Bestia Triumphans - Všichni v jedný hře

CD (Papagájův Hlasatel)

Upřímně řeknu, že kapelu Bestia Triumphans jsem ještě nedávno znal jen podle jejich názvu na plakátech hardcore punkových koncertů. Změna nastala, když jsem si poslechl jejich album „Všichni v jedný hře“, která nedávno vyšlo na Papagájův Hlasatel Records. Punk/hardcore trojlístek pochází z Havlíčkova Brodu a určitě nejsem sám, kdo by je dle jejich zvuku, lokalizoval do zcela jiných končin naší republiky. Na PHR vycházejí mezi spoustou zajímavých desek (Zeměžluč, Telefon, Ucházím). Album zatím vyšlo na CD, ale brzo je očekávaná i LP verze. Předem řeknu, že si svou vinylovou podobu opravdu zaslouží.

O kapele bych mohl tahat z prstu různé superlativy, ale není to myslím naprosto potřeba. Dle mého, je důležitá informace, že jejich album „Všichni v jedný hře“ je velice dobrý a stačí mu dát šanci, vložit kotouč do přehrávače. Víc ani není nutné psát, tak desku nepřehlédni! Nechci psaní o desce odfláknout, ale budu se držet části jednoho textu Bestia Triumphans „… prázdné věty, prázdné věty – mění svět … „. Nechci psát „prázdné věty“. Od první do poslední vteřiny jsou Bestia Triumphans ostrý jako břitva. Hrají energický a poměrně rychlý hardcore/punk, s perfektním zvukem a při poslechu jsem měl dojem, jako kdyby hráli dohromady Innoxia Corpora, Dezinfekce a výsledek byl okořeněný „divno“ odérem kapel z Alternative Tentacles. Přirovnáním k rožnovské škole se asi nelze vyhnout, ale těžko to označovat za kopírku, je tady všechno co má být - osobitost, energie a angažované texty. Nejsou pozitivní, jsou jedovatý a i tím by se dali přirovnat k textům kapel z Rožnova a okolí. Bestia Triumphans hrají „krkolomně“, jejich písničky mají hodně členitou strukturu a necítím, že by se snažili posluchači podbízet. Hrají naplno a s notnou dávkou rafinovanosti. V jednoduchosti je síla a inteligent zvládá chaos – je tady oboje, nechybí švih a při poslechu se neztrácíme. Instrumentálně jsou hodně na výši a snad i díky tomu, pokud jsem chtěl něco najít, musel jsem se snažit a to je vždycky dobrý! Album není černobílé a pasáže, které mi na první poslech zněly jako náročné na poslech, se po několikátém protočení disku naprosto proměnily. Skvělá deska! Pokud se Vám líbí Inoxia Corpora, Dezinfekce, Ucházím, Zeměžluč – nebudete zklamaný. Gratulace! (S)

PS: Bestia Triumphans můžeš slyšet na dalším ročníku Krátký, rychlý a hlasitý 17, již tuhle sobotu.

www.phr.cz
www.bestiatriumphans.wz.cz

Digger Barnes – Every Story True

12“LP (Hometown Caravan)

Digger Barnes je od prvního pohledu zajímavý chlapík, věku neurčitého. Živě vystupuje střídavě sám nebo s doprovodnou kapelou a je tajemný nejen svým vzhledem, ale i tvorbou. Pokud mu dáš šanci, jeho tóny dostanou ruce a naprosto si Tě podmaní. Mluvím z vlastní zkušenosti. S rozvážností sobě vlastní zatím vypustil na světlo světa debutní „s/t“ singl, split Ep s kamarádem Alliem a album „Time Has Come“. Nahrávky mu získaly nejednoho příznivce a patříš-li k nim i Ty, jeho novou desku jsi možná netrpělivě očekával. Vyšla před pár týdny na Hometown Caravan Records z Německa. Svou atmosférou navazuje na předchozí album „Time Has Come“. Digger je elegán s vizáží postaršího hráče pokeru. Jednou jsem o něm napsal „… má „imidž“ někde mezi východoněmeckým pornohercem a thrasherem. Některé z našich babiček nebo maminek by si možná podle tohoto jména vybavily jednu z hlavních postav z amerického seriálu Dallas. Opravdu nevím, jestli to byl úmysl. Tuším však, že Digger je velký recesista, možná samotář a zcela zaručeně velký talent. Má dar pro psaní písniček a prezentuje je stylem, kdy věřím každému slovu.“ Zároveň cítím, že k němu patří nejistota a magická atmosféra.

Digger dělá svou hudbu, která se nedrží jednoho stylu, ani časových dimenzí. Jeho slova Tě mohu v dobrém, i ve zlém, doprovázet životem a to v jakoukoliv hodinu. Nové album je složené z devíti příběhů, které jsou přednášeny (chápej zpívány) výrazným a jistým hlasem, za doprovodu minimalistických tónů. Zní, jako kdyby do cyklicky se opakujících riffů foukal slabý vánek a jeho tep byl řízený metronomem. Atmosféra je opravdu velice silná a nad ní, jako z mlhy, vystupuje hlas - jistý, chladný i teplý, pohladí i vzbudí nejistotu. Ano, je to Digger a věřím, že každou vteřinu má detailně promyšlenou a naplánovanou. Jeho slova, jsou jeho plán – chce podat své příběhy co nejpřesvědčivěji. Je jako mág, který vchází do našich životů. Přichází se svým plánem, světem. Jdeme hodně poklidně, sledujeme děj jako v divadle a postupně nám prostupuje pod kůži. Diggerův svět je potom i náš svět. Oproti předchozí desce „Time Has Come“, je na „Every Story True“ více mlhavé atmosféry, kterou miluji na albu Steve Von Tilla „A Grave Is A Grim Horse”.

Horst Schimanski se převtělil do střihorukého Edvarda, Amélie z Montmartru se přestěhovala do Kreuzbergu (Berlína). Tenhle film není v režii Quentina Tarantina, volant pevně v rukách Digger. Žijeme a nit našich příběhů mnohdy uniká v mlze. Nejsem objektivní, jsem lapený. Jsem omotaný tenkou nití Diggerovo slov. Potkáváme se v mlze. Můžeš ho milovat nebo nenávidět. Zvolil jsem to první. Samozřejmě je to o tom, co hledáte a směr našich cest často nabere díky náhodám zcela nepředpokládaný směr. Jeho písničky v létě chladí a v zimě zahřejí. V každém ročním období pohladí po duši.

Digger se na svou cestu vydal před dlouhou dobou. Jako hudebník doprovázel Chucka Ragana a Austina Lucase, v děkovačce jsem ho našel i na jedné desce Alela Diane. Hraje sám nebo s doprovodnou kapelou, složenou z různých hudebníků. Živě jsem ho ještě neviděl, ale moc se na to „jednou“ těším. Kromě kapely často využívá i videoprojekci a na vizuální ztvárnění své hudby, myslím, klade velký důraz. Všechno chce propojit a dát do souvislostí. Byl jsem zklamaný, že v desce chybí texty. Napsal jsem mu. Digger mi je sice neposlal, omluvil se a vysvětlil mi, že má plán - v nějakém budoucím projektu je chce propojit s hudbou, obrazem, aby posluchač nečetl slova jeho písniček jako básničku. Aby je prožíval přímo v daný okamžik …

Vychází s krásným malovaným obalem, opět přímo od Diggera, a na silném 180g vinylu. Devět písniček a devět kroků pro domácí pohodu. Deska, kterou zaručeně nikdy neprodám a pokaždé, když jsem si ji zatím pustil, jsem našel něco jiného. Magie. (S)

http://www.diggerbarnes.net/
www.hometowncaravan.de

Digger Barnes „My Name Is Digger“ http://czechcore.cz/cgi/sonic.cgi?templ=portal_index&page_include=p_publications_det&id_publication=75901

Digger Barnes -Time Has Come
http://czechcore.cz/cgi/sonic.cgi?templ=portal_index&page_include=p_publications_det&id_publication=78039

Digger And Allie „Split“
http://czechcore.cz/cgi/sonic.cgi?templ=portal_index&page_include=p_publications_det&id_publication=75909

Sonic Avenues – Television Youth

LP (Sabotage Records)

Sonic Avenues se během krátké doby vyšplhali na pomyslné přední místo power pop punk hitparády. Alespoň u mě to platí na 100% a lapený jsem dostatečně pevně. Díky nově používané popisce „power pop“ jsem si navíc stihnul doplnit hodně znalostí z oboru a zjistil jsem, že označení není jen výmysl dnešní doby, ale směřuje nás celkem daleko do historie. Ti, co sledují dění na zmíněném parketu zajisté vědí, že epicentrum výbuchu je aktuálně lokalizované v Kanadě. Tahle informace ale již určitě prosákla na povrch. Sonic Avenues jsou, jak jinak, z Kanady/Montrealu a u nás se ukázali na společném turné se Steve Adamyk Band. Spojuje je i „tour Ep“ (vyšlo na P.Trash) a jejich strana by se dala svým způsobem brát jako předzvěst nové desky. Jedna písnička ze zmiňovaného EP je na ní nově nahraná. Vážení mladí televizní diváci, Sonic Avenues nové LP je skvělé! Jmenuje se „Television Youth“ a za velkou louží vychází na Dirtnap, o evropské vydání se postaral duet složený z labelů Sabotage / Taken By Surprise. Vypněte své televizní přijímače, respektive počítače, facobooky a zapněte si sterea. Hlasitost otočte na maximum, power pop není mrtvý - což brzo zjistíte sami ve svém pokojíku.

Pokud Vám něco říkají jména Going Gaga Records, Sedatives, Steve Adamyk band, Statues, Crusades, zajisté pro Vás nebudou Sonic Avenues žádnou novinkou. Do power pop plachet fouká silný vítr a vane ze země javorového listu. Není pop jako pop - power pop se melodiím rozhodně nebrání a je na nich myslím i založený. Silné, až prvoplánové melodie, které jsou non-stop tlačeny přímo na posluchače a navíc hodně podbízivé zpěvy, kdy ten hlavní často doplňují "ooh" sborové popěvky. Skalní posluchač heavy metalu nad tím co hrají Sonic Avenues zakroutí hlavou, já přesto v jejich muzice slyším jistou špínu a nakřáplost. Dozvuk raných pop punk kapel z Dr.Strange katalogu? Zmutovaná verze Red Dons? Možná. Zvuk je prostě jinej, trochu divnej a rozhodně stylový. Nemohu si pomoct, ale vždycky si představím partu napomádovaných výrostků v riflích, křivácích a bílých tričkách, který se snaží - místo toho aby jezdili ve svém rozpadlém cadillacu a balili ženský – hrát melodickou muziku. Jdou přímo na věc, oni totiž mají tak nějak zažito skloubit komediantství, lásku, pop kýč a „dělnický původ“. „Televison Youth“ je druhým albem od Sonic Avenues a dle mého pokračuje tam, kde svou „kariéru“ začali. První deska se mi líbila a druhá mi po neustálém poslouchání přijde snad ještě lepší. Non stop energie nezmizela, jen je posunutá kousek dál.

Hrát „sladkou“ muziku, která zní divně – punkově, tím jsou Sonic Avenues obdarovaní. Chytlavá, přesto velice energická muzika, s přímým tahem na branku - garážový zvuk, chytlavé melodie a emotivní linky zahrané zvláštně ležérním (přirozeným) způsobem. Produkují intenzivní a silně výbušnou směs, která kroutí nohy. Kamarád Jirza použil označení „novodobý Beatles na 75 RPM“ nebo možná rychleji? Souhlasím!

Velice pěkný obal od ANTIPESTO GRAPHICS jen podtrhuje skvělý dojem z desky. Je super, že existují kapely jako Sonic Avenues … Nad melodickou muzikou není na poli punku/hardcore zlomená hůl a to je dobrá zpráva! Já jsem dal těmhle novodobým „travoltům“ šanci a rozhodně nelituju! (S)

http://sabotagerecords.net

Lekce historie: http://en.wikipedia.org/wiki/Power_pop

Field Rotation – Regenzeit

10“EP (Denovali Records)

Hra tónů. Spolupráce světla a tmy. Momenty a síla okamžiku. Cesta, po které se vydáme, když nad svým vědomím ztratíme nadvládu. Probudil jsem se. Nespal jsem moc dlouho? Jsme zcela vyspaný. Naprosto nerozlišuji, co je skutečnost a kde začínají představy. Nevím - je tma? Uvidím světlo na konci tunelu? Cesta myšlenek, touhy a bolesti, která je tak křehká a pohladí. Dostanu se ven? Pochopím tenhle sen? Pochopím někdy sám sebe? Regenzeit – to je cesta k lidskému nitru. (S)

PS: Field Rotation je projekt německého skladatele a producenta, který se jmenuje Christoph Berg (Kiel, Německo). Hraje experimentální a hodně minimalistickou hudbu, ve které kombinuje sílu zvuků, tónů a ambientu. Jeho tóny jsou ztvárněním lidských emocí a pocitů, o kterých mnohdy ani sami nevíme.

PS. Dvě „písničky“ vycházejí na německém labelu Denovali Recors, jako 300 ks limitovaný 10“EP a 100 ks je na krásném čirém zlatém vinylu. K desce je i kupón na bezplatný kupón v mp3 formátu.

fieldrotation.de
denovali.com

LimoKid 2012

(ZINE)

Nepopsaný list papíru je výzva a pokud máš navíc chuť něco dělat a tlačí Tě vnitřní přetlak – jde to samo. xJesusx, aka Roman Láriš, nevydržel své autorské pnutí a vypustil texty připravené pro How Can Limo Kid Kill Your Dreams?, který má s vydáním prodlevu, v samostatném zinu s názvem Limo Kid. Vyšel hlavně proto, aby články neztratily na své aktuálnosti, žádnou zlou krev v tom nehledej. Podtitul zinu je „Mysleť sociálne, nie riťou“ a pokud znáte práci Uja Láriše, nebudete zklamaný. Fun-zine s názorem. Roman žije již nějaký ten pátek v Londýně, fotí, zdarma kreslí pro kapely, i ty co mají zájem …, a těch věcí, kterými se zapojuje do dění na scéně je víc. Pokud se podíváš na jeho stránku, uděláš si obrázek sám.

Ikdyž Roman již dlouho žije mimo Slovensko, je stále v hledáčku jeho zájmu a z velké části se mu věnuje i v zinu. První rozhovor, který najdeme je se s Martinou (Naivefighters) – fajn povídaní o mateřství, rodině, kapelách a celkově životě. Následuje článek Romovia, historie a předsudky – článek vychází z rostoucího „anticigánismu“, dá se říct v běžné společnosti. Roman článkem nic neřeší, ale vymezuje pojmy, uvádí něco z romské historie, včetně komentářů. Myslím, že podobný článek je přínosný. Článek, který chce říct svůj názor, vyjádřit se proti šířené vlně nenávisti. Cítím to stejně a je mi špatně z každého, kdo řekne „nejsem nácek, ale nenávidím cikány“ – jděte s tímhle někam! Pro dokreslení článku následuje převzatý rozhovor se Zuzanou Kusou, socioložkou Slovenské akademie věd. Rozhovor s Friends&Traditions, je povídání s chlapíka z Košic, kteří dělají koncerty a vy se dozvíte něco o nich samých, jejich přístupu. Fajn pokec, hlavně s partou kámošů než promotérů, to se mi na tom líbí. Úvaha „Plačúce kapely“ je srovnání doby, kdy dělal Ujo koncerty v Bratislavě, s pohledem na současnost. Nevyhne se srovnávání, ani jisté kritice. Následuje rozhovor s WISDOM IN CHAINS, hardcore kapely z Pensylvánie v USA a závěr patří rozhovoru se slovenskou kapelou Ilúzia. Velice se mi líbí dva osobní články v závěru zinu – první se věnuje vztahům a druhý „hardcoristovo stárnutí“. Obdobných úvah si cením stále víc.

Většina článků je publikovaná i na Romanovo internetové stránce. Pokud by Ti nestačilo si je přečíst na netu a rád by jsi měl doma svou kopii, i jako klasický papírový zine, neváhej Romanovi napsat, má stále nějaké kusy na prodej (1£ + pošta cca 2.50 do Čech). Já jsem si fajn početl! Líbí se mi Romanovi obrázky, i snaha vydávat zin v netradičních formátech a DIY stylem … (S)

http://www.romanlaris.com/