní nějaký „virtuální texty“?
V: Spíš se mi vracej různý situace nebo pocity (nebo se objevují úplně nový), texty mi v tomhle případě připadají nějak moc konkrétní, i když jednu písničku se zpěvem máme. Text napsala Majda a přijde mi příznačný, že ho vnímám asi úplně jinak, než ona. Hudba je v tomhle ale mnohem silnější, ta čistá instrumentalita mě baví v tom, že ti nic necpe, co se týče té bezprostřední emoce je mnohem relativnější a otevřenější.

M: Já to mám taky spíš přes obrazy, většinou krajin nebo dojmů z nich, často takovejch, který ani nevím, jestli jsem potkala. Má to svůj rukopis. Některý pasáže už jsou pro mě víc zhmotněný obrazově, jiný nemají konkrétní podobu a jsou čistě impresivní. Když o tom přemýšlím, tak mě vlastně k žádný věci, kterou hrajeme, nenapadají ani slova. I názvy jsou jen pro nás, nevýstižný, pracovní, na kazetě je nebudeme pojmenovávat.

Psali jste o první nahrávce … rozhodně se těším! Máte nějaký „plán“, jak byste rádi šířili svou muziku? Jaká je podle Vás ideální cesta k uším posluchačů?
V: Osobně mám nejradši vinyly a rád proto vydávám na vinylech, po vzájemné dohodě jsme se ale rozhodli vydat tu první věc na kazetě, která má podle mě taky svoje kouzlo a je o něco pokornější, což mi v tuhle chvíli přijde dobrý. Je dost pravděpodobný, že na kazetě bude i druhá nahrávka, která je na horizontu (prozradíme, že to bude split), takže na vinyl je ještě dost času, snad se nám to ale taky povede. Podle mě je důležitý mít k poslouchání hudby i jinej vjem než z obrazovky monitoru - mám tím na mysli, že si můžeš sáhnout na obal a pročíst, co tam píšou...

M: Každej posluchač asi poslouchá jinak. Z mý zkušenosti na mě nějaká hudba zapůsobí, když jí potřebuju, když se ve mě tou hudbou podpoří něco, co je třeba podpořit, i kdybych o tom dopředu nevěděla. Určitě máš nějaký kapely, který tě obohatili právě v určitý situaci, stavu, a teď už jsou pro tebe napůl zapomenutý nebo nemají takový místo, už jste se třeba "nepotkali". Je to vzácnej pocit poznat/vidět, že na někoho hudba, co hrajeme my, zapůsobila, protože mi přijde, že vzniklo i kdyby jen chvilkový setkání, který ale mělo svou váhu. Ideální cesta je určitě netvořit prvoplánově pro posluchače, nesnažit se je někam dostat. Spíš dostat se sami někam se zvědavostí, jestli se to s někým protíná.

Držím Vám palce a těším se na další setkání … někdy někde … samozřejmě ať klapne koncert STEVE VON TILL (to Vám trochu závidím). Díky a místo pro poslední psaní je Vaše …
V: Moc díky za rozhovor a ať Vám to v Olomouci šlape - pro mě to je jedno z top koncertních míst, hlavně protože tam máte skvělou partu. Tak pozdravuj!
M: Taky díky! Je zajímavý vlastně o tom, co hrajeme a proč a jak, přemýšlet a snažit se to popsat.. Díky, a hodně energie na pořádání dalších akcí.

Váša & Majda

Ukázky: soundcloud.com

Bajkazyl Olomouc | rozhovor

Do nekonečného světa jedniček a nul vypouštím rozhovor s olomouckým Bajkazylem. Udělal jsem ho po emailu začátkem letošního roku a vyšel ve fanzinu The Humbling Experience, skejťáků z olomoucké SF CREW. Zin propojuje skejtování & muziku & DIY. Je skoro vyprodaný, skladem je posledních pár kusů. Pokud Tě bude rozhovor bavit a zine ještě nemáš, můžeš si ho objednat na Marakroupa@seznam.cz.

Jak už to tak v  životě bývá, na zajímavé věci člověk narazí většinou náhodou. Zcela podobně, chápej náhodně, proběhlo mé první setkání s Bajkazylem v Olomouci. Když nohy, tak čtyři (psí, že?), když kola tak dvě (skejťáci prominou). Kola mám moc rád a Bajkazyl mě zaujal ze dvou důvodů, recyklací starých kol a podporu „bajkerství“, jako dopravního prostředku v  městském provozu. Můžete si přečíst rozhovor s olomouckým Bajkazylem, třeba bude pro Vás motivací oprášit Favorita po dědovi nebo tátovi. Rozhovor jsem původně plánoval pro fun-zine How Can Limo Kid Kill Your Dreams?, ale protože jsem skejtovým klukům pomohl se sazbou jejich zinu, nějaký prostor zůstal, tak slovo dalo slovo a rozhovor jsem vypustil právě zde. Lokální scéna je lokální scéna, že?  (v mezičase se v olomouckém Bajkazylu uskutečnil i první koncert režii SF CREW & BAJKAZYL – Tim Remis (Chicago, USA) & duo MAVA https://www.czechcore.cz/Tim-Remis-USA-MaVa-CZ-P7028019.html
Otázky: Samuel | Odpovědi: David / Bajkazyl Olomouc.
 
Jsem rád, že máte zájem o rozhovor. Ke kolům mám vřelý vztah a naše povídání se bude nejspíš točit kolem dvou kol, pedálů a věcí s tím spojených. Pouštím si svou oblíbenou bajkerskou písničku „Bike Song“ od Zegota a požádal bych Tě o představení Bajkazylu Olomouc.
Olomoucký Bajkazyl vznikl před třemi lety, když jsme se kamarádem Pavlem nechali inspirovat Bajkazylovou základnou a jejím vůdcem Martinem Kontrou, kteří už pár let roztáčí kola v Praze. Momentálně vzrostl Bajakzyl i v Brně, všichni jsme bratři se stejnou myšlenkou, jen lokální úrovně se liší. Líbila se mi punková vize, která se vymyká klasickým konceptům cyklo servisů a prodejen, je v tom něco víc než jen kola, taková ta přidaná hodnota, jako když jdete odněkud opravdu šťastní a obohacení a navíc máte spravenej, nebo novej stroj, tak jsem to vždycky chtěl dělat! V základu pracujeme s použitým materiálem a snažíme se ho kombinovat s novým moderním náčiním, většinou překujeme to co je staré a nefunkční na staré krásné a dobře fungující, teda myslím, že se nám to tak daří, podle toho co nám leze pod rukama. Jedeme hlavně servis, prodej, zakázkové stavby, vážeme na sebe punkovou cyklistickou kulturu, cyklozávody a vše co se točí kolem ryzí cyklistiky.

Kde je stůl a židle, tam je domov. Vaše základna v Olomouci má své kouzlo, a to i díky prostorům, ve kterých sídlíte. Jak se Vám povedlo tohle místo s  odérem starých časů sehnat? Byl v  tom záměr?
První prostor byl tmavý dvorek v centru města, kde jsme o víkendech fungovali, já měl dílnu doma, všechno se muselo přenášet a nebylo to ideální, ale jeli jsme. Krátce na to se objevila Wurmovka, prostor o kterém jsem ani netušil, přišel s tím Pavel tuším někde přes inzerát, nebo známého doporučení. Předtím zde sídlila katedra žurnalistiky, která si našla nové prostory. Dali jsme exkurzi, byl podzim a ranní paprsky slunce hřáli skrze okna místností, udělal jsem pár fotek, ale už v té chvíli jsem věděl, že to místo chci.  Všechno klaplo, my si plácli s církví, které objekt patří a začali stěhovat. Byli jsme jedni z prvních nových nájemníků a tak, když jsem občas zůstal v dílně do noci, procházel se po velkém historickém objektu, úplně sám, to bylo boží. Abych odpověděl na otázku, myslím že Wurmovka si našla nás, nebo přesněji jsme se prostě potkali na stejné cestě, máme jí rádi a jsme za její azyl vděční.

Začínali jste před třemi lety, jak píšeš, vzpomínáš na Vaše začátky? Srovnáváš? Nebyli jste s  přestavbama kol něco jako „pionýři“?
Tak vzpomínám, začátky byli krásné a plné svobody a nadšení. Já před vznikem Olomouckého Bajkazylu dělal jen drahá závodní kola a občas si poskládal něco na lítačku do města z toho co zbylo, nebo už nebylo dost dobrý pro závodění. Právě na tom se mi líbila ta nevázanost, tohle dáš tam a tady to ubrousíš, přihneš, nezáleží ti na tom kolik co stálo, nebo jestli je to loňskej model, jedeš na čistotu, na čistotu z prožitku. V tomhle je náš základ, dělat věci s radostí a bez zbytečných a svazujících povrchností, tak tomu bylo již od začátku. A jako pionýr si nepřipadám, možná tak v lokálním významu. Vždycky když něco vymyslíš, zjistíš, že už to někde bylo nebo si to někde podvědomě viděl, i když za ten čas co fungujeme, máme pár zkušeností a triků v rukávu. Ono když se otevřeš lidem, zjistíš, že o věcech víc přemýšlíš a dáváš si víc záležet, než když to pečeš pro sebe v garáži. Začátky byli plné inspirací, nápadů, zdarů i nezdarů, všechno to v průběhu času do sebe zapadá, i když občas musíš něco ubrousit, nebo přihnout. Je to jako když stavíš jedem velkej Bajk(azyl).

Jak se Ty díváš na, řekl bych „retro trend“ starých kol, která jako stará často jen vypadají … ? Je lepší staré kolo z  bazaru, opravené s  trochou lásky, nebo kolo z  „marketu“ s  retro vzhledem?
Retro kola jsou trend, který za čas zmizí stejně jako spousta dalších rychle se rozrůstajících lidských radostí. Výrobci doprodají staré modely a vybalí na trh další pecku, po které se všichni vrhnou. Jenže když děláš kola s citem a porozuměním, nejsi vázaný na žádný styl. Někdy se to tak seběhne, že se trendy schodují s tvojí prací, ale to je pomíjivé. Děláme to nezávisle na tom co frčí, i když sleduješ modní vlnu, občas tam najdeš inspiraci, ale nastavíme to na trendech. Chci aby naše kola byla dobrá a zajímavá po roky a tisíce najetých kilometrů, vlastně tak trochu obyčejná, byla v nich ukryta síla, kterou neodhadneš na první pohled. Jestli nové, nebo staré kolo na tom až tak nesejde. Důležitá je práce, kterou do toho vložíš, jde o výsledek a pocit jak se s kolem jezdec sžije. To jestli zvolíš staré, nebo nové díly je čistě na tobě, obojí má své klady a zápory, já to nejraději kombinuji, od každého to nejlepší.

Je nějaká značka kola, která přežije všechny trendy? Pokud se budu bavit o přestavbách, jakou značku nejraději repasujete?
Nejvíce pracujeme s místním železem, to jest Favorit, Eska, Velamos a jim podobné české kola, nebráníme se ale žádné značce nebo neznačce, primárně jde o matroš a v čechách je prostě nejvíce Favoritek. Úsměvné je, že právě teď prožívá Favorit zmrtvýchvstání, ale vyrazil opačnou cestou oproti nám. Začal vyrábět luxusní městská kola z karbonu. My se však držíme Favoriťácké oceli, kde při rozumném osazení, které nepřekročí využitelnost rámu, vznikají velmi slušná kola do městských  kolbišť. Nic není věčný, když ti dojde tohle pracuješ s tímhle, ale pořád můžeš dělat krásný věci.

To co říkáš, mi zcela dává smysl. Recyklace má své kouzlo, a dle mého názoru, právě tohle přesně podtrhuje i smysl kola Favorit - jako rozšířeného, a snad i vcelku dostupného kolo pro "všechny". Luxusní městký Favorit je sice krásný stroj, ale rozhodně to je kolo spíš pro movité hipstery, než aby se mu dalo říkat návrat značky Favorit. Můj názor, ale zpět k našemu povídání. Někdo si přečte naše rozhovor, bude se mu líbit - inspiruje ho. Zjistí, že má doma Favorita po tátovi a google odpoví taky na spoustu otázek. Co by jsi budoucímu nadšenci nadělil za rady? Jak podle Tebe vypadá dobře předělaný "městský Favorit" a za kolik se dá přestavba udělat?
Dobré je mít už na začátku stavby představu o tom, jak kolo bude zhruba vypadat. Nepouštět se do zbytečných zvrhlostí a nechodit nad možnosti rámové sady, aneb z Favorita neuděláš Colnago, tím že nakonec kolo vyšperkuješ obrovskými nápisy jiné značky. Nebát se přiznat to co máš a podle toho skládat. Je dobré mít někoho po ruce, kdo už zkušenosti s takovou akcí má, jinak se může stát, že prvotní nadšení vyprchá po pár hodinách vymlacování zaseklých klínků a podobných nástrah, kterých se kolem toho motá spousta. Pokud nerestauruješ do původního stavu, což je běh na hodně dlouhou trať, neboj se používat moderní standarty a vymoženosti. Pro tebe samotného jsou pro stavbu základem tři věci: odhodlání, trpělivost a duševní pohoda. Není žádný měřítko, jak by mělo kolo vypadat. Jsou lidé, kteří radostně sviští na kole ze šroťáku, i když jejich stroj má už nejlepší sezóny za sebou. Jiní zase potřebují tunit, lakovat, měnit osazení, zkoušet nové věci. Dobře odvedená stavba se pozná tak, že dělá radost svému majiteli a podporuje ho v jízdě, ať je za jednu, nebo tisíc stovek.

O brněnské pobočce jsem na netu četl - „Bajkazyl Brno je nový sociální podnik, který zahrnuje kavárnu, cyklodílnu a kulturní scénu. V prostorách historického viaduktu tak ožívá unikátní prostor, kde vzniknou také tréninková pracovní místa pro klienty neziskovky Ratolesti Brno.“ Má olomoucký Bajkazyl nějaký sociální a kulturní přesah?
Tak jednak sídlíme v místě, které je kulturní centrem díky působení Divadla na Cucky a vytváří spousty svých, i hostujících, akcí. Takže hlavní kulturní program Wurmovky je v jejich režii. My se oproti Praze a Brnu lišíme v tom, že nemáme stálý bar, nebo kavárnu,  nejsou zde na to podmínky. My se kulturně vyžíváme tím, že pořádáme tématické akce, kde se rozjede náš pártyzánský bar a místo ožije nejen cinkáním klíčů, ale i živou hudbou a zavoní gril. Většinou se jedná o komorní sešlost, ale pokaždé se v kruhu blízkých objeví někdo nový, který je lapen do naší cyklobandy a už se snáma veze. Sociální přesah ve smyslu neziskovek, taky přenecháváme sousedním organizacím v prostorách Wurmovky a rádi podporujem jejich akce. Jinak si myslím, že v Bajkazylu je dost sociálnosti a kultury samo o sobě, stačí se přijít podívat.

Co Vás vlastně vedlo připojit se ke značce „Bajkazyl“?
Přijde mi dobrý, když chceš něco dělat, podívat se kolem sebe, jestli už něco podobnýho někde nevzniklo. Filozofie Bajkazylu je mi tolik blízká, je dobré to propojit, rozvinout myšlenku na víc míst pro víc lidí. Tvořit a inspirovat jedním velkým celkem, ale zároveň být originální lokálně, být tam taky sám za sebe. Dostat se víc kola do podvědomí lidí, čerpat isnpiraci a zkušenosti druhých, podporovat myšlenku, proto Bajkazyl.

V představení jsi psal o pořádání cyklozávodů. Na vchodových dveřích, k Vám do Bajkazylu, jsem viděl plakát na akci „Criterium Race“, co si pod tím představit? Pro koho jsou určené, jak často je děláte … napovíš něco víc?
Snažíme se podporovat většinu městských závodů, ať už jsou to speciální kategorie, nebo závod pro všechny tipy kol a jezdců. Konkrétně zrovna kriterium je závod primárně pro fixie, jedeš okruhy jako ve formuli, ale běžnější jsou takzvané alleycaty, kde se všichni hromadně pustí do ulic a hledají předem určené čekpointy, někdy jedou s mapou, někdy bez, občas plní na pointech různé úkoly, vyhrává ten kdo nejrychleji objede trasu a splní všechny úkoly. Motá se kolem toho spousta lidí, někdy jsou i sponzoři a jede třeba sto lidí, jindy je to akce vyloženě pro kámoše a sejde se vás deset. Každopádně je to velká sranda a závodění, zakončené dobrou párty s grilem a občerstvením. Každému kdo jezdí, doporučuji vyzkoušet.

Naším povídáním můžeme inspirovat. Po přečtení může někdo sundat starého Favorita po tátovi z půdy, a rozhodne se pro jeho „repas“. Poradil by jsi mi nějakou knížku, internetovou stránku? Jaké nářadí bude potřebovat? Prostě pomocná bajkerská rada na začátek …
Jak jsem říkal základ je mít představu co z toho půdního stroje chceš udělat. Pokud chceš modernu, odstrojíš rám a navěsíš na to nové díly. Tam neni moc co řešit, páč je to stejné jako u jiných kol, se sundaváním se moc nemazlíš, nejde ti o to zachovat staré díly, když to nejde povolit, prostě to uřízneš, nebo urveš. Pokud chceš restaurovat do původního stavu narazíš na problém, že některé věci už prostě neseženeš, tak musíš opatrně odstrojovat abys nic nepoškodil, jinak seš v pytli a přiděláš si dost zdlouhavého a někdy i zbytečného shánění origo dílů. Já nejraději kombinuju staré s novým, takže postup je odstrojit díly, zvážit co zachovat, vyčisti to, dodat nové díly a sestavit. Knížek a webovek existuje mnoho, ale ještě sem nenašel nic, kde by bylo vše na jedno místě, musíš hledat všude a pak si z toho složit celkový obraz. Nejlepší je, když máš někde poblíž lidi, kteří s tím maj zkušenosti a jsou ochotní ti poradit, to máš pak skoro vyhráno a ušetříš si spoustu zbytečnýho času nad dumáním nad věcma, který už jsou dávno vydumaný. K nářadí každý přistupuje osobitým způsobem, někomu stačí hasák a kladivo, někdo si zas potrpí na speciálním nářadí a bez něho neudělá nic. Rozhodně je dobré být citlivý a používat správné nářadí, i když některé speciální nářadí se dá nahradit třeba právě hasákem a půjde to taky. Všechny tyhle věci si dokáže člověk celkem snadno a rychle obstarat, ale co si nekoupíš v krámě je zkušenost. To je nejzásadnější část úspěchu při tom když něco děláš. Co bych poradil: buďte tvořivý, nebojte se ušpinit, naslouchejte a učte se od ostatních, jedině tak se budete zlepšovat a dělat krásné věci. Stavte kola!

Je z Tebe cítit nadšení a to se mi moc líbí. Jak si „bajker“ dobíjí baterky?
Dobíjím se na kole samo, ale někdy je třeba asi od všeho jednostopého odpočinout a třeba vzít do ruky foťák, projít se ze psem po lese, prostě odpočívat jako normální člověk, pokud je tvoje práce to co tě baví a naplňuje je důležité si hlídat hranice, kdy tě to spolyká natolik, že už neznáš ani nic jiného a nevíš jak se dát do pohody. Jinak se pak rodí takový ty nerudný mechanici a prodavači co je pro ně problém jen se na kolo podívaj.

Cítíte se spíš jako parta nadšenců nebo jako parta lidí s neotřelým podnikatelským plánem?
Cítíme se jako parta nadšenců s neotřelým podnikatelský záměrem :D
Myslím, že jsme se dostali ke konci povídání. Jsem rád, že jsem Tě oslovil a bylo prima si popovídat. Věřím, že jsme inspirovali a zažehli další plamínky nadšení pro kola. Díky, konec je Tvůj …
Jsem rád za rozhovor, kde člověk může vyjádřit postoj s názory a zdělit je druhým, každá taková sebereflexe je přínos. Věřím, že můžeme spoustu lidí inspirovat, tak jako sami sebe a vzájemně se učit, jít dál cestou, která už není jen zábava spojená s prací, ale stala se životní stezkou po který jedeš vždycky když přijdeš k nám na Bajkazyl. Dík za rozhovor, byl to příjemně strávený čas. Teď mně ale omluv, mám ještě nějaké nevyřízené účty se zaseklým středem.

(bajkazyl.ol@gmail.com)