Čas letí a nikdo ho nezastaví. Vrátit se zpátky, jak se říká “v čase”, může každý ve svých vzpomínkách. Je k tomu ale potřeba nějaký podnět, že? Střih. Strakonice. Město v Jižních Čechách a já se díky rozhovoru, který jsem právě udělal, částečně vracím v čase. Před lety jsem totiž, a nějaký pátek to již bude, poslouchal kapely, které ve Stakonicích hráli. Rád jsem jezdil i na koncerty na Habeš (místo, kde se hrálo). Jedna z mála, konkrétně dvou skupin, které ve Strakonicích hráli před lety, a hrají dodnes, jsou Jaywalker. Rozhodl jsem jim napsat email na jejich kontakt, slovo dalo slovo, a před sebou máš rozhovor s Vlastou, zpěvákem a kytaristou. Povídání vzniklo po emailu na přelomu července/srpna 2014.
Ahoj, zdravím! Jsem rád, že máš chuť pustit se do rozhovoru. Nevyhnu se klasické otázce na začátek, jak představíš sebe a Jaywalker?
Také tě zdravím a hlavně čtenáře. Jsme prostě tři kámoši, kteří mají rádi hudbu, máme na ní podobný pohled, a hlavně baví hrát společně. Jsem jeden z nich. Rád hraju, skládám a doufám, že se někomu naše tvorba líbí.
Od kdy vlastně hrajete a co bylo impulzem pro začátek kapely? Ovlivnila tě doba? Nějaké kapely?
Hrajeme od roku 2001. Před tím jsem hrál ještě v jiných kapelách, ale na jiné nástroje. Začal jsem pěkně od základu. Nejdřív na bicí, pak basu a nakonec kytara, zpěv. To byl nejspíš ten impulz. Postupně jsem nabýval zkušeností a zjišťoval, že mě hudba čím dál tím víc naplňuje. Dokonce jsem kvůli tomu přestal jezdit i na skejtu. No a zjistil jsem, že chci „svojí“ kapelu, která bude znít tak, jak chci, jako kapely, které jsem měl v té době nejraději. Všichni poslouchali buď „moc hardcore“ nebo „moc emo“. A mně se líbilo něco mezi. Měl jsem rád melodii v punkrocku a zároveň to muselo mít nějakou melancholii. Měl jsem takovou svatou trojici - Shades Apart, Leatherface, Jawbreaker. Ale bylo toho samozřejmě víc. Dodnes miluju Broccoli, Doctor Bison, Jawbox, Husker Du, atd. Mohl bych psát donekonečna, stejně bych na něco nejspíš zapomněl. Ale zpátky od seznamu kapel, nakonec jsem začal hrát na kytaru a zpívat, protože když jsem chtěl dělat vlastní věci, tak je to tak lepší, než sedět za bubnama, a vysvětlovat jak to hrát nebo zpívat.
Jeden čas jsem velice rád jezdil na koncerty do Strakonic, a tuším že i „období“ tam bylo několik, já jsem měl nejraději akce na Habeši. Vzpomínáš někdy na „staré časy? Jak to vůbec u vás vypadá aktuálně? Zajímají ještě někoho kapely jako Shades Apart, Leatherface, Jawbreaker …
No jo, Habeš, tam pro mě všechno začalo. Návštěva prvního koncertu, myslím, že zrovna tam tehdy hrál Lifetime revival :), a o pár měsíců později můj první koncert s kapelou Endstation, kde jsem hrál na bicí. To víš, že vzpomínám na staré časy, ostatně asi jako každej. Všichni lidi co chodili na hc / punk koncerty byli jako jedna parta. Ani skoro nemusely být plakáty, a sál byl plný. Nebyl facebook, a vždycky tam každý byl. Dnes je spousty pozvánek na akce, a nikde nikdo. Asi je toho moc, a nikdo neví, co si má vybrat nebo se podívá na videa na internetu a stačí mu to. Kapely, co jsi vyjmenoval, zajímají mě a pár kámošů. On je to docela underground, a to dnes, aspoň tedy u nás, nikoho moc nezajímá. Spíš než se vyhranit, je lepší zapadnout.
Jak vypadají Strakonice dneska? Jaké kapely fungují a co "frčí"?
… největší strakonický hvězdy jsou Bags, koukni na bandzone, a pak jejich vrstevníci, co lezou do pr... jejich "manažerovi". Ale občas si na nás někdo vzpomene, to zas neříkám, jsme jediný co přežili. Teda ještě Delusion, ale ty jedou spíš metalovou scénu. Nás berou docela jako "dědky".
Tak to bude za zorným úhlem mého chápání. "manažéři" k mému hardcore/punku nepatří … Má „tvůj punk“ nějaké hranice, kde začíná a končí?
„Manažéry a můj punk“, tyhle věci už nejdou „řešit“. Underground už podle mě neexistuje, každej se chce jen vyšplhat na vrchol a bejt jako „jejich velký hvězdy“.
A já si myslím, že stále existuje. Chápu to, co říkáš, přesto je stále dost jmen, který jsou DIY nebo nezávislý. Jak to máš Ty?
Určitě, ale ne v mém okolí. Nebo o tom nevím. Já nemám rád úplné extrémy, takže bych byl rád někde mezi. Nezávislost je fajn, ale nejde to úplně. Je to jako v životě, nějaké kompromisy je potřeba udělat. I když by byla sranda, kdyby mi chtěl někdo kecat do hudby, to bych ho asi poslal někam. Sranda je i u nás někdy ve zkušebně.
Takže být sponzorovanej Rat Bullem, by Ti třeba nevadilo?
Pokud by mi dal křídla? Bral bych ale jen ty anďelský!
Myslím si, že lidi si buď kupují vinyly, a jsou na nich celkem solidně závislý, nebo jen plní své i-pody muzikou? Jak jsi na tom Ty?
Přesně tak, to je jak jsem psal o těch extrémech, jsem někde „mezi“. Kupuju si i CD, někdy si něco stáhnu, abych to poznal, a pak si to třeba koupím, buď na CD nebo vinylu, podle toho na jaký nosič mám zrovna chuť. Je pravda, že mp3 jsou pohodlné, používám je denně, ať v telefonu nebo počítači. Ale když si ale chci udělat hezkou chvilku, tak otevřu skříň, kde mám desky, vyberu tu pravou, pěkně jí očistím, sednu si do křesla, zapálím cigaretu, začne to praskání, potom tóny, trochu špíny z přenosky.
Zmínil jsi, že jste ze „starých“ strakonických zbyli jen Vy a Delusion. Nedá mi to nevzpomenout na jejich období „Liar“ EP, který bylo skvělý! Je dneska ve Strakonicích ještě někdo sXe?
To je skvělej 7"EP. Zrovna nedávno jsme na něj narazili u našeho bubeníka v poličce a vzpomínali. Straight edge asi už nikdo není, ale spousta lidí co znám, je buď vegetariánem nebo veganem. To jim asi zůstalo.
Mimochodem Tvoje nejoblíbenější strakonická kapela? Nahrávka?
Takhle to u mě nejde říct. Mám to spíš podle kamarádství s lidma, se kterejma se rád bavím. Potom mám rád i jejich kapely.
Jak vidíš obecně dnešní dobu?
A jé je, to bych raději neřešil. Je to podobné jako v té muzice. Nechci bědovat, každá doba něco má. Je to na člověku, jak to chce vidět, a co s tím udělá.
Takže zpět k muzice, co Tě inspiruje? Co sdělujuješ?
Dá se říct, že úplně všechno, nejvíce asi hudba. Momentálně už i konečně začínám chápat klasiku, díky klavíru, na který jsem se začal učit. Tam je inspirace na celý život. Ale i pohled „jen kolem sebe“ a „pocity“ mě hodně dávají. Určitě vše nějakým způsobem pronikne do mé tvorby. V rádiu mně neinspiruje vůbec nic. Takže, jak tak na to tak koukám, je to asi „trapná klasika“, láska, život, žena. Dělám, popisuju to, co vlastně momentálně cítím a prožívám. Prostě si jen vylévám duši, sděluji a nechci nikomu nic nařizovat. Ať si v tom každý najde, co chce. Mam rád pocity a dávat je do hudby.
Pokud hledáš inspiraci v klavíru, doporučil bych Ti (pokud tedy již nesleduješ) chlápka jménem FEDERICO ALBANESE (http://www.youtube.com/watch?v=80W4Rt_6_Fs ), kterému aktuálně vyšlo album na Denovali Records. Jak vznikají Jaywalker písničky a o čem jsou?
Kouknu na to, ale většinou moc nedávám na něčí doporučení, každej jsme jinej, a já na co si sám nepřijdu, tak tomu moc nevěřím. Mám rád přirozenou cestu, a co si mě najde je dobré, co ne, mám prostě smůlu. Jako osud. A spíš mám rád klasický klavír, romantismus nebo něco staršího, Mozart, Bach. Podobně to je i s písničkama Jaywalker. Kytaru mám v ruce skoro každý den a „brnkám“ si. Někdy se najednou začne něco pomalu splétat, a mám u toho ten pocit, že mě ty tóny, začínají hladit jinak, než ty před tím, a pomalu se dostávám ke konci. Když to druhý den zahraju znova, nezapomněl jsem to, tak potom je z toho skladba. Přinesu ji do zkušebny a začneme na kytaru nalepovat basu a bicí. Většinou mám už tak trochu představu, jak by měla finálně vypadat. Snažíme se ale celek společně dotáhnout. Někdy to je za dvě - tři zkoušky, a jindy za dva, tři měsíce.
Existuje něco, co by jsi chtěl muzikou dokázat?
Hrát celej život, aby nás to bavilo a Vám se líbilo.
Poslal jsi mi CD-r, na kterém je množství „demo“ nahrávek. Hodně z těch písniček je super, vyšlo již něco „oficiálně“?
Bohužel ne, ale děláme na tom. Už asi od jara pracujeme na nových věcech, a snad se nám i podaří našetřit na studio. Je to můj malý sen, udělat lisovaný CD nebo desku. Takže jsme si řekli, že by si to po tolika letech Jaywalker zasloužili. Takže uvidíme, bohužel je to o penězích, a ty se nám nějak hraním nedaří „vydělat“.
Pamatuješ si, kolik jste vůbec nahráli písniček? :)
Skoro všechny. Máme jich přes čtyřicet. Půlka tak ze studia a druhá z garáže na jeden mikrofon. Obojí stojí za prd, ale furt lepší než nic.
Za poslední léta se „roztrhl pytel“ téměř se vším, myslím reuniony, vychází skoro všechno. Navíc hodně frontmanů z kapel, které jsem měl rád (Gameface, Farside, Bad Religion … atd atd), se dala i na sólovou dráhu? Zajímá Tě to? Sleduješ to? Nehraješ taky sólově?
Moc to nesleduju, ale občas na to narazím. Pár skladeb je vždy dobrých, ale pak je cítit, že to zpěvák táhne sám, a něco tomu chybí. To je asi důvod, proč jsem se ještě neodvážil sám hrábnout do strun. Ale láká mě to, když to člověk vezme za správný konec, tak to může být dobrý. Je to zas jiný pohled.
5 písniček, pro které „stojí za to umřít“?
Jawbox - Desert Sea, Jawbreaker - P.S. New York is Burning, Leatherface - Not Superstitious, Shades Apart - Fearless, Tori Amos - Caught a Lite Sneeze
Proč zrovna třeba Tori Amos?
Tori Amos je taková náhoda, a přitom moje největší hudební láska, inspirace a „učím se“ od ní. Znal jsem to jméno, a dokonce o ní zpíval i Jarda na jedné desce Landmine Spring. Časem jsem poslouchal jednu z mých „nej“ kapel (Jawbox) a zamiloval se do jedné skladby, a on to byl cover od Tori. Tak jsem si říkal, že tak skvělou skladbu si musím poslechnout i v originále. Ale byl jsem celkem zklamanej, protože originál nebyl nic moc. Dal sem ale šanci celé desce, a postupem casu jsem se do ní úplně zaryl. Asi i proto, že jsem měl všechny její písničky hodně naposlouchaný, což mi pak hodně otevřelo „novej obzor“. Tori toho má tolik, že stále „naposlouchávám“ její další, pro mě nové, věci. Přijde mi jako dobrej muzikant a cítí to. A nakonec jsem se zamiloval do piana, tak jsem se na něj začal i učit. Tori je pro mě prostě propojeni na další dobu, klasika. Je v ní hodně inspirace, takže mám co poslouchat po zbytek života :).
Kdyby se Tě někdo zeptal na „THE QUEENS OF THE POP“ (královnu popu), koho řekneš?
Madonna
Hrajete s Jaywalker živě?
Jak jinak?
Říkal jsi, že nemáš extrémy, kde je podle tebe „místo“ Jaywalker? Místo „mezi extrémy“ je „střední proud“?
Jenže hranici „středního proudu“ má každý člověk trochu někde jinde. To kde jsme, nebo co hrajeme za styl, bych spíš nechal na posluchačích, já se budu jen snažit dobře hrát.
Co si představíš, když napíšu „hardcore v roce 2014“ …
Bohužel asi nic, nebo jen pár střípků.
V jakých kapelách si již hrál?
Vezmu to od začátku, takže Endstation, Short Fuse (pozor na záměnu, nejsou to ani ti němečtí nebo japonští), Evil Punk Crew, Stepson, a občas záskok v Landmine Spring.
Samozřejmě si pamatuju všechny ty kapely a na Samuel Records, jsem dokonce vydal 7“EP Short Fuse, jen těch německých :). Jaký věci jsou pro Tebe v životě důležitý?
Láska, rodina, přátelství, hudba.
Zmínil jsi Endstation, Short Fuse, Evil Punk Crew, Stepson, Landmine Spring … v jakých letech byli kapely aktivní?
S Endstation jsme začali myslím v roce 1997 a jestli jsme hráli rok, dva? Možná tři, ale ke konci jsem už tam nehrál. Pak následovali Short Fuse a to bylo existenčně podobné. Evil Punk Crew bylo v tom samém období, protože tam vlastně hráli všichni ze Strakonic, a ani to nebyla regulérní kapela. Když byl nějaký koncert, a hrála „přespolní“ kapela, tak Evil Punk Crew jim dělala support. Ve Stepson jsem začal hrát od roku 1999 - do 2001, ten konec vím celkem přesně, protože jsme společně s Lukášem odešli, a věnovali se svým novým kapelám. On Clou, já Jaywalker. Byl to „rychlej průjezd“ kapelama, když to teď tak vidím podle těch čísel, ale tehdy mi to tak nepřišlo, asi jak byl člověk malej? V Landmine Spring jsem jen zaskakoval, cca v letech 2006 až 2007.
"Sex, Love and Rock 'n' Roll", tři slova. Kdybys měl třemi slovy zachytit generaci dnešní děcek, jak by obdobná věta zněla?
„Sex, Pivo, Facebook“
Měla by podle Tebe být hardcore/punková nezávislá/DIY?
Asi by měla být nezávislá, to jí dělá zajímavou a neposkvrněnou, ale neuškodí, když by se občas ukázala na povrch, aby trochu rozčeřila vody a zároveň ukázala, že to jde dělat i jinak.
Jaký jsou plány Jaywalker nebo tvoje?
Plány JWR jsou jednoduchý, vydržet a hrát. Udělat konečně někdy desku, myslím, že by si jí Jaywalker po tolika letech zasloužil. Pracujeme na nových skladbách, na nějakou uděláme zase klip a hlavně neustále se učit hrát.
Díky za rozhovor, přeju hodně zdaru. Máš prostor na cokoliv …
Já taky moc děkuji za rozhovor, díky za zdar a zdravím Vás všechny. Doufám, že se potkáme někde na koncertě, díky.
Vlasta, Jaywalker
http://bandzone.cz/jaywalker
“Unwritten story” jaywalker video by jwr 2005 - http://www.youtube.com/watch?v=VSPfyP8514A&feature=player_embedded
„Fate in our hands“ jaywalker video by jwr 2005 – http://www.youtube.com/watch?v=NdSKpS64wMY
Další recenze/články najdeš na http://samuelrecords.blogspot.com.
