New Records Make Me Nervous

Rozhovor s Tomášem (UNNA) ...

2012-01-31T01:53:00.000-08:00

UNNA je sympatická skupina z Přerova a okolí. V loňském roce jim vyšlo CD, split s Or a jednu jejich písničku můžeme slyšet na vinylové kompilaci „Mladá fronta rychle stárne“. Kytaru a zpěv v UNNA obstarává chlapík jménem Tomáš - před sebou máte rozhovor právě s ním. Proběhl emailem - otázky posílal Samuel a rychle odpovídal Tomáš. Rozhovor jsem umístil na http://www.czechcore.cz .

Ucházím - Marnostroj

2012-01-24T04:38:00.000-08:00

LP (Papagájův Hlasatel Records)

Jednou z horkých novinek na Papagájův Hlasatel Records je nové album Ucházím (Jižní Čechy, Prachatice) s názvem „Marnostroj“. Dobrou zprávou pro vinyl příznivce zajisté je, že nahrávka Ucházím konečně vychází i na vinylovém formátu. Jestli jsem o poslední nahrávce Ucházím (splitu BLACK SPIRIT ROSE „Split kontrakultura“) napsal, že se jedná o jejich nejtvrdší materiál – pletl jsem se a „Marnostroj“ je toho důkazem. Kapela je opět o kousek tvrdší a navíc, i na nové nahrávce, jsou Ucházím věrni své oblibě kombinovat hrubý punk s undergroundem a dalšími styly. Máš to na nich rád? Já jsem na straně příznivců, přesto je nejspíš patrné, že jejich neuchopitelnost dělí posluchače minimálně na dva tábory.

„… a pak začal hrát Paaya One ve zkušebně ten klouzavej riff, kterej zakončuje první stranu Marnostroje. Zmkli jsme a téměř bez dechu naslouchali, když skončil, bylo chvíli ticho, do kterého někdo z nás šeptem zařval “Nádhera! To se nemůže nikomu líbit!““
Citace z bookletu „Marnostroje“ vše uvádí na pravou míru. Obrysy desky mohli ochutnat čtenáři zinu Hlasatel, který vyšel koncem loňského roku (album bylo na lisovaném CD přílohou k tomuto zinu a navíc právě zde s nimi vyšel obsáhlý rozhovor). Předzvěst nelhala a nová nahrávka, vyšla letos „oficiálně“ na CD/LP, i se slibovanou literární přílohou. „Marnostroj“ je skvělé album a pokud máte rádi komplikovaný Ucházím styl z předchozích nahrávek, bude rozhodně spokojeni. Hudebně jsou Ucházím na nové desce, jak bych to řekl – stejně rafinovaní, přesto hrají s větším „tahem na branku“. Koktail je opět namíchaný ze spousty různých stylů, jejich odnoží a texty odráží většinou tíživé stránky lidského bytí. Upřímně řeknu, že z textů Ucházím mám mražení v zádech. Místy si přijdu, jako by odrážely i některé těžké chvíle mého života. „Marnostroj“ má spád a vtahuje do děje, ať chci nebo nechci.

„Hele, dělám co mně baví, to co miluju, a jenom proto, že to neumím, se na to v žádným případě nevyseru.“ (Jeden z umělců směrem k mistru zvuku, jda přetočit svůj prve nepřesvědčivě nahraný part.
Mražení v zádech - v dobrém smyslu slova. Silný zvuk a riffy které nenechávají v klidu. Slova, která bodají na struny v každém z nás. Reálná uvěřitelnost, problémy šedých dní – hudební příběhy - tohle nejsou smyšlené životy, ale odraz těch reálných. Zaznamenaná trápení. V textech i hudbě je jasně patrný „život na hraně“, stísněné pocity, smutek, láska i nenávist a samozřejmě i snaha bojovat. Hudebně hrubý punk hardcore se spoustu změn, vlivů, ingrediencí. Ano jak možná správně cítíš, výsledný mix je komplikovaný a musíš být hodně ve střehu, abys to množství textů, nápadů, rifů vstřebal – až se divím, jak mně to baví a jak to funguje dohromady. Nápadů je u Ucházím opravdu spousta - co mnohé kapely použijí na několik desek, oni využijí v pár skladbách. Velice barvitý mix, kterému vévodí hrubé střídající se dvojhlasy a místy je okořeněno skvělým výrazným ženským zpěvem.

„Hraješ to blbě …, ale zní to docela dobře“
Ucházím hrají léta. Instrumentální zdatnost je zcela určitě na vysoké úrovni a díky tomu je vzniklý hudební koktail velice výživný, samozřejmě pokud budeš otevřený experimentování. Řekl bych, že veškerá srovnávání budou lichá - Ucházím jsou Ucházím, stejně jako Gride jsou Gride. Originalitě se meze nekladou a přirovnání beztak nevystihnou Ucházím jako celek. Dobrovolně se přiznávají, že v jedné písničce „ukradli“ zpěvovou linku Fugazi a mezihru od Už jsme doma. Pohybují se někde mezi tím? Těžko říct!

„Za tmy a autě cestou domů: „Dostali jsme na cestu? Nebo i něco navíc? Navíc nic, řekl jsem mu, že když je to tak, tak si vezmem ´jen na cestu´. Hm, to ´tos mu řek´ dobře … a jak že to je? Nepřišlo dost lidí, prodělal balík … … ty kluci co hráli po nás, chtěj prej dvanáct litrů plus cestu. Ty vole, to jsou punkáči jak hovado. To jsou, jen nevím jestli z toho plyne, že nejsme svině nebo že jsme úplně blbí ...“
Kromě hudby obsahuje „Marnostroj“ album literární přílohu. Jmenuje se „Marnostroj ve slovech aneb Vám lidem se to mluví“. Postaral se o ni Paaya One a Bodza (oba dva samozřejmě Ucházím). Jejich vlastními slovy se jedná o dekadentní poezii proloženou prózovitým žvatláním a naopak. Podobně jako v hudbě a textech najdeš i zde několik velice silných momentů. Hledání nechám na každém čtenáři a zmíním jen jeden útržek z poezie „Kampak nám ukradli dětství, do mysli chlapce kdy vložili muže. Už nechci být dospělý, stojí to prachy a člověk se udře.“

„Marnostroj“ zachycuje dnešní dobu a jestli máš rád hrubý autentický hardcore punk, ber to jako tip. Osobně se často cítím, jako bych byl hlavním hrdinou v písničce „Somebody put something in my drink“ (Ramones). Pokud si i Vy potrpíte na rébusy a hledání skrytých souvislostí, určitě jste lehce našli zmíněnou zpěvovou linku a mezihru. Pokud je Vám to málo, můžete si na závěr, sami sobě položit třeba otázku, na kterém albu Ramones a v jaké písničce, štěká pes? . (S)

PS: na vinylu najdeš o 2 písničky navíc!

PS2: aktuální koncerty Ucházím jsou na http://bandzone.cz/uchazim .

Více informací na http://www.phr.cz .
http://www.uchazim.wz.cz/.

Crusades - The Sun is Down and The Night is Riding In

2012-01-09T22:26:00.000-08:00

12“LP (Sabotage Records)

Škatulka „power pop“ nabízí aktuálně spoustu skvělých skupin. Špička pomyslného ledovce je lokalizovaná v Kanadě, ale to je již myslím dostatečně známé. Právě ze země javorového listu pocházejí Sonic Avenues, Sedatives, Steve Adamyk Band … atd.. Poslední dvě skupiny spojují jména Dave Williams a Emmanuel Sayer (navíc hraje v Buried Inside) ze Sedatives. Oba dva založili Steve Adamyk Band a nyní je opět společně najdeme v poměrně nové kapele Crusades. Propojeních Crusades na jiné kapely je víc – členy najdeš v SEDATIVES, CREEPS, STEVE ADAMYK BAND, BURIED INSIDE a možná jsem ještě na nějaké zapomněl. Měl jsem rád, a stále mám, emo hardcore kapely z 90. let a o to větší radost mi v dnešní době dělají party jako Steve Adamyk Band, Statues, Sedatives, Sonic Avenue, Crusades … atd.. Crusades zní jako kdyby jsme se vrátili v čase a dávno zapomenuté kapely z Dr. Strange (Sinkhole), Go Kart (Weston) nebo z Lookout Recs., to znovu tlačili přímo na branku. Smíchej Steve Adamyk Band, Statues, Sedatives, Sonic Avenues + přidej záhrobní odér Phantom Limbs + hitovost „ramonů“ + sílu From Ashes Rise a obrázek o Crusades se Ti pozvolna rýsuje. Muzika Crusades kroutí nohy a jejich slova se zařezávají do hlavy stylem spirály.

CRUSADES = satanistickej pop. Co je to za blbost označení „satanistickej pop“? Ber to s nadsázkou - Crusades hrají harmonickou muziku, která je hodně melodická (parádní pop punk), s čistým - zpívaným zpěvem, který se nebojí přiznat melodie a z toho pramení označení „pop“. Přidej k tomu obal, který je čistě v duchu temné magie a texty, které něco říkají, reflektují některé negativní stránky víry a inklinují k temné magii - označení „satanistickej pop“ se rýsuje svévolně. Crusades mají zároveň všechny indicie skvělé mezinárodní DIY hardcorepunk kapely. Každý text je doplněným citátem a mně osobně nejvíc pobavil ten u první pecky „Attic (The Night is Riding In)“ - „Look Upon Me, I´m a Beast“ - Glen Danzig.

The Crusades, bylo to označení pro křížové výpravy, série náboženských válek, požehnané papežem a katolickou církví, s hlavním cílem obnovení křesťanského přístupu na svatá místa v Jeruzalémě a okolí. Tohle psaní jako by navozovalo atmosféru, která by měla panovat v naší mysli, když vezeme LP do ruky. Odvěký boj zla s dobrem? Dogmatismu s přirozeností? Slabosti se statečností? - „Každé náboženství na světě, které ničilo lidi, bylo založené na lásce. „ (Anton Szandor LaVey), to je další citát z desky. - Pěkně udělaný gatefold LP obal, s temně laděnou grafikou a správně otočenými kříži. Po záhrobním chrámovém intru se rozjede harmonický pop punk – melodický přesto s příchutí melancholie a nervozity, která je protkaná celou nahrávkou. Právě ona odlišuje Crusades od Statues, Steve Adamyk Band ... První strana desky je poměrně přímočarý tah na branku, jedna pecka střídá druhou a jsme doslova pod palbou „hitů“. Je to dobrý a hlavně návykový! Ano se nerozkoukáš a přenoska se vypne na konci strany desky. Otočíme a opět temně laděný začátek s chorálovým intrem. První písnička druhé strany je nejtvrdší z desky, s jinak položeným – až „new school“ zpěvem. Super to šlape a jako by to ukazovalo, že Crusades se experimentovat nebojí. B-strana je barvitější, kytarové melodie jsou proložené i občasným sólem – deska prostě pomalu graduje do bodu, kdy máš pocit, že se vznášíš a bolesti pozemského bytí jsou pryč – letíš. Sleduješ mraky a slunce, již nejsi nervózní, cítíš se dobře. Co dál? Desku otočíš a scénář se opakuje.

Super deska, která v mém TOP TEN vyskočila z 0 na 100 velice rychle a tuším, že všichni kteří v dnešních dnech poslouchají melodický punk vědí, že se vyplatí sledovat labely jakými jsou Sabotage Records, P.Trash nebo Taken By Surprise. Kanada vládne! Tím myslím Crusades, protože všechny zmíněné labely jsou z Německa :). (S)

PS: desku si můžeš zdarma stáhnout na blogu Sabotage / Taken By Surprise Records, takže názor si můžeš na Crusades udělat sám.

PS2: Evropský press vyšel v kooperaci Sabotage/Hardware Records.

http://www.sabotagerecords.net
http://twoheartsarebetterthanone.blogspot.com/
http://crusades666.tumblr.com/

Schrotz - Cellabrating World Collapse

2012-01-05T03:38:00.001-08:00

7“EP (W.I.F.A.G.E.N.A. Records)

Můžeš zoufat, bejt zlej, bojovnej, apatickej, zamilovanej … většinou záleží jen na Tobě, kam Tvé cesty povedou. Pokud budeš nasranej a hledal by jsi vhodnou muziku pro blížící se konec světa, nebo jeho kolaps - hardcore punk Ti může nabídnout bezednou studnici pro hledání. S koncem světa jsem to možná přehnal, ale s kolabováním společnosti se myslím setkáváme každým dnem. Z velké části tyhle problémy subkultura reflektuje a že už ani zdánlivě není všechno v pořádku tuší skoro každý. Originalita není nezbytně nutná poukazuješ na zlo doby a němčouři Schrotz Ti v tomto směru hledání usnadní - svůj singl, tuším debut, pojmenovali „Cellabrating World Collapse“. Vždycky je dobrý nasměrovat, lokalizace Schrotz je Rostock, Mecklenburg-Vorpommern, Německo - bývalý východní blok. Rostock je přístavní město, kde mají „domov“ Wojczech, pohybují se tam Whos My Saviour, žije tam část Idiot Savant i Bad Luck Ride On Wheels …. Žádného člena ze jmenovaných kapel ve Schrotz nenajdeš, přesto „lokální podobnosti“ díky místu původu neunikneš. Zcela určitě je se všemi ostatními spojuje obliba v rychlém, špinavém hardcore punku s notnou dávkou grindu/metalu navíc. „Cellabrating World Collapse“ to by snad mohl být i slogan pro mezinárodní nenávist proti systému, pro beznaděj a prázdnotu. Před pár lety ostatně jeli Schrotz i kratší turné společně s Whos My Savior. Tuším, že nějaké zastávky měli i v Čechách.

Na singlu je šest hardcore punk skladeb hraných v rychlém tempu a se super zvukem. Základ téhle muziky je hardcore punk – patřičně špinavý, zahraný s patřičnou intenzitou a často se zabrousí do různých odnoží crustu, grindu. Na zajímavosti přidává i lehce moderní zvuk, celek šlape a nedá mi to nevzpomenout na SS20 a několikrát zabrousíme do lehce bahenních vod, ve kterých kralují Bad Luck Ride On The Wheels. Nepřeslechnutelnej i silnej metalovej odér – ty pavouci jim po pražcích lítají jako smyslů zbavený. Vlivů můžeš zaslechnout hodně, přesto finální celek je hodně rychlej a špinavej hardcore punk, zahranej se švihem. O zvuk se Piere (SESSION.STUDIO Rostock) a master je z berlínského MEGA WIMP SOUND, kde se dělal zvuk pro spoustu metalových kapel, ale třeba i pro skvělá alba Entrails Massacre „Crucial Strikes With Attitude“ nebo Whos My Saviour „Glasgow Smile“. Na Schrotz singlu se to myslím projevilo a celek zní dost dobře.

Máš rád špinavý hardcore punk s notnou dávkou grindu/metalu? Baví Tě Whos My Saviour, Wojczech, Whos My Saviour, SS20? Vyzkoušel Schrotz. (S)

PS: singl vychází ve velice pěkném provedení, se super obalem, vnitřním potištěným sáčkem a s kupónem pro bezplatné stáhnutí singlu v mp3 podobě z internetu.

http://www.wifagena.com
http://schrotz.wifagena.com

2011/2012

2012-01-01T13:31:00.000-08:00

Jeden rok končí a další začíná. Koloběh limitovanej jedním životem. Po někom zůstane kyselá vzpomínka, jinej za sebou nechá vydané knížky nebo desky, který ještě několik dalších generací kroutí lidem nohy a rozbíhají myšlenkové pochody. Je jedno koho si tam dosadíš. Přeju každýmu, aby našel sám sebe! Jdi za tím, co si myslíš, že je správný a neztrácej čas. Hodnocení končícího roku/novoroční předsevzetí - ani jedno moc neprožívám, přesto nostalgii se nikdy nevyhnu. Do nového roku přeju hodně sil, zdraví a štěstí ... buď sám sebou! Peace&Love&Hate ... Samuel

Zeměžluč - Hledání

2011-12-22T06:17:00.000-08:00

2LP+CD (Papagájův Hlasatel Records)

Představovat Zeměžluč? Bylo by to nejspíš zbytečné, jsou punkovou klasikou z Brna a znát je bude nejspíš každý! Letošní rok pomyslně oslavili své významné životní jubileum a právě v tento čas jim vyšlo na Papagájovo Hlasateli nové album s názvem „Hledání“. Cesta je život, cesta je cíl - Zeměžluč je na ní (na scéně) již 25 let! Zub čas zanechal možná pár vrásek na tvářích členů kapely, ale jejich muziku nepoznamenal. Pánové hrají léty prověřený energický punkrock, doplněný o výrazné zpěvy a vynikající texty. Hudba i lyrika, to jsou dvě roviny, které budou střídavě bojovat, i na nové desce, o Vaší pozornost. Propojené jsou svěžím duchem a po několikátém poslechu se vše spojuje do jedné linie a písničky začínám vnímat naprosto samozřejmě jako jeden celek. Přesto hned v úvodu vypíchnu textovou stránku … je úžasná a texty mají jistý, až dá se říct duchovní přesah! Kvalitu textů měla Zěměžluč vysokou téměř vždy a není se proto čemu divit, že tomu tak je i na nové desce. Hned v úvodu řeknu, že „Hledání“ je velice silné album a kapele nelze nesložit obrovskou poklonu. Svým způsobem až velkolepé dílo, přitom je tak čisté a skromné. Protkané je motivem „hledání“, které je pomyslným nosným tématem a setkáváme se s ním od první do poslední vteřiny. Ostatně ono „hledání“ vnímám, i já osobně, jako svou cestu životem.

Zeměžluč hraje energický punkrock (když říkám punkrock, myslím punkrock) s velice silnými a trefnými texty. Jejich síla je v tom, že nediktují, nepřikazují … je v nich prostor pro hledání a věř, že odhalení odkryjí i Tvá bloudění životem nebo povědomé bolesti. Hodně věcí v dnešních dnech zmizí velice rychle nebo má velice krátkou životnost. Texty Zeměžluče jsou jako léty otestované strasti – jsou lidské a blízké každému z nás. Naprosto v nich postrádám jakoukoliv nadřazenost, poučování nebo kalkul pohybující se v ego-výšinách - tohle je řeč obyčejných a vnímavých lidí, která život sám nejspíš nejednou otestoval. Materialismus aktuálně vítězí nad duchem a i tento fakt (a doba ve které žijeme) dodává albu „Hledání“ na síle. „Hledání je naděje …“. Je to tak jednoduchý, když věci správně pojmenuješ. Slova Zeměžluče působí prostě, mají svou váhu a někdy z nich až zamrazí. S každým poslechem se zařezávají hlouběji a hlouběji do mého podvědomí, dojem je silnější a silnější. Hudebně „Hledání“ skvěle šlape – surový vs. inteligentní vs. melodický punkrock, který šlape, je energický a agresivní zároveň. Ano, slyším v jejich muzice všechny tři roviny a deska má navíc super zvuk.

Mohl bych desku srovnávat s předchozími nahrávkami – neudělám to. „Hledání“ je Zeměžluč v roce 2011, nahraná v sestavě Šoty, Titanik a Fredrikson. Zeměžluč je to silná, svěží a bez přimíchané pachuti. V novém roce by měli přijít nějaké personální změny, ale to není poprvé a aktuálně nejspíš ani podstatné.

Vychvalování je zbytečné - Zeměžluč to nepotřebuje. Znovu řeknu, že alfou i omegou mé náklonnosti jsou velice silné texty. Neuvěřitelně autentické a jejich údernost cítím v tom, že v hledáčku je individualita jedince, jeho tápání - cesta. Zhudebněné básně, životní příběhy. Řvané hrubým hlasem i dvojhlasem a podtržené výborně zahraným punkrockem, který vyzdvihují melodické linky, ve kterých se jako problesky ranního slunce objevují velice silné melancholické záblesky. Album „Hledání“ má plošný příběh a zmiňovaný motiv hledání je ztvárněn ve 24 čtyřech písničkách. Neboj, nebudeš se nudit – tvář poznáš nejednu a stejně tak i úhly pohledu. Během poslechu se nejspíš budou měnit i Tvé oblíbené písničky a přes chmurné vize, budeš ve finále povzbuzený! Je totiž cítit naděje.

Neztrácej svou naději - je možné, že právě na téhle desce najdeš povzbuzení pro svou další cestu. Album „Hledání“ je klenot. Je jako léčivá rostlina, která Tvé chmury nevyléčí, ale zcela určitě budeš mít jistotu, že v nich nejsi sám. Radosti, bolesti, naděje, doufání, zoufání … není podstatné, co si myslím. Jedno mohu říct jasně – přišel konec roku, desek jsem slyšel hodně a aktuálně již třetí týden poslouchám velice silnou desku – „Hledání“ od Zeměžluče. Pamatuj, kdo hledá nalézá. Někdy máme perly fakt na dosah, přitom je nevidíme … (S)

PS 2: Velká pochvala putuje i PHR, který desku vydal náležitě honosně vymakanou! Za dobrou cenu dostaneš dvě LP uložená do potištěných sáčků, ve velkém rozkládacím gatefold obalu a s potištěnou vnitřní stranou kapsy. O obal se postaral Martin Přibyl, který dělal komixový fanzin ZKRAT.

PS 2: Skvělým zpestřením desky je hostování zpěvačky La Fraction, která se Zeměžlučí nazpívala magickou písničku, která Tě svým cyklicky opakovaným textem doslova pohladí a odvede do bloumavých výšek. Super!

PS 3:Rozhovor se Šotym si můžeš přečíst na následujícím odkazu http://www.kidsandheroes.com/rozhovory/zemezluc-164
http://czechcore.cz/cgi/sonic.cgi?templ=portal_index&page_include=p_publications_det&id_publication=77953

http://phr.cz/
http://www.zemezluc.net

Chip Hanna – Mucho Americana

2011-12-17T13:22:00.000-08:00

7“EP (Rock Star Records)

„… když se západ v šeru skryl, kovboj kolty odložil, za sebou má velmi perný den. A když kolty tasit chtěl, černej Bill ho předešel, a on klesá kulkou zasažen ...“ Nepředstavíte si obdobně klasickou zápletku na divokém západě? Chip Hanna je novodobý kovboj, chlápek nejedné tváře a znát ho můžeme jako bubeníka U.S. Bombs nebo One Man Army, člena projektu Chip Hanna & The Berlin Three a před pár lety se vydal, jako hodně amerických punkových muzikantů, na sólovou dráhu. Na této cestě vychází z klasického amerického country. Jeho desky v Evropě vycházejí na sympatickém labelu z německého Aachenu - Rock Star Records. „Mucho Americana” je tří písničkový singl, který navazuje na velkou desku “ The Old Country “ a singl “Outlaws“ (oboje Rock Star). Chip Hanna má za sebou tuším dvě evropská turné a několikrát se ukázal i u nás v ČR, takže by neměl být zcela neznámou persónou. Jeho tvorba je návrat ke kořenům, k americkým kořenům, zpět ke country.

Debutní album Chip Hanny vydali Rock Star v roce 2007. Čas letí strašně rychle a jak je vidět, Chip je stále na cestě. Pokračuje směrem, který nastínil na své prvotině „The Old Country“. Desce vévodil krásný malovaný obal, na kterém jsou nakreslené kromě jeho podobizny i čtyři ikony country – Hank Williams, Johny Cash, Merle Haggard a David Allan Coe. Kořeny jsou jasně znázorněné a tihle písničkáři ho nejspíš ovlivňovali v jeho tvorbě. Chip Hanna hraje klasické country. Jeho písničky jsou plné veselých i smutných příběhů, hravé i náladové a díky jeho punkovým kořenům je cílová skupina posluchačů jasně vymezená. Ocení ho všichni posluchači Austina Lucase, Chucka Ragana, Tima Barryho … atd. … těch aktuálních jmen je stále víc.

Rock Star Records funguje spousty let a dělají ho bráchové Timo a Mario. Mají tuším i sítotiskovou dílnu a většina obalů dělají. Singl „Mucho Americana” vychází v klasické singlové kapse, s potištěnou vnitřní stranou obalu. Na singlu jsou tři písničky, respektive dvě - úvodní „El Dorado“ je „spoken word“ - mluvené slovo (něco ve stylu písničky Tima Remise na splitu s Aranem Epochalem) a jeho autor je Edgar Allan Poe. Hned po něm následuje „A Vanishing Race“, kterou původně napsali Johnny Cash a Johnny Horton. Na druhé straně, označené jako „blood side“ je „Ballad Of The Six Gun“, bloumavá a silná balada, která se stylově pohybuje někde mezi Bonnie Prince Billy a Austinem Lucasem.

Ani nevím, kdy se ve mně vzala vášeň pro tenhle tip muziky. Nebyl jsem odchovaný country, Michala Tučného mi doma občas pouštěli a velkou náklonnost ve mně vyvolala deska Metroshifter „Generation Rx“, která zněla jako hodně rozvrzané lo-fi „country“. Jo, abych nezapomněl - Tři čutory mám taky v oblibě! Singl „Mucho Americana“ je příjemná záležitost, dobře se poslouchá a náladou jako by navazoval na aktuální desky od Chucka Ragana nebo Joe Snodgrasse. Muzika od všech zmiňovaných není o tvrdosti, šokování – jako na dlani se na platformě hardcore/punku nabízí vnitřní klid, prostor na přemýšlení nebo si při jejich poslechu můžeš hrát doma s miminem nebo svým psem. V téhle uspěchané době to není vůbec málo … (S)

http://www.rockstarrecords.de
http://www.chiphanna.com

http://www.rockstarrecords.de/releases/chip-hannamucoamericana/chip-hanna-mucho-americana.html?det=36472

Pure Side:
Eldorado/ Spoken Word
A Vanishing Race

Blood Side:
Ballad Of The Six Gun

Deska vychází s kupónem pro bezplatný stáhnutí skladeb v mp3 kvalitě z internetu.

GO AND KILL – #3/2011

2011-12-13T14:26:00.000-08:00

(ZINE)

GO AND KILL je český (fast) občasník, který se od svého prvního čísla usilovně snaží šířit – jak ostatně sám říká - „kacířské myšlenky a oslavovat bezbožné, rouhající se ďáblovy spolky“. Za úderným názvem zinu najdeš spoustu zajímavého čtení, které ocení každý fanoušek rychlého hardcore / punku (snad i metalu). FAST, FAST, FAST – o to v zinu poběží. Představovaná je „palová“ odnož hardcore/punkové scény pohledem nadšených lidí, kteří se v ní i aktivně angažují. Život je krátký, proto není čas na pomalé hraní – „play fast, die young“! Nevím jak název zinu vznikl, ale určitě bych ho „vyřezal“ z názvu písničky „Can I GoOut And KillTonight?“ od Misfits. Tohle je ovšem jen moje osobní konstrukce, tvůrci GO AND KILLbudou určitě ujíždět na zcela jiných kapelách než na Misfits. Letos vyšlo již třetí číslo GO AND KILL!

V krátkosti z obsahu - rozhovory s MAGRUDERGRIND (USA), FATUM (Rus), IDIOT´S PARADE (SK), DESPISE YOU (USA), DROPDEAD (USA), STOLEN LIVES (CZ), DOOMSDAY GRAPHICS (Srb), BLÜDWÜLF, recenze, scene report z Polska, Historii HC / punk / underground / alternativních a metal vinylů v našich končinách od pana Sucháče, tour reporty (AGATHOCLES v Jižní Americe, SAYWHY? / LYCANTHROPHY UK a jihoevropské tour, LYCANTHROPHY / PRŮMYSLOVÁ SMRT jihoevropské tour, NEEDFUL THINGS „Deadpoint tour“), AT WAR WITH GRIND CORE PART II., Al Confino squat, sloupky, myšlenky, názory. Vše psané zajímavě a pohledem nadšeným, což zaručuje, že se zine velice dobře čte. Nabízené kapely ve fast scéně aktuálně „frčí“, mají co říct nebo to jsou klasiky žánru! Cením si i toho, že se tvůrci jasně vymezují, a co víc i napíšou jak se věci mají, se sračkama typu Anal Cunt.

Líbí se mi osobní rovina, kterou je zine protkaný - za GO AND KILL je cítit člověka, tohle není jen chladný kolektor desek rychlé muziky. Pobavila mně jedna z prvních vět v úvodníku GO AND KILL, „buď si necháte tisknout x stovek zinu, jako je tento, anebo si za ty prachy koupíte nějakou skvělou televizi, která je tak velká, že se Vám nevejde do pokojíku ...“. Díky Ondro, že jsi dal přednost zinu! Fajn je i krátké psaní od Tondy (Say Why?) o undergroundu – krátké, ale věcné a pěkné!

GO AND KILL stojí za pozornost! Neboj nebudu rozebírat jednotlivé články, tohle čtení si nejlépe užiješ sám, se zinem v ruce. Věřím, že pokud máš rád rychlý hardcore / punk a nebyl jsi celý rok 2011 někde na dovolené mimo civilizaci, zine máš zcela určitě doma. Jestli se chceš s rychlejší muzikou teprve seznámit – jsi na dobré adrese a ber informaci o GO AND KILL jako tip na svého nového průvodce, který Tě tím ukáže na to nejlepší, co Ti celosvětová „fastová scéna“ může nabídnout. Protože sám vím, jaké je to dělat zine, jaké úsilí se musí vyvinout, napíšu na závěr jen následující – hoši držím Vám palce a přeju hodně sil do dalšího čísla, které se těším již teď! (S)

PS: Pokud chceš načrtnout souvislosti, tvůrce zinu najdeš v kapele Lycantrophy, za festivalem Play Fast Or Don´t nebo labelem Psychocontrol Records.

BOILING POINT - Thrash the railroads

2011-12-08T00:11:00.000-08:00

7" flexi (Totalitarianism Still Continues Label)

BOILING POINT jsou parta mladých a neklidných kluků ze Žiliny. Hrají rychle, hlasitě, nespoutaně a hned napíšu, že díky takovéhle muzice opravdu nemůžeš zestárnout. Ten kdo si alespoň jednou pustí BOILING POINT, bude věčně mladý. Fakt nekecám! Vyzkoušel jsem to! Nebo za to může poslech Alphaville „Forever Young“? Ono je to vlastně jedno, BOILING POINT sice nemají písničku o věčné mladosti, ale jejich rachot ten pravý lék ukrývá ve skřípotu tónů. Thrash hardcore punk v jejich podání mi je hodně sympatický - snad i díky tomu, že od prvního poslechu je cítit obrovské nadšení a zapálení pro věc! Nahrávka je „demo“, které vychází na znovuobjeveném flexi formátu. Singl vydal sympatický slovenský label Totalitarianism Still Continues Label, kterému držím palce i u nohy. Flexi formát je vzhledově celkem pěkný nosič. Moc sice nevydrží, ale i tak k němu chovám jisté sympatie. Na jeho znovuoživení se jistou měrou podepsal i časopis Decibel, který začal vydávat flexi série jako přílohu časopisu (vyšly tam tuším Napalm Death, Wormrot). Starší ročníky zajisté vzpomenou na ruské časopisy s vloženým flexíkem a pro mně je flexi spojené s Born Against / Superpunch (vyšel v nákladu 10 000 ks :)) a Frodus, který jsem kdysi dostal v nějaké objednávce od DayAfter. V ČR flexi formát nedávno vyzkoušeli pionýři Remek a Slovensko aktuálně zastupují BOILING POINT. Odvážných je málo!

BOILING POINT jsou mi sympatičtí svým nadšením, přístupem a recyklovaným entuziazmusmem cíleně zaměřeným na 80tkový hardcore, který se hrál za velkou louží. Jak sami hoši trefně píšou - VÝCHODOEURÓPSKY THRASH! Ano není to o profesionalitě, drahých aparátech … ok? „Thrash the railroads“ je demo nahrávka a tak i zní. DEMO - plné energie na rozdávání a „drive“ z něj jen tryská. Podobně nadšený jsem byl před pár lety z demo nahrávky německých Short Fuse. Líbí se mi to! Na nic si nikdo nehraje - všechno je opravdové a naplno! Na flexíku je 7 špinavých energických thrash hardcore punk pecek. Krátkých, rychlých a hlasitých. Stopáž do minuty, energie, ostrá kytara, klepačkové bicí, vytáhnutej a dostatečně afektovanej zpěv - myslím, že je musíš milovat nebo nenávidět! Tak nebo tak, cítím žár v srdci a nahrávka je jasná pocta kapelám starého amerického hardcore punku, i thrashing hardcore partám jako jsou Common Enemy, Crucial Unit …, snad i Charles Bronson. Navrch fajnový texty, plné odlehčených témat, entuziazmusmu, skejtování.

Když se povede být ve správný čas na správném místě, všechno je jednodušší. Mohl bych se teď jen domnívat, kde by kluci byli, kdyby pocházeli z míst za velkou louží nebo žili o pár let zpátky … . Je rok 2011. Všechno je jinak a přesto spousta věcí je stejných. „This Is Žilina NOT L.A.“.

Závěr? Jak sami hoši píšou „Žiadne technické vyhrávky, profesionálne fotky, vymakané aparáty len VÝCHODOEURÓPSKY THRASH! THRASH! THRASH! ATTAK!” a vzpomeň si, jak jsem psal o elixíru věčného mládí - Karel Gott již musel BOILING POINT slyšet, jinak si nedovedu vysvětlit, že nestárne. Buď IN i TY - každý chce zůstat mladý. Myslím si, že „Thrash the railroads“ je lepší „kauf“ než poslední singl Negative Approach! (S)

PS: Živě, a u nás v ČR, zahrají BOILING POINT do konce roku hned dvakrát. Poprvé na tradiční prosincové punk sešlosti Killed By Brno a pak 22.12. v Olomouci, Galerii u Mloka společně s Gattaca a Křik z Ticha. (S)

PS: Hoši, „retro kytarové intro“ u jedné z posledních písniček je skvělý. Kytara má super zvuk! Založte si ještě jednu retro punkovou kapelu, kde bude kytara znít právě takhle …

PLAYLIST:
A1. Wheels on fire
A2. Boston dream
A3. Napalm breath
A4. Žilina fukktown
A5. Rich kids
A6. Instant wisdom
A7. Little skate kids

http://label.punkgen.sk/
http://bandzone.cz/boilingpoint

http://en.wikipedia.org/wiki/Flexi_disc
BOILING POINT BIO: „Myšlienka na založenie oldschool thrashcorovej kapely už dlho lákala miestnych outsiderov Masskillaha a Fokulára (taktiež Rotten Ass), ale bol problém nájsť gitaristu. Neskôr okolo jari –leta 2008 Fokulára napadlo skúsiť miestneho fanúšika disbeatu Miňa (taktiež Rotten Ass). Skúsili s Fokulárom dať dokopy tak tri váli, pozvali Masskillaha na skúšku a ten s nadšením súhlasil, že sa chopí mikrofónu. Nasleduje dlhší čas strávený v skúšobni a koncom roka sa odohráva prvý koncert na domácej pôde za účasti ďalších kapiel. Odozva je celkom pozitívna a kapela odohráva ďalšie koncerty v nezmenenej zostave. Na jar sa do kapely pridáva Dano a.k.a. Broody, ktorý duní na 4 struny. V kapele sú rôzne individuá (niekto má blízko k vegánstvu/abstinencií niekto holduje alkoholu:)) ale dalo by sa povedať, že vo všeobecnosti máme blízko k skateboardingu/bikerstvu, myšlienke d.i.y. (urob si TO sám), politickým koreňom punku, jednoduchej rýchlej a hlavne hlučnej hudbe. Žiadne technické vyhrávky, profesionálne fotky, vymakané aparáty len VÝCHODOEURÓPSKY THRASH! THRASH! THRASH! ATTAK!”

Demerit / SS20 – split

2011-11-24T00:13:00.000-08:00

10“LP (W.I.F.A.G.E.N.A. RECORDS)

SS20 / Demerit je jednou z nových desek na W.I.F.A.G.E.N.A. RECORDS, labelu který provozuje Ronny (Idiot Savant, SS20). Jak je u W.I.F.A.G.E.N.A. dobrým zvykem, deska vychází v kooperaci několika mezinárodních DIY labelů (Čechy zastupuje Popes Ass Records, kde za dobré peníze desku seženete i u nás.). SS20 vinylovým debutem byl společný singl s čínskými Fanzui Xiangfa a jak je vidět, v Číně se jim zalíbilo. Další nahrávku vydávají společně s Demerit, kteří jsou opět s Číny. SS20 vs. Demerit, aneb 3 na 3 skladby, aneb Německo vs. Čína a to vše na sympatickém 10ti palcovém vinyl formátu.

SS20, aneb opakování je matka moudrosti – projekt členů IDIOT SAVANT (Ronny), TINY GHOSTS, THE 4 SIVITS (Rico) & ELOQUENT. Po demo nahrávce a společném singlu s Fanzui Xiangfa, je nahrávka s Demerit druhým vinylovým zářezem. Kapela má v Číně úspěch, letos zde odehráli další, tuším již druhé turné. Já jsem dostal od Ronnyho pohled s čínskou zdí a musím říct, že opravdu obdivuji jeho mravenčí práci v objevování nových, pro „punk/hardcore“ nepříliš zaběhnutých, míst pro hraní. Alespoň pro mně je tedy Čína místem neznámým. Dodnes mám v hlavě DVD Wojczech, které zachycuje jejich turné po Malajsii, které je pro mně podobnou neznámou. SS20 na své poslední – aktuální nahrávce přicházejí se třemi písničkami, které jsou určitě zajímavé propojením, melodického hardcore punku a „murmuro“ zpěvu. Měl jsem rád Idiot Savant. Nesrovnávám je SS20, ale přesto podobnost tady je a díky tomu mají jistou náklonnost z mé strany předem zajištěnou. Z kapely cítím i podobné zapálení, které dýchalo z Idiot Savant, takže můžete očekávat sympatické lidi. Jejich nové písničky? „Melodický“ hardcore punk, parádně zahraný a protkaný melancholickou linkou. Věříte, že jsem si místy vzpomněl na ranné Suffer? Žádná „slaďárna“, ale melodická muzika s notnou dávkou energie, rozčísnutá Ronnyho „murmurem“, který si možná do obdobného stylu představit nedovedete, ale věřte – šlape to! Navrch emotivní texty (opět Ronny), ze kterých dýchne člověk s velkým, ale zároveň zklamaným, srdcem. Této osobní roviny si cením a mám ji rád. Idiot Savant spí, SS20 jsou aktuální, takže „show Must Go On“ a pokud SS20 neznáš, ber to jako tip.

Demerit jsou Číny. „Made In China“ – nápis, který vidíme téměř na všem kolem nás a i tento text píši na klávesnici s nápisem „Produkt Od China“. Hardcore punk v Číně? Co si pod tím představit nevím a jak to tam funguje také ne. Jediné co mám v hlavě, je fotka ze zadní strany mé oblíbené desky Palatka, kde je zeď-průchod-chodící lidi-obrovská fotka čínského diktátora Mao Ce-tunga a nedaleko od této scenérie je salutující postava v tričku Palatka. Díky SS20 jsem se seznámil s Fanzui Xiangfa a nyní s Demerit. Ani nevím jestli Demerit nosí „moka-číny“, ale podle toho co jsem našel na netu mají nakročeno být spíš mezinárodní hardcore-punk kapelou. V Číně si je považujou a nosí spíš vansky, protože letos jeli US WARPED Tour 2011. Jsou z Beijingu v Chině a hrají energický street punk, který propojuje melodickou rovinu s agresivnější podobou hardcore punku. Jsou melodický i agresivní, chytlavý a celek nepostrádá energii. Kapelám jako Good Riddance se myslím rovnat nemůžou, ale díky místu odkud pocházejí, budou určitě svým způsobem „originální“ :). Na své straně mají tři energický pecky! Zkus to, pokud Tě to zaujalo …

Navrch dostaneš i celkem pěkný malovaný obal, kupón pro bezplatný download z internetu v mp3 kvalitě a na desce souboj SS20 vs. Demerit, aneb 3 na 3 skladby, aneb Německo vs. Čína. Skóre? Hodnotit si neodvážím, víc mně baví SS20, ale dal bych to nejspíš nerozhodně. Otázka na závěr, bude další nahrávka SS20 opět s nějakou čínskou kapelou? (S)

http://demerit-ss20.wifagena.com/
http://www.wifagena.com/

PS: Deska vyšla v kooperaci GENJING RECORDS (China), KAWAII RECORDS (France), NARM DISCOS (Japan), POPE'S ASS (CZ), TENZENMEN (Australia), UP THE PUNX! (PL) a W.I.F.A.G.E.N.A. RECORDS (GER). V ČR seženeš u Popes Ass Records.

ENTH - s/t

2011-11-11T12:53:00.000-08:00

12“LP (W.I.F.A.G.E.N.A. Records)

ENTH jsou temným pozdravem z polského Lublinu. Jejich hudba je obalena chmurným hávem a nese se velice pomalu. Tempem monotóním a ubíjejícím. Zařezává se pod kůži! Mučivě pomalu, jistě a v rytmu seversky chladných tónů, které jsou plné bezvýchodných emocí a křehkých melodií. Studenou hudbu doplňuje nelidský řev. Podle informací, které jsem našel na internetu, je bezejmené „s/t“ album ENTH debutním počinem. Myslím si, že na úvod je fér napsat jednu informaci - pokud hledáte něco pro klid duše, ve svém hledání pokračujte bez poslechu ENTH. Na velké desce jsou dvě dlouhé skladby, dva opusy. Konec se blíží pomalu a bolesti nelze utéct. Skladby se jmenují „Matryca“ a „Godzina Ktorej Nie Ma“. Hudebně jsou o pomalém hledání, tápání a utápění se. Stylově někde ve vodách funeral doom vs. sludge a obě by se mohli ihned použít jako hudební kulisa k dnešní době, jako její reflexe. Ráno vstanete, jdete do práce a pak chvátáte domů za rodinou. Víte, že je všechno v pořádku a přitom cítíte, že ve vzduchu je nějaký velký průser a celý svět se žene do záhuby. Nechcete být zlý, ale musíte takový být. Snažíte se být lepší, ale svět kolem vás je stále horší. Čas letí rychle a hodiny ztrácejí svůj význam. Bolest je stále bolest. Dny utíkají jako týdny a my si již zítra nebudeme pamatovat včerejší bolest. Ženeme se do záhuby a smíšené pocity zlepšují záblesky slunce. „… prach jsi a v prach se obrátíš …„. Transformace do tónů? ENTH? (S)

PS: V ENTH sestavě najdeš člen polských grinderů Suffering Mind.

PS2: Deska vychází jako 12“LP s potištěným sáčkem na LP a kupónem pro bezplatný download skladeb v mp3 formátu.

http://enth.wifagena.com/
http://www.discogs.com/Enth-Enth/release/3046868 ¨

http://www.myspace.com/enthdoom
http://www.youtube.com/watch?v=dAUzqTyU_7g

Negative Reaction – Frequencies From Montauk

2011-11-07T02:55:00.001-08:00

12“LP (W.I.F.A.G.E.N.A. Records)

Mozek pracuje na plný výkon, pod kotlem to vře a voda začíná pomalu bublat. Kolem se nese mlhavý opar, něco je ve vzduchu a je cítit tráva. Negative Reaction? Neznám, ale obal jejich desky, to je tedy opravdu něco. Nemyslím to kladně, ale ani záporně. Jedno je jasný, určitě si ho zapamatujete. Nese se na vlně kýče, umění a designu s jakým Homer Simpson udělal svou první internetovou stránku (před tím si nezapomněl dát jointa a omrknul nějaké hippísácké desky). Jako fotku pro pozadí zvolil fotku letního sídla Ericha Honeckera a tu obalil pouťovým hippies odérem. Vlastně bych se ani nepozastavil nad tím, kdybych tam někde našel fotku Belmonda v tričku Jima Morrisona. No každý styl má nejspíš své. V každém případě Negative Reaction, jsou sludge doom kapela ze států a ikdyž jsou jen tři, tak na výsledku to opravdu poznat není. Mají v sobě sílu ovládat naše myšlenky a svými tóny odvádí do jiných dimenzí.

Negative Reaction jsou „monstrum“ pohybující se vlastní specifickou rychlostí a žijící svým životem. Trojlístkem ve složení Sir Ken-E Bon, Old MacDonald, Damon Limpy = sludge doom, nebo-li silné, cyklicky opakované riffy a hutný zvuk. Tóny jejich hudby se rozvážně vznášejí nad zemí a vévodí jim hodně jistý „heavy zpěv“. Celek je úžasně kompaktní a hlavní pozornost na sebe strhává právě ten „celek“. Ikdyž jsem měl předsudky, tak mně to položilo na prdel. Kapela si mně omotala kolem prstu a desku jsem již jen otáčel. Dosedla i jistá „rodinná atmosféra“ a měl jsem pocit, jako bych Negative Reaction riffy znal od pradávna. Ano, nechají vzpomenout na Black Sabbath a hlavní kostra Negative Reaction je navíc podbarvená psychidelickým odérem, možná i táhlou mlhavostí desek ranných The Cure (samozřejmě v rozjezdech) a občasnou podobností s rannými Neurosis.

Tohle je brána do jiného světa. Zcela mu nerozumím, ale přesto se nějakým způsobem dotýká mých momentálních nálad. Pokud nevíte, co si pod sludge doom představit, převedu to z kódované rovnice do českého ekvivalentu, který nejspíš pochopí jen starší ročníky. Před rokem 1989 se u nás předělávali písničky „z venku“, s českými texty a některé byly opravdu smrtelné parodie. Pamatujete si na „JÁ JSEM IRON MAN NANA..., LIDI TŘESTE SE ŽELEZNÝ MUŽ BĚHÁ PO LESE, NOHY NAKŘIVO NA PRDELI SRP A KLADIVO, MY JSME BLACK SABBATH UTÍKÁME Z RUSKA NA ZÁPAD …“ a pokud si vybavíte i ty riffy, poznáte že jsou nesmrtelné, cyklicky opakované a jsou nadčasové. Když si teď pouštím Negative Reaction, jako bych je znal. No nejspíš se mému přirovnání zasmějete, možná Vás pobouří … ber jak ber. Nedávno si mně podmanili Earthride svým albem „Something Wicked“. Dovolili mi nakouknout „za roh“ a právě Negative Reaction přebírají jejich pochodeň. Na cestě pokračujeme dál. Vlastně spousta pocitů, který ve mně vyvolali Earthride, se dá aplikovat i na Negative Reaction. Nějak výrazně to nechci srovnávat, přesto to tam je. Tenhle „bloumavý“ styl má spousty příznivců. Nesleduji všechno aktuální dění, přesto mohu říct, že Negative Reaction „Frequencies From Montauk“, mi naprosto posadilo na zadek a podobný efekt mělo album, právě zmiňovaných Earthride na Doomentia.„Frequencies From Montauk“ je zvláštní, přesto má v sobě něco silného a ovládne Tě silou černé magie. Vy se samozřejmě musíte oddat Negative Reaction matematice, pak už jde všechno samo …. Máte rádi sludge? Doom? Black Sabbath? Zkuste poslechnout Negative Reaction. (S)

PS: Jak je u W.I.F.A.G.E.N.A. Records zvykem, album vychází jako 12“LP a balení obsahuje mp3 kupón pro bezplatné stažení mp3 verze alba z internetu a navíc i s vloženým CD.

http://wifagena.com
http://www.negativereaction.info/
http://negativereaction.wifagena.com

The Shining – The Flood

2011-11-03T00:18:00.000-07:00

7“EP (Dead Heroes + více)

Svět heavy metalu a hardcore punku, se s jistou periodou a vlnou sinusovky, přibližuje i vzdaluje. Nemá cenu nad tím nějak výrazně polemizovat. Jednou je Kreator „sprosté“ slovo a za pár let se jejich trika nosí s náležitou hrdostí. Nechci tím říct nic zásadního, ty periody prostě jsou, ostatně jako všude jinde. Na vlně současného „thrash revivalu“ se veze spousta starých i nových kapel. Pokud ujíždíš na výrazných kytarových thrashových rifech, upnutých riflích, otrhaných džískách, bandanách a celkově máš blízko k heavy metalu, bude pro Tebe platit určitě heslo „heavy metal is the law“. Pro ostatní je nejspíš mlácení vymlácené slámy a trápení prolínáním stylů. The Shining jsou „lo-fi thrashers“ a zmíněné heslo pro ně platí zcela určitě. The Shining = thrash s hardcore punkových odérem.

The Shining jsou z Holandska, konkrétně Amsterdamu a hrají od roku 2001. U nás se zapsali do povědomí hardcore scény společným split singlem s Lahar, který vyšel před dvěma lety v červnu (vyšel na Dead Heroes Records). Vím to náhodou naprosto přesně, protože právě tehdy jsem naposledy držel v ruce mikrofon a své propocené koncertní triko Charles Bronson jsem hodil po jednom „šumavákovi“. Je to jako před sto lety a jsem rád, že jsem si díky novému singlu The Shining osvěžil paměť. The Shining živé vystoupení bylo skvělé. Celkem krátké, ale intenzivní, zahrané na 100% a to i přesto, že na koncertě hráli bez bassáka Rogiera. Jeli tehdy krátké evropské turné s Waking The Dead (kteří vznikli na troskách holandských S.A.F.) a bylo to dobrý. The Shining to šlapalo a to samé platí i o aktuálním singlu, který držím v ruce. Vyšel v kooperaci mnoha celosvětových labelů. České luhy a háje zastupuje sympatický DIY label Dead Heroes. Ep spatřilo světa začátkem letošního roku a slyšet můžete 8 nových písniček. Jednou z poměrně čerstvých novinek u kapely je split EP s bratry ve zbrani (láhvi) Citizens Patrol. Obě kapely jsou z Amsterdamu a kromě města je spojuje kamarádství i EP pojmenované „Drinking Buddies“. The Shining hrají od zimy 2001, takže něco na svém kontě již mají.

Ano, párty punx, nadsázka, stylový texty i kecy kolem, správný nášivky, „drinking - thrash - buddies“. „The Flood“ je pěkně udělaný singl, kterému vévodí celkem standardní motiv thrashových desek – scenérie katastrofy, v našem případě ulice ničené tsunami. Zkrátka apokalypsa, konec světa, kdy pro některé něco končí a pro jiné začíná. Styl je styl a vyžaduje své! Na EP je 8 pecek a dostaneš všechno co máš na thrashing hardcore rád a co potřebuješ ke zlepšení nálady … výrazné kytary, skvěle frázovaný zpěv, zkrátka energická jízda. Tohle není o experimentech, tady by mělo být všechno na svém místě. „Heavy metal is the law“ a o to tady nejspíš jde …

Pokud ujíždíš na thrash hardcore, tak řeknu dopředu, že s The Shining nemůžeš šáhnout výrazně vedle. Tohle je evropská kvalita za rozumnou cenu … (S).

http://deadheroeslabel.blogspot.com
http://www.myspace.com/theshiningtrash
http://www.discogs.com/Shining-The-Flood/release/2656503
http://www.discogs.com/artist/Shining%2C+The+%285%29
Vydavatelé: Give Praise (US), Holy Shit (UK), Fast & Furious (Hol), Off Side (Fr), Crew For Life Europe (Fr), Dead Heroes (Cz) a RockMutantes (Bra).

Cry Havoc - A Feast For The Crows

2011-10-26T04:40:00.001-07:00

LP (Phobia Records)

Cry Havoc …, co se na tím názvem ukrývá? Název amerického filmového dramatu z roku 1943, US parta z Los Angeles (někdo z nich hraje tuším i v Death By Stereo), US punks z Connecticutu a dalšími jsou UK crust punková parta. CRY HAVOC – anglický crusteři, o těch se budu bavit , o ty tady poběží a rozhodně je považuji za nejzajímavější ze zmiňovaných. Jedná se o čtyřlístek složený ze čtyř kámošů, kteří hrají crust punk. Pokud vezmu v potaz informaci, že někteří členové Cry Havoc hráli v Bicles Cab, naprosto mi to postačí k tomu, abych měl velice kladná očekávání. Vím to já, víte to vy, anglické punk/hc kapely jsou skvělý a buďte si jistí, že Cry Havoc nejsou vyjímkou.

Desku jsem dostal od sympatického labelu Phobia Records, který všichni milovníci vran, nabojáků a crust punku určitě dobře znají. Phobia vydává Cry Havoc ve spolupráci s Active Rebellion a Antikörper Export. Protože kapela i label nejsou žádní nováčci, dá se předpokládat, že album bude dobré. Po prohlédnutí desky a jejím poslechu, jen řeknu, že to dobrý opravdu je. Jasný, musíš být nadšenec do crustu, ale tohle představa se ve spojení v Phobia rýsuje sama od sebe. Cry Havoc LP je jejich vinyl i album debut, který následuje po demo nahrávce. Mirek mi k desce napsal pár řádek a asi bych je nenapsal lépe. Ukradnu mu je a jak říká SYKY z Rabies, kdo krade první, je stále ještě originální. Takže „… je to kapela, která ač věkovým průměrem mladá, toho má za sebou celkem dost. Členové předtím působili v Bickles Cab nebo třeba Skiplickers. Pocházejí ze Sheffieldu a okolí a jsou to vlastně mlaďasové, který hráli ve výše zmíněných kapelách s Richem, kterej u nás bubnoval v A-brigade a Fear Of Extinction. Cry Havoc nahráli vloni (2010) něco jako demo cd, který bylo, ale v profi provedení a myslím, že se nahrávalo taky v 1in12 v Bradfordu pod dohledem Briana z Doom, stejně jako tahle deska. Je jenom škoda jako u velký většiny anglickejch crust kapel, že se nikam "netlačej" a v podstatě je mimo pár známejch nikdo nezná. Přitom zvukově je to nadstandard.“ Myslím si, že představení slovy vydavatele nebylo od věci.

Jak již bylo řečeno, deska byla nahraná v legendárním clubu „1in12“ v Bradfordu ( více informací o něm najdete http://en.wikipedia.org/wiki/1in12_Club ). Poznámka mimo psaní o Cry Havoc, pro tenhle club vyšla v roce 1997 skvělá benefiční vinylová LP kompilace na AWA Records (Armed With Anger) s názvem „A Means To An End” - http://www.discogs.com/Various-A-Means-To-An-End/release/1451522 , kterou mám opravdu rád (snad i díky složení kapel, tím myslím, že vedle sebe jsou na LP Voorhees (anti-emo) a Tribute (emo), atd.. Má osobní poznámka pod čarou, ok?).

Pokud se otevřeme plechovku s pivem, vydá pěknej zvuk, že? Nejraději ho mám živě, na deskách mě nejvíc baví na albu As Friends Rust „Won“ (ikdyž tam si nejsem jistej, jestli se neotevírala limonáda) a jako samozřejmost ho beru u Mucipal Waste. Představit bych si ho dokázal i u Cry Havoc. Crust, nábojáky, otevření alko/nealko piva … hoši si ale na tyhle legrácky nepotrpí. Hrají hrubý crust punk s parádním zvukem, skvělýma kytarama a záhrobním „rovným“ vokálem. Lehce mi připomínají „wolfovu brigádu“. Opravdu skvělá mi přijde „práce“ kytar, sóla, i „nadstylové vsuvky“. Deska šlape a dlouhá je akorát! Místy jsou Cry Havoc trochu „kolovrátek“, ale to osobně beru jako, „stylovou záležitost“, která jde s crustem ruku v ruce. Kytarová „solíčka“ to dostatečně rozčísnou a jsou pomyslnou třešničkou na dortu. Celá deska mu skvělý zvuk, lehce moderní, ale žádná syntetika. Hodně se mi líbí, že se výrazně neexperimentuje a deska je stylová. Výsledek beru jako skvělé crustové album na kterém je i cítit jistý progress a hudební nadhled. Celá nahrávka nepostrádá energii a zmiňované kytary jsou opravdu luxusní!

Bezejmenná „s/t“ deska bylo mé první setkání s Cry Havoc a neřeknu nic jiného, že na ní vypadají hodně sympaticky. Ke kapele mně přilákal hlavně fakt, že v ní hrají členové Bicles Cab, v tom nebudu kecat. Vím, že podobné osobní pohnutky jsou k ničemu, ale pro mně to byl rozhodně plus. Snad i proto, že když jsme pro Bicles Cab dělali (a to je již opravdu dávno) koncert, na písecké Palubě (R.I.P.), tak A) vystoupení bylo naprosto parádní, B) na tak přátelský lidi se nezapomíná. Spalo u mě hodně kapel, ale postupem času jsem zjistil, že nádobí si po sobě umyjou jen kapely mimo ČR. Bicles Cab byli jedni z nich.

Vinyl najdeš ve stylově potemnělém gatefold obalu, na kterém nechybí lebky, vrány … je to pěkný. Závěr se rýsuje sám, Cry Havoc jsou poměrně mladá kapela a do drážek vinylu zařezali i velké množství nadšenecké energie. Na své debutní desce znějí naprosto skvěle a já si dovedu představit, jak mně svou muzikou uzemní živě a v malém prostoru. „Crusties“ jejich kvality zajisté znají a ostatně stačilo napsat - Cry Havoc hrají crust punk, kterej šlape jako hodinky ze Švýcarska. Perfektní deska! Howgh! Zbytek je omáčka navíc a přetloukání superlativu superlativem. „Crusties“ by tahle deska v regálu chybět neměla … (S)

http://www.phobiarecords.net/
http://www.myspace.com/cryhavocpunks

http://www.discogs.com/Cry-Havoc-A-Feast-For-The-Crows/release/3013204
http://crust-demos.blogspot.com/2009/09/cry-havoc-demo-2009.html

Vinyl rulez | 06/2009 10/2011

2011-10-17T04:41:00.000-07:00

Rád si prohlížím staré desky z mé sbírky. Při tom „listování“ si vždycky vzpomenu na různé koncerty, životní epizody a často narazím i na koncertní leták (dáváte si do vinylu leták z koncertu, na kterém jste si ho koupili?) . Pocity mám hodně podobné těm, které vyvolá listování v zažloutlých zinech nebo prohlížení starých fotek. Duše sběratele má nejedno zákoutí a mezi nostalgií, smutkem, se někdy taky zpětně usměju nebo jsem stále naštvanej. Snad i proto jsem chtěl v „HCLKYD?“ zinu věnovat dvojstránku novým deskám, vydávaným českými vydavatelstvími. Stalo se, i nestalo!

Seznam zachycuje chronologicky seřazené hardcore/punkové vinylové desky, které vyšly v určitém období (června 2009 do října 2011) a mohl by usnadňovat přehled kolektorům i lidem, kteří mají o vinylové desky stále zájem. Zachycuje pouze práci českých/slovenských labelů/kapel. Fun-zine stále není venku a možná bude i přínosnější, když seznam vypustím do éteru jedniček a nul. Snažil jsem se podchytit všechny novinky, které ve výše uvedeném období vyšly, ale je možné, že mi něco uniklo. Pokud máš vydavatelství nebo si s kapelou vydáváš desky sám a Tvá deska zde chybí, pošli informaci na samuel.records@seznam.cz a já ji doplním.

Krátký článek ber pouze jako informaci, nemá žádný hlubší podtext. Pokud se na seznam podíváš, možná budeš mít podobný dojem jako mám já - těch vinylů u nás, za celkem krátké období, nevyšlo zrovna málo, že? Další velice pečlivě zpracované přehledy o českých vinylech najdeš na stránce http://www.srpuls.cz/vdmusick (informace se drží „českých vinylů“ obecně a není omezena jen na hardcore/punk) nebo na http://sites.google.com/site/popesass. (S)

PS: Jako poznámku pod čarou se nemohu nezmínit o skvělém filmu „High Fidelity“. Děj zachycuje křehkou duši vášnivého sběratele desek, který vlastní i obchod s muzikou, kupuje desky, píše si „top5“ a řeší své osobní problémy se vztahy. Některé momenty příběhu fakt ocení každý vinyl maniak nebo ho minimálně pobaví (… a Vy se nebojte, že Vám je teď budu popisovat). Film byl natočen dle knižní předlohy Nicka Hornbyho a film i knihu vřele doporučuji (… s hardcore/punkem to moc společného nemá, ale je to fajn … ).

PS2: třeba jednou na http://czechcore.cz vznikne podobný seznam a bude ho možné nějak aktualizovat …

PS3: další informace o nahrávkách „obecně“ najdeš na stránkách http://discogs.com/, kde v současnosti většina hardcore/punk labelů své tituly doplňuje/aktualizuje.

LP (od června 2009 – do října 2011)
OTK "Sona a kuva" 12" LP (Silver Rocket)
OTK "Kot"12" 2LP (Silver Rocket)
Hibakusha „Mordparta“ (*)
Lahar/Stolen Lives „split“ (Insane Society/Phobia)
Elektročas „s/t“ (Silver Rocket)
Sporto „More“
Roxor / How long „split“ (Malárie Records)
v/a Jižní Čechy II. (*)
Kusumam „Tartas“ (Lime Tree/Samuel Records)
Risposta „Schválen byl nový řád“ (Insane Society)
v/a Slovenské vinyly nezomierajú (*)
Abortion/Idiots Parade (léto 2009 - dolis)
MÖRKHIMMEL „Sheep In The Labyrinth“ LP (*)
MACHINARIUM SOUNDTRACK 12“LP (Minority Records) 02/2010
MIDI LIDI - Hastrmans, tatrmans & bubáks do12“LP (Malarie Records) 02/2010
Pipes And Pints „Until We Die“ 12“LP (Wolverine Records)
NIERIKA– Everyone is burning Lp (PIPER RECORDS) vyšlo na přelomu 2009/2010
Esa z lesa „Vyhlídky a konce“ 10“Lp (D.I.Y.)
INSANIA „Kult hyeny“ 12“ LP (Magick Disk Musick)
Wollongong „If Elimination Must Be Condoned To Restrain Thine Ignorance We Shall Concur“ 12“ LP (Silver Rocket)
LU - Owes and Vows 12“ LP (PIPER RECORDS)
Innoxia Corpora „Je stále těžší otočit prst proti sobě“ LP (D.I.Y./Papagájův Hlasatel)
GATTACA/CLAMANT! "split"(kooperace labelů, 07/2010)
Disbeatless/March Of The Hordes "split"(kooperace labelů, 07/2010)
RADIOLOKATOR/BLACK MARKET FETUS "split"(Dead Heroes, 07/2010)
YOUR FUCKING NIGHTMARE "s/t" (kooperace labelů, 07/2010)
Take Death LP (Elektion records, 07/2010)
Ilúzia - Búrka 12“LP (kooperace labelů, 08/2010)
v/a Posloucháte Jižní Čechy 3 (BEHIND THE CEMETERY WALL,STAND UP-SPEAK UP!, ???, HIROSHIMA NIGHTMARE,LIVER GARNISH, KATARAKTA, ÜNFARKT, RESORT, ROTTEN BRATS, K.Z.O., FLAŠKA VISOČINI) 12"LP (kooperace labelů, 08/2010)
Thalidomide „ s/t „ LP (Papagájův Hlasatel, 09/2010)
Mad Pigs „W.W.B.L.O.“ LP (Voltage, 11/2010)
Drag Me Pissed „LA GUERRE DES SONS“ 10“LP (D.I.Y., 10/2010)
Lycantrophy „s/t“ LP (Insane Society, 11/2010)
Evidence Smrti „Demo 2008“ LP (Insane Society, 11/2010)
Telefon „Smysl malých činů“ LP (Papagájův Hlasatel, 11/2010)
MOTHER – Through This Disappearing Land LP (Insane Society, 12/2010)
BONUS - Konec civilizace (Starcastic) LP LP (Aback, 01/2011)
LIFE POSSESSION/GOMORA"split" LP (Aback, 01/2011)
6 MAS "Rape The Earth", LP (kooperace labelů, 1/2011)
Lahar "Umění Strachu", LP (Doomentia Records, 2/2011)
Tupak Amaru "Fuck the system!!! ...a co dál?", LP (Chyba Records, 2/2011)
v/a Prague and Disorderly (Angry Brigade, Gomora, Cripplekorps, Victims of Hate, Scheiss Böhmen, Demarche, Ginunngagap a Sanitär), LP (kooperace labelů, 2/2011)
I LOVE 69 POPGEJU "Let’s Gold Corridor", LP (Malárie, 2/2011)
DIKOLSON - The bear is sleeping now LP (Minority Records, 3/2011)
Records, 3/2011)
Festa Desperato "Psi Vatikanu", LP (Insane Society, 03/2011)
ZKOUŠKA SIRÉN - ...A NECHTĚL BYS UŽ PŘESTAT?, LP (Silver Rocket, 04/2011)
Komunisti "Dlouhá zima", LP (Silver Rocket, 05/2011)
EVIDENCE SMRTI – s/t LP (Insane Society, 05/2011)
Anyway - "s/t" LP (Election Records, 05/2011)
TUMMO "s/t" LP (Dead Heroes Records, 07/2011)
INSANIA - R.U. Dead? LP (Bažina Records, 07/2011)
ROXOR/RISPOSTA split LP (kooperace labelů, 07/2011)
GRIDE - "Záškuby Chaosu", LP (Insane Society, 07/2011)
SHEEVA YOGA - Svět ten čert vem, LP (kooperace labelů, 07/2011)
Five Seconds to Leave - SoundScapeLandTracks, LP (DIY, 07/2011)
NEEDFUL THINGS -Tentacles of Influence", LP (Psychocontrol, 08/2011)
FLESHLESS - Slaves of the God Machine LP
RAVELIN 7 - 7 kroků po zamrzlé řece, LP (Pure Heart, 08/2011)
FLOEX - Zorya LP (Minority Records, 09/2011)
The Fialky - Kapitán 77, LP + CD (Papagájův Hlasatel, 09/2011)
Gangnails - Bullets In The Undeground LP, (09/2011)
Rozpor - V lete oi, v zime crust... LP, (09/2011)

EP´s (singl / malá deska - od června 2009 – do října 2011)
Lahar/The Shining „split“ (Dead Heroes)
See You In Hell/Crow „split“ (Insane Society/Phobia)
Fire Walk With Me/Kobra XI. „split“ (*)
Gride/Thema Eleven „split“ (Insane Society)
EDIE SEDGWICK/ARAN EPOCHAL „split“ (Silver Rocket)
Say Why? / Bastardass „split“ (Psychcontrol)
LYCANTHROPHY / BLACK HOLE OF CALCUTTA „split“ (*)
LYCANTHROPHY / SUFFERING MIND „split“(*)
The Mood/My Dead Cat „split“ (HAND/Samuel Records)
Flowers For Whores EP (Damage Done)
Lakmé/Bokanovski split 7“EP (*)
Paskuda/Depresy Mouse „split“ Ep (*) (2010)
Besthoven/Beton „split“ Ep (*)
GAFFA/FIRST FATAL KISS 7“Ep
Time Of My Life / Mondo Gecko split 7“EP (*)
AUXES/Aran Epochal split 7“EP (Silver Rocket) 03/2010
See You In Hell/Systematic Death split 7“EP (Insane Society)
Demarche - Maybe tomorrow 7“EP (Papagájúv Hlasatel)
The Fialky - Scéna 7“EP (Papagájúv Hlasatel)
Festa Desperato „Život v hříchu“ EP (Waking The Dead, 07/2010)
Mother „s/t“ EP (Insane Society, 07/2010)
SEE YOU IN HELL/CONTRAST ATTITUDE split EP (Insane Society, 07/2010)
Austin Lucas „s/t“ 7“EP (Doglovers Records, 08/2010)
CROW / SEE YOU IN HELL split -2 hý press na čirém vinylu (Insane Society/Phobia
RISPOSTA/DEFY „split“ 7“EP+zine SMRT č.4 (kooperace labelů, 10/2010)
Esa z Lesa "chtěl bych vidět svět dětskýma očima", EP (Pure Heart + více, 1/2011)
ROXOR - "Požierač duší", EP (Totalitarianism Still Continues + více, 1/2011)
SAY WHY?/IDIOTS PARADE "split" (T.V.G. Records)
ATOMCK / PAUCITIES "split", EP (KILLING ART RECORDS + více, 03/2011)
PRŮMYSLOVÁ SMRT / RAPSÖD split EP (kooperace labelů, 06/2011)
MANSKLIG LADUGARD - Zufale Riešenie EP (Phobia Records, 06/2011)
SAADE "Vrah" | BORIS "Czechoslovakia" EP (KYEO
FEAR OF EXTINCTION "s/t" EP (Phobia, ABC, Riotstarter, Fear of Extinction, 07/2011)
REMEK "s/t" EP (Dog Lovers Records, 07/2011)
PRÜGELKNABE / VOCATIO INTERNA - split, EP (kooperace labelů, 07/2011)
REMEK "s/t" Flexi EP (DIY/Revolution Summer, 08/2011)
BOILING POINT " Thrash the railroads " Flexi EP (Totalitarianism Still Continues, 10/2011)
ARAN EPOCHAL/TIM REMIS "s/t" EP (Dog Lovers Records, 10/2011)

* kooperace labelů

Závěr je jednoznačný - kupuj si desky, dokud vycházejí v tak hojném počtu .

Hlasatel „Otevřený punkzine pro neupjaté lidi“ 2011

2011-10-03T03:51:00.001-07:00

zine (Papagájův Hlasatel)

Po jedenácti letech přichází Papagájův Hlasatel crew s novým číslem svého stájového plátku pojmenovaného Hlasatel. Vypadá moc pěkně a obsáhle. Nejspíš to bude i Váš první dojem, když zine vezmete do ruky. Hlasatel ještě voní tiskařskou barvou a při bližším očuchávání zjistíte, že opravdu nejen pěkně vypadá, ale i většina článků je zajímavých. Podtitulek zinu zní „otevřený punkzin pro neupjaté lidi“ a myslím si, že přesně to se tvůrcům povedlo – ukázat věci, které mají v Papagájovo Hlasateli rádi, poutavým i zajímavým stylem. Rozhodně nemusíš znát diskografii CRASS pozpátku, aby jsi mohl v zinu číst, články jsou přínosné i pro Ty, kteří vědí, že něco jako „anarchopunk“ existuje. Slovo „zine“ je v případě Hlasatele trochu zavádějící, je to spíš malá brožovaná knížka nebo také punkové „revue“. Hluboká Orba v kapesním provedení? Nesrovnával bych!

Hlasatel má 180 stran, barevnou obálku a přečíst si v něm můžeš rozhovory s RATem (Varukers, Discharge), INYm (Gride, Radiolokátor), UCHÁZÍM, BURNT CROSS, OVERGROUND RECORDS, SECRET AFFAIR, SHEEVA YOGA, VEGALITÉ, VICE SQUAD, WITCH HUNT, NO FUTURE RECORDS, MATÚŠ, velice zajímavý je i článek o gravírování vinylů, tady se budeme pohybovat v první polovině osmdesátých let a nosníkem budou desky CRASS Records a kapel anarchopunkové scény té doby, recenze na tuzemskou fanzinovou tvorbu, článek o pozapomenutých kapelách první punkové vlny, cestopis „Jak jsem hledal punk“, historii RUDIMENTARY PENI, toureport V DOBĚ MORU + RISPOSTA a kulturní přílohu „FOTO V PUNKU“. Jak jsem již zmínil vše napsané čtivě a poutavě, s jistým přesahem, díky kterému zine může „něco“ dát skoro každému.

Pokud bych měl z kontextu celého zinu vytáhnout nějaký článek, asi bych to nedokázal. Hlasatel je kompaktní. Přesto, nejvíc mně asi zaujali rozhovory s Inym, Ucházím, Sheeva Yoga, článek o gravírování vinylů a celkově psaní o anarchopunkových skupinách. Všechny texty do sebe pěkně zapadají a jak jsem zine dočetl, složil jsem jeho tvůrcům pomyslnou poklonu. Velice mně potěšilo, jak velký důraz byl v anarchopunkové scéně kladený na práva zvířat a potažmo vegetariánství. V Hlasateli se dozvíte i to, že Rat (Varukers, Discharge) zmiňuje své oblíbené jídlo rybu a naopak zpěvačka VICE SQUAD je dlouholetá vegetariánka. Líbí se mi, že články Tě uvedou na do „problematiky“, ale názor si musíš udělat jen Ty sám. Jediný článek, respektive report (autor ať to bere spíš jako připomínku), bych napsal k cestopisu „Jak jsem hledal punk“. Připomínka má své opodstatnění v tom, že autor nejde do hloubky a drží se jen kapel, které zná on sám … nenajdeme tam nějaké plošnější informace. Přijde mi to jako hledat punk v Praze, jít na Václavské náměstí a přitom se nezastavit na 007. Připomínka z mé strany a nic ve zlém, ok? Třeba příště … . Rozhovory s Inym, Ucházím i Sheeva Yoga jsou velice obsáhlé a poutavé. Abych řekl pravdu, tak jsem snad ještě nikdy nečetl tak dlouhý rozhovor jako právě s Inym. Přesto jsem se v něm neztratil a bavil mně až do samého konce. Iny je osobnost! Ve všech rozhovorech jsou pokládané zajímavé otázky a snad i proto se nám dostanou poutavé odpovědi. V recenzích na tuzemskou fanzinovou tvorbu jsou zachyceny „aktuální“ výtvory české fanzinové tvorby za poslední dobu. Pěkné shrnutí a rozcestník pro všechny, kteří si stále rádi ziny kupují.

Rád sleduji domácí kreslíře, pohybující se v hardcore/punku. No, není jich nějak extra moc a třeba práce od Záviše, Gizberna, chlapíka z Rapsöd beru jako klasiky. Připsat si k nim můžeme i chlapíka Bena, který nakreslil obálku Hlasatele a moc se mu povedla. Obal prodává a v případě Hlasatele to jde jednoznačně ruku v ruce s jeho obsahem.

V „kulturní příloze“ se Hlasatel zabývá fotografii v hardcore punku, respektive jsou zde rozhovory se čtyřmi nadšenci (a nadšenkyní) do focení. Jsou to Siky, Vojta Florián, Jana Chržová a Roman Láriš. Uvidíme pár fotografií od každého z nich a v rozhovorech se o jejich práci dozvíme více. Dojde i na recenze publikací, zachycujících hardcore/punk fotografií, samozřejmě z poslední doby.

Aby toho nebylo málo v Hlasateli je hudební příloha, lisované CD prachatické skupiny Ucházím „Marnostroj“. Je to jejich nová nahrávka, která vyjde letos na Papagájovu Hlasateli jako CD/LP, se slibovanou literární přílohou. „Marnostroj“ je skvělé album a pokud jste měli rádi Ucházím styl na předchozích nahrávkách, bude nadšení! Ano, i zde je koktail namíchaný ze spousty různých stylů a texty jsou naprosto úžasné. Upřímně řeknu, že z textů Ucházím mám mražení v zádech. Místy jsou totiž tak pravdivé, jako by to odráželo některé těžké chvíle z mého života. Hudebně hrají Ucházím, jak bych to řekl, s větší lehkostí a skladby jsou celkově větší tah na branku. Opravdu se moc těším na literární přílohu.

Máme tady další přínosný pohled na punk i hardcore. Hlasatel je „otevřený punkzin pro neupjaté lidi“ a to není málo! (S)

http://www.phr.cz

Adam Nenadál / Štěpán Adámek - Aran Satan: Mluvící člověk

2011-09-27T01:03:00.000-07:00

KNIHA (Za tratí)

Každý jdeme po své cestě. Start – průběh – cíl. Řeknu hned v úvodu, že můj optimismus šel stranou a šťastní jsou Ti, kterým zůstane žár v srdci od startu až do konce - cíle. Na startu mohou být myšlenky jasné, ale v etapě "průběh" se může hodně věcí změnit. Bavím se o životě a o životní cestě. Myslím si, že ikdyž se snažíme někam zařadit, všechno je o individualitách, jejich síle a o osobním hledání smyslu životního šlapání. Aran Satan je na pódiu sám. Mluví sám za sebe, přesto se v jeho slovech najdou mnozí další. Jeho slova šlapou po jeho cestě.

Aran Satan je jedno „ego“ Adama Nenadála. Adam je Epochal, Aran je Adam. Nebo obráceně? Nebo ne? Chlap jako hora, srdce velký, fousy občas a že hrál v Gnu na bassu víme všichni. Možná je to otravný opakovat. Chlap je to velký, nejen postavou, ale i duchem. Nevím jestli je Aran Satan jeho horší nebo lepší „já“. Fakt nevím! Jedno je ale jisté, Aran Satan říká věci, které vidíme kolem sebe a mnohdy na ně zapomeneme reagovat. Zároveň je osobní a přes slova se lidem částečně otevírá. Nebojí se a jeho formulace jsou jasné. Aran zaznamenává své myšlenky. Žije, reaguje a život kolem něho jsou jeho „beaty“.

Nedávno jsem Arana Satana viděl živě na koncertě v „obýváku“. Bylo to skvělý! Charisma se vznášelo ve vzduchu a síla jedince vítězila nad prostorem. Aranovo vystoupení si pamatuji naprosto celý. Domníval jsem se, že bylo celý improvizovaný, ale byla chyba si něco podobného myslet. Přednes měl scénář a věřím, že příště bych dostal podobné vystoupení, naprosto stejně silné! Aranovo „scénář“ nedávno vyšel knižně u vydavatelství „Za tratí“. Jmenuje se „Aran Satan: Mluvící člověk“. Je úžasný a koncert je tím pádem navěky zaznamenaný. Krásný papír, kresby, silná hesla, nádherná sazba od Cartoon Clan, tisk a celkově koncepce. Knížka vychází s kroužkovou „diářovou vazbou“ a vypadá prostě úžasně!

Aran Satan je „one man“ projekt. Myšlenky jsou ucelené a souvislosti se v koncepci rýsují sami. Aran je čistě jedovatý, zároveň osobní a citlivý. Tak ho vidím. Jeho tvorba není to, co si pod označením „hudba“ obecně představujeme - jsou to beaty, výstřižky a minimalistické tóny doplněné o silné texty. Že by je psal život? Chlap s jasnou vizí, který stojí sám na podiu a v ruce drží svůj Mp3 přehrávač. Je to hodně nebo málo? Musíte poslouchat, přemýšlet a reagovat. Nechybí v tom vnímavý člověk, který má srdce i vztek.

Knížka, potažmo kresby Štěpána Adámka, dávají tvorbě Arana Satana další rozměr. Je to jako když kapela nebo interpret hrají cover někoho jiného. Velice často se stává, že si přes předělávku potom najdeme i originál. Nedávno jsem byl podobně lapený kamarádem Vitamínem, když mi pouštěl písničku „Redemption Song“ v podání Johnyho Cashe a Joe Strumera :). Jak já mu ten vinyl závidím! To ale s Aranem souvisí asi jako facka s politikem. Prostě a jednoduše - kresby dávají větám dalším rozměr, pro čtenáře podnět pro jeho představivost. Jen ten MP3 přehrávač si musíš domyslet. (S)

http://zatrati.cz
http://www.aransatan.tv/

PS: Na Aran Satan TV se můžeš podívat na krátké „předváděcí video“. Podle něj Ti hned bude jasné, jak asi knížka vypadá.

PS2: V říjnu vyráží Aran Epochal, na české turné s pokérovaným sympaťákem Timem Remisem. Knížku si zcela určitě můžeš tady koupit přímo u Adama, příležitostí k tomu bude určitě dost.

Tummo - s/t

2011-09-20T01:39:00.000-07:00

LP (Dead Heroes Records)

Tummo fungují od roku 2007 a jsou z „hell city Brna“ (i okolí). Po pár letech existence přicházejí se svou velkou debutní deskou. Hrají stoner/hardcore klon se členy nefungujících i fungujících kapel jako Thema Eleven, Ema Camelia, See You In Hell, Gospel of the Future, Space to Being, More Bad News a The Loudest Silence Never Heard. Seznam je to obsáhlý a napovídá o všem i o ničem. Stoner rock, hardcore … pokud slyším „stoner“ vybavím si black sabbath riffy, temnou valivou hudbu … Tummo tenhle styl propojují s hardcore a právě takový mix nahráli na svůj debut, který vyšel nedávno na Dead Heroes Records. Ano na vinylu, s krásným obalem, na barevném vinylu a s download kupónem.

Čas letí a nikdo ho zastaví. Nemá to cenu pořád opakovat. Do stránek knihy, kterou píše čas se můžeme, tedy při troše štěstí, maximálně zapsat. Tummo existují přibližně 4 roky a já jsem za tu dobu stačil zachytit souvislosti, registrovat název a vidět je jednou živě v brněnském Yachtu, když hráli s kanadskými Burning Love. Tehdy mi opravdu překvapili a rozhodně jsem se na jejich desku těšil. Slyšel jsem ji zatím několikrát a musím říct, že zklamaný rozhodně nejsem. Možná právě v tento moment se dostávám k úvodnímu výčtu kapel, kterými si členové prošli. Tím chci říct, že hudebně mají tuším naprosto jasno, své hráčské dovednosti za léta prověřili nejednou a jejich pojetí daného stylu je cítit osobitým přístupem.

Tummo, jako slovo, zní i vypadá dobře. Pochází z Tibetu, kde to je označení pro jednu z nauk, tibeťanům známou jako „tummo“. Je to učení o tělesném teple psychofyzického druhu, které je způsobeno jógickými cvičeními. Ve zkratce by to mělo být o hromadění přírodní síly – tepla – v lidském těle a z té síly vnitřně vzniká psychofyzické teplo, které krouží chodbami psychického nervového systému. V téhle době, kdy lidé na svou vnitřní stránku, potažmo vnitřní teplo moc nehledí a většinou na to ani nemají čas nebo chuť, mi přijdou moudra východních učení jako zajímavé. My se však bavíme o Tummo - hardcore/stoner kapele, ale jedno je jasné - horší než si udělat flek na svých oblíbených riflích, je ztratit vnitřní teplo a klid. Hudba Tummo Tě nějak výrazně nezklidní, není o meditacích, je to živelná stoner hardcore řežba s pulzují atmosférou. Název je ale dobrej!

Tummo přenášejí svůj oheň hudbou. Nebudu srovnávat s jinými podobnými kapelami, budu se bavit jen o nich. Aktuálně jsou tuším jediní, kteří u nás tenhle styl hrají. Nebo se pletu? Gospel Of The Future se stroze odebrali do věčných lovišť a úskalí stoner/hardcore u nás zejí prázdnotou. Tummo jsou instrumentálně i hlasově silní a rafinovaní. Jejich tóny vtahují do jejich slov, mají hloubku a hlas mně porcuje. Hudba je to temná, i valivá jako ranní mlha, a melodické linky ji prořezávají silou slunečních paprsků deroucích se na povrch. Ikdyž je ráno jasné, mnohdy neodhadneme jaký bude den, až se probere k životu. Rafinovanost je blízká i Tummo. Jejich hardcore je ovlivněný stoner rockem, hraném ve středním tempu a s punkovým drivem. Hardcore/punk z nich dýchne - není to žádná neosobní heavy „plechařina“. Hudba je neveselá, dá se říct temná, přesto v ní cítím ten moment paprsků ranního slunce. Je i svěží a my před sebou nemáme jen ty černější vize. Na albu je šest valivých skladeb protkaných zajímavými kytarovými nápady. Zpěv je perfektní hrubý řev a já si nemohu pomoct, když ho slyším vzpomenu si na společný split From Ashes Rise/Victims (myšleno samozřejmě v tom nejlepším). Texty korespondují s celkovou hudební náladou – jsou to temnější laděný osobní postřehy.

Chcete závěr? Nebude. Napíšu jen to, že deska i kapela rozhodně stojí za pozornost. Abych nezapomněl, obal prodává a Tummo layout je díky krásné kresbě Petra Mokrého nádherný. Vzpomenete si někdo na jeho komix „Sink into the sky“ v How Can Limo Kid Kill Your Dreams?“. (Mrknout se na něj můžeš zde - http://samuelrecords.net/mp3/Kill_Limo_Part_2.pdf ). (S)

www.myspace.com/tummo666
http://deadheroeslabel.blogspot.com/

PS: Vytknul bych snad jedině DTP přípravu zadní strany, kde je nějak divně natočená popiska Dead Heroes. Možná je to ale umělecký úmysl … nevím.

„Vyšlo debutní album brněnské tlupy Tummo svazující prvky temného hc/punk/stoner s inspirací kapel jako jsou Entombed, Disfear, Coliseum. Deska vychází kompletně na bílém vinylu a je provázaná s velmi zajímavým artworkem Petera Mokrého. Drsný a valivý zvuk linoucí se bránou pekel až k tvému mozkovému závitu tě nenechá klidně spát. Mixování a master desky prošel pod rukama Ondřeje Ježka.(Jámor).V kapele se sešli členové kapel More Bad News, Ema Camelia, Gospel of the future, Space to being. K dostání jsou i nová trika Tummo. Kompletní náklad vychází u Dead heroes rec a v přípravě je i plánované split LP s Tomorrows Hell.“ http://deadheroeslabel.blogspot.com/

DIY or BUY!!!

2011-09-16T00:06:00.000-07:00

Žijeme v lese a je nám tam dobře! Duševního poklidu, v současné době, moc nemám a o to víc mi vždy vyjasní pohled na svět společné chvilky s dcerou Aní (tak si aktuálně říká) a opravdu vzácné chvilky, kdy se sejdeme s její maminkou Jani. Ano, právě ona mně inspiruje svou kreativitou - ano DIY jako noha! Navíc jsou její výtvory strašně pěkný a osobní … mrkněte na její blog http://zlesa.blogspot.com. Bédy jsou houby a ty prostě mohou růst i v obýváku, pokud to budeš opravdu chtít! Mám taky spousty plánů, co a jak udělám, ale nějak mi chybí pár hodin v každém dni navíc … ale všechno bude! Obrázek nemá moc spočného s krásnými výtvory od Jani, děda na fotce mi jen prostě sympatickej a podobně krásně bych chtěl v jeho věku vypadat taky (samozřejmě i s tím super trikem). Peace, Samuel

DOUBLED OVER / ROSKOPP - Split

2011-09-10T13:38:00.003-07:00

7“EP (Psychocontrol Records + více)

GRIND GRIND GRIND! Pokud to zopakuju třikrát, tak se nic nestane, jen to líp vypadá. Pokud víte, že Insect Warfare nebyla country punk kapela, určitě tušíte o čem bude split Roskopp / Doubled Over (nápověda je - o grindcore)! IW měli raketový vzestup a jejich triček je na koncertech vidět stále víc než dost. Osobně bych řekl, že štafetu oblíbenosti po nich převzali Extortion (ikdyž, Ti jsou stylově spíše fast extrémní hardcore) a právě přes ně se snadno přeneseme do země protinožců - Austrálie. Byla by rozhodně škoda, držet se jen Extortion, protože je tam i hodně jiných dobrých grind smeček. Pokud mohu podle lokalizace tamních grind kapel soudit, nejvíce se toho děje asi ve městech Perth (Extortion) a Melbourne (Agents Of Abhorrence / Doubled Over, atd. ...). U protinožců je grindcore nejspíš v kurzu, podobně jako u nás byl kdysi dávno klokan Skippy. Otto (Psychocontrol/Needful Things) by o australské grindové scéně napsal zajísté víc (s N.T. jeli australské turné), já se budu držet singlu Doubled Over/Roskopp, který jsem od něj dostal. Přesto mi to nedá na úvod nejmenovat několik tamních grind skupin jakými jsou například Warsore, Open Wound, Captain Cleanoff, Unit 11:74, Blood Duster, The KILL, Agents Of Abhorrence, Beyound Terrond Beyond Grace, Extortion a určitě jich bude víc (+ samozřejmě ROSKOPP/ Doubled Over). Společnou nahrávku ROSKOPP/ Doubled Over u nás vydává dodavatel fast/grind/power violence muziky – Psychocontrol Records!

Předem napíšu, že svým názvem mi Roskopp trochu zamotali hlavu. Důvod je jednoduchý, Roskopp jsou totiž dvoje. Dvě stejně pojmenované kapely, které hrají téměř stejný styl - grind. Raději jsem se zeptal Otty (Psychocontrol) jak je to: „Roskopp na splitu jsou američtí, ve kterých hraje někdo z CATHETER. V Roskopp australských zpívá aktuálně zpěvák Agents Of Abhorrence. Doubled Over je jen další kapela Chrise z ROSKOPP, TRENCH SISTER, INFERNAL ROT. Prostě druhý ROSKOPP a split měl být původně pojmenovaný ROSKOPP / ROSKOPP“. No je vidět, že pánům nechybí smysl pro humor a možná to měla být pocta Robu Roskoppovi – US 80tkovému skejterovi (neboj nejsem tak znalý celosvětových poměrů, ale St.Google přeci jen má něco do sebe … ).

Roskopp a Double Over, jsou další dvě grindcore brusky. Je to srážka grindu od protinožců (Doubled Over) s americkou podobou na druhé straně (Roskopp). Roskopp jsou z Denveru - města, které mám spojené s americkým country a knihou Jacka Kerouca – Na cestě. Ani s jedním se u Roskopp nepotkáme ani z rychlíku, protože tohle je grind. Někdo poslouchá japonský hardcore/punk, jiný dánský punk, někdo ujíždí na mod/garage, atd. a pokud Tě baví grind – ber DOUBLED OVER / ROSKOPP jako tip! Roskopp + Doubled Over = grindcore, špinavé - syrové riffy, neuchopitelný prasácký zvuk a negativní grind přístup k věci – děkovačka Roskopp mluví za vše – FUCK YOU ALL. Vtipná je i výzva u singlu „IF YOU DONT BUY THIS RECORD YOU'RE A FUCKING POSER.“, při které jsem si vzpomněl na Daniela z Wojczech, Entrails Massacre a jeho hlášky.

Jak jsem již napsal, Doubled Over i Roskopp hrají hrubý grindcore bez technických kudrlinek, metalového odéru, prostě drsný nelítostný grind (old school grind?). Nic nechybí, nic nepřebývá. Doubled Over mají své straně několik grind záseků (jeden z nich je předělávka od Haymaker) s velice „distortion“ zvukem, který mi hodně připomíná michiganskou US brusku THREATENER. Prostě koule zvuku, která Tě polapí! Nahrávka Doubled Over je z roku 2008. Roskopp, na druhé straně, mají zvuk o hodně lepší a jejich nahrávka je poměrně čerstvá (z roku 2011). Doubled Over prokládají grindcore sludge pasážemi a mají navíc temnou nelítostnou atmosféru. Zní to dobře. Sludge grind! Roskopp hrají klasický grind. Zpěvák má hodně hlubokým řev a jejich zvuk je silný. Tlačí to a celá nahrávka má rock´n´roll švih. Zvukově jsou o hodně lepší než Doubled Over, přesto obě kapely mají něco do sebe a každá je sama sebou!

Singl je fajn i tím, že ani jedna kapela si naprosto na nic nehraje, hrají svůj GRIND a tím to začíná i končí. Jestli pro Tebe to slovo něco znamená, neměl by jsi být produkcí DOUBLED OVER / ROSKOPP zklamaný. Jo a nezapomeň singl poslouchat na maximální hlasitost! (S)

http://www.psychocontrol.com/

http://www.myspace.com/doubledovergrind
http://www.myspace.com/roskoppgrind

http://keepthegrindcorealive.blogspot.com/2011/08/roskopp-doubled-over.html
http://www.grindgore.net/interview-roskopp.htm Christoph of Roskopp (June 2006)

The Afternoon Gentleman / OSK – split

2011-08-31T00:46:00.000-07:00

(Dead Heroes Records + více)

Nikdy není tak špatně, aby nemohlo být ještě hůř. Životní situace řešíme různě a z odlišných důvodů posloucháme i hudbu. Relax, poselství, líbí se nám jak tóny zní a nebo taky krkolomné zvraty, ultra rychlé tempo, nepředvídatelný vývoj. Ne, to není o dnešní době, je to o GRINDCORE. Osobně mám grind rád. Je mojí oázu pro duši. Funguje naprosto jinak než klidná muzika, kterou poslouchám většinou když jsem v pohodě. Grind se neptá jestli jsem nebo nejsem ok, jsem lapený, lomcuje to se mnou a ve finále je mi většinou lépe. Osobní výlev! Grindcore, i jeho odnože, mám prostě rád a ve škatulce „mezinárodního grindu“ registruji množství skvělých skupin, které stojí za pozornost. Pokud nebudu počítat „all star“ party, které jsou zavedené klasiky, mám aktuálně v hledáčku kapely jako OSK, Suffering Mind a angličany The Afternoon Gentleman. Suffering Mind i The Afternoon Gentleman v ČR hráli, takže jsou u „palových“ nadšenců zajisté dostatečně známý. V ruce držím split EP OSK s The Afternoon Gentleman, který (spolu)vydává český label „mrtvých hrdinů“ Dead Heroes Records. Je to „rubanice“ pro náročné a stačilo by napsat „GRIND GRIND GRIND“ nebo „Play Fast Or Don´t“. Napoví to skoro o všem! Znalci zajisté mají EP doma a ostatní fans ultra fast muziky – zbystřete!

The Afternoon Gentlemen (Leeds, UK) = skvělá power violence/grindcore parta. Stydím se! Ikdyž jsem registroval název, tak na tomto EP jsem se s nimi setkal poprvé a byla to láska na první poslech. Hodně podobná, jako když jsem před lety prvně slyšel „anglány“ Army Of Flying Robots. Zpěvák The Afternoon Gentleman – Rich, souběžně zpívá ve fastcore/grindové UK partě Joe Pesci a byl hlasovou sekcí několika anglických reunion koncertů Insect Warfare (USA). AG je velice zajímavá parta, která sazí na ultrarychlé tempo, stop&go pasáže, šílené změny s chaotickým nádechem, dvojzpěvy. Po velice krátkém gangsterském intru se jejich strana rozjede v ultra fastcore/PV/grind peklo, které je místy proložené pasážemi se sludge odérem. Tihle gentlemani mají dvojzpěvy – jeden high speed ječák, něco pro fanoušky Quattro Stagiony a ten druhý je hrubější „murmuro“ vokál. Dohromady to zní super a fakt nechápu, jak ty ječáky zpěvák zvládne. Nejspíš zlato v hrdle. Strana EP = 5 pecek ve stylu Play Fast Or Don´t. Texty o post-hc trendech v hardcore/grindcore, proti grindcore elitářství … sympatické. Smíchej DESPISE YOU, HATRED SURGE, Quattro Stagiony, Insect Warfare, Wojczech a máš přibližný obrázek o The Afternoon Gentleman.

OSK jsou složení ze členů známějších, i méně známých, kanadských skupin jako jsou Mass Grave, Haggatha, Mudlark, Limb From Limb, Meat of Nankine a nejsem si ani jistý, jestli je výčet kompletní. V každém případě se jedná o power violence/grindcore trio z Vancouveru. Skvěle propojují grindcore/PV s účinnými sludge riffy. Oproti The Afternoon Gentleman se neběží v tak rychlém tempu, ale o to větší důraz je kladený na chaotické postupy se sludge zpomalování a opětovnými rozjezdy do blasting vrcholů. Zní to opravdu dobře! Musím si sehnat jejich split EP s Roskopp (těm vyšel letos split EP s Doubled Over na Psychocontrol).

Skvělý 7“EP s moc pěkným malovaným obalem. Kresba na vnitřní listu mi připomíná jeden obal split singlu zmiňovaných Army Of Flying Robots. Dnešní meditace je za mnou a těším se na to, co přijde zítra! (S)

PS: singl seženeš u Dead Heroes Records.

PS2: našel jsem zajímavý seznam „Canadian grind/hardcore/crust/etc.“ kapel … mrkni na to, pokud Tě to zajímá! Více na http://rateyourmusic.com/list/useful_idiot/canadian_grind_hardcore_crust_etc_ .

http://deadheroeslabel.blogspot.com/

http://keepthegrindcorealive.blogspot.com/2010/01/afternoon-gentlemen-uk.html
http://www.myspace.com/theafternoongentlemen
http://www.myspace.com/oskvan
http://www.discogs.com/Osk-2-Afternoon-Gentlemen-The-Afternoon-Gentlemen-Osk/release/2666026

Sheeva Yoga “Svět ten čert vem”

2011-08-17T23:00:00.001-07:00

LP (Dead Heroes Records + více)

Ostravští kulináři Sheeva Yoga konečně vydávají po mnoha letech existence, vinylových splitech, několika turné a koncertech svou velkou debutní desku. Již podle obalu a názvu alba, i jednotlivých písniček, je více než jasné, že jim nepůjde o to zalíbit se a přemýšlet bude rozhodně o čem. Hlavu jsem do tohoto vosíha hnízda jsem strčil dobrovolně a žihadlo jsem dostal minimálně 625 krát.

Obal desky zaujme ihned a jen si říkám, je to A) agresivní margeting, který má v době ekonomické krize na album upozornit, B) pocta panu Čertovi z Gride nebo C) snaha trumfnout obaly právě Gride? Tak nebo tak, zaujme na první pohled a když jsem ho ukazoval mojí malé dceři, udělala “bllll blllll blllll” (jakože čertík:)) a začala se smát. Zaujme tedy i spektrum potenciálních budoucích kupců power violence nahrávek, aktuálně ve věku 15náct měsíců :).

Texty jsou fakt super kousky. Krátké trefné úvahy, někdy i citáty, doplněné o rozbory. Některé jsou vážné, jiný cynické a další zase vtipné. “A pak věř pornohvězdě” je o vlastním rozčarovaní z použití názvu Sheeva Yoga, který Dolly Buster použila v nějakém televizním pořadu. Vtipné vyznání, které mně baví podobně jako text NOFX věnovaný Lori Meyers (byla sousedkou někoho z nich). Ano, taky to byla kuchařka. Další názvy mluví sami za sebe “Jako Skinerovi Holubi”, “Oportunismus parazita”. “Růst pro růst a kariéra k záchraně planety”, “Nejlepší frky z Meinkampfu!”, který není věnovaný pornohvězdě, ani pornoherci, ale Romanu Jochovi, poradci premiéra Petra Nečase. Co by na to asi říkal Bátora? Mlčí? A pak věř politikovi! “Afaltový snobi” aka “vinyl kills the mp3 industry”. Dále a hlouběji ... tenhle pohled je přínosnej. Jedná se o lyriku k přemýšlení pro všechny, kteří “pro samé stromy nevidí les”.

Sheeva Yoga si možná pamatujete jako trio. Aktuálně (nevím přesně od kdy?!?) je doplněné o kytaristu Mara. Vinyl obsahuje 20 pecek (LP na 45 rpm otáček) neotřelého mixu hardcore / power violence / fastcore ovlivněného SPAZZ. Žádná kopírka, věřím tomu. Láska je láska. Od prvního tónů to zní parádně, skvělý zvuk, dynamika, kompaktní. Sheeva Yoga, to jsou krolomné zvraty, “spazz riffy” zahrané chytlavě a s citem pro power violence rytmiku. Dojde i na stop&go pasáže, změny temp, ale to beru jako stylovou samozřejmost. Na “Svět ten čert vem” je kromě super zvuku a dynamiky, i jistý chaotický nervní nádech, který atmosféru jen vyzdvihuje! P.V. fans budou tenhle mix cenit velmi vysoce! Skuldovo vokál je ultra rychlý, doplněný o další zpěvy, které ho výborně doplňují/vyzdvihují. Na desce uslyšíte navíc i saxofon a dojde na intra, intermezza, outra. Mimochodem ty “doplňky” muziky od SKLO(a?) se k Sheeva Yoga moc dobře hodí.

Deska vyšla za spolupráce 15 velkých - malých, nadnárodních - separatistických, nezávislých - závislých a jiných labelů, většinou z ČR/SK. Na vydání se podílel label 625 Thrash – domov všech možných i nemožných kapel, držících se hesla Play Fast Or Don´t, ale to stejně všichni vědí. Vyšlo na vinylu a digitální podobu si můžeš stáhnout na http://punkgen.sk. Buďte ve střehu – Papagájův Hlasatel Records vydává v brzké době skvělý zine Hlasatel a v něm najdete velice obsáhlý rozhovor se Sheeva Yoga. Nejsem si jistý jestli Elvis Presley opravdu stále žije, jedno je jisté - odkaz SPAZZ je, i díky Sheeva Yoga, nesmrtelný! Power Violence nikdy nezemře! Super deska, gratulace pánové! (S)

PS: Doufám, že fotka kapely v bookletu je z kouřícího kopce nad Ostravou, odkud je tak pěkně vidět na důl Petr Bezruč.
PS2: Členy Sheeva Yoga najdeš i dalších kapelách Social Deformity, xDisneyx, Coconut Bulldozer, Krupskaya (UK), Kulma, Vocatio Interna (SK) a Prugelknabe.

LP je od Dead Heroes – díky!

http://bandzone.cz/sheevayoga
http://sheevayoga.czechcore.cz
http://www.discogs.com/Sheeva-Yoga-Sv%C4%9Bt-ten-%C4%8Dert-vem/release/3033431
http://www.discogs.com/artist/Sheeva+Yoga
http://sheevayoga.punkgen.sk

Telefon - Smysl malých činů

2011-08-15T01:32:00.001-07:00

LP (Papagájův Hlasatel)

„Rožnovská scéna byla vždycky originální a kapely z oblasti rožnovska většinou rozeznáte na první poslech“ – pod to bych se podepsal. Souvislosti se jasně rýsují TELEFON, VRAH …, atd. - pro mě jsou jednoznačně synonymem inteligentního štiplavého punku, který osciluje mezi undergroundem / punkem. TELEFON nepostrádá jedovaté texty, jejich hudba má nervní osobitou rytmiku a je svým způsobem neuchopitelná. Neříká se tomu originální? Trendům se vyhýbají a moje osobní zkušenost je ta, že cestu k nim jsem si musel najít naprosto sám. Kapela je složená z tamních ostřílených punkových muzikantů a podrobné psaní o vývoji a změnách v TELEFONU se dočteš na jejich internetové stránce. Jedno je tam jasně napsané, v květnu 2009 odehrál TELEFON první koncert v nové ustálené sestavě a v místě, kde ukončila svou existenci CO-CA. „Smysl malých činů“ vznikal začátkem roku 2010 ve slavičínském studiu Unart a Vrahu.

Od vydání uplynul necelý rok. Budu upřímný, deska se mi líbila od začátku, ale ze záblesku není vždy bouře. Ano, chtělo to čas a právě ta doba, kdy jsem desku střídavě poslouchal, mi neuvěřitelně prospěla. Mám alba, která mě chytnou od prvních tónů a časem, jako mávnutím kouzelného proutku, přestanou bavit. „Smysl malých činů“ jsem nejdřív nedokázal uchopit, docenit a vlastně byly jen dvě možnosti – najít si k němu cestu nebo ho pustit k vodě. Tóny i slova se mi během mého tápání pomalinku zarývaly do palice a čím to bylo pomalejší, tím hlubší jizvy zůstaly. TELEFON zvítězil a jsem za to rád! Řeknu jen, že „Smysl malých činů“ je silná deska, která se zajisté pro mnohé stane nehynoucí klasikou.

Nedalo mi to a zeptal jsem se přímo vydavatele desky Pavla Frimla (Papagájův Hlasatel Records) na jednoduchou otázku: „proč by si měl někdo desku Telefon pořídit?“ a dostal jsem odpověď, která je hodně podobná mému pohledu na kapelu, „… tak jednoznačně proto, že tohle je prostě totální klasika rožnovské školy. Inspirujou se kapelama, který v ČR nikoho nezajímaj (Rudimentary Peni, MDC), mají originální (čti někdy k nasrání přístup), jsou za nima roky práce - tohle všechno se přetavilo v desku, která je perfektně udělaná. Rožnov = Telefon.“

Hudba, texty … oboje je strašně silné, uvěřitelné, syrové. Začnu u textů a opravdu se divím, jak mi hlava maká, když je poslouchám nebo čtu. Myšlenky mi oscilujou a příběhy mají jasnou pointu, která se za běhu písničky vrhne na povrch. Slova do sebe úžasně zapadají! Nechybí prostor pro hledání a to je ÚŽASNÝ! Nemůžu si odpustit „vtipnou vsuvku“, slyšel jsem nedávno rozhovor dvou chlapíků a jeden z nich říkal: „nová deska Kabátů je to nejlepší, co jsem za poslední dobu slyšel“. Vyloudilo mi to krátký úsměv a vzpomněl jsem si, jak jsem nedávno zahlédnul v televizi právě Kabát. Mluvili o své nové desce a říkali, že je fakt nejlepší. O svých textech prý si dovolí říct, že jsou jedny z nejlepších v ČR. Jak se říká, „nás skromných je málo“, že? Nenapadlo by mně srovnávat Kabát s Telefonem, jen mi to přišlo fakt vtipný. Když jsem slyšel tu bezmeznou sebechválu, tak mi srovnání nějak samovolně vylezlo. Teď se tomu pojeměju pokaždé, když si na to vzpomenu. „Kabátím“ fans by TELEFON hlavu zamotal určitě:). Je to poznámka pod čarou, jasný? Texty Telefon jsou skvělý, téměř „básnický“ obraty, který útočí na můj mozek a roztáčí soukolí myšlenek. Lyrika je to bolestivá jako vosí bodnutí a jedovatá jako život sám. Telefon, Gride, Ucházím, Evidence Smrti … to je můj čtyřlístek domácích TOP punkových skupin, respektive jejich textů. Pokud desku nemáte, mrkněte na TELEFON web, kde jsou. Abych nezapomněl „Bývá nám ticho“ je zhudebněný text básně Jana Skácela.

Grafika … vinyl bych si podle obalu nekoupil. Rozhodně nechci říct, že je odfláknutý, ale spousta desek je stylových a TELEFON takový rozhodně není. Fotka kapely a logo, nic víc. Nejde to hodnotit z grafického hlediska, tady jde o muziku, texty a TELEFON. Tuhle kapelu si musíš zasloužit - najít si je. Vyzkoušeno na vlastní kůži! Deska se mi na gramci točí téměř rok a „strávení“ mi jak vidíte chvilku trvalo – s odstupem říkám, že se mi obal k TELEFONu nakonec naprosto hodí. Mohl být od nějakého zavedeného punkového grafika, ale nejspíš by to bylo zbytečný. Je civilní, bez jakéhokoliv sebezkrášlování a o to větší prostor máme na hledání v textech i muzice.

Hudebně … pokud posloucháš kapely z Rožnova, nejspíš budeš vědět co očekávat. Ano, chytrý „bodavý“ punk s vlivem undergroundu, ale i 80tkového US hardcore punku. Do Polska je to taky jen kousek, někdy mi z TELEFONU zamrazí, jako při poslechu Graždanskaja oborona a chvilka mi přišlo, jako bych zaslechl staré ZNC (myšleno kladně). Sečteno a podtrženo – originální kapela! Nečekej několikátou kopii ok? Ani nevím, ke komu bych TELEFON přirovnal, protože jsou dostatečně sami sebou. Co mohu říct, tak jsou jednou z kapel, která vytváří tzv. „rožnovský zvuk“.

„Smysl malých činů“ je nadstylové a nadčasové album. Pokud svou kopii doma ještě nemáte, tak tuším, že to stále můžete u Papagáje napravit. HOMOCONSUMENTS zpívali, že je třeba se „radovat se z malých věcí“a svůj neoddiskutovatelný význam má „smysl malých činů“. Tuhle desku neprodám! (S)

http://phr.cz
http://www.telepunk.wz.cz
http://vrah.cz

PRÜGELKNABE / VOCATIO INTERNA - split

2011-08-04T23:20:00.001-07:00

7"EP (Dead Heroes + více)

Ocelové město profesora Schultzeho (Ostrava) vyvrhlo zajímavý hudební projekt. Je založený na matematice, které vévodí magické číslo 625 neboli 5 na čtvrtou, 25 na druhou, 73 + 79 + 83 + 89 + 97 + 101 + 103 - ano výsledek je vždy 625. Číslo 625 je magické, tedy pokud ho srovnávám s trojčíslím 666 a znalcům určitě nemusím vysvětlovat odkud 625 vítr vane. Duo destrukce = PRÜGELKNABE, je na světě a srdce jim tepe přesně v rytmu 625. Buďte si jistí, mojí nejoblíbenější ostravskou skupinou není tamní „motörhead revival“, ale jsou to právě PRÜGELKNABE. Ano, tak se tahle parta jmenuje a sledujete-li „palovou scénu“ informace o narození se k Vám již zajisté dostala. Není violence jako violence, tohle je power violence a my nejsme v Kalifornii, ale u nás doma v ČR. S hrdostí v hlase říkám, že konečně máme svou power violence partu. Měli by jsme si ji tedy řádně hýčkat. To berte jako výzvu, ok? Duet není nikdo jiní, než dva ostravští milovnící fastcore, power violence (a odnoží všech možných i nemožných extrémního hardcore), tvůrci Napalmanach zinu, členové Sheeva Yoga … asi nemusím dále pokračovat, že? Jména si určitě dosadíte sami nebo Vám bude stačit informace, že Otloukánek jsou pánové Prýgl (buben, řev) a Knábe (kytara, jek). Singl vychází jako split EP se Slovenskou power violence partou VOCATIO INTERNA (Čadca/Ostrava). Pro obě kapely je společná nahrávka vinyl debutem a kromě jiného je spojuje pan Knábe, který ve V.I. drtí bassu.

Minimalistický náklad (250 ks) jde ruku v ruce s jednoduchým obalem. PRÜGELKNABE straně vévodí obrázek torza postavy, která mi navozuje představu věrného společníka brutálního detektiva Basketa Flory, detektiva čekatele Stulíka (společně s ním bojuje se zločinem). V logu Otloukánkama je naklepávaná prďka a to je celý. Skvělý! Líbí se mi tenhle styl, líbí se mi logo PRÜGELKNABE a Vy si buďte jistí tím, že to „easy listening“ nebude. Dojde i na pomyslné naklepávání řiťek! Strana VOCATIO INTERNA je trochu úlet, těžko se v tom rozkoukáš, ale zaručeně je to účel. Štěkající pes, podvazky, houba … ber to jako průpravu na hudební produkci.

Nedá mi to a musím vypíchnout BIO, kecy který o sobě obě kapely napsali na svých profilech. PRÜGELKNABE: „Minimalistický fastcore/power violence. Již v roce 2006 nám bylo jasné, že hospodářský růst Číny se nedá dohnat jinak než personálními škrty. Ekonomika dominuje i hardcore scéně a personální restrukturalizace je nezbytným předpokladem pro silné a výkonné sypačky. Rozmařilé pětičlenné grindcorové smečky západního světa ztrácejí konkurenceschopnost. Proto vznikl PRÜGELKNABE. Protlučeme se i jako duo!”. VOCATIO INTERNA: „ Narodili sme sa zacali zrat hlinu a pocuvat power violence. Boli sme traja. Neskor sa pridal Kaw pak emigroval. Pak prisiel Skulda. Drti s nama na basu dodnes. Navzdy. Porodili sme nase prve kinder. Mame radi vsetko neesteticke a zvratene. chces so mnou chodit?”. Líbí se mi, že hoši mají smysl pro humor a nadsázku - to se cení!

Hudebně již nejspíš tušíte, o co se bude jednat, že? PRÜGELKNABE - kluci se netají láskou k Dead Radical nebo XBrainiaX. Jejich skladby jsou pocta právě jim a všem skupinám se stopáží pod 1 minutu. Už jak jsem se podíval na vinyl, minutáž mi byla naprosto jasná. Uslyšíme 9 fast/power violence pecek s trefnou lyrikou, která je věcná, cynická, ale i vážná, vtipná a hlavně chytrá. Na svět se je třeba koukat s nadsázkou a Ty texty jsou fakt skvělý. Ukázky mluví za vše: „... je to jak píchnutí do vosího hnízda, ale kde na to ti Spazz vůbec přišli?“, „Kočka, Dead Radical a xBrainx, Dead Radical hojí duši, xBrainx uleví tělu“, „Jestliže má společnost moc ničit a ponižovat jednotlivce, je potom právem jedince ničit společnost“. Devět textů, devět bodů k zamyšlení. VOCATIO INTERNA jsou na tom s textovou stránkou podobně s obalem. Je to dostatečně ujetý, musím se dlouze zamýšlet a moc záchytných bodů pro orientaci není. Hoši, já už asi chápu význam té vaší věty: „Mame radi vsetko neesteticke a zvratene.”. Tři kusy velice těžko uchopitelný lyriky. Vaší představivosti se meze nekladou.

Je třeba něco napsat i k hudbě, ikdyž je asi dostatečně jasný, o co půjde. PRÜGELKNABE = hrubej power violence/extrémní hc výplach. Je cítit, že je to zahraný na plný kule, s láskou k P.V.. Nepřeslechneš ani závan INFEST. Super práce hoši! Samozřejmě čekej krátký songy, rozjezdy, zvraty, dvojzpěvy. Čapne Tě to za pačesy, má to perfektní dynamiku a dvojzpěvy se moc dobře doplňují. Každej má trochu jinou barvu – šlape to! Chci víc! VOCATIO INTERNA …, no není to tak jednoznačný jakou s jejich parťákama na druhé straně. Obal i texty jasně napověděli a s hudbou je to podobné. Dostaneš chaotický mix power violence, extrémního hardcore … jednou více chaos, pak zase o kus méně, rychleji – pomaleji, více sludge – více psycho … pocity mám jako ráno po kocovině. Není to na první poslech, chce to být ve střehu!

Super singl přesně s kapelama pro Play Fast Or Don´t festival. Život je krátkej, tak nelze ztrácet čas dlouhýma písničkama. Všechno už stejně bylo řečený a že téhle muzice nerozumíš? Nelámej si s tím hlavu, Rubikovu kostku všichni nesloží a film „Černá kočka, bílý kocour“ se všem taky nelíbí …. (S)

Deska vychází v nízko-rozpočtovém nákladu 250 ks, tak neváhej! Singl pro recenzi poskytl http://deadheroeslabel.blogspot.com, kde si desku můžeš koupit. Samozřejmě ji seženeš u dalších labelů, kterými jsou 625thrash, Killing Art records, Tribe Of Eternal Sun, Totalitariasm Still Continues a Olga Hepnarová.

http://bandzone.cz/prugelknabe
http://bandzone.cz/vocatiointerna
http://deadheroeslabel.blogspot.com

http://en.wikipedia.org/wiki/Power_violence

olomoucgigs.wordpress.com

2011-08-02T04:05:00.000-07:00

Hardcore punk potřebuje nadšence a právě oni dělají labely, ziny nebo vyhledávají nejrůznější místa, kde bude mít tento styl možnost žít „živě”. Většinou není lehké najít vhodný prostor pro koncerty a když se najde, často není patřičný zájem „veřejnosti”. Přesto koncertů je stále víc a kapel, které jezdí turné ještě o nějaký kousek víc.

Do How Can Limo Kid Kill Your Dreams? jsem začal s “koutkem” pro Ty nadšence, kteří dělají koncerty. První město, které jsem si vzal na mušku je samozřejmě Olomouc. Důvod je jednoduchý - bydlím v nedalekých lesích a na koncerty se tam snažím chodit (jezdit) celkem pravidelně. Náš fun-zine zatím ještě nevyšel a článek pouštím do éteru jedniček a nul. Třeba to lidem, kteří tam koncerty dělají nějak prospěje nebo to inspiruje další punks, aby napsali o svém městě a hardcore punkových aktivitách v něm.

Podle počtu obyvatel je Olomouc šesté největší město v ČR, ale ve srovnání třeba Českými Budějovicemi, tady na koncerty chodí opravdu velice málo lidí. Třeba se mi to jen zdá nebo chodím málo pravidelně i já. Přesto nabídka je zde velice různorodá, zajímavá a koncerty jsou na různých místech.

Co se nadšenců neboli „promotérů” (ošklivé slovo, že?) týče, koncerty dělají - 1+1=1, Revolution Summer, Music For Liberation a Zdeněk Frýba. Co já vím, tak pod pokličkou koncertního hrnce jsou někde ukrytí ještě Ti, co občas dělají grind/gore koncerty a punkové akce (některé z nich dokonce sponzoruje primátor města Olomouce). Nedá mi to vyzdvihnout domácí koncerty p.Zdeňka Frýby, které mají úžasnou atmosféru a jsou u něj doma v obýváku.

Pravidelněji používaná místa jsou tady dvě – prostor Mitril a velice sympatický, menší prostor, Galerie u mloka. Galerie je nekuřácká a neprodává se tam ani alkohol. Seznam koncertů najdeš na jednoduchém webu http://olomoucgigs.wordpress.com .

Aby to bylo trochu zajímavější, požádal jsem jednotlivé „CREW“, aby se sami představili …

[1+1=1] Dialog je setkání s druhým a všechno kolem Dialog crew tak začalo tím, že jsme je potkali na výšce. Byl to rok 2005. Přihlásili jsme se na stejný obor, bydleli spolu nějakou dobu na kolejích a chodili v Olomouci na koncerty, které tady ve své době dělal ještě Aleš (zvukař Flying Enterprise) a parta kolem Gospel of theFuture. Koncertů ale začalo časem ubývat, zatímco sny, nápady a představy se tlačily ven. Tak jsme si řekli, že bychom mohli čas od času udělat něco sami. Sehnali jsme tedy aparát, domluvili se s majitelem Mitrilu a pozvali na první koncert kapely, které nám v tom, co děláme, ukázali cestu a díky kterým jsme začali hudbu chápat i v jiných souvislostech. 12.12 2008 proběhl první koncert. Zahráli Vas Szuszanne, Gospel of the Future a My dead Cat a přišlo kolem 40-ti lidí. Kamarádský setkání. Eurofie jak blázen. Teď se snažíme dělat přibližně jeden koncert měsíčně a zatím na dvou místech - v Mitrilu a nově i v Galerii U Mloka, kde se soustředíme převážně na akustické projekty anebo elektronické experimenty. O zvučení se stará hlavně Jiří z Human Puppet, díky němuž jsme měli možnost nahlédnout i pod pokličku lokálního Oak Festu. Snažíme se zachovat to původní nadšení. Kapely které u nás hrajou si vybíráme podle toho, jestli se nám prostě líbí anebo nás něčím zaujmou. Žánrově se vůbec nevymezujeme. Oba dva posloucháme obrovské množství hudby od ambientu, reggae, rapu, jazzu, folku až k hardcoru, takže u nás může klidně vystoupit vedle bratislavských Longital, ambientní Oddi, jazzoví J-komplex, rapující Astronautalis nebo garážoví Trigger Effect. Chtěli bysme poslat velké díky všem, kdo nám kdy koncerty umožnili, jakkoliv vypomohli a všem, kdo na koncerty chodí - jste naši lidi! Kapely, které jsme dělali: scott mccloud (usa), astronautalis (usa), lushlife (usa), trigger effect (can), longital (sk), above the tree (ita), andrea rottin (ita), plum (pol), kolowrat (sk), gnu (cz), nierika (cz), wollongong (cz), sporto (cz), lyssa (cz), radio tzara (cz), vas szuszanne (cz), gospel of the future (cz), oddi (cz), my dead cat (cz), dné (cz), j-komplex (cz), bonus (cz), hope astronaut (cz), goncis (cz), milano (cz), aran epochal (cz), medulla (cz), ema camelia (cz), mother (cz). www.myspace.com/dialogcrew

[Revolution Summer] Místní scénu se snažím podporovat spolu/vydáváním desek a občasným pořádáním koncertů. Pod hlavičkou Revolution Summer records jsem přispěl k vydání několika desek (Lakmé, Stolen Lives, ...) a zatím jsem samostatně vydal splitko Auxes/Obstacles. V Olomouci to s koncertama není úplně jednoduchý. Vždy tady byl problém s nedostatkem prostor, ale ten jsme už částečně vyřešili pořádáním koncertů v Mitrilu, popřípadě v Galerii U mloka. Já osobně vidím i problém v nedostatku lidí. Koncerty se sice většinou tak nějak zaplatily, ale na to, že na univerzitě studuje přes 23 tisíc lidí se mi návštěvnost nezdá moc velká. Taky taková nějaká základna Olomoučáků, kteří by pravidelně chodili na koncerty, je slabá. Pomalu je tady víc lidí, kteří dělají koncerty než kteří na ně chodí. Ha ha. Z tohoto důvodu nemám v plánu organizovat koncerty moc často, ale chci se soustředit spíš na kapely, který mám fakt hodně rád. Za poslední rok jsem dělal celkem tři koncerty: dvakrát Auxes a jednou Obstacles. www.revolutionsummer.info .

[Music For Liberation] Jsme "kolektiv" někdy dvou, někdy více lidí. Hardcore/punk pro nás znamená především revolta/diy/přátelství. Myšlenky anarchismu, osvobození zvířat, ekologie jsou myšlenky, které punku bezesporu náleží. Ačkoli se to může zdát mnohým jako klišé, máme pocit, že je třeba o těchto myšlenkách neustále mluvit a přemýšlet. Fungujeme okolo pěti let a za tu dobu jsme se samozřejmě názorově vyvinuli. Subkultura je velice omezený prostor a myšlenky uvnitř osloví jen malou část lidí. Proto naše aktivity neskončily jen na pořádání koncertů, ale snažíme se překračovat hranice subkultury. Pravidelně pořádáme v Galerii U Mloka promítání filmů, diskuze, přednášky, veganské vaření. Právě Galerie U Mloka se nám stává malou základnou. Je to malé, ale krásné místo. Galerie je součástí P-centra a slouží jako chráněný prostor pro klienty P-centra, kterými jsou lidé s drogovou závislostí. Galerie je proto nekuřácká a není možno zde konzumovat žádný alkohol ani jiné drogy. Za poslední rok pod hlavičkou MFL zde hráli třeba folk-punkáči TRUE NATURE a MIKE xVx (oba USA) MELETE (Slovinsko) FURNACE (USA) nebo třeba SHOYU SQUAD (Německo). V Olomouci máme neustále problémy sehnat prostor, ve kterém bychom mohli pravidelně pořádat "hlasité punkové" koncerty. V Galerii si soused stěžuje na hlučnost, proto je zde pořádání hlasitých koncertů omezené. Organizovali jsme nebo organizujeme koncerty v Olomouci v klubu Mitril (v minulosti), v klubu 15 minut (v minulosti), ve Zlíně v klubu U Tetoura a teď převážně v rožnovském klubu Vrah nebo v Olomouci ve zmiňované Galerii U Mloka. Našim cílem je najít a vytvořit prostor, který bude otevřen okrajovým hudebním žánrům a bude nabízet alternativní kulturu širší veřejnosti. To jsou ale momentálně naše sny. Letos pokračujeme organizací druhého ročníku FOR LIBERATION FEST, jehož první ročník byl 2 roky zpět v Olomouckém S-klubu, a který letos byl na Vrahu. Máme za sebou více než 30 koncertů a jen namátkou to byly kapely FROM THE DEPTHS , PREYING HANDS, TOGETHER, CONFRONTO, DIE YOUNG, ANCHOR, FURNACE, TRUE NATURE, MIKE xVx, MELETE, VAIT IN VAIN ... www.musicforliberation.com .

2011-07-31T11:54:00.000-07:00

Pure Heart Records je malý „label“ (chápej vydavatelství) dělané chlapíkem Petrem, zapáleným do hardcore, respektive emo hardcore. Díky takovým labelům a lidem lze říct, že „emo“ jako styl není mrtvý a označení „emo“ není ani sprosté slovo. V následujícím rozhovoru se dozvíte něco právě o Petrovi a jeho Pure Heart Records. Rozhovor vznikl emailovou formou, koncem července 2011. Ptal se Samuel a velice rychle odpovídal Petr. Pokud se chcete dozvědět něco dalšího, nezbývá než doporučit podobně aktuální rozhovor v zinu Revenge Of The Nerds, 2/2011.

Zdravím vydavatelství Pure Heart Records. Klasická otázka na úvod - jak by jsi představil label, potažmo sám sebe?
... label vnímám již jako nějakou nepostradatelnou součást mého života, která začala před třemi roky a pokračuje plynule dál bez nějakých potíží, za což jsem moc rád! Hodně stručně řečeno - Pure Heart je moje vášeň! Více se můžete dočíst na stránce pureheart.czechcore.cz/about.html . Sám sebe nevím jestli je důležité představovat a navíc to asi nikoho nebude zajímat.).

Jak říkáš, nás skromných je málo. Co bylo impulzem k tomu, aby jsi začal peníze ukládat do tak nejisté záložny, jakou je „hardcore label“?
No, hlavním "impulzem" bylo asi to, že se jsem cítil potřebu něco vracet hudbě, která mi dost ovlivnila myšlení, když to takhle řeknu a to v hodně dost pozitivním smyslu.

Co Tě k hardcore/punku přilákalo?
Abych se přiznal, tak mě přilákala asi nejvíc hudba, která měla nějaký přesah. Čímž mám na mysli kapely, který měli nějaký poselství v textech, nebo sami dělali různé aktivity, který zase pomáhali někomu jinému v něčem.

Myslíš si, že na Tvé - "zařazení se" - mělo třeba vliv to, odkud jsi pocházel nebo výchova?
To odkud jsi a kde pak žiješ má jednoznačně veliký vliv na to jak se člověk vyvíjí po zbytek života, rozhodně! Takže něco tam asi bude.

Hardcore/punk má sílu měnit jednotlivce. Změnil Tebe k lepšímu?
Myslím si, že mě 100% změnil k lepšímu nebo alespoň to tak vnímám a denně se o tom přesvědčuju. Sorry, jestli mě to někdo nebude věřit.

Aktuálně jsi z Hradce Králové. Je tam něco, co se dá označit jako „scéna“ nebo jen probíhá osvěta pár nadšenců pro místní?
Tak! Jako tu tzv. místní "scénu" vnímám asi jen pár lidí, kteří jsou pořád ochotní něco dělat, nebo mi s něčím pomoct. Jinak pro mě slovo „scéna“ nemá žádný větší smysl ... asi.

Nevím jak to říct, o osvětě se tady mluvit asi nedá, protože lidi co tu chodí na koncerty, tak většinou vědí o co jde, ať už mám na mysli hudebně, či obsahově. Ale mohu říct, že Ti co dorazí na koncert, který tady poslední dobou dělám jen já, jsou většinou mile překvapený a spokojený, což platí pak logicky i pro mě a kapely.

Podle čeho si vybíráš kapely se kterými budeš spolupracovat?
Nevím jestli je tzv. spolupracovat úplně korektní pojmenování z mého pohledu, ale chápu jak to je myšleno. Záleží hlavně na tom aby mě kapela "bavila" víc než jen hudebně, velmi stručně řečeno.)

Co Ti vadí na označení "spolupracovat"? Označ to tedy dle svého výstižněji ...
Z mého pohledu se jedná jasně o podporu, či nějakou pomoc, nic víc.

Jak moc je pro Tebe důležité dělat věci DIY stylem?
Co to jen jde! Myšlenka DIY pro mě znamená strašně moc, především si pod tím představuju nějakou, či alespoň částečnou, nezávislost (oproti normálně zaběhlým věcem). Vem si třeba takové veganství, to je taky tak trochu o DIY myšlence.

Pověz nám něco o Pure Heart, jak by jsi ho představil ?
Pure Heart bych představil asi jako nezávislé alternativní vydavatelství, které klade právě veliký důraz na Do It Yourslef.

Řekneš něco i o deskách co jsi vydal?
O deskách, které zatím vyšly asi nemá cenu moc psát.., kdyžtak mrkněte na pureheart.czechcore.cz/records.html.

Zmínil bych tu ale plány do budoucna, které by se měli uskutečnit ještě do konce tohoto roku. Takže doufám, že se všichni dočkáme (tedy Ti, co na to čekáme).
(pH 07) Ravelin 7 "7 kroků po zamrzlé řece" LP
Nová deska, této pro mě dost zásadní české kapely, která definovala cca před 15-ti lety emo-hardcore u nás. Už aby to bylo! 19. Srpna proběhne u příležitosti vydání nové desky Release party v klubu Ponorka v Litvínově, spolu s Remek.

(pH 09) Remek / Child Meadow - LP (FR)
Dále je naplánováno podílení se na tomto krásnem splitu (jak po hudební, tak i obsahové stránce). Child Meadow je nová kapela dvou lidí z Bokanovsky, velmi sympatické duo. Remek je ultra syrovej emo-hardcore, lepší kapelu v tomto hudebním směru u nás těžko najdeš.

(pH 05) the Pills - LP (USA)
A to nejlepší na konec jak se říká .) – Pills, což je poměrně nová brutální kapela hrající metalickej hardcore někde mezi Bucket Full of Teeth a Burial Year, totální prasárna!

V kapele najdete členy Burial Year, Takaru, Funeral Diner, Drowning with our Anchors, atd..

Jak prodáváš svoje desky? Máš nějakou distribuci?
Vydané tituly se snažím distribuovat do jakékoliv země mimo ČR, samozřejmě jen tam, kde mám již nějaké kontakty delší dobu a spolupráce ohledně výměn funguje naprosto skvěle! Je o to docela zájem si myslím, o mé tituly. Samozřejmě mám i malé distro, které vzniká právě z těch výměn.

Zmínil jsi „…oproti normálně zaběhlým věcem“, čím si vyděláváš na chleba?
Vydělávám si jako "výrobce" léčiv v jedné farmaceutické společnosti.

Tak to Ti položím záludnou otázku – máš raději GENERAL SURGERY nebo Iron Lung? Obě mají tuším texty zlékařského prostředí ...
Abych se přiznal, tak neposlouchám ani jednu z těchto kapel. Moc se mi líbí právě kapela Pills, jelikož pracuji ve farmaceutickém průmyslu, takže vím z čeho se různé léky dělají či skládají. Sám neužívám žádné léky, již pár let.

Pamatuji se, jak jsi si hodně let zpátky objednával telefonicky od Samuel Records nějakou desku – bylo 24.12., tuším kolem 21:00 … v povzdálí štěkal pes … Máš psa? Máš rád zvířata?
Jinak zvířata mám samozřejmě moc rád a ano byl to pes tam v pozadí, rodiče mají doma fenku bígla.). Ty jo a nepamatuješ, si co to bylo náhodou i za rok? .. ta má objednávka od tebe, tipuji tak rok 2005. Jinak objednávat desky jsem již přestal před pár lety.

Možná by bylo zajímavé, kdybys pověděl něco o složení léků … což?
hahaha:DDD No nevím, myslel jsem to tak, že léky jsou většinou tvořeny nějakou
živočišnou složkou, či nějakým obdobným živočišným aditivem, alespoň co já mam zkušenost. Tohle není moje první zaměstnání ve farmacii, vyráběl jsem třeba i tekutý klystýr, který se z 80% produkce exportoval do Japonska. Já se stravuji již pár let jako vegan, takže já mam v tomhle jasno.

„ …tekutý klystýr“? To by bylo něco pro Dr. Greenštajna ze Švejka, že? :). Vrátím se k Ravelin 7. Jsou to veteráni, o tom žádná. Na co se lze těšit, co očekávat?
..no to zajisté, o tom žádná!.). Očekávat můžete převelikou porci upřímného emo-hardcoru, neni to sice tak živelný jako jejich starší nahrávky, ale má to neskutečnou sílu v textech. Tohle bude určitě deska roku, hehee.)

Neříká se to o každé nové desce? :). Jsou u Ravelin 7 nějaké změny v sestavě?
Oproti předešlému albu 'Světasál" určite. Kapela hraje mam takový pocit již minimálně přes rok v původní sestavě jako před 10-ti lety + je doplněná o jednoho nového člena, který má na starost klávesy apod. Uvidíte sami..!

Překvapil jsi mně Tvým posledním titulem 10“ Peu Etre. Proč zrovna tahle kapela?
No to jsem překvapil asi více lidí si myslím.). Což ve finále mi udělalo ohromnou radost, i třeba jen jak reagovala většina lidí na zpracování obalu, jakože to komentovali slovy "krása, nádhera", fakt maximální spokojenost z mé strany.

Jinak proč zrovna 15 let stará kapela? zajímavá otázka.). Jedná se o nahrávku ze split CD (spolu s Carther Matha a Rachel), která vyšla pouze jen na CD a zároveň tohle byl pro mě split (mám na mysli všecky 3 kapely), který mi neskutečně změnil pohled na svět a jeho fungování, což mělo pak zase za následek moje větší snažení a realizování se v životě.

Jak se díváš na bootlegování desek?
Samotné bootlegování desek mi nepřijde moc v pohodě, je to asi jasně dané tím přístupem si myslím. Proč se dělají, nebo jakých kapel se nejčastěji vydávají bootlegy? Já osobně si myslím, že v tom hrajou spíše větší roli vydělané peníze za prodané desky.

Kupuješ si desky na e-bayi?
Z e-bay jsme si sehnal desky, o kterých bych si mohl leda tak nechat zdát do konce svého života, což je si myslím tak trochu škoda, takže jsem nelenil a začal pátrat a shánět.

Máš v plánu 10“ trilogii dokončit i dalšími díly, tj. Carther Matha a Rachel?
Na tuhle otázku ti neodpovím.)) (Pozn.Samuel – budeme tedy doufát, že ano :)).

Jaká byla vůbec komunikace s kapelou Peu Etre?
Komunikace s Antoinem de Lassée byla naprosto super! i s Chrisem ze Stonehenge. Moc ochotný lidi abych pravdu řekl a další věc je ta o které jsem již psal v předešlé odpovědi a tím je zpětná vazba od nich na zpracování obalu. Naprostá spokojenost!

Máš nějaký label, který je, dá se říct, vzorek pro Tvou práci?
Určitě! … namátkou Ebullition, Stonehenge a Subjugation records. Na těchto labelech pro mě vyšly dost zásadní desky, z mého pohledu, a navíc všechny věci měly/mají moc krásný obaly. Moc rád bych dělal releasy DIY zpracováním, samozřejmě že mám na mysli jen obaly. Ale ve finále záleží samozřejmě na počtu. Tím chci říct, že kdybych měl dělat ručně třeba 500 obalů, tak bych se z toho možná i zbláznil.). Jinak takovéhle limitované edice mi přijdou jako naprosto skvělá volba. Prodá se to tak akorát a na výrobu je to taky docela v klidu, hold kdybych měl "někoho" kdo by mi s tím pomáhal, tak by to šlo asi rychleji.

Je pro tebe "DIY styl" práce limit, jak label dělat? Dokázal by jsi to dělat třeba jako „práci“?
Podle mého úsudku se tím živit nedá, ale dělal bych to moc rád! Bohužel sem minul asi dobu..

Zdá se Ti, že jsi „minul bodu …“? Myslím si, že právě teď vychází víc desek než kdykoliv předtím a labely, třeba v Německu, prodají press během cca měsíce …. Vydáváš i „demo“ cd-r poměrně nových kapel. Jaké české kapely by jsi vyzdvihnul, doporučil?
K první části - jojo, jednoznačně!

Z českých a poměrně nových českých kapel bych určitě doporučil Remek, Owls are not What they Seem (obě kapely mě naživo nesmírně překvapili) a z těch již nějakou dobu fungujících bych rád upozornil na Esazlesa, Gattaca a Naiada.

Tebou již zmíněné demo (CD-R) bylo vydáno jen jako pomoc kapele, aby měli vůbec co prodávat na koncertech, tak jsem udělal limit. sérii o 40-ti kusech.

Ještě se vrátím k předchozí otázce … Myslel jsem to tak, to s tou dobou, že mám pocit že v dnešní době spíše frčí hudba bez jakéhokoliv přesahu, samozřejmě to je jen můj pocit, nic víc. Desek vychází samozřejmě ohromné množství poslední dobou.., ale zase záleží jestli to není o kvantitě vůči kvalitě (můj názor, nic víc.)

Nemyslíš si, že ten „přesah“ záleží spíš na člověku, že právě ta lidská stránka dělá to pěkný, co se Ti na tom líbí? Co myslíš konkrétně tím „přesahem“?
No jde spíše o moje osobní zklamání, přijde mi, že lidi to tak už moc neprožívají, ten tzv. "hardcore". Kterej dokázal někoho neskutečnou silou nakopnout a rozhejbat, tak jeho pochybnosti o nějaký aktivitě.

Třeba dám úplně klasickej příklad, který i já vnímám jako takové menší "zklamání" - kolik lidí v dnešní době, kteří poslouchají ten nějakej-makovej tzv. "hardcore" dnes nejí maso a nepodporuje mléčnej průmysl..

Dřív mi to přišlo, před nějakými (plácnu) 10-ti lety naprosto samozřejmý, že lidi se zajímají o jádru problému, nebo věci a nespokojí se jen tak s něčím (bohužel doba se asi "krapet změnila").

Hodně hardcore/punkových kapel něco zajímavého říká (nebo se o to snaží), ale je to často uzavřený ve „scéně“?
A uzavírat se ve scéně a šířit myšlenky (i když většinou asi dobře myšlené) jen pro lidi, kteří z velké části vědí o co jde taky asi nemá velký smysl. Jako určitě je to dobrý v tom, že to může někoho zase nakopnout, ta os. konfrontace s tím člověkem co hlásá něco na podiu. Mě třeba nakopávali osobně nejvíc Banánovo proslovy.

Líbí se Ti u kapel stylové texty (každý styl mé nějaké nosné téma, asi víš o čem mluví … ), nebo oceníš inovátorské a nadstylové postupy?
Různým formám textů se určitě nebráním, jen tomu musím rozumět, nic víc.

Nejlepší česká kapela?
Jednoznačně REMEK!

DIY vs. mainstrem … nějaký kapely vzešli z ulice, hardcore, punku atd … stali se velký … máš Ty nějakou takovou kapelu, o který můžeš říct, že ji respektuješ i přesto že přelezla hranice DIY.
Hele asi fakt opravdu ne! Měl jsem dost rád At the Drive-in, ale to asi každej.). Momentálně pro mě ta kapela už ztratila hodně velký kouzlo.

DIY DIY DIY … kde pro Tebe končí tohle označení? Vnímáš nějaké limity?
Tak určitě (nebo alespoň tak to vnímám já) to končí tam, kde kapelu nezajímá jak se co udělá, kdo to udělá, kolik to bude stát a pododobně. Zajímá je hlavně aby to bylo. Takže určitě je to daný nějakou zpětnou kontrolou / odezvou od kapely … "jak se věci mají".

Čteš něco jiného než distro listy? Co Tě inspiruje?
Distro listy už nějakou dobu nečtu, naposled jsem četl Revenge of the Nerds #2, dočetl jsem to asi 2. den co jsem si to koupil. Opravdu skvělej koncept zinu, snad všechno co tam bylo mě zajímalo. Knihu žádnou rozečtenou nemám, ale chystám se na něco.

Konfrontuješ svůj hardcore/punk se svým okolím?
Konfrontuju svoje myšlení vs. okolí a to ať už v práci či s mými kamarády. Nerozlišuju, kde se projevit a kde ne.))

10 základních desek, který si sebou vezmeš do hrobu?
- Reversal of Man "This is medicine" (LP)
- Reversal of Man "Revolution summer" (10")
- Takaru "There can be only none" (LP)
- Funeral Diner "The Swept Under" (10")
- Funeral Diner "Underdark" (LP)
- Struggle "s/t" (LP)
- Julia "s/t" (LP)
- Takaru / A Light in the Attic "split" (LP)
- Burial Year "Pestilence" LP
- Some Girls "Heavens Pregnant Teens" (LP)

Jaké triko by měl mít každej správnej „emař“ ve skříni?
Tak o tričkách to opravdu si fakt není si myslím :). Ale pár krásnejch triček mám. Každej správnej emař (nebo člověk.) by měl spíš více přemejšlet nad věcma, který dělá, než se starat o to jaký triko si na sebe obleče. Asi tak!

Je „emo“ mrtvé?
A jestli je to tzv. "emo" mrtvé záleží asi jen na konkrétním člověkovi. Pro mě mrtvý určitě není.

Tvůj nejbizardnější vydavatelský sen?
Nějaký vydavatelský bizárek asi taky nemám, když tak nad tím přemýšlím. Mám v hlavě pár titulů, které bych chtěl uskutečnit do nějakýho toho a toho roku, nic víc. Limitované edice vládnou.)

Jsme na konci! Máš prostor na cokoliv …
A na konec?! Přemýšlel jsem nad tím, co sem napsat, jelikož jsem nechtěl psát něco obdobného jako na konci rozhovoru v Revenge of the Nerds #2.

Nevím jak to napsat, ale rád bych na závěr napsal nějakou výzvu k seznámení... třeba s podobně smýšlejícím člověkem či osobou jako jsem já … Pište ok?

Petr, melody@volny.cz
http://pureheart.czechcore.cz

Další recenze/články najdeš na samuelrecords.blogspot.com.

Audiocæneat! – Red Session

2011-07-27T00:56:00.000-07:00

LPgatefold (W.I.F.A.G.E.N.A. Records)

Pamatuji si na dobu, kdy jsem si v různých katalogových listech (tehdy ještě tištěných) zaškrtával věci, které bych si rád koupil - ty naprosto nutné, nutnější a samozřejmě ty, které mně jen z nějakých důvodů zaujali. V posledním případě se většinou jednalo o neznámé skupiny, které vzbudili můj zájem, ať už díky vydavatelství, popisem stylu nebo zajímavými členy v sestavě. Byla to pěkná doba. Aktuálně se již raději několikrát zamyslím, než si něco pořídím, ale přesto mohu říct, že svou oblibu „v neznámých skupinách“ udržuji dodnes. Ostatně, je to jako se zlatokopectvím - pokud budeš dostatečně přičinlivý, trpělivý a narazíš na štěstí, tak poklady najdeš. Pořád něco poslouchám, celé dny mi stále něco hraje a aktuální skupinou, která „vylezla z davu“ jsou němečtí Audiocæneat!.

Audiocæneat! vznikli v roce 2009 a lokalizováni jsou v Drážďanech. Po roce hraní si svépomocně vydali své debutní album „Red Session“. S nahrávkou jim vydavatelsky vypomohl W.I.F.A.G.E.N.A. Records, což je label sympaťáka Ronnyho z Idiot Savant (aktuálně SS20). Nic to neznamená, ale přesto to o mnohém napoví a nasměruje.

Z kapek bývá louže, z fouknutí vichr a z několika tónů často vzniká závislost. Audiocæneat! jsou mladou a nepříliš známou skupinou. To platí nejspíš v Německu a zcela určitě u nás. Přesto by byla škoda tuhle partu přehlédnout! Musím říct, že mně opravdu zaujali. Možná to znáte, posloucháte tuny desek a často bez větších očekávání položíte neznámý vinyl na gramofon - prasknutí jehly a najednou „je to tam“. Audiocæneat! zabrali na první pokus. Jejich hudba má kouzlo, šarm a je mi s ní jednoduše dobře. Aniž by měli cokoliv společného s Karate (jejich desky jsem měl/mám moc rád), pojí je jedna věc a tou je vnitřní klid, který se ve mně po poslechu jejich desky usadil. Audiocæneat! je těžké definovat a možná to není ani potřeba. Myslím si, že ani kapele o zaškatulkování příliš nejde. Řekl bych, že hrají a vytvářejí svá „zákoutí“, ve kterých je možné hledat a právě „ty kouty“ dělají jejich hudbu různorodou a rafinovanou zároveň.

„Red Session“ vyšlo jako krásný vinyl s otevíracím gatefold obalem a rudým vinylem ukrytým v černém sáčku. Ikdyž je na obalu špinavý sporák, neumyté hrnce, tak z něj dýchne jistá intimní atmosféra. Album začíná velice decentně, na nic se nechvátá a rozletu nechybí prostor. Hudba Audiocæneat! nemá jen jednu polohu a abychom je správně vnímali, musíme se seznámit s nejednou prezentovanou tváří. Výsledný obrázek se sám začne skládat již během poslechu, ale reálných tvarů začne dostávat až ke konci desky. Na každé straně je po třech skladbách, ale buďte si jistí, že nápadů a nálad je na v nich pro několik různých skupin. Přesto to dohromady skvěle funguje. Od prvního prasknutí jehly se dlouho vůbec nezpívá a první tóny jsou podobně intimní jako deska Steva von Tilla „A Grave Is A Grim Horse“. Postupně se dostaneme do post-rockovějších rovin (chápej ENVY, u nás Esa z Lesa), kdy si kapela hraje s tóny. Při poslechu mám volnost, opravdu cítím naprostou svobodu a kolem sebe jako bych měl pláně bez horizontů … Minuty se táhnou jako hodiny a postupně se mi začíná rýsovat kostra Audiocæneat! „Red Session“. Když jsem si již začínal myslet, že mám jasno, blesk a další posun. Audiocæneat! nejsou jen čistě instrumentální kapela. Jde jim to skvěle, ale když zpěvák otevře pusu, všechno je o velký kus dál, alespoň pro mně. Najednou mi hlavou blesknou vzpomínky na Only If You Call Me Jonathan a jejich desku „Red Friend“. Ano zpěv je hodně podobný právě jim, zvláštně jemný, ale rozhodně žádná „cukrárna“. Zní jako mix zpěváka Only If You Call Me Jonathan s Billy Corganem (The Smashing Pumpkins). Hlasová sekce je podávána velice s rozvahou, nikam se nechvátá a snad i díky tomu je v tom strašná síla! Svět jako kdyby se zpomalil a nabytého pocitu volnosti, si cením nejvíc. Na pomyslnou lopatu, namířenou do pece, usedám zcela dobrovolně. Je to naléhavé, tahle kapela je parádně zvládnutý orchestr.

Audiocæneat! se mi zdají jako úžasná skupina. Všechno mluví pro ně a po poslechu jejich hudby mi jsou ještě blíž. Vyzkoušejte je, nic za to nedáte a možná narazíte na kapelu, která vám zlepší několik dní, týdnů … nikdy to nejde odhadnout, protože tóny hudby jsou podobně citlivé i jedovaté jako láska. Já jsem lapen, vy to zkuste – je to na Vás! (S)

http://www.audiocaneat.de
http://audiocaneat.bandcamp.com
http://www.myspace.com/audiocaneat

PS: V říjnu kapela plánuje evropské turné a rádi by si zahráli i v ČR. Nebojte se, tohle není žádné promo – tihle kluci rádi udělají výměnné koncerty u nich doma v Německu a spíš než „zbohatnout“ hledají nadšence, kterým by zahráli svou hudbu … kdyžtak jim napiš jim nebo Samuel Records ...

1.The Truth Unfolded I (05:55)
2.Buh! (05:33)
3.From The Massives To The Masses (07:22)
4.Kalypso (08:31)
5.Painting The Earth With Night Flares (06:24)
6.Idylla (16:13)

The Restarts „Slumworld”

2011-07-18T13:48:00.000-07:00

12”LP (Papagájův Hlasatel Records)

“DIY politický punk rock pro 21 století. NO pop, NO emo, NO spolupráce s hudebním průmyslem … jen čistý PUNK ROCK” – to je přibližně slogan, kterým The Restars vystihují podstatu svého fungování na punkové scéně. Kapela je z Londýna a s občasnými změnami v sestavě hraje od roku 1995. Není potřeba je dlouze představovat, za dobu své existenci si získali určitě hodně přiznivců po celém světě.

Co říct o „Slumworld”? Jsou desky, které jsou zásadní a po jistých periodách vycházejí v reedicích. Někdo je chce „předat dál” a jiný na nich prostě vydělat. Možností je několik, vycházejí v bootleg provedeních, která jsou A) odfláknutá nebo B) bootleg, ale aspoň dobře udělaný. (ano, originály se prodávají často za nelidské peníze a bootlegy jsou aspoň za rozumnou cenu, ale stejně ... ). Nejlepší možný případ je (dle mého názoru), když jsou staré desky oficiálně převydané vydavatelstvími a navíc i s vědomím kapely - což je náš případ. Papagájův Hlasatel udělal záslužný čin, převydal desku „Slumworld”. Na pažbu své vydavatelské pistole si může vyrazit další zvučné punkové jméno The Restarts.

„Slumworld” je debutní deska The Restarts (vyšla v roce 2002) a dlouhou dobu byla vyprodaná. Obsahuje remasterované verze singlů „Legacy of Bigotry” a „Your World”. Kromě The Restarts vlastních písniček uslyšíme i dvě neotřelé předělávky - „ Does Your Mother Know”(Abba) a „Big Rock Candy Mountain” ( Harry Mclintock's). Je super, když kapela předělá písničky zcela jiného stylu, než by se od ní očekávalo, že? Dodnes miluju cover „Homeward Bound ” (Simon & Garfunkel) v podání kapely Doc Hopper. Ale zpátky k „Slumworld” - vydaná byla Active Distribution a český press vyšel na Malárie Records (samozřejmě je dávno pryč). Ještě bych měl dokončit myšlenku z předchozího odstavce - bootleg desky nebo oficiální reedice mají jedno společné, tímto stylem vycházejí - zásadní nebo z nějakého důvodu úspěšné desky (ok, přeskočím všechny možné živáky, atd, což beru opravdu jen jako vydělečnou činnost nebo možnost zviditelnění se ...) a „Slumworld” je rozhodně skvělé LP, která převydání zasloužilo! Osobně ji mám z The Restarts diskografie snad nejraději a často se k ní, i přes spoustu dalších rád desek, rád vracím. Myslím si, že rozhodnutí pře-vydat právě tuhle desku a umožnit její poslech další generaci náctiletých punx, je velký přínos! Vychází jako luxusní neodfláknutý vinyl s původním celobarevným obalem, potištěným papírovým LP sáčkem a krásným barevným vinylem (ve dvou barevných mutacích). Všem bootlegářům to jasně dokazuje (ukazuje), že z velkého procenta případů jde desku vydat legálně, se svolením kapely a dát jí tak třeba nový rozměr! Skvělá práce.

Představovat The Restarts? Blbost. Minulý rok se v Čechách objevili na pár koncertech a živě jsem je viděl několikrát. Jejich vystoupení byli vždycky perfektní! Kapela hraje v minimalistické sestavě kytara, basa a bicí (samozřejmě basák i kytarista zpívají). Jejich podoba punku je skvělej, energickej koktail, se silným poteciálem napsat „punkové” hity! (Třeba aktuální Restarts pecka „Backwards“ z jejich splitu s MDC je naprostá hymna!). My se vracíme zpátky v čase – střih – Londýn 2002 - „ … this punks looks like loosers … intro a šestnáct pecek nadupaného energického punku. Od první do poslední pecky to šlape a řekl bych, že po letech to má snad ještě větší sílu! The Restarts mají svůj zvuk, který poznáme i podle specifického zpěvu bassáka Kierana (Kieran Plunkett je muzikant a ilustrátor). Žádný pivní odrhovačky, The Restarts hrají nadupadnej rychlej punk! Sympatický projev, politický texty … tohle Ti zůstane v hlavě, pokud tomu dáš šanci!

„Ví Tvoje mamka“, že jsi ještě neslyšel The Restarts? Neslyšel? Hned to naprav, se „Slumworld” se nudit nebudeš! (S)

PS: Aktuálním kytaristou The Restarts (nahradil Alana, který odešel do UK Subs), je Robin z kapely Short Bus Window Lickers (tuhle punkovou kapelu můžete tento víkend – 22. a 23.7 - vidět na dvou koncertech v ČR).

http://www.restarts.co.uk/
http://www.discogs.com/artist/Kieran+Plunkett?anv=Kieran
http://phr.cz

Rapsöd / Průmyslová smrt – split

2011-07-11T00:22:00.000-07:00

7”EP (kooperace labelů)

Průmyslová Smrt i Rapsöd jsou z Jihlavy a okolí, takže se společná nahrávka dala předpokládat. Split čerstvě voní novotou a venku je pár týdnů. Mám rád vinylové desky obecně a cením si, když do sebe věci zapadají. Pokud je za deskou cítit i jistý nehudební přesah - třeba jen přátelství pár lidí, je to vždycky inspirující. Snad i proto mně baví společné nahrávky různých kapel a je jedno, jestli je spojuje stejné město, kamarádství nebo k sobě mají z nějakých důvodů blízko. Mám prostě rád splity a myslím si, že tím spojením vzniknou další souvislosti. Věci se propojí. Aktuální split singl Průmyslové Smrti s Rapsöd splňoval do puntíku všechny požadavky, abych se na něj měl důvod těšit!

Průmyslová Smrt i Rapsöd, jsou dvě věčně mladé a neklidné party! Tak na mně působí a doufám, že takový zůstanou navěky:). Obě dvě kapely drtí ušní bubínky fast / hardcore posluchačů nějaký ten pátek (ano, s větší - či menší intenzitou) a své jméno již mají. Hlavním pojítkem singlu je „Jihlava city”, ale to beztak všichni vědí. Průmyslová Smrt jsou, ostřílení vinylový harcovníci, kdežto pro Rapsöd je společný split asfaltovým debutem. Vinyl vychází, jak je u nás dobrým zvykem, za masivní kooperace několika labelů.

Singl je srážka THRASHing hardcore a fastcore/grind/hardcore šupce ... Rapsöd versus Průmyslová Smrt. Rapsöd, to jsou variace na slovo THRASH. Není „trash” jako „tHrash” a pravověrní thrashers vědí, že THRASH se píše s „H”. Taky jsem tomu „H” nepřikládal patřičný důraz, ale pořádek musí být, že? Každý zná Municipal Waste a právě oni ten slavný THRASH, svým energickým - kuletrhajícím projevem, v hardcore/punku tolik proslavili. Nemusíš ani moc ujíždět na kapelách, které položili “THRASH THE THRASH” základy, aby jsi si mohl udělat obrázek, co znamená popiska „thrash hardcore”. Rozhodně díky M.W. oblíbenost toho stylu masivně stoupla a najde se množství skupin, které podobně jako oni vsadí na thrashové riffy a kšiltovky, bandany, džísky a upnuté rifle jsou pro ně jasný zákon.
Rapsöd na tuhle popisku pasují jako prdel na nočník (řekl bych). Nepřeslechneš thrashing kytaru a celkově Tě od prvních tónů ovane odér ranných Municipal Waste, snad i Crucial Unit nebo Lahar. Tempo není extra fast, ale Rapsöd to valý a je radost je poslouchat – thrashing hc vc. celkem „melodický” hardcore (punk). Jejich muzika nepostrádá potřebnou energii, zapálení, sympatii k THRASHi a hlavně je z nich cítit hardcore / punk – SUPER!. Viděl jsem je živě jen jednou a klukům to hrálo fakt skvěle („klukům” – nejsem si zcela jistý, ale Rapsöd mají aktuálně posilu v ženském pohlaví?!?) ! Na singlu mají dvě svižný pecky, s fajn texty.

Průmyslová Smrt jsou oproti Rapsöd rozhodně více „fast and distortion”. Intro, trashing kytara, řev a pak hrubý mix fastcore, grindu. Slyším správně nádech Gride? Jejich strana mně hodně baví svou chaotickou a nervní atmosférou, která je perfektně zachycená. Lomcuje s náma od první do poslední vteřiny. Musíme být stále ve střehu, ostatně jako v životě. Podobně jsou na tom texty, který nejsou žádný hádanky, ale nařvaný slova plné pouliční mladické hantýrky a nasranosti. Není čas přemýšlet, aby se nikdo neurazil, tahle mičuda se řítí přímo na branku. Hudebně i textově má oboje něco do sebe a jedno doplňuje druhé. „Destrukce Zevnitř” myslím velice dobře vystihuje bezvýchodnost dnešní doby, která ničí lidi právě zevnitř a jen silní to ustojí! Parádní práce!

Co mně velice zaujalo je obal od chlapíka z Rapsöd (mrkněte na jeho práce - http://bandzone.cz/fan/tofuthrasher ). Rád bych mu složil velkou poklonu, protože jeho kresby jsou skvělý. Stejně jako ocením mladé aktivní skupiny, beru i fakt, že kapela si sama dělá svou grafiku a nesazí na renovované stylové umělce. „Tofu Thrasher” šlape na paty, dnes již slavným, kreslířským titánům a já mu přeji hodně štěstí v dalším vývoji. Rozhodně má ve mně velkého fanouška! A.Bouzikov a Mike Bukowski mají prostě u nás čerstvou „konkurenci”. Obrázek na EP je moc povedený, kapely na splitu propojuje a přijde mi jako druhé dějství chobotnice ze splitu Agents Of Abhorrence/Extortion. Neotřelá je i volba scény, nečekej tedy klasické výjevy se zbořeným městem, jadernou elektrárnou, atd...

Závěr je jednoznačný – skore je 1:1 a je super, že tenhle split spatřil světlo světa. Bylo proč se na něj těšit. Průmyslová Smrt se k Rapsöd skvěle hodí a lze to říct i opačně! EP vychází za kooperace několik českých a jednoho Slovenského labelu - Papagájův hlasatel records, Phobia records, Totalitarism still continues records, ABC distro, Vejmi 666 records a Hluboká orba records. Singl seženeš v zaběhnutých distribucích, přímo u kapel a nebo u Papagáje, který poskytl i kopii pro recenzi.

PS: jako bonus můžete i brát pěkný zelený vinyl!

PS: Průmyslovou Smrt můžete vidět 15.7. v klubu Stará Kovárná/Štoky a Rapsöd zahrají v neděli 24.7. na letošním Fluff festivalu!

http://phr.cz/

Report z Obscene Extreme 2009 (by Žrout)

2011-06-30T02:37:00.000-07:00

Některé věci vyjdou přesně v okamžik kdy mají, za jinými zavře dveře čas a něco vyplave na povrch až s jistým časovým odstupem. Ano, poslední případ se týká i reportu z festivalu „Obscene Extreme 2009“, který měl vyjít loňský rok v How Can Limo Kid Kill Your Dreams? fun-zinu. Díky naprostému časovému zahlcení, proběhlo drobné „škobrtnutí“ - rok je neúprosně pryč a proto jsem se rozhodl, že provětrám zahnívají archiv – ANO, těsně před Obscene Extreme 2011. Report berte třeba jako vzpomínku na jeden z minulých ročníků nebo drobnou upoutávku na ročník letošní.

Report sepsal Žrout (Lahar, Radiolokátor, Poslední Přání Mrtvého Humanisty) – DÍKY - a původně byl napsaný pro How Can Limo Kid Kill Your Dreams? fun-zine. Neznamená to, že HCLKKYD? zine již nevyjde, jen je 5 minut po 12cté hodině a vypouštím pár článků, které postupně ztrácejí na svém kouzlu. Poděkování patří Čurbymu (za volný vstup pro reportéra pana Žrouta) a Žroutovi za report. Většina fotografií je od nadšeného a vášnivého fotografa SYKYho 625 (Rabies), Elišky (Rabies) a Žrouta - samozřejmě díky! (S)

Report z Obscene Extreme 2009 jsem vyvěsil na www.czechcore.cz

Anyway – s/t

2011-06-20T00:14:00.001-07:00

LP (Election Records)

Anyway fungují dlouho a jsou jednou z mála kapel (nejspíš poslední), které mám spojené s dobou, kdy jsem na Samuel Records vydal kompilaci „My Time Is Over“. Vždycky mě hudebně bavili, ale nebyl bych zcela upřímný, kdybych nezmínil fakt, že od samého začátku jsem je měl zastíněné kapelou Clean Slate, kde Jirka Nedvídek zpíval. Od té doby ale utekla spousta času a Anyway nahráli několik desek. Opravdu jsem si nedávno říkal, jestli ještě hrají? Odpověď přišla sama, nečekaně a v podobě nového bezejmenného vinylu. Chtěl bych říct, že aktuální album mi udělalo obrovskou radost, nejen z nostalgických důvodů. Dopředu řeknu, že je skvělý! Ukazuje, že kapela neulehla k věčnému spánku a přijde mi, jako kdyby kluci někde nabrali „novou“ energii. Rukopis kapely z předchozích desek zůstane, přesto nové písničky jsou o hodně chytlavější, působí o hodně svěžím - i hitovým, dojmem a znějí přímočařeji. Prostě - jestli se Ti Anyway zdáli zbytečně komplikovaní, na nové desce je všechno jinak a šlape jim to, dovolím si říct, jako nikdy předtím. Navíc desku „s/t“ vydal zpěvák Jirka na svém labelu Election Records. Ptáte se na první dojem? Rozhodně výborný a očekávání jsem měl již od prvního pohledu na LP. Obal je totiž ručně udělaný a to ocením vždycky. Celkově si vážím stylu jakým byla deska vydaná - díky kluci a držím Vám palce! Anyway žijí a s novým bubeníkem nahráli parádní desku, kterou si můžeš zdarma stáhnout na Election Records. Kromě možnosti bezplatného stažení v mp3 formátu si ji můžeš u labelu objednat i na vinylu!

Myslím si, že „s/t“ LP je rozhodně nejlepší deska, kterou Anyway nahráli. V perfektní rovině je rock´n´roll šmrc, špinavost garage punk/hardcore kapel, švih a „divné“ postupy, které mám spojené s Rocket From The Crypt. V jejich muzice slyším hodně vlivů a během poslechu jsem si vybavil spoustu různých skupin, od různých labelů a různých států. Celek je kompaktní a šlape jako jeden muž. Na desce je všechno, co tam být - nic nepřebývá. Mix je opravdu unikátní, se skvělou atmosféru. Prostě to šlape! Snad znějí, jako kdyby spolu hráli kapely z Dischord, The Hives, Rocket From The Crypt a Less Than Jake - prostě mix, který jsem u nás (do dnešních dní) postrádal!

Není myslím potřebné rozebírat jednotlivé písničky. Album si můžete zdarma stáhnout na Election Records a závěr si tak udělat sami. Jedno je ale jisté - album „s/t“ je různorodé, pestré, nechybí mu hitovky a ani typicky rozladěnější / komplikovanější - pro Anyway typická nálada garage punk´n´roll s harmonikou. Hodně mně baví texty, který jsou nejspíš úměrné věku člověka, co je psal. Mají v sobě „něco“ hodně silného, žádný jed a pachuť – povzbudí i pohladí zároveň. Navíc jsou i často vtipný – „ jsem zlomenej chlap a je spousta věcí kterým nerozumím - jedna věc je ale jistá - zapni své stereo!“. Zařadil bych je někam mezi mé oblíbence J.Cashe a Social Distortion.

Z Anyway cítím návrat ke kořenům, uvědomění si sebe sama a pravé podstaty síly muziky. Není nic víc než hudba - ta boří hranice, scény a zároveň může těšit a prostě jen bavit poslechem. Anyway se všechny to povedlo sjednotit na výbornou. Dojem vyzdvihuje i ručně dělaný obal - karton, spray nebo sítotisk …, jak jsem řekl, to jsou pro mě body navrch. Cením si toho u každé skupiny, ale pokud kapela hraje tak dlouho jako Anyway a přesto udělá obal tímhle stylem - je mi to jednoduše hodně sympatický. Dobrý dojem podtrhává i zvuk nahrávky, o který se k mému překvapení postaral Jarda Soukup (Landmine Spring) v jeho domácím studiu. Dalo by se o něm říct to samé jako hudbě Anyway – nic tam nechybí, nic tam nepřebývá a při poslechu z toho cítím energii, všechno vyznívá na výbornou a navíc nechybí potřebná „garage“ patina. Z mého psaní je myslím více než jasný jednoznačný závěr - předsudky stranou, Anyway vyzráli (dozráli?) a svůj zvuk dopilovali do brilantní podoby. Dovolím si říct, takové album u nás nikdo nenahrál a osobně se těším, jak sklady ze „s/t“ LP uslyším živě … (S)

PS: Maličkost na závěr, poznámka pod čarou. Rád si prohlížím desky, jestli jsou rovné, jak jsou udělané, jak voní … ano nevinný fetiš, který možná znáte sami! Na vinylech samotných se mi líbí gravírování. V našich končinách moc používané není a o to víc mě potěšilo na Anyway vinylu.

http://www.anywaymusic.com/
http://www.election-records.com/anyway2.html

Rozhovor s Michalem (Fluff fest)

2011-06-15T04:17:00.001-07:00

Rozhovor s Michalem Kocanem (Fluff Festival). Rozvor vznikl emailovou formou začátkem června 2011. Ptal se Samuel a rychle odpovídal Michal.

Festival se uskuteční 22. - 24.7. 2011 v Rokycanech.

Rozhovor jsem nahrál na http://www.czechcore.cz
Přímý link je http://www.czechcore.cz/cgi/sonic.cgi?templ=portal_index&page_include=p_publications_det&id_publication=78579

Rozhovor se správným chlapem - Adamem Nenadálem ...

2011-06-08T12:37:00.000-07:00

„Adam Nenadál je identifikace v "reálným" světě, Aran Epochal je logo/ego pro hudební věci a Aran Satan? … „ V následujícím rozhovoru se dozvíš nejen to a snad i něco navíc o sympatickém chlapíkovi jménem Adam Nenadál / Aran Epochal / Aran Satan. Rozhovor vznikl emailovou formou na přelomu letošního května / června 2011. Ptal se Samuel a velice rychle odpovídal Adam. Rozhovor jsem uložil na czechcore.cz.

Earthride “Something Wicked”

2011-05-27T01:26:00.000-07:00

2LP/CD (Doomentia Records)

Od ranného dětství jsme vedeni k tomu, aby jsme „zapadli“. Náš vývoj často omezují limity a ty je potřeba překračovat. Některé „zdi“ přesto máme před sebou celý život. Často ovlivňují i náš pohled na hudbu. Snažím se být otevřený, ale často jsem zaslepený! Nechci rozvádět matematické rovnice, nechci polemizovat - chci říct jen jedno, pole hardcore, punku, metalu a celkově alternativní scény nabízí velice široké spektrum naprosto odlišné hudby a vždycky se vyplatí kouknout „za roh“. Mám rád momenty překvapení, kdy nic neočekávám a najednou přijde blesk z čistého nebe. Aktuálně má jméno Earthride. Nevyhledávám doom/metal/stoner rock a nedostat album „Something Wicked“ jako promo, asi bych ho bez zájmu přešel. Vložil jsem CD bez výraznějšího očekávání do přehrávače (ikdyž mám doma Earthride 12“ picture LP) a dnes tomu bude již 14 dní (3týdny?) co hraje. Nemohu, opravdu nemohu, ho vypnout … což se mi nestává tak často. „Something Wicked“ je úžasný album!

Bylo 5:30 a toho rána pršelo. Sedl jsem do auta a pustil si na cestu „Something Wicked“ – jako kdyby to byl soundtrack nadcházejících dní, ve kterých se všechno zpomalilo! Album má temnou atmosféru a cesta po které jdeme je klikatá. Čeká nás spousta zvratů, monotónní zacyklené riffy, které až s dalšími poslechy odkrývají své květy. Tóny, ze kterých je cítit život sám a každý, kdo píše muziku podobnou Earthride, musel projít svými životními útrapami - alespoň tak to působí na mně. Cítím z nich zvláštní bezvýchodnou náladu, ve které je recyklovaná všechna úzkost, bolest, naše špatná rozhodnutí a životní omyly. Děj začíná tam, kde většina životů končí – v bodě smíření se s prohrou – Earthride ale jako by všechny negativní věci smíchali a výsledný koktail je bludný válec, který nic nezastaví a pomalu před sebou vše válcuje. Drobné ústupky se změnily v ukrutnou sílu. Není čas na rozhlížení se kolem sebe - oni dělají jen to o čem si myslí, že je správné! Povstali z bahna a výsledné kreatury jsou nezničitelné. Začali jsme na cestě, která směřovala do smutných konců, prošli jsme si peklem - nezničilo nás to, jsme silní a výsledek působí neuvěřitelně positivně! Ano je to rovina osobních pocitů! Jasné je, že „Something Wicked“ je velice silné album, vyvolalo ve mně nějaký dojem a podobnou náladu cítím i z desek WINA „Adrift“ nebo Steva von Tila „If I Should Fall to the Field“.

Pokud máš rád Black Sabbath, určitě budeš mít rád i Earthride. Svůj styl mají označený jako Maryland doom/stoner metal. Mnohé o nich napoví souvislosti z následujícího „stromu života“ - v roce 2002 se rozpadla skupina Spirit Caravan (Robert Scott "Wino" Weinrich, Dave Sherman a Gary Isom). Weinrich se připojil k Place of Skulls a založil The Hidden Hand (v roce 2007 se rozpadli i The Hidden Hand a Weinrich se vrátil ke znovuobnoveným Saint Vitus). Sherman založil Earthride a Isom se připojil k Internal Void, Pentagram, Valkyrie a Nitroseed. Tyhle věci si snadno dohledáš na internetu a je více než jasné, že jde ostřílené muzikanty.

Earthride jako kdyby měli zabudovaný svůj vlastní metronom a jeho rytmem řídí své posluchače. Hrají silné riffy a výsledný efekt působí jako černá magie. Svět se v jejich rytmu zpomalí a „sabbaťácké“ riffy dostávají nový prostor pro rozlet. Já je poslouchám a jen oddaně kývu hlavou, ikdyž tohle není moje parketa. Je to ale skvělá muzika! Earthride hudba je minimalistická, ale nudit se u ní rozhodně nebudeš. Jejich písničky jsou dlouhé. Tuším, že pod 4-5 minut nejde žádná a díky jejich „rozvážnosti“- sludge táhlosti, dostaneš prostor pro hledání. Občasné změny temp nebo sóla je rozčísnou temnou atmosféru a působí lavinovým efektem. Zpěv je naprosté zlo (v tom nejlepším smyslu slova) a trochu mi přijde jako zmutovaná podoba Ozzyho s Lemmym.

„Something Wicked“ je skvělá deska a díky, že jsem mohl nahlédnout za roh …. Skvělá práce a soundtrack pro všechny ztracené desperáty! (S)

http://doomentia.com/

http://en.wikipedia.org/wiki/Earthride
http://www.myspace.com/earthridedoom

Rozhovor s Markem Rybenským

2011-05-23T23:11:00.000-07:00

Evidence Smrti (čerstvě mají debutní velkou desku na Insane Society Records.), Festa Desperato (není to tak dávno, co vyšla první velká deska na Insane Society), Gasmask distribuce a label, Bakteria zine … za všemi těmito aktivitami najdeš chlapíka, který se jmenuje Marek Rybenský. Rozhodl jsem se s ním udělat rozhovor, který vznikl emailovou formou během několika posledních dní (květen 2011) a najdeš ho na www.czechcore.cz. Otázky jsem pokládal já - Samuel a velice rychle odpovídal Marek. Marku díky, byla radost si s Tebou popovídat ...

Odkaz na rozhovor: http://www.czechcore.cz/cgi/sonic.cgi?templ=portal_index&page_include=p_publications_det&id_publication=78567

Austin Lucas „A New Home In The Old World”

2011-05-19T02:42:00.001-07:00

LP (Hometown Caravan Records)

Myslím si, že nemá cenu představovat Austina Lucase. Každý ho zná! Je to sympatický „amík“, který již dávno zboural pomyslné hranice scén a kontinentů. Větší představování by mělo podobný smysl, jako informovat příznivce fastcore/power violence o kvalitách Charles Bronson. Austin Lucas nedávno vydal novou desku „A New Home In The Old World”. Ano, je úžasná!

Austin dovede napsat silné písničky, které již chytly u srdce nejednoho posluchače. Jeho tvorbu hodně ovlivňuje klasické americké country, ale přesto nemusíš zrovna každý víkend jezdit na potlach posázavským Pacifikem, aby jsi si k němu našel cestu. Zvládne zahrát spoustu hudebních stylů, má obrovský talent a perfektní hlas. Původem je z Indiany, odkud se přestěhoval do Prahy a z Prahy se postupem času přemístil do Portlandu ve státě Oregon (aktuálně zde žije). Své příznivce dnes již má po celém světě a z velké části za to může jen on sám. Cestu na pomyslný kopec si vyšlapal svou tvrdou prací. Zná ho spousta lidí, přesto působí jako skromný chlapík - žádná rock star! Ať hraje sám s kytarou nebo obklopen muzikanty, dokáže naprosto srdcařským a odzbrojujícím způsobem zaujmout. Do hraní dává vždycky všechno. Lze mu věřit a slova i tóny mají v jeho přednesu svou váhu. Písničky nejsou jen na efekt chytlavé a citlivé, mají srdce - do každé z nich dává kousek sebe. Má dar se vcítit – popsat své pocity, aby to nevyznělo jako brak, o tom není žádných pochyb.

Austin je stále známější a i jeho diskografie se rozrůstá. Vydal několik velkých desek, singlů, splitů a na vinylu je zaznamenané i jednoho živého vystoupení. Věříte, že existuje spousta lidí, kteří sbírají jeho nahrávky? Existují! Svou dráhu začal silnou osobní deskou „The Common Cold“, na které se naprosto bezelstně otevírá světu. Austin je muzikant a milovník klasického amerického country, což se odráží v jeho tvorbě. Na všech jeho deskách se střídají akustické písničky (osobní zpovědi) s těmi více „country“ laděnými a podobný mix dostaneš i na novém albu. Mám rád všechny jeho hudební tváře a vlastně neznám žádnou špatnou desku, kterou by udělal. Vydavatelským evropským domovem je německé vydavatelství Hometown Caravan Records, provozované sympaťákem Elmerem. Produkce H.C.R se ustálila a ručička „country tachometru“ ukazuje vždy „country ON“. O vydání evropského nákladu „A New Home In The Old World” se aktuálně postarala velice sympatická kooperace - Hometown Caravan s finským labelem Combat Rock Industry.

Jaká je nové album? Je velké, rockové, silné … strašně dobré. O mnohém napoví fakt, že Austin pojede po boku Willieho Nelsona na jeho americké „Country Throwdown Tour“. Nebojte se, moc se toho nezměnilo a podoba „starého známého“ Austina se s velikostí neztratila. Jak se do „A New Home In The Old World” zaposloucháš, na pár dnů nebo týdnů Tě nepustí. Mám ji doma asi měsíc a opakovaně se k ní vracím. Vlastně pravda je taková, že desku jsem rozbalil a několik dní jsem neposlouchal nic jiného. Nacházím tam stále toho Austina, kterého mám rád (myslím z desky The Common Cold) a to je moc dobře! Zvuk desky je „nový“ a je mixem staré známé akustické tvorby, říznuté klasickým americkým country s velkou dávkou rockové muziky typu Gin Blossoms. Austin na „A New Home In The Old World zúročil nejspíš všechen čas strávený na nekonečných turné, všechny své napsané písničky a zní více jako klasická kapela. Ano, Austin si opět pozval si spoustu „doprovodných“ hudebníků a je to i poprvé, co si desku produkoval sám. Producentsky mu s předchozími nahrávkami pomáhal jeho otec Bob Lucas. Svůj dar a talent na psaní silných písniček na „A New Home In The Old World” ukazuje více než kdy předtím – od prvních tónů Tě uchopí. Album je kompaktní, ale přesto na něm najdeš minimálně dvě hitovky, které si budeš pouštět nekonečně dokola („Run around“ a „Thunder rail“). Až si řekneš dost – nemohu je přeci pořád poslouchat, začneš nacházet další silná místa. Musím říct, že s „A New Home In The Old World” je mi v tomhle rychlém světě moc dobře a to je jeho velká deviza.

Ve skladbě „Thunder rail“ překvapí podobné kytarové postupy, které mám spojené s K10 Prospect. Během deseti nových písniček nás Austin zatáhne do svého světa, ve kterém vládne klid, pohoda a harmonie! Lépe se s nimi žije … Singlovka „Sleep Well“ vyšla na společném split singlu s Cory Brananem. Pokud Vás již tam písnička na novou desku naladila, máte možnost ji zde slyšet znovu. V návaznosti na ostatní písničky vyzní v plné své síle. Zároveň musím říct, že „A New Home In The Old World” je trochu jiné než předchozí desky a to je rozhodně dobře. V tom lehkém stylovém posunu mají jeho písničky novou tvář.

Obal je krásný! Vládne mu sova a právě „sovu“ najdeme v názvosloví indiánského horoskopu. Ty co se narodili v jejím znamení ovlivňuje ohnivý živel (síla, aktivita, tvoření, vůle, činy) a vládne jim pak vítr západní (cítění, vnímání, empatie). Sova je symbolem osvícenectví a vědění. Stejně tomu bylo i ve světě starých indiánů. Byl to posel životní modrosti, hluboké pravdy, vyslanec Stvořitele. To jsem našel o znamení „sovy“ na internetu. Tuším souvislosti …

Nemá cenu to dál výrazněji rozmazávat. Skládám panu Lucasovi poklonu - nahrál další skvělou desku. Já si ji zakládám do přihrádky označené „50 životně důležitých vinylů“. (S)

PS: Rok se sešel s rokem a Austin opět navštěvuje Evropu. Pokud ho máš rád, v ČR ho můžeš vidět 20.5.2011 v pražském Divadle Rubín. Evropské koncerty s ním jede německý sympaťák Digger Barnes!

PS2: Jak je již u Hometown Caravan zvykem, album vychází i s kupónem pro bezplatný download alba v mp3 kvalitě z internetu.

http://www.austinlucasmusic.com
http://hometowncaravan.de

01. Run around
02.Sit down
03.Darkness out of me
04. Thunder rail
05.Nevada County lines 06.Sleep well
07. feast
08. The grain
09. Keys
10. Somewhere a light shines

KOMATOZ „Two Hands“

2011-05-17T00:26:00.000-07:00

LP (Papagájův Hlasatel Records)

KOMATOZ hrají crusty/thrashing/metal/punk s nálepkou „СДЕЛАНО В СССР“. Pocházejí ze St.Petersburgu a společně s Distress je mám zařazené jako známější představitele ruského punku, zajisté i díky jejich neúnavnému koncertování. Příliš kapel z východu se ke mně nedostane a abych řekl pravdu, vlastně je ani moc nevyhledávám. Letošní rok je skoro v polovině a pozdravy z východu - ruských končin, byly zatím jen dva - první z nich byl nehudební, knížka „Russian Tattoo“ o kérkách z ruských kriminálů a teď díky Papagájovo Hlasateli i hudební, kterým jsou Komatoz. Jejich nová deska vychází v kooperaci mnoha labelů a jedním z českých je právě Papagájův Hlasatel Records. Vyšla nedávno i na vinylu a jmenuje se „Two Hands“.

Nějak extra neujíždím na crusty (metalickém) punku, ale o to naprosto nejde. Komatoz jsem viděl před cca 2-3 lety živě v píseckém klubu PÍ a celkem mě jejich vystoupení bavilo. Koncert měl energii a rozhodně již tehdy, tahle sympatická parta inklinovala k metalovější podobě crust/punku. Hlavně u kytaristy a jeho „thrashing“ riffů to bylo nepřeslechnutelné. Z doslechu vím, že u Komatoz proběhl jistý posun v jejich stylu, takže tábor fanoušků se nejspíš rozdělí na dva proudy. To lze předpokládat, pokud kapela změní styl. Neboj nebudu nic řešit, já se nekloním nikam a popíšu jen pocity, které ve mě nová deska „Two Hands“ vyvolala. Tihle východoevropští punx jsou na ní více metal než punk, o tom žádná a ptáte se jestli je to dobře nebo špatně? To je otázka na kterou si musíš odpovědět sám. Osobně řeknu jen tohle - hlavně že to kluky baví jako kapelu, ale mně rozhodně víc seděla jejich výraznější punková podoba. Nechci tím jejich práci nějak shodit, „thrash“ v podání špiček ledovce, myslím Municipal Waste, chytne za koule a tenhle moment bohužel Komatoz chybí, což je škoda.

Přesto nejde říct, že by „Two Hands“ bylo nějak odfláknuté album, je poctivě udělané, s dobrým zvukem, pěkným obalem od Steva z VISIONS OF WAR … jen mi tam něco chybí. Že by trochu energie nebo silnější, hitovější, náboj? Na můj vkus je až moc výrazná kytara a zpěvák zase až moc utopený. Řeknu to oklikou, miluju WIPERS a jejich tři desky „Is This Real?“, „Youth of America“ a „Over the Edge“. U dalších desek něco postrádám a nějak to není ono – od začátku do konce mám nenaplněná očekávání. Podobné pocity mám i při poslechu „Two Hands“.

Na Komatoz novou tvář si prostě musím zvyknout nebo na ně zapomenout, to je ale jen a jen můj problém. Zní jinak než zněli a když se na ně podíváte bez výraznějšího očekávání, budete na tom určitě lépe než já.(S)

www.phr.cz

DEAN Dirg - Verpisst

2011-05-02T23:15:00.001-07:00

12"LP (Hardware Records)

Hlava i tělo se mi vzpouzí proti cyklicky se opakujícím a zaběhnutým činnostem. Často potřebuji impulz, něco si pustit, vypadnout - prohnat k mozku signál, ať se zase rozhýbe z letargie. Zaručeným generátorem impulzů jsou pro mě „dojče“ komando Dean Dirg. Nic cizího jim není cizí, mají neprůstřelnou „imidž“ a jejich lehký cynismus je terčem proti sebestřednosti. Jsou vším, jen ne kapelou, která kývne na zaběhnutá klišé a postupy. Vsadím boty, že pokud by měli přikázáno něco udělat, udělají to naprosto „naruby“ a převráceně o 360 stupňů. Bez větší mediálně kampaně je tady po dlouhých čtyřech letech jejich další album s názvem „Verpisst“ a vychází na Hardware Records. Je krátké, rychlé a trefné. Pokud je Vaše kopie „Raus“ vinylu již ošoupaná, nesmutněte, je tady „Verpisst“ a buď si jistý, že dostaneš všechno, co na Dean Dirg miluješ!

Dean Dirg nedávno oslavili desetiletou existenci a do další dekády vstupují albem „Verpisst“. Do starého železa rozhodně nepatří! Ano, deska vyšla 1.dubna a nebyl to aprílový žertík! V upoutávce u labelu padnou přirovnání k CIRCLE JERKS, DEVO a HENRY FIATS OPEN SORE – rozhodně nejsou lichá. Dean Dirg jsou však dostatečně sami sebou a jejich neseriózně seriózní styl myslím již pár kapel ovlivnil (Press Gang). Život i hardcore/punk berou určitě s velkou nadsázkou. Podle toho nejspíš vypadají i tvoří, což beru jako přístup, který je jejich esem v rukávu. Co by jsi ostatně čekal od kapely, která pojmenuje své písničky „Drink Piss“, „Kill The Boss“, „Mum I Hate Your Kids“, „Fix My Head With A Knife”, “Don`t Make Fun Of Henry Fiats Maybe They Are Really Retards”, atd..

Přední strana „Verpisst“ obalu vypadá nevinně - velikánské logo Dean Dirg, ale pokud hledáš - otočíš na druhou stranu, najdeš na pozadí obrázek riflových kraťasů (nejspíš dost vysoko zastřihnutých), za která by se nemusela stydět ani Samantha Fox. Jasně, nejsou zrovna vyprané a v rozkroku lehce flekaté (tedy více než lehce) :). Ano přesně tohle patří k Dean Dirg – s grácii udělat z brutálního kýče styl. Daří se jim to opravdu moc dobře!

Dean Dirg se s ničím nemazlí - hrají rychle, krátce a chytlavě. Podobně jsou na tom i jejich texty, většinou bloky složené z vět, výkřiků a celek je, aspoň podle mě, naprosto trefa do černého. Samozřejmě se na to musíš koukat s nadhledem, protože tak jsou i dělaný. Nechybí v nich jedna hodně podstatná věc - smysl pro humor a sebereflexi. Při poslechu z nich vylézají výkřiky „I just need to live my own Life …“, „Fuck You – I Hate You …“, „It´s just stop and go (o životě) – fuck, eat, slep, suffer, die …“, „We´re bored – Dean Dirgs bored – TV shit – turn it OF …“, I´m not Lobbyist, No realist, militarist, I´m not pesimist – I´m pissed … „ . No mohl bych pokračovat, jsou to prostě minimalisté kousky a hodně mě baví!

Hudebně smíchej retro hardcore punk, 80tkovej hardcore, 80tkové disco a kapely jako Henry Fiat’s Open Sore, Regulations, Black Flag, DS-13 a podle toho Dean Dirg zní. Je to zabijáckej klon! Výrazná kytara, chytlavé riffy, krátké písničky, retro odér, sborové výkřiky a do toho občasné kytarové sóličko nebo „circle pit“ pasáž … Zkrátka a jednoduše dostatečně chytlavý i jedovatý mix zároveň. Zahrané nejsou nějak extra rychle, ale pecky jsou parádně napsané / poskládané. Pět písniček na A straně uteče rychle a třešničkou je retro disko uchylnost „Dean Dig´s Bored“. Propojení riffů, vzhledu kapely (ano frontmen je opravdu nepřehlédnutelný a rozhodně to bere jako jeden ze stěžejních bodů svého „imidž“) a parádních textů (ano, cynismus, nadsázka, nenávist a ve finále je celek vlastně positivní, ikdyž se nešetří slovy jako fuck you, fuck you all, fuck, don´t care … ). B strana uteče rychleji než řekneš Dean Dirg a je zakončená $8.95 „95 Cent Remix“ – elektronickou předělávkou s odérem Robocop Kraus. Na desce „... the last kid on the block” byla stejně pojmenovaná písnička, ale abych řekl pravdu, nejsem si zcela jistý, jestli je to remix právě jí..

Zvuk desky je parádní – dostatečně čistý i „retro“ zároveň. Nahrávka je z RecORob studia, které provozuje (tuším) chlapík z The Now Denial (R.I.P.) a nahrává tam většina německých skupin, čemuž se ani nedivím.

Desku protáčím stále dokola a čas letí tak moc rychle - chci víc! „I just can´t take more problems, I just need to live my own life“ (We´re OK). Závěr jednoznačný – super deska (jen trochu krátká, ale to není u desek Dean Dirg žádná novinka)! (S)

http://www.hardware-records.com
http://www.deandirg.net

FESTA DESPERATO - Psi Vatikánu

2011-04-13T23:07:00.001-07:00

LP (Insane Society)

Festa Desperato má po letech existence velkou debutní desku! Skvělá zpráva a jsem rád, že mohu svátky jara, jako správný pohan, oslavit právě tímto LP. Myslel jsem si, že všemi (i mnou) chválenou a poměrně nedávno vydanou vinylovou podobu demo nahrávky Evidence Smrti, v našich luzích a hájích dlouho nic nepřekoná. Byla chyba si něco takového myslet. Festa Evidenci zdárně šlape na paty a společně s Rispostou je řadím ke třem nejlepším crustovým spolkům u nás. Ale nebylo by fér jednotlivé kapely srovnávat, každá je trochu jinde, přesto mají tolik společného. Abych byl upřímný, u desky Festy by stačilo napsat - Festa Desperato neulehla k věčnému spánku a vydala konečně samostatné album. Myslím si, že se nenajde hardcore/punk, který by Festu neznal. Nebo se pletu? Pokud bych přidal popisku z Insane Society webu - „V kopcích okolo Brna opět hoří nesvaté ohně! Jen dva měsíce po LP vydání dema Evidence Smrti je na světě dlouho očekávaná samostatná deska Festy Desperato. Kytary syčí jako klubko hadů, bicí jsou kára, zuřivě uhánějící morovou zemí. Ahasver volá do tiché krajiny svoji legendu o pádu lidí. Provazy se kývou ve větru - psi už odevzdali kořist svému Pánovi. 10 tracků na méně než 20 minutách, špičkový d-beat crust pro všechna hnijící srdce!“ - řeknu jen, Festa Desperato žije! Viva Festa Desperato! Jsou tady a budou živit nenávist všech nevěřících „desperátů“. Zatracení a silní!

Grafika, zpracování obalu, texty, hudba, propojení s Insane Society – všechno jde v ruku ruce a jedno vyzdvihuje druhé. Hodně se mi líbí obal desky. Mám rád Pájovi (každý určitě ví, že je autorem parádního zinu „Drunk Nach Osten“, který se věnuje východoevropskému punku) koláže obecně a motiv „Psů Vatikánu“ je stále aktuální, opodstatněný - není to nic smyšleného, jen pro drsný efekt. Žijeme mezi nebem a peklem - pokud by motiv naštval alespoň jednoho křesťana, grafika splní svůj účel (můj názor). Barvák se s provedením opět překonal a jak už to u posledních Insane Society titulů bývá, každá z novinek, je vždycky o kousek dál – je něčím zajímavá. Je fajn sledovat ten vývoj a posouvání technických možností (držím palce v dalším boji!). Provedení „Dema“ Evidence Smrti bylo super a na Festa Desperato jsou zase vyzkoušené jiné postupy - obal desky je obrovský skládaný plakát. Jeho punková patina a autentičnost hudbu Festy jen vyzdvihuje. Grafika je samozřejmě „crustově" stylová, přesto si dovolím říct, že se nejedná o žádné klišé plné vran a nábojových pásů. Nezapře osobitého ducha tvůrce a z výjevů samozřejmě zamrazí. Když si to dáš dohromady s hudbou, texty a přístupem, bude Ti víc než jasné, že tohle není nic klišovitého! Jak jsem řekl, ta osobitost – autentický pohled a provedením - hudbu Festy jen vyzdvihuje. Skvělý!

Tím bych mohl psaní ukončit, většina crusties punx by teď již desku měla mít doma. Měla, ale když se podívám na prodeje na Insane Society webu, tak asi nemá. Přesto je potřeba napsat něco o desce, takže jdeme na to a podobně rychle, jako hoši z Festy. Táhlé intro, kvílení kytar, a pomalejší rozject „Až se jednoho rána“, po kterém přichází lehce „thrashing“ kytara a odpaluje rozbušku v rytmu d-beat / crust tónů. Festa Desperato nepolevila a tlačí do posluchačů tepající podobu crustu s ostrým řezavým zvukem, hlukovou kytarovou stěnou, kvílení občasnýma kytarovýna solama a hrubým vokálem. Super zvuk pochází, jak je stále častějším „zvykem“, od Honzy z Hellsound studia. Nemilosrdná rubanice ve stylu „Noise is hippies – noise not masterig“, což je vtipná poznámka z bookletu desky, která mnohé napoví. Deska má něco pod 20 minut, takže jsem se nestačil ani rozkoukat a protáčel jsem ji neustále dokola. Chytlo mě to za pačesy! Pokud otočíš volume hodně doleva všechno ještě vyzní – poslech téhle muziky potichu by Ti snad neodpustil ani Svatý Otec.

Velice kvalitní texty jen dodávají závěrečnou třešničku na dortu. Jsou moc dobrý! Nejsou to jen prázdná slova o válce nebo znechucení a podobně jako z celé Festy, za tím cítím toho člověka přemýšlejícího o světě. Lyrika je to syrová, osobní a tuším, že brnkne na strunu nenávisti v každém z nás. Pořiď si desku a s Birellem v ruce texty pročti, stojí to za to! Jsou živoucí kritikou církve, konzumu, válek ...

Ano, moje recenze je oslavný epos – na závěr jen řeknu Festa Desperato žije, ať žije Festa Desperato! Jejich sláva, ať bran pekla se dotýká :)! (S)

PS: 1) Jednu dobu jednoznačně vládl karikaturám na punkových deskách J.Bush. Aktuálně ho myslím nahradil polský svatý otec :). Takže 2:1 pro Vatikán. V Polsku bude mít grafika zcela určitě velký úspěch, hlavně u věřící většiny :).

PS: 2) Přeji Barvákovi, aby se Festa (i další tituly) prodávaly podobně jako třeba Ep německých Modern Pets. Jejich nahrávku jsem dostal na recenzi v elektronické podobě a během několik dnů byl 500 kusový press vyprodaný. „To Je Německo, Ne Čechy“.

PS: 3) Festa Desperato je v plné palebné síle. Opět koncertuje a v sestavě je i pan Vápno (desku „Psi Vatikánu“ nabubnoval Tom/Risposta) . Jedno z vystoupení mají naplánované na každoročním květnovém crust/grind setkání, Barvákovo a Čurbyho Insane Society Festivalu v Pardubicích.

PS: 4) Čí pes to na desce štěká?

PS: 5) Abych nezapoměl, Festa Desperato je nadčasová a „anti-trendová“. Věřím, že až se „Psi Vatikánu“ dostanou k někomu třeba za 20 let, potom ji ocení stejně jako já teď, možná i víc …

http://www.insanesociety.net
http://www.festadesperato.com/

The Epidemics – Umeå hardcore/punk na turné …

2011-03-29T13:46:00.000-07:00

26.04.2011 – Olomouc, Mitril (+Unna)
27.04.2011 – Praha, Futurum (+ No Means No)
28.04.2011 – Plzeň, Pod Lampou (+ Barrel).

Švédský hardcore, punk, emocore, grindcore (i metal) mají své příznivce po celém světě. Tamní scéna osciluje obdobnými periodami jako ta celosvětová, ale jedna věc je jistá - a opravdu nevím jestli tam nedýchají nějaký jiný vzduch, protože jinak si nedovedu vysvětlit fakt - že to tamním kapelám tak skvěle hraje. „Švédsko“ má své renomé a v mnohém určuje směr dalšího vývoje. Hardcore – potažmo „umeå hardcore”, změnil pohled na svět možná nejednomu „týnejdžrovi” a snad i dnes si na kapely jakými byli Final Exit, Step Forward, Refused nebo Doughnuts vzpomene hodně lidí. Jak jsem se v internetové encyklopedii Wikipedia dočetl, Billy Graziadei z Biohazard o Umeå řekl, že je hlavním městem evropského hardcore. Možná je to nadnesené, možná na tom něco bude … kdo ví?

Umeå je poměrně malé město, přesto z něj pochází velké množství výborných kapel. Nedalo mi to a zeptal jsem se Richarda z The Epidemics (ano pocházejí z Umeå), jak to s tamní scénou vypadá v dnešních dnech … „Máme hodně skutečně dobrých kapel, na tak malé město. Některé věci se oproti minulosti trochu zpomalili, ale tuším, že spousta věcí se začíná opět hýbat a možná budeme v roce 2011 opět hlavním městem evropského hardcore :). Z aktivních (2010) Umeå kapel bych jmenoval Misantropic, NARS, AC4, UX Vileheads, Brottsvåg, Social Bombs, Lesra, Rats, Industri Royal, Bombettes, Nedslagsplats, Invasionen, Instängd, Forever Young, Lycka Till, Lapdog, Werewolf Syndrome (a Epidemics) ...“. (Pozn. systematici a kolektoři seženou u Day After Records LP kompilaci „UMEÅS VRÅLJAZZ“ z Ny Vag Records a na ní Umeå kapely THE MOST, INVASIONEN, UX VILEHEADS, THE BOMBETTES, KOMMUNEN, REGULATIONS, DOM DODA, MASSHYSTERI, KNUGEN FALLER, AC4, BROTTSVAG a TRISTESS)

Včerejší dny jsou minulost, my žijeme v roce 2011 - The Epidemics jsou současní. Jak je z úvodního psaní patrné, pocházejí z Umeå a v dubnu vyrážejí na své, tuším druhé, evropské turné. V kapele se sešli členové (a členka) The Rats, Disconvenience a důvod byl jednoznačný, chtěli hrát více melodickou podobu punku. Venku mají debutní desku „Waking Up the Dead“ a čerstvě nový singl s názvem „No Reply E.P“, který vychází v různých nákladech a místech naší zeměkoule. The Epidemics se, na poměrně krátkém turné, zastaví na 3 koncertech v ČR:

26.04.2011 – Olomouc, Mitril (+Unna)
27.04.2011 – Praha, Futurum (+ No Means No)
28.04.2011 – Plzeň, Pod Lampou (+ Barrel).

Pokud budete mít čas a chuť tak se na ně zajděte mrknout! Rozhovor s Epidemics si můžeme přečíst na http://periferia.cz a na periférii vyšla i recenze na jejich nové EP (díky).

Více informací na http://epidemics.se.

Koncert v obýváku s Aranem Epochalem, Aranem Satanem a Calvera

2011-03-22T14:31:00.001-07:00

Zažili jste koncert v obýváku? Já jsem tam byl a bylo to strašně silný! Je to týden zpátky a ještě teď mám mrazení v zádech. Najednou spoustu věcí vidím zase o kousek jinak. Mám svůj věk a „obývákové“ koncerty znám jen z doslechu, z lokalit daleko za mořem. Na vlastní kůži jsem nezažil žádný, pokud tedy nebudu počítat koncert v německém legálním squattu DANZ, kde se hraje (nebo hrálo?) v několikametrové místnosti ve sklepě. Nedaleko mého bydliště, jsem měl nedávno možnost, ve svém věku poprvé, vyzkoušet kouzlo koncertů tohoto typu. Očekávání byla ve vzduchu, pochybnosti nebyly žádné a duše byla rozběhnutá z celodenního maratónu – moje nálady oscilovali a vlastně jsem nevěděl co přijde. Koncert byl u cesty, kterou jezdím každý den dvakrát do práce a místa jsem si nikdy ani nevšiml. Nejednou je vše jiné, protože už vždycky budu vědět, že tady v tomhle baráku se událo něco strašně pěkného a každá cesta kolem, bude ve znamení problesknutí vzpomínek.

Koncert se konal v Droždíně, městské části Olomouce. Je to místo pod Svatým Kopečkem, poutním místem, které je vidět široko daleko. Z doslechu vím, že kdysi byl v těchto místech snad i prostor, kde se scházeli „naši lidé“:) - rockeři, hippíci, atd … . prostě samí sympaťáci a za jistých podivných okolností prostor vzplanul a lehnul popelem. Ale jak říkám, kolem mého ucha informace prolétla jen letmo a ozubená kola poznatků do sebe zcela nezapadají … vím jen to, že všechno nebylo zcela korektní a pravda je pohřbená někde … no, někde. Kopeček je místo monumentální, o tom žádná a já ho rád procházím se psem nebo chodím na pivo do tamní hospody pod košaté listnáče.

Letošní zimní koncert La Casa Fantom jsem k mému velkému smutku promeškal, proto jsem rád vyrazil tuhle poslední noc letošní zimy, na koncert do světa (obyváku) Zdeňka Frýby a jeho spolubydlící. Uznejte, nenaláká již popis koncertu? „Dáme si pár piv a kafe a poslední ledovej víkend necháme proletět komínem. Poslední zimní den. A pod Svatým Kopečkem budou Morénu vyhánět zvláštníma způsobama. Dva chlapi, čtyři krky, 8 kolíků a několik drát(k)ů. V černým teple u kamen budeme pozorovat spící střechy a dva proroci nabídnou svoji vizi Světa. „Trueschool písničkáři“ zabrnkaj místním borcům a já budu doufat, že nazítří už nebudu topit…“. Není co říct víc!

Na koncertě zahráli Aran Epochal, Aran Satan a Calvera. Všichni je asi znáte, pokud ne, omrkněte jejich profily - aransatan.tv, myspace.com/aranepochal a
myspace.com/tierradecalvera. „One man“ projekty, myšlenky ucelené a souvislosti se rýsující. Čistě jedovatí i citlivý, prostě nádherní! Jejich hudba spojuje minimalismus tónů se silnýma textama, které někam směřují. Musíte být ve střehu, poslouchat, hledat a často až básnické obraty ukazují na obyčejné věci z našeho bytí, na obyčejný životy. Jsou lidští i nasraní. Prostě cesta do hlubin (nejen) študákovy duše a jak po koncertě mohli obyvatelé bytu ve svém obýváku usnout, to opravdu nevím. Emocí a vibrací zůstalo ve vzduchu víc než dost.

Tento text vypadl samovolně a neplynou z něj žádné poučky ani návody. Podobný koncert nejde dělat vždycky a všude. Jasné je, že často je lepší, když se na koncertě sejde 20 – 30 nadšených lidí, v komorním prostředí, kde každý zná každého, než v neosobním prostředí zakouřených klubů. Hudba Arana Epochala, Arana Satana a Calvera díky místu konání koncertu zaručeně vynikla! Zážitek podobné intenzity rovněž není dobré opakovat moc často. Pokud ale bude dávkovaný s rozvahou a prožitek se rozloží rovnoměrně do celého těla, jeho léčebné účinky dojdou nedozírných rozměrů. Tuto medicínu budu užívat dobrovolně a rád. Pokud pojedete kolem, doporučuji všem, protože podobné akce se tady konají v režii p.Frýby celkem často. Informaci najdete tuším vždy na olomoucgigs.wordpress.com. Ať se na to dívám z jaké strany chci, tenhle koncert (iniciativa) vyzdvihl krásu DIY, hardcore i punku v plné její cíle! Děkuji pane Frýba a dobrovolně pro Tebe hlasuji – nechci Hemalu, chci Frýbu!!!! Byl jsem tam a jsem za to rád! (S)

PS: Na uskutečnění koncertu nebyla potřeba podpora primátora města Olomouce :).

Bee Control „s/t“

2011-03-17T05:21:00.001-07:00

EP (Revolution Summer)

Vychází obrovské množství desek - možná větší než si běžný konzument dovede představit. Vinyly se stanou smyslem našich životů a zničí CD lisovací průmysl. Ber to s nadsázkou, to myslím jako vtip! Často se mezi dalšími a dalšími novinkami ztratí, třeba jen informace o zajímavé desce a to by v případě Bee Control (Chicago, Illinoise, USA) byla škoda. Proto buďte ve střehu všichni, kdo máte rádi AUXES nebo jste měli v oblibě Milemarker a Challenger. V malém nákladu (300 ks) vyšlo nedávno debutové EP kapely Bee Control na jehož vydání se podílelo i sympatické vydavatelství Revolution Summer z Olomouce, které nedávno vydalo singl AUXES vs. Obstacles. Volba kapely Bee Control nebyla lichá a pojítkem mezi oběma singly je Dave Laney (Milemarker, Auxes, Challenger, Bee Control). Když vezmeme v úvahu složení trojlístku Bee Control, máme před sebou „hvězdnou“ sestavu. Předem je to nepasuje do exklusivních rovin, ale rozhodně to hodně napovídá a věřte, že stojí za pozornost. Posuďte sami - Dave Laney (Milemarker, Auxes, Challenger), Trevor de Brauw (Pelican, Tusk, Chord) a Theo Katsaounis (Joan of Arc, Locks, Hey Tonal). Bee Control jsou skuteční a jejich debutní singl je na světě. Nahrál ho Dave Laney ve zkušebně!

Bee Control debut, to jsou čtyři pecky s kaskádovou strukturou nálad. Nápad střídá nápad a já mám pocit, že se mi v hlavě míchají vzpomínky na všechny kapely (převážně ty 80/90tkové emohardcore), které jsem kdy slyšel. Škatulkovat nemá cenu, když vezmu, že tohle tvoří muzikanti, který si prošli spoustou různých skupin, tak je jasný, že to šlape a mix je to svým způsobem unikátní. Jedna cesta, spousta zvratů a nejednou jsme v cíly. Nasměrovat je však třeba, Bee Control to je zvláštní mix emotivního hardcore s patinou špinavosti a rock´n´roll švihem. Jestli znáš AUXES, nejspíš budeš vědět, co tím myslím. Na EP jsou 4 skladby, což je luxus a rozhodně to beru jako poctivě udělaný singl. Nálad je na něm nepřeberně. První „Give Up Your Hold“ je mixem emohardcore z dob dávno minulých se špetkou Frodus experimentátorství a se spoustou členitých úseků, vyhrávek a zvratů. Rány na činel a jsme u táhlé „Erection in a suit“ - pomalé, loudavé písničky, ve které se úžasně míchá táhlý a zdánlivě monotónní rytmus, s tepající - napovrch deroucí se, melodickou linkou. „Far out man“ je nervní kousek a závěr je hitovka „Now you know“. Přijde mi, jako bych ji znal z AUXES živých koncertů, ale nikde jsem nenašel informaci, jestli se jedná o cover.

Bee Control jsou v mnohém velice podobní jako zmiňovaným AUXES - počtem členů kapely (:)) a hlavně strukturou skladeb. Baví mě členitost a tvůrčí rafinovanost Bee Control. Písničky mají svůj příběh i děj, který zmiňovanými zvraty osciluje a v průběhu se mění. Naprosto parádní je „Now you know“, kdy se z jedné písničky plynule dostaneme do instrumentálních rovin, které bych podle začátku neočekával. Oproti AUXES jsou více emotivní a experimentátorští. Neboj, nejsou to žádné onanie, i přes složitější kompozice, jsou Bee Control punk/hardcoreově svěží!
Super! (S)

PS: skladbu „Now You Know“ si můžete poslechnout i stáhnou na http://www.brooklynvegan.com/archives/2011/01/hardcore_trio_b.html.

U singlu je lístek, na něm máš jedinečný kód a můžeš si ho na cesty stáhnout z internetu v mp3.

http://beecontrol.blogspot.com/
http://www.revolutionsummer.info

Sonic Avenues/Steve Adamyk Band „Euro tour 2011“

2011-03-08T03:20:00.000-08:00

7“EP (P.Trash records)

Aparáty na maximum, hitové riffy a rozladěný zvuk, to je oscilují podoba punku označovaná jako power pop. Trend? U nás rozhodně ne! Ve světě? No nevím, spíš bych řekl, že se hodně hardcore punk muzikantů vrací k muzice, kterou poslouchali ve svých mladých letech - alespoň Dave ze Steve Adamyk, se při emailování ukázal jako velký nadšenec do ranného Dr.Strange punku a kapely Weston. V každém případě škatulka „power pop“ nabízí spoustu skvělých skupin a špička pomyslného ledovce je lokalizovaná v Kanadě. Právě odtamtud pochází Sonic Avenues a Steve Adamyk Band. I vydavatelská ručička ukazuje na Kanadu, potažmo Going Gaga records (http://goinggagarecords.bigcartel.com/) a jednoznačně na německý label P.Trash records. Právě na P.Trash vychází pro společné EURO turné Sonic Avenues / Steve Adamy Band společný „tour“ singl.

Sonic Avenues, Montreal power pop punk parta. Venku mají redutní LP na Gong Gaga Records (v reedici vyšlo na Taken By Surprise / Sabotage). Garážový zvuk, chytlavé melodie a emotivní linky zahrané zvláštně ležérním (přirozeným) způsobem. Produkují inzenzivní a silně výbušnou směs, která kroutí nohy. Sonic Avenues pro společné Ep přichystali 2 pecky s obdobně hitovým potenciálem, který dýchá z jejich debutní desky. Chci víc!

Steve Adamy Band jsou z stejně jako S.A. z Kanady. V sestavě jsou členové Crusades, Sedatives, The Creeps, Mother’s Children, Year Zero, Buried Inside (Emmanuel Sayer) a snad ještě několika dalších. Retro PUNK, vzpomínky na ranný Dr.Strange pop punk, Sinkhole a Weston, zahrané s pop odérem Buzzcocks. Jejich strana jsou dvě písničky, vlastní „Bored Of Love“ a předělávka od parádní kapely z Německa – Idle Hands. Sedatives s nimi jeli společné koncerty a coverem „Eternal Isolation“ z debutního singlu, jim chtěli složit poklonu!

UF, paráda! Obě kapely jsou pop i punk v jednom. Buďte si jistí, že pražská zastávka obou kapel, v rámci jejich evropského turné bude stát za pozornost. Pokud se nepletu, tak podobné kapely tady u nás moc často nehrají. Abych nezapomněl, pokud si kupujete vinyly – doporučuji se zakoupením singlu neváhat, například album Steve Adamyk Band je již vyprodané :(! (S)

http://www.ptrashrecords.com

Bangers „Dudes Trip“

2011-03-07T04:44:00.001-08:00

CDdigipack (Flix Records)

Bangers jsou punkový trojlístek z anglického Cornwallu. Nejspíš nejsou úplnými nováčky, ale abych řekl pravdu, zatím jsem o nich neslyšel nic. Za růžolícím se eko-dipackem (tím myslím bez použitých plastů) s názvem „Dudes Trip“ se ukrývá kompilační CD, na kterém jsou všechny Bangers doposud vydané písničky - prostě a jednoduše „collection“ výběr. „Dudes Trip“ se ke mně dostalo společně s Dirty Tactics promo nahrávkou od Flix Records, sympatického „one man“ DIY labelu. Flix se zaměřuje na melodický hardcore punk a jsem rád, že i v melodické odnoži hardcore/punku se stále (nebo spíš opět) najdou aktivní lidé. To mě těší!

Každý hudební styl má své zakladatele a tihle angličtí hardcore punks jdou po cestě, kterou vyšlapali kapely jako jsou Hot Water Music, Leatherface nebo Propagandhi. Dělají to po svém, přesto dostatečně stylově. Jejich tvorba fanoušky jmenovaných kapel neurazí a koneckonců, mohou informaci rovnou vzít jako tip na zajímavou evropskou kapelu v daném stylu. Pokud sleduješ dění na evropské „melodické scéně“ a něco Ti říkají kapely jako Astpai, Red Lights Flash, Brat Pack nebo Antillectual, máš další tip na prověření. Bangers to hraje dobře, takže jestli se jedná o Tvůj šálek kávy, vyzkoušej je. Má cenu se více rozepisovat? Abych nezapomněl, tak Bangers mají společný singl 7“EP s Dirty Tactics a loni spolu odjeli relativně dlouhé evropské turné

Fanouškům melodického hardcore punku (jestli tedy ještě nějací jsou) jsem možná napsal další tip. Pro Ty ostatní uvedu perličku z kuloárů, víte kolik vypili Leatherface vína na svém 3 týdenním turné? 140 lahví červeného vína. No nic, vyzkoušej Bangers, hraje jim to dobře … (S)

PS: celkem zajímavá je i práce grafika Williama Exleyho - www.williamexley.co.uk .

http://www.flix-records.com
http://WWW.BANGERSBANGERS.CO.UK
http://bangersbangers.bandcamp.com/album/dude-trips

Play Fast Or Don´t Festival

2011-02-28T13:10:00.000-08:00

Udělal jsem rozhovor se Smrčákem (Play Fast Or Don´t Festival). Play Fast Or Don´t je festival extrémního hardcore a letos nás čeká již 8. ročník. Možná si říkáte, na co se můžete těšit? Rozhodně na 30 rychlých kapel z celého světa! Termín je 29.-30.7.20011, místo konání Hradec Králové – airport - "Hangar 187". Rozhovor vznikl ve dnech 20-21.2.2011. Otázky: Samuel / Odpovídal: Smrčák. Rozhovor jsem umístil v elektronické podobě na http://czechcore.cz.

Feastem „World Delirium“

2011-02-23T02:30:00.001-08:00

CD (Obscene)

Feastem jsou pro mě naprosto neznámá kapela. Pocházejí z Finska a já mám tyhle chladné končiny Evropy spojené s melodickými odnožemi hardcore/punku, chápej Wasted, I Walk The Line, Endstand, Manifesto Jukebox nebo Herodishonest. Feastem jsem si ve spojení s Obscene zařadil do sekce GRIND. Nepletl jsem se! Škatulky stranou a Vy přátelé buďte ve střehu, protože rozhodně stojí za pozornost! Před lety Obscene, v našich končinách, zviditelnil Splitter a podobný „majstrštyk“ se mu nyní povedl s Feastem. Jsou pekelná grindová rubanice a mají ambice oslovit široké spektrum fanoušků extrémní hudby - od grinderů, přes metalisty, hardcoristy, až po punx. Muziku hrají extrémně chytlavou!

Všechny nové nahrávky na Obscene spojuje slovo GRIND. Každá z vydaných skupin pojala jeho hudební ztvárnění po svém. GRIND je přesto pro všechny kult a jasná pojící rovina. BEYOND TERROR BEYOND GRACE, Le Scrawl, Needful Things – jejich nové desky na Obscene jsou výborné. Dalšími v pořadí jsou Feastem a svým albem „World Delirium“ se jmenovanými drží krok. Pozor, nekulhají a mají potenciál předbíhat!

V„bio“ části jejich internetové stránky jsem se dočetl, že fungují od roku 2005 a od začátku chtěli následovat tradici hrubého grindcore - hrát krátce, rychlé a brutálně. Jejich GRIND je okořeněný death, thrash, black metalem a k těmto stylům se i sami hlásí. Texty jsou v angličtině i rodné finštině, pojaté osobně a politicky. Jak uvádějí, zabývají se sociálními tématy, apokalyptickými vizemi světa, nočními můrami, vyloučením ze společnosti a alkoholem.

Album „World Delirium“ okupovalo můj autopřehrávač posledních 14 dní. Po několikátém poslechu jsem byl jejich parádní enegickou jízdou bez milosti polapen. CD se točilo stále dokola a mělo úžasný efekt, ze kterého by se snad dala odvodit „pláničkova metoda“ aplikovaná na řidiče – rozhodně jsem jezdil rychleji. Každý den jsem ušetřil cca 20 minut a to jsou slušné výsledky. Dovedete si to představit? Moje auto (1.0) by s Feastem pod kapotou předjelo snad i upíra z Feratu :). Dost řečí a k muzice, „World Delirium“ je 19 pecek a hrací čas je kolem 27 minut. Na zbytečnosti není čas a finští „grindheads“ se s tím nemazlí. Od prvních vteřin se hraje na 120 procent a tlačí to do posluchačů naplno! Jasný, lavinový GRIND efekt funguje. Pánové hrají hitově, s punkovým švihem. O upoutání pozornosti se perou, výrazná „thrashing“ kytara, hardcore řev (krásně protahovaný, zakulacený, prostě mu závidím a fakt nevím, kdy ten chlap dejchá) a bubeník, což je nemilosrdný naklepávač nejtků. Nemusím psát, že Tě to čapne za pačesy, cloumá to s Tebou a stejně si to znovu a znovu pustíš! V polovině alba, ve skladbě Fucktory, se najednou zjeví skvělý pomalejší post rock/metalové, táhlé pasáže. Vzhledem ke stopáži nejde o žádný dlouhý onanie, ale jsou rozhodně super (podobný zvraty se ještě v druhé polovině dostaví, neboj)!

Melodickou odnož finské scény mám nalajnovanou jasně a po poslechu „World Delirium“ již vím, na koho si mám dát pozor ve finské z palové scéně. Jo, abych nezapomněl, není již mnoho skupin, které dělají své internetové stránky. Feastem ji mají a dokonce i pěkně udělanou. Koukněte na ně, minimálně zjistíte něco z historie kapely a můžete si stáhnout jejich demo „Worthless Promo“, které nahráli během 3 hodin v roce 2007. Budu sledovat plakáty a doufám, že se mi povede je vidět živě! Rozhodně doporučuji! Feastem jsou meditační hudba pro náročné posluchače! (S)

http://obscene.cz
http://feastem.murha.net

Needful Things - Tentacles Of Influence

2011-02-11T09:17:00.001-08:00

CD (Obscene)

Needful Things hrají dlouho. Vydali spoustu singlů, jednu velkou desku a svými energickými koncerty terrorizovali nejednoho „grindera“ po celé Evropě (aktuálně i v Austrálii). Prošli si změnou v sestavě a jak je vidět (lépe řečeno slyšet) jsou ve formě. Obscene Production pojal začátek letošního roku ve velkém stylu a servíruje posluchačům extrémní muziky jednu lepší věc za druhou. Právě u Obscene nedávno vyšlo jejich, v pořadí druhé, album „Tentacles Of Influence“. Čerstvá novinka, která kapelu řadí do TOP10 světového grindcore. Pro mě rozhodně! Aktuálně vychází na CD, ale i vinyl maniaci by se měli dočkat svého oblíbeného analogového formátu. Anonce na novinku může znít věcně a stroze - GRIND GRIND GRIND.

GRIND GRIND GRIND!!! Další jazykové variace jsou zbytečné. „Tentacles Of Influence“ Tě chytne za pačesy a nepustí. Musím říct, že Needful Things mám rád živě na koncertě. Znáte to, první tóny – blik – mražení – blik – něco se s Tebou děje v mezičase – blik – konec. Věci mezi tornádem a lidským chápáním. Nečekej meditační roviny, polevování v tempu. Otto a jeho bratři v grindu, Tě od první vteřiny (až do té poslední) nenechají odpočinout. Intenzivní a živočišná rubanice. Není to žádná studiová syntetika, lavinový efekt živých vystoupení je zaznamenaný i na „Tentacles Of Influence“. Slabá místa nejsou, GRIND buldozer v rukách Needful Things před sebou tlačí vše. Howgh!

Abych ale řekl pravdu, musel jsem si zvyknout na zvuk z Hell Sound studia. První dojem jsem neměl nejlepší. Po pár dnech intenzivního poslouchání se však mávnutím kouzelného proutku přesunul do kategorie označované „mistrně rafinovaný“! Needful Things hrají „čistý“ grind bez výraznějších metalových, či death onanií. Alespoň tak to vnímám já a i po několikátém poslechu jsem měl stále pocit, že zvuk je hodně „metalický“. Poslouchám však stále dokola, najednou střih - změna a prvotní zápory beru jako klady. Skvělý! O intra se postaral „noise distrortion“ majstr Žrout v jeho počítačové domácí laboratoři.

„Tentacles Of Influence“ je 19 řádně zuřivých grindcore pecek. GRIND GRIND GRIND. (S)

PS: V bookletu jsou uvedené vydavatelské plány, které vypadají opravdu zajímavě. Posuďte sami - 12“LP „Tentacles Of Influence“ + bonusy, 7“EP split s Catheter, 7“EP s Compulsion To Kill, 5“EP s Lycantrophy a 5“EP se Suffering Mind.

http://www.obscene.cz
http://www.obscene.cz/stream/needfulthings/

Esa z lesa „Chtěl bych vidět svět dětskýma očima“

2011-02-08T01:10:00.000-08:00

7“EP (Pure Heart Records)

Po velice zdařilém debutním desetipalci, přicházejí Esa z lesa s novým singlem. Kapelu musel zaregistrovat snad každý, kdo sleduje dění na hardcore/punk scéně nebo se minimálně zajímá o české vinyly. Jejich debut byl velice sympatický a já musím napsat, že vtipný je i název kapely. Odvážný a neotřelý počin! Pobavil mě a zároveň se mi vybavil noční návrat z písecké Paluby (R.I.P.) ve společnosti Idiot Savant. Řekl bych, že alkohol podávaný v malých dávkách zvyšuje komunikační schopnosti a často se potom dostaneme do zajímavých nadnárodních rovin. Já jsem se tehdy například dozvěděl, že rádi sledovali Ein Kessel Buntes a Szpital na peryferiach (Nemocnice na kraji města). Souvislosti se rýsují, no uznejte, česká skupina má název Esa z lesa a slovenští pardové Time Of My Life pojmenovali svou internetovou stránku jeboviazlesa.com. Nic to neznamená, jen mi to přijde vtipný. Navíc Esa z lesa beru jako naprosto skvělý název, pokud vezmu v úvahu fakt, že bydlím skoro v lese.

Esa z lesa jsou z Chebu, města které mám spojené se špinavým emo hardcorem. Jasně, právě z Chebu pocházeli Albion a Esgmeq. My však žijeme v roce 2011, co bylo to bylo a dnes jsou tady Esa z Lesa s novou energií. Hudebně jsou jinde než obě zmíněný party, ale přesto mi to nedá, „chebský ulice“ nezapřou. Při poslechu jejich muziky si vzpomenu na časy, kdy měli Albion a Kevorkian společnou 12“ nahrávku. Možná to chci slyšet a třeba tam ten záblesk opravdu je. Kdo ví?

Nový singl se jmenuje „Chtěl bych vidět svět dětskýma očima“ a přináší dvě písničky, „Papírový pouta“ a „Němý chlapec“. Nahrané byly ve studiu Ondřeje Ježka (Jámor). Nejspíš si to najdete na internetu, ale obě pecky jsou i na společné 5“palcové CD nahrávce s budějovickým matematickým instrumentálním duetem Depakine Chrono. Singl vychází v kooperaci dvou sympatických vydavatelství Pure Heart Records a N(OISE) A(SSAULT) A(GENCY) B(UDWEISS).

Neztratit schopnost vidět svět dětskýma očima je bezesporu přínosné. Čím je člověk starší, tím se tahle schopnost zhoršuje. Osobně s přibývajícím věkem vidím spíš šedě než barevně. To je život. Důležité je nevidět černobíle a stále je dobrý snažit se resuscitovat děcka někde hluboko v nás. „Chtěl bych vidět svět dětskýma očima“ jsou dvě písničky, které jsou smutné, veselé, tápající i doufající. Bez pořadí a všechno najednou. Kombinuje se v nich vyhrané (staré?) minimalistické emo a moderněji znějící post „rockové plochy“ zvuků. Doplněné samozřejmě naléhavým stylovým scremo řevem a neveselou tonoucí lyrikou. Všeho se nám dosytnosti dostane hned v poměrně dlouhé písničce „Papírový pouta“. Podle názvu druhé skladby „Němý chlapec“ lze odhadnout, že na slova nedojde. Jedná se o instrumentální opus, kde je vše jen v režii nástrojů. Unášeni jsme mlhavými tóny, mezi kterými probleskávají výrazné melodické linky.

Esa z lesa jsou konstruktéři příběhů. Mají nápady a jejich vyprávění nechybí zvraty, ani změny nálad. Hudební hmota drží pohromadě silnou instrumentální rukou. Start a cíl písniček je jasný, cesty kterými půjdeme nepředvídatelné.

Co víc dodat? Na desce znějí skvěle a tváří v tvář, na živém koncertě, je to ještě lepší. Jsou to šikovný kluci a hraje jim to skvěle. Držím palce v dalším vývoji. (S)

PS: Slyšel jsem, že pilně pracují na novém materiálu a snad dojde letos i na album. Po poslechu 7“EP „Chtěl bych vidět svět dětskýma očima“ se máme myslím na co těšit!

http://pureheart.czechcore.cz
http://bandzone.cz/esazlesa

Austin Lucas / Cory Branan „split“

2011-02-03T04:39:00.001-08:00

7“EP (Hometown Caravan Records)

Recenzi začnu z naprosto jiné strany než od muziky. Tuším, že každý se občas rád v myšlenkách vrací do dětských let. Moje vzpomínky oživil úžasný film „Stand By Me“, díky kterému jsem zavzpomínal na svá klukovská léta. Dnes se o něm dá říct, že je mým oblíbeným filmem, mohu ho doporučit a rád se k němu s jistými periodami vracím. Děj je citlivým příběhem kluků z malého městečka Castle Rock, uprostřed oregonských lesů. Ptáte se co má společného s Austinem a Corym? Celkem nic zásadního, jen dějištěm jedné dramatické scény z filmu je dřevěný most, který je téměř stejný s tím na obalu jejich společného EP. Singl vyšel u příležitosti společného evropského turné Austina Lucase, Cory Branana, Drag The River a vydal ho Hometown Caravan, jako svůj 30cátý titul. Vyšel ve stejný čas jako Austinovo kompilační LP „Collection“ a oboje spatřilo světlo světa se singlem „EP“ na Dog Lovers. Vrátím se zpátky ke společné nahrávce Austina Lucase s Cory Brananem, která má se zmiňovaným filmem „Stand By Me“ ještě jednu společnou věc, oboje je čisté, bez jakéhokoliv kalkulu a potěší na duši.

Představovat Austina Lucase je nejspíš zbytečné. Kdo by neznal sympatického chlapíka s velkým srdcem a skvělým hlasem, že? Dnes je známý po celým světě a velké množství vydaných vinylových nahrávek kompletuje nejeden „luca maniac“. Desek má celkem dost a jeho příznivců přibývá. Cory Branan je americký písničkář, který v současné době žije Texasu, Austinu. Informací o něm moc nemám. Směřuje mě snad jen to, že je dalším chlapíkem s kytarou, hraje alternativní country, má nějaké desky a jezdí turné. Koncertuje s kapelami ze Suburban Home a má společnou desku s Jonem Snodgrassem (Drag The River).

Austin Lucas /„Slep Well“, příjemná vláčná písnička. Její nálada osciluje někde mezi jeho tvorbou z alba „The Common Cold“ / „At War With Frak Folk“ a klasickým country na dalších deskách. Austina doplňuje příjemná linka foukací harmoniky a ženský hlas v pozadí. Žádné informace u desky nejsou, tudíž se mohu jen domnívat, že se jedná o hlas jeho sestry Chloe, která s ním občas vystupuje. Takže, „dobře spi“ a i já to každý večer říkám svým holkám doma.

Cory Branan / „The Wreck Of The Sultana“, písnička založená na výrazném hlasu a kytaře v pozadí. Je fajn a myslím si, že Cory bude bavit všechny, kteří mají rádi Chucka Ragana, Bonie Prince Billy, Joshe Smalla a vůbec nahrávky z HCR nebo Suburban Home. Cory není tolik „osobní“, jako je Austin na svých deskách a ostatně i takový dojem z něj mám po prvním poslechu. Je dobrej, ale najít si ho musíš sám.

Split singl Austina s Corym je příjemná záležitost, která potěší všechny country (punx) nadšence. Jak je u Hometown Records zvykem, vychází podobně jako split s Chuckem Raganem v krásné “singl kapse”. Mám rád grafiku Hometown Caravan desek a tiskovin, proto mi nedalo, abych se Elmera nezeptal, kdo za tím stojí. Potěšila mě jeho odpověď, že on sám. Velkým kladem podobných společných singlů je, že ukazují neznámé nebo v některých končinách nepříliš známé hudebníky. Podobně vnímám například i split Chucka Ragana s Brianem Falkonem (The Gaslight Anthem). Jako mínus beru, že jsou to opravdu „singly“, tudíž na každé straně je jedna písničkou od interpreta, což mi přijde jako málo a velká škoda. Většinou si je pořídím, ale vždycky si řeknu „proč jsou tam jen dvě písničky“? To je snad jediná výtka. Koneckonců písničku od Austina můžete brát jako lákadlo pro jeho novou desku „A new home, in the old world“, která by měla v Evropě vyjít opět na Hometown Caravan Records. Těším se! (S)

http://www.austinlucasmusic.com
http://www.corybranan.com
http://www.suburbanhomerecords.com/releases/cory-branan-jon-snodgrass-st/

Le Scrawl “Snowblind”

2011-01-30T12:30:00.000-08:00

CD (Obscene)

Jak jste na tom s kombinováním hudebních stylů? Já s tím nemám problém, jen je někdy náročné nahrávku naposlouchat, poslouchat dlouhodobě nebo doposlouchat. Před lety jsem při jedné výměně desek dostal kompilační CD „Rotten Fake“ s Agathocles, Scrawl a 7 Minutes Of Nausea. Zaujali mě na něm Scrawl! Nechápal jsem, že by nějaká grindová parta mohla hrát předělávky od De La Sould, The Exploited, Lalo Schifrina, Terrorizer a Chic. Navíc s přehledem a tak chytlavým způsobem jakým to zvládli Scrawl. Oproti dalším kapelám na kompilaci mě hodně bavili a snad jsem i částečně pochopil, proč tihle borci dělají covery tolik rozdílných skupin. Oni totiž dohromady propojují zdánlivě neslučitelné hudební styly, jako je grind s jazzem, ska a deathmetalem. Zahrané chytlavě, precizní technikou a s nadhledem. Místy melodičtí, přesto se ani náhodou nedají označit jako „stravitelná“ kapela. Časem se Scrawl přejmenovali na Le Scrawl a jejich, dá se říct, první „velká“ (má 21 minut) deska „Snowblind“ vychází na českém grindcore labelu Obscene (CD/brzo bude i LP).

Scrawl (Berlín) / Le Scrawl (Postdam) mě zaujali svým experitátorským přístupem k hraní. Díky tomu jsem si pořídil i jejich desetipalec "Eager to Please", na který nedám dopustit. Nikdy bych nevěřil, že lze propojit grind s jazzem, navíc tak excelentně chytlavým způsobem a svůj názor jsem nezměnil ani po letech. Scrawl přesně vědí co dělají a jsou instrumentálně rafinovaní. Měl jsem to rád od prvního poslechu a na „Snowblind“ je to jen vypilovaný k dokonalosti. Poslech jejich hudby je jako surfování na rozbouřeném moři. V tom nejlepším se situace naprosto změní a spadnete zcela do jiných poloh. Ty vrcholky jsou strašně silný a částečně v nich i Le Scrawl síla! Ostatně jsou jazz i grind dohromady, což je hodně zvláštní mix, přesto jim to šlape skvěle. Když jsem je viděl živě, jen jsem zíral a nechápal nic. Svou vizáží různorodost jen vyzdvihují. Na Obscene Extreme vylezli před dav rozvášněných „grindheads“ jako ležérně, až slušně oblečený chlápkové, a spustili svůj sypec. Jen jsem stál s otevřenou pusou a věřím, že s podobným efektem na ně koukají i jazzmani. (Věřím, že nemají problém před nimi vystoupit). Oba protipóly budou nejdřív nechápavě koukat a potom je budou milovat nebo nenávidět.

Le Scrawl balancují na hudebních vrcholcích a jsou extrémně rafinovaní. Kromě klasických nástrojů, jako jsou kytarara, bicí, bassa, uslyšíte klávesy, saxofon, akordeon, trombón a nejspíš by se našel i nějaký další nástroj. Saxofón silně graduje atmosféru melodických úseků a dodává jim zcela další rozměr. Některé pasáže jsou fakt velice silné a v kombinaci s hudebními skoky je to mix unikátní. Le Scrawl jsou z Německa, přesto se v melodické části „Waterfront“ se navodí nálada malých francouzských přístavů. Grindová sekce je povětšinou houpavá rubanice s chytlavým murmurem, který má místy až zlověstný německý odér. Obě části se plynule proplétají a těžko říct, která se mi líbí víc. Těžko si dovedu jednu bez druhé představit.

Album nahrál a mixoval pan John Harris (MUSIC LAB BERLIN), který od roku 1978 nahrává a produkuje pro metal punk kapely jako Sodom, Wojczech, Tankard, Helloween, Kreator, atd..

Hledáte kapelu, která jde svou cestou, nebojí se experimentovat a je originální? Vyzkoušejte Le Scrawl! Něco jsem o nich naznačil, přesto Le Scrawl lze zaškatulkovat a pojmenovat velice těžko. Věřím, že to tak i sami chtějí. (S)

PS: Škoda, že chybí texty!

http://www.obscene.cz

http://www.obscene.cz/e-cards/lescrawl/
http://www.lifeisabuse.com/le_scrawl/index.html
http://www.discogs.com/artist/Le+Scrawl
http://www.discogs.com/artist/Harris+Johns

DRAG THE RIVER „2010 Demo(n)s“

2011-01-25T13:18:00.000-08:00

12“LP (Hometown Caravan Records)

Německý Hometown Caravan Records provozuje sympatický chlapík Elmer. Label funguje od roku 1999 a postupem času se vyprofiloval do zcela „all-country“ podoby. Když na desce zahlédnu povedené logo s karavanem, už tuším jakým směrem vítr povane. Mimochodem, pro tohle pěkné logo byla inspirací deska Split Lip „Fate's Got A Driver". To jste možná nevěděli, což? „2010 Demo(n)s“ je jedna z novinek na Hometown Caravan a Drag The River je přesně typ kapely, která zapadá do filozofie labelu. Jsou to dva stárnoucí punx, kteří si své odehráli v různých punk/rockových kapelách a jejich současná tvorba je zcela lo-fi country (punk). Silné písničky, které vznikají s kytarou v ruce. Jsou z Colorada (U.S.A.) a Ti dva chlápci jsou Chad Price a Jon Snodgrass. Někdy hrají jen sami dva, jindy se obklopí dalšími muzikanty a pokud Vám něco říkají jména Tim Barry, Austin Lucas, Josh Small, Digger Barnes, Chuck Ragan, jsou pro Vás Drag The River správná volba.

Mimochodem Chad je od roku 1993 zpěvákem ALL (osobně mám nejraději jejich album „Pummel”). Právě má náklonost k ALL nejspíš ovlivnila i mou oblibu Drag The River. Nebudu asi jediný, kdo se k nim dostal podobným způsobem.

Jak napovídá název „2010 Demo(n)s“, nejedná se o řadovou desku. Drag The River ji napsali v základním složení Chad a Jon. Nahrávka nevznikla ani v klasickém studiu, ale u Jona v garáži. „Garáž session“ je 24 písniček, z nichž 10 vychází právě na „2010 Demo(N)s“ Lp. Jsou to dema? Ano a dají se označit jako „demo“ nahrávka pro připravovanou novou desku. Četl jsem rozhovor s Chadem a nejspíš si o podobný společný split říkali i jejich fanoušci. Tak nebo tak, je to skvělý kus asfaltu! Není producentsky vymazlenej, ale o to víc je syrovější a autentičtější. Jde to od srdce, „tělo na tělo“ a pánové hrají bez kudrdlinek. Dle mého skromného názoru, je zvuk přesně to ono, co skladbám dodává patřičný „uvěřitelný“ rozměr. Poslech uteče jako voda v potoce. Já desku protáčím stále dokola a brzo jsem si začal s Drag The River pobrukovat. Chad se Jonem se po písničkách střídají a to mě hodně baví. Jejich muzika vychází z modelu clasického amerického folku a country, přesto si nemohu pomoct, ale cítím z nich punkové pozadí a přístup. Samozřejmě je to věc vkusu. Víš co, je to víc „dřevácký“ než třeba Bonnie Prince Billy a blíž to má k ochraptěnejm srdcařům jako jsou Chuck Ragan nebo Tim Barry.

Drag The River „2010 Demo(n)s“ je úžasná deska a přesně tenhle typ vinylu, který bych dal „naslepo“ kámošovi jako dárek. Do obýváku Ti vnese zvláštní příjemnou atmosféru a poslech vnitřně hladí po duši. (S)

http://www.hometowncaravan.de
http://www.dragtheriver.com
http://dragtheriver.bandcamp.com

BEYOND TERROR BEYOND GRACE „Our Ashes Built Mountains“

2011-01-20T13:36:00.000-08:00

CD (Obscene)

Jaká je nejlepší australská skupina? Pro mě jasná odpověď, EXTORTION. Nevím čím to je, jakou vodu v Austrálii pijí, ale je tam opravdu silná koncentrace skvělých grindcore skupin. Minimálně dvě z nich mě hodně baví, jsou to Extortion a Agents Of Abhorrence. Právě A.O.A. mají jedno album pojmenované „Země, slunce, voda“, po přírodních živlech, které by lidstvo mělo brát na vědomí a respektovat je. Dávno již neplatí vyvážená rovnice vztahu lidí k přírodě a právě ona vrací svůj úder stále častěji. Apokalyptické vize si můžete dosadit sami, já se budu držet hudebního ztvárnění velkého finále. Konec je nevyhnutelný a do vlastní záhuby se ženeme dobrovolně. Až se bude vše bortit, mohli by k tomu hrát BEYOND TERROR BEYOND GRACE.

BEYOND TERROR BEYOND GRACE jsou z Austrálie? Tušíte správně a jejich album „Our Ashes Built Mountains“ vychází podobně jako deska grinderů Captain Cleanof na českém grind labelu Obscene. Jestli máš rád GRIND (psanej velkejma písmenama), jsi na správné adrese. Obě kapely jsou totiž nemilosrdná rubanice. Nechytej se však jen slova grind, z BEYOND TERROR BEYOND GRACE se Ti zatočí hlava a poslech Ti na duševní rovnováze nepřidá! Za krásným (ale opravdu krásným) obalem nehledej určitě žádné meditační roviny ok? Obal je úžasný! Rozpadající se lidská těla působí krásně a zobrazeny jsou mrazivě. Krásné i odpudivé. Umělecké dílo, skvost.

Kapela je ze Sydney. Hrají od roku 2004 a za tu dobu hráli s dostatečně velkejma jménama metalové a grindcore scény na jednom podiu. „Our Ashes Built Mountains“ je jejich druhé album. Působí na mě jako blízký člověk, který je přítel i nepřítel v jedné osobě. Vždy je jedovatý, vždy je ve střehu a stále kouká, jestli má pozornost nepolevuje. Nevím co udělá nebo kdy napomene. BEYOND TERROR BEYOND GRACE terrorizují hrubým grindcore výplachem. Zahraným technicky, s hodně moderním „hutným“ zvukem, nasáknutý deathmetalem a proplený s dalšíma stylama. Atmosféra desky je nervní, zvláštní. Nechápej to negativně, vše je promyšlený a kapela Tě nechá nahlédnout jen tam, kam opravdu jen ona sama chce. Načasovaný je vše s mistrovskou přesností, důmyslný, hodně členitý, instrumentálně perfektně zmáknutý a hlavně nevypočitalený. Musím se přiznat, že jsem se zaposlouchal a určitých momentech se mi děj najednou potemnil, přichází zpomalení, mlha … střih … zdálo se se mi to? Grindová zběsilost je často proložená bloumavejma pásážema, který stupňují nervní a chaotický celkový dojem. V množství nastražených slepých cest zvládají orientaci pouze mistři hluku. Pouchat a orientovat se to naučíš, ale zahrát to? Klobouk dolů hoši! Skladby jsou propojovaný mlhavýma bahenníma intrama. Jak jsem zmínil, BEYOND TERROR BEYOND GRACE znějí moderně a těch vlivů, vsuvek, střihů z nich cítím moc. Vyzdvihnu skladbu „Words“ - mix grindcore, s běhajícíma pavoukama po pražcích kytar, nasáklý chrámovou atmosférou a refrénama, který to tlačí punkovou hitovostí. Vyzdvihnout bych měl i „Murakami“, což je skoro osmi minutový epický opus. Na svém profilu mají, že hrají „progressive black metal, ambient a atmospheric death metal“. Moje popiska? Povařil bych grindcore s metalem a jak by nálev přicházel do varu, přidal bych na zahuštění Neurosis, Isis, Converge, Dillinger Escape Plan nebo Nine Days To No One. Video kulisu bych zvolil film „Seven“ nebo nějaký záběry z pitevny.

Tápeš rád? BEYOND TERROR BEYOND GRACE Ti cestu zaručeně neukážou. Jejich směr ukazuje na cestu klikatou, temnou a trnitou. Budeš bloudit a cíl Tvé cesty bude vždy nejistý. „Our Ashes Built Mountains“ není jen dalším stylovým albem. Progresivně boří styly a dává extrémní hudbě nový rozhled. (S)

http://www.obscene.cz
http://www.obscene.cz/e-cards/btbg

STEVE ADAMYK BAND - „Same“

2011-01-18T11:59:00.000-08:00

LP (P.Trash Records)

Pánové a dámy, máme tady další kapelu ze zástupu, řekl bych, nové vlny power pop punku a jejich debutní deska nevychází nikde jinde než na německém labelu P.Trash records. Steve Adamyk Band jsou Kanady a původně je založil Steve Adamyk (Sedatives) jako svůj sólový projekt. V současné podobě s ním hraje i Dave s Emmanuelem (oba Sedatives). Tuším, že s označením „nová vlna“ jsem se moc neseknul. Steve Adamyk Band nejsou žádná velká hudební inovace, znějí jako spousta dalších současných kapel, které dělají své nahrávky s patinou starých časů. Retro PUNK ala 70. léta udělaný v novém tisíciletí. Návrat v čase, který zní jako kdyby dávno zapomenuté kapely z Dr. Strange (Sinkhole), Go Kart (Weston), to tlačili víc silou na branku a promíchali to s přímočarou hitovostí Ramones. Nevím jak Vy, ale já tenhle comeback beru!

Při poslechu Steve Adamyk Band se mi podobně jako u Staues, Glow Kit, Sonic Avenues, Sedatives, atd. kroutí nohy a hlava poskakuje ze strany na stranu. Steve Adamyk Band sazí na osvědčenou punkovou jednoduchost, chytlavé riffy, zabijácké melodie, melodický vokál a refrény. Zahrané svižně s „jiskrou v oku“. Opakování je matka moudrosti a dobrý riffy se neoposlouchají. Jejich rytmika pulzuje jako srdce kardiaka po pátém kafču. Tihle kanadský melodravci, to perou do svých fanoušků rychlostí namydlené vzducholodi! Nakažlivě, až infekčně! Power pop punk jízda! „Same“ deska je deset pecek a utečou strašně rychle, tím si buďte jistý. Krátká stopáž je snad jediné mínus, kterým album disponuje. Protáčet ho budu velice často a hned tak mě nepustí! Ostatně vyzkoušejte sami a poznejte nové dimenze bytí! Steve Adamyk Band mají hudebně velice blízko k Sonic Avenues. Kapele, kterou „znalci“ označují jako „Beatles pouštěný na 75 RPM“.

Co se koncertů týče, kapely podobného ražení se Čechám většinou vyhýbají. Světlou výjimkou byl loňský koncert Statues na Yachtu (díky Jirzo). Letos se máme opravdu na co těšit! Právě Steve Adamyk Band vyrážejí na evropské turné a jako parťáky mají „božský“ Sonic Avenues. Promiňte mi nadnesené označení, ale opravdu si nemohu pomoct! Navíc i v českých hardcore punk kruzích jsem slyšel nejeden kladný ohlas na Sonic Avenues (loni vyšlo v reedici na Taken By Surprise / Sabotage Records jejich skvělé LP). Rozpis turné slibuje i koncert v Praze na 007, je tedy na co se těšit! Dave ze Steve Adamyk Band mi psal, že právě v Čechách chtěli hrát už na turné se Sedatives a moc se sem těší. Vy můžete pomalu chystat prošlápnutý taneční kecky! (S)

PS: Taken By Surprise Records právě vydává Steve Adamyk Band nové 3 skladbové 7“EP singl s názvem „ DESECRATE“ .

http://www.ptrashrecords.com
http://www.myspace.com/steveadamyk

New Idea Society „Somehow Disappearing“

2011-01-11T01:25:00.000-08:00

CD

Mám potřebu napsat krátký úvod. Hardcore punk nabízí, se všemi svými odnožemi, široké spektrum hudby. Některé kapely hrají rychle, jiné extrémně pomalu a jsou i takové, které se nebrání melodiím. Lze brát melodické kapely jako „hardcore/punkové“? Osobně si myslím, že záleží jen na úhlu pohledu a i na tom, kam se členové skupin sami řadí po lidské stránce. Ostatně každý může být tím, čím se cítí. Hudební a „politická“ hladina nemusí být pokaždé v jedné rovině. Hodně záleží i na posluchačích a jejich otevřenosti. Podobně jako jinde, tak i v hardcore/punku jsou styly, které jsou v určité době kurzu. Ty sinusovky byly, budou a já nemám žádnou potřebu povyšovat jeden styl nad druhý, jen kvůli tomu jak hudebně zní. Důležité je, jak působí na posluchače a jestli poslech nebo samotný proces tvory někomu něco dává. To je pro mě důležité. Mohu říct, že pár melodických kapel mně baví a určitě i do budoucna bavit bude. Když jsem poznal hardcore / punk, tak mi kapely zněli jinak a to se mi líbilo. Postupem času jsem vše více poznával a narazil jsem i na hodně melodické odnože, třeba Jimmy Eat World (tehdy měli aktuální album „Static Prevails“). „Jimmíci“ jsou jednou z těch, které začínali jako punk/rockové a postupem času se prohráli do alternativnější podoby (pohledy na to se určitě budou lišit). Jak se tomu dnes říká „moderní rock“, „alternativní rock“? Je mi to jedno. Podobně jako Jimmy Eat World bych mohl psát o Sunny Day Real Estate, Christie Front Drive, Sense Field. Tyhle kapely „emo“ styl před lety definovali. Nic tímhle úvodním psaním nechci obhajovat, nesoudím, jen chci říct, že neberu a nikdy jsem nebral melodické kapely jako předem špatné. Na J.E.W. bych časem možná i zapomněl, styl který hráli již nějak extra nevyhledávám, ale občas se ke mně dostane nějaká kapela, která mi nechá zavzpomínat. Většina jim podobných, pochází ze „země za velkou louží“. Čerstvě oprášili mé vzpomínky Static Age a New Idea Society.

K New Idea Society jsem se dostal přes souvislosti. V Čechách již hráli a koncert jim dělali babičtí sympaťáci The Mood. Lidské propojení, které na něco ukazuje, směřuje a právě spojení s The Mood je pro mně jistou zárukou kvality. Pocházejí z Brooklynu, jednoho z městských obvodů New Yorku, U.S.A. a jsou kapelou, která The Mood pomáhala s jejich americkými koncerty.

Na svém americkém výletě, v jednom brooklynském studiu, nahráli “moodi“ i své nové singlové písničky. S nahrávkou jim pomohl právě jeden ze členů New Idea Society. Souvislosti jasně směrují, takže k věci. Jak je představil Aleš (The Mood)? Takhle: „Přísně pozorující své okolí s trochou tajemnosti to je Mike Law. Kytarista a zpěvák, který společně s roztomilým a neuvěřitelně hodným Chrisem (klávesy) tvoří pevné jádro NEW IDEA SOCIETY. Do toho spolehlivě basuje raubíř a pařmen Trevor. To vše dokonale pojí rytmikou umělecky založený a málomluvný Marshall. Tihle brooklyňáci Tě dokážou chytnout za srdce již prvními tóny a nepustí do posledních ...“.

New Idea Society znějí naprosto jinak než melodické kapely s nálepkami „retro“, „pop punk“ nebo „garage“, myslím tím Statues, Dirty Tactics, Sedatives, atd.. Jejich projev je komornější a vytvářejí kolem sebe charismatické fluidum. Když slyším New Idea Society, mám pocit jako kdyby hráli dohromady Polite Sleeper, Jimmy Eat World, The Cure, Sparta, The Cure a Phantom Limbs. Mix emocore, s post-pop-indie punkem a rockem. New Idea Society používají klávesy a ty jsou tím hlavním pojítkem mezi klasickou kytarovkou a elektronickou muzikou. Během celého alba vytvářejí i řadu silných momentů. Písničky New Idea Society jsou skvěle napsané, melodické a rozhodně není nuda je poslouchat. Brnkají na struny nálad a pocitů. Mají svou osobitou vláčnost, jsou křehké a svou specifickou dynamiku. Velice dobrý je zpěvák. Vrátím se ale ještě ke klávesám, které celému albu dávají zvláštní náladu a v těch správných momentech gradují nálady. V některých písničkách (Strange Language) slyším podobnost s The Mood a jiných zase s The Cure (Disappearing). Kdyby The Cure hráli předělávku od Jimmy Eat World, asi by to znělo hodně podobně jako New Idea. Hrají melodicky, ale není to prázdné bloumání před zrcadlem, i přes mlhavou atmosféru se dá říct, že jejich muzika šlape. Album je vyrovnaný, nic moc nevyčnívá. Kdybych měl vybrat nejsilnější písničku, byla by to asi Sing It Right, což je jasná hitovka se silnou klávesovou rytmikou ve stylu Phantom Limbs.

„Somehow Disappearing“ je moc příjemný album. Nejvíc jsem jeho kvality docenil se sluchátkama v uších. Jak by řekla jedna má kamarádka z mladých let, „tohle je sluchátková kapela“. Na ujíždějící vlak se Ti s ní asi nebude utíkat nejlíp, ale když zafuněnej dosedneš do sedadla a pustíš si je do hlavy, můžeš pocítit pocit úlevy. New Idea Society jsou charismatičtí, ale rozhodně nejsou vlezlí. PS: Moc se mi líbí i přírodní obal. (S)

http://newideasociety.com

UCHÁZÍM / BLACK SPIRIT ROSE - Split kontrakultura

2011-01-03T22:54:00.001-08:00

CD (Papagájův Hlasatel Records)

Vychází velké množství nahrávek a některé z nich se velice snadno mohou ztratit pod přívalem dalších novinek. Není to tak dávno, kdy Papagájův Hlasatel Records vydal, jako svůj 103tí titul, další nahrávku prachatickým Ucházím. Říkáte, že to je již rok? Utekl strašně rychle. Je to tuším po dvou letech od jejich posledního alba „Edice 15 – Separace průtokových poznatků“. Tentokrát nejde o sólové album, ale společné CD s názvem „Split kontrakultura“ (kontrakultura = „typ subkultury, pro kterou je typický nesouhlas a opozice s normami a idejemi majoritní kultury“) si přizvali kapelu ze svých rodných končin – Black Spirit Rose. Zub času se na tomto splitu hned tak nepodepíše, protože je to počin nadčasový a svým bezesporu přesahuje hranice hudebních žánrů. Možná víc, než by jsme si mohli představit.

Kořeny obou kapel sahají hluboko do českého undergroundu, tedy pro mnohé dnes již do hluboké minulosti. Posluchači z jiných končin světa kvality obou skupin těžko docení, protože velkou část závěrečnému dojmu ovlivní texty a ty jsou české. Myslím si to i díky recenzi, která vyšla v Maximum Rock´n ´Rollu. Ucházím tam byli přirovnaní k Avail, tudíž předpokládám, že recenzent nikdy neslyšel Avail nebo Ucházím. BLACK SPIRIT ROSE dopadli ještě o kousek hůř. Pomyslná hůl nad nimi byla zlomena ihned, jako nad kapelou hodnou pořadníku do soutěže Eurosong.

Dost bylo řečí kolem. „Split kontrakultura“ je dvanáct písniček rozdělených stylem „paragánské padesátky“ 50 na 50, tudíž 6 na 6. Začínají Ucházím a já opravdu čumím. Nejtvrdší materiál, jaký jsem od nich zatím slyšel. První vál se jmenuje „Odsouzení k doživotí ve tmě“ a bez varování jsem to dostal přímo na čumák. Ucházím jsou věrní své oblibě kombinovat hrubý punk s undergroundem a dalšími styly. Máš to na nich rád? Dostaneš natočeno až nad rysku půllitru. Ucházím jsou hrubější než byli kdy předtím. Jejich pojetí je syrové, autentické a skvěle zahrané, s nestrojeným „fuck you“ odérem. Mají rytmiku (i lyrikou), ze které mi běhá mráz po zádech. Působí opravdově a myslím si, že nemají naprosto žádnou chuť, ani potřebu si na něco hrát. To z nich cítím. Texty jsou kapitola sama pro sebe. Komplikovaný básně zachycují životy obyčejných lidí. Žádný jinotaje, jen pravdivý pohled na společnost kolem nás. Ze šesti pecek jsou tři předělávky, „Podivná ZOO“ (Kritické Situace), „Nahnáno“ (Šanov 1) a „Vzpoura“ (Modrý Tanky). Všechny tři perfektní. Skvělá práce hoši (a slečno)! A teď bych málem zapomněl, moc dobře zní kontrast hrubých řevů se zpěvem hostující Evvy.

Black Spirit Rose mi neříkají naprosto nic, snad jen na to, že pocházejí z Prachatic. Ze zvědavosti jsem se nedávno podíval na stránky blogu věnovaného prachatické hudební scéně a víc jsem pochopil i propojení na „Split kontrakultura“. Mám dojem, že všechny možné styly undergroundu na prachatické scéně do sebe tak nějak přirozeně zapadají. To se nevidí moc často. Black Spirit Rose propojují rockovou muziku (myslím hlavně kytarovky po roce 1989) se českým undergroudem. Zvláštní vybrující rytmika jejich tonů a specifický recitovaný zpěv naše tápání „zařadit“ jen podpoří. Styl co hrají moc neposlouchám, přesto mě zaujali. Nepostrádají osobitost, která jde ruku v ruce s věrohodností. Kromě základních nástrojů pro „rockovou muziku“ používají i saxofon a klarinet. Opět musím uznat, že mi to naprosto nevadí. Textová stránka Black Spirit Rose je kvalitní a svým způsobem obě kapely na splitu propojuje.

Závěr? Tohle je „Split kontrakultura“ a baví mě i použitý Werichův citát v intru jedné z písniček: „Každej nemůže bejt chytrej, ti hloupí musejí dělat výjimku, poněvadž kdyby byl každej chytrej, tak by bylo na světě tolik rozumu, že by z toho byl každej druhej šlověk úplně blbej.“

Nejsem si jistý, jak s jakou frekvencí Ucházím hrají, ale 12.2.2011 budou mít punks/hc nadšenci z Moravy možnost, vidět je v brněnském Yachtu na benefitu pro nevládní neziskovou organizaci NESEHNUTÍ. Akce to bude dozajista povedená, no uznejte - RESTARTS (UK) + ANTIDOTE (Holandsko) + UCHÁZÍM + DEMARCHE. (S)

http://www.phr.cz

Viva The Lakes!

2011-01-02T05:27:00.000-08:00

Pozdrav z chladného severu, švédského Stockholmu, mi nedávno poslal jeden známý. Jmenuje se Hegge a je součástí čtyřlístku, který tvoří on a jeho kamarádi Carl, Mikael a Pär. Jména, která moc nenapoví. Dohromady tvoří čtyřlístek Franklin Lakes. Teď již možná bude pár lidí více v obraze.

Franklin Lakes hrají dlouho a snad by se dalo říct hodně dlouho. Co vím, doposud nahráli víc písniček, než jich stačili vydat. Čas od času o sobě dají vědět a pak je zase ticho po pěšině. Naprosto nikam se netlačí a vlastně ani moc nekřičí. Možná nemají ani jinou možnost, ale právě to je jeden z důvodů, proč je mám rád. Tuším, že i v Čechách se stále najde pár nadšených posluchačů, které si získali svým vystoupením na plzeňském Fluff festu. To je ale již pěkně dávno.

Byl jsem překvapený, když jsem měl koncem roku v emailu několik empétrojek a příběh s jakým vznikly. Snad jsem si ne chvilku myslel, že Franklin Lakes se stali jen sólovým projektem Heggeho, jejich zpěváka a kytaristy. Ten však věc rychle uvedl na pravou míru a podle jeho slov kapela byla – je – bude složená ze členů Hegge, Carl, Mikael a Pär. Fajn zpráva! Pět nových písniček mělo reálnou podobu někdy začátkem minulého roku a po jednom z živých vystoupení ve Stockholmu, jim tamní zvukař nabídl velice výhodnou nabídku pro nahrávání. Slovo dalo slovo a Franklin Lakes s jeho pomocí nahráli bicí, kytaru a bassu. Všechno vypadalo velice slibně. Někdy se ale odhadne finální výsledek velice těžko, ikdyž se budeme snažit sebevíc. Po zvukařovi se slehla země. Po pátrání se od druhého spolumajitele studia dozvěděli, že opustil Stockholm a všeho nechal. Trpěl manio depresemi a odstěhoval se kamsi na samotu, zpátky ke svým rodičům. Nahrávka nenávratně zmizela. Pocity lítosti i vzteku Franklin Lakes neminuly. Nahrané stopy se nenašly a kapela neměla čas, ani studio, kde by je znovu nahráli.

V tom období se Heggeho silně dotklo úmrtí v rodině. Psal, že nikam nechodil a své negativní pocity ventiloval tím, že si za ušetřené peníze koupil počítač a během léta se naučil s počítačovými „studiovými programy“. Postupně ve zkušebně nahrál bicí od Carla, svou kytaru, Mikaelovu kytaru, Pärsovu bassu a svůj zpěv. Tak vznikly písničky „Gutter City“, „Here it comes“, „Chains“, „Off you go“ a „What happened“. Nahrávku pojmenovali jako „DEMO“ a jak Hegge píše, je za něj strašně rád. Texty jsou o různých životních průšvizích a následné těžké hlavě, která po nich zůstane.

Je možné, že budou znovu nahrané v klasickém studiu a třeba oficiálně nikdy nespatří světlo světa – to je otázka, kterou je asi zbytečné pokládat. Vy si můžete pracovní „DEMO“ podobu stáhnout v mp3 formátu na Samuel Records webu. (S)

Viva The Lakes!

www.franklinlakes.se
Link ke stažení: http://samuelrecords.net/mp3/Franklin Lakes (2010).zip

Vogue „Pompshit“

2010-12-08T12:58:00.000-08:00

12“LP (Hardware Records)

Vogue jsou pozdravem ze země vaflí a belgické čokolády. Není to tak dávno, co jsem držel v ruce poslední desku Sunpower „Bondage“ a nemyslel jsem si, že dorazí ještě nějaká další dobrá deska z těchto míst Evropy. Byl to omyl! Jsou tady Vogue a jejich vinylová novinka „Pompshit“. Vogue čerpají z tradice starých hardcore punkových kapel a zárověň jsou tak trochu inovátoři. Nahrávka vychází na německém labelu Hardware Records, který patří mezi nejaktivnější současné evropské labely. Belgium Is Burning!

Amerika má své Negative Approach, Německo Short Fuse a v Beligii jsou Vogue.Vývoj se zastavil, nic nového nepřijde. To si můžete myslet. Dokud si nepustíme „Pompshit“! Jasné je, že po několik generací je recyklovaná mladická naštvanost a právě ona je základním kamenem i pro jejich muziku. Stále více skupin po celém světě se vrací ke kořenům a není žádnou hanbou, že zvuky nahrávek i grafika obalů jsou poznamenané láskou k dobám dávno minulým. Mám to rád obecně a myslím si, že právě tahle špína dělá právě hardcore hardcorem. Vogue mají samozřejmě všechny zmíněné náležitosti. Nasranost, která se přenáší z otců na jejich syny. Hardcore v podání Vogue je impulzivní, žíla na čele je vystouplá a tónům vévodí dominantní agresivní zpěv. Patřičně nasraný a rozhodně nechá vzpomenout na Johna Brannona nebo Henryho Rollinse (jo, toho jsem loňské vánoce viděl hrát v jedné pohádce, tak snad ani letos nebudu zklamaný).

Hned první písničkou „Try“ dostaneme ránu přímo do ksichtu a je jasné, že vztek má své kořeny. Inspirace pro Vogue je evidentně ve starých 70tkových a 80tkových kapelách. Je až k neuvěření, že i tenhle styl hardcore punku se může vyvíjet. Respektive, je okořeněnej modernějšíma prvkama a přesto nezní jako patlanina. Právě tohle bych vypíchnul u Vogue. Baví mě, že cítím progres a snahu styl svým způsobem posouvat dál. Od první pecky se do dřevnatých riffů Vogue, postupně proplétají divné, nervní a snad až rockové postupy. Právě ty vytváří pestrost, zajímavost a vyvolávají ve mně potřebu v jejich muzice hledat. Někde jsem četl, že Vogue znějí jako kdyby spolu prochlastali noc Negative Approach a Pissed Jeans. Vlastně je to úplně přesná popiska a možná bych k nim přidal ještě The Now Denial.

„Pompshit“ má všechny náležitosti pro skvělou hardcore nahrávku a ideální hrací čas, což je něco kolem necelých 20ti minut na 11 skladeb. Oproti předchozímu albu „Dickfaced“ (Holy! Shit Records) je aktuální deska větší tah na branku a není tak kompilovaná. Skladby jsou krátké a výstižné. Bez větších vytáček se jde rovnou k věci. Je to jednoduchý, pokud máš rád agresivní hardcore punk s pachutí staroby, pak si buď jistej, že není „shit“ jako „shit“ a „Pompshit“ je tady možná právě pro Tebe! (S)

http://hardware-records.com
http://novogue.blogspot.com

http://www.discogs.com/Vogue-Pompshit/release/2433007
http://nopunksink-town.blogspot.com/2010/09/vogue-pompshit.html

Dirty Tactics “Love Is Dead, Art Is War”

2010-12-01T00:38:00.001-08:00

CD (Flix Records)

Když slyším Philadelphia, vybaví se mi film „Streets Of Philadelphia“ a písnička od Bruce Springsteena. Právě z těchto konců Ameriky pocházejí Dirty Tactics. Album „Love Is Dead, Arts Is War“ je jejich debutní nahrávkou, kterou o sobě dali světu punk rocku vědět. O evropský press se postaral Flix records, s pobočkami v Německu a aktuálně v Rakousku. Flix Records provozuje sympatický a komunikativní chlapík Felix. „Love Is Dead, Art Is War” vydal v limitované edici 100 ks, s ručně dělaným jednoduchým obalem, pro jejich evropské turné s kapelou Bangers. Flix prodává své nosiče a „merch“ levně, což je fajn. Obal „Love Is Dead, Art Is War” je postavený na „arty“ čmáranici a baví mě i název alba.

Dirty Tactics jsem registroval jen podle názvu a někde na netu jsem viděl plakát na společný koncert s kanadskými Statues. Punkový čtyřlístek je z Philadelphie, tudíž mají stejnou lokalizaci jako u nás známější The Loved Ones. Hrají i podobný styl, mix melodického energického hardcore a pop punku. Neboj, nejde o žádnou bezbřehou makeupovou chemii, čekej našlápnutý punk rock/hc, plný silných refrénů. U přirovnáních by padla jména jako The Loved Ones, Statues nebo The Clash. Energie a melodické linky jsou silné a zařezávají se do palice. Dirty Tactics na mě působí hodně optimisticky a ikdyž je neznám, upřímně. Jejich nástroje znějí čitelně, přesně tak jak mají a na větší “distoršn” nedojde. V tomhle se snadno zorientujete. Pecky naprosto postrádají jakýkoliv kalkul, tudíž CD neodložíte po jednom odpoledni. Velkou zásluhu na tom má zpěv. Melodický, přesto razantní a bez podtextu zalíbit se. Tyhle věci jsou devizou Dirty Tactics, stejně jako umění napsat dobrou punkovou písničku.

Album je stylový, nic moc extra nevybočuje. Neskáče se ze stylu na styl, ale určitě se nebudete nudit. Všech dvanáct pecek je skvěle napsaných a při opakovaném poslechu si nejednou vybavíte refrény. Já jsem si je pobrukoval již po několikátém poslechu. „Love Is Dead, Arts Is War“ skvěle propojuje garážový lo-fi Statues punk, s energičtějším stylem The Loved Ones, The Clash punk rockem (Long Time Coming) a snad i Social Distrortion s Johnym Cashem (Kings&Queens). “Kings&Queens” mi nechává v nejistotě, jestli se nejedná o předělávku, ale nikde jsem k problematice “králů&královen” nic nenašel. Název není nějak extra originální, stejný mají pro písničku nebo album i Aerosmith, Killing Joke, Sham 69 a kdybych hledal, našel bych myslím další. Asi Vám dochází, že jejich písničky Vám vylepšují duševní rovnováhu a sinusovka nálad se bude pohybovat v kladných hodnotách. S Dirty Tactics ve walkmanu bude mít klid v duši a nohy v teple. To někdy naprosto stačí. Cítím z nich i kousek lo-fi d.i.y atmosféry kapel z Plant-X-Records a kousek indie provzdušněného šmrncu. Vzájemné prolínání zvuků všech jmenovaných kapel se albem táhne až do konce, přesto nemůžu říct, že by šlo o kopírování. Když znáte jmenované skupiny, tak to na Vás prostě dýchne. Nic víc bych v tom nehledal. Velká hitovka je písnička “Philadelphia”, s výrazně rockovým odérem kapel jako New Idea Society, z našich končin The Mood nebo My Dead Cat. Závěr je téměř akustická písnička “Odessa”.

Pokud neberete označení pop punk jako nadávku a Dirty Tactics neznáte, samozřejmě doporučuji. Znějí fakt dobře! (S)

PS: “Love Is Dead, Art Is War” je z roku 2007 a aktuálně mají Dirty Tactics novou desku. Seženeš ji na vinylu u Flix Records.

www.flix-records.com
www.myspace.com/dirtytactics

Chip Hanna „Outlaws“

2010-11-24T22:20:00.000-08:00

7“EP (Rock Star Records)

Chip Hanna je charismatickej chlápek, rodák z Louisiany. Někteří ho možná znáte z U.S. Bombs, kde bubnoval nebo country/western/rockabilly/psychobilly/bluegrass projektu Chip Hanna & The Berlin Three, což je parta muzikantů lokalizovaná v berlínském Kreuzbergu. Většina jeho nahrávek vyšla na labelu People Like You. Chip Hanna se kromě jiného věnuje i sólové tvorbě. Jako své vzory uvádí jména jako Hank Williams, Johnny Cash, Merle Haggard, Buddy Holly, Hank Jr. … . Hraje silné písničky inspirované americkým country a plné životních příběhů. Ze zvuku jeho kytary dýchne country, rockabilly, bluegras a že hraje s punkovou ležérností, to ani nemá cenu psát. Tohle buď miluješ nebo nenávidíš, věříš tomu nebo nevěříš.

Nový singl Chipa Hanny vyšel nedávno na sympatickém německém labelu Rock Star Records, kteří před pár lety vydali i jeho velkou sólová deska. Na singlu jsou dvě pecky. Tou první je velice stará písnička „Outlaws - Billy the Kid and Clyde Barrow„ (Bonnie Parker, napsaná někdy v roce 1930). Bonnie Parker byla polovinou legendární gang dvojice Bonnie a Clyde, která vyplenila během dvou let několik tuctů bank a benzínových pump na americkém středozápadě a za oběť jim přitom padlo více než 15 lidí. Po poslechu jsem přenosku vrátil na první drážku nejednou. Naprostý hit, který vynahradí to, že na singlu jsou jen dvě písničky. Tohle se těžko o poslouchá! Druhá pecka je opět osvědčená „Another Ride With Clyde“. Opět super!

Chip Hanna nahrál obě písničky na počest „100tých“ narozenin Bonnie, která se narodila se 1.října 1910. Věnuje ho právě jí a svému synovi. Naprosto parádní a víc nemá cenu psát. Na závěr se budu opakovat - tohle buď miluješ nebo nenávidíš! (S)

http://www.rockstarrecords.de

Drag Me Pissed „La Guerre Des Sons“

2010-11-22T13:07:00.000-08:00

10“LP (Greta Sound System Records)

„Severní vítr je krutý, počítej lásko má s tím“, ani nevím proč mně to napadlo. Snad proto, že jsem otevřel balíček s novou nahrávkou kapely Drag Me Pissed, kteří pocházejí z Mariánských Lázní a Karlových Varů. Skupina, o které jsem zatím neslyšel skoro nic, ale podle informací v jejich sestavě najdeš členy Universal Young Musicians nebo Eastern Star. Severním (severo-západním) vánkem jsem se vždycky nechal rád ovanout. Nikdy nebyl příliš drsný, ale vždycky měl specifickou pachuť tamních končin. Je radost vidět, že „sever“ je opět ve hře a s ním i tamní podoba „emo“ hardcore.

Drag Me Pissed jsou pro mě novinkou a styl, kterým vydávají svou novou nahrávku, je mi velice sympatický a rozhodně podobný tomu, jakým si desku vydali Esa z Lesa. Dva 10“ vinyly a oboje vydané „Do It Yourself“ stylem. Super! Mám rád, když každá oblast, země nebo město je něčím specifická a kapely Drag Me Pissed, Le Bain de Maid a Esa z lesa, si svůj specifický styl vytvářejí. Nevím jak moc je ovlivnili kapely jakými byli Amity, Ember, Short Time, ranní Albion nebo Ravelin 7, ale nad tím je zbytečné bádat. Možná je kdysi poslouchali, možná je to tam ve vzduchu. Podobnost najdeš se všemi jmenovanými a možná vzpomeneš i na kapely jako Grade nebo Yaphett Kotto. Ostatně, Drag Me Pissed se sami hlásají k odkazu "smrdutého chebského EMO – HC".

Od prvního pohledu je seznámení s Drag Me Pissed příjemné. Znáte to sami, většinou o dalších sympatiích rozhodnou první vteřiny. Pokud si kapela vydá nahrávku sama je to chválihodné a hned zpočátku dávám body navíc. Deska není odfláknutá, nosičem je vinyl, takže další body navíc. Již to by mi stačilo k tomu, aby mě informace zaujala. Pokud ještě zmíním, že obal je ručně dělaný, víš co - karton a sprej, potom jsem hořel nedočkavostí až uslyším první zvuky linoucí se z repro soustavy.

První tóny... hlavou mi bleskne vzpomínka na Ember „Seven Samurai“. Rychle se však rozplyne a jsem překvapenej dalším vývojem. Drag Me Pissed hrají perfektně zmáknutou emotivní muziku a jejich aparáty znějí skvěle, což je podle mě jejich silná stránka. Všechno drží parádně pohromadě a celek je velice zajímavý - melodický, dravý a nehraně emotivní. Dojem vyzdvihuje zvláštní melancholická nálada desky. Drag Me Pissed mají svůj ksicht a já z nich cítím starej hardcore ve středním (až pomalejším tempu), kterej je zahranej moderně (třeba jak to slyšíme od ENVY). Moderní pojetí, ale žádná chemie. Sekané pasáže, střídají svižnější nebo kytarové plochy, perfektní zpěvy – dvojzpěvy a občas na sebe upozorní bicmen dvojšlapkou. Dlouho jsem v našich končinách neslyšel tak dobrou nahrávku. Nemá cenu vybírat hitovku. „La Guerre Des Sons“ jsem poslechl několikrát a z kompatního celku postupně vylejzají jednotlivé melodie, které si uvědomíte při dalším poslechu. Pět skladeb je anglicky nazpívaných a jedna česky. Čeština nebo angličtina? Je to věc vkusu. Mě se líbí oboje.

Těší mě, že se objevují kapely jako Drag Me Pissed a neřídí se planým heslem „at war with EMO“. Ono totiž není EMO jako „EMO“ a v případě Drag Me Pissed se jde ke kořenům. Jsem zvědavý na to co přijde dál a těším se na živá vystoupení. Vzhled desky a nahrávka sama vypadají skvěle. Držím palce hoši! (S)

http://bandzone.cz/dragmepissed

GLOW KIT „4 Song EP“

2010-11-12T13:01:00.000-08:00

7"EP (P.Trash Records)

Nikdy mě nějak extra nebavil garage punk. Postupem času jsem si k němu ale našel cestu a teď prožívám pocity adolescenta na prvním rande. Když poslouchám nahrávku, která má každým dnem vyjít na P.Trash Records, říkám si, čím jsou kapely jako Glow Kit zajímavé? Odpověď je jednoduchá jako punk sám - jsou prostě dobrý!!! Úplně vidím staré U.S.filmy a mladé výrostky oblečené v riflích a bílých tričkách. Stejně jako každý jiný styl má i garážová odnož punku své pilíře, ze kterých vychází. Jmenuju jména jako Ramones, The Clash, Buzzcoks, Wipers a určitě by se našli další, které položili základy pro styl, který je označovaný jako power pop punk nebo garage punk. Alespoň v Německu slaví návrat a hodně skvělých kapel je z Kanady. Těší mně, že i přes svou melodičnost se o těch kapelách dá říct, že jsou PUNK. Není čas na politické diskuze, Glow Kit jsou žhavý jako čerstvě upečená bábovka. Takže „one-two-frííí-foooour“ - jdeme na to.

Tihle dánští pardi hrají podle předepsané rovnice - jednoduché chytlavé rify, zabijácké melodie, punkový melodický vokál a refrény! Zvuk je čitelný, lehce nakřáplý, s patinou garáží a starých časů. Těžko bych odhadnul rok, kdy byl tenhle majstrštyk nahraný. Super! Miluju zvuk kytar, který je čistý a přesto zbustřený na hranici snesitelnosti. Dej dohromady Weston, Statues, Ramones, Buzzcoks, Jay Reatard, Regulations, rock'n'roll šmrnc The Hives, Travoltovo šarm, hitovost Beatles a do toho přidej klávesy. Zní divně, dost podobně jako u Sedatives. Na EP jsou čtyři extrémně chytlavý pecky, strana A je více pop a na B-straně přitvrdíme více k rock'n'rollu! Kroutí mi to nohy. Ne! Ne! Ne! Nejsem objektivní, jsem totálně polapený!

GlowKit nejsou vážný, ani prvoplánový – je to jiný. Určitě se nebudou líbit každýmu a vlastně o to tady ani nejde. Jejich muzika je recept na věčnou mladost a když si Glow Kit pustím do walkmana, je mi opravdu HEJ! Nemohu se dočkat až bude EP venku. Vychází se zinem „Corporate Rock Knockout“ číslo 1.. Kde ho u nás seženete? Nikde. Kdy tady bude tahle kapela hrát? Asi nikdy. Singl seženeš brzo u P.Trash Records. (S)

PS: V příštím roce by mělo na P.Trash vyjít jejich debutní LP.

http://www.myspace.com/glowkit
http://ptrashrecords.com

Fanzui Xiangfa / SS20 „split“

2010-11-03T23:29:00.000-07:00

7“EP (W.I.F.A.G.E.N.A.)
Vždycky jsem obdivoval Wojczech a jejich četná exotická turné do míst, o kterých tady v Evropě jen občas slyšíme z televize. Je úžasné vidět, kam je možné s kapelou vyrazit hrát. Neříkám, že je to jednoduché nebo levné, ale obdivuji tu mravenčí práci na jejíž konci je třeba turné po Malajsii a tím se dostávám do bodu, ve kterém se cesty Wojczech a SS20 protínají. SS20 pocházejí stejně jako Wojczech z Německa a není to tak dávno, co se vrátili z turné po Číně a Koreji.

V záplavě desek, které skoro každým dnem vycházejí, je split EP Fanzui Xiangfa / SS20 téměř pozapomenutou novinkou. Vyšel v kooperaci mnoha labelů z celého světa (Čechy zastupuje Pope Ass Records). Singl propojuje nadšené lidi, dá se říct z celého světa a dvě kapely z různých míst zeměkoule. Spojení je to vcelku kuriózní, SS20 jsou z Německa a Fanzui Xiangfa z Číny. SS20 není jen název pro ruskou raketu, aktuálně je tak pojmenovaná i kapela (poznámka pod čarou – tuším, že název SS-20 měla původně i polská punková legenda Dezerter, která ho však změnila kvůli problémům s tehdejším režimem.). V SS20 se sešli členové IDIOT SAVANT (Ronny), TINY GHOSTS, THE 4 SIVITS (Rico) & ELOQUENT. Fanzui Xiangfa zaujmou hlavně místem lokalizace a tím je Čína. Ať přemýšlím jak chci, jinou kapelu z těchto končin světa neznám. S jejich složením to není tak jednoduché, jak by se mohlo zdát - dva členové jsou z Číny, dva z Ameriky a pokud k nim přidáte chlapíka ze Švédska (kytaristu známých DS13), potom máme dostatečně kuriózní sestavu, že?

SS20 propojují hardcore, punk, thrashové kytarové riffy a „murmuro“ zpěv. Celek pěkně drží pohromadě a působí na mně hodně sympaticky. Víš co, zní to jako když hardcore-punx poslouchají thrash a to nepřeslechnutelně ovlivňuje jejich tvorbu. Muziku doplňují kritické texty motající se kolem hardcore punku. Takzvaně kritika do vlastních řad, pohledem stárnoucích lidí, kteří ze „scény“ vzešli. Po demo nahrávce se jedná o první vinyl počin a já jsem se těším na další.

Fanzui Xiangfa mají s SS20 hodně společného. Nevím jak jsou staří, ale jejich muzika je plná energie a nadšení. Dýchnul na mě nepřeslechnutelný „youth styl“ odér jehož rytmika Tě nutí běhat kolečka a dělat podobné vylomeniny. Ani tady neunikneme thrashovým rifům, ovšem více ukrytým do „distortion“ celku. Zpěv je celkem čitelný, vytáhnutý nad hudbu a hodně mi připomíná zpěváky z „youth crew - circle pit“ kapel.

Estetické hledisko je vždycky důležité a singl zaujme velice pěkným obalem, kterému vévodí malovaná kresba. EP vychází s kupónem pro bezplatné stáhnutí celého singlu v mp3 formátu z internetu. Tohle je povedený kousek asfaltu, takže kšilty dozadu a jde se na to! (S)

http://wifagena.com
http://fx-ss20.wifagena.com

PS: Díky Ronnymu mám SS20 předem v oblibě. Jsou pro mě jistou vzpomínkou na Idiot Savant, kteří posádku nerozpustili, jen se věnují svým rodinám, pracím a životům. Nedávno mi Ronny psal, že dokončují novou nahrávku. Příznivci Idiot Savant mohou mít tedy dobrý pocit, že něco je ve vzduchu a je na co se těšit.

Radio Maquis "Resistance"

2010-09-26T09:33:00.000-07:00

CD EP (Fight or flight/Fight for your mind/Beer records)

Pryč jsou časy, kdy turné jezdilo „stravitelné“ množství kapel. Radio Maquis jsou jednou z nespočetného seznamu těch, které projiždějí Evropu. Pocházejí z Francie a od začátku je mám jako nepopsaný list papíru. Od prvního seznámení jsem o nich nevěděl naprosto nic a zaujala mě jen jedna drobná věc - po hromadném emailu, kterým hledali české koncerty jsem jim odepsal, že pomoct s koncertem nemohu, ale kdyby je to zajímalo, pokusím se napsat o jejich muzice. Po čase mi opravdu přišel úhledně zabalený balíček a v něm CD a split Ep francouzskými parťáky Myciaa. Psát o kapele, ke které nemáte žádné osobní vazby je, i není, fajn. Můžete být objektivní, ale na druhou stranu chybí osobní poznatky, které často nasměrují a propojí. S Radio Maquis nemám spojeného naprosto nic, přesto úvodní pocit je celkem sympatický. Uvidíme.

Nevím jestli jsou regulérní skupinou – podle slov Radio Maquis by se spíš mělo jednat o projekt členů různých skupin, kteří mají podobný pohled na hudbu a politiku. Jsou hlasití a za pomoci Radio Maquis šíří společné poselství dál. Nevím jestli tady jsou souvislosti, ale za druhé světové války byli ve Francii odbojové jednotky Maquis, které bojovali proti nacismu.

Radio Maquis je propojení jedniček a nul (chápej elektroniky), hardcore, punku, ostrých kytarových riffů a nařvaného zvěvu. O tom všem je EP "Resistance". Celek působí hodně agresivním a moderním dojmem, až bych řekl někde mezi Arch Enemy / nu-metalem. Alespoň tak působí na mě. Jejich zvuk by se dal položit i někam mezi duet postarších sympaťáků Grrzzz a Atari Teenage Riot. V každém případě elektronický spodek vytváří až chrámovou atmosféru pouličního násilí. Podobné kapely neposlouchám, ale musím uznat, že Radio Maquis to šlape. Jsou výrazní a záleží jen na vkusu posluchačů, jak se s tím poperou.

Kapela má před sebou dva české koncerty 29.9 v pražském klubu Cross a 30.9. s CLOAK/DAGGER (USA) + PANACEA (PL) v Brněnském, Vegelité. (S)

PS: Abych nezapoměl, jedna písnička začíná podobně jako New Model Army, ale jen začíná :).

http://www.radiomaquis.fr

1. Contre Cartel
2. Enfant Guerrier
3. Le Cheval de Troie
4. La Sixième Extinction
5. Dessine moi un Canon
6. (R)évolution
7. Frères de la Côte
8. Maladolescenza
9. Biopiratage
10. Herocentrisme

Short Fuse/Chuck Damage „split“

2010-09-14T00:19:00.001-07:00

7“EP (Hardware Records)

Na německém vydavatelství Hardware Records vychází jedna dobrá deska za druhou. Fakt, který myslím pár hardcore/punks již zaznamenalo. Nahrávky vydává s rozvahou a každý titul je poctivě udělaný a hudebně zajímavý. Naprosto čerstvou novinkou je split EP Short Fuse a Chuck Damage – dvou kapel z Münsteru a Dolomenu, oboje v Německu. Dvě kapely, které zastupují současnou podobu negativního hardcore punku, který z velké části proslavili Negative Approach.

Short Fuse nejsou žádnými nováčky. Vydávají desky, hrají koncerty - jdou stále kupředu. Zub času se však podepsal i na nich a z původní „demo“ sestavy nezůstal na kameni kámen, respektive jen zpěvák Seb. Zbytek kapely je nový, pokud nebudu počítat Matthiase, který by se při troše dobré vůle mohl za původního člena považovat. Short Fuse hrají hrubý hardcore ve stylu jmenovaných Negative Approach. Krátké, úderné skladby s hrubým zpěvem. Texty jsou, dá se říct, osobní zpovědi, plné odcizení a vnitřní prázdnoty. Ve finále jsou vlastně pozitivní - je z nich cítit vnitřní boj stárnoucího chlapíka, plného negativních pohledů na své okolí. Těm pocitům rozumím. Věci kolem Vás se mění a Vy jdete dál s heslem „co Tě nezabije, to Tě posilní“. Jste stejný a přesto jiný! Short Fuse strana, to jsou tři skladby z období, kdy nahráli desku „Burnout“, cca rok staré. Deska „Burnout“ (dnes již vyprodaná) je jejich nejhrubší materiál, skvělá po všech stránkách a její zvuk trhá koule. Podobně jsou na tom i tři pecky na singlu. Ani nedopijete kafe a přenosku gramofonu vracíte na první drážku. Short Fuse nebo Negative Approach? Já vím, pro koho bych hlasoval.

Chuck Damage jsou z německého Dolmenu a popisují se jako „drunken, out of control, anti-social hardcore/punk“. To se ani nemusí překládat, že? Styl hrají hodně podobný Short Fuse a kapely propojuje i kytarista Matthias. Loni jim na Hardware Records vyšlo debutní LP a aktuální split EP je třetím vinylovým zářezem. Opět čekej negativní hardcore punk s parádním punkovým odérem, švihem a energií. Smíchej Dropdead, Agnostic Front, 86 Mentality a jsou venku Chuck Damage. Na své straně mají tři úderné a chytlavé pecky. Super!

Závěr je jednoznačný – nikdo neprohrál ani nevyhrál, je to 1:1. Obě kapely v sobě mají sílu! Nahrávka je ze studiu Rec-O-Rob z Münsteru (www.myspace.com/recrob), kde již vznikla spousta parádních nahrávek - od Short Fuse, SS20, The Now Denial … atd. (S)

http://www.hardware-records.com

Hombre Malo „The Ecstasy Of Devastation“

2010-08-26T23:35:00.000-07:00

CD-R (DIY) / LP (SM Musik)

Mám rád, jak do sebe věci zapadají. Kdysi dávno jsem několikrát viděl francouzskou kapelu Sons Of Saturn. Hombre Malo to je norsko-francouzskej projekt, ve kterém hraje Boris ze S.O.S. (+ členové Iktus, Sons Of Saturn a La Casa Fantom). Znějí podobně zajímavě jako Sons Of Saturn a jejich demo nahrávka je od prvního pohledu sympatická. Padne Ti do oka hlavně v případě, že máš rád ručně dělané obaly (bavím se o demo CD-R). Hudebně hrají Hobre Malo zvláštně temný noise rock s dunivou bassovou linkou, která nás elegantně provází téměř všemi skladbami – je skvělá! Celkově velice dobře propojují rock, post rock, heavy rock, sludge, stoner … už si děláte obrázek? Písničky jsou dlouhé, táhlé a členité. Často se v nich mění tempo, takže uši nejsou ukolíbaný a posluchač je ve střehu. Stoupáme, klesáme a zase stoupáme. Zaujme zpěv - zpěvák zvládá řvát i zpívat. Hombre Malo jsou velice solidní mix noise rocku s odérem Amandy Woodward, Daitro … atd … . Navíc - mají špinavej zvuk a ten k punk hardcore patří, celek to jen vyzdvihuje! Kapela myslím projela v nedávné době, na jednom ze svých tour, přes Čechy. „The Ecstasy Of Devastation“ vyšlo původně na D.I.Y. udělaném CD-R. Jak jsem demo slyšel, říkal jsem si, že tohle by zasloužilo vinyl. Časem jsem zapomněl a přestal to nějak sledovat. Po pár měsících jsem při výměně desek na „The Ecstasy Of Devastation“ 12“LP opravdu narazil. Ani se tomu nedivím a mám radost! Vyšel za spolupráce In My Heart Empire Records, SM Musik a Iskremboden v roce 2009. Na SM Musik je venku i split Hombre Malo / Jack & the bearded fishermen (zajímavý rock / post punk, Besancon/Francie). Těším se na další počin a snad je někdy uvidím živě! V hlavě mi z každé desky něco zůstane - Hombre Malo se zapsali částí textu k jedné skladbě „...but questions live forever!“ (S)

PS: členové Hombre Malo hrají také v kapele OKKULTOKRATI - norském špinavém black metal punk rocku.

http://www.myspace.com/hombremalooslo
http://sm-musik.de

strana A
1. armour
2. towers fall at night
strana B
1. raolling truck
2. reilly's armies

QUATTRO STAGIONI „s/t“

2010-08-03T03:54:00.001-07:00

LP (625/R.S.R.)

Pokud by mělo platit heslo „inteligent zvládá chaos“, hoši z Quattro Stagioni by mohli vyučovat na univerzitách hodiny fatscore/power violence. Jejich čerstvou novinkou je dlouho očekávaná velká deska, která je LP debutem a bohužel i posmrtnou vzpomínkou (1998-2008). Tvorba Quattro Stagioni má podobně jako „Pán prstenů“ tři dějství – 1. „s/t EP (625), 2. Quattro Stagioni/Iron Lung 5“EP (Crucificados Pelo Sistema) a 3. aktuálním „s/t“ LP, kterým se kruh uzavírá. O existenci nahrávky jsem zaslechl před pár lety a jak už to tak bývá, světlo světa spatřila s jistým časovým odstupem. „Demo session“ kolovalo po německých „fast“ fanoušcích podobně jako informace, že Quattro Stagioni zlenivěli a již jen doma kouří trávu. V každém případě deska je konečně venku na 12“LP a vyšla za spolupráce 625 Thrashcore (USA) a R.S.R. (Německo). U nás ji seženeš u prvotřídního domácího dodavatele fast muziky – Psychocontrol.

Quattro Stagioni byli „erste klasse“ fastcore s vlivy power violence, grindcore a hrubého hardcore (nepřátelé „ema“ odpustí, snad i jistou dávku emo-violence). Jejich podání se mi líbí pro svou pestrost i extrémní podání. Hardcore o kterém mluvím je ultra rychlý, proložený „mosh pasážemi“, vykřiky a hardcore vsuvkami. Sečteno a podtrženo - FAST jak má být, přesto členitý a barvitý. Nejvíc se zviditelňuje bubeník a zpěvák. „Ječák“ vokalisty KOCHa je úžasnej! Klobouk dolů! Bubeník vypadá na mladého houslistu, ale škopky drtí jako život. Uf! Může se ohradit, jestli vůbec může být v téhle muzice pestrost? Buďte si jistí – může! Možná i díky tomu, že dva členové Quattro Stagioni hráli v německých Danse Macabre (bohužel jsou již také kaputt). Danse Macabre hráli power violence, screamo – v jejich případě jsem z nich cítil více „emo“, oproti Q.S., který jsou více „grind“ (to ber s nadhledem, ok?). A hlavně, jak se říká „cvičené ucho najde melodii všude“!

Quattro Stagiony do Čech před lety „dotáhnul“ Filip Fuchs (díky) a společně se See You In Hell u nás odehráli několik koncertů. Osobně mám na jejich vystoupení na písecké Palubě (R.I.P.) fajn vzpomínky. Byla to doba, kdy u nich bassu drtil pivní ďábel Clausi (je na 5“ s Iron Lung). Myslím, že krátce po českém turné kapelu opustil a přestěhoval se do jiného města (hrál pak, tuším, v kapele John Deere). Posila přišla z již zmiňovaných Danse Macabre a nová sestava vydržela až posledních dní. Díky LP jsem si vzpomněl i na Palubu – koncert byl tehdy čistá smrt!!! Osobně si myslím, že na Quattro Stagiony se projevila i změna sestavy a oproti EP a 5“ z nich cítím silnější vliv „uvřískaného“ emo-violence, což osobně hodnotím jednoznačně kladně. Prostě a jednoduše - debutní EP byl oproti LP větší „rubanice". Neboj LP je stále velice solidní FAST jízda, kterou zaručeně musí milovat i Broňa „Fastcorista“.

Jak popsat jejich styl? Jako perfektně ozvučenou cirkulárku napojenou na metronom - zaznamenanou v okamžiku, kdy se obsluze „seklo“ polénko a má čerstvě ufiknutý prst? Nebo jako mix fastcore/hrubého hardcore/grindu a power violence? V každém případě tempo Quattro Stagiony je šílené a stačí mu jen málokdo. Do notového sešitu by jejich muziku nezapsal ani Adam Bernau.

Velice povedený je i obal. Zajímal by mě autor, tato informace bohužel v obalu uvedená není. Jedno tričko pro Quattro Stagiony, dělal německý návrhář Stefan Weyer a mohu se jen domnívat jestli to je jeho práce. Možná znáte některé jeho obaly pro RESURRECTIONISTS nebo DANSE MACABRE. Velice dobré práce.

Rest In Peace! Tahle kapitola dějin evropského fastcore byla skvělá. (S)

http://www.quattro-stagioni.de/ (hoši mají smysl pro humor)

Tracklist:
1. 45 RPM
2. Always Ask - Never Question
3. Burnout Syndrome
4. Hey What's Up You Fucker?!
5. Escape
6. Hoffi Plus 3
7. Harmlosigkeit Einer Abstrakten Kategorie
8. Level 6
9. Bildungsluckensystem
10. Klugscheisserelite
11. Who I am!?
12. The Brains Other Supplier (je i na debutním EP)

Sunpower „Bondage“

2010-07-20T22:54:00.000-07:00

Sunpower „Bondage“
12“LP (Go!rilla Records)

Sunpower jsou belgická hardcore punk kapela. Silou slunečních paprsků hrají energický hardcore punk čerpající z tradice starých kapel 70tých a 80tých let – tohle je reinkarnace jednoho stylu hardcore punku. Podobně to myslím najdeš u všech jeho odnoží (a nejspíš nejen tam). Pokud do toho ale kapela vloží dostatečné množství vlastní energie, a to u Sunpower platí na 120%, nemám s tím naprosto žádný problém a máme na světě novou mutaci. Ostatně, nejsou v Evropě jediní, podobné nadšence najdeš v Lost Boys (Francie) nebo Short Fuse (Německo).

„Bondage“ bylo nahrané začátkem letošního roku a jak už to tak u správných punkových kapel bývá, k záznamu ve studiu nebylo potřeba víc než dva dny a noci. Jako správný pohrobek svých otců nepostrádá muzika Sunpower agresivitu, výrazné riffy, uhrančivý zpěv. Přesto všechno je svým způsobem melodická a chytlavá. Nechci říkat, „tohle je ten pravý hardcore punk“, to každý cítíme po svém – rozhodně ale platí, že pokud ujíždíš na kapelách jakými byli Dead Kennedys (s Biafrou), Minor Threat nebo Angry Samoans - u Sunpower najdeš všechny potřebné elementy, aby se stali Tvou oblíbenou kapelou. Tihle hoši nejsou žádní nováčci. Hrají, s mírnými změnami v sestavě, od roku 2002 a vydali: dvě velké desky, „live“ split Lp s Reproach, debutní singl, účastnili se několika kompilací a mají společný singl s „frantíky“ Lost Boys. „Bondage“ vychází na různých evropských labelech a v různých formátech – Lp (verze 33 i 45, černý i barevný vinyl), CD a rozhodně nejluxusnější je čtyř singlová verze na Deviant - Gedrag vydavatelství.

Podle grafiky obalu můžeš očekávat cokoliv. Neboj se, nedojde na gore grind, ani na texty o S&M praktikách. „Bondage“ je o trestech ve věznici Guantanamo. Jak jsem nastínil v úvodu, Sunpower jsou věrni hudebnímu odkazu staré školy. Patří k tomu zvuk, postupy, frázování a snad i texty. V případě Sunpower mají texty více osobní podtext. Nejsou tolik frackovité jako měli Angry Samoans, ani v nich není v nich tolik „pouliční neotesanosti“ 86 Mentality. Nic positivního ovšem nečekejte a nedojde ani na jinotaje. Všechno je jednoznačný. Jejich osobnější rovina umocňuje naštvanost a je celkem jasný, že nejde jen o to správné „stylové“ plácání do vody. Čistý vztek a nihilismus! Velice dominantní je na nahrávce kytara a zpěv. Oboje naprosto skvělý. Celkový zvuk je ale ucelený. Zpěv - strana A je hodně ovlivněná Ianem MacKayem a na Béčku je podobnost se specifickým hlasem Jello Biafry. Bassová i bubenická sekce kytaru i zpěv skvěle doplňují a místy dostanou větší prostor. Bez nich by to nebylo ono – to je jasný, přesto „kostra“ Sunpower je práce kytary a hlasu. Dohromady to skvěle šlape a hodně se mi líbí zvuk. Studánkově čistý, bez přidané chemie.

Skvělá deska! Víc je zbytečný psát. Nihilistic. Nihilistic. Nihilistic. (S)

http://www.gorillarecords.bigcartel.com/

Tracklist
01. Bondage
02. Redneck Talk
03. Nihilistic
04. Frozen... Passed Out... Broken
05. At The Station
06. The Anti-Scene
07. Leather Boots
08. Nop Means No
09. We Don't Talk Anymore
10. When The Spirit's Gone

LP (Crucial Attack Records, Dirty Faces, Crapoulet records, Go!rilla Records) 4xEP Deviant - Gedrag.

AGUIRRE / BAD LUCK RIDES ON WHEELS „Tubes Gave Us Wings“

2010-06-24T04:24:00.001-07:00

12“LPgatefold + CD (WIFAGENA Records)

Počasí ovlivňuje mé nálady. Předem říkám, že mi je lépe, když venku svítí slunce a pokud vidím zataženou oblohu, ze které neustále prší – mraky se dělají i v mé hlavě. Stejně jako hydrometeorologické podmínky, ovlivňuje sinusovku mých osobních nálad a pocitů hudba. Kapely o kterých začínám psát nejsou optimistické a svými tóny zaznamenávají bezútěšnou deštivou atmosféru našich životů. Okamžiky, kdy šlápneme látkovou teniskou do bláta a jasně víme, že cesta do suchého domova bude ještě dlouhá. Nezbývá nám však nic jiného než jít dál - AGUIRRE s BAD LUCK RIDES ON WHEELS jsou větrem, deštěm, bouří, nocí i dnem pro tuto cestu. Neboj, nechci zneužívat temnou atmosféru knížky „Cesta“. Podobnost tady sice je a osobně se zaměřuji hlavně na své osobní bezvýchodné pocity. Tápeme všichni a jen Ti silnější si sami dobrovolně protahují život poslechem tak bezvýchodné muziky jakými jsou AGUIRRE nebo BAD LUCK RIDES ON WHEELS.

BAD LUCK RIDES ON WHEELS je parta sympatických „grinderů“ z německého „východního“ bloku. Pokud se orientuješ v tamní scéně, většinu tváří budeš znát – najdeš členy Wojczech, Whos My Saviour, Idiot Savant, atd. atd. – předem jsem jim díky tomu napočítal nějaké body navíc. Počátky stylu BAD LUCK RIDES ON WHEELS by jsme možná mohli dohledat v kapele THE JACK OF ALL TRADES, kde někteří ze členů hráli. BAD LUCK RIDES ON WHEELS to jsou silné metalové riffy, kytarové plochy, rocková chytlavost a sludgecoreová/doom rozvážnost. Výsledek je zajímavý a svým způsobem osobitý. Neberu je jako další kapelu co použije metalové riffy, pořídí si „orange“ aparáty, nasadí vážné výrazy a hraje jako kapely ze Southern Lord. Tady cítím lidskost a srdce, to je pro mě podstatné. Vkusně kombinují metal, rock, sludge core, doom, snad i psychydelii a navíc mají progresivní „moderní“ zvuk. Místy mi znějí jako kdyby časem ozkoušené riffy hráli Arch Enemy (to myslím jako plus, abychom si rozuměli). Rozhodně jsou „kolosem“, který je dostatečně silný, aby zvládnul zaplnit jakýkoliv prostor a posunul nastavené hranice v našich myslích.

Někteří z Vás možná znají Herzogův vizionářský film „AGUIRRE, HNĚV BOŽÍ“ - v našem případě budu ale psát o sludge/crust skupině AGUIRRE z francouzského města Bordeaux. Jejich heslo je pomalu a bolestivě, přesto progresivně. Jako každá správná sludge core kapela, tak i oni nechávají své riffy dlouze vyznít a od prvních tónů páchnou bahnem. Čím víc jejich muzika prostupuje mým pokojem, tím hlouběji mě pohlcuje . Čekejte silné riffy, dobrý zvuk a nastíněná apokalyptická podoba je vyzdvihnutá lehce utopeným bezvýchodným řevem. Na své straně mají dva opusy, což je na sludge partu tak akorát, že? Slyším i jistý hudební přesah - odlesky francouzského ema a sabbaťáckých riffů. V AGUIRRE se utápím a čím víc je poslouchám, tím víc se mi líbí. Po pár minutách jsem ztratil přehled o čase - táhlé tóny odstraňují i prostor kolem mně. Na světlo v dáli nedojde – jen temno a tápání.

Deska vyšla za spolupráce WIFAGENA (Německo) + LA HUMANIDAD ES.. ..LA PLAGA (Španělsko) + ABITBOL (Francie). Provedení je okouzlující – krásný (dostatečně temný) otevírací gatefold obal, 180g vinyl s vloženým CD a kupónem pro bezplatné stažení nahrávky v mp3 kvalitě. Neváhal bych, třeba se chytíte jako já … (S)

http://wifagena.com/
http://aguirre-blrow.wifagena.com/
http://cultmetal.com/bad-luck-rides-on-wheelsaguirre-tubes-gave-us-wings

Možno objednat zde: http://samuelrecords.net/shop/info.php?idv=853

[un]titled

2010-06-23T23:40:00.000-07:00

kolektiv autorů: Roman Laris, Monika Chilmon, Marian Magdolen, Sheep, Patrycja Gagan, Jan Urant
(KNIHA)

Mám radost z každé neočekávané pošty. Po dlouhém pracovním dni otevírám balíček od slovenského bráchy Ujka Romana Lariše aka xJesusex a jsem víc než mile překvapený. Jednou z Romanových zálib je sledování hardcore/punk koncertů a dění kolem nich zorným úhlem hledáčku svého fotoaparátu. Není to zase tak dávno, kdy vyšla jeho první knížka poskládaná z koncertních fotek. Jmenovala se „Černé Ovce“ a již v době jejího vydání mi Roman naznačil, že se pracuje na pokračování. To na sebe nedalo dlouho čekat a jak už to tak bývá, další část nasazuje laťku i o velký kus výš. Oproti debutu se sešlo šest nadšených D.I.Y. fotografů a své práce propojili v knížce pojmenované „[un]titled“. Dílko je již klasická vázaná knížka. Voní tiskařskou barvou a od okamžiku, co jsem ji vyndal z obálky, se na ní se zalíbením koukám. Obálka i celkové ztvárnění je jednoduché, decentní, čisté – prostě krásná grafická práce. Stejně precizní zpracování proběhlo i po knihařské stránce – tvrdá vazba, pěkný tisk, matný křídový papír. Opravdu moc pěkné. Podobně je udělaná třeba foto kniha o Fugazi.

Forma však nezvítězila nezvítězila nad obsahem a díky dvanácti očím působí kniha různorodým i osobním dojmem zároveň. Jak ji představil Ujo Jesus? Takhle: „Jako projekt šesti DIY fotografů, které spojila scéna a láska k fotografii. Každej z nás je jinej a různé máme i styly focení. Jsme z Čech, Slovenska, Anglie a Polska. Vyšlo jen 500 kopií a vydání jsme zaplatili my sami, bez sponzorů a vydavatelstvích.“

K hardcore punku mám osobní vztah a když se podívám na fotografie v [un]titled, cítím z nich přesně tu energii a osobitost, jakou mám rád. Možná právě v tom je podle mě jejich síla. Zachycují množství mosh-ujících „kids“, skupin na podiu nebo v zákulisí během různých koncertů po Evropě. Všechny lidi na nich spojuje jedna věc - ovlivnil je „hardcore/punk“. Myslím si, že ať ve „scéně“ zůstaneš nebo překročíš její hranice, stejně v Tobě zůstane kus toho mladého nadšence, který třeba je na některé z fotek v [un]titled. Postupně si ale s věkem uvědomuju, že změna není jen o jiném osobním pohledu na věc za poslechu Battery, Youth Of Today… Již vůbec to není jen o řádění v pitu. Je to složitější - pokud se tedy začneš prát s okolním světem. Vlastně se nemusíš ani moc prát, stačí když se s ním budeš snažit vyjít. Většina fotek má zaznamenávat nadšení a lidé na nich mají v očích žár. Působí to na mě jako nabíječka na baterky.

Roman Laris - u nás je známý jako spolutvůrce „How Can Limo Kid Kill Your Dreams?“ a pár lidí určitě vidělo i jeho koncertní fotky. Většina jeho záběrů zachycuje kapely i publikum nestárnoucím způsobem. Prostor v [un]titled nemá zdaleka tak velký, jako měl ve své prvotině „Černé Ovce“, a snad i proto vybral několik nejpovedenějších záběrů z londýnských klubů. Nadšení a energie ze všech fotek přímo tryská. Romanovi se moc pěkně daří zachytit výraz a náladu okamžiku. Ze známějších kapel jsou tady záběry The Blackout Argument, Verse, As Friends Rust. Z těch osobnějších je patrně nejlepší fotka mladé mosherky s natlučeným nosem, přesto s naprosto šťastným výrazem v tváři.

Monika Chilmon - pochází z Polska a její část knihy je spojená s kapelou The Black Tapes. Jak sama píše, doprovázela je od počátků až do rozpadu. Skupinu zachycuje jako celek, ale soustředí se i na její jednotlivé členy a jejich individualitu. Pěkně tím zobrazuje myšlenku, že každá kapela je složená z osobností a jejich spojením vznikne různorodý organismus, živený částí každého z nich. Opět se zde kombinují koncertní fotky se záběry ve studiu i portrétním záběrem jednoho člena The Black Tapes. Kapelu zaznamenávají v letech 2008–2009.

Marian Magdolen je z celé knížky nejživočišnější. Nevyzdvihuje ani tak jednotlivce, ale zaměřuje se na celek – na moshující kotel. Lidská těla jsou v něm propojena v celistvou hmotu, která se pohybuje v rytmech tónů vystupující kapely. Mosh Or Die, Xka a neutuchající žár.

Sheep - chlapík z Anglie. Jeho fotky jsou hodně podobné těm Mariany Magdoleny. Moshující kids. V případě Sheepa ale s větším prostorem pro detail a jednotlivé osobnosti. Perfektně zachycuje výrazy ve tváří, od těch nadšených až po ty bezvýchodné. Dojde i na lidi v letu (pak že neumíme lítat) a portrétní záběry. Na těch jsou mosheři s monokly, natlučeným obličejem, zlomenýma nohama z pitu – výrazy mají přesto spokojený.

Patrycja Gagan – polská fotografka, která svou část nazvala „Tribute to Sunrise, 1995-2006“. Povedený fotky polské skupiny Sunrise. Fotky jsou promíchané a je vidět, že ke kapele měla hodně blízko a ukazuje nám je svým osobním úhlem pohledu.

Jan Urant je zástupcem z Čech a knihu uzavírá. Jeho fotky vidím prvně a rozhodně jsou povedené - většinou koncertní - a pěkně se mu daří zachycovat ty podstatné okamžiky.

Vlastně ani moc nezáleží na jménech zobrazovaných kapel, na stylech, na tvářích lidí – všechno se recykluje – důležitý je pro mě zaznamenaný okamžik, energie, vztek a emoce. To se dědí z generace na generaci. „[un]titled“ to zachycuje moc pěkně. Rád v téhle novince listuju a nejspíš budu i v budoucnu. Napadá mě snad jediná připomínka, škoda že není u všech fotografií místo a datum pořízení. To je jen malé podotknutí z mé strany. Abych nezapomněl, knížku otevírá článek „Absence Od Separation“ od Johna McKaiga a závěr patří několikastránkovému psaní o „D.I.Y. fotografii jako vizuální reprezentaci hardcore hudební scény“ od Nadine Sölla - oboje v angličtině.

Pokud Tě informace o knížce zaujaly, kontaktuj některého z autorů – každý má svých 80 kusů. (S)

http://www.myspace.com/untitledhardcorebook

Roman Laris:
laris.roman@btinternet.com
Monika Chilmon:
x3kx@o2.pl
Marian Magdolen:
erinyescoming@gmail.com
Sheep:
xsheepx@gmail.com
Patrycja Gagan:
info@patrycjagagan.com
Jan Urant:
janurant@gmail.com

Smalltown - Read Between The Lines

2010-06-23T23:39:00.000-07:00

10“LP (Pirate Press Records)

Některý dni mají příchuť připálený rejže a pokud jich je několik po sobě, vlečou se jako týden před výplatou. Každý máme svůj upouštěcí ventil v růných činnostech, někdo chodí na pivo, jinej lepí letadýlka, těch možností je nespočet. U mě je to nejspíš muzika, někdy se k ní jdu schovat, jindy do ní dávám energii a jsou okamžiky, kdy mi nečekaně dobije vyšťavené baterky. Stejně jako některý dny stojej za prd, jsou pak ty který mění náš život. Víc je ale těch zcela obyčejných a jen těm šťastnějším se daří vykukovat nad mraky nějak dlouhodobě. Slova jsou ale k ničemu a tímhle psaním jsem chtěl říct vlastně jediný – pár posledních týdnů mi vylepšil 10“ od švédské trojice Smalltown.

Číst mezi řádkami se vyplatí i v „reálném“ životě. Snad i proto mi je sympatický název „Read Between The Lines“ desky. Vychází v době po jejich debutním LP „The Music“ (Deranged Records) a novou deskou „Implosion“ (Deranged/Combat Rock Industry). Obsahuje čtyři vlastní pecky a tři předělávky – od The Strike, The Statues a Elvis Costello. Obzvláštně „All Good Things“ od Statues je parádní. Myslím, že žádný CD jsem zatím nevydržet poslouchat tak dlouho, jak tomu je u Statues „New People Make Us Nervous“ (písnička je právě z týhle desky). No znáte to, když uslyšíte svou oblíbenou pecku, že? Nohy se Vám rozvlní jako stařík Morrisey při zpěvu.

Smalltown hrajou pop-punk (nepěkně zprofanované slovo) ve středním tempu. Důraz kladou na melodické nápady a chytlavost vyzvihují refrénama. Rozhodně čerpají z The Clash a Buzzcocks - z každé si berou kousek. Výsledný mix zní parádně. Obzvlášť z The Clash čerpají opravdu hodně. Není to ale žádná kopírka, spíš jistá reinkarnace jejich stylu – zahraná ve Smalltown provedení. K nahrávkám mám obecně dvojí přístup – A) poslouchám je stále dokola, až mi to přestane bavit nebo B) první poslech mě nenadchne, ale s každým po dalším poslechem mi to víc a víc baví (pokud to tedy rovnou neodpískám). Co jsou Smalltown? Ze začátku Bčko, ale postupně jsem se proposlouchal k Ačku :).

Smalltown vlastně hrajou pop, ale přesto je z nich stále cítit punk. Muziku hrají čitelnou, ale zase to není uhlazený a nudně studiově sterilní. Dýchnul z nich na mě příjemnej svěží odér, žádná pachuť vyfintěných rockstars. Nemohu se dočkat jejich koncertu se Statues a právě k nim si nedovedu představit lepší kapelu, pro společné turné - než je tenhle švédskej trojlístek! Doporučuji všem, který prožívají právě Ty „přismrádlý“ dny a pop-punk zcela neodepsali. Zdá se že díky kapelám jako Statues a Smalltown je pop-punk znovu ve hře. Co Vy na to? (S)

www.smalltownsweden.com

STRANGE ATTRACTOR / RED MASS „Split“

2010-06-23T23:37:00.000-07:00

10"LP (P.Trash Records)

„Nahrávka, která má více barev než Disney film na LSD“,taková je popiska na internetové stránce P. Trash ke společnému splitu STRANGE ATTRACTOR / RED MASS. Než jsem si desku pustil, bral jsem to s nadhledem, ale teď mi nezbývá než souhlasit.

Německé vydavatelství P. Trash vydává jednu skvělou nahrávku za druhou. Jeho vydavatelskému tempu by možná nestačil ani Jožka Pribiliněc - některé z jimi vydaných titulů nepotřebují žádnou propagaci (Regulations, Statues, AC4). Jiné na první pohled nic neříkají. Ale „pod lampou je největší tma“ a 10“ split STRANGE ATTRACTOR / RED MASS je šibalským kouskem asfaltu, ke kterému jen těžko hledat popisky. Formát desetipalce tímto slaví u P. Trash premiéru.

Tahle deska je šílenost, v tom nejlepším slova smyslu, a pěknej vodvaz. Nejsou tady žádné mantinely, čekat můžete cokoliv. Stejně bude všechno jinak, než jste si představovali. Malou úvodní nápovědou může být informace, že STRANGE ATTRACTOR je projekt Jeffa, bubeníka Statues a jeho pekelně zbustřené kytary. Pomocnou ruku při tomto běsnění mu nabídl Ian ze Sedatives se svými klávesy, které zní jako pozdrav ze záhrobí.

STRANGE ATTRACTOR – to jsou osvědčené punkové riffy, „frackovitej“ zpěv, hlasitost doleva a všechno „přebuzený“, až to bolí. Jde o pohled na punk ze zcela jiného úhlu, než na jaký jsem zvyklý. Samostatnou kapitolou je „zvuk“. Představ si nahrávku ze skvělého studia prohnanou přes různé „mástry“. Zní to, jako by si soused, kterej bydlí o dva baráky vedle, pouštěl na své špicovní hifárně desky Ramones a jeho dcera si pouštěla v děcáku Angry Samoans. Všechno vyvejškovaný a „distrošn“ otočenej doleva - na maximum - většinou na hranici snesitelnosti. Takhle snad nevykrádají své nahrávky ani Hellnation. Ono je v tom „mástru“ udělaný snad i praskání jehly! Po prvním poslechu jsem šokovanej. Pouštím si je ale znova a znova a znova - je to skvělý! V jednoduchosti je krása. Nemusíš nic moc řešit, jen kejvat hlavou. Parádní garážovej D.I.Y. punk založenej na poctivejch punkovejch základech.

RED MASS je kapela, ale možná bude výstižnější označení „sdružení muzikantů“. STRANGE ATTRACTOR se s RED MASS opravdu hledali a lepší kapelu si s nimi na společné nahrávce představit ani nedovedu (mimochodem, obě kapely jsou z Kanady). Zvuk je obdobně divnej, principy stejný – rock´n´roll ve své nejšpinavější garážové podstatě. Obzory ale posouvá do více experimentálních rovin než S.A.. Postup pro uvaření téhle polívky je zdánlivě jednoduchej, pro základ použij punk – jak začne vařit, přidávej postupně post punk, hippísárnu ze šedesátých let, psychidelii, noise a folk (místy slyším i Wollongong). Až to bude uvařený, budeš si pochutnávat, přežereš se, bude ti blbě, ale stejně si ještě přidáš. Šílený, návykový a magicky chytlavý. (S)

http://ptrashrecords.com/

Lost Boys - Work. Life. Regret.

2010-06-23T23:36:00.000-07:00

7"EP (Thrashbastard)

„Ztracení hoši“ jsou kapelou z francouzského Lyonu. Hrají hardcore/punk středního tempa ovlivněný ANGRY SAMOANS, CIRCLE JERKS, snad i BLACK FLAG. Osobně neznám žádnou jinou jim stylově podobnou francouzskou kapelu a hned v úvodu musím uznat, že jim to šlape skvěle. Dýchá z nich entusiasmus odkazující na starý osmdesátkový US hardcore/punk a je skvělý cítit ten recyklovaný svěží vítr! Novotou vonící EP „Work. Life. Regret.“ navazuje v jejich diskografii na kazetové demo (vyšlo i na vinylu), debutní singl, splity se STRONG AS TEN, SUNPOWER a THE IRRADIATES. Pokud ujíždíš na kapelách s „retro“ odérem, Lost Boys by tě neměli zklamat. Nabízejí férovou rovnici: svým podáním hardcore punku čerpají z kořenů, s ničím se moc neserou, jsou sami sebou a naprosto se nesnaží zavděčit. I když jsem něco podobného již slyšel, tak z LOST BOYS dýchá nadšení a upřímná naštvanost - to se mi líbí! Kapely jako jsou oni, hrají na 100 %, nebo se rozpadnou. EP má pěkný obal - namaloval ho Andrei Bouzikov a moc sympatický je i název, že? K poslechu jsou v drážkách nachystané tři písničky Lost Boys a předělávka od M.I.A. (což byla osmdesátková kapela z Orange County, Kalifornia). Od prvního válu mi - hlavně díky kytaře - připomínají Angry Samoans. Celkově to ale není tak přímočaré a slyšet můžeme i „sólíčka“. Samozřejmostí je parádní, lehce prasácký zvuk, který tenhle styl vyzdvihuje a dodává mu správný autentický odér. Z kapely cítím mladickou nespoutanost, ale i pouliční lopato-dřevnatost 86 Mentality. Parádní je skvělej zpěv. Zní, jako kdybyste dali dohromady Seba ze Short Fuse a Katona z Hirax – prostě hrubej hlas s „heavy ocáskem“. Texty jsou plný odcizení, nasranosti a snad i cynismu. Viditelně jsou inspirované Orwellem a přímočarostí nemají daleko k již zmiňovaným 86 Mentality. Jedna pecka je věnovaná i protestům ve francouzských továrnách v roce 1968, konkrétně v Sochaux. Předělávka od M.I.A. je praštěnej anti-hippies protest song :). Vyšlo ve čtyřech evropských hardcore vydavatelstvích. Má kopie se ke mně dostala od berlínského labelu Thrashbastards. Ty, kteří novinky v hardcore sledují, asi nemusím na tenhle label upozorňovat - ostatním doporučuju! Najdete na něm spoustu zajímavých, známějších i naprosto neprofláklých skupin. Andreas mi sám říkal, že do budoucna se chce stále více zaměřovat na „malé“ a neznáme kapely, což je skvělý! (S)

http://stillholdingon.free.fr/lostboys

http://www.myspace.com/thrashbastard_

AUXES/Obstacles - split

2010-06-23T23:35:00.001-07:00

7“EP (Revolution Summer)

Mám rád sedmipalcové singly. Jejich realizace se mnohdy ubírá po trnitých cestách a finální výsledek bývá nejistý. Společný split Ep AUXES s Obstacles vznikal „pod rukama“ sympatického olomouckého vydavatelství Revolution Summer, jehož je i debutním vydavatelským počinem. Myšlenka singlu se vyvíjela postupně a myslím si, že lepší propojení kapel se ani nemohlo vydařit. Všechno do sebe moc pěkně zapadlo. Loni jsem psal recenzi na album australských grindcoristů Agents Of Abhorrence. Ani s jednou kapelou nemají nic společného, nápad spočívá v tom, že jejich intro na albu „Earth.Water.Sun“ se jmenuje „Bob Dylan Still Isn't Dead And I Think It Fuck“ a písnička AUXES na tomhle singlu je pojmenovaná „Song For Bob Dylan“. :) Ber to jako poznámku pod čarou, která mě osobně pobavila. Tyhle náhodné souvislosti mě baví stejně jako používání slov „jerk“ nebo „freak“ v textech punkových skupin. Ale k samotnému splitu - ani o jedné kapele se nemá cenu zeširoka rozepisovat. AUXES je projektem Davea Layneho z Milemarker a Challenger, Obstacles pak projektem členů rozpadlých Children Of Fall. Tuším, že psát o propojení všech tří kapel s Day After/Lovitt/Jade Tree by bylo fakt zbytečné.

AUXES hrají chytlavý post-punk/alternativní rock s melancholickým odérem. Nevím jak Vy, ale já si nemůžu pomoct – z jejich desky „Sunshine“ cejtím dojímavou posmutnělost Roberta Smitha (The Cure) a samotná stejnojmenná písnička má skvělej „sabaťáckej“ riff – to fakt žeru. Tak či tak, „Sunshine“ je parádní, náladové a různorodé album. Na splitu s Obstacles mají AUXES dvě starší pecky. Přijdou mi více syrové a experimentátorské. AUXES v sobě mají zakódovano zvláštní sebestředné charisma a jejich umění zaujmout je dotažené k dokonalosti. Obě písničky, kterými se prezentují, nepostrádají atmosféru a ta úžasně graduje. Je v nich prostor a když je poslouchám, mám pocit, jako když koukám do 3D obrázku. S každým novým přehráním nacházím nová zákoutí.

AUXES čeká spousta koncertů v Čechách, který pojednou společně s Aran Epochal. Což je skvělý, stejně jako informace o dalším Aranově split singlu, který nebude s nikým jiným než právě s AUXES.

Strana s Obstacles představuje jeden dlouhý instrumentální opus, ve kterém slova nejsou k ničemu. Všechno potřebné je vyjádřeno hudbou. „The B-side contains Subliminal Messages“ je komplikovaná písnička s nejednou zápletkou a neočekávanými dějovými zvraty. Nástroje podbarvuje elektronický spodek a to jim dodává jistou tajemnost. Skvělá písnička a než Obstacles skončí, nakoukneme do různých míst. Neboj se, Obstacles jsou skvělý vyprávěči a nudit se při nich rozhodně nebudeš. Připomínají mi švédské Alarma Men, snad slyším i útržky Frodus a divný kapely Svenson, která vychází na labelu Shelbyho Cincy (Carcrash Records).

Kdybych se měl rozhodnout, která kapela mě na splitu více zaujala, tak by to asi bylo 50 na 50, neboli „paragánská padesátka“. Co víc dodat? Singl vyšel na barevným vinylu a s kupónem pro bezplatné stáhnutí všech tři písniček v mp3 formátu na internetu. Navíc má i moc pěkný obal. Kvízová otázka na závěr: poznáte město na obalu? (S)

Let´s go!: http://www.revolutionsummer.info/

Auxes / Aran Epochal -split EP

2010-06-23T23:33:00.000-07:00

7"EP (Silver Rocket)

Aran Epochal = projekt Adama z Gnu doplněný o Borka z Bonus. To dnes ví již nejspíš každý. Aranova cesta mi je od samého počátku sympatická, stejně jako způsob vydávání jeho nahrávek. Za svým rozhodnutím sdílet písničky na společných singlech s dalšími uskupeními si evidentně stojí - vyšlo již šest krásných sedmipalců. Spojuje je myšlenka, nadšení i grafika. Bourek je profík, jeho práce působí čistě a decentně. Vytvořit na singlech propojující linii se opravdu podařilo. Slova zde neskončila jen u plánů a všechno se nachází na místě, kde to “architekti” nejspíš chtěli mít. Zopakuji, že sledovat tenhle vývoj je pro mě inspirativní. Celková koncepce, písničky a prostě všechno okolo do sebe až magicky zapadá - to se mi moc líbí. Nedávno jsem si říkal: “Co bude dál?” Teď je již jasno, v pořadí šestý split vzniknul s AUXES (USA, ex.Challenger, Millemarker) a vyšel téměř ve stejný čas jako AUXES/Obstacles EP na olomouckém vydavatelství Revolution Summer.

Každý singl od Aran Epochal přinesl něco zajímavého. Jak jsem již zmínil, především svou koncepcí a potřebou sdílet vinylovej split s někým dalším. Co víc, funguje to i jako dobrá propagace zajímavých zahraničních kapel a v případě AUXES jsem za to rád dvojnásobně. O splitu jsem chtěl napsat ještě před společnými AUXES / Aran Epochal koncerty. Čas je však nelítostný a nestihnul jsem to. Na druhou stranu jsem rád, že jsem amíky před dokončením recenze viděl živě.

AUXES novej matroš, co hráli na koncertě, byl perfektní, špinavej nátěr zahranej se 120% nasazením, zkrátka punk jako noha. Jestli předchozí nahrávky odkazovaly více na “emo”, nová produkce se rozhodně přiklání k “punku”. Kdo je viděl, bude se mnou určitě souhlasit. Jsou to navíc milí chlápkové, kteří si podle vizáže již prošli svým. Jejich hudba je různorodá, emotivní i hrubá zároveň, přitom do sebe jednotlivé tóny písniček tak krásně zapadají. Jde to z nich a v tom je jejich síla. “There Were Five Hundred” je singlovka, jak má být. Hit, který vám dlouho bude znít v hlavě. Dneska ráno jsem jel do práce a poslouchal Social Distortion “Kings Of Fools”. Přehrával jsem si ji nesčíslněkrát, tak nějak si o to hlava sama říkala. “There Were Five Hundred” na mě působí podobně, jedná se o silnou písničku, která ve mně vzbuzuje potřebu pouštět ji stále dokola. Další kapela na seznamu, která je potravou pro mou závislost na muzice.

“Práce s dřevem” - Aranova písnička. Jiná než “There Were Five Hundred”, přitom do sebe obě dvě moc pěkně zapadají. Možná podobně jako “ježek v kleci” na obalu. Po esoterickém a poměrně dlouhém začátku jsem čekal, co přijde. “Světlo na konci” tunelu zmizelo a do reálného světa mě vrací bassová linka. Vše je na svém místě – přesná rytmika, jistý hlas a texty k hloubání. Prostor pro zpěv v pozadí dostal Scott McCloud (Girls Against Boys, Paramount Styles). Písnička má hloubku a líbí se mi, jak postupně graduje. Tohle se neoposlouchá, stejně jako mě nepřestane bavit “Práce s dřevem”.

Auxes i Aran Epochal mě baví živě i z vinylu a toho si moc cením. Každé uskupení je jiné, ale jako by je ta individualita spojovala do jednoho celku. Závěr je jednoznačnej: AUXES i Aran Epochal jsou skvělý a SRR patří dík za nasměrování správným směrem. Co bude dál? Netuším, ale těším se! (S)

http://www.silver-rocket.org

Statues - New People Make Us Nervous

2010-06-23T04:53:00.000-07:00

12“LP (P.Trash Records)
Statues je trojlístek z Kanady. Hrají jednoduchý punk, kterému se říká pop punk nebo taky power pop. Jednoduché riffy, chytlavé refrény a optimistický nádech, prostě muzika, se kterou se lépe dejchá. Jejich podání nechybí patina garáží, sympatický projev a naprosto nulové hvězdné ambice. Kdo si myslel, že pop punkové kapely zajímají již jen rádia, tak se naštěstí plete - jsou tady kapely, co hrají ve squattech a malých klubech - Statues.

Zamiloval jsem si je před pár lety a od té doby na jejich muziku nedám dopustit. Měl jsem dvě přání - vidět je živě a mít desku „New People Make Us Nervous“ na vinylu. Koncert jsem viděl a má očekávání splnil naprosto do puntíčku. Statues nejde lépe popsat, než se to povedlo Igorovi z My Dead Cat - “vypadají jako voják z povolání, profesor na univerzitě a chovanec tamního ústavu na vycházce - klidně si ty „funkce“ můžou prohazovat“. Ha ha ha… no faktem zůstává, že je to nepřehlédnutelná trojice. Každý z nich je individualita, všichni mají pořádný „intošský“ brejle a kytarová / bassová sekce jsou bráchové. Od prvních tónů jsem jim sednul na lopatu a oddaně na ně kývu hlavou.

Myslím si, že i pro Statues je album „New People Make Us Nervous“ svým způsobem stěžejní. Album není nejnovější, přesto ho sami upřednostňují i po letech. Vychází v reedici a na koncertě zahráli téměř všechny písničky z desky. Původně vyšla CD verze na Pelado Records a snad i někde na vinylu. Jsem nulovej fanda e-baye, proto jsem strašně rád, že deska vychází znova na vinylu. O evropský press se postarali garážoví maniaci Peter a Susanne (P.Trash). Skvělý! Žádnej bootleg, ale oficiální nosič - za férový prachy, s novým obalem a na růžovém „chewig buble gum“ vinylu. Statues jsou milý lidi, jejich desky vycházejí na Deranged, P.Trash a Pelado Records. Evropské turné jeli společně se švédskými Smalltown a když mi jejich zpěvák dával balík s deskama od P.Trash, zpěvák Statues se začal vyptávat, co je to za desky a na moje aktivity. Říkám, že jsem malá ryba, ale mám rád tuhle muziku a chci jí tady nabízet. Měl strašnou radost a říkal: „My jsme taky malý ryby…“ Zní to asi pateticky, ale já mám tyhle osobní drobnosti strašně rád.

Jak přiblížit Statues těm, kterým nic neříkají? Asi jako mix garážového punku s popem. Písničky, co dělají, jsou jednoznačný tah na branku, jednoduché nápadité riffy a velice chytlavé refrény. Z osobní zkušenosti říkám, že mi spousta melodických kapel po „zacykleném“ poslouchání leze krkem. Znáte to možná sami, muzika vás chytne a dokážete ji poslouchat stále a stále dokola. Najednou střih a je po vášni. U Statues je to jinak. Čím víc je poslouchám, tím víc mě to baví. Snad je to tou skromností, o který jsem psal, nevím. Slyším z nich množství kapel – Buzzcocks, Ramones, The Clash, Jawbreaker, atd..

Pecky z „New People Make Us Nervous“ jsou pro mě svým způsobem nesmrtelný. Lépe se za jejich poslechu začíná novej den. Ať se na to koukám z jaké strany chci, tak neznám jim podobnou pop/punkovou partu, o které by šlo podobně mluvit. Domluvil jsem! (S)

http://www.myspace.com/statues
http://ptrashrecords.com/

THREATENER "...And The Bending of Throats"

2008-08-01T09:24:00.000-07:00

7"EP (SixTwoFive)

Fastcore trilogie se uzavřela. Po singlech "The Hammering" a "The Fastening" je "...And The Bending of Throats" finální Ep michiganské party Threatener. The Fastening" bylo mé první setkání a smetlo mně silou uragánu. Mozkové pochody zastavil mix brutálního prasáckého fastcore / power violence se šílenými horrovými texty a nečekanými zvraty. Závěrečné EP již obalem napovídá, že stále není nic v pořádku a pokračuje v hrubém drásání ušních bubínků i psychiky. O grafiku se postaral John Olson z Wolf Eyes a od prvního pohledu je jasné, že o nic positivního nepůjde. Atmosféru má jako leták k céčkovému filmu, který zdobí různě zdeformované části obličejů. Ksichty mají zamalované nebo vypíchané oči … no, nic moc pěkného. Ujeté, ale na druhou korespondující s temnou atmosférou. Na singlu je deset pecek, které do nás od prvních tónů hrnou vlnu hluku přímo a neuvěřitelnou rychlostí. Sotva se rozkoukáš a strana je na konci! V množství změn, šílených aranží, vazbení a rytmů se občas zjeví melodická linka, kterou si ovšem uvědomíte až v okamžiku když zmizí. Nechybějí skvělé "stop and go" pasáže, rozjezdy i záseky, jež rozhazují naši pozornost a opravdu se musíme hodně snažit udržet se ve střehu. THREATENER jde přirovnat k vyšinutému mixu Charles Bronson, Dropdead a Das Oath, ovšem s víc prasáckým odérem i zvukem a hlavně - několikrát rychlejší. Masakr! Před spaním tuhle desku rozhodně poslouchat nebudete! Pomalu začínám chápat, proč jsou Maxem v 625 katalogu označovaný za nejlepší fastcore kapelu posledního desetiletí :). Na Six Two Five nedávno vyšla CD kompilace obsahující všechny singly, věci z kompilací a nějaké bonusy navíc.(S)

Threatener
SixTwoFive

Phantoms On Fire versus Flaming Cocks

2008-06-10T07:50:00.000-07:00

7“EP (Tchichimania Records)

Láska k rock´n ´rollu, Elvisovi, punk a přátelství, to asi byli hybné motory pro vznik společné nahrávky Phantoms On Fire a Flaming Cocks. Registruji obě kapely i informaci o tomto singlu, ale výrazněji jsem se s nimi nesetkal (snad jen s Phantoms jsem několikrát viděl živě). Bez očekávání i předsudků jsem si desku pustil a dá se říct, že moje první setkání s prací kapel bylo milým překvapením. Hrají styl co neposlouchám, přesto se jim povedlo mně udržet ve střehu, pobrukovat si a zatáhnout mně do jejich podání „Šakalých let“. Rock´n´roll je z desky cítit již prvního pohledu (obal se mi nelíbí, ale stylovost asi musí být). Phantoms On Fire mají na své straně tři skladby - (Some) Girls Are For Lovin´, Be Bop a Lula, She´s a Best Of Prey a šlapou jim jak mají. Dobře se poslouchají a hlavně jim nechybí švih, což si tenhle styl potřebuje. Nemám jim co vytknout - skvělá bassa (bravo Vikku), parádní bicí i kytara a zpěv, který vše ještě vyzdvihuje (super jsou i back vokály). Temnější s přehledem zahraný punk/rock´n´roll, záhrobní atmosféra, láska k Danzig, Misfits, lebkám … to jsou Phantoms On Fire. Flaming Cocks jsou zcela jiní než jsem očekával - více punkovější a méně rock´a´billy. Klasický kontrabas jim ale rock´a´billy nádech udržuje. I´m Alivem So Cool, White Trash, to jsou jejich tři pecky. Oproti POF znějí optimističtěji (místy až cítím veselou atmosféru Misfits „American Psycho“ ), s méně horror příchutí. Mám z nich fajn dojem a baví mně! Super, že se kapely a lidi kolem nich se rozhodli vydat společnou nahrávku na nosiči, který jejich stylu opravdu sluší. Těchto šest skladeb dělá v mých očích z obou kapel špičky punk/rock´a´rollové scény u nás, ale to jejich fans určitě ví mnohem lépe. Škoda jen, že obal postrádá texty! Nezbývá než doporučit i jako hudební kulisu při četbě knížky Lydia Lunch „Paradoxia“. (S)

Phantoms On Fire

Athrenody „Crazed development“

2008-06-10T07:33:00.001-07:00

CD (Six Two Five)

Sestava:Dvě kytary,basa,bicí,vocal

Tihle hoši hrají asi již nějaký ten pátek, soudím nejen dle fotky, která se skrývá uprostřed bukletu, na kterém přes temnou grafiku rozeznávám hřbitovní kříže nad hromadou lebek a chlapíkem zřejmě s puškou, na zadní straně pokračování s bombardéry na obloze. Na CD najdete celkem 9 songů v čase 16 : 39 min.Tuhle kapelu slyším poprvé. Hned po pár tonech z chlapců cítím klasiku - starých Napalm Death , Terrorizer či staré Phobie.Takže - GRINCORE! Grincore staré školy s výborným zvukem. Střední tempo střídané klepkami, propojené pomalejma valivejma hardcore pasážema a zásekama. Celkový sound zní hutně, jak jinak v tomhle stylu. Dvojšlapka drtí. Hlavní zpěv je v spíše v hlubších polohách, ale celkem čitelnej, žádnej bezhlavej murmur. Na můj vkus moc vytaženej nad hudbu, na druhou stranu si to tenhle pan zpěvák může dovolit. Sem tam se objeví i druhý hlas, který je ve vyšší poloze. Je více řvaný, slušně doplňuje hlavní zpěvy v refrenech. Texty jsou řvány v angličtině. Kytary to řežou se spíše metalovým soundem, což v jejich případě není vůbec na škodu. Nečekej žádný sóla nebo složitější vyhrávky. Rify jsou přímočarý a bassa poctivě duní. Celkem mě pobavil název druhého válu "At war with shadows" a poslední vál s názvem "Frustration". To je 40 sekundová hardcorová vypalovačka na závěr. Takže shrnutí. Je to klasickej starej Grincore válec s příchutí hardcore a možná i lehkým nádechem death metalu. Poctivá práce.

Když jsem psal tyhle řádky a pročítal sestavu zarazil jsem se u jména Matt Harvey (ten zde pěje a napsal taky všechny texty krom jednoho). Nemám zrovna nejlepší paměť na jména, ale mé tušení bylo správné. Na druhý den jsem se na netu dozvěděl, že je to bývalý (?) (nevím jak to s touhle kapelou je nebo bude - proto ten otazník) člen Exhumed (kytara a zpěv), kterého naleznete také na deskách u spolků jako: Repulsion, Dekapitátor (thrash-vřele doporučuji, super věc), Noothgrusk (doom), Scarecrow (thrash) a Cadaverizer. Jinak, tihle maníci jsou ze San Francisca, což se z CD nedozvíte a vznikly někdy v roce 1992 z grindové smečky Enucleation. Oni sami se hlásí ke škatulce "modown hardcore". První věci nahráli v 93 (demo) a tohle CD je znovu přehrané od Athrenody a nazpívaný Mattem z Exhumed někdy v roce 2005 a za tím vším stojí sám veliký Max "625" Ward. Pokud chcete vědět víc mrkněte buď na www.metal-archives.com nebo na myspace.com/athrenody a pokud jste sběratelé cd a chcete obohatit svou zbírku o dobře zahranej i nahranej grind core sežeňte si to!

By: Žrout (Lahar)

www.625thrash.com
Athrenody

Gospel Of The Future "s/t"

2008-06-10T07:17:00.000-07:00

CDDigipack (Epidemie Records)

V téhle moravské partě najdeme členy Mass Genocide, Mindlock, Space To Being (Pepa od mikronu nedávno odešel), Full Bladder a nově také More Bad News (Kovin 666). Poprvé na sebe upozornili debutním singlem, který vydal jejich tehdejší zpěvák Cvalda. Od svého vzniku se kapela vyprofilovala a z původního extrémní podání hardcore se přesunuli do poloh industriálnějších, pracující s tepavým jádrem hardcore pomalejšího tempa a ničeného sludge s metalovým nádorem.

Nemohu říct, která z poloh Gospel Of The Future se mi líbila víc, obě jsou skvělé a každá z nich je zároveň pro jiné uši. Jen málo českých kapel prošlo takovou razantní změnou (snad možná Kevorkian). V každém případě současná podoba je skvělá a bližší zvukům, které k nám doléhají z budoucnosti.

Nahrávka pochází z pražského studia Hostivař a dokonale se na ní povedlo zachytit apokalypsu v počátcích. Hned z úvodní "Cabal" dýchne pomalu se plazící smrad smrti a zlo! Konec světa o sobě dává vědět sludge tempem, opakujícími se bahenními rify a kytarovými smyčkami zkoušejícími naše uši, jak dlouho je vydrží poslouchat. Opékání je mistrně "utnuto" právě v okamžiku, kdy vaše hlava už nemůže pokyvovat dál. Sludge atmosféra mistrně drží svoje tempo a Ultrazvukova kytarová práce je naprosto skvělá a heavy! Strojově přesné bicí s mrazivě přesnými údery rozráží táhlou náladu - opět s královskou přesností. Čekám každý úder, přesto mně překvapí svou razancí a důrazem. Gospel Of The Future se mi líbí svou originalitou a snahou objevovat a kombinovat. Konec světa je v počátcích a jako rudé slunce nad zpustošenou továrnou osvěží naše uši "Brotherhood Of Freak Fountain", se skvělou trustovou rytmikou. Když nedoufáme, stále vidíme světlo. "Five" je úžasně zacyklený opus otáčející naše hlavy i myšlenky spirálou času. Dokola a stále dokola, smyčka života nahraná domácí kamerou. Sóla mě obecně moc neberou, ale v "Dark Hell" a "Ministry Of Ocultinism" jsou skvělá.

Celek skvěle tlačí do mé hlavy a já oceňuji jeho různorodost. Alešovy bicí s Ultrazvukovou kytarou jsou režiséři téhle temnoty, doladěné skvělou bassou, která je právě taková, jaká být má a řev skvěle dobarvuje bezvýchodnost. Razance všech dělá "kule", co má tahle muzika mít a vzájemná souhra umožňuje rezonanci v prostoru. Album má děj a nejde jen o to trápit posluchače extrémně pomalou muzikou. O jednouchý ale účinný obal se postaral Chris (Narcosis, Grind Artwork) a myslím že dokonale ladí s hudebním obsahem.

Temný odumřelý opar, noise hra zvuků, rytmů a smyček nás bude doprovázet až do konce světa (poslechu toho cd). Opravdu povedené album potěší fandy Relapse Records, Southern Lord nebo posluchače Boris, či SUNN O)). Nenechá chladné ani žádného uctívače temna a kozlů. Velice povedená práce! (S)

Epidemie Records
Gospel Of The Future

Iron Lung “life. iron lung. death.”

2008-05-21T23:31:00.000-07:00

CD (Six Two Five)
Tak copak tu máme pane doktore? No sestři, tenhle červík bude asi hodně nemocný. Podíváme se mu na zoubek.
Je pár kapel co držej duch power violence při životě. Ale co to vlastně je power violence?! Infest, Crossed Out, No Comment, Neanderthal, Lack of Interest,.. Spazz, Despise You, Apathetic Youth,... ?!
Myslím, že škatulky všechno poserou. A navíc tady jsme asi trošku jinde. Prostě, máte to rádi rychle a od srdíčka, a ještě k tomu někde ve sklepě na West Coast-u? Ne, nelekej se, pánové Jensen Ward s Jonem Kortlandem v tom ale mají asi jasno. 2 maniaci který toho za sebou mají už hodně. Mr. Ward buší i v Artimus Pyle (ale kdo tohle neví?!) a řekl bych že jmenovec Bill Ward ze starejch Sabbatů by z něj měl určitě radost. Radost z jejich muziky má určitě i démon Max Ward, vždyť na 625 rec. většina jejich věcí vyšla. Jo, je to poslední dobou celkem omílaný, ale kolik lidí bude ještě ve věku daleko nad třicet hrát v kapele která zní takhle? A ještě k tomu jen ve dvou lidech dělat takovouhle neplechu. Iron Lung je asi zbytečný nějak víc představovat. Na tomhle CD jsou songy z Demonstrations in pressure and volume 7“, split singlů s Branoil (super sludge) a Teen Cthulhu. Texty samozřejmě nemocniční prostředí, popis nástrojů, přístojů. Názvy songů jako Diagnosis, One cure for two diseases, Positive pressure breathing attachment, Storage Unit atd. mluví sami za sebe, ale všechno opravdu spíš buď jako popis jednotlivých přístrojů nebo vliv různých preparátů, zařízení na člověka. Ovšem jestli to máš rád nebo ráda detailněji, tak asi bude lepší vychytat si letní reunion Carcass. Iron Lung mají teď čerstvě venku novou velkou desku s perfektním názvem Sexless/ No sex, doufám že se mi dostane do rukou a doteď lituju že jsem si nechal ujít jejich koncert na Vrahu. Podruhý bych takovou chybu vážně už asi neudělal! life. iron lung. death. (O)

Mr.Cpt Chaos

625 Thrash
Iron Lung

Ucházím „Edice 15 – Separace průtokových poznatků“

2008-05-14T23:14:00.001-07:00

CD (Papagájův Hlasatel Records)

Ucházím je kapela z jihu Čech a na punk/hardcore scéně se pohybuje nějakých 15 let. „Edice 15 – Separace průtokových poznatků“ je v pořadím pátým řadovým albem. Po letech míjení se ke mně dostala předchozím albem „Geprűft vole“ a smetly mě hned několika podstatnými věcmi - autentickým a syrovým podáním - pro punk tolik důležitým, skvělými texty, silnou nadžánrovou barvitostí a co nejvíc - jsou sami sebou a nebojí se experimentovat. Myslím, že v Čechách není jiná kapela, co takhle hraje. Neváhá se pustit do hrubé punkové neomalenosti, ani do techničtějších hardcorových poloh a nezapřou ani své undergroundové kořeny. Komplikované, přesto zní jako celek a parádně drží pohromadě. Líbilo se mi to již na „Geprűft vole“ a v tom je pro mě vlastně i síla Ucházím. „Edice 15 – Separace průtokových poznatků“ má mnoho tváří a působí jako divadelní drama složené z mnoha dějstvích. Hrubý zvuk nahrávky a nápady naprané přímo do našich ksichtů jako míč na branku působí naprosto svěžím neprokalkulovaným dojmem, stejně jako melodické pasáže. Fakt to žeru! Stylová barvitost a instrumentální podání mě neustále udržuje v pozoru. Je tady nápadů, že spousta kapel by z toho mohla čerpat po celou svou kariéru. Moc se mi líbí zvuk nástrojů a celkově i alba. Je syrový, čitelný s patinou minulých časů – parádní. Vynikající jsou i zpěvy, jejichž hrubá řvaná poloha je proložená místy až poetickým odříkáváním. Tohle drnká na moje struny někde uvnitř a fakt si cením až undergroundového ztvárnění pocitů nejistoty a vlastního tápání, které si pamatuji třeba od Psích vojáků nebo Už jsme doma. Deska má svoje silné momenty i chvilky, kdy máme čas odpočinout. Slabá místa tady hledám jen těžko. Za vrchol alba považuji „Běžci“ s užasnou melodickou kytarovou linkou doplněnou o vynikající bicí, nasekaný zpěv, který píseň tlačí jako o život a v nejlepším skočí do klidného básnického přednesu. Skvělé! Žeru začátek „Chvilky nostalgie“, který na mě působí až Joy Division dojmem. „Děti větru“ - skladba o zrůdách někde v hluboko v nás je dalším vrcholem se skvělým textem a parádní melodickou linkou. Ucházím nic nekážou, neříkají, co je správné nebo špatné, přesto to podvědomě poznáváme. Ukazují. A můžeme se v tom nacházet … těch míst v hledání je v jejich textech i hudbě spousta! Tohle je hardcore punk i punk hardcore dohromady … (S)

PS: neboli poznámka pod čarou … pokud by jste na plakátech viděli kapelu Retroprotest, určitě neváhejte a vyražte! Je to povedený punk revival a najdete tam dva členy Ucházím (Páju, též Gride a Bodzu)

12 skladeb, 31:48

Ucházím
Ucházím rozhovor
Ucházím bandzone

Martin & La Talpoj “Pli Ol Nenio“

2008-05-02T01:19:00.001-07:00

CD (Vinilkosmo)

Švédští Jetpilot byli nejen čtyři sympatičtí chlapíci, ale také čtyři samostatné hudební individuality. Oficiálně se nerozpadli, ale během času jednotliví členové přešli do vlastních projektů. Jedním z nich byl Martin Wiese. Na svém sólovém debutu pojmenovaném “Pli Ol Nenio“ nás zavede do klidných zákoutí indie-rockové muziky, kde atmosféru bude tvořit jen on se svou španělkou. V některých skladbách ho podpoří doprovodní hudebníci (La Talpoj), kteří dodávají celku další rozměr a pestrost. Martin se prezentuje dvanácti příjemnými, skvěle napsanými skladbami. I přes svou rozvážnost mají dynamiku a poslech příjemně „odsejpá“. Ve svižnějších pasážích cítím podobnost se výše jmenovanými Jetpilot (v doprovodné kapele najdeme všechny členy). Album je zajímavé svou rozmanitostí a hlavně - jazykově originální. Texty jsou napsané i nazpívané esperantem, tedy jazykem který nepatří žádnému národu. Nikdy jsem ho v hudbě neslyšel a musím říct, že jsem mile překvapen. Rozhodně příjemné první setkání. Bonusem je jeden DJ remix Martinovy skladby a dvě videa, které jsou mixem rozhovorů, živých vystoupení a ukázek z nahrávání. Pokud máte rádi švédskou „emo“ scénu a rádi zkoušíte nepříliš známá jména, máte možná další tip! (S)

Martin Wiese

Agents Of Abhorrence „Earth.Water.Sun“

2008-04-28T05:20:00.000-07:00

CD (625 Thrash)

… Země je planetou v pořadí třetí od Slunce a pátou největší ve Sluneční soustavě .... 71% zemského povrchu je pokryto vodou. Strohá fakta, která mi vyskočila, když jsem do google napsal „Země. Voda. Slunce.“. „Earth.Water.Sun“ to je také název alba Agents Of Abhorrence - kapely z australského Melbourne. Poprvé jsem je slyšel na společném singlu s Iron Lung. Dostali mně již tam, ale upřímně - opravdu nevím, jestli se při jejich hudbě cítím dobře nebo špatně. Jistý jsem si jen jedním – svým zvukem a strukturou skladeb mě zcela uchopí a připadám si jako Víťa Jakoubek z filmu „Vrať se do hrobu“, v momentě, kdy se točí na kolotoči a křičí „rychleji …, pomaleji …, mně se chce … „. Jedním slovem by se jejich hudba dala popsat jednoduše – brutal. Nepářou se s tím - „Earth.Water.Sun“ je 13 skladeb hudebního násilí! Přes svou nejistotu musím říct - miluju tenhle styl, jak živé koncerty, tak nahrávky. Od prvního do posledního tónu mi to vždycky zablokuje mozkový buňky a trápím se hlukem. K nahrávce, těžkotonážní zvukový výplach se rozjede ihned po první skladbě „Bob Dylan Still Isn´t Dead And I Think It Fuck“. Vtipný název, 26 vteřin ticha a noise zvuků. V ostatních 12-cti „mikro opusech“ je dohromady spojen grindcore, power violence a chaotičnost Converge. Každá skladba má spoustu zvratů, záseků, rozjezdů a to jen vyzdvihuje jejich rozmanitost a neuchopitelnost. „Earth.Water.Sun“ Vás na deset minut nechají na všechno zapomenout a budete věřit jen v ně! Nemáte jinou možnost! Tři členové jsou pro mě tři perly. Skvělou kytaru doplňují vynikající bicí a super řev. Střídavě na sebe každý nástroj strhuje pozornost a dohromady to šlape neuvěřitelně! Nemá naprosto žádný význam psát víc, s tímhle se každej musí poprat sám a já se nemohu dočkat jejich setu na Play Fast Or Don´t 2008. Mimochodem, nedávno odehráli i nějaké koncerty s U.S. zabijáky Insect Warfare na jejich australském turné. Howgh! (S)

(seženeš u Psychocontrol)

625
Agents Of Abhorrence

Climatizado "Songs About God, Love And Bitches"

2008-02-14T04:50:00.001-08:00

Climatizado pro mě byli vždy kapelou s tajemným odérem. Od svých začátků se – myslím - drží hesla "pod lampou je největší tma". Hrají dlouhou dobu, ale zatím jsem je viděl jen několikrát. Při jednom z těch vystoupení před sebou měli plachtu a rozeznat nebylo nic jiného než obrysy postav, což mi v té době přišlo jako zajímavě šibalský kousek. To je ale celkem dávno a tehdejší chaotickou podobu skladeb posunuli ke zřetelnějším melodiím. Po společné nahrávce s italskými With Love, samostatném 12"EP, nám nyní předkládají nejnovější počin "Songs About God, Love And Bitches" (bohužel jen CD).

Silně náladové charismatické album má atmosféru pečlivě rozvrženou do sedmi skladeb. Nesou se na vlnách čechrajících nervy a naši pozornost stahují pouze k sobě. Nervní sebejistotou ukazují sami sebe a neptají se, co si o tom kdo myslí. Jsme tady jen proto, abychom potlačili své rozčarování nebo opovržení. Silně dominantní klávesové linky navozují chrámovou posvátnost nebo atmosféru záhrobní diskotéky plné vyhnanců v zakázané kapli za místním hřbitovem. Skladby jsou příběhy protkané spoustou tváří, množstvím nezachytitelných pocitů a zároveň album nepostrádá hitovost (White Socking), ani lávku přes propast umožňující přejít na její druhou stranu (The Stretch Pants Ballad). Po překročení budeme moci dočkat úsvitu a po probdělé noci konečně usnout.

Spálil jsem svou víru a tápu v prázdnu. Climatizado nabízejí nejistotu pocitů, roztroušení myšlenek a pomocí nástrojů si s nimi budou znamenitě pohrávat. Jsou prázdní a oproštění od reálného světa. "Songs About God, Love And Bitches" nám otvírá dveře do jejich cítění a hodnot. Od počátku obdivuji jistotu a osobitost desky. Je jisté, že tady nejde o jejich podbízení! Tlačí to do nás - jejich láska má spoustu podob a opovržení nemá jen jednu tvář.

Kombinují spousty stylů řízených vnitřním metronomem čtyř nepřehlédnutelných plzeňských štramáků. Říkejme tomu, co hrají, jak chceme, jedno je jisté - je to zralá sebejistá nekonvenční hudba. Zvraty a změny nás odkazují na množství kapel i známých labelů. Zasvěcení zajisté vzpomenou Black Heart Procession nebo kapely z GSL. Po prvních tónech jsem se v myšlenkách vrátil na pražskou Papírnu a koncert The Phantom Limbs. Pocity jsem měl tehdy dost podobné těm, co ve mně Climatizado vzbudili teď. Mistrně si jdou nad propastí kýčovitosti, originality a s tím koresponduje i grafické ztvárnění obalu.

V našich končinách padá jejich tvorba i nové album na neoranou půdu (pokud nebudu brát na zřetel první desku Sunshine). "Songs About God, Love And Bitches" nás zbaví optimismu a to je na ní skvělé! (S)

Arty Maniac Discs
Climatizado

(na CD seženeš u Samuel Records)