Koncert v prosinci

 

 

At Bona Fide - noise/rock-shoegaze, Ostrava
https://atbonafide.bandcamp.com/

Laundered Syrup - 70´s hard-rock/punk na Mamamrdamaso
https://launderedsyrup.bandcamp.com/

Pacino - indie-rock, post-punk, Orlová
https://pacino.bandcamp.com/
&
preméra local skate-videa "Moravian Killaz 3"
RB Production

release fotofanzinu "Myanmar (night) Shifts"

vegan jídlo v podání černé kuchyně

benefit pro barmskou skejtovou komunitu


Divadlo na cucky, Wurmova 7 Olomouc

https://www.facebook.com/events/231249977286733/

Tomáš Palucha – Guru

12“LP (Silver Rocket)

První velká deska Tomáš Palucha je na světě. Dostala jméno Guru a je jedním z mnoha pohledů do světa (nejen) instrumentální muziky. Tomáš i Palucha mají svůj specifický rukopis snad od samých počátků. Svůj zvuk „definovali“ na předchozích nahrávkách (kazetách na Stoned to Death Records a split LP s Unkilled Worker) a s debutní deskou rozkvétá do plné krásy. Ano, krásy! Od prvních tónů je cítit délku ušlé cesty, její prach, ale i touhu šlapat ve vlastních botách. Snaha jít kupředu je patrná, stoupáním na vrchol, ale nikdo nikoho neohromuje. Guru je deska, která mluví vlastním jazykem. S debutní deskou narostly do krásy její tóny a původně dvouhlavý projekt se rozšířil na „regulérní kapelu“. Kluci pracují minimalisticky, rafinovaně, a všemu nejspíš nechávají volný průběh. Tóny se mění v květy a během stopáže alba nejednou mění svou barvy i vůni. Tomáš Palucha hrají aktuálně ve čtyřech a já mám pocit, že díky tomu dostávám možnost, poznat je „v novém světle“. Guru je jako učitel a jeho slova jsou otisknutá do drážek krásné desky. Necítím ale osvícení, jen čistou radost. Zralá slova doplňují zajímaví hosté. Tóny se vznášejí silou vlastní krásy. Nabízejí pohlazení a povzbuzení. Vystupují z nich okamžiky, kdy je mysl unášená do zákoutí bloumavých ploch, a kdy následné jiskřivé momenty dodávající mozku impulzy k návratu / zbystření. Není to jen duševní jóga, posluchač má i prostor si odpočinout. Deset písniček je jako deset rukou, zvedajících každého kdo si řekne z jeho běžného denního koloběhu.

Kdo je Guru? Nevím. Vnímám jen jeho tóny a často se mi stane, že cítím, jak se ocitnu ve svých myšlenkách. Pláně přede mnou, pláně za mnou. Vracím se, další impulzy mě vracejí zpátky. Podobné momenty, a zvraty, zažívám během poslechu opakovaně. Hudba Tomáše Paluchy je krásná (jasný opakuju se), intimní, ale i inspirativní. Pomyslně se jí nemohu nabažit, a navíc se po poslechu cítím zregenerovaný. Bohužel i svazuje jistou dávkou závislosti. Myslím na první ranní kafe, vždycky je dobré, ale vždycky si dám další.

Guru je silný společník! Vládne silou svých tónu, instrumentálních písniček, ale i těch zpívaných s textem. Již první tóny desky si mě omotávají kolem svých pomyslných prstů. U dozvuku posledního tónu cítím touhu po návratu k těm prvním. Guru je instrumentálně rafinovaný, má cit pro posluchače a jeho vlastní prostor. Nic nenutí, nekáže. Jen vede. Z jeho pohybů je cítit energie, která jiskří a během poslechu přeskakuje. O albu kapela napsala „… na desce jsme pracovali 3 roky a spolupracovalo na ní kolem 20 lidí“. Muselo to být náročné, nicméně ozubená kola téhle desky pracují jako úžasně seřízený stroj, kterému vládne síla tónů a promyšleného zvuku. Maká to dohromady, bez zviditelnění jedince. Mám z poslechu radost, je krásný to poslouchat a cítit kostru příběhu naskicovanou Tomášem i Paluchou, podpořenou silným zvukem a otiskem dalších lidí, kteří to všechno rozvinuli. Vmáčkli otisky svých osobností. Ega jsou v pozadí, celek je důležitější.
Zralá hudba, pro zralé i nezralé posluchače. Po pár tónech mám jasno, že tahle kapela se vymezila svým zvukem a přesto má posluchač svůj svobodný prostor. „Pro mě je fascinující, jak ty dva kluci nenápadně dokážou SVŮJ zvuk obtisknout i do těch lidí, který na desce hostujou“. Adam Nenadál Deska Guru je zjevením a je vysoce návyková. Pozor na to! Nasát magickou atmosféru jednoho z posledních koncertů v olomoucké SF MINI můžete na tomto odkazu youtube.com.

Guru přináší množství rovin, které se protínají. Setkání, co otevírají nejedny dveře. Trochu nadneseně - možná je srovnatelná s životní cestou každého člověka, kdy každý jedinec je vystavený konfrontacím a seznamujeme se nejedním vjemem, informací. Hodnotit musíme každý – hodnotit a rozhodovat. Nejde napsat, poslechni si tuhle desku – poučí Tě o životě … Přesto ji ale vyzkoušej, třeba se v jejích tónech najdeš nebo Ti otevře dveře k Tvému rozjímání. Ikdyž je deska hodně pestrá, tak v mé hlavě zůstává „instrumentální atmosféra“. Album se mi vrylo do palice jako celek, přesto některé melodie občas vyskočí v hlavě a stávají se soundtrackem všedních dní. Guru povzbuzuje radost, ale i směřuje k duševní pohodě. Všechno s ním „tak nějak“ plyne. Nikdo nemusí nutně hodnotit, při poslechu se cítím volný jako pták. Cením si toho, protože se cítím často zahlcený – posloucháním tónů Tomáše Paluchy se zjevuje cesta k jistému zklidnění, ujasňování – toho si moc cením. „Jeden život je tak akorát …“ Jeden poslech téhle desky nikoliv. Vyzkoušej to … (S)
 

1. Pařát chaosu (TP, Zdeněk Jurčík, Aran Epochal)
2. My Grandfather'sGhost ► (7.4 MB) (TP, Zdeněk Jurčík,Unkilled Worker, Dan Šatra)
3. Eliášův oheň (TP, John Schmersal, Alexis Fleisig)
4. Herrschaft (TP, Zachary Reno, Tomáš Kopáček)
5. Pod hladinou (TP, Zdeněk Jurčík, Pavel Kabelík, Petr Somogyi)
6. Frusciante ► (9.7 MB) (TP, Zdeněk Jurčík, Jan Kašpar)
7. Nohy do o / SelectiveAmnesia (TP, John Schmersal, Alexis Fleisig)
8. Silný léto (TP, Zdeněk Jurčík, Tim Remis)
9. Bůh je lump (TP, Zdeněk Jurčík, Tim Remis)
10. Tichá dohoda (TP, Zdeněk Jurčík, Aran Epochal, Kamil Ezeš)

silver-rocket.org

Vzpoura mozků! Kolektivní mysl několika géniů z různých malejch vesmírů se pod taktovkou Tomáše a Paluchy rozhodla obohatit minulost a budoucnost o naprosto výjimečný album. Bezčasí desky tkví v respektu k základnímu kytarovýmu předivu, v pokloně před jednotou. Přistup blíž a neboj se, zdraví tě GURU. (text na SRR)

Otázky: Samuel, odpovědi: JT / LP.

Zdravím Tomáše i Paluchu! Venku máte desku, za sebou krátké turné … jak představíte Tomáš Palucha - model 2016 a Vaši novou desku?
JT: Tomáš Palucha model 2016? Libor, já, Regál (Kovadlina, Priessnitz) a Jirka Kos (Kovadlina, R-SS) nebo Libor, já, Alex John Hall (Grails, Lilacs & Champagne) a Tim Remis (Auxes, Sweet Cobra). Regálovi i Jirkovi se ve stejnou dobu narodili krásný potomci, proto jsme na červnové turné angažovali naše hvězdný americký kámoše, což se nakonec zopakovalo i teď v září, když jsme jeli pár koncertů k nový desce. Ta se jmenuje Guru, vyšla koncem září na Silver Rocket a makalo na ní 3 roky kolem 20 lidí, zatímco jsme si doma kousali nehty nervama, jak to celý dopadne. Točilo se u Dana Šatry z Point, Míry Brojíra ze Zkoušky Sirén a pak všude možně (podle zúčastněnejch hostů), míchal to Ondřej Ježek, obal udělal Lukáš Franz. Je to po dvou kazetách u Lilka na Stoned to Death a split LP s Unkilled Worker Machine naše první "velká" deska.

Hmmm „3 roky a kolem 20 lidí“ … zní to honosně, povíte k tomu něco víc? Jak by jste sami představili album Guru?
LP: Nápad vznikl před 3 lety na společném tour s Timem a původně ten seznam obsahoval mnohem více jmen. Nebyli jsme si úplně jistý, jestli to celý bude s odstupem času fungovat, ale hned první Ondřejův mix nás přesvědčil. „Guru“ je 10 našich songů"with a litlle help of my friends”.

Pamatuji si jedno z Vašich olomouckých vystoupení, tehdy ještě jako „instrumentální duo“. Na Guru je v několika skladbách i zpěv … Jak to máte se zpěvem, s texty?
LP: Zpívaný věci vznikly přirozenou cestou, vlastně jsme nikomu nedali žádný pokyny jak, kde a co má zpívat nebo hrát.

Jak Vaše skladby vznikají? Máte už při jejich "vzniku" nějakou představu, co by měly vyjadřovat?
LP: Některý songy vznikaly na koncertech, některý ve zkušebně a některý jsme "produkovali" přímo během nahrávání. Většinou záleží na momentálním stavu a náladě. Moc neplánujeme, necháváme to plynout.

Máte nějakou kapelu, nebo interpreta, kterého lze označit jako „vzor“?
LP: Spíš než vzorem, tak inspirací byli Lungfish a projekty s nimi spjaty jako The Pupils nebo Zomes. Líbí se mi, jak fungují třeba Russian Circles; ve zkušebně se potkávají před tour nebo když je třeba udělat nový songy, dost často hrají a berou své kámoše nebo mladý kapely na tour jako support.

Dle všeho necháváte Vaši tvorbu plynout - přesto nedá mi to nezeptat se - bouříte se v ní proti něčemu, mají Vaše tóny nějaké konkrétnější cíle?
LP: Na začátku to byl asi bojkot bubeníků a vůbec jít proti tomu klasickýmu modelu složení kapely, vystačit si jen ve dvou a hrát úplně jednoduchou muziku.
JT: Pro mě to byla ze začátku taky snaha zbavit se žánrových omezení, který dopředu vzbuzují nějaký očekávání a požadavky na to, jak by to mělo znít a vypadat. Prostě čistá hudba bez berliček. A pokud se ptáš na konkrétní cíle sdělení a smysl, verbálně nikoho neagitujeme, ale z toho co děláme a jak je doufám cítit nějaká energie sama o sobě.

Kde nejraději hrajete koncerty?
LP:Já nejraději na místech, která se co nejmíň podobají rockovému klubu a obejdou se bez zásahu profesionálního zvukaře. Místa jako jsou Cesta v Táboře, SF mini v Olomouci nebo Tomášova dílna v Mutišově.

A vůbec, raději hrajete živě nebo tvoříte zavřený ve zkušebně?
Ve zkušebně se scházíme fakt jen sporadicky, před hraním nebo když chceme dělat něco novýho. Nahrávání „Kamene mudrců“ třeba žádný zkoušky nepředcházely, prostě jsme to všechno rovnou nahrávali a "nechali plynout", jak říkáš.

Vrátím se k Vaší aktuální desce Guru, pracovali jste na ní dlouho, hostů jste uvedli solidní počet – lze vypíchnout nějakou osobu, ze který máte z nějakýho důvodu větší radost než z ostatních?
LP: Jsem rad, že na desce figuruje i John Schmersal,  kterej se na ni dostal řekněme shodou náhod.

„… snaha zbavit se žánrových omezení“ Jak vypadá Váš hardcore / punk, co se scény týče?
LP:Teď přesně nevím, co bych mel odpovědet. Přístupem jsme punkáči; hrajem za cesťák, naše desky jsou volně ke stáhnutí (Guru zatim ne, ale po zaplacení nákladů bude), nemáme sponzory, koncerty nám dělají kámoši, desky / merch je levnej (nebo žádnej) a ani nemáme vlastní aparáty.

Řekněte mi, jak jako kapela vnímáte šíření muziky? Co je podle Vás ideálním formátem / nosičem?
Nebudu v tomhle moc originální. Nejradši mám analogový nosiče, jak vinyl, tak kazety. Zároveň mi přijde hodně důležitý, aby si naši muziku mohl bez omezení poslechnout kdokoliv, kdo o to má zájem...myslím, že takhle to má většina lidí v tzv. DIY scéně.

Zpátky k desce, proč jste album pojmenovali Guru? Má to něco společného s védskou filosofií?
Trochu obtížně se mi vysvětluje, co pro mě název desky znamená, ani se mi nechce zbytečně filozofovat. Má to několik vrstev, je v tom určitá nadsázka, ale i trochu tajemství. Klíčem k uchopení názvu Guru je pro mě obal desky, za kterej bych rád ještě jednou poděkoval Lukášovi Franzovi, který beze slov intuitivně pochopil, o čem tak nějak je a skvěle to vizuálně vyjádřil.

Jednostranně primitivní bordel vs. koncentrovanej detail. A vida - ono to funguje! Bílej hluk se protnul s bílým tichem, další vysvětlující kruhy a kroužky netřeba. Duo sem, duo tam, a výsledkem je podivuhodná retro výprava do časů čistejch jak sklo. Malý velký věci, který otáčejí šroubem našeho i onoho světa. (text na SRR - split s unkilled-worker-machine)

tomaspalucha.bandcamp.com

Remek / Lawine – split

 

12“LP (Rope or Guillotine)

Nová nahrávka Remek je na světě. Vychází po dvou letech od jejich debutního alba (z roku 2014 na Stonehenge Records / Music For Liberation) a doplňuje celkem bohatou diskografii kapely. Nosičem je společný 12“LP a parťáky jim dělají LAWINE z Holandska. O vydání se postaral label Rope or Guillotine (Nijmegen/Holandsko). Síly jsou vyrovnané, dvě kapely a servírovány jsou nové skladby od každé z nich - poměr je 3:3. Osobně říkám hurá! LAWINE jsou pro Remek perfektní parťáci. Obě party mi dělají velkou radost, snad už jen tím, že fungují. Ikdyž u Remek se možná najdou lidé, kterým vadí, „jak se chovají, že po lidech házejí pivní tácky a buzerujou je za to, že kouří, pijou pivo a žerou maso“ a snad by na ně poslali „i tvrdej komunismus“.  Já jsem na tom ale zcela jinak. Jsem nadšený, že držím v ruce kus asfaltu s positivním poselstvím a názorem. Label Rope or Guillotine je punk/hardcore se již podílel na vydání množství nahrávek. Archivátoři mrkněte na Rope Or Guillotine nebo ropeorguillotine.net. Split Remek // Lawine je venku a voní novotou!

 

Jenže strach je silnější než vůle
A vůle je slabší než je strach
Chycený v kruhu
Oči dolů k zemi
Chycený v kruhu
Zadržený dech

Je lepší přestat cítit
Když nedokážu přestat myslet

REMEK fungují dlouho a jejich existenci beru, dá se říct, jako „samozřejmost“. Kromě svých životů (a dalších aktivit) stačí ještě dělat kapelu, která se stále drží DIY a nepolevuje! S každou nahrávkou zrají a většinu z nich si vydali sami nebo na labelech svých kámošů. Tři nové pecky, které mají na splitu s Lawine, nemohu označit jinak než jako skvělé kusy. Nové písničky mají perfektní texty, a samozřejmě i muziku. Emo hardcore, které je zahrané jako „za starých časů“. V textech se může najít většina z nás. Pro dnešní dobu je oboje více než přínosné! Na Remek je znát ušlá cesta a je vidět, že muzika vs. jejich životy jdou ruku v ruce. Tři pecky, které jsou na LP  jsou zahrané s takovou zvláštní jiskrou a nadhledem. Co mě napadne jako první? Je to svěží? Jako by Remek recyklovali sami sebe a své vzory. Leze z toho super svěží emo! Respekt! Zbytek je na Vás, pro dokreslení jsem poslal pár otázek panu Šamanovi, který mi na všechny bleskově odpověděl …

Honzo, máte venku novou nahrávku Remek, split s Lawine? Jak to celý vzniklo, jak by jsi nahrávku představil? Ahoj Honzo, původní plán byl vydat další samostatný sedmipalec Remek. Vzniknul tak, že se nám ozvali kamarádi, co dělaj label Rope or Guillotine. Chtěli vydat první release, který bude celý pod jejich hlavičkou a ne kolaborace, a chtěli, aby to byl Remek. Začali jsme teda na to dělat skladby. Pak ale přišli s nápadem, aby to byl split s Lawine, kde na bicí hraje Erik, kterej tvoří půlku Rope or Guillotine. Druhou polovinou je mimochodem Bolič z Paperplanecrash a Leechfeast, se kterejma naše kapely už taky měly splity. My jsme samozřejmě byli pro, protože Lawine jsou naši dlouholetí kámoši, který známe od dob, co hráli v Sand Creek Massacre nebo později v Landverraad nebo Sloth. A taky je to hrozně dobrá kapela. Takže bych řekl, že to je naprosto přirozená spolupráce.

Dvě věci se mi na Remek obzvlášť líbí - grafika a zvuk. Nějaké novinky v tomhle směru? Propojil se nějak Vás přístup s pohledem Lawine? Já myslím, že na tyhle věci koukáme tak nějak podobně. Obal splitka dělala Simona, basačka Remka, a byla to poměrně jasná volba pro všechny z nás. Její věci se mimochodem dají najít tady spoustkova.tumblr.com. Co se týče zvuku, tak tam jsme s Lawine měli lehce odlišné pohledy. Přeci jen, starší desky Remek byly zvukově docela špinavé a na Lawine to bylo až moc. Moc se jim teda nezamlouvalo, aby zvuk měl na triku zas Will Killingsworth jako všechny předchozí věci od Remka, takže jsme se nakonec shodli na masteringu kompletní nahrávky v analogovém studie Tonmeisterei, jehož zvuk se líbí oběma kapelám. Obě kapely vlastně taky nahrávaly v DIY podmínkách. My jsme to nahráli klasicky u Bluma (tj.ve zkušebně Gattaca) a Lawine nahrávali v jejich domovském autonomním centru De Onderbroek s pomocí Gabiho z Rivers Run Dry / Tyrannicide.

Jsou u Remek (2016) nějaké novinky? Vzpomínám si, že jste často mluvili na koncertech proti kouření, změnilo se něco? Zajímavá otázka, haha. Žádné novinky nejsou, sestava je furt stejná a hrát jsme se pořád ještě nenaučili. Možná máme trochu jinej přístup k tomu, jak děláme nový věci. Přijde mi, že dřív jsme se nechávali hodně inspirovat nějakejma kapemama, co jsme zrovna hodně poslouchali, takže v rámci našich možností docházelo k nějakejm experimentům. Poslední rok, dva to cítím tak, že ty songy děláme tak nějak napřímo, bez zbytečnýho snažení se o něco. Já si myslím, že jsme nikdy neměli potřebu lidem nic kázat, ale prostě jsme se ozvali, když jsme potřebovali. Mě kouření štve, mám z toho zdravotní problémy a všichni se shodneme na tom, že hrát v zakouřeném prostředí koncert, během kterýho se dost zadejcháš, je opruz. Zvlášť když jich jedeš třeba 10 za sebou. Takže když se někdo kouří, tak lidem klidně řekneme, jak to máme hozený - že jestli potřebujou během našeho koncertu kouřit, tak ať jdou radši ven. Když nereagujou, tak jim Marek třeba zahodí cigáro, no. Chápeš, ať si každej kouří, jak chce, jen my to prostě nechcem dejchat. V punku se pořád mluví o respektu a ohleduplnosti. A nekouřit vevnitř je podle mě úplnej základ ohleduplnosti. My svejm kámošům taky neserem do plic. Je super, že lidi, co nám dělaj koncerty, často udělaj koncert rovnou nekuřáckej a nakonec z toho maj všichni radost.

Čeho si na splitu Remek // Lawine nejvíc ceníš? Právě asi toho, že si Rope or Guillotine za svůj první samostatnej ne-kooperační release vybrali zrovna nás. Ale taky samozřejmě toho, že se nám podařilo vydat další desku s novejma skladbama. Šest let se nám daří celkem pravidelně se scházet na zkoušky a hrát koncerty, i když se to každýmu z nás někdy nehodí, takže deska je vždycky takovou odměnou a motivací.

Poslední otázka, každej Vás myslím zná, přesto – jak představíš své spoluhráče a jak uvedeš Lawine? Remek jsou 4 lidi - já, Marek, Juraj a Simona. S Markem jsme měli už několik kapel - Lakmé, Dakhma, Marnost, Osawatomie, V0nt. Juraj hrával ještě na Slovensku v Jednota a Robert DeNiro a pak s náma v Marnosti a ve V0nt. A Simona sice nikde jinde nehrála, ale dělá moc zajímavý výtvarný věci. Lawine jsou, jak jsem psal, lidi, co hráli nebo hrajou v Landverraad, Sloth, Sand Creek Masscare nebo Crevasse. Známe se s nima roky. Když začali, tak to bylo zvukově hodně 90s hardcore, ale postupem času se posunuli k vlastnímu zvuku, kterej je podle mě dost založenej na improvizaci. Hans, co haje na kytaru má hodně rád Neila Younga a podle mě to tam je slyšet. Vlastně moc neznám podobnou kapelu, možná něco podobnýho hráli kdysi Zegota.

Tak křičím proti zdi
Zavřený ve vlastní hlavě
Chycený strachem
Umlčený jistotou

LAWINE je parta z města Nijmegen (Holandsko). Hrají naléhavý hardcore punk ve středním tempu - melodický, bloumavý a energický. Je divné označení “chytrý hardcore punk”? Jejich tři skladby zní hodně dobře a svojí tvorbou odkazují na jména jako CrimethInc., The Spectacle, Zegota, Catharsis a snad i Fugazi. Mají svůj styl (i zvuk) a je z nich cítit osobitost. Písničky  na splitu jsou hodně členité a nabízejí specifickou strukturu skladeb. Zpívá zpěvačka a po několikátém poslechu si jejich stranu protáčím jako mantru. Stále dokola, a s každým dalším poslechem se objevují nové tóny, ukrytá zákoutí. K Remek mi pasují naprosto perfektně. Jedna strana doplňuje druhou a navíc - Lawine písnička “To the society” je naprosto super. Jsem na ní skoro závislej.

Remek nahrál a míchal Blum v dubnu 2016 ve zkušebně Gattaca a obě strany o něco později zmateroval Role v Die Tonmeisterei. Obal dělala Simona a o nasázení se postarali Erik s Hansem. Kontrolní otázka na závěr - víte podle čeho byl pojmenovaný label Rope or Guillotine? (S)

lawine.bandcamp.com
remekdiy.bandcamp.com