Litovsk / Syndrome 81 – split

7“EP (Emergence)

Poklady většinou pod nos nikdo nikomu nestrká. Musí se objevit, ale jasné je, že se většinou objeví náhodně. Hledám rád a objevování nových kapel mě stále moc baví, stejně jako výměny desek. Pokud se „mražení v zádech“ dostaví při prvních tónech poslechu desky, je to většinou zárukou úspěchu. Ano, u singlu, o kterém budu psát, se zmíněný dojem dostavil po několika protočeních kotouče. Nebudu ale nepředbíhat. Před mnoha a mnoha lety jsem měnil desky s francouzským sympaťákem Vicentem. Léta vede svůj label Emergence Records. Je na něm sympatická jedna věc, za léta fungování se u něj nezměnilo téměř nic. Pamatuji si ho jakou otevřený DIY label, což k mé radosti stále je. Po letech se k němu dostávám díky francouzské kapele Litovsk. Je to jako pomyslný kruh a návraty po jeho ose, nesměrujeme do slepé uličky. Mám z toho radost! Litovsk je sympatická DIY anarcho - post punková parta a za spolupráce tří labelů - Emergence & Destructure & Backwash, jim v loňském roce vyšel společný singl se spřízněnou oi punkovou kapelou Syndrome 81 (Francie). Dvě mladé kapely na z francouzského pobřežního města Brest na společném singlu.

Intro singlu … chlapecký hlas promlouvá k posluchači za doprovodu tradiční francouzské hudby … střih … atmosféru vzápětí rozčísnou mlhavé post punkové tóny. Startují Litovsk. Ti mě zaujali již před nějakým časem a nedávno mi přistálo jejich debutní album ve schránce. Vyšlo na CONTRASZT! Record a je super! Zjednodušeně by se dalo napsat, že se jedná o další z mnoha kapel hrajících potemnělý dark wave / post punk. Dunivá bassová linka, melodické kytary, spousta energie. Bloumavé, melancholické a přesto jednoduché. Prostě účinné! Mají svou vnitřní sílu a energie z nich tryská na všechny strany. Label říká, že posluchač si vzpomene na kapely jako THE ESTRANGED, NEW FLESH nebo RED DONS. Nelže. Litovsk jsou super a mrzí mě, že jsem prošvihnul jejich nedávný koncert v Brně. Na singlu mají jednu vlastní pecku pojmenovanou „Brest“ a druhá je předělávka. Oprášili skvělou písničku „Holding On“ od staré kapely The Burial http://www.theregalkings.com/the-burial.html (Nezaměňovat s německými Burial). V originále si písničku můžeš poslechnout https://www.youtube.com/watch?v=AfTzJ2ecmJw . Provedení Litovsk je famózní! CONTRASZT! o Litovsk píše, že se jedná o jednu z nejlepších aktuálních mladých post punkových kapel. Zcela souhlasím!

Syndrome 81 hrají melodický & energický oi punk. Mám pocit, jako by se u nich propojoval chytlavý energický oi punk, s post punkem. Zní to dobře a upřímně – nikdy bych si nemyslel, že tohle napíšu. Hranice stylů jsem ale dávno zbořil a nechávám se náhodně překvapovat. Aktuálně tuším, že ve Francii je spousta skvělých kapel. Jako jeden z aktuálních objevů považuji partu Rixe, a jejich „prdelnakopávající singl“ „Les Nerfs A Vif“, který vyšel na aktivním londýnském labelu LA VIDA ES UN MUS DISCOS (buď ve střehu, vyjde zde i nová deska Belgrado!!!). Aniž bych poslouchal oi punk, tak o Rixe musím říct, že mě svým přímočarým stylem čapli za pačesy a drží se jako klíště. Super muzika k tanci i poslechu. Jejich strohý styl se zarývá pod kůži. Pomyslný kruh je ve hře i tady a já se vracím k Syndrome 81. Stejně jako Rixe jsou z Francie, a jdou na to podobným stylem. Na splitu mají jednu svou písničku a jednu předělávku. Oprášili pecku od Blitz, s francouzským zpěvem a názvem „Pas Besoin De Toi„. Starším posluchačům bude možná povědomá, takže pokud patřičně zapátráte, tak zjistíte, že u nás ji hráli Telex (s českým textem a názvem „Poběhlice“).

Kapely na společném splitu ukázali jedna na druhou, na svojí zemi Francii, a po svém oprášili písničky starých známých (+/-) kapel. V muzice obou skupin koluje podobná krev, osciluje podobná energie a melancholie. Obě předělávky na singlu mají své nezaměnitelné kouzlo, ze kterého je cítit úcta k originálu, ale i potenciál dvou mladých kapel. Myslím si, že z toho by měli The Buriel i Blitz radost. Časová osa pokládá split singl následovně - Litovsk – demo (2014), split se Syndrome 81 (2015) a debutní LP (2016) - Syndrome 81 odstartovali demo nahrávkou (2013) a během let 2015/16 vydali dva singly a spoléčné EP s Litovsk (2015). Toje je super split a poctivě udělaný kus vinylu. Končíme outrem francouzské tradiční hudby a celé dílko najdeš k poslechu na „júťube“. Mrkni po tom, stejně jako po množství další muziky zveřejněné „No Punks In K-Town“. (S)

Seznam skladeb:
 A1. Litvosk - Brest
 A2. Litvosk - Holding On (The Burial)
 B1. Syndrome 81 - Désert Urbain
 B2. Syndrome 81 - Pas Besoin De Toi (Blitz)


Seženeš u Samuel Records na barevném vinylu.

Burning Steps - Way Out

 

12“LP (Tchichimania Records)

Pryč jsou časy, kdy jsem z velké části poslouchal melodický hardcore punk rock. Jak už to tak ale v životě chodí, věci se posouvají – přesto, nic se nemění na tom, že pro melodie mám stále trochu slabost. Snad i proto mě zaujala deska, která nedávno přistála v naší schránce, zabalená jen do starého plakátu - debutní album Burning Steps. Kapela není složená z žádných veteránů, ale ani nováčků - jméno kapely nějaký čas registruji, vybaví se mi pěkný obal ze splitu s Empty Hall Of Fame (psal se rok 2010) a tuším lokalizaci fungování - sever Čech. Mohu tedy myslím říct - nepopsaný list papíru. Mám tedy svá očekávání a těším se na dopad jehly na desku, její první zvuky.
Je to tady - od prvních tónů mám pocit, jako bych se vracel v čase. Zároveň cítím, že i český melodický hardcore punk ušel velký kus cesty (Pokud mohu soudit od dob, kdy jsem sledoval melodické kapely ve Strakonicích a třeba Suffer). Předem řeknu - nikdy jsem si nemyslel, že slova „melodie / melodický“ jsou nadávkou a nemyslím si to ani teď. Burning Steps jsou hodně o melodiích, ale zároveň o energii, a o prolínání melodičtější muziky s její o „chlup tvrdší“ tváří. Samozřejmě v rámci daného žánru, žádné experimenty. Melodie, energie, zajímavé nápady, prolínání několika vokálů. Po prvním poslechu je mi jasné, že mám před sebou vyváženou desku, která nabízí nejednu tvář. Hlavně je ale energická! To mně na ní baví a velký podíl na tom má i fakt, že muzika Burning Steps není vlezlá. Mají svůj ksicht. Vzpomněl jsem si na mnohé kapely, které jsem poslouchal, a celé desce opravdu vládne energie, a prolínání různých rovin melodického hardcore punku. Pokud bych měl jmenovat kapelu, kterou mi připomínají (nic to neznamená, je to jen můj dojem, ok?) tak bych napsal US partu Midtown. Album „Way Out“ nabízí množství tváří - písničky energičtější, i pomalejší. Střídají se, a dohromady to šlape naprosto skvěle. Burning Steps muzika má svou sílu. Snad bych i řekl - hýbat myšlenkami, protože nepřemýšlím, jestli je to moc melodický nebo „anglický“, prostě mně unáší zmíněná vlna energie. „Way Out“ je různorodé – no, lepším slovem možná pestré, a dobře se poslouchá. Nápadů je na něm nespočet a opravdu mě baví prolínání tvrdších a melodičtějších písniček, které Burning Steps vytvářejí. Různorodost je hodně zvýrazněná energií, o které jsem psal. Písnička doplňuje písničku. Dobře zní i instrumentálka „Leaving Ghost town“. Svůj podíl na mém dojmu má z velké části zvuk, který je myslím přesně takový, jaký být má. Nástroje znějí přirozeně a v „celkovém zvuku“ jako by se střetával rock´n´roll, melodický hardcore a punkrock. Postrádá syntetickou umělou, není ani retro – prostě je přirozený a zdravě energický. Tím bych ohodnotil kvalitní práci studia a mastering pana Amáka (pamatuje si někdo Woodotoys?).

BURNING STEPS jsou punková kapela z Mostu v severních Čechách. Žádnej mainstream, žádná xenofobie, žádný kecy. Hrajeme hardcore punkovou subkulturou nakopnutej rock'n'roll (ať už to znamená cokoliv) a to způsobem, jakým se nám zachce. Zároveň zpíváme a říkáme věci, který vás můžou šokovat nebo vyloženě urazit. Jestli se vám to nelíbí, je nám to srdečně jedno. Uvidíme se na koncertě! BS

Co bych o „Way Out „ řekl? Skvělý vinylový debut a perfektní melodická deska. Bez vlezlosti a kalkulu! Mojí aktuální melodickou punkrockovou stálicí jsou španělští Accidente a kdybych měl jmenovat někoho z našich luhů a hájů, po poslechu desky bych BURNING STEPS bych jako tip k prověření z našich končin doporučil právě je. Říkal jsem o nich kamarádovi, a on se ptal – jsou tam melodie a refrény? Odpověď byla v obou případech ano, kámoše to odradilo, já bych doporučil přeskočit předsudky (pokud jsou) a dal bych tomu šanci:). Jinak držím palce v dalším vývoji, a přeji, aby to drželo pohromadě stejně jako na této desce, a vše směřovalo správným směrem … (S)

https://burningsteps.bandcamp.com/
Video klip Need For Speed.

DISKOBRA - A Diskobra Visszatér

7“EP (Aback distribuce)

Ve stylovém obalu, kterému vévodí lebka v plynové masce, kosy, hřbitov, bomby a další nezbytné ingredience se ukrývá nový singl raw d-beat crust punkové smečky ze země ideálního manžela Pišty Hufnágla – Maďarska. Řeč bude o EP kapely DISKOBRA, která má v názvu stylové „DIS„ a svým logem recykluje profláknutý originál. Snad i fanoušek melodického punk rocku u něho rozpozná grafický vzor, že? Držím v ruce kousek asfaltu, co vyšel před nějakým časem na aktivním českém labelu, ordinujícím v našich crustových vodách - Aback distribuce. Peťan nové Epko představil krátkou anotací „Špinavý raw d-beat crust punk z Maďarska s texty v rodném jazyce se sociálním zaměřením a ex členy HUMAN ERROR, inspirovaný skandinávskými kapelami 80. Let jako MOB 47, PROTES BENGT nebo DISCARD se špetkou finského punku, připomínající zpěvem staré klasiky jako KAAOS nebo TERVEET KADET. Vlastním stylem tak trochu ojedinělá kapela, naprosté krupobití! Materiál pochází z jejich demo kazety včetně dvou písní ze splitu CD s DISPLEASE.“

Maďarsko není zemí, která by se dala označit „punku zaslíbenou“, nicméně i tam se najdou hardcore punkové kapely. Nevybavím si jich extra mnoho, přesto v hlavě mi hned naskočí několik jmen - hardcore punkové Embers, Dawncore, Newborn, The Idoru a z těch rychlejších Jack, Rákosi, Crippled Fox, Human Error, ze kterých někteří ex. členové hrají i v DISKOBRA. Tahle smečka valý d-beat crust punk aneb d-beat crust bruska jako noha. Jakmile singl hodíš na gramofon, pořádně zesílíš hlasitost, poměrně rychle zjistíš, že všechno funguje jak má a drtí Tě crust/punkový kolovrátek. Crustová mašina se žene kupředu silou větru a její cyklickou náladu provětrávají občasná sóla. Zaujme i řev a osobité frázování v maďarštině, které mi připomíná třeba Mob 47 a TERVEET KADET. Crusteři nejspíš DISKOBRA budou znát, no ostatní se mohou seznámit třeba následujícím živákem.

Kapela zpívá ve svém rodném jazyce, takže díky tomu nerozumím ničemu, nicméně texty jsou bookletu v maďarštině, angličtině a díky CZ labelu i v češtině, což je super. Nejedná se o žádnou velkou intelektuálštinu – motají se okolo Maďarska, problémů s alkoholem, odcizení, konce civilizace, atd. Všechny myslím propojuje nasranost, a osobně beru s nadsázkou text písničky s názvem „The Ritch“ – „ kill, kill, kill the rich … know your enemy, kill the rich … „, který mi trochu připomíná jeden text od Beergut 100, ve kterém se zpívalo něco o fízlech a baseballových holích. Pokud to beru se zmíněnou nadsázkou, nezbývá než souhlasit, že opravdu chudí nemají většinou jinou možnost než uvolnit svému vzteku, třeba takovým textem. Je mi sympatické i to, že DISKOBRA nezastává politiku svého státu a jednu z nových písniček (není na tomto Ep) věnují i tématu migrace, název napovídá jasně „no one is illegal“.

U nás mohou mít DISKOBRA své jméno díky účasti na kompilaci Distorted Minds In A Sick World Vol. 1, kde byli společně s českými crustery Fear Of Extinction, Krüger a Final Slum War. Účastnili se i kompilace Orbán népe - 4 way split LP, i stejně pojmenovaného krátkého filmového dokumentu o maďarské HC punk scéně, na kterém jsou NORMS, DISKOBRA, RÁKOSI, YOUTH VIOLENCE  (video je k vidění tady).

Singl vyzdvihuje i pěkné provedení, barevný vinyl a celkově odér poctivě odvedené crustové práce od Aback distribuce. Seženeš u labelu a určitě i na MORE NOISE FOR LIFE vol.11, který label organizuje. (S)

abackdistrorecords.blogspot.cz
diskobra.bandcamp.com

Tim Remis (USA) + MaVa (CZ)

Tim Remis (USA) + MaVa (CZ)
17.6.2016
Fotila: Jana Kloučková Kudrnová
Olomouc, Bajkazyl
Koncert dělali SF MINI crew.

 

 

 

Roman xJesusx Láriš - UKHC

 

fotokniha

Novotou a tiskařskou barvou ještě voní kniha fotek (photobook) s názvem UKHC. Jak název napovídá, je věnovaná anglickému hardcore, respektive londýnské DIY scéně. Autorem je Roman Láriš, aka xJesusx a tohle dílo je v pořadí jeho třetí fotoknihou. Roman se před lety přestěhoval z Bratislavy do Londýna, a hardcore punk na hřebík nepověsil, takže svým fotoaparátem zachycuje množství londýnských koncertů, řekl bych převážně ve 12 Bar Clubu. UKHC je čerstvou novinkou, následuje po knihách Black Sheep a [un]titeld, a vyšla v nákladu 200ks (40 z nich je k dispozici v ČR). Roman je příznivcem DIY, a celou knihu financoval na základě před-objednávek, a podpory (objednávkou) od mnoha lidí, kteří jsou v knize jmenovitě uvedeni. Hned v úvodu zmíním, že tenhle silný důraz na DIY, a dále zmíněná podpora dalších nadšenců je mi hodně sympatická. Vlastně aktuální status je ten, že kniha je vyprodaná a k dispozici zůstává jen pár kusů v UK a „české kusy“.

Knize jsem trochu pomohl na svět, stejně jako knihám fotek pana Sykyho nebo Smrčáka. Osobně všechny tři zmíněné autory a jejich knihy, hodnotím zpětně, s odstupem času. Síla všech tří knížek je dle mého názoru v jedné věci, když si je po letech vezmu do ruky a listuju, tak se mnohdy vracím v čase. Je možné, že při listování narazíš na koncert na kterém jsi byl, na již neexistující koncertní místo, zážitek nebo vzpomeneš na „známé tváře“ v koncertním kotli. Návraty, to je naprosto úžasný moment a to se mi na všech těchto knihách moc líbí a cením si toho. Říkám si jen, jak by bylo super, kdyby každé koncertní místo nebo kapela měla svého Láriše, Smrčáka nebo Sykyho, a věci díky jejich nadšení a práci, zůstávali uchované pro další léta, generace … ten moment „zachycení okamžiku“ cítím i z fotek v UKHC knize.

Jak vlastně kniha vypadá? Formát je na šířku 210 mm x výšku 180 mm, lepená vazba, křídový papír bloku knihy, a laminovaná lesklá obálka s chlopněmi. Jak jsem zmínil v úvodu svého psaní, většina fotografií je klubových a téměř rovným dílem zachycují kapely a moshující nadšence. Ze všech dýchne jedna podstatná věc nadšení a energie. Je prostě vidět, že lidi to na koncertě baví, a je jedno jestli stojí na podiu nebo před ním. Romanovi se to daří zachycovat naprosto skvěle. Líbí se mi i výsledný celek, poměr zachycených kapel vs. lidí. Jedno jde s druhým ruku v ruce a v knize je poměr vyvážený. Nejsem člověk, který by mohl fotky hodnotit „technicky“, osobně si ale myslím, že to „technika“ není nejdůležitější věcí, kterou chce UKHC sdělit. Ikdyž řemeslo je řemeslo, že? Takže mým laickým okem se mi všechny fotky zdají hodně dobré, až si říkám jen jednu věc – to lidi na těch koncertech v UK tolik „paří“? Rozhodně je poznat, že Roman perfektně zvládá kombinaci mozek / ruka a svůj stroj ovládá s letitou praxí. Nadšení a energie z knihy jen tryská.  Zajímavá je pro mě jedna věc, kniha má 144 stran a většina zachycených skupin jsou anglické DIY spolky. Seznam kapel, které v knize najdeš je poměrně rozsáhlý: austere, backdown, black shapes, boxkite, blind authority, breaking point, broken chakra, broken teeth, buckets of courage, bun dem out, cant relate, cast iron jaw, cb6, control, cold hard truth, crippler lbu, cthulhu youth, days of right, dead mans chest, desolated, digress, dysteria, dog fight, drawn in, dripback, dropset, eisberg, flowers of flesh and blood, gaia bleeds, gassed up, giants, gnarks, grappler, grove street families, guilt trip hardout, honour your pain, i loved i hated, in tongues, inherit, insist, internal war, iron curtain, iron out lbu, isolated, ithaca, lodf, murder circuit, no rest, noise complaint, no second chance, obstruct, off balance, oi polloi, overturn, pay the price, petrol girls, pints, proven, psychd out, put down, realm of torment, reaper, renounced, rough hands, shards, six ft ditch, solemn promise, splitknuckle, stab, strike back, survival, swan song, temper fray, think twice, too gross, tyrants, underlord, unlucky for some, up river, vaults, venom prison, we never learned to live, who cares & world weary… No a ikdyž si myslím, že sebevzdělávání v oblasti poznávání nových kapel nepodceňuji, tak jich z knihy mnoho neznám. Po mnohých jsem se již mrknul, nebo mám prověření alespoň v plánu. Je ale zajímavé, že ikdyž Anglie není zase tak daleko, tak snad mám trochu dojem, jako by to byl svět mnohem vzdálenější. Ale to je možná jen můj dojem.

Kamarád Černoch o knize napsal: „Bylo by velkou chybou myslet si, že hardcore je jen o hudbě. Tento druh hudby byl vždy spojen s určitým životním stylem a hudba, respektive koncerty, jsou jen jednou částí této komplexní kontrakultury. Životní postoj je v mnoha ohledech důležitější než samotná hudba. Ať už se jedná o straight edge, antirasismus, antifašismus nebo další sociální témata, hardcore punk formuje názory svých posluchačů a ovlivňuje jejich životy.  Mrzí mne, když vidím vyprázdnění hudby od těchto všech elementů, které dohromady tvoří svébytnou kulturu, která má sílu měnit nejen lidi pohybující se uvnitř, ale pozitivně měnit i své okolí. O to víc ale oceňuji všechny, kteří z této scény nejen čerpají, ale zároveň ji nějakým způsobem utváří - pořádáním koncertů, hraním v kapelách, psaním zinů, vydáváním desek nebo třeba vydáním knihy jako je ta, kterou právě držíte v ruce. To vše jen z nadšení a pro své vlastní přesvědčení.
Díky fotkám v této knize se podařilo zachytit atmosféru hardcore punku v jedné oblasti a v určitém časovém období. Přestože při psaní tohoto textu sedím asi 1500 km daleko od místa, kde byly tyto fotky pořízeny, dokážu porozumět atmosféře na nich zachycené. Je to spojením lidí, kteří jsou sice rozeseti po celém světě, každý z nich se na věc dívá z trochu jiného úhlu, přesto ale dokážeme najít společnou řeč a dohromady tvořit něco nového a posouvat se dál. Nezapomínejte na kořeny. Hardcore je víc než hudba.“ Petr Černoch

Z knihy opravdu dýchne nadšení a zapálení pro věc – a to jsou pro hardcore / punk zcela nezbytné věci. Fotky zachycují svět vzdálený cca 1500 km, což je vzdálenost, která se dá ujet na kole Favorit za deset dnů (Nevěříte? Nedávno jsem četl o dvou českých nadšencích, co tuhle cestu absolvovali.). Jak Roman sám píše - „Londýn je svet v svete, preto je aj jeho scéna veľmi rozmanitá a je v nej cítiť prítomnosť farieb a příměsí zo všetkých kútov světa …“ Díky téhle knížce můžeš ten svět omrknout i od nás … Skvělá práce myslím … (S)

PS: Objednat ji lze na amentma.bigcartel.com nebo v ČR bude dostupná za české poštovné u Samuel Records. Všechny "české kusy" budou benefiční na knihu fotek Ondřeje Fišera (R.I.P.), kterou plánuje dát dohromady Samuel Records (práce jsou zatím v začátcích ...). Pro informace o knize, a CZ objednávky, piš na email samuel email.

Koncerty v Olomouci | 06/2016

 

 

 

EPIC PROBLEM / HOLIDAY - split

7“EP (kooperace labelů)

Muziky poslouchám hodně a jedním ze stylů, které mám stále rád je melodický punk rock, myslím na kapely jako jsou LEATHERFACE, HDQ ..., jejich zvuk, energie ale i „melancholický“ odér. Před lety jsem, zcela náhodou narazil na anglickou partu, částečně složenou z postarších pánů z New Mills, Derbyshire - EPIC PROBLEM. Zjednodušeně by šlo napsat, že je to „nový projekt“ Mackieho z legendárních BLITZ, ale nemyslím si, že by to bylo zcela férové. Kromě Mackieho v kapele působí i chlápek Jake (DANGERFIELDS, DEAD SUBVERTS). EPIC PROBLEM hrají melodický punk rock, který může být sympatický právě fandům LEATHERFACE, HDQ ... atd. Od doby, kdy jsem se s nimi seznámil, nějaký čas utekl a s jistou pravidelností o sobě dávají vědět. Aktuálně mají venku nový split s kapelou The Slow Death, já se přesto vrátím do loňského roku, kdy jim v kooperaci několika labelů vyšlo společné EP s HOLIDAY. Slyšet na něm můžeme po dvou peckách od každé kapely. EPIC PROBLEM i HOLIDAY jsou anglické party, obě hrají melodický punk rock a skvěle se na singlu doplňují. Bude to i tím, že obě kapely vsadili na podobnou melo-punkovou kartu. O HOLIDAY  lze pro zajímavost napsat dvě věci: takže v sestavě HOLIDAY najdeš chlapíka, který hraje v kapele Burn All Flags (UK), kteří byli na v/a "Euro Thrash Retribution: Barbaric Thrash Vol. VII" (625 Thrashcore). Druhá je ta, že zde hraje Matt Pumpkin, který působí i v Black Star Dub Collective, Dead Subverts a jedním z těch, kdo dělají Pumpkin Records. Společný singl EPIC PROBLEM / HOLIDAY vyšel za spolupráce několika anglických DIY labelů (discogs.com/Epic-Problem-Holiday) a je super!

EPIC PROBLEM pokračují přesně v tom duchu, kterým mě zaujali na svém debutu … „kombinují melodické pasáže, se špinavým odérem a chraplavým zpěvem. Je to chytlavé a velice brzo jsem si pecky začal pobrukovat. Z nahrávky dýchne emotivní hořkost, snad i bilancování a odhodlání šlapat stále kupředu. Dobrá muzika, texty odrážejí strasti běžných dní, uvěřitelné a reálné.“ Na singlu mají skladby "Petrol Blue" a "Blindside". Obě jsou meloické a energické - hodně mě baví! Je to chytlavý a uvěřitelný punk rock. Hraje jim to, a laťku nasazenou na svém debutu drží!

HOLIDAY jsou punkovej čtyřlístek z Manchesteru, UK a jak jsem zmínil v úvodu, hraje tady chlápek který hrál v Burn All Flags (UK), ale i třeba v Grover ( discogs.com/Grover ), atd. Na splitu mají dvě pecky melancholického melodické „emopunku“, který nedá nezavzpomínat na 90tá léta. Jedna se jmenuje "Happy Songs About Unhappy Things", což beru jako naprosto skvělý název. Obě dvě písničky na jejich straně je perfektní melodický (emo) punkrock (modří tuší, kam tím mířím, že?), ve kterém nechybí melodie, ale i energie. Označením „Happy Songs“ tím by se dala vyjádřit muzika HOLIDAY – „UnhappyThings“ zase textová stránka, vážnější témata.

Za mě musím napsat - super split EP, který trochu dokáže vrátit myšlenky v čase, což je na muzice skvělý. Obě strany zní hodně dobře a já zároveň jsem díky splitu poznal další zajímavou anglickou partu, ano myslím HOLIDAY. Rozhodně je beru jako perfektní parťáky k EPIC PROBLEM.
K poslechu na: dyingscene.com

PS: Má kopie je vyměněná přímo s Pumpkin Records - discogs.com/Pumpkin Records